Postmoderní společnost

Stránka k předmětu VIKBA29 - Učící se společnost a role knihovníka v ní.

Pokud Vás čtení této stránky příliš unaví, doporučujeme studium proložit sledováním videí na této stránce: http://www.postmoderntimes.com/

Pokud by ani to nepomohlo, pak se zkuste zaměřit na praktikování některé z posledních činností uvedených v sekci #Klíčové pojmy. ;)

Autoři stránky:

• Gabriela Šimková
• Jana Plotková
• Lenka Fatková
• Lenka Kvapilová
• Veronika Juráková
• Zdeněk Nešpor
• Zuzana Vrbová

Postmoderna

Moderna

---

Co jsme se naučili?

O tématu

Úvod

---

Moderní společnost (kořeny postmoderny)

Proto, aby mohla vzniknout postmoderní společnost, je nezbytně nutná existence společnosti jí předcházející, ze které může postmodernismus vyrůst. Společnost můžeme chápat jako souhrn individuí jednajících s ohledem na jednání druhých, a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu, jehož parametry mohou svým jednáním ovlivňovat jen částečně.

Společností, která dala impuls k vzniku společnosti postmoderní, je společnost moderní. Moderní společnost je produktem průmyslové revoluce a stojí na pevných pilířích trhu, který je regulátorem chodu nejen celé ekonomiky, ale postupně i celé společnosti. Její další charakteristické rysy jsou následující:

• Stát kontroluje každodenní život občanů
• Průmyslová výroba, nárůst váhy služeb
• Dochází k specializaci funkcí (profesionalizaci)
• Věda udává převládající typ výkladu světa
• Kontrola přírody
• Účelně organizovaný blahobyt

„Jestliže koncepcím moderny jsou připisovány vize neomezeného sociálního pokroku o odtud plynoucí zaměření na podrobování a zužitkování přírody (..), pak postmoderní paradigma je spojováno s probuzeným vědomím ekologických důsledků (…),příp. s celkovou globální krizovou situací lidstva.“ Velký sociologický slovník

Zrod postmoderní společnosti

Postmoderní společnost (PS) vznikla z potřeby reakce na jednostrannost, peripetie, ekologický a existencionální deficit moderní(euroamerické) společnosti. Vznik PS souvisí také s érou „konce ideologií“. PS konstatuje krizi osvícenského obrazu světa,kritizuje „vědotechniku“ a technologie. V krajním pojetí vystupuje postmoderna jako zásadní distance od moderny. Zásadní data spojovaná se vznikem PS jsou následující:

• 1917 – R. Pannwitz (Die Krisis der europäischen kultur) – pojem postmoderní společnost použit při hodnocení filozofického dědictví
• 1934 – F. Nietzsche – pojem využit pro klasifikaci literárních epoch
• ČSR v 60.letech (revue Orientace)

Charakteristika postmoderní společnosti

Mluvíme-li o postmoderním člověku, pak by to měl být takový člověk, který si uvědomuje zejména mnohoznačnost, neurčitost, nahodilost a absurditu světa. Pojem postmoderní společnost vzešel z estetické a filozofické diskuze a označuje směry zpochybňující základní prvky moderny v umění, filozofii, psychologii a sociálních vědách.

• Postmodernismus je negací moderny, ale není jejím popřením
• Rezignuje na ideu pokroku
• Odmítá všeobecné principy a obecné pojmy
• Prosazuje alternativní způsoby myšlení (Hippies)
• Radikální pluralita životních stylů

Postmodernismus označuje také životní styl a pocit, který má převládnout v současné společnosti. Další charakteristické rysy postmoderní společnosti jsou následující:

• Zpochybnění principů v minulosti pokládaných za nesporné – př. vývoj euroamerické civilizace – skepse vůči tradičním pojmům popisujícím skutečnost
• Svět je zmatený a složitý a objevují se v něm protichůdné jevy, které není možné popsat či pochopit
• Nutnost pojímat svět v jeho mnohotvárnosti, mnohoznačnosti
• Nespojitost, nekonsekventnost jednání
• Důraz je kladen na rovnoprávnost odlišných pohledů a hodnot, konkrétně na občanskou společnost a multikulturalita
• Postmoderní společnost zkoumá moc (viz kapitola Moc) a způsob jejího uplatňování formováním jedinců a kultur
• Absence sociálních struktur
• Bourání hodnot, relativizace pravdy
• „Postmoderní kaleidoskopická kultura“- nikdy nekončící karneval

„Nespojitost a nekonsekventnost jednání, tužeb a představ o šťastném životě je chronickou chorobou postmoderního života. „

„Postmoderní člověk je odsouzen k nejistotě a převládajícímu pocitu ztráty. Minulost i budoucnost jsou chronicky neurčité.“ Zygmunt Bauman

Oblasti ovlivněné postmodernou

• Architektura, výtvarné umění
• Film, fotografie, hudba, pop-art
• Literatura, estetika, literární vědy
• Kvantová fyzika (princip neurčitosti)
• Biologie
• Psychologie, parapsychologie (a další)

Problémy postmoderní společnosti

---

Moc, politika, terorismus a strach

• politika ztrácí moc, ta se přesouvá do nadnárodních korporací, globální politika je neefektivní, 90% bohatství je v rukou 1% obyvatel světa

• terorismus nahrává státním politikům, aby si udrželi moc, ti čerpají ze strachu obyvatel před terorismem, práva a svoboda občanů jsou v zájmu bezpečí omezovány

Posedlost bezpečím

• byznys čerpá z lidského strachu (ochrana před X věcmi)
• trend dnešního města- ochranné rezidentské komplexy jako bezpečná města ve městech

Problém s nadbytečnou populací

• kapitalismus činí hodně lidí nepotřebnými- lidský přebytek
• vízová politika, váleční uprchlíci, žadatelé o azyl, „provizorní“ uprchlické tábory

Krátkodobé strategie

• země dlouhodobě neřeší své vleklé problémy (zdravotnictví, stárnutí populace, zadlužování..)

