Kauza Napster: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
 
(Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Autor:''' Filip Kocián
 
'''Autor:''' Filip Kocián
  
−
'''Datum: ''' 22.5.2012
+
'''Datum: ''' 30.5.2012
  
 
'''Klíčová slova:''' Napster, kauza Napster
 
'''Klíčová slova:''' Napster, kauza Napster
Řádek 8: Řádek 8:
  
 
== '''Kauza Napster''' ==
 
== '''Kauza Napster''' ==
−
 
+
<p style="text-align: justify;">Na přelomu tisíciletí byl Napster nejznámnější a především nejpoužívanější program, pomocí kterého si uživatelé mohli opatřit hudební mp3 soubory napříč všemi žánry. S Napsterem skončilo prohledávání na webových fórech, kde byla většina odkazů nefunkčních. Ani FTP servery již nebyly tak hojně využívány, protože narozdíl od Napsteru vyžadovaly také něco uploadovat. Stal se naprostým fenoméném mezi uživateli internetu, kteří z jakéhokoliv důvodu chtěli zdarma mp3 soubory s hudbou. Tato popularita rozpoutala také vlnu soudních sporů.</p>
−
Napster byl v dřívější době jednoznačně nejznámější a hlavně nejlepší způsob jak si stáhnout nahrávky ve formátu MP3 zdarma. Nebylo již třeba hledat MP3 v nefunkčních vyhledávačích, které v 99% případů stejně odkazují na neexistující soubory. Nemuseli jsme se trápit s FTP servery, které požadují za právo stažení souborů také něco uploadovat.<ref>Co je to Napster. Napster [online]. 25. 5. 2000. 2000 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://napster.mpx.cz/.</ref> Aplikace Napster se stala fenoménem virtuálních sítí na přelomu 20. století a způsobila revoluci v pojetí a vnímání hudby a jejího šíření v elektronické podobě. Napster byl díky rychle se rozvíjejícím sítím internetu a rychlé komunikaci mezi uživateli šířen doslova nezastavitelně a díky jemu se rozpoutala vlna soudních sporů, a zároveň touha uživatelů lačných po poslechu ať již finančně nebo jinak zcela nedostupné hudby.<ref>SOUČEK, Jan. Program Napster a vývoj řešení problému legálnosti sdílení hudby on-line. Brno, 2011. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/341846/ff_b/Bakalarska_prace_Jan_Soucek_ezmgelrf.pdf. Bakalářská diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Mgr. Martin Flašar, Ph.D.</ref>
 
  
 
== Peer to peer ==
 
== Peer to peer ==
−
 
+
<p style="text-align: justify; ">Dříve spolu uživatelé internetu vždy komunikovali přes nějaký server. Peer to peer (dále P2P) sítě přinesly možnost jak komunikovat přímo mezi sebou bez účasti třetí strany. Tato komunikace zahrnuje také vzájemné sdílení souborů, které si uživatelé vyměňují přímo mezi sebou. Ani jeden z uživatelů není nadřazen tomu druhému(z angl. peer - rovný, přímý). </p><p style="text-align: justify; ">''Hlavním definičním znakem sítě P2P je fakt, že všichni účastníci navzájem sdílejí vlastní hardwarové zdroje. Tyto sdílené zdroje jsou nezbytné pro funkčnost služby a dostupnost. Výhodou oproti klasické komunikaci klient-server-klient, je fakt, že s rostoucím počtem uživatelů se zvětšuje přenosová rychlost souborů.''<ref>RYŠÁNEK, Ondřej. Právní aspekty peer-to-peer sítí. Brno, 2006 / 2007. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/77044/pravf_m/Pravni_aspekty_peer-to-peer_siti_-_fin.pdf. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce JUDr. Radim Polčák.</ref></p>
−
Zkratka P2P, která vznikla zkrácením anglické fráze „peer-to-peer“. Slovo peer má v angličtině několik výrazů, z nichž nejdůležitější jsou „rovný“ nebo „druh“, v počítačové terminologii má význam klientského počítače. Tyto významy jsou důležité proto, že počítačové sítě se dělí podle jejich architektury na sítě s hlavním počítačem označovaným jako server (client-server) a sítě bez hlavního počítače, ve kterých mají všichni účastníci stejné postavení (peer-to peer). Hlavním definičním znakem sítě P2P je fakt, že všichni účastníci v ní navzájem sdílejí vlastní hardwarové zdroje. Tyto sdílené zdroje jsou nezbytné pro funkčnost služby a dostupnost obsahu.<ref>RYŠÁNEK, Ondřej. Právní aspekty peer-to-peer sítí. Brno, 2006 / 2007. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/77044/pravf_m/Pravni_aspekty_peer-to-peer_siti_-_fin.pdf. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce JUDr. Radim Polčák.</ref>
 
