Zúčastněné pozorování: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<br> | <br> | ||
| − | Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků, dokonce je vlastní i zvířatům. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního | + | Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků, dokonce je vlastní i zvířatům. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.<ref name="REICHEL">REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94 s. ISBN 978-80-247-3006-6.</ref>. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje. Pozorování je možné rozdělit na zúčastněné a [[nezúčastněné]], každé z nich se pak liší užitými metodami a přístupem. |
<br> | <br> | ||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Základní charakteristika == | == Základní charakteristika == | ||
Zúčastněné pozorování řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, který musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment, následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování. | Zúčastněné pozorování řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, který musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment, následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování. | ||
| + | <br> | ||
| + | <br> | ||
| + | Při zúčastněné pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, stává se sám součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován) je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, kominikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. | ||
| − | |||
== Výhody metody == | == Výhody metody == | ||
| − | Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu, dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). | + | Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu, dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože poozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz. |
== Nevýhody metody == | == Nevýhody metody == | ||
| − | Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, | + | Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, sníže je tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace. Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování, je tedy potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, snadno by mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesně sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda. Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. |
Verze z 7. 10. 2012, 18:57
Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků, dokonce je vlastní i zvířatům. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.[1]. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje. Pozorování je možné rozdělit na zúčastněné a nezúčastněné, každé z nich se pak liší užitými metodami a přístupem.
Základní charakteristika
Zúčastněné pozorování řadíme mezi tzv. kvalitativní metody, ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, který musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment, následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.
Při zúčastněné pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, stává se sám součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Podle toho, zda se jedná o pozorování otevřené (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka) či skryté (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován) je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, kominikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp.
Výhody metody
Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu, dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože poozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.
Nevýhody metody
Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, sníže je tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace. Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování, je tedy potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, snadno by mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesně sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda. Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.
Poznámky
- ↑ REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
Zdroje
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6. STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.
