Evidence knihoven: Porovnání verzí
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
Některá ustanovení Zákona o jednotné soustavě knihoven rozvedla vyhláška ministerstva školství a kultury ze dne 25. 6. 1963 o evidenci knihoven jednotné soustavy, o meziknihovní výpůjční službě a o přednostním právu knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů. | Některá ustanovení Zákona o jednotné soustavě knihoven rozvedla vyhláška ministerstva školství a kultury ze dne 25. 6. 1963 o evidenci knihoven jednotné soustavy, o meziknihovní výpůjční službě a o přednostním právu knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů. | ||
| − | Podle Cejpka je přehled o počtu, typu a umístění knihoven důležitý pro rozvoj knihovnických služeb. Proto knihovní zákon z roku 1959 nařídil knihovnám přihlásit se do evidence u okresních výborů, v jejichž obvodu působí. Vyhláška ministerstva | + | Podle Cejpka je přehled o počtu, typu a umístění knihoven důležitý pro rozvoj knihovnických služeb. Proto knihovní zákon z roku 1959 nařídil knihovnám přihlásit se do evidence u okresních výborů, v jejichž obvodu působí. Vyhláška ministerstva určila konečné datum pro splnění této povinnosti, a to 1. 10. 1963, a stanovila další podrobné pokyny. <ref name="Cejpek2">Tamtéž, s. 71.</ref> |
<references /> | <references /> | ||
Verze z 13. 6. 2013, 22:54
(probíhá editace)
Autor: Eva Ogrocká
Klíčová slova:
Synonyma:přehled
Související pojmy:Zákon o jednotné soustavě knihoven, Knihovní zákon 257/2001 Sb.
Evidence knihoven
V současné době evidenci knihoven vede Ministerstvo kultury České republiky. Jedná se o soupis knihoven všech typů, které se evidovaly a zavázaly se k plnění knihovního zákona. Podle databáze knihoven MKČR je zaevidováno 6110 knihoven. Seznam evidovaných knihoven je dostupný na internetových stránkách Ministerstva kultury ČR.[1]
Historie evidence knihoven
Zákon o jednotné soustavě knihoven
Už od konce 19. století stoupaly požadavky společnosti na literaturu i na knihovnické služby. Zároveň možnosti jednotlivých knihoven byly značně omezené. Vznikla proto myšlenka vytvoření celostátní jednotné soustavy knihoven, ve které by mohly knihovny účinně spolupracovat. Tuto myšlenku mělo podpořit vydání Zákona o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon)č. 53/1959 Sb. ze dne 9. 7. 1959.
Jiří Cejpek připomíná také to, že Zákon o veřejných knihovnách obecních a městských z roku 1919 již dávno zastaral, proto bylo potřeba vydat nový knihovnický zákon.[2]
V době svého vydání, tedy v 50. letech 20. století, byl Zákon o jednotné soustavě knihoven ojedinělým na světě především díky širokému záběru.
Některá ustanovení Zákona o jednotné soustavě knihoven rozvedla vyhláška ministerstva školství a kultury ze dne 25. 6. 1963 o evidenci knihoven jednotné soustavy, o meziknihovní výpůjční službě a o přednostním právu knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů.
Podle Cejpka je přehled o počtu, typu a umístění knihoven důležitý pro rozvoj knihovnických služeb. Proto knihovní zákon z roku 1959 nařídil knihovnám přihlásit se do evidence u okresních výborů, v jejichž obvodu působí. Vyhláška ministerstva určila konečné datum pro splnění této povinnosti, a to 1. 10. 1963, a stanovila další podrobné pokyny. [3]
- ↑ http://www.mkcr.cz/
- ↑ CEJPEK, Jiří: Československé knihovnictví, poslání a organizace. 2. vydání, SPN: Praha, 1967, s.69.
- ↑ Tamtéž, s. 71.
