Autorské právo

AUTORSKÉ PRÁVO A ELEKTRONICKÉ DODÁVÁNÍ DOKUMENTŮ

---

Autor: Radmila Malá

Klíčová slova: autorské právo, elektronické dokumenty, EDD, dodávání dokumentů

Synonyma: Elektronická meziknihovní výpůjční služba

Související pojmy: Kolektivní správce práv autorů, Autorské právo

Definice EDD

Elektronické dodávání dokumentů (EDD – electronic document delivery) je dle definice České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) – služba doručení plného textu dokumentu v elektronické podobě. Můžeme také říci, že se jedná o druh výstupu mezinárodní nebo vnitrostátní meziknihovní výpůjční služby, kdy knihovna zprostředkovává vypůjčení kopie elektronickou formou v souladu se závaznými pravidly platnými v mezinárodní nebo vnitrostátní meziknihovní výpůjční službě.

Kolektivní správce práv autoru – Dilia formuluje termín Elektronické dodávání dokumentů následovně: „Elektronické dodávání dokumentů“ je služba knihoven, která umožňuje klientu knihovny získat požadovaný dokument na požádání elektronickou cestou, a to výhradně pro účely výzkumu a soukromého studia a za sjednanou autorskou odměnu dle aktuálního sazebníku. Na základě knihovnou poskytnuté elektronické rozmnoženiny si její klient zhotoví finální uživatelskou rozmnoženinu, a to dle jeho volby v elektronické podobě ve formátu netextového souboru nebo v tištěné podobě.[1]

Kolektivní správce práv autorů

Dilia – kolektivní správce práv autorů a Národní knihovna ČR spolupracují za účelem vypořádání autorských práv knihovnami při elektronickém dodávání dokumentů (EDD) společně uzavřely kolektivní smlouvu. Na základě této smlouvy DILIA poskytuje knihovnám zastupovaným NK licenci k tzv. elektronickému sdělování děl.

Oprávnění k užití děl elektronickým sdělováním je v kolektivní smlouvě omezeno na území České republiky. Služby EDD se proto na základě kolektivní smlouvy s DILIA neposkytují do zahraničí.[2]

Povinnost knihoven zajišťující EDD

Knihovna má povinnost poskytovat službu EDD v souladu s kolektivní smlouvou a pravidly pro poskytování služeb EDD, je povinna zasílat DILIA povinné údaje o užití děl elektronickým sdělováním prostřednictvím FTP serveru NK, zaplatit autorům prostřednictvím DILIA autorskou odměnu za udělení licence k EDD dle daného sazebníku odměn.

Elektronické dodávání dokumentů zajišťují v České republice knihovny – Národní knihovna v Praze, Státní technická knihovna v Praze – Virtuální polytechnická knihovna, Státní vědecká knihovna v Hradci Králové a Centrum informačních a knihovnických služeb VŠE společně s knihovnou Ekonomického institutu – Econlib, e-PK Elektronická pedagogická knihovna, eDDO-dodavatelské centrum pro společenské a přírodní vědy.

Digitální kopie je zhotovena až na základě žádosti klienta na určitý dokument. Virtuální polytechnická knihovna nemá všechny dokumenty digitalizované, ale funguje “on-demand“. Uživatel je povinen v určitém termínu zhotovit z digitálního dokumentu tiskovou rozmnoženinu, která bude sloužit jeho osobní potřebě a elektronickou podobu dokumentu musí neprodleně zničit. Aby nebyl porušen autorský zákon, dostává uživatel pouze oprávnění k užití díla pro vlastní osobní potřebu, ne však pro jakékoliv hospodářské účely. Uživatel nesmí dokumenty dále kopírovat, šířit, upravovat a je odpovědný za případné porušení autorského zákona.

