Moc zákonodárná: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Zákonodárnou mocí se primárně rozumí opravnění vydávat, měnit či rušit zákony, které ovlivňují fungování státu. Spolu s mocí [[Moc výkonná|výkonnou]] a [[Moc soudní|soudní]] tvoří systém tří složek moci ve státě, které jsou vzájemně odděleny za účelem snížení rizika jejího zneužití. V českém právním prostředí náleží zakonodárná moc Parlamentu České republiky, kde ji realizují poslanci [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny PČR]] a senátoři [[Senát|Senátu PČR]]. Tito zástupci jsou přímo voleni občany České republiky, získávají tak legitimitu pro výkon zakonodárné moci na základě demokratických principů. Základní vymezení práv a povinností zakonodárné moci na našem území je zakotveno v hlavě druhé [[Ústavní zákony|Ústavy České republiky]]. Parlamentu České republiky náleží za předem jasně popsaných podmínek rozhodování mimo jiné o otázkách: | + | Zákonodárnou mocí (označovanou také jako legislativa) se primárně rozumí opravnění vydávat, měnit či rušit zákony, které ovlivňují fungování státu. Spolu s mocí [[Moc výkonná|výkonnou]] a [[Moc soudní|soudní]] tvoří systém tří složek moci ve státě, které jsou vzájemně odděleny za účelem snížení rizika jejího zneužití. V českém právním prostředí náleží zakonodárná moc Parlamentu České republiky, kde ji realizují poslanci [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny PČR]] a senátoři [[Senát|Senátu PČR]]. Tito zástupci jsou přímo voleni občany České republiky, získávají tak legitimitu pro výkon zakonodárné moci na základě demokratických principů. Základní vymezení práv a povinností zakonodárné moci na našem území je zakotveno v hlavě druhé [[Ústavní zákony|Ústavy České republiky]]. Parlamentu České republiky náleží za předem jasně popsaných podmínek rozhodování mimo jiné o otázkách: |
*změn [[Ústavní zákony|Ústavy České republiky]] | *změn [[Ústavní zákony|Ústavy České republiky]] | ||
*ratifikace mezinárodních smluv | *ratifikace mezinárodních smluv | ||
Verze z 11. 3. 2014, 23:31
Zákonodárnou mocí (označovanou také jako legislativa) se primárně rozumí opravnění vydávat, měnit či rušit zákony, které ovlivňují fungování státu. Spolu s mocí výkonnou a soudní tvoří systém tří složek moci ve státě, které jsou vzájemně odděleny za účelem snížení rizika jejího zneužití. V českém právním prostředí náleží zakonodárná moc Parlamentu České republiky, kde ji realizují poslanci Poslanecké sněmovny PČR a senátoři Senátu PČR. Tito zástupci jsou přímo voleni občany České republiky, získávají tak legitimitu pro výkon zakonodárné moci na základě demokratických principů. Základní vymezení práv a povinností zakonodárné moci na našem území je zakotveno v hlavě druhé Ústavy České republiky. Parlamentu České republiky náleží za předem jasně popsaných podmínek rozhodování mimo jiné o otázkách:
- změn Ústavy České republiky
- ratifikace mezinárodních smluv
- vyslovení důvěry či nedůvěry Vládě České republiky
- vyhlášení válečného stavu
- schvalování státního rozpočtu