Člověk a utopie

---

Utopie

• ideální svět, kde neexistuje náhoda a nejistota
• zrodila se v moderně a má dva předpoklady:
  • 1. převažuje pocit, že svět nefunguje dobře a je třeba ho dát do pořádku
  • 2. víra, že člověk zjistí, co je špatně, a dokáže to napravit

Vztah člověka a utopií - 3 modely

• 1. předmoderní – hajný – chrání svěřené území před lidským zásahem, udržuje přirozenou rovnováhu, založeno na přesvědčení, že věci se dějí správně, jen pokud se do nich nezasahuje
• 2. moderní – zahradník – ve světě by neexistoval řád, kdyby se o to sám trvale nezasazoval, promyslí vhodnou představu, potom dohlédne na správnou realizaci
• 3. současnost – lovec – nestará se o celkovou rovnováhu, jediným úkolem je lovit, budoucí vyčerpání lovné zvěře nebude chápat jako svůj problém
• dříve byla utopie vzdáleným cílem - dávalo to smysl životu
• dnes je utopií utopie bez konce - neustávající lov je utopie, která se žije, nenabízí smysl života

Postmoderní člověk

---

Soubor:Postmodernclovek.jpg

Postmoderní člověk

Hledá svou identitu, smysl a cíl života. Zatímco moderní člověk byl „poutníkem“ ve svém životě, někam směřoval, měl cíl, dnešní člověk žije nespojitě a epizodicky (prozatimní stavy, nové pracovní postupy IT, důraz na flexibilitu, dočasné a nepevné vztahy) – to vše u něj vyvolává pocit nejistoty a ztráty.

Čtyři osobnostní vzorce/modely

• zevloun - anonymní člověk v konzumním davu velkoměsta, jeho svět se skládá z tv epizod, bere to, co se nejvíc leskne
• tulák - žije na cestě a neví, kam ho cesta dovede, nic neplánuje, využívá šancí, na které cestou narazí, nikdy však není spokojen a prchá stále dál
• turista - opouští domov, aby nasbíral nějaké dojmy a zkušenosti ve světě, touží po bezpečném dobrodružství, svět mu slouží jen jako surovina ke sběru zážitků
• hráč - postmoderní svět se skládá ze série her, v kterých jde o to, jak se hra rozehraje, o štěstí a o vítězství a prohru, v dnešním světě jsme všichni tak trochu hráči

Genderové stereotypy v postmoderní společnosti

---

S tím, jak se společnost mění a vyvíjí, dochází také ke změnám ve vnímání tradičních ženských a mužských rolí. Jak v soukromém, tak v profesním životě, za což může pád tzv. tradičních společností a nástup moderních, resp. postmoderních společenských struktur. Dochází k redefinici rolí mužů a žen, mísí se jejich role, obecně jsou snahy minimalizovat rozdíly a bořit stereotypy ve vnímání obou pohlaví. U žen však dochází k boření stereotypních představ o jejích rolích pomaleji a neochotněji.

Nerovnost mužů a žen se nejčastěji projevuje v politice a ve vysokých rozhodovacích a řídících funkcích.

Genderovými stereotypy rozumíme zjednodušující a zaujaté předpoklady týkající se vlastností, názorů a rolí žen a mužů ve společnosti, v zaměstnání a rodině. Např. ženy nerozumí technice, muži se nedokážou postarat o domácnost stejně dobře jako ženy apod.

Problémy žen v postmoderní společnosti

Soubor:Zena ve spol.png

Žena ve společnosti

Rovné příležitosti pro ženy a muže

• odstranění viditelných i neviditelných bariér na základě pohlaví
• zajištění stejných příležitostí na trhu práce
• vytváření podmínek pro slaďování pracovního a rodinného života (family-friendy přístup)

Předpokladem rovných příležitostí je rovnoměrné zastoupení obou pohlaví a jejich vzájemná spolupráce, jejímuž rozvoji brání i genderové stereotypy a předsudky.

Kariéra vs. Rodina

Ženy v postmoderní společnosti jsou často postaveny před otázku, zda zvolit budování kariéry, nebo založení rodiny. V ČR zatím není dost dobře možné (a ani to není zvykem) skloubit oboje dohromady. Odborníci vidí jako řešení family-friendly přístup, který je založený na větším vzájemném respektu zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců.

Diskriminace v zaměstnání

Můžeme rozlišovat tzv. horizontální segregaci – ženy převažují v některých odvětvích, ve kterých jsou obecně nejnižší mzdy a platy a vertikální segregaci, při níž zastoupení mužů se zvyšuje s rostoucí úrovní řízení a muži zaujímají většinu vrcholových pozic. Diskriminace žen v zaměstnání se dále projevuje především vyplácením menší mzdy za stejné úkony na stejných pozicích.

Skleněný strop – neviditelná bariéra, na kterou narážejí ženy, chtějí-li postoupit na pozice do vyššího managementu. Skleněný strop proto, že žena na pozici dohlédne, avšak je jí znemožněno se k ní dostat.

Skleněný výtah – v sektorech převažujících žen jsou muži povyšováni mnohem rychleji a na vyšší pozice, než odpovídá jejich vzdělání, věku, praxi či jiným předpokladům. Na druhou stranu se tito muži setkávají i s negativními stereotypy.

Negativní stereotypy – diskriminace mužů, kteří pracují v odvětvích, které jsou považovány za ryze femininní. (Např. kosmetika, vychovatelství v mateřských školkách , zdravotní bratři apod.)

Náboženství v postmoderní době

---

Náboženství a společnost tvoří jednotu, bez náboženství by společnost zanikla, protože by se neměla jak ospravedlnit a kam uniknout. Proto náboženství nikdy nezanikne pouzese bude postupem času měnit jeho forma do nových podob, založených na postmoderní absurditě a chaosu. Věci, které byly dříve považovány za herezi, se dnes vystavují na výsluní.

Atom

Moderní doba

• Vědecký a technologický pokrok díky novým objevům zbavuje svět mnoha náboženských představ
  • kvantová fyzika
  • teorie relativity
  • teorie chaosu
• Dochází k poklesu věřících a církve postupně ztrácí svůj vliv
• Individualizace, sekularizace
• Friedrich Nietzsche
  • absurdita a strach nás nutí unikat k náboženským zjevením (Bůh)
  • Bůh je ničitel chaosu
  • Bůh nás chráná před krutou realitou - smrtí

Soubor:Chaosstar.png

Hvězda Chaosu

Postmoderní doba

• Lidé mají absolutní volnost ve svých rozhodnutích a neomezené množství možností volby
• Vznikají nová náboženská hnutí postavené na dříve nepředstavitelných základech (technologie)
• Všeobecně dochází čato až k absurdnímu posunu mezi vědou a náboženstvím
  • Díky vědeckému pokroku a čím dál tím komplexnějšímu zkoumání vesmíru zjišťujeme, že některé teorie zatím není možné ověřit. Věda naráží na množství metafyzických problémů. V některých případech je věda založená více na přesvědčení než na oveřitelné teorii.
  • Tradiční náboženství zaniká. Již nevěříme v Boha, ale věříme v technologie, které nás obklopují. Vznikají náboženské a magické kulty vystavené na teoriích kvantové fyziky, informačních technologíi či dokonce i ateismu.

