Interpretativní repertoáry

Co jsou "Interpretativní repertoáry"

Michaela Hortová

Kde se IR uplatňují

Výzkum N. Gilberta a M. Mulkaye

Pravděpodobně nejznámější využití konceptu interpretativních repertoárů bylo využito vědci Nigelem Gilbertem a Michaelem Mulkayem. Ve svém díle Opening Pandora's Box se zabývají vědeckým diskurzem týkajícím se oxidativní fosforylace. Během tříletého sociologického výzkumu se vědci dotazovali biochemiků v Anglii a Spojených státech, formou interview se snažili zjistit, „co se tam vlastně děje“ a setkali se s mnoha názory, všechny byly přijatelné a dokazatelné, dokázali však identifikovat dva hlavní - a protikladné - repertoáry:

Empirický repertoár (empiricist repertoire), kdy je činnost vědců popisována pouze jako reakce na přirozený svět, je neosobní a bezproblémová. Jeho využití je chápáno jako potřeba zdůraznit pravdivost vědcových názorů a činností.

Kontingentní repertoár (contingent repertoire) označuje činnost a soudy vědců, kteří se chovají a své názory tvoří i podle osobních sklonů a sociálního postavení. Je často využíván z performativních důvodů, kdy vědci zpochybňují teorie a činnosti jiných vědců, se kterými mluvčí nesouhlasí.

Výzkum Justina Charlebois

Ve svém článku J. Charlebois představuje výsledky studie, zabývající se genderovými interpretativními repertoáry neboli "pohledy na svět", které byly získány od skupiny japonských žen, když byly diskurzivně zkonstruovány jejich genderové identity metodou částečně strukturovaných rozhovorů. Studie představuje kritickou diskurzivní psychologii, která vidí jazyk nejen jako okno do lidských myslí, ale i jako diskurzivní zdroj, který jedinci využívají v různých diskurzivních funkcích. Zúčastněné zaujaly různé pozice ve vztahu k repertoárům, které navrhují, že japonská společnost může být ve stavu neústalých změn, kdy se dominantní repertoáry diskurzivně přeformulovávají a mění. Výsledky této studie ukazují, že zatímco interpretativní repertoáry představují kulturní "zdravý rozum", jedinci mají prostředky, aby diskurzivně rozvinuli, odporovali a občas dokonce překonstruovali tyto diskurzivní zdroje.

Výzkum Margaret Wetherellové

V tomto výzkumu M. Wetherellová zpovídá tři chlapce (Phila, Aarona a Paula) formou rozhovoru při kterém jsou všichni přítomní, o noci, kterou strávili se čtyřmi sexuálními partnery. Těchto skupin má přitom několik a setkává se s nimi jednou týdně po dobu dvou až tří měsíců.

Pomocí kritické diskurzní analýzy, tedy rozboru rozhovoru, poté zkoumá jejich rozdílné pohledy na situaci a využívá k tomu různé přístupy - např. post-strukturalismus.

Cílem této reflexní etnografie bylo prozkoumat identitu mužů ze střední třídy a jedné instituce (všichni navštěvovali stejnou školu); interview pokryl celou řadu aspektů denního života mladého muže - sociální vztahy v rámci společenské místnosti, jejich představy o budoucí práci a domácím životě, vztahy se ženami a s mužskými přáteli, sexualitu, populární kulturu, feminismus, homofóbii, mužské stereotypy, atd.