Logika

Autor: Klára Kopecká

Klíčová slova: logika, argumentace, myšlení, filozofie

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - věda

podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání

Vymezení a charakteristiky

Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z hlediska psychologických aspektů opomíjí. (LALS, s. 7) Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. (CJL, s. 17) A právě odvození důsledku z premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce. (LTAVS)

Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. "Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících."(ZUPP, s. 9)

Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií. (LALS, s. 7)

Logické vyplývání

"Logické vyplývání je v logice klíčové. Při studiu úsudků logiku zajímá pouze jejich forma, nikoliv konkrétní obsah."(LALS, s.7)  Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A_1, A_2,..., A_n / B, kde A_1, ... A_n reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.

K objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).

Obecný poznatek logiky je, že z každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“. (ZUPP, s. 9-10)

 

Členění

Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.  S extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky. (LALS, s. 8)

 

Použitá literatura

BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. Logika. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s. ISBN 14-622-78.

BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. Co je logika. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s. ISBN 25-153-62.

ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. Logika: Terminologický a výkladový slovník. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.

ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.

WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s. ISBN 16-917-65.