Filozofie v postmoderní době

---

Soubor:Ring of chaos.jpg

Kruh chaosu

Filozofie již nadále neklade otázky vědě. Věda si klade otázky sama a potýká s vlastními metafyzickými problémy. Postmoderní filozofie je spíše filozofií o filozofiích a mnohem více se zabývá problematikou náležící spíše do oblastí antropologie, sociologie či lingvistiky. Je kladen velký důraz na pluralitu - je zkoumán jeden problém, ale z mnoha hledisek a pokud možno objektivně. Postmoderní filozofie se potýká s problémy deregulace, druhotným zpracováváním a absurditou, které činí současný svět zmatenějším a nepřehlednějším.

Postmoderní filozofie by se dala rozdělit na dva proudy:

• filozofie postmoderní - splňuje prvky postmoderny a jako postmoderní se chová, ale o samotné postmoderně nehovoří
  • M. Foucault
• filozofie o postmoderně - zabývá se především problematikou postmoderní doby a mnoha případech i splňuje předpoklady filozofie postmoderní
  • Z. Bauman
  • J. F. Lyotard

Problematika postmoderní filozofie

Postmoderní chaos

V postmoderní době se lidé již nadále nebojí chaosu, ale naopak ho vřele přijímají. Chaos k nám proniká nejen jako neuchopitelný metafyzický pojem, ale i jako pojem vědecký. Moderní teorie chaosu pronikla a ovlivnila většinu vědeckých oborů. Zjednodušeně můžeme říci, že chaos je stav, ve kterém se může stát cokoliv a pravděpodobnost všech možných změn je stejná. Zjednodušená teorie chaosu, které položila základy deterministického chaosu, je známa jako "Efekt motýlích křídel".

Paradox

Rozlišujeme mezi dvěma druhy chaotických systémů:

• deterministický chaos - systém bez prvku náhody, tak hluboký a dokonalý řád, že jej není možné odhalit
• stochastický chaos - systém obsahující náhodné prvky, které s ničím nesouvisí a vyvolávající nepředvídatelné změny

Paradoxy postmoderny a času

V postmoderně se veškeré věci dějí bez jakékoliv logické posloupnosti. Čas se stává nepodstatným prvkem a dochází tak k velkému paradoxu. Přeložíme- li si slovo moderna (z lat. modernus - nynější, nový), zjistíme, že vyjadřuje aktuální stav věcí, který z logického hlediska současnosti nemůže být nahrazen.

Postmoderna ovšem tento pojem ničí. Postmoderna přichází po moderně a postupněji vytlačuje. Ačkoliv vlastně postmoderní doba nenastala její vliv již můžeme vnímat v současnosti a zpětně sledovat i do minulosti.

Tento problém by se dal přirovnat ke starému filozofickému paradoxu Achilles a želva, který formuloval Zénón z Eleje. Stejně jako se Achilles postupně blíží k želvě, ale nemůže ji nikdy dostihnout, tak se i moderna postupně blíží k postmoderně, ale v podstatě nemůže dosáhnout nulového bodu setkání. Vzhledem k tomu, že postmoderna dokáže ovlivňovat současnost, výsledek tohoto postupu není vlastně vůbec podstatný.

Chyba v diskurzu

Diskurz

• Diskurz - z lat. dis-currere = pobíhat sem a tam, rozebírat v řeči
• Běžný význam: řeč, rozprava
• V moderní filozofii: Promluva vykazující znaky svého kulturního prostředí. Odosobněná struktura řeči.
• Postmoderní pojetí (M. Foucault): Argumentovaný dialog uvnitř kultury předem formující možnosti našeho vědění.

Hlavní myšlenky ohledně diskurzu nám předkládá M. Foucault. Diskurz je pojímán jako jev probíhající na pozadí celé společnosti a je pojímán jako univerzální princip komunikace. Skrze diskurz je definována věda, kultura, poznávání a získávání znalostí. Odlišný diskurz existuje pro různé oblasti ať už například geografické či vědecké. Diskurz v Africe bude jiný než v Evropě, stejně tak je jiný diskurz pro sociologii než pro fyziku.

Velice podobně pojímá diskurz J. F. Lyotard, který myšlenku ještě obohacuje svojí reinterpretací "řečových her", které poprvé zmínil ve svém díle Ludwig Wittgenstein. Řečové hry nejsou ve skutečnosti hry, ale jedná se o proces rozpoznávání určité problematiky tím, že izolujeme jeden diskurz z určité množiny diskurzů a pouze tímto jedním se pak budeme zabývat. (např.: diskurz biologie musíme izolovat z množiny diskurzů zvaných věda). Dále se hovoří o tzv. "narativním" vědění, tedy věděním nevědeckém. Diskurzy jsou v Lyotardově pojetí spíše určité množiny pro různé oblasti, ale dikurz není univerzálním principem. Tím je tzv. "metanarace" (= velké vyprávění), což je příběh zahrnující všechny složky a podoby určité kultury.

K prozkoumání

Soubor:Michel foucault.jpg

Michel Foucault

V souvislosti s výše uvedenou problematikou můžete prozkoumat i tyto oblasti:

• Memetika
• Sociální epistemologie (J. Shera)
• Occamova břitva

Postmoderní filozofové

Michel Foucault

• (1926 – 1984)

Jean-François Lyotard

• filozof a psycholog
• představitel strukturalismu a postmoderní filozofie
• kritika institucionalizace
• antropologická, sociologická a historická analýza souvislostí
• Dějiny šílenství v době osvícenství (1961), Archeologie vědění (1969), Diskurs, autor, genealogie (1969 -1971), Dějiny sexuality (1976 -1984)

Jean-François Lyotard

• (1924 - 1998)
• rozdíl mezi modernou a postmodernou
• řečové hry
• důraz na odlišnosti
• etika, koncepce vědění, determinismus
• Diskurs figura (1971), Postmoderní vědění (1982), O postmodernismu (1986), Nelidské hovory o čase (1988)

Etika a morálka v postmoderní době

---

Bezmocní a nevlivní se vždy dovolávali norem, které by vykompenzovaly jejich slabost. Elita si uvědomuje zhoubnou sílu mas a pociťuje potřebu tvořit etické kodexy, zatímco oni obávaní podřízení na problematiku kodifikace nemají prostor, protože se musí zabývat vlastním přežitím.

