Network gatekeeping

Hlavní myšlenka teorie

Jedná se o teorii, která se používá ve výzkumech informačního chování. „Koncept gatekeepingu byl vytvořen sociálním psychologem Kurt Lewinem v roce 1943.“ Lewinova teorie původně byla založena na experimentu s jídlem. Lewin objevil, že pro jídlo z obchodu nebo ze zahrady, které se objevovalo v domácnostech existovaly různé rozhodovací procesy, kterými muselo projít. Zjistil, že vstoupení či nevstoupení do kanálu (domácnosti), a pohyb v jeho úseku je ovlivněn gatekeeperem. To byla v tomto případě typicky žena v domácnosti. "Lewinův výzkum ukázal, že ne všichni členové rodiny mají stejnou váhu při rozhodování o nákupu/ výběru potravin, a že tato žena vybírá jídlo a ovládá brány vstupu, na základě různých úvah.“ Gatekeeping se používá v různých oblastech- např. v žurnalistice, sociologii ale i v medicíně avšak tradiční teorie gatekeepingu se používaly především v oblasti komunikace. „Znázorňuje filtrační procesy probíhající při tvorbě a výběru obsahů určených ke zveřejnění mediální institucí." Nežli se obsah dostane ke spotřebiteli, musí sdělením projít množstvím „bran“, které hlídají právě gatekeepeři neboli klíčníci. Cesta zprávy od události k jejímu přijetí čtenářem je vysoce selektivní proces, kde vystupuje hned několik gatekeeperů. „Prvním kličníkem je autor zprávy, tedy ten, který vybírá událost, z které se rozhodne zprávu učinit. Dalším v řadě může být editor, který z došlých zpráv vybírá ty, které jsou vhodné pro jeho koncepci obsahu média. Posledním klíčníkem je i spotřebitel. Ten se rozhoduje, zdali chce určité obsahy konzumovat, či nikoliv.“ „V souladu s úvodním výzkumem gatekeepingu navrhla Karine Barzilai Nahon network gatekeeping teorii NGT (2004).“ NGT má mnoho důsledků na to, jak chápeme šíření informací a uživatelské chování na internetu a používá těchto 5 základních pojmů: Gate (brána), gatekeeping (regulace vstupu), mechanismus gatekeepingu, síťová regulace přístupu (network gatekeeping) a gated (subjekt, který je předmětem procesu gatekeepingu a prochází branou).

1. příklad gatekeepingu

V roce 2012 publikovali K. Hazel Kwon, Onook Oh, Manish Agrawal a H. Raghav Rao práci o zkoumání tweetů při konfliktu v Gaze 2009 (Audience Aatekeeping in the Twitter Service: An Investigation of Tweets about the 2009 Gaza Conflict) . Jedná se tedy o studii zaměřenou na šíření zpráv při extrémních událostech a situacích. Pokouší se o porozumění tomu, jak již existující hypertextový odkaz na webu a různé druhy informačních kanálů ovlivňují výběr příspěvků na Twitteru. Uživatelé Twitteru zde vystupují jako gatekeepeři. Předávají dál již zveřejněné určité zprávy a vyjadřují se k nim. Konkrétně pak tento výzkum analyzuje koncentraci uživatelem vybraných informací na Twitteru při konfliktu Izrael- Gaza z roku 2009. Autoři nejdříve shromáždili celkem 6 839 zpráv z Twitteru (tzv. tweetů), které byly zaslány v průběhu konfliktu. K získání relevantních dat sledovali a hledali zprávy o konfliktu s využitím Google vyhledávače. Během tohoto pátrání se zjistilo, že sdělovací prostředky používají různé pojmy k popisu konfliktu. Dále autoři extrahovali tweety, které zahrnovaly odkazy na externí webové stránky. Následovalo odstranění tweetů od neidentifikovatelných profilů apod. Další fází bylo rozdělní dat do dvou skupin z důvodu snadnější interpretace. První skupinu tvořily tweety zveřejněné v rozmezí 27. Prosince 2008 a 6. Ledna 2009. Druhou skupinou byly tweety od 7. Ledna 2009 do 18. Ledna 2009. Následovalo propočítávání proměnných, nezávislých proměnných, identifikace URL a další podobné odborné postupy. Výsledkem bylo zjištění, že přeposlané/ přepracované zprávy jsou častěji příjmány veřejností než „přímé“ zprávy z tradičních sdělovacích médií.