Zúčastněný a nezúčastněný výzkum: Porovnání verzí
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
#závěr pozorování – opuštění zkoumané skupiny | #závěr pozorování – opuštění zkoumané skupiny | ||
| − | '''Nezúčastněné pozorování''' (vnější, neparticipantní) - pozorovatel zůstává mimo sledovanou skupinu. Toto pozorování je použitelné v obou případech. Může mít nestandardizovanou variantu, ale i striktní standardizaci, která umožňuje více pozorovatelů a též využití v kvantitativním výzkumu.<ref name="Reichel"></ref> <br/><br/> | + | '''Nezúčastněné pozorování''' (vnější, neparticipantní) - pozorovatel zůstává mimo sledovanou skupinu. Toto pozorování je použitelné v obou případech. Může mít nestandardizovanou variantu, ale i striktní standardizaci, která umožňuje více pozorovatelů a též využití v kvantitativním výzkumu.<ref name="Reichel"></ref> <br/> |
| + | Nezúčastněné pozorování minimalizuje interakci s pozorovanými subjekty a snaží se získat záznam chování jedince nebo jedinců ve skupině. Následuje často po zúčastněném pozorování, kdy se zjistilo, co se má přesně pozorovat. Obvykle bývá cíleněji zaměřeno na určité způsoby chování než ostatní metody kvalitativního výzkumu.<ref name="Hendl"></ref><br/><br/> | ||
Další třídění rozlišuje situaci pozorovaných osob podle toho, zda si jsou vědomy, že jsou pozorovány. Každá z variant má své výhody i nevýhody.<br/> | Další třídění rozlišuje situaci pozorovaných osob podle toho, zda si jsou vědomy, že jsou pozorovány. Každá z variant má své výhody i nevýhody.<br/> | ||
| − | |||
| − | |||
'''Otevřené pozorování''' - osobám známo, že jsou pozorovány. Nevýhodou je možnost výrazného zkreslení plynoucí z určitého rušení pozorovaných, z jejich následné stylizace apod. Drobným pozitivem je tu šance provádět si průběžně nějaký záznam. Je zde možná standardizace i nestandardizace.<ref name="Reichel"></ref><br/> | '''Otevřené pozorování''' - osobám známo, že jsou pozorovány. Nevýhodou je možnost výrazného zkreslení plynoucí z určitého rušení pozorovaných, z jejich následné stylizace apod. Drobným pozitivem je tu šance provádět si průběžně nějaký záznam. Je zde možná standardizace i nestandardizace.<ref name="Reichel"></ref><br/> | ||
'''Skryté pozorování''' - osobám není známo, že jsou pozorovány. Výhoda ničím nerušené přirozenosti, ale nevýhodou je nebezpečí prozrazení. To může v jistém sociálním prostředí dlouhodobě zdiskreditovat výzkum. Podstatnějším problémem však je, kdy, nebo zda vůbec, je možné někoho tajně pozorovat. S tím je spojena i řada etických otázek.<ref name="Reichel"></ref>.<br/> | '''Skryté pozorování''' - osobám není známo, že jsou pozorovány. Výhoda ničím nerušené přirozenosti, ale nevýhodou je nebezpečí prozrazení. To může v jistém sociálním prostředí dlouhodobě zdiskreditovat výzkum. Podstatnějším problémem však je, kdy, nebo zda vůbec, je možné někoho tajně pozorovat. S tím je spojena i řada etických otázek.<ref name="Reichel"></ref>.<br/> | ||
Verze z 20. 12. 2011, 10:43
Autor: Michaela Weissbergerová
Klíčová slova: zúčastněný výzkum, nezúčastněný výzkum, pozorování
Zúčastněný nebo nezúčastněný výzkum se využívá především v kvalitativním výzkumu. Metoda, u které můžeme toto rozdělění použít, je především metoda pozorování, proto bude tato problematika vysvětlována na ní.
Zúčastněné pozorování (vnitřní, participantní) - pozorovatel vstupuje mezi pozorované osoby, do jejich skupiny a stává se jedním z jejích členů. Podílí se na skupinovém životě, na jejích aktivitách. Obvykle bývá součástí komplexnějšího zkoumání takové skupiny a doprovázeno dalšími technikami, především nestandardizovanými rozhovory. Účastnit se života skupiny a přijmout v ní sociální roli není pochopitelně vždy možné. Je-li to možné, zůstává tu stále značný problém se záznamem. Tím spíše s jeho kompatibilitou. Kombinace zúčastněnosti a standardizace tak není příliš reálná. Proto se zúčastněná forma užívá spíše u nestandardizované formy výzkumu. Častěji se tedy vyskytuje u kvalitativních výzkumů.[1]
Zúčastněné pozorování se využívá v etnografickém výzkumu nebo případových studiích, které se soustřeďují na hloubkový popis a analýzu nějakého jevu. Je zvláště vhodné, jestliže:[2]
- jev je málo prozkoumaný
- existují velké rozdíly mezi pohledy členů a nečlenů sledované skupiny
- jev není přístupný pohledu osob mezi skupinu
4 základní kroky při zúčastněném pozorování:[2]
- navázání kontaktu
- pozorování – popisné (podrobný popis prostředí, lidí a událostí), fokusované (zaměření na relevantní procesy a problémy), selektivní (na konci, další příklady a doklady pro typy chování a procesů nalezené v druhé fázi, verifikace hypotéz)
- záznam dat
- závěr pozorování – opuštění zkoumané skupiny
Nezúčastněné pozorování (vnější, neparticipantní) - pozorovatel zůstává mimo sledovanou skupinu. Toto pozorování je použitelné v obou případech. Může mít nestandardizovanou variantu, ale i striktní standardizaci, která umožňuje více pozorovatelů a též využití v kvantitativním výzkumu.[1]
Nezúčastněné pozorování minimalizuje interakci s pozorovanými subjekty a snaží se získat záznam chování jedince nebo jedinců ve skupině. Následuje často po zúčastněném pozorování, kdy se zjistilo, co se má přesně pozorovat. Obvykle bývá cíleněji zaměřeno na určité způsoby chování než ostatní metody kvalitativního výzkumu.[2]
Další třídění rozlišuje situaci pozorovaných osob podle toho, zda si jsou vědomy, že jsou pozorovány. Každá z variant má své výhody i nevýhody.
Otevřené pozorování - osobám známo, že jsou pozorovány. Nevýhodou je možnost výrazného zkreslení plynoucí z určitého rušení pozorovaných, z jejich následné stylizace apod. Drobným pozitivem je tu šance provádět si průběžně nějaký záznam. Je zde možná standardizace i nestandardizace.[1]
Skryté pozorování - osobám není známo, že jsou pozorovány. Výhoda ničím nerušené přirozenosti, ale nevýhodou je nebezpečí prozrazení. To může v jistém sociálním prostředí dlouhodobě zdiskreditovat výzkum. Podstatnějším problémem však je, kdy, nebo zda vůbec, je možné někoho tajně pozorovat. S tím je spojena i řada etických otázek.[1].
Použitá literatura