Soubor:Acto-moral.jpg

Dobro nebo zlo?

Modernita

• modernita měla být novým dokonalým řádem
• modernita je kritická, ale neuznává kritiku žádnou než pozitivní
• modernita se nesmiřuje se svým osudem
• modernita předem objasňuje ideální cíl (budoucnost), aby mohla legitimizovat snažení, které spěje k dosažení cíle
• modernita se prezentovala slovy "prozřetelnost", "rozum" a "pokrok"
• obsah, cíl i důsledky jsou podřízeny faktoru „schopnosti jednat (konat)“
• moderní civilizace se soustředí na způsobilost k činnosti nikoliv na činnost samotnou
• modernita se prohlašuje za civilizaci
• dříve se modernita považovala za univerzální civilizaci, dnes je již pouze globální
• globálnost je MacDonald, HBO…
• globálnost je kapitulací od univerzality
• univerzálnost je utopický ideál
• právo je důležitým prvkem, který odděluje chaos od řádu
• modernita byla Věkem etiky
• smysl má činnost spějící k obecnému pokroku lidstva
• nebylo ovšem dosaženo etického pokroku

Postmodernita

Rozcestník

• heslem postmodernity je deregulace a druhotné zpracovávání
• v postmodernitě jsme v pohybu, ale netušíme kam tento pohyb směřuje
• výrazy pohybu a směru ztrácejí význam díky druhotnému zpracovávání
• věci se prostě a jednoduše dějí bez jakékoliv logické posloupnosti
• namísto univerzálních pravidel užíváme zdravého rozumy, není tak utvářen etický systém (nejsou mravní pravidla) a upadává morálka
• chaos: není zpochybňován zákon ani zákonodárce ale nutnost a potřeba zákonodárství. Zpochybňujeme nutnost stanovování zásad a principů.
• svět se transformuje do podoby "džungle zbavené zákona džungle" -> čistý chaos
• postmodernita je Věkem morálky
• etické zákonodárství se hroutí
• morálka není eticky fundovaná
• morálka tvoří sebe samotnou (autogeneze)
• problematika dobra a zla se již neřeší

Morálka nemá žádný důvod ani příčinu, není logicky zdůvodnitelná, je úplně odproštěná od etiky. Ve společnosti které chybí základy a cíl může existovat jakákoliv morálka, ale pouze taková, která je eticky nefundovaná. Bude pak tedy nekontrolovatelná a nepředvídatelná. Mravní subjekt nijak neodhaluje své etické základy, ale pouze klíče k jejich přečtení a hodnocení. V postmoderní době máme mravní nezávislost, ale i mravní zodpovědnost. Toto nám nemůže být upřeno a my se tohoto nemůžeme zříci. Máme šanci, kterou je nutné využít!

Filozofické otázky

• Proč by měl být lidský subjekt morální?
• Jak vůbec poznáme zda-li člověk morální je či není?
• Co je dobro a co zlo?
• Jak poznáme co je dobré a co zlé?

Postmoderní umění

---

Charakteristika

Soubor:Postmoderniumeni.jpg

Umění?!

Postmodernismus je souhrnné označení pro umění po moderně. Umělecká moderna na prahu dvacátého století byla produktem optimismu. Umělci sami věřili, že jejich objevy v tvorbě jsou pokrokem. Moderna žila z renesanční představy o umělcově výlučnosti, chápala uměleckou tvorbu jako doménu specialistů, kteří neomylně směřují vpřed. Umění se však stalo nepřístupné divákům, lidé mu už nedovedli porozumět. Proto postmoderní umění hlásá návrat ke kořenům bytí, ke kolektivním mýtům, k upřímnosti, ke ztracené jednotě člověka a světa. Postmoderní umělec nedělá umění, ale prosazuje tvorbou svůj individuální výraz, svoji subjektivitu.

Zástupci

• Konceptuální umění
• Krajinné umění (land-art)
• Tělové umění (body-art)
• Video-art
• Pop art

Postmoderní architektura

---

Vývoj

Jako reakce na monotónnost moderního mezinárodního stylu, na formovou omezenost bezcitně poskládaných škatulí a krabic a na smutnou betonovou šeď, které jsou mnohými uživateli pokládány za vizuální degradaci životního prostředí, vznikla v sedmdesátých letech především v angloamerických kruzích tzv. postmoderní architektura. Vůbec u vzniku postmodernismu byla jako průkopník právě postmoderní architektura, která hnutí iniciovala.

Charakteristické znaky

• Zájem o lidový a místní výraz - V reakci na uniformitu internacionálního stylu usilují o prosazení lokálních stylů, kladoucích důraz na místní zvláštnost a jedinečnost.
• Zájem o historii a urbanistický kontext – Architektura musí zapadat do celkového dojmu města. Místo "architektura a prostředí" nastolují princip "architektura v prostředí".
• Ornament – Postmodernismus se pokouší obnovit ztracenou vnímatelovu pozornost nejrůznějšími symbolickými prvky, někdy i ornamenty na fasádách staveb.
• Obrazný a metaforický význam – Pozornost se soustředila na problém komunikace architekt→uživatel, která probíhá pomocí znakové soustavy nesené architektonickým dílem. Touto dorozumívací soustavou se myslí jazyk architektury. Tato osvobozená aplikace jazyka je úzce spjata s metaforičností. Slova se často používají nejen ve svém primárním smyslu, ale i jako připomenutí, náznak, narážka, či obraz.
• Spoluúčast budoucích uživatelů
• Pluralismus - Termín „dvojí kódování“ je vlastnost charakteristická pro postmoderní architektonickou tvorbu, tvořící paradoxní (protikladnou) dvojici vzorů. Jako příklad uvádí dvojice vlastností: profesionální a lidová zároveň (!), staré vzory a zároveň nové technologie, ze kterých autoři čerpají. Postmodernismus jako by stál současně na dvou pozicích. Základní snahou postmoderní architektury je překonat jistou elitnost architektury a přenést ji do jazyka srozumitelného i laikovi, na druhé straně se snaží udržet i zájem odborníků, to se projevuje dvojím pohledem na architektonické dílo — laik vnímá podobnost s něčím mu známým, odborník vnímá i ovlivnění historickými slohy a jejich zvláštnostmi.
• Radikální eklekticismus - Postmoderní tvorba má eklekticky ráz. Postmoderní architektura prolomila hráz antihistorismu moderní architektury. Její představitelé vědomě čerpají („citují“) z předchozích uměleckých stylů i jejich místních variant. Pestrosti výběru a vzájemným kombinacím různorodých prvků se nekladou meze. Kombinují se slohy kdysi třeba zcela protichůdné.
• Rehabilitace sociálního a veřejného prostoru

