Hudební věda: Porovnání verzí
(Založena nová stránka: ==Charekteristika== Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zah...) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | '''Autor:''' Tereza Fussová | ||
| + | |||
| + | '''Klíčová slova:''' hudební věda, muzikologie | ||
| + | |||
| + | '''Synonyma:''' muzikologie | ||
| + | |||
| + | '''Související pojmy:''' | ||
| + | |||
| + | <blockquote>''nadřazené'' - | ||
| + | |||
| + | <blockquote>''podřazené'' - hudebí, teorie, akustika, hudební psychologie, hudební estetika a sémiotika, hudební sociologie, hudební pedagogika, teorie a dějiny hudební interpretace , teorie a dějiny notace, organologie, hudební ikonografie | ||
| + | |||
==Charekteristika== | ==Charekteristika== | ||
| − | Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zahrnuje hudbu umělou i lidovou. Jádro hudební vědy tvoří hudební historie a dále jsou to muzikologické moderní disciplíny. Z hlediska estetického zkoumání lze hudební vědu označit za obor zkoumající především teorii a dějiny hudby v umělecké rovinně. Z etnologického hlediska, na které se začalo pohlížet přibližně v polovině 20. století, lze hudební vědu považovat spíše jako obor zaměřený na sociální a psychologické jevy spojené s akusticko-fyzikálním výkladem hudby. Zajímavé ovšem je, že ''„důraz na akusticko-fyzikální výklad hudby byl kladen již v době antického starověku … například Řekové a Římané, kteří dospěli patrně na základě starších hudebně vědeckých poznatků, jmenovitě egyptských, k vlastnímu teoretickému systému, uplatňují především poznatky akusticko-matematické.“''<ref> RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.</ref> Vidíme to například u Pythagora, kde je výklad hudebních jevů silně ovlivněn matematickým rozborem. | + | |
| + | Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zahrnuje hudbu umělou i lidovou. Jádro hudební vědy tvoří hudební historie a dále jsou to muzikologické moderní disciplíny. | ||
| + | |||
| + | Z hlediska estetického zkoumání lze hudební vědu označit za obor zkoumající především teorii a dějiny hudby v umělecké rovinně. | ||
| + | |||
| + | Z etnologického hlediska, na které se začalo pohlížet přibližně v polovině 20. století, lze hudební vědu považovat spíše jako obor zaměřený na sociální a psychologické jevy spojené s akusticko-fyzikálním výkladem hudby. Zajímavé ovšem je, že ''„důraz na akusticko-fyzikální výklad hudby byl kladen již v době antického starověku … například Řekové a Římané, kteří dospěli patrně na základě starších hudebně vědeckých poznatků, jmenovitě egyptských, k vlastnímu teoretickému systému, uplatňují především poznatky akusticko-matematické.“''<ref> RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.</ref> Vidíme to například u Pythagora, kde je výklad hudebních jevů silně ovlivněn matematickým rozborem. | ||
| + | |||
| + | ===Historie hudební vědy=== | ||
Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. <ref>FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref> | Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. <ref>FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref> | ||
| − | Celý vývoj muzikologie lze rozdělit do několika epoch<ref> FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref>: | + | '''Celý vývoj muzikologie lze rozdělit do několika epoch'''<ref> FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref>: |
| − | + | *epocha starověku – muzikologické studium či poznání | |
| − | + | *epocha středověku – vyváření samotného oboru | |
| − | + | *období 16. – 18. století – dochází k uplatnění historického a přírodovědného myšlení | |
| − | + | *novodobá moderní muzikologie – od počátku druhé poloviny 19. století do současnosti, stupeň uvědomělosti, tedy důsledné promýšlení metodologických možností, systematické revize vlastních výsledků a postupů, historické zkoumání vlastního vývoje | |
==Hudební teorie== | ==Hudební teorie== | ||
| + | |||
Na hudební teorii lze pohlížet jednak jako na disciplínu zabývající se historickým vývojem hudby jako takové a jednak jako na nauku hudebních disciplín jako je melodika, nauka o harmonii, rytmu, o intonaci, kontrapunktu, imitaci, o hudebních formách, volné skladbě, instrumentaci, dirigování a všeobecnou nauku o tónové soustavě. Tyto hudební disciplíny jsou ovšem uplatňovány především v praxi a ''„muzikologovi umožňují pouze proniknout ke stavebním základům hudebního díla … historická interpretace vývoje teoretického myšlení chápe všechny teoretické principy v jejich historické relativitě a podmíněnosti.“'' <ref> FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref> K hudební teorii patří také teoretická hudební analýza. Jde o soubor analytických metod, prostřednictvím kterých lze porozumět jednotlivým hudebním prostředkům v konkrétním hudebním díle. | Na hudební teorii lze pohlížet jednak jako na disciplínu zabývající se historickým vývojem hudby jako takové a jednak jako na nauku hudebních disciplín jako je melodika, nauka o harmonii, rytmu, o intonaci, kontrapunktu, imitaci, o hudebních formách, volné skladbě, instrumentaci, dirigování a všeobecnou nauku o tónové soustavě. Tyto hudební disciplíny jsou ovšem uplatňovány především v praxi a ''„muzikologovi umožňují pouze proniknout ke stavebním základům hudebního díla … historická interpretace vývoje teoretického myšlení chápe všechny teoretické principy v jejich historické relativitě a podmíněnosti.“'' <ref> FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref> K hudební teorii patří také teoretická hudební analýza. Jde o soubor analytických metod, prostřednictvím kterých lze porozumět jednotlivým hudebním prostředkům v konkrétním hudebním díle. | ||
