Formativní vs. sumativní hodnocení

Autor: Simona Střalková

Klíčová slova: hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

Synonyma:

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

Související pojmy:

nadřazené – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

podřazené – funkce hodnocení

Co je "hodnocení"?

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999) můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako porovnávání „něčeho“ s „něčím“, při kterém rozlišujeme „lepší“ od „horšího“ a vybíráme „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k nápravě či aspoň zlepšení „horšího“. Při hodnocení porovnáváme objekt neboli předmět hodnocení, buď přímo s jiným srovnatelným objektem, anebo s nějakým ideálním vzorem či normou.

Za školní hodnocení budeme považovat všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

Pedagogické hodnocení je chápáno jako systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

Funkce hodnocení

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:

• poznávací či informativní – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• konativní či regulativní - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• motivační - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• výchovná - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• diagnostická - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• prognostická (někdy zaměňováno s diagnostickou) – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• selektivní či diferenciační – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

Typy hodnocení

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)

1. BEZDĚČNÉ a ZÁMĚRNÉ hodnocení, s tím související HOLISTICKÉ a ANALYTICKÉ hodnocení

- bezděčné: patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je holistické (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

- záměrné: probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení analytické, protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. SUMATIVNÍ a FORMATIVNÍ hodnocení (viz níže)

3. NORMATIVNÍ a KRITERIÁLNÍ hodnocení

-