Zástupci postmoderní architektury

• Philip Johnson – Budova Sony, New York
• Michael Graves – Civic Services Building, Portland
• Charles Moore – Piazza d'Italia, New Orleans
• K. Hubáček, M. Masák – Obchodní středisko Ještěd, Liberec
• V. Králíček, K.Hubáček, J.Hakulín – Divadlo Husa na provázku, Brno
• J.Šrámek, A.Šrámková – Administrativní budova ČKD, Praha Na můstku
• M. Brix, P. Franta – Kostel svaté Rodiny, Luhačovice

Postmoderní literatura

---

• nedělí literaturu na „vysokou“ a „nízkou“
• směšování stylů a různých typů slovesnosti - propojování beletrie/non fiction/ střídání lyrických i epických pasáží/ užívá postupy „velké“ i „konzumní“ literatury
• témata - bizarní situace, násilí, sexuální úchylky, vyhraněné pointy, psychické procesy postav, fantastické dějové prvky, metafikční odkazy, absurdní jazykové hry a žánrové zlomy...
• oblíbené motivy některých autorů- zrcadlo, maska, labyrint...
• uplatňuje „citace“ - neuvádí se zdroj, spíš se jedná o parafráze známých děl nebo jejich motivů
• dvě (i víc) významové vrstvy díla - otevřena variacím, různým čtením a interpretacím
• postmodernisté netvoří tvůrčí skupiny X jsou to individuální jedinci

Světoví představitelé

• Umberto Eco (1932)
  • romány - „Jméno růže“ (1980), „Foucaultovo kyvadlo“ (1988)
  • užívá a spojuje různé stylové postupy - odborné, publicistické, krásné, pokleslé
  • žánr - současně detektivka, horor, historický román, filozofické pojednání, studie o symbolech
  • mystifikace - autor dílo předkládá jako středověký rukopis (aby zmátl čtenáře)
  • citáty - z krásné i filozofické lit, z historických děl, odborných prací
  • ironický přístup k středověkým snahám o reformaci církve

• Kurt Vonnegut ml. (1922-2007)
  • prolínání mnoha stylů – grotesky, surrealismu, sci-fi s filozofickými úvahami
  • romány- „Jatka č. 5“ (1969), „Kolíbka“ (1963), „Časotřesení“ (1997)

• John Roert Fowles (1926-2005)
  • první postmodernista - první smíchal vysokou a nízkou lit.
  • „Sběratel“ (1963), „Mág“ (1965), „Francouzova milenka“ (1969) - 2 možné konce

• Thomas Ruggles Pynchon (1937)
  • romány, popisuje zmatek v duši moderního člověka

• Samuel Beckett (1906-1989)
  • absurdní dramata
  • „Čekání na Godota“ (1953)

• Vladimir Nabokov (1899-1977)
  • „Lolita“ (1955)

Magický realismus

• považován za podsměr postmodernismu
  • míchá svět zázračný s reálným
  • zejména Jižní Amerika (ale i Rusko - Michail Bulgakov)
• Gabriel García Márquez (1928)
  • „Sto roků samoty“ (1967), „Kronika ohlášené smrti“ (1981)
• Jorge Luis Borges (1899-1986)
  • povídky

Čeští představitelé

• Milan Kundera (1929)
  • „Nesmrtelnost“ (1987/8), „Nesnesitelná lehkost bytí“ (1984)
• Jiří Kratochvil (1940)
  • romány - „Uprostřed nocí zpěv“ (1992), „Medvědí román“ (1985-1990)
• Jáchym Topol (1962)
  • román „Sestra“ (1994)
• Daniela Hodrová (1946)
  • románová tetralogie „Trýznivé město“ (70. léta, 1991-03)
• Jiří Gruša (1938)
  • absurdní román „Dotazník aneb Modlitba za jedno město“ (1978)

Postmoderní hudba

---

• reaguje na hudbu moderní
• hudba – kolektivní dílo, není tvořena jednotlivci (tvoří ji skupiny, orchestry apod.)
• hudba se stává předmětem hudebního průmyslu a proniká tak do komerční sféry
  • velký vliv mají moderní technologie, které umožňují poměrně jednoduše zaznamenat, zpracovat či upravit zvuk – důsledkem je nadměrná produkce hudby – kvalitní i nekvalitní
  • objevuje se rozdíl mezi komerční a nekomerční hudbou (př. komerce – pořádání koncertů na velkých stadionech)
• prohlubuje se rozdíl mezi hudbou vážnou a populární
  • vážná – pro náročnější posluchače, populární pro všechny – náročnější posluchači proniknou do hloubky skladby, nenáročné zajímá pouze její „povrch“)
  • přesto se tyto dvě složky mohou mísit; vznikají tak např. populární písně, které se po formální i obsahové stránce snaží napodobit klasické (neobvyklá délka, rozdělení do vět nebo dějství apod.)
• vznikají nové žánry - new age, rap, hip-hop, postmoderní rock, art-rock,...
• vliv na stávající žánry
  • postmodernismem je prakticky "postižen" celý rock, jeho druhy a odnoše
    • Pro zajímavost: Zajímavý je vztah mezi psychedelickým, progresivním a postmoderním rockem: postmoderní rock se vyvinul z progresivního, který se vyvinul z psychedelického. Ovšem pomyslná hranice, která by od sebe tyto tři žánry oddělovala, je velmi tenká - překrývají se a někdy jsou brány tak, jakoby mezi nimi nebyl žádný rozdíl.

Znaky

Následující znaky platí jak pro hudbu vážnou, tak pro hudbu populární a týkají se instrumentální i textové části skladby.

