Porterův model: Porovnání verzí
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
= Princip = | = Princip = | ||
| + | , viz schéma vpravo. | ||
| + | Bowman uvádí, že racionalita modelu spočívá v jeho povznesení se nad tím, jak vypadají jednotlivé výrobky služby nebo jaké technologie používá ta která organizace. Úspěch jednotlivých institucí je určována mírou členitosti oboru.<ref>BOWMAN, Cliff. <i>Strategický management</i>. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996, s. 31. ISBN 80-7169-230-1. | ||
| + | </ref> | ||
= Porterovy konkurenční síly = | = Porterovy konkurenční síly = | ||
Verze z 26. 10. 2014, 08:24
Porterův model, známý též jako Porterova analýza pěti sil nebo analýza konkurenčního ringu, je nástroj pro analýzu konkurenčního prostředí v rámci jednoho odvětví, používaný převážně ve strategickém managementu. Model vytvořil harvardský profesor ekonomie Michael E. Porter v roce 1979. O rok později napsal knihu Konkurenční strategie (v angl. orig. Competitive Strategy), v níž model popsal. Ta následně ovlivnila oblast strategického plánování v 80. letech.
Knihovny a konkurence
Knihovny jsou neziskové organizace financované státem, a proto mezi nimi konkurenci ve srovnání s podnikatelským prostředím téměř nenajdeme. Spíše je snaha zaujímat win-win strategie, spolupracovat a vzájemě si pomáhat a doplňovat své služby. Svým způsobem je škoda, že je málo faktorů, jenž by na takové instituce vyvíjeli alespoň nějaký konkurenční tlak a tím i vzbudili ve vedení a personálu snahu o prosazení, o to být lepší než někdo jiný. Kromě systému benchmarkingu (a to jen u veřejných knihoven) nemáme zatím způsoby, jak mezi sebou jednotlivé knihovny srovnávat. V rámci zvyšování kvality poskytovaných služeb by občas měla každá knihovna přemýšlet jako hráč v konkurenčním boji. Analýzy jako Porterův model jim mohou pomoci odhalit a zakomponovat do své strategie některé klíčové aspekty, jež mají kvalitu zvýšit.
Princip
, viz schéma vpravo.
Bowman uvádí, že racionalita modelu spočívá v jeho povznesení se nad tím, jak vypadají jednotlivé výrobky služby nebo jaké technologie používá ta která organizace. Úspěch jednotlivých institucí je určována mírou členitosti oboru.[1]
Porterovy konkurenční síly
Vliv současné konkurence
Vliv dodavatelů
Vliv odběratelů
Hrozba substitutů
Hrozba budoucí konkurence
Reference
- ↑ BOWMAN, Cliff. Strategický management. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996, s. 31. ISBN 80-7169-230-1.