−
 
 
 
== Jak Napster fungoval ==
 
== Jak Napster fungoval ==
−
 
+
<p style="text-align: justify;">První krok pro používání Napsteru bylo stáhnout si program a nainstalovat ho. Program si posléze sám vytvořil na disku prostor, který sloužil pouze jako úložiště hudebních souborů. Tento prostor na disku byl díky programu přístupný vždy, pokud byl uživatel připojen k internetu. Bez ohledu na vědomí uživatele. Tímto se uživatel stal zároveň serverem, který poskytuje data ostatním uživatelům. Program tato úložistě na disku indexoval a tím umožnil rychlé vyhledávání hudebních souborů. Např. uživatel ve Francii hledal konkrétní nahrávku. Zadal dotaz do Napsteru a byl spojen s uživatelem z Číny, který tuto nahrávku vlastnil. Napster se stal největším poskytovalem hudby na světě. I když na hranici a v mnoha případech také za hranicí zákona. Nahrávky však byly uloženy u miliónů uživatelů po celém světě. Postihnout koncové uživatele, kteří hudbu pouze měli na disku bylo prakticky nemožné.</p>
−
Napster zjednodušeně řečeno pracoval takto: běžný uživatel internetu, který měl zájem se zapojit do tohoto výměnného systému, si nainstaloval jednoduchý software a zaregistroval se. Tento program pak vymezil část prostoru na jeho disku k tomu, aby k jeho obsahu měli v době připojení tohoto uživatele k internetu přístup i ostatní účastníci této služby. V tomto vymezeném prostoru pak byly uloženy nabízené hudební nahrávky (soubory MP3). Když byl tento uživatel připojen k internetu (což mohlo být skoro pořád nebo jen pár minut denně), tak ostatní uživatelé mohli přímo z jeho disku stahovat tam zpřístupněnou hudbu. Tak se z pouhého pasivního koncového uživatele stal na přechodnou dobu (na dobu jeho připojení k internetu) i server poskytující data – hudbu ve formátu MP3. Po celém světě tak vznikla komunita desítek miliónů uživatelů, kteří si vzájemně mezi sebou nabízeli neuvěřitelné množství hudebních nahrávek, které ale nebyly uloženy na jednom nebo několika centrálních plnohodnotných serverech (jak to bylo běžné), ale na miliónech počítačů běžných uživatelů internetu rozptýlených po celém světě. Taková roztříštěnost zdrojů prakticky znemožňuje směřovat postih proti konkrétnímu poskytovateli obsahu. V případě Napsteru však systém vytvářel průběžně aktualizovanou databázi, která zahrnovala informaci o tom, kde (na počítači jakého koncového uživatele) je daný soubor (písnička) k dispozici. Tím se podstatně urychlilo vyhledávání v systému. Takže pokud uživatel A v USA hledal žádanou nahrávku, položil dotaz centrálnímu serveru, který ve své databázi zjistil, že tuto nahrávku poskytuje (zpřístupňuje) například uživatel B ve Francii. Systém se ho snažil kontaktovat, a pokud byl tento uživatel zrovna připojen k internetu, tak přímo z jeho disku zkopíroval požadovaný soubor do vymezeného adresáře počítače uživatele A. Z toho plyne, že se ovšem nejedná o čistou síť typu p2p, protože na centrálním serveru existuje jednotný index datových souborů nabízených přímo koncovými uživateli. Vlastník tohoto centrálního serveru s databází (např. Napster) může být pak nepřímo odpovědný za porušování autorských práv jednotlivými koncovými uživateli.<ref>JEŽEK, Jiří. PROSAZOVÁNÍ PRÁV Z DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ. Právní předpisy v oblasti průmyslového vlastnictví Vymezení základních pojmů [online]. 2003, č. 1, s. 261 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.dusevnivlastnictvi.eu/assets/vyukove-materialy/prosazovanipravdusevnivlastnictvi.pdf#page=26</ref>
 