Objednávka, příjemka i konečný dokument je vyřizováno elektronicky. Jedná se o službu doručení plného textu v elektronické – digitální podobě. Na základě uzavřené smlouvy mezi uživatelem a Virtuální polytechnickou knihovnou si uživatel zřídí tzv. uživatelské konto, na které je povinen si vložit finanční obnos na pokrytí úhrady EDD. Jedná se o chráněný prostor na serveru STK Praha. Uživatelské konto zaručuje autorskoprávní ochranu dokumentů, ochranu knihovny i samotného uživatele. Po ověření totožnosti uživatele, vydá knihovna uživateli přístupové heslo. Z právního hlediska nahrazuje heslo podpis uživatele. Uživatel se smluvně zavazuje, že neposkytne své přístupové heslo jiné osobě ani neumožní přístup další osobě ke svému uživatelskému kontu.

Ochrana autorského práva

Ochrana autorského práva je zajištěna Zákonem o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 121/2000 Sb. Tento zákon upravuje:

práva autora k jeho dílu

práva související s právem autorským

právo pořizovatele k jím pořízené databázi

Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem,…[3]

Autorem díla je fyzická osoba, která dílo vytvořila, případně, jde-li o dílo souborné, tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala. V případě, že dílo vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, autorské právo přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. O nakládání s dílem rozhodují spoluautoři jednomyslně.[4]

Autorské právo dle autorského zákona č. 121/2000 Sb. je rozděleno na dvě části: majetkové a osobnostní. Osobnostní práva náleží autorovi, autor se jich nemůže vzdát a nezanikají ani po jeho smrti. Mezi osobnostní práva patří právo autora na nedotknutelnost díla. Majetková práva se vztahují na užití díla. Mezi tato práva patří právo na rozmnožování díla, právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla. Výjimku tvoří pouze volná užití podle §30 autorského zákona a zákonná licence. Do této kategorie spadá i samotná služba EDD.

Literatura

Dilia – divadelní, literární,audiovizuální agentura. [online]. [cit. 2010-03-05]. Obsah je dostupný <http://www.dilia.cz/view.php?cisloclanku=2009013005>

Dilia – divadelní, literární,audiovizuální agentura. [online]. [cit. 2010-03-05]. Dostupné na www: http://www.dilia.cz/view.php?cisloclanku=2009012003&rstema=29

121/2000 Sb Zákon ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Národní knihovna v Praze. [online].[cit. 2010-03-05].Dostupné na www: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/x00-121.htm

Dilia – divadelní, literární,audiovizuální agentura. [online]. [cit. 2010-03-05]. Dostupné na www:<http://www.dilia.cz/view.php?cisloclanku=2006062701>

JURMANOVÁ VOLEMANOVÁ, V. Autorské právo v digitálních knihovnách. Brno. 2004. 94 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity. Katedra Ústav České literatury a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce RNDr. JUDr. Vladimír Šmíd, CSc.

AUTORSKÉ PRÁVO A POČÍTAČOVÉ PROGRAMY

---

Autor: Lenka Otipková

Klíčová slova: Autorské právo, právo, počítačové programy, šíření software

Nadřazené pojmy: Autorský zákon

Úvod

Úspěšná díla jsou šířena bez ohledu na hranice států, proto metoda ochrany počítačových programů autorským zákonem je v současnosti pevně zakotvena v nadnárodních dokumentech. Z českého zákoníku o autorském právu vyplývá, že pokud program splňuje určité podmínky lze jej také považovat za dílo. Program musí být původní, to znamená, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Počítačový program a to včetně všech přípravných koncepčních materiálů je chráněn jako dílo literární. Právo na ochranu autorství je nepřevoditelné.

Zákon a souvislosti

Úplné znění zákona č.121/2000 Sb. § 2 zní: „Předmětem autorského práva je dílo literární (umělecké, vědecké), které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.“

Ovšem idea, na které je program založen, zákonem chráněna není. (§ 65) „Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny.“ Zákon autorům děl poskytuje záruku, že jejich práva budou zákonem chráněna, obecně respektována, soudně vymahatelná a pro případ porušování i sankcionována.

