Porterův model: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 6: Řádek 6:
  
 
= Princip =
 
= Princip =
 +
, viz schéma vpravo.
  
 +
Bowman uvádí, že racionalita modelu spočívá v jeho povznesení se nad tím, jak vypadají jednotlivé výrobky služby nebo jaké technologie používá ta která organizace. Úspěch jednotlivých institucí je určována mírou členitosti oboru.<ref>BOWMAN, Cliff. <i>Strategický management</i>. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996, s. 31. ISBN 80-7169-230-1.
 +
</ref>
  
 
= Porterovy konkurenční síly =
 
= Porterovy konkurenční síly =

Verze z 26. 10. 2014, 08:24

Schéma Porterova modelu

Porterův model, známý též jako Porterova analýza pěti sil nebo analýza konkurenčního ringu, je nástroj pro analýzu konkurenčního prostředí v rámci jednoho odvětví, používaný převážně ve strategickém managementu. Model vytvořil harvardský profesor ekonomie Michael E. Porter v roce 1979. O rok později napsal knihu Konkurenční strategie (v angl. orig. Competitive Strategy), v níž model popsal. Ta následně ovlivnila oblast strategického plánování v 80. letech.

Knihovny a konkurence

Knihovny jsou neziskové organizace financované státem, a proto mezi nimi konkurenci ve srovnání s podnikatelským prostředím téměř nenajdeme. Spíše je snaha zaujímat win-win strategie, spolupracovat a vzájemě si pomáhat a doplňovat své služby. Svým způsobem je škoda, že je málo faktorů, jenž by na takové instituce vyvíjeli alespoň nějaký konkurenční tlak a tím i vzbudili ve vedení a personálu snahu o prosazení, o to být lepší než někdo jiný. Kromě systému benchmarkingu (a to jen u veřejných knihoven) nemáme zatím způsoby, jak mezi sebou jednotlivé knihovny srovnávat. V rámci zvyšování kvality poskytovaných služeb by občas měla každá knihovna přemýšlet jako hráč v konkurenčním boji. Analýzy jako Porterův model jim mohou pomoci odhalit a zakomponovat do své strategie některé klíčové aspekty, jež mají kvalitu zvýšit.

Princip

, viz schéma vpravo.

Bowman uvádí, že racionalita modelu spočívá v jeho povznesení se nad tím, jak vypadají jednotlivé výrobky služby nebo jaké technologie používá ta která organizace. Úspěch jednotlivých institucí je určována mírou členitosti oboru.[1]

Porterovy konkurenční síly

Vliv současné konkurence

Vliv dodavatelů

Vliv odběratelů

Hrozba substitutů

Hrozba budoucí konkurence

Reference

  1. BOWMAN, Cliff. Strategický management. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996, s. 31. ISBN 80-7169-230-1.

Použitá literatura a zdroje