  
 
== Soudní kauza ==
 
== Soudní kauza ==
−
Soudní spor mezi RIAA (Asociace amerických nahrávacích společností) a Napsterem, ve kterém byl Napster viněn z umožnění nelegálního šíření hudebních nahrávek skrze Internet.
+
<p style="text-align: justify;">Nejznámnější soudní kauzou byl spor Napsteru a asociací amerických nahrávacích společností (RIAA). Žalující strana vinila Napster z poskytnutí služby uživatelům, která umožňuje šířit hudební nahrávky nelegální cestou. Podstatou sporu bylo umožňení uživatelům&nbsp;ze strany Napsteru&nbsp;se této nelegální činnosti dopoušťet. Napster se hájil tím, že pouze umožňuje sdílení hudby na základě P2P sítě, je ovšem věcí uživatelů, jaký obsah sdílí. U soudu vystupovala obhajoba Napsteru s verzí, že Naster byl vyvinut pro nezávislé umělce, kteří nemají možnost být zastupováni nahrávacími studii. A Napster je pro ně volbou k rozšíření podvědomí o jejich tvorbě. V praxi drtivě převládalo nezákonné sdílení autorsky chráněných souborů.</p><p style="text-align: justify;">''Odvolací soud zkonstatoval, že Napster porušoval a nabádal k porušování autorských práv a přikázal, aby zakázal možnost výměny dat (v tomto případě konkrétně nahrávek), ke kterým se vztahují autorská práva. Ve výroku nebylo, a samozřejmě ani nemohlo být, definováno, jak má být tento krok realizován. Tento krok leží na bedrech společnosti Bertelsmann, která Napster vlastní''.<ref>Soud s Napsterem: Napster odsouzen! Co bude dál?. In: 1. pcrevue.cz [online]. 2001, 5. únorn 2001 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.1pcrevue.cz/ak0284.htm</ref></p>
−
RIAA si tvrdohlavě stála za svým názorem, že Napster porušuval zákon tím, že umožňoval uživatelům nabízení a stahování nelegálních nahrávek, čímž byli hudebníci a nahrávací společnosti připravováni o peníze. Na jednu stranu můžeme Napster chápat jako prostředek k páchání trestné činnosti a napomáhání trestnému činu je samozřejmě i podle amerického práva protiprávní. Na druhou stranu ale Napster pouze nabízel program pro sdílení souborů určitého typu (tedy MP3 a WMA) a to, že jej většina uživatelů této sítě používala k nelegálnímu šíření nahrávek již není věc Napsteru, ale jednotlivých uživatelů. Z tohoto pohledu je to v podstatě stejné, jako kdyby někdo žaloval výrobce nožů nebo střelných zbraní, protože jejich výrobky mohou být (a v několika případech i jsou) používány k páchání trestné činnosti.
 
  
−
Napster se bránil především poukazováním na domněnku, že RIAA celý spor vyvolala proto, aby odstranila konkurenci kamenným obchodům, které se co do rychlosti a aktuálnosti nabízených nahrávek nemohou s Napsterem srovnávat. Obhajoba se ale možná až příliš točila kolem technologie, proti které RIAA de facto nic nemá, a ne kolem využívání programu, což je hlavním bodem sporu. Jistě je také důležité upozornit na skutečnost, že původně byl tento program navržen pro podporu šíření hudby nezávislých umělců, kteří nemají šanci se skrze nahrávací společnosti prosadit.<ref>Soud s Napsterem: Zatím se jede dál!. In: 1. pcrevue.cz [online]. 2000, 4. říjen 2000 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.1pcrevue.cz/ak0177.htm</ref>
+
== Použité zdroje ==
  
