Moc zákonodárná: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Zákonodárnou mocí se primárně rozumí | + | Zákonodárnou mocí (označovanou také jako legislativa) se primárně rozumí oprávnění vydávat, měnit či rušit zákony, které ovlivňují fungování státu. Spolu s mocí [[Moc výkonná|výkonnou]] a [[Moc soudní|soudní]] tvoří systém tří složek moci ve státě, které jsou vzájemně odděleny za účelem snížení rizika jejího zneužití. V českém právním prostředí náleží zákonodárná moc Parlamentu České republiky, kde ji realizují poslanci [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny PČR]] a senátoři [[Senát|Senátu PČR]]. Tito zástupci jsou přímo voleni občany České republiky, získávají tak legitimitu pro výkon zákonodárné moci na základě demokratických principů. Základní vymezení práv a povinností zákonodárné moci na našem území je zakotveno v hlavě druhé [[Ústavní zákony|Ústavy České republiky]]. Parlamentu České republiky náleží za předem jasně popsaných podmínek rozhodování mimo jiné o otázkách: |
| − | *změn Ústavy České republiky | + | *změn [[Ústavní zákony|Ústavy České republiky]] |
*ratifikace mezinárodních smluv | *ratifikace mezinárodních smluv | ||
| − | *vyslovení důvěry či nedůvěry Vládě České republiky | + | *vyslovení důvěry či nedůvěry [[Vláda|Vládě České republiky]] |
*vyhlášení válečného stavu | *vyhlášení válečného stavu | ||
*schvalování státního rozpočtu | *schvalování státního rozpočtu | ||
| + | |||
| + | ===Použité a doplňující zdroje=== | ||
| + | *Ústava České republiky. In: ''Sbírka zákonů''. 1992. Dostupné také z: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html | ||
| + | *Zákonodárná moc v ČR. In: ''IUS WIKI'' [online]. 11. 11. 2011, poslední editace 22. 1. 2013 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.ius-wiki.eu/ustavni-pravo/pfuk/ustavko/zkouska/otazka-13 | ||
| + | [[Soubor:OPVK MU rgb.jpg|700px]] | ||
Aktuální verze z 28. 3. 2014, 21:21
Zákonodárnou mocí (označovanou také jako legislativa) se primárně rozumí oprávnění vydávat, měnit či rušit zákony, které ovlivňují fungování státu. Spolu s mocí výkonnou a soudní tvoří systém tří složek moci ve státě, které jsou vzájemně odděleny za účelem snížení rizika jejího zneužití. V českém právním prostředí náleží zákonodárná moc Parlamentu České republiky, kde ji realizují poslanci Poslanecké sněmovny PČR a senátoři Senátu PČR. Tito zástupci jsou přímo voleni občany České republiky, získávají tak legitimitu pro výkon zákonodárné moci na základě demokratických principů. Základní vymezení práv a povinností zákonodárné moci na našem území je zakotveno v hlavě druhé Ústavy České republiky. Parlamentu České republiky náleží za předem jasně popsaných podmínek rozhodování mimo jiné o otázkách:
- změn Ústavy České republiky
- ratifikace mezinárodních smluv
- vyslovení důvěry či nedůvěry Vládě České republiky
- vyhlášení válečného stavu
- schvalování státního rozpočtu
Použité a doplňující zdroje
- Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 1992. Dostupné také z: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html
- Zákonodárná moc v ČR. In: IUS WIKI [online]. 11. 11. 2011, poslední editace 22. 1. 2013 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.ius-wiki.eu/ustavni-pravo/pfuk/ustavko/zkouska/otazka-13