• přejímání, parafráze, citace
• napodobování a inspirace od jiných umělců (a to nejen hudebníků)
• míchání nejrůznějších stylů a žánrů
• hudební experimenty a netradiční metody (např. aleatorická hudba = založená na náhodě)
• využívání neobvyklých hudebních nástrojů a nejrůznějších zvuků (např. zvuky dopravních prostředků, domácích spotřebičů, z ulice,...)
• neobvykle dlouhé skladby
• absurdita
• hudební happeningy, zapojování návštěvníků koncertů

Zástupci

Hudebních umělců, v jejichž tvorbě lze nalézt prvky postmodernismu, je celá řada. Klasickou postmoderní hudbou se zabývali např. John Cage nebo Steve Reich. Mezi zástupce, kteří tvořili či tvoří hudbu populární, lze zařadit Beatles, Davida Bowieho, The Clash, Briana Ena, Madonnu, Prince, Queen, Lou Reeda, Sex Pistols, Bruce Springsteena, Talking Heads, U2, White Stripes, Frank Zappu a mnohé další.

John Cage

• typický postmodernista
• experimentoval se zvuky a hudebními nástroji - připravené piano (upravené klasické piano), do skladeb zapojoval netradiční prvky (např. vodní nádrže)
• tvořil aleatorickou hudbu (založenou na náhodě), pořádal hudební happeningy
• 4 min 33 sec – skladba o třech větách, ve skutečnosti 4 min 33 s ticha

Pro zajímavost: ukázky a konkrétní příklady postmodernismu v hudbě

...aneb co se do přednášky nevešlo

• Znak postmodernismu: inspirace, přejímání či citování v instrumentální části skladby

Ve skladbě Whiter Shade of Pale od skupiny Procol Harum (z r. 1967) lze nalézt inspiraci a převzaté pasáže hned z několika dalších hudebních děl - nejvýraznější je melodie Air on the G String od J.S. Bacha, dále měly vliv následující skladby: Bolero od Ravela, skladba Hoedown v podání Emerson Lake & Palmer nebo Wachet auf, ruft uns die Stimme opět od Bacha. Dalším prvkem postmodernismu v této skladbě je promíchání klasické hudby a rocku.

• Znak postmodernismu: inspirace, přejímání či citování v textové části skladby

S převzatými texty se např. setkáme u dvou skladeb skupiny U2: V písni s názvem „40“ (1983) se nachází text, který je obsažen v Bibli v Knize žalmů (konkrétně v Žalmu 40). Druhým příkladem je skladba Zooropa (1993), jejíž slova jsou vytvořena z reklamních sloganů. (Song se nachází na stejnojmenné desce, která je také typicky postmoderní – zahrnuje hudební experimenty, absurdní momenty a dochází zde k míšení žánrů.)

Inspiraci z trochu jiného soudku lze nalézt v písni Cry, Baby, Cry (1968) od Beatles. Text zde není přímo citovaný, ale je psaný v podobném stylu jako literární dílo Alenka v říši divů od Lewise Carolla. Dalším znakem postmodernismu v tomto songu je poněkud netradiční promíchání žánrů - rockové písně a ukolébavky. (White Album, na kterém se skladba nachází, je také zářným příkladem postmodernismu – obsahuje míšení stylů, experimentování nebo vkládání nejrůznějších zvuků do písní.)

• Znak postmodernismu: dlouhá skladba

Příkladem je dvojalbum skupiny Yes – Tales from Tophographic Oceans (1973), na kterém jsou celkem nahrány čtyři dvacetiminutové skladby (ukázka - část 1., 2.).

• Znak postmodernismu: míchání žánrů

Často dochází k promíchání klasické a moderní hudby - příkladem je pořádání rockových koncertů s orchestry (jako např. Deep Purple).

Postmoderní film

---

Vliv na vznik postmoderního filmu měl rozvoj nových médií → vliv na výrobu, distribuci i konzumaci kulturních produktů. Zcela nový způsob tvorby přinášejí digitální technologie, které ovlivňují celkovou identitu filmu.

Postmoderní film není jednolitým proudem, spíše se jedná o určitý trend s typickými znaky, lišícími se však v provedení či detailech od autora k autorovi. Zároveň slučuje prvky, které byly dříve neslučitelné.

Znaky

• důraz na silný audio-vizuální požitek, obraz, efekty a smyslové potěšení.
• mísení nejrůznějších žánrů a stylů, vysokého i nízkého umění - "hodnotnost" i "brak"
• není vážný, hraje si s divákem
• podstatná je především forma, nikoliv obsah (nesnaží se sdělit nic závažného nebo vážně komentovat problémy doby)
  • Surface play - fascinace povrchem, propracovaným do jemného detailu, který může jak komplikovat přístup k hlubšímu smyslu sdělení, tak zakrývat jeho absenci.
    • Prostředky: expresivní vizualita, filmová hudba, filmové prostředky (střih, zvuk) a speciální efekty

• více dějových linií, které jsou na sobě často zcela nezávislé (př. Pulp Fiction - Historky z podsvětí)
• nechronologický způsob vyprávění (př. Kill Bill)
• odkazování na další druhy textů, stylů a uměleckých forem (př. trilogie Matrix – směs filozofie, mystiky a teorií kyberkultury či fantasy)
• paralelní roviny (př. Matrix)

Postavy v postmoderním filmu

• bývají podivné existence se zvláštními, rozporuplnými nebo přímo protikladnými vlastnostmi
• jednají často ve jménu prohozeného principu dobra a zla
• pozadí filmů je stejně postmoderní jako filmy samy - do rolí se obsazují známé osobnosti, jiní režiséři, často i režisér filmu sám
  • Ukázka z filmu V kůži Johna Malkoviche (1999) – režisér Spike Jones

Film vypráví o tom, jak hlavní hrdina objevil portál, kterým se kdokoliv může na 15 minut ocitnout v hlavě Johna Malkoviche. V ukázce se dozvíte, co viděl J. Malkovich, když portálem prošel do své hlavy.

