John von Neumann: Porovnání verzí
| Řádek 31: | Řádek 31: | ||
Ačkoliv byl John von Neumann spojen i s teoretickou fyzikou a do jisté míry i s ekonomií, jeho akademická kariéra byla založena na matematice. Svou kariéru začal teorií axiomatických množin a logiky, a aktivně se tímto tématem zabýval po dobu několika let. V závěrečných letech svého života, zatímco plnil mnoho pozic jako vědecký manažer na národní úrovni, položil plány pojednávající o “logice” základní matematické hry a strategiích s aplikacemi v ekonomii, teorii kodifikování pokynů počítacích strojů a teorii sítí, a to jak elektrických, tak nervových.<ref>BOCHNER, S. John von Neumann 1903-1957: A Bibliographical Memoir. In: ''National Academy of Science'' [online]. 1958 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://nasonline.org/publications/biographical-memoirs/</ref> | Ačkoliv byl John von Neumann spojen i s teoretickou fyzikou a do jisté míry i s ekonomií, jeho akademická kariéra byla založena na matematice. Svou kariéru začal teorií axiomatických množin a logiky, a aktivně se tímto tématem zabýval po dobu několika let. V závěrečných letech svého života, zatímco plnil mnoho pozic jako vědecký manažer na národní úrovni, položil plány pojednávající o “logice” základní matematické hry a strategiích s aplikacemi v ekonomii, teorii kodifikování pokynů počítacích strojů a teorii sítí, a to jak elektrických, tak nervových.<ref>BOCHNER, S. John von Neumann 1903-1957: A Bibliographical Memoir. In: ''National Academy of Science'' [online]. 1958 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://nasonline.org/publications/biographical-memoirs/</ref> | ||
| − | Za svůj život napsal 150 publikovaných prací, z toho 60 čistě matematických, 20 o fyzice a 60 o aplikované matematice. Jeho poslední dílo, nedokončený rukopis, psal v nemocnici a později byl publikován v knižní podobě pod názvem ''The Computer and the Brain''. | + | Za svůj život napsal 150 publikovaných prací, z toho 60 čistě matematických, 20 o fyzice a 60 o aplikované matematice. Jeho poslední dílo, nedokončený rukopis, psal v nemocnici a později byl publikován v knižní podobě pod názvem ''The Computer and the Brain''.<ref name="JVNCS">Biography of John von Neumann. In: ''John von Neumann Computer Society'' [online]. 2014 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://njszt.hu/en/neumann/biography-of-john-von-neumann</ref> |
{{DEFAULTSORT: Neumann, John von}} | {{DEFAULTSORT: Neumann, John von}} | ||
Verze z 15. 5. 2014, 13:00
| John von Neumann | |
|---|---|
Budapešť, Rakousko-Uhersko (Maďarsko) | |
| Datum a místo úmrtí |
8. únor 1957 Washington DC, Spojené státy americké |
| rakovina | |
| matka Kann Margit
otec Max Neumann 1. manželka Marietta Kövesi von Neumann dcera Marina von Neumann Whitman (1935) 2. manželka Klára Dan von Neumann (1911 - 1963) | |
| – | |
| maďarské, od r. 1938 americké | |
| Vzdělání | Fasori Evangélikus Gimnázium (1913 - 1921) |
| Pracoviště | |
| Bôrcherova cena (1938)
President Medal for Merit (1947) President Medal for Freedom (1956) | |
| Známý pro | matematika, teorie her, von Neumannova architektura |
John von Neumann (28. prosinec 1903, Budapešť, Rakousko-Uhersko - 8. únor 1957, Washington DC, USA) se zabýval matematikou, fyzikou, ekonomií (teorie her), technologií jaderných zbraní a výpočetní technikou [1] (propagátorem uložené programové koncepce, jejíž logický design IAS se stal prototypem pro většinu svých nástupců - von Neumannova architektura).[2] Za své kariéry založil řadu nových oblastí matematiky a přispěl do mnoha dalších oborů. Mezi tři neznámější nové oblasti patří teorie buněčných automatů, teorie her a systematické studium podobnosti mysli a počítače.[1]
