Výzkumné deníky

Charakteristika metody výzkumných deníků

Metoda výzkumných deníků je od ostatních metod odlišná pravidly vyžadujícími po účastnících vytvoření vlastní zprávy. Do deníků lidé zaznamenávají životní události od nepaměti. Deníky jsou autorovým záznamem myšlenek a událostí, mající za smysl poskytnout informaci o stále měnící se přítomnosti. Deníky jsou odlišné v časové struktuře, vrstveným textem a objekty, které jsou chronologicky uspořádané v jednom momentu, zrcadlující minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky. Výzkum deníků je souborem různorodých sesbíraných dat, může mít podobu konkrétní či abstraktní, nebo podobu posbíraných dat jako dotazník, rozhovor, pozorování.

Typy výzkumných deníků

Bylo objeveno několik klasifikací typů deníků. Klíčovým v definování výzkumu deníků je čas a způsob sbíraní potřebných informací. Je nutné rozlišit, zda-li bylo toto zaznamenávání vyžádané či nevyžádané. Proč byl deník napsán, zda-li to bylo vyžadováno pro výzkum je primárně důležité.

Vyžádané deníky jsou často považovány nezávisle na nevyžádaných denících s ohledem k výzkumným metodám, protože studium designu a obsahu je variabilní a je založeno na tom, zda-li byl deník vyžadován. Pokud byl deník vybrán pro výzkum, posluchačstvo - tedy výzkumník a potenciální posluchačstvo výzkumníkovi práce je využíváno pro deník. (Elliott, 1997; Toms & Duff, 2002).

V rámci sféry deníků na žádost se klasifikace zaměřuje na jeden či více klíčových aspektů deníku jako

• stupeň struktury
• autorovo vědomí o době zápisu
• harmonogram záznamu

Na základě harmonogramu jsou deníky klasifikovány na nestrukturované, polostrukturované, záznamy (protokoly)

• Nestrukturované mají otevřený konec a autor deníku dává malý nebo žádný návod k obsahu, tvaru či formě deníku.

• Polostrukturované jsou nejčastěji používané, jsou jakýmsi prostředníkem.

• Strukturované mají velmi specifické aspekty.

• Záznamy (protokoly) jsou deníky se seznamem, nebo tabulky, jako je formát a mohou být více či méně strukturované.

Wheeler a Reis (1991) založili svoji vlastní klasifikaci na formální charakteristice, považující deníkové zážitkyz pohledu osoby, která deník píše nebo účastníka. Podle nich mohou být deníky klasifikovány jako:

• Intervalová skupina - záznamy v pravidelných intervalech (denně, týdně, ...)

• Signální skupina - záznamy v deníku na základě vnějších signálů

• Událostní skupina - v podobě událostních deníčků jsou odpovědi vynuceny vnitřními či vnějšími událostmi, které předzakládají definici jako událost, která je viděna v epizodě

Výhody a nevýhody metody výzkumných deníků

• je zpravidla efektivní, když užívá ke studiu úkazy, které by jinak nemohly být přístupné výzkumníkům, protože jsou vnitřní, situačně nepřístupné, vzácné nebo výjimečné nebo protože fyzická přítomnost výzkumníka může signifikativně ovlivnit úkaz či zájem(Bolger et al.,2003; Elliot, 1997; Wheeler & Reis, 1991)
• je více než zachycení obyčejných událostí a pozorování, které mohou být opomenuty jinými metodami, protože je účastníci vidí jako bezvýznamné, neváží si jich, nebo na ně zapomenou (Elliot, 1997; Wheeler & Reis, 1991)
• výhoda pro výzkum založený na časové dynamice a časově založenému fenoménu (Bolger el al., 2003)
• jednou z největších předností této metody je informace o události, která je zasazena či uzavřena v čase příhody (Wheeler & Reis, 1991). Proto má tato metoda méně chyb ve srovnání s ostatními metodami, které zachycují události významné v době jejich vzniku. Protože výzkumník nepotřebuje být přítomný během sběru dat.
• studium deníků má výhodu k vytvoření relativně nenápadné formy sběru dat, za předpokladu minimální zátěže účastníka, na druhou stranu sběr dat může být velmi rušivý v termínech účastnických požadavků(Berg, 2004; Bolger et al., 2003; Symon, 2004)
• výhodou i nevýhodou je i to, že potencionální účastníci výzkumu jsou seznámeni s konceptem (Breakwell & Wood, 1995). Na jedné straně, může to být přínosem pro výzkum, protože účastníci budou pravděpodobně znát základní formu deníku a koncepcí zaznamenávání vyprávění opakující se v průběhu času. Současně mohou předsudky, o tom, co představuje deník, omezovat záznam odpovědí v závislosti na výzkumném protokolu, pokud se tento protokol podstatně liší od dříve existujícího deníku popsaného účastníky.

Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?

Metoda výzkumných deníků se zásadně využívá v kvalitativním výzkumu. Tvoří různorodý soubor technik a přístupů, které mohou být použity pro hloubkový výzkum. Tato metoda se využívá především místech, kde není možná fyzická přítomnost badatele, Pomoci deníkové metody je výzkumník schopen získat přístup do míst, kam by se jako osoba nedostal.Metodu je vhodné použít pro výzkum v soukromí zkoumaných osob, respondentů. Zejména se jedná o bydliště, nemocnice, léčebny, nápravná zařízení apod., také geograficky rozptýlená místa. Ale a to je asi to podstatné, pomocí deníků je možné více pochopit myšlení jednotlivců. Deníky mají výhodu v tom, že během výzkumu neovlivňujeme svojí přítomností zkoumaný subjekt. Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Jak takový výzkum probíhá?

Pomocí deníků můžeme zkoumat chování, myšlení, tzv. vnitřní svět zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, návyky. Proto bývá deníková metoda často využívána také v kombinaci s jinými metodami (např. dotazníky, pozorování nebo rozhovory). Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawthornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o nenarušení přirozeného prostředí zkoumaného subjektu. Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat, jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy^{[1, s.95]}, nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”, Pokud chceme zjistitzpůsob interakce zkoumané osoby nebo skupiny osob s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit určité scénáře nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky o tom, na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila, a jaké funkce se musí u produktu, služby nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví, že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak je schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy, které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost, jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se narozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.^{[1, s.97]}

V prvom rade je dôležité aké stránky, služba či funkcia sa budú testovať.

Je nutné zamieriť užívateľské testovanie na osoby, ktoré sú s veľkou pravdepodobnosťou cieľovou skupinou webu.
Nie je výhodou čo najväčšie množstvo testovaných, omnoho významnejšia je kvalita výskumu a zameranie sa na hĺbkový pohľad na jednotlivé funkcie a podniknuté kroky.
Keďže sa jedná o “osobný” spôsob výskumu, založený na ľudskom správaní, aj príprava by mala prebehnúť v čo najľudskejších rozmeroch. Užívateľ sa pri testovaní musí cítiť pohodlne a uvoľnené, nemal by mať pocit, že je skúšaný. Z toho dôvodu je výhodou vzdialené testovanie, kedy môže test prebehnúť v pohodlí domova užívateľa. Avšak v tomto prípade vyvstávajú iné problémy (viď kapitola Výhody a nevýhody užívateľského testovania).

Hlavné je dať testovanému pred samotným výskumom zrozumiteľné pokyny a vyzvať ho, aby čo najviac komunikoval a komentoval svoju činnosť. Nemal by mať strach vytknúť webu negatíva, prípadne neprehľadnosť. Nemal by mať pocit, že tým ublíži človeku, ktorý s ním test vykonáva - je preto dobré v ňom vzbudiť dojem neutrálnosti.
Je možné ho i do istej miery nasmerovať k jednotlivým krokom. Nepostrádateľnou pomôckou je správne formulovanie otázok. (napr.: Kam by ste klikli, aby ste sa zalogovali? Čo by ste urobili potom? Prečo si myslíte, že je to práve toto? etc). Susan E. Beck a Kate Manuel radia aby sa počiatočná úloha, či problém definovali pomocou príbehu, pretože príbehy sú pre ľudí najviac zrozumiteľné (Predstavte si, že...).

Podľa marketingovej agentúry H1.cz by malo užívateľké testovanie použiteľnosti pozostávať z nasledujúcich krokov:

1. Osobné stretnutie s testovanými a príprava scenára
2. Určenie cieľovej skupiny
3. Samotné testovanie
4. Analýza testovaním ziskaných dát a návrh riešenia nedostatkov

Poznámky

.

Použitá literatura

WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 211-221 s. ISBN 15-915-8503-1.