Emilia Currás

Emilia Currás (8. října 1927, Madrid, Španělsko) byla profesorkou na Universidad Autónoma v Madridu.

Vzdělání

Vzdělání získala v oboru chemie, filosofie, historie a informační vědy. Od útlého věku projevovala velký zájem o organizaci znalostí. Studovala na Institutu Lope de Vega v Madridu, vystudovala chemii na Univerzitě Complutense v Madridu (dříve Central University).

Zaměstnání

• Do roku 1955 pracovala ve škole veterinárního lékařství jako vědecko-výzkumný pracovník  v oddělení chemie.
• V roce 1959 zahájila doktorské studium v Berlíně (Technische Universität Berlin).
• V roce 1961 zahájila doktorské studium v Madridu.
• V Madridu byla poté ředitelkou Úřadu pro dokumentaci.
• Zkušenosti získané na této pozici zúročila v Ústavu dokumentace ve Frankfurtu nad Mohanem, kam se zapsala po získání dalšího titulu v roce 1966.
• Vedla sekci patentové dokumentace Dynamit Nobel v Troisdorfu.
• V roce 1969 se vrátila do Španělska řídit oddělení dokumentace Hispanoil v Madridu.
• V roce 1970 nastupila na Fakultu věd Autonomní univerzity v Madridu a řídila Úřad vědecké dokumentace v rámci katedry aplikované fyzikální chemie. V roce 1985 byla jmenována profesorkou. Na této univerzitě působila až do roku 1996.

Členství ve společnostech a organizacích

Je nositelkou celé řady vědeckých titulů a hodností - například akademičkou Královské akademie v Madridu a Akademie krásných umění a historických věd v Toledu. Dále je zakladatelkou španělské společnosti informace a vědecké dokumentace SEDIC, které předsedala 12 roků. Dále byla zakládajícím členem ASEABI, prošla členstvím v Radě FID  (8 roků) a v Mezinárodním výboru pro hodnocení profesní certifikace Americké knihovní asociace (ALA). Mezi její funkce patří i post viceprezidentky Sekce pro vědu a technologii ATENEO v Madridu. Úplný výčet funkcí a členství v organizacích by byl mnohem širší.

Přínos pro informační vědu

Oblasti její vědecké práce i zkoumání lze rozdělit do tří hlavních oblastí: filosofie, dokumentace a chemie.

Filosofie a dějiny vědy

Dlouhodobě se věnovala  analýzám definic informace a zjistila, že obsahují ontogenetický princip. Do našeho vnitřního světa nám informaci přináší svět vnější. Currás sahá k vědecky podloženým zkoumáním a poukazuje na to, že lidé žijící v lehčích životních podmínkách měli možnost lépe zpracovávat přijaté informace a že jejich kultura dosáhla vyšší úrovně než kultura lidí, kteří byli donuceni žít ve ztížených podmínkách.

Informacionizmem rozumí Currás novou vizi reality s vyšším stupněm abstrakce a hovoří o nové epistemologické (týkající se vědeckého poznávání) teorii, která je založena na informaci. „human processor“ (anglosaský termín) = „lidský operátor“ (český ekvivalent) =  „procesador“ (španělsky) =  „metabolizmus“.  – PROČ TO TU JE? ÚPLNĚ NECHÁPU PŘESNOU SOUVISLOST.

Dokumentace

E. Currás zdůrazňuje, že informační vědu přebrala Evropa z USA. Zatímco informatici staví na první místo informace, přičemž dokument není centrem jejich zájmu, profesorka E. Currás se zajímá v první řadě právě o dokument samotný. Informace tedy nezkoumá samostatně, ale naopak v kontextu s dokumentem. E. Currás je průkopníkem postavení dokumentace ve Španělsku.

Teorie informace

E. Currás ve svém konceptu „Informace jako čtvrtý životní element a její vliv na kulturu lidí“ předkládá definici informace jako:

fenomén (jev):

-          který vzniká v našem okolí nezávisle na nás a který zachycujeme vědomě či nevědomě

-          který je vytvořen v kontextu naší noosféry (oblasti myšlení), jež nás obklopuje a spoluvytváří naši každodenní činnost;

proces:

-          zpracovaný námi samotnými z nějakých dokumentů pro jejich pozdější použití

                -          coby důsledek dokumentace, který vědomým způsobem podmiňuje činnost lidského intelektu a zpětně se odráží v rozvoji lidstva, v jeho prospěchu vědeckém, technickém nebo uměleckém. Přisuzuje se mu holistický charakter.“