Zástupci - režiséři

David Keith Lynch (1946 - )

Soubor:David-lynch.jpeg

David Lynch

• považován za největšího postmoderního režiséra

Dílo:

• Mazací hlava / Eraserhead (1977)
  • černobílý depresivní horor
  • hl. hrdina se stará o zrůdného novorozence
  • ve filmu není patrný konzistentní příběh; spíše spousta experimentálních scén
  • vyjadřovacím prostředkem není jazyk (příliš se ve filmu nemluví), jako spíše „hudba“ - resp. různé industriální skřeky, kňourání, šumy, ...
  • pro lepší představu jedna scéna z filmu

Další filmy – např.: Duna / Dune (1984), Modrý samet / Blue Velvet (1986), Mulholland Drive (2001)

Soubor:Tarantino1.jpg

Quentin Tarantino

Quentin Tarantino (1963 - )

• jeden z nejpopulárnějších režisérů současnosti

Typické znaky jeho filmů:

• hodně krve, násilí, sprostých slov; vyhnáno ad absurdum → černý humor
• dlouhé dialogy
• skvělá hudba → známé a vyhledávané nejen filmy, ale i soundtracky k nim

Dílo: Gauneři / Reservoir Dogs (1992), Pulp Fiction – Historky z podsvětí(1994), Kill Bill (2003), Hanebný pancharti / Inglourious Basterds (2009)

Krátká ukázka ukázka z filmu Pulp Fiction, která reprezentuje (kromě hudby) typické znaky Tarantinovy tvorby.

Další vybraní představitelé

• Woody Allen – Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) / Everything You Always Wanted to Know About Sex * But Were Afraid to Ask (1972)

Ukázka z filmu - celá kapitola s názvem Co se děje během ejakulace

• Spike Jonez – V kůži Johna Malkoviche / Being John Malkovich (1999) - ukázka viz výše (Postavy postmoderního filmu)
• Wim Wenders – Nebe nad Berlínem / Der Himmel über Berlin (1987), Tak daleko, tak blízko! / In weiter Ferne, so nah! (1993)
• David Croenberg – Crash (1996)
• Ridley Scott – Ostré Komando / Blade Runner (1982)

Použitá a doporučená literatura

---

Soubor:Literature.png

Literatura

Seznam literatury, kterou jsme použili k přípravě naší prezentace.

Literatura doporučená ke studiu problematiky je označená tučně.

• BAUMAN, Zygmunt. Tekuté časy : život ve věku nejistoty. Vyd. 1. Praha : Academia, 2008. 109 s. ISBN 978-80-200-1656-0.

• BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. Vyd. 1. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. 165 s. ISBN 80-85850-12-5.

• ČINČERA, Jan. Informační etika : sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 81 s. ISBN 8021029811.

• FOUCAULT, Michel. The Archeology of Knowledge. Vyd. 1. London : Routledge, 2002. 239 s. ISBN 0-415-28752-9.

• GOODWIN, Andrew. Popular music and postmodern theory. Cultural Studies [online]. May 1991, vol. 5, n. 2, [cit. 2010-03-22]. Dostupný z WWW: <http://www.google.com/books?id=6PwvS53GmHkC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_v2_summary_r&cad=0#v=onepage&q=&f=false >.

• CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátku do současnosti : významní autoři a jejich tvorba, díla neznámých tvurců staré literatury, nejčastejší literární termíny, hlavní literární skupiny a směry, historická období. Vyd. 1. Brno : Centa, 2005. 1116 s. ISBN 8086785033.

• JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha : Portál, 2007. 285 s. ISBN 978-80-7367-269-0.

• JANOŠ, Karel. Informační etika. Praha : Univerzita Karlova, 1993. 134 s.

• KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 3., upr. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. 186 s. ISBN 8085850060

• KIRCHNER, Filip. Náboženství a sekularizace. Brno, 2006. 69 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/41563/fss_m/Diplomka.pdf?zpet=http:%2F%2Ftheses.cz%2Fhledani%2F%3Fsearch%3Dsekularizace%20n%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD>.

• KOLAŠÍNOVÁ, Hana. Nová média a hybridizace postmoderního filmu. Brno, 2007. 53 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce Mgr. David Kořínek. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/103026/fss_b/bakalarska_prace.pdf>.

• LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr; JANÁČKOVÁ, Jaroslava; HOLÝ, Jiří. Česká literatura od počátků k dnešku, Praha : Lidové noviny, 2000.

• LYOTARD, Jean-Francois. O postmodernismu. Vyd. 1. Praha : Filosofia, 1993. 206 s. ISBN 80-7007-047-1.

• MAŘÍKOVÁ, Hana; PETRŮSEK, Miloslav; VODÁKOVÁ, Alena. Velký sociologický slovník : Sv. 2, P-Ž. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-310-5.

• MATONOHA, Jan. Literárněvědný text jako diskurz, velké vyprávění a výkon moci?. Česká literatura. 2003, 55, 5, s. 580-585. Dostupný také z WWW: <http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/kolokvia/1/4.pdf>.

• MINOLOVÁ, Pavla. Estetické rysy a znaky postmoderní architektury v České republice. Brno, 2007. 64 s., 24 s. příl. Bakalářská práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí bakalářské práce Jan Sedlák.

• NÜNNING, Ansgar; TRÁVNÍCEK, Jirí; HOLÝ, Jiří. Lexikon teorie literatury a kultury : koncepce / osobnosti / základní pojmy. 1. vyd. Brno : Host, 2006. 912 s. ISBN 8072941704.

• PASLER, Jann. Postmodernism. Oxford music online [online]. [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: <http://www.oxfordmusiconline.com.proxy.mzk.cz/subscriber/article/grove/music/40721>.

• PAVELKA Jiří; POSPÍŠIL Ivo. SLovník epoch, směrů, skupin a manifestů, Brno : Georgetown, 1993.

• PROKEŠ, Josef. Kultura postmoderny [online]. Dostupné z www: <http://www.fi.muni.cz/~qprokes/postmoderna/postmoderna.htm#postmoderna_jako_sebekritika_moderny>

• VÁVROVÁ, Soňa. Jean Francoise Lyotard: Postmoderní situace. In Sociální pedagogika jako obor vysokoškolského studia. Sborník příspěvků z odborného semináře uskutečněného ve spolupráci s Technologickou fakultou UTB ve Zlíně. Brno: Institut mezioborových studií, 2003. s. 146-154. Dostupné z WWW: <http://web.fhs.utb.cz/cs/docs/kom41.pdf?PHPSESSID=45a6bded0da9622e3a99ad88c685065f>. ISBN 80-902936-1-1.

O přípravě přednášky - Jak na to?