Ačkoliv byl John von Neumann spojen i s teoretickou fyzikou a do jisté míry i s ekonomií, jeho akademická kariéra byla založena na matematice. Svou kariéru začal teorií axiomatických množin a logiky, a aktivně se tímto tématem zabýval po dobu několika let. V závěrečných letech svého života, zatímco plnil mnoho pozic jako vědecký manažer na národní úrovni, položil plány pojednávající o “logice” základní matematické hry a strategiích s aplikacemi v ekonomii, teorii kodifikování pokynů počítacích strojů a teorii sítí, a to jak elektrických, tak nervových.[3]
Za svůj život napsal 150 publikovaných prací, z toho 60 čistě matematických, 20 o fyzice a 60 o aplikované matematice. Jeho poslední dílo, nedokončený rukopis, psal v nemocnici a později byl publikován v knižní podobě pod názvem The Computer and the Brain.[4]
Teorie her
Ačkoli první náznaky teorie her můžeme pozorovat již přibližně ve třetím století po Kristu v Babylónském Talmudu, základní kámen teorie položil až John von Neumann. Ten roku 1928 v článku Zur Theorie der Gesellschaftsspiele (kratší verzi prezentoval Společnosti matematiků v Göttingenu již v zimě roku 1926) vymezil pojmy teorie her a demonstroval základní větu maticových her, tzv. teorém minimaxu[5]. Na svou první práci navázal spoluprací s Oskarem Morgensternem. Spolu v v roce 1944 publikovali knihu Teorie her a ekonomické chování (Theory of games and Economic Behavior). Tento text je považován za jednu z nejdůležitějších ekonomických publikací. V knize podali Neuman s Morgensternem ucelenou teorii her pro dva hráče s nulovým součtem, ve kterých náhoda nehraje žádnou roli. V podstatě se jedná o hru pro n hráčů, z nichž každý chce minimalizovat svou ztrátu a zároveň maximalizovat svůj zisk. Cílem je najít takový postup pro jednotlivé hráče, aby výsledek byl vždy nejlépe vyhovující každému jednomu z nich. Tyto konfliktní situace bývají na rozdíl od společenských věd komplikované. Pravidla nejsou vždy přesně dána nebo se v průběhu hry mění. Výsledek ovlivňuje i nepředvídatelné chování hráčů během hry a možné koalice. John Von Neuman byl k teorii her na sklonku života skeptický. Podle něj nepřekážely teorii her v rozvoji jen empirické potíže. Vzhledem ke vzdálenosti několika hlavních bodů (například pravidla hry, řešení hry, koalice) od kategorií daných ekonomickým rozborem[6]. Dodnes teorie her nachází uplatnění jak v ekonomii, sociologii, tak například i v biologii nebo politologii.
Vypočetní technika - Computing
ENIAC
První samočinný počítač vznikl jako podpora pro vývoj vodíkových bomb ve Výzkumné balistické laboratoři na Moorově škole elektrického inženýrství při Univerzitě v Pensylvánii, USA. John von Neumann hledal rychlejší metodu pro výpočty nelineárních parciálních diferenciálních rovnic než dosud používanou metodu analytickou. ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Calculator) byl první elektronický digitální počítač. http://www.princeton.edu/turing/alan/history-of-computing-at-p/ V tomto počítači byly poprvé místo elektromechanického relé použity elektronky pro obvody a magnetické bubny pro paměť. ENIAC měřil téměř 10 metrů na výšku a 100 metrů na délku. Hloubka byla 3 metry. S váhou téměř třicet tun se vešel do místnosti o 300m2.. Stroj byl rozdělen na 30 jednotek, z nichž každá plní jednu nebo více funkcí. Při počtu 18 000 elektronek a 1 500 relé měl stroj značnou spotřebu energie[1]. Ke chlazení mu sloužily dva letecké motory. Program se do počítače zaváděl pomocí děrných štítků a papírových pásek. Tiskárna sloužila pro výstup. Výpočetní výkon, tisíckrát rychlejší než elektromechanické počítače, spolu s univerzálním programováním, nadchl vědce i průmyslníky. Byl však schopen zpracovávat vždy jen jednu úlohu, což vedlo k jeho nedostatečnému využití. Počítal v desítkové soustavě. ENIAC byl veřejnosti představen 14. února 1946. Po renovaci spojené s rozšířením paměti a přesunu do Aberdeen Proving Ground v Marylandu pak pracoval nepřetržitě až do roku 1955. Části ENIACu jsou dnes k vidění v Smithsonian Institution ve Washington, DC.