−
Odvolací soud zkonstatoval, že Napster porušoval a nabádal k porušování autorských práv a přikázal, aby zakázal možnost výměny dat (v tomto případě konkrétně nahrávek), ke kterým se vztahují autorská práva. Ve výroku nebylo, a samozřejmě ani nemohlo být, definováno, jak má být tento krok realizován. Tento krok leží na bedrech společnosti Bertelsmann, která Napster vlastní.<ref>Soud s Napsterem: Napster odsouzen! Co bude dál?. In: 1. pcrevue.cz [online]. 2001, 5. únorn 2001 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.1pcrevue.cz/ak0284.htm</ref>
+
*Co je to Napster. Napster [online]. 25. 5. 2000. 2000 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: [http://napster.mpx.cz/ http://napster.mpx.cz/]
 +
*SOUČEK, Jan. Program Napster a vývoj řešení problému legálnosti sdílení hudby on-line. Brno, 2011. Dostupné z: [https://is.muni.cz/auth/th/341846/ff_b/Bakalarska_prace_Jan_Soucek_ezmgelrf.pdf https://is.muni.cz/auth/th/341846/ff_b/Bakalarska_prace_Jan_Soucek_ezmgelrf.pdf]. Bakalářská diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Mgr. Martin Flašar, Ph.D.
 +
*RYŠÁNEK, Ondřej. Právní aspekty peer-to-peer sítí. Brno, 2006 / 2007. Dostupné z: [https://is.muni.cz/auth/th/77044/pravf_m/Pravni_aspekty_peer-to-peer_siti_-_fin.pdf https://is.muni.cz/auth/th/77044/pravf_m/Pravni_aspekty_peer-to-peer_siti_-_fin.pdf]. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce JUDr. Radim Polčák.
 +
*Co už není legální?. Bezpečně-online.cz [online]. 2012 [cit. 2012-05-29]. Dostupné z: [http://www.bezpecne-online.cz/surfuj-bezpecne/sosani-a-sdileni-dat/co-uz-neni-legalni/241-3/peer-to-peer-site-jak-funguji-a-kde-je-problem http://www.bezpecne-online.cz/surfuj-bezpecne/sosani-a-sdileni-dat/co-uz-neni-legalni/241-3/peer-to-peer-site-jak-funguji-a-kde-je-problem]
 +
*JEŽEK, Jiří. PROSAZOVÁNÍ PRÁV Z DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ. Právní předpisy v oblasti průmyslového vlastnictví Vymezení základních pojmů [online]. 2003, č. 1, s. 261 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: [http://www.dusevnivlastnictvi.eu/assets/vyukove-materialy/prosazovanipravdusevnivlastnictvi.pdf#page=26 http://www.dusevnivlastnictvi.eu/assets/vyukove-materialy/prosazovanipravdusevnivlastnictvi.pdf#page=26]
 +
*Soud s Napsterem: Zatím se jede dál!. In: 1. pcrevue.cz [online]. 2000, 4. říjen 2000 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: [http://www.1pcrevue.cz/ak0177.htm http://www.1pcrevue.cz/ak0177.htm]
 +
*Soud s Napsterem: Napster odsouzen! Co bude dál?. In: 1. pcrevue.cz [online]. 2001, 5. únorn 2001 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: [http://www.1pcrevue.cz/ak0284.htm http://www.1pcrevue.cz/ak0284.htm]
  
−
== Použité zdroje ==
+
== Poznámky ==
  
 
<references />
 
<references />

Aktuální verze z 30. 5. 2012, 12:24

Autor: Filip Kocián

Datum: 30.5.2012

Klíčová slova: Napster, kauza Napster

Synonyma: sdílení hudby, peer to peer

Kauza Napster

Na přelomu tisíciletí byl Napster nejznámnější a především nejpoužívanější program, pomocí kterého si uživatelé mohli opatřit hudební mp3 soubory napříč všemi žánry. S Napsterem skončilo prohledávání na webových fórech, kde byla většina odkazů nefunkčních. Ani FTP servery již nebyly tak hojně využívány, protože narozdíl od Napsteru vyžadovaly také něco uploadovat. Stal se naprostým fenoméném mezi uživateli internetu, kteří z jakéhokoliv důvodu chtěli zdarma mp3 soubory s hudbou. Tato popularita rozpoutala také vlnu soudních sporů.

