Minnesengr: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Minnesämger – Minesengr''' pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu.
 
'''Minnesämger – Minesengr''' pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu.
  
Básnictví a hudbě se věnovali rytíři nejprve v jižní Francii, v Provenci. Opěvovali hlavně lásku a stavovské ctnosti, sahali takřka výhradně k lyrickým námětům a nazývali se už kolem roku 1100 '''trubadúři'''. Jejich severofrancouzští kolegové rozšířili okruh námětů o látky historické (Karel Veliký a jeho družina, zvláště Rolland), starověké (Alexandr Veliký), legendární (rytíři sv. grálu), prostě o epiku. Říkalo se jim '''truvéři''' (od francouzského trouber – vynalézat). Později, asi v polovině 12. století se rytířské dvorské umění rozšířilo i do Německa. Němečtí lyrikové a epikové se nazývali '''minnesängři''' (od die Minne – láska).[[1]]
+
Básnictví a hudbě se věnovali rytíři nejprve v jižní Francii, v Provenci. Opěvovali hlavně lásku a stavovské ctnosti, sahali takřka výhradně k lyrickým námětům a nazývali se už kolem roku 1100 '''trubadúři'''. Jejich severofrancouzští kolegové rozšířili okruh námětů o látky historické (Karel Veliký a jeho družina, zvláště Rolland), starověké (Alexandr Veliký), legendární (rytíři sv. grálu), prostě o epiku. Říkalo se jim '''truvéři''' (od francouzského trouber – vynalézat). Později, asi v polovině 12. století se rytířské dvorské umění rozšířilo i do Německa. Němečtí lyrikové a epikové se nazývali '''minnesängři''' (od die Minne – láska).Nejvýznamnějšími představiteli byli současníci Přemysla I. -  Walther von der  Vogelweide (1170-1230?) a Wolfram von Eschenbach (1170-1220?), autor rozsáhlého eposu Parsifal, vlastně prvního německého románu o 28 840 verších. V českém státě vyvrcholilo kurtoazní rytířské umění za krále Václava I. (1230-1253).[[1]]
  
 +
Minesengry se stávali i šlechtici a vladaři a jejich dvořané. K provozování svých písní si zjednávali '''žongléry''' (z francouzského jangleur, odvozeno z latinského ioculator /jokulátor) – šprýmař). Ve středověku žonglér spojoval několik profesí. Byl to potulný artista, hrál a zpíval a někdy i skládal své vlastní písně.  Ve středověké Francii putovali žongléři od hradu ke hradu, od města k městu.  Jestliže se zalíbil některému velmožovi, usadil se na šlechtickém dvoře, vyšvihl se na společenském žebříčku a stal se z něj '''minstrel''' (menestrel), jehož úkolem bylo doprovázet hrou na strunný nástroj trubadúra při jeho produkci. Českou obdobou žongléra byl '''žakéř''' nebo žertéř, pěvec, hudebník a recitátor z povolání.[[2]]
  
 +
Do českých zemí pronikla trubadúrská poezie koncem 13. století z Německa a za posledních Přemyslovců se pěstovala také na českém královském dvoře.
 +
O německé veršování v duchu minnesangu se pokoušel sám Václav II.:
  
 +
I stojím cudně, plaše před vámi,
  
 +
třebaže mizí má rozvaha,
  
 +
jakmile rty jen zřím, má předrahá.
  
 +
Však pokušení neblahá
  
 +
Vaše ctnost krotit pomáhá.
 +
(Pavel Spunar: Kultura českého středověku)
  
[[1]] Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1.
+
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
[[1]]Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí : Druhý díl. – 3. vyd. Praha : Baronet, 1997. 453 s. ISBN 80-7214-014-0.
 +
 
 +
[[2]] Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1.

Verze z 28. 3. 2011, 16:13

Minnesämger – Minesengr pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu.

Básnictví a hudbě se věnovali rytíři nejprve v jižní Francii, v Provenci. Opěvovali hlavně lásku a stavovské ctnosti, sahali takřka výhradně k lyrickým námětům a nazývali se už kolem roku 1100 trubadúři. Jejich severofrancouzští kolegové rozšířili okruh námětů o látky historické (Karel Veliký a jeho družina, zvláště Rolland), starověké (Alexandr Veliký), legendární (rytíři sv. grálu), prostě o epiku. Říkalo se jim truvéři (od francouzského trouber – vynalézat). Později, asi v polovině 12. století se rytířské dvorské umění rozšířilo i do Německa. Němečtí lyrikové a epikové se nazývali minnesängři (od die Minne – láska).Nejvýznamnějšími představiteli byli současníci Přemysla I. - Walther von der Vogelweide (1170-1230?) a Wolfram von Eschenbach (1170-1220?), autor rozsáhlého eposu Parsifal, vlastně prvního německého románu o 28 840 verších. V českém státě vyvrcholilo kurtoazní rytířské umění za krále Václava I. (1230-1253).1

Minesengry se stávali i šlechtici a vladaři a jejich dvořané. K provozování svých písní si zjednávali žongléry (z francouzského jangleur, odvozeno z latinského ioculator /jokulátor) – šprýmař). Ve středověku žonglér spojoval několik profesí. Byl to potulný artista, hrál a zpíval a někdy i skládal své vlastní písně. Ve středověké Francii putovali žongléři od hradu ke hradu, od města k městu. Jestliže se zalíbil některému velmožovi, usadil se na šlechtickém dvoře, vyšvihl se na společenském žebříčku a stal se z něj minstrel (menestrel), jehož úkolem bylo doprovázet hrou na strunný nástroj trubadúra při jeho produkci. Českou obdobou žongléra byl žakéř nebo žertéř, pěvec, hudebník a recitátor z povolání.2

Do českých zemí pronikla trubadúrská poezie koncem 13. století z Německa a za posledních Přemyslovců se pěstovala také na českém královském dvoře. O německé veršování v duchu minnesangu se pokoušel sám Václav II.:

I stojím cudně, plaše před vámi,

třebaže mizí má rozvaha,

jakmile rty jen zřím, má předrahá.

Však pokušení neblahá

Vaše ctnost krotit pomáhá. (Pavel Spunar: Kultura českého středověku)



1Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí : Druhý díl. – 3. vyd. Praha : Baronet, 1997. 453 s. ISBN 80-7214-014-0.

2 Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1.