Religionistika: Porovnání verzí
(Založena nová stránka: '''Autor:''' Jana Slaná '''Klíčová slova:''' náboženství, věda, popis náboženství, zkoumání '''Synonyma:''' --- '''Související pojmy:''' :''nadřazené''...) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Autor:''' Jana Slaná | '''Autor:''' Jana Slaná | ||
| − | '''Klíčová slova:''' náboženství, věda, popis náboženství, zkoumání | + | '''Klíčová slova:''' religionistika, náboženství, věda, popis náboženství, zkoumání |
| − | '''Synonyma:''' | + | '''Synonyma:''' věda o náboženství |
'''Související pojmy:''' | '''Související pojmy:''' | ||
| Řádek 13: | Řádek 13: | ||
== Charakteristika == | == Charakteristika == | ||
| − | Lidstvo má odjakživa touhu poznávat přírodu, společnost, okolní svět i samo sebe. A díky této touze se lidem podařilo nashromáždit mnoho vědeckých poznatků a informací. Existují poznatky a informace, které se podílejí na utváření lidské společnosti a její duchovní kultury. Takovýmito poznatky se zabývá také religionistika. | + | Lidstvo má odjakživa touhu poznávat přírodu, společnost, okolní svět i samo sebe. A díky této touze se lidem podařilo nashromáždit mnoho vědeckých poznatků a informací. Existují poznatky a informace, které se podílejí na utváření lidské společnosti a její duchovní kultury. Takovýmito poznatky se zabývá také religionistika. |
| − | Religionistika je věda, která zkoumá vznik, rozvoj a působení náboženství, strukturu, části a fenomény náboženství. Dále zkoumá, jak se náboženství formulovalo během dějin lidské společnosti, hledá vazby vzájemného působení mezi náboženstvím a dalšími kulturními oblastmi. | + | Religionistika je věda, která zkoumá vznik, rozvoj a působení náboženství, strukturu, části a fenomény náboženství. Dále zkoumá, jak se náboženství formulovalo během dějin lidské společnosti, hledá vazby vzájemného působení mezi náboženstvím a dalšími kulturními oblastmi. |
| + | Avšak tato věda nehodnotí jednotlivé náboženské systémy a neřeší, které náboženství je správné a pravdivé a které naopak. Religionistika považuje jednotlivé náboženské systémy za rovnocenné. <ref name="Driza"> DŘÍZA, Jan a Ľubica PREDANOCYOVÁ. ''Religionistika: (vybrané kapitoly)''. Vyd. 1. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, 2002, 176 s. ISBN 80-8050-483-0. Str. 9 - 12 </ref> | ||
== Vznik == | == Vznik == | ||
| − | Jako samostatný vědecký obor religionistika vzniká v 19. století. Základní poznatky se však objevovaly během mnoha minulých století. | + | Jako samostatný vědecký obor religionistika vzniká v 19. století. Základní poznatky se však objevovaly během mnoha minulých století. |
| + | Religionistika je vlastně průnik disciplín jako sociální filozofie, dějiny filozofie, sociologie, kulturní a sociální antropologie, psychologie, lingvistika, historie, etnologie, archeologie apod. <ref name="Driza"></ref> | ||
| + | == Osobnosti religionistiky == | ||
| + | |||
| + | Za zakladatele religionistiky je považován '''Max Müller''' (1823 – 1900) a musel vynaložit velké úsilí, aby religionistika byla uznána za samostatný obor. Podle něj právě religionistika má právo odpovídat na otázku „Co je náboženství?“ Max Müller stanovil základní metodu religionistického zkoumání – komparativní (porovnávací) metodu. Díky ní můžeme najít odpovědi na otázky „Co je náboženství?“ a „Jaké jsou zákony historického vývoje náboženství?“ Důležitý je Müllerův předpoklad, podle kterého můžeme objektivního zkoumání docílit pouze tehdy, když uznáme pluralitu náboženských systémů. Pokud bychom zkoumali pouze jedno konkrétní náboženství, nemohli bychom toto zkoumání vztáhnout na náboženství celkově. | ||
| − | + | Druhým významným člověkem v religionistice je '''Cornelius Petrus Thiele''' (1930 – 1902). Podařilo se mu dosáhnout toho, aby se religionistika začala vyučovat na teologických fakultách. Rozdělil religionistiku na dvě části, fenomenologickou a ontologickou. | |
| + | Další důležitou osobou je '''Pierre Daniel Chantenpie de la Saussaye''' (1848 – 1920), díky němu byla sestavena první učebnice religionistiky „Lehrbuch der Religionsgeschichte“. Učebnice je zaměřena především na utřídění náboženských systémů. <ref name="Driza"></ref> | ||
== Rozdělení == | == Rozdělení == | ||
| − | + | ||
== Speciální religionistika == | == Speciální religionistika == | ||
| − | + | Speciální religionistika zkoumá jednotlivé náboženské soustavy. Také řeší kulturní kontext daného náboženství, potřebujeme tedy znát např. jazykové, historické a geografické údaje o dané oblasti, ve které se zkoumané náboženství nachází. <ref> ŠTAMPACH, Odilo Ivan.'' Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie''. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 205 s. ISBN 80-7178-168-1. Str. 72 </ref> | |
| − | |||
== Poznámky == | == Poznámky == | ||
<references/> | <references/> | ||
| − | |||
== Použitá literatura == | == Použitá literatura == | ||
Verze z 16. 6. 2013, 20:36
Autor: Jana Slaná
Klíčová slova: religionistika, náboženství, věda, popis náboženství, zkoumání
Synonyma: věda o náboženství
Související pojmy:
- nadřazené -
- podřazené – náboženství
Charakteristika
Lidstvo má odjakživa touhu poznávat přírodu, společnost, okolní svět i samo sebe. A díky této touze se lidem podařilo nashromáždit mnoho vědeckých poznatků a informací. Existují poznatky a informace, které se podílejí na utváření lidské společnosti a její duchovní kultury. Takovýmito poznatky se zabývá také religionistika.