EDVAC
Na vývoji EDVAC [Electronic Discrete Variable Automatic Computer] se Neumann podílel již v roce 1945 jako konzultant během stavby ENIAC. EDVAC nabídl nové přístupy k úložné kapacitě, programovatelnou pamět, rychlejší výpočty, rychlejší klasifikaci, kódování úkolů a plán obvodů. Pracoval již s binární soustavou a s pamětí dnešních 5,5 kB. EDVAC začal pracovat v roce 1951, i když jen omezeně, kvůli sporům ohledně patentů. Fungoval do roku 1961. Během provozu získal řadu vylepšení. Například děrný štítek O/I (1953) a magnetický buben pro rozšíření paměti (1953). Pro vyhledání a přečtení slova potřeboval pouhých 25 mikrosekund oproti 200 mikrosekundám, které pro stejný úkol potřeboval EDVAC. Ve zprávě z roku 1945 [7] nastínil Neumann architekturu počítače platnou s malými úpravami dodnes.
Von Neumannova architektura
Citáty
“Zdá se, že jsme dosáhli hranice toho, čeho je možné dosáhnout s počítačovými technologiemi; i když by si člověk měl dávat pozor na takováto tvrzení, protože za 5 let mohou znít hloupě”[8] (1949)
“Jestliže lidé nevěří, že je matematika jednoduchá, je to jen proto, že ještě nezjistili, jak složitý je život.[9] (1947)
Řekli o něm
„Johny byl jediný student, kterého jsem se kdy obával. Pokud se v průběhu přednášky objevil nějaký neobjasněný problém, byla tu šance, že se po skončení přednášky přijde s kompletním řešením načmáraným na kousku papíru.“[10] (Georga Pólya)
„Von Neumann byl dle mého prvním člověkem, který jasně pochopil, že počítač v zásadě provádí logické funkce, a že elektrické aspekty jsou podružné. Nejen, že pochopil toto, ale také vytvořil přesnou a detailní studii funkcí a vzájemných interakcí jednotlivých částí počítače. Dnes to může znít banálně, téměř nehodno zmínky. V roce 1944 to znamenalo velký pokrok v myšlení.“[11] [Goldstine]
Externí odkazy
Theorie der Gesellschaftsspiele, anglicky vyšlo pod názvem On the Theory of Games of Strategy, trans. Sonya Bargmann. In Contributions to the Theory of Games, vol 4, edited by A .W. Tucker and R. D. Luce (Princeton, 1959)
Theory of games and economic behavior
Poznámky
- ↑ 1,0 1,1 REGIS, Ed. Johnny Jiggles the Planet. In: The New York Times [online]. November 8, 1992 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1992/11/08/books/johnny-jiggles-the-planet.html
- ↑ LEE, J. A. N. John Louis von Neumann. In: CS Dept. NSF-Supported Education Infrastructure Project [online]. 1994, 2002/02/09 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://ei.cs.vt.edu/~history/VonNeumann.html#1
- ↑ BOCHNER, S. John von Neumann 1903-1957: A Bibliographical Memoir. In: National Academy of Science [online]. 1958 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://nasonline.org/publications/biographical-memoirs/
- ↑ Biography of John von Neumann. In: John von Neumann Computer Society [online]. 2014 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://njszt.hu/en/neumann/biography-of-john-von-neumann
- ↑ FIALOVÁ, Marie. Teorie her jako téma pro matematický seminář [online]. Brno, 2007 [cit. 2014-05-14]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/246561/pedf_c/Diplomova_prace_-_teorie_her.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, pedagogická fakulta. Vedoucí práce Novotná Jiřina.
- ↑ Introduction. SCHMIDT, Christian. Game Theory & Economic Analysis. Abingdon: Taylor & Francis, 2002, s. 1-11. ISBN 9780415259873.Dostupný také z: http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=696799c2-c63d-4c0c-8135-33be01c84d29%40sessionmgr114&vid=2&hid=115
- ↑ First draft of a report on the EDVAC. IEEE Annals of the History of Computing [online]. 1945, vol. 15, issue 4, s. 27-75 [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: https://archive.org/details/firstdraftofrepo00vonn
- ↑ http://www-groups.dcs.st-and.ac.uk/~history/Quotations/Von_Neumann.html
- ↑ http://homepage.math.uiowa.edu/~jorgen/vonneumannquotesource.html
- ↑ http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk/Biographies/Von_Neumann.html
- ↑ http://www.princeton.edu/turing/alan/history-of-computing-at-p/