Najít vhodné prostory pro sdílení materiálů

Soubor:Sharebutton.jpg

Tlačítko "Sdílení"

• Uloz.to! - http://uloz.to/
• Letecká pošta - http://leteckaposta.cz/
• Dropbox - http://www.dropbox.com/
• Google Docs
• FTP

Najít vhodné místo pro vytvoření pracovní skupiny

Soubor:Social media landscape.png

"Krajina" sociálních médií

• tajná skupina na Facebooku - http://www.facebook.com/
• Basecamp - http://basecamphq.com/

Využívat nástroje pro online konzultace

• skupinové:
  • Facebook
  • Skype - http://www.skype.com/intl/cs/

• individuální:
  • Facebook
  • ICQ - http://www.icq.com/
  • Jabber - http://www.jabber.cz/
  • Skype
  • E-mail - @

Technická podpora

• sjednocení softwarové základny týmu a zajištění kompatibility softwaru jednotlivých členů
• využití softwaru pro prezentace - MS Word, Open Office (kompatibilní formát - .ppt)
• využití softwaru pro textovou oporu a výpisky - MS Word, Open Office, Acrobat Reader (kompatibilní formáty - .doc, .pdf)

Celkové shrnutí

Vhodná volba partnerů ve skupině -> zlepší spolupráci a nebude docházet ke konfliktům Předběžný průzkum tématu a dostupné základní literatury. Rozdělení tématu na vhodná podtémata a následné rozdělení podtémat mezi vhodné lidi, kteří se v ideálním případě danou problematikou zabývají nebo k ní mají blízko. Rozdělení základní literatury mezi jednotlivé členy týmu podle jejich podtématu -> každý nemusí číst vše, ale může se zaměřit pouze na svoji sekci, ze které udělá výpisky pro ostatní, aby se v problematice orientovali. Pravidelné porady (nutné zvolit vhodné místo na živé porady -> ideálně příjemná kavárna s pohodlným gaučem ;). Na těchto poradách každý odprezentuje svoje téma a poznatky.

Nutné je stanovit si vhodné cíle přednášky (před rozdělováním podtémat), nenechávat nic na poslední chvíli a dodržovat stanovené termíny. Je vhodné dělat pravidelné porady ať už naživo, nebo online. Vhodné zvolení pracovního schématu skupiny: Demokracie? Ideální v případě dobře fungující skupiny s kolektivním rozhodováním a samomotivací jednotlivých členů. V případě nestabilní skupiny je nutné zvolit leadera, který povede diskuzi a zajistí motivaci a funkčnost týmu.

Klíčové pojmy

Soubor:Keywordsbutton.jpg

Tlačítko "Klíčová slova"

• efektivita: nedělat zbytečnou práci, nedělat něco zbytečně 2x
• dynamika a "workflow": v návaznosti na předchozí bod, posunovat se dopředu, nestagnovat (zajistí to pravidelné porady)
• vize a koncepty: sjednocení vizí a konceptů, aby nedocházelo k nejasnostem a rozporům
• interaktivní komunikace
• intelektuální kooperace týmu a brainstorming
• důraz na didaktiku
• paradigma
• softwarová platforma
• využívat důvěryhodné relevantní zdroje a odborné databáze

Interakce a komunikace

• otevřený dialog ve skupině
• konsenzuální rozhodování
• kognitivní myšlení
• kritické myšlení při tvorbě podtémat
• dostatečné a vhodné citování zdrojové literatury
• vhodné použití obrazového (prezentace, video) a zvukového materiálu (hudební ukázky)
• objektivita
• důraz na interaktivní část hodiny
• krátká interaktivní společenská hra (zvážit nutnost a relevanci využití nějaké hry)
• teambuilding
• selekce informací
• využití potenciálu nových technologií v oblasti virtuální komunikace (Second Life)

Teambuilding

• kyberprostor
• selekce
• korekce
• deadline - z ang.: smrtící čára
• smoking - intenzivní autonomní inhalce suspenzivního dýmu
• coffeeing - intenzivní autonomní konzumace nadměrného množství nápojů s vysokým obsahem kofeinu

Jak měla přednáška ideálně vypadat?

Soubor:Utopiasign.png

Bez komentáře

Přednáška měla být o něco kratší.

V učebně měl fungovat zvuk, aby bylo možné bez problémů promítat videa a hudební ukázky.

Měli jsme důsledněji dbát na dodržování stanoveného času pro jednotlivé přednášející.

Co se nám podařilo, co se nám nepodařilo a proč?

Soubor:Reflexe.jpg

Reflexe

Shrnutí našich úspěchů a neúspěchů na přednášce i při její přípravě.

Podařilo se

• Přednáška měla dobrý obsah.

• Vhodné proložení jednotlivých témat - po náročnější části následuje jednodušší téma, hra nebo video.

• Přednáška byla dynamická a zábavná, zároveň však i dostatečně odborná a profesionální.

• Výborný teambuilding a týmová spolupráce.

• Dostatek sebevědomí vyplývají ze znalostí přednášejích o svých tématech.

• Výborný týmový duch a jeho pěstování.

• Bezproblémové dodržování termínů.

Nepodařilo se

• Nepodařil se časový rozvrh přednášky a nezbyl čas na dotazy.

• Nebylo možné pustit videa a hudební ukázky vzhledem k technickým problémům.

Co bychom podruhé udělali jinak?

Soubor:Dead-end.jpg

Značka DEAD END

Pro příště by bylo nutné zkrátit přednášku a dodržovat důsledněji časový rozvrh.

Pokud možno, zajistit si klíče od učebny předem a vyzkoušet si techniku tak, aby byl čas zavolat technika na opravu případných problémů.

Zajistili bychom si včasný příchod vyučujícího, který má přístup do učebny.

Pro jistotu bychom si vzali vlastní reproduktory a prodlužku.

Rady na závěr

Dodržujte termíny a časový rozvrh.

Vyzkoušejte si techniku (zajistit si klíče od učebny).

Prodiskutujte témata a literaturu s vyučujícím.

Stanovte si spolehlivého člena, který se postará o chod týmu.

Stanovte si někoho, kdo se postará o prezentaci - jednotný grafický vzhled, kompilace finální prezentace.

Vezměte si na předášku vlastní notebook s prezentací a ideálně i vlastní reproduktory (stačí malé).

V případě problémů improvizujte, rychle změňte schéma přednášky (je nutné se předem připravit na možné problémy!).

Dejte si práci a vytvořte zajímavou a vizuálně poutavou prezentaci.

Delší a náročnější části prezentace proložte videem nebou krátkou hrou.

Proces myšlení