NGOs (nevládní neziskové organizace)

Autor: Veronika Janoušková

Klíčová slova: nevládní organizace, neziskové organizace

Synonyma:

Související pojmy:

Charakteristiky

Nestátní nezisková organizace (NNO) je označována jako "organizace, která vznikla za účelem vykonávání veřejně prospěšné činnosti, nikoliv za účelem dosahování zisku." To však neznamená, že nemůže v rámci své činnosti dosahovat určitého zisku, musí ho však opět investovat do činnosti, pro kterou byla organizace vytvořena.

Komplexní a mezinárodně uznávanou charakteristiku nestátních neziskových organizací , která se snaží sledovat problematiku z nejrůznějších možných úhlů, přinesli ve svých studiích profesoři Salamon a Anheier. Oba autoři chápou nestátní neziskový sektor jako soubor institucí, které existují vně státních struktur, avšak slouží v zásadě veřejným zájmům, na rozdíl od zájmů nestátních. Za určující považují pět základních vlastností, podle nichž jsou nestátní neziskové organizace:

1. institucionalizované (organized) - tj. mají jistou institucionální strukturu, jistou organizační skutečnost, bez ohledu na to, zda jsou formálně nebo právně registrovány;
2. soukromé (private) - tedy jsou institucionálně odděleny od státní správy, ani jí nejsou řízeny.
3. neziskové (non-profit) - ve smyslu nerozdělování zisku, tj. nepřipouští se u nich žádné přerozdělování zisků vzniklých z činnosti organizace mezi vlastníky nebo vedení organizace.
4. samosprávné a nezávislé (self-governing) - jsou vybaveny vlastními postupy a strukturami, které umožňují kontrolu vlastních činností.
5. dobrovolné (voluntary) - využívají dobrovolnou účast na svých činnostech.

Typologie neziskových organizací v ČR

V české odborné ekonomické literatuře není jednoznačně definována charakteristika organizací, které působí v neziskovém sektoru. Názory na zahrnutí těch kterých organizací do nestátního neziskového sektoru se různí podle kritérií jejich členění:

Podle právní normy

Toto členění vychází z důrazu kladeného v praxi na institucionální formu neziskových organizací, která je vymezena jen danou legislativou. V právním systému je vymezení neziskové organizace nejblíže zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, který v § 18, odstavci 7 definuje tzv. organizaci charakteru právnické osoby, která nebyla zřízena nebo založena za účelem podnikání. Zákon sem řadí tyto organizace:

• zájmová sdružení právnických osob, pokud tato sdružení mají právní subjektivitu,
• občanská sdružení včetně odborových organizací,
• politické strany a politická hnutí,
• registrované církve a náboženské společnosti,
• nadace, nadační fondy,
• obecně prospěšné společnosti,
• veřejné vysoké školy,
• obce,
• vyšší územní samosprávné celky,
• organizační složky státu a územních samosprávných celků (do roku 2001 rozpočtové organizace),
• příspěvkové organizace,
• státní fondy
• subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon.

Podle kritéria globálního charakteru poslání

• Organizace veřejně prospěšné (Public Benefit Organzations - PBO), které jsou založeny za účelem poslání spočívající v produkci veřejných a smíšených statků, které uspokojují potřeby veřejnosti - společnosti (příkladně charita, ekologie, zdravotnictví, vzdělávání, veřejná správa),
• Organizace vzájemně prospěšné (Mutual Benefit Organizations - MBO), které jsou založeny za účelem vzájemné podpory skupin občanů (i právnických osob), které jsou spjaty společným zájmem. Jejich posláním je tedy uspokojování svých vlastních zájmů a veřejná správa dbá, aby se jednalo o takové zájmy, které jsou ve vztahu k veřejnosti korektní, tedy neodporují zájmům druhých občanů a právnických osob. Jde například o realizaci aktivit v kultuře, tělesné kultuře, konfesních a profesních zájmů, ochrany zájmů skupin apod.

Financování nestátních neziskových organizací

Zdroje financování jsou rozděleny dle následujících kritérií:

1. dle charakteru zdroje
   1. finanční zdroje
   2. nefinanční zdroje
2. dle geografického původu zdroje
   1. domácí zdroje
   2. zahraniční zdroje
3. dle prostředků organizace
   1. z interních zdrojů (vlastní činnost)
   2. z externích zdrojů (veřejné, individuální a soukromé zdroje)
4. dle způsobu nabytí
   1. přímé
   2. nepřímé