Peer to peer

Dříve spolu uživatelé internetu vždy komunikovali přes nějaký server. Peer to peer (dále P2P) sítě přinesly možnost jak komunikovat přímo mezi sebou bez účasti třetí strany. Tato komunikace zahrnuje také vzájemné sdílení souborů, které si uživatelé vyměňují přímo mezi sebou. Ani jeden z uživatelů není nadřazen tomu druhému(z angl. peer - rovný, přímý).

Hlavním definičním znakem sítě P2P je fakt, že všichni účastníci navzájem sdílejí vlastní hardwarové zdroje. Tyto sdílené zdroje jsou nezbytné pro funkčnost služby a dostupnost. Výhodou oproti klasické komunikaci klient-server-klient, je fakt, že s rostoucím počtem uživatelů se zvětšuje přenosová rychlost souborů.[1]

Jak Napster fungoval

První krok pro používání Napsteru bylo stáhnout si program a nainstalovat ho. Program si posléze sám vytvořil na disku prostor, který sloužil pouze jako úložiště hudebních souborů. Tento prostor na disku byl díky programu přístupný vždy, pokud byl uživatel připojen k internetu. Bez ohledu na vědomí uživatele. Tímto se uživatel stal zároveň serverem, který poskytuje data ostatním uživatelům. Program tato úložistě na disku indexoval a tím umožnil rychlé vyhledávání hudebních souborů. Např. uživatel ve Francii hledal konkrétní nahrávku. Zadal dotaz do Napsteru a byl spojen s uživatelem z Číny, který tuto nahrávku vlastnil. Napster se stal největším poskytovalem hudby na světě. I když na hranici a v mnoha případech také za hranicí zákona. Nahrávky však byly uloženy u miliónů uživatelů po celém světě. Postihnout koncové uživatele, kteří hudbu pouze měli na disku bylo prakticky nemožné.

Soudní kauza

Nejznámnější soudní kauzou byl spor Napsteru a asociací amerických nahrávacích společností (RIAA). Žalující strana vinila Napster z poskytnutí služby uživatelům, která umožňuje šířit hudební nahrávky nelegální cestou. Podstatou sporu bylo umožňení uživatelům ze strany Napsteru se této nelegální činnosti dopoušťet. Napster se hájil tím, že pouze umožňuje sdílení hudby na základě P2P sítě, je ovšem věcí uživatelů, jaký obsah sdílí. U soudu vystupovala obhajoba Napsteru s verzí, že Naster byl vyvinut pro nezávislé umělce, kteří nemají možnost být zastupováni nahrávacími studii. A Napster je pro ně volbou k rozšíření podvědomí o jejich tvorbě. V praxi drtivě převládalo nezákonné sdílení autorsky chráněných souborů.

Odvolací soud zkonstatoval, že Napster porušoval a nabádal k porušování autorských práv a přikázal, aby zakázal možnost výměny dat (v tomto případě konkrétně nahrávek), ke kterým se vztahují autorská práva. Ve výroku nebylo, a samozřejmě ani nemohlo být, definováno, jak má být tento krok realizován. Tento krok leží na bedrech společnosti Bertelsmann, která Napster vlastní.[2]

Použité zdroje

Poznámky

  1. ↑ RYŠÁNEK, Ondřej. Právní aspekty peer-to-peer sítí. Brno, 2006 / 2007. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/77044/pravf_m/Pravni_aspekty_peer-to-peer_siti_-_fin.pdf. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce JUDr. Radim Polčák.
  2. ↑ Soud s Napsterem: Napster odsouzen! Co bude dál?. In: 1. pcrevue.cz [online]. 2001, 5. únorn 2001 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.1pcrevue.cz/ak0284.htm
Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Kauza_Napster&oldid=24030“