Religionistika je věda, která zkoumá vznik, rozvoj a působení náboženství, strukturu, části a fenomény náboženství. Dále zkoumá, jak se náboženství formulovalo během dějin lidské společnosti, hledá vazby vzájemného působení mezi náboženstvím a dalšími kulturními oblastmi.
Avšak tato věda nehodnotí jednotlivé náboženské systémy a neřeší, které náboženství je správné a pravdivé a které naopak. Religionistika považuje jednotlivé náboženské systémy za rovnocenné. [1]
Vznik
Jako samostatný vědecký obor religionistika vzniká v 19. století. Základní poznatky se však objevovaly během mnoha minulých století.
Religionistika je vlastně průnik disciplín jako sociální filozofie, dějiny filozofie, sociologie, kulturní a sociální antropologie, psychologie, lingvistika, historie, etnologie, archeologie apod. [1]
Osobnosti religionistiky
Za zakladatele religionistiky je považován Max Müller (1823 – 1900) a musel vynaložit velké úsilí, aby religionistika byla uznána za samostatný obor. Podle něj právě religionistika má právo odpovídat na otázku „Co je náboženství?“ Max Müller stanovil základní metodu religionistického zkoumání – komparativní (porovnávací) metodu. Díky ní můžeme najít odpovědi na otázky „Co je náboženství?“ a „Jaké jsou zákony historického vývoje náboženství?“ Důležitý je Müllerův předpoklad, podle kterého můžeme objektivního zkoumání docílit pouze tehdy, když uznáme pluralitu náboženských systémů. Pokud bychom zkoumali pouze jedno konkrétní náboženství, nemohli bychom toto zkoumání vztáhnout na náboženství celkově.
Druhým významným člověkem v religionistice je Cornelius Petrus Thiele (1930 – 1902). Podařilo se mu dosáhnout toho, aby se religionistika začala vyučovat na teologických fakultách. Rozdělil religionistiku na dvě části, fenomenologickou a ontologickou.
Další důležitou osobou je Pierre Daniel Chantenpie de la Saussaye (1848 – 1920), díky němu byla sestavena první učebnice religionistiky „Lehrbuch der Religionsgeschichte“. Učebnice je zaměřena především na utřídění náboženských systémů. [1]
Rozdělení
Speciální religionistika
Speciální religionistika zkoumá jednotlivé náboženské soustavy. Také řeší kulturní kontext daného náboženství, potřebujeme tedy znát např. jazykové, historické a geografické údaje o dané oblasti, ve které se zkoumané náboženství nachází. [2]
Poznámky
- ↑ 1,0 1,1 1,2 DŘÍZA, Jan a Ľubica PREDANOCYOVÁ. Religionistika: (vybrané kapitoly). Vyd. 1. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, 2002, 176 s. ISBN 80-8050-483-0. Str. 9 - 12
- ↑ ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 205 s. ISBN 80-7178-168-1. Str. 72
Použitá literatura
- DŘÍZA, Jan a Ľubica PREDANOCYOVÁ. Religionistika: (vybrané kapitoly). Vyd. 1. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, 2002, 176 s. ISBN 80-8050-483-0.
- HELLER, Jan a Milan MRÁZEK. Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích. 2., rev. vyd. Praha: Kalich, 2004, 316 s. ISBN 80-7017-721-7.
- ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 205 s. ISBN 80-7178-168-1.