| − | ==Teoreticko-poznávací disciplíny hudební vědy | + | ==Teoreticko-poznávací disciplíny hudební vědy<ref> LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.</ref>== |
Podle toho k čemu se v hudební vědě věnuje pozornost, se hudební věda člení na tyto jednotlivé vědní obory: | Podle toho k čemu se v hudební vědě věnuje pozornost, se hudební věda člení na tyto jednotlivé vědní obory: | ||
| − | + | *Akustika | |
| − | + | *Hudební psychologie | |
| − | + | *Hudební estetika a sémiotika | |
| − | + | *Hudební sociologie | |
| − | + | *Hudební pedagogika | |
| − | + | *Teorie a dějiny hudební interpretace | |
| − | + | *Teorie a dějiny notace | |
| − | + | *Organologie | |
| − | + | *Hudební ikonografie | |
==Poznámky== | ==Poznámky== | ||
| + | |||
<references/> | <references/> | ||
==Použitá literatura== | ==Použitá literatura== | ||
| + | |||
FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s. | FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s. | ||
Verze z 16. 3. 2013, 11:04
Autor: Tereza Fussová
Klíčová slova: hudební věda, muzikologie
Synonyma: muzikologie
Související pojmy:
nadřazené -
podřazené - hudebí, teorie, akustika, hudební psychologie, hudební estetika a sémiotika, hudební sociologie, hudební pedagogika, teorie a dějiny hudební interpretace , teorie a dějiny notace, organologie, hudební ikonografie
Charekteristika
Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zahrnuje hudbu umělou i lidovou. Jádro hudební vědy tvoří hudební historie a dále jsou to muzikologické moderní disciplíny.
Z hlediska estetického zkoumání lze hudební vědu označit za obor zkoumající především teorii a dějiny hudby v umělecké rovinně.
Z etnologického hlediska, na které se začalo pohlížet přibližně v polovině 20. století, lze hudební vědu považovat spíše jako obor zaměřený na sociální a psychologické jevy spojené s akusticko-fyzikálním výkladem hudby. Zajímavé ovšem je, že „důraz na akusticko-fyzikální výklad hudby byl kladen již v době antického starověku … například Řekové a Římané, kteří dospěli patrně na základě starších hudebně vědeckých poznatků, jmenovitě egyptských, k vlastnímu teoretickému systému, uplatňují především poznatky akusticko-matematické.“[1] Vidíme to například u Pythagora, kde je výklad hudebních jevů silně ovlivněn matematickým rozborem.
Historie hudební vědy
Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. [2]
Celý vývoj muzikologie lze rozdělit do několika epoch[3]:
- epocha starověku – muzikologické studium či poznání
- epocha středověku – vyváření samotného oboru
- období 16. – 18. století – dochází k uplatnění historického a přírodovědného myšlení
- novodobá moderní muzikologie – od počátku druhé poloviny 19. století do současnosti, stupeň uvědomělosti, tedy důsledné promýšlení metodologických možností, systematické revize vlastních výsledků a postupů, historické zkoumání vlastního vývoje
Hudební teorie
Na hudební teorii lze pohlížet jednak jako na disciplínu zabývající se historickým vývojem hudby jako takové a jednak jako na nauku hudebních disciplín jako je melodika, nauka o harmonii, rytmu, o intonaci, kontrapunktu, imitaci, o hudebních formách, volné skladbě, instrumentaci, dirigování a všeobecnou nauku o tónové soustavě. Tyto hudební disciplíny jsou ovšem uplatňovány především v praxi a „muzikologovi umožňují pouze proniknout ke stavebním základům hudebního díla … historická interpretace vývoje teoretického myšlení chápe všechny teoretické principy v jejich historické relativitě a podmíněnosti.“ [4] K hudební teorii patří také teoretická hudební analýza. Jde o soubor analytických metod, prostřednictvím kterých lze porozumět jednotlivým hudebním prostředkům v konkrétním hudebním díle.
Teoreticko-poznávací disciplíny hudební vědy[5]
Podle toho k čemu se v hudební vědě věnuje pozornost, se hudební věda člení na tyto jednotlivé vědní obory:
- Akustika
- Hudební psychologie
- Hudební estetika a sémiotika
- Hudební sociologie
- Hudební pedagogika
- Teorie a dějiny hudební interpretace
- Teorie a dějiny notace
- Organologie
- Hudební ikonografie
Poznámky
- ↑ RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.
- ↑ FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
- ↑ FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
- ↑ FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
- ↑ LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.
Použitá literatura
FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.
RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.
