Logika: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
'''Související pojmy''': | '''Související pojmy''': | ||
| − | nadřazené - věda | + | ''nadřazené'' - věda |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ''podřazené'' - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání | ||
= Vymezení a charakteristiky<br/> = | = Vymezení a charakteristiky<br/> = | ||
| − | Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. | + | Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce. |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref>'' | ||
| + | Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v tom, že je vzorem pro výstavbu vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.<ref name="LALS">_</ref> | ||
= Logické vyplývání<br/> = | = Logické vyplývání<br/> = | ||
| − | + | Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek. | |
K objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek). | K objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek). | ||
| − | Obecný poznatek logiky je, že z každého výroku ve tvaru „Některá x jsou | + | Obecný poznatek logiky je, že z každého výroku ve tvaru „Některá ''x'' jsou ''y''“ (což znamená, že z každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá''x'' jsou ''y''“ ''x'' a ''y'' nahradíme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá ''y'' jsou ''x''“.<ref name="ZUPP">_</ref> |
| − | |||
| − | |||
= Členění<br/> = | = Členění<br/> = | ||
| − | Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení. S extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“ | + | Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení. S extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“. Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky.<ref name="LALS"/> |
| | ||
= Poznámky<br/> = | = Poznámky<br/> = | ||
| − | <references/> | + | |
| − | + | <references /> | |
| + | |||
= Použitá literatura<br/> = | = Použitá literatura<br/> = | ||
| Řádek 53: | Řádek 48: | ||
WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s. | WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s. | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie:Jiná netematická hesla]] | ||
Aktuální verze z 16. 8. 2013, 13:01
Autor: Klára Kopecká
Klíčová slova: logika, argumentace, myšlení, filozofie
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - věda
podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání
Vymezení a charakteristiky
Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z hlediska psychologických aspektů opomíjí.[1]Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.
Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. "Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.[2]
Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v tom, že je vzorem pro výstavbu vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.[1]
Logické vyplývání
Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A1, A2,..., An / B, kde A1, ... An reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.
K objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).
Obecný poznatek logiky je, že z každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některáx jsou y“ x a y nahradíme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“.[2]
Členění
Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení. S extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“. Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky.[1]
Poznámky
- ↑ 1,0 1,1 1,2 ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8 Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „LALS“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ 2,0 2,1 WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10 Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „ZUPP“ použit vícekrát s různým obsahem
Použitá literatura
BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. Logika. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.
BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. Co je logika. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.
ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. Logika: Terminologický a výkladový slovník. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.
ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.
WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.
