Informační šum: Porovnání verzí
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
== Charakteristika == | == Charakteristika == | ||
| − | Člověk, jakožto tvor společenský, ke své existenci potřebuje komunikovat. Je to tedy jeden z předpokladů jeho existence. K tomu, aby se s ostatními dorozuměl, využívá prostředků přímé sociální komunikace řečové a mimořečové. Celý tento soubor prostředků mu umožňuje předávat informace svému okolí.<ref> | + | Člověk, jakožto tvor společenský, ke své existenci potřebuje komunikovat. Je to tedy jeden z předpokladů jeho existence. K tomu, aby se s ostatními dorozuměl, využívá prostředků přímé sociální komunikace řečové a mimořečové. Celý tento soubor prostředků mu umožňuje předávat informace svému okolí.<ref>CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 69.</ref> Bohužel při této výměně informací dochází k celé řadě šumů, které jsou způsobeny jak vnějším prostředním, tak i osobností příjemce a odesílatele informace. Z čehož lze usoudit, že šum nevzniká pouze vinou komunikátora, ale i vinou může být i samotná osobnost toho, kdo sdělení přijímá. <ref>VYSEKALOVÁ, Jitka a kol. Psychologie reklamy: nové trendy a poznatky. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2007. Expert. ISBN 978-80-247-2196-5. S. 31. </ref> |
Verze z 10. 5. 2013, 13:08
Autor: Jana Otevřelová
Klíčová slova:
Synonyma: komunikační šum, informační bariéra
Související pojmy:
nadřazené - komunikace, sociální komunikace
podřazené - ---
Charakteristika
Člověk, jakožto tvor společenský, ke své existenci potřebuje komunikovat. Je to tedy jeden z předpokladů jeho existence. K tomu, aby se s ostatními dorozuměl, využívá prostředků přímé sociální komunikace řečové a mimořečové. Celý tento soubor prostředků mu umožňuje předávat informace svému okolí.[1] Bohužel při této výměně informací dochází k celé řadě šumů, které jsou způsobeny jak vnějším prostředním, tak i osobností příjemce a odesílatele informace. Z čehož lze usoudit, že šum nevzniká pouze vinou komunikátora, ale i vinou může být i samotná osobnost toho, kdo sdělení přijímá. [2]
Poznámky
- ↑ CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 69.
- ↑ VYSEKALOVÁ, Jitka a kol. Psychologie reklamy: nové trendy a poznatky. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2007. Expert. ISBN 978-80-247-2196-5. S. 31.