Právní ochrana počítačových programů v ČR vychází z přijaté Bernské úmluvy na ochranu literárních a uměleckých děl a Dohody TRIPS (Trade Related- Apects of Intellectual Poperty Rights). Dohoda TRIPS nabyla účinnosti 1.1.1995 a je spravována světovou obchodní organizací (WTO). Náš autorský zákon, který je v platnosti od 1. prosince 2000 (č. 121/2000 Sb.) je v souladu se směrnicí EHS (Evropského Hospodářského Sdružení) z roku 1991 (Směrnice Rady č. 91/250/EHS), která sjednotila autorskoprávní ochranu počítačových programů a právní ochranu literárních děl. Další smlouvy, ze kterých se vychází v zákonu o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským jsou tzv. „internetové smlouvy“. Pocházejí od světové organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Poperty Organization = WIPO), a byly přijaty na diplomatické konferenci v roce 1996. V nejnovějším zákoníku o autorském právu z roku 2009 je zavedeno dualistické pojetí autorských práv (osobnostní- chránící nemateriální zájmy autora a majetková- zajišťující mu nárok na přiměřenou odměnu ze společenského užití díla) a obsahuje specifikaci tzv. volného užití.

Vznik práv

V ustanovení § 30 je řečeno, že za užití díla, jež by vyžadovalo licenci, se nepovažuje užití pro osobní potřebu s výjimkou počítačových programů. Zákon však nedefinuje pojem užití pro vlastní potřebu. Avšak můžeme vydedukovat, že jeho porušením je pořizování kopií, rozšiřování či dokonce prodej a jakákoli činnosti ve prospěch osoby jednající. Programátor, který vytvoří program, k němu disponuje právem tzv.autorským. Je jeho vlastníkem a to znamená, že s programem může nakládat podle vlastního uvážení. Má tedy i právo jej zničit nebo na základě tzv. licenčních smluv veškerá svá práva převést na jinou osobu. Autorské právo může autor uplatnit na počítačový program v jakémkoli formátu (zdrojovém- source code nebo přeloženém- object code, strojovém) a i včetně těch programů, které jsou považovány za součást hardwaru.

Zdrojový kód

Kromě klasických placených počítačových programů existují i různě upravené programy (co se týče jejich šíření). Například freeware, open source code, shareware aj. Každý program se liší zněním licenčních podmínek. Pro open- source code je charakteristickým rysem zveřejnění jeho zdrojového kódu. Pro programy jiného typu zákon zveřejnění/nezveřejňování zdrojového kódu výslovně neupravuje. Poskytování tohoto softwaru koncovým uživatelům je upraveno pomocí licenčních smluv. Podmínky licenční smlouvy si samozřejmě určuje programátor(autor) a tak určuje jakým druhem počítačový program bude. Poskytovatel dává uživateli oprávnění program užít a to v rozsahu a způsoby uvedenými v licenční smlouvě. Pokud je program poskytovaný pouze ve formě spustitelného programu, nemá nabyvatel právo se domáhat zdrojového kódu. Pokud uživatel oprávněně nabyl rozmnoženinu programu, pak aniž by porušil autorova práva může s programem nakládat takřka jakkoli v rámci jeho využití (vždy pouze pro osobní potřebu).

Software na objednávku

Díla na objednávku většinou vznikají jako díla zaměstnanecká nebo na základě smlouvy o dílo. V těchto případech pak dochází k nedorozuměním, co se týče práv provádění změn a úprav či samotného užití.

Zaměstnanecké dílo

Pokud je počítačový program vytvořen zaměstnancem jako povinnost vyplývající z pracovněprávního vztahu, je vykonavatelem majetkových autorských práv k programu jeho zaměstnavatel. Přesné znění podle § 58 „Není- li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu.“ V odstavci 4 je dále uvedeno. „Autorova osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena. Vykonává- li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného, jakož i k tomu, aby uváděl zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, ledaže je sjednáno jinak.“

Smlouva o dílo

Autorem díla může být jen fyzická osoba, popřípadě osob více. Právnická osoba nemůže být původním subjektem autorského práva, může však být subjektem odvozeným, což znamená být vykonavatelem majetkových autorských práv. K určení vykonavatele majetkových autorských práv je rozhodující osoba zhotovitele. Rozlišujeme dva případy. Zhotovitelem je přímo autor (fyzická osoba), pak se stává vykonavatelem práv druhá smluvní strana neboli objednatel. Pokud je zhotovitelem právnická osoba (např. obchodní společnost), stává se vykonavatelem majetkových autorských práv právě ona sama (platí domněnka, že k vytvoření došlo například zaměstnancem tohoto zhotovitele), a bez souhlasu autora se nemůže stát vykonavatelem práv osoba třetí neboli objednatel. Ze zákona § 61 vyplývá, že objednatel má právo dílo vytvořené na objednávku pouze užít. Jakékoli další pravomoci by musely být uvedeny ve smluvní licenci.

Legální užívání

Autorské právo je trvalejšího rázu. Právo vzniká zároveň se vznikem programu. Uvádím zde několik výňatků z autorského zákona, co se týče porušování autorských práv. Zákon se mění při každé novelizaci a co chvíli je upravena definice, co je již neoprávněné užití.

Do autorského práva oprávněný uživatel programu nezasahuje, pokud (§ 66):

„rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je- li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny programu, činí- li tak při zavedení a provozu programu nebo opravuje- li chyby počítačového programu“

„zhotoví si záložní rozmnoženinu počítačového programu, je- li nezbytná pro jeho užívání“

„zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost programu za účelem zjištění myšlenek a principů na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu (..) činí- li tak při činnostech k nimiž je oprávněn“

„rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu (..) je- li to nezbytné k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými programy (..)“

Nelegální užití počítačového programu je jakékoli porušení výše uvedených bodů, nebo bodů v uzavřené licenční smlouvě.

Dílo (počítačový program) lze beztrestně užít bez souhlasu autora pouze v případech:

v rámci volného užití

v rámci tzv. Zákonné licence

Postih

Při nelegálním používání počítačových programů hrozí tři typy sankcí:

1.Občanskoprávní (§ 40. AutZ)

2.Veřejnoprávní

a) Postih za přestupek na úseku kultury (§ 32 zákon o přestupcích)

b) Postih za trestný čin porušování autorského práva (§ 152 trestního zákona)

V případech porušování autorských práv ve vztahu k počítačovým programům se těžko určuje, zda je dané jednání ještě přestupkem nebo již trestným činem. Čin se posuzuje podle stupně nebezpečnosti daného jednání pro společnost. Závažnost porušení autorského práva vymezuje trestní a přestupkový zákon.

Ze zákona o přestupcích, § 32 odst 1. „Přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně užije autorské dílo (..)“

§ 152 trestního zákona: „(1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu (..), bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci bude pachatel potrestán, a) získá- li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch (alespoň 500 000 Kč), nebo b) dopustí- li se takového činu ve značném rozsahu.“

Použitá literatura

Prof. JUDr. TELEC, Ivo CSc. Úplné znění: Autorské právo, Průmyslová práva. Číslo 752. Nakladatelství Sagit, a.s., Ostrava, ev. číslo MK CR E 10981, Zpracováno ke dni 19.10.2009, ISBN 978-80-7208-767-9

BOLTAR, Jan. Právní ochrana počítačových programů. 2008, dostupné z WWW: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-ochrana-pocitacovych-programu-55220.html

DOLEČEK, Marek Mgr.. Autorské právo- výjimky a omezení práva autorského. 2009, dostupné z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/pravo-autorske-vyjimky-a-omezeni-opu/1000818/51244/

RAMBOUSKOVÁ, Lucie Mgr. a spoluautor POLČÁK, Stanislav. Autorský zákon a počítačové programy. Československé sdružení uživatelů TeXu, 2001, dostupné z WWW: http://www.cstug.cz/slt/01/rambouskova.html

AUJEZDSKÝ, Josef. Novela autorského zákona a počítačové programy. 2006, dostupné z WWW: http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/autorske-pravo/novela-autorskeho-zakona-a-pocitacove-programy.html

PŘIBYLOVÁ, Daniela. Autorské právo a počítačové programy. 1998, dostupné z WWW: http://www.ikaros.cz/node/196

MATĚJKA, Michal. Postih porušování autorského práva běžnými uživateli software aneb je nevýdělečné používání nelegálního software pro osobní potřebu opravdu trestným činem? 2003, dostupné z WWW: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=147455