Zvukový nosič - Historie editací

Lukastrouhal v 7. 6. 2013, 17:32

2013-06-07T17:32:02Z

Lukastrouhal: /* Druhy zvukových nosičů */

2013-06-07T17:14:04Z

Druhy zvukových nosičů

Lukastrouhal v 7. 6. 2013, 17:10

2013-06-07T17:10:03Z

Lukastrouhal v 7. 6. 2013, 17:09

2013-06-07T17:09:28Z

Lukastrouhal: /* Druhy zvukových nosičů */

2013-06-07T17:07:59Z

Druhy zvukových nosičů

Lukastrouhal: /* Druhy zvukových nosičů */

2013-06-07T17:01:24Z

Druhy zvukových nosičů

Lukastrouhal: /* Druhy zvukových nosičů */

2013-06-07T16:59:47Z

Druhy zvukových nosičů

Lukastrouhal: /* Druhy zvukových nosičů */

2013-06-07T16:59:09Z

Druhy zvukových nosičů

Lukastrouhal: /* Použité zdroje */

2013-06-07T16:58:10Z

Použité zdroje

Lukastrouhal: /* Druhy zvukových nosičů */

2013-06-07T16:48:59Z

Druhy zvukových nosičů

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 ''nadřazené'' - audiovizuální nosič, datový nosič, nahrávka, záznamová technologie</blockquote>
 	<blockquote>
-''podřazené'' - fonograf, gramofonová deska, audiokazeta, kompaktní disk, digitální záznam zvuku</blockquote>
+''podřazené'' - fonograf, gramofonová deska, audiokazeta, kompaktní disk, mp3</blockquote>
 ==Charakteristika==

@@ Řádek 42: / Řádek 42: @@
 '''[[CD|CD - kompaktní disk]]''', celým názvem kompaktní disk, je zástupce nosiče, který je založen na digitálním způsobu uložení dat a který nahradil masové využívání audiokazet. Nejedná se primárně o nosič zvukový, ovšem datový - zvuk je jen jedna z možností uloženého obsahu. Principem fungování je tenká aktivní vrstva, na kterou se data ukládají v binárně čitelné formě pomocí vytváření vrásnění této vrstvy. Vrásnění se zaznamenává optickým způsobem (laserem) ve velmi husté a dlouhé spirále a celá aktivní vrstva je chráněna plastovým diskem o průměru 12 centimetrů. Kapacita běžného CD je zhruba 700 megabytů. Kompaktní disk nahradil v devadesátých letech audiokazety a velmi rychle se stal nevyužívanějším hmotným nosičem nově vydávané hudby.[[#Použité zdroje|<sup>[3, s. 167]</sup>]]
-V současnosti již není zvukový záznam tak pevně svázaný s hmotným nosičem, jako dříve, a využívá se převážně technologie '''flash paměti / formátu [[MP3|mp3]]'''. Díky digitálnímu záznamu je možné nahrávky velmi jednoduše editovat/přesouvat/kopírovat/přehrávat a to na více různých zařízeních. Díky tomu se zvukové záznamy velmi často objevují i na malých přehrávacích zařízeních - známé "empétrojky" (pojmenování podle formátu uloženého zvuku) nebo i v mobilních telefonech. Vlastním nosičem v takovém zařízení je ovšem flash paměť, na které je digitálně nahrávka uložena. Taková paměť umožňuje uchovat digitální záznam na velmi malém prostoru - například ve srovnání s CD. Také nabízí vyšší kapacitu, která je proměnlivá a neustále se s rozvojem IT technologií zvyšuje. Alternativně můžeme za nosič považovat i pevnou paměť ([[Paměťový disk|HDD]]) počítačů a tabletů, ve kterých také můžeme zvukové nahrávky skladovat.
+V současnosti již není zvukový záznam tak pevně svázaný s hmotným nosičem, jako dříve, a využívá se převážně technologie '''flash paměti / formátu [[MP3|mp3]]'''. Díky digitálnímu záznamu je možné nahrávky velmi jednoduše editovat, přesouvat, kopírovat nebo přehrávat a to na více různých zařízeních. Díky tomu se zvukové záznamy velmi často objevují i na malých přehrávacích zařízeních - známé "empétrojky" (pojmenování podle formátu uloženého zvuku) nebo i v mobilních telefonech. Vlastním nosičem v takovém zařízení je ovšem flash paměť, na které je digitálně nahrávka uložena. Taková paměť umožňuje uchovat digitální záznam na velmi malém prostoru - například ve srovnání s CD. Také nabízí vyšší kapacitu, která je proměnlivá a neustále se s rozvojem IT technologií zvyšuje. Alternativně můžeme za nosič považovat i pevnou paměť ([[Paměťový disk|HDD]]) počítačů a tabletů, ve kterých také můžeme zvukové nahrávky skladovat.
 ==Použité zdroje==

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Autor:''' Lukáš Strouhal
-'''Klíčová slova:''' zvukový nosič, záznam zvuku, nahrávání zvuku
+'''Klíčová slova:''' zvukový nosič, záznam zvuku, médium
 '''Synonyma:''' audio médium, audio nosič, zvukové médium

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
          <blockquote>
-''nadřazené'' - audiovizuální nosič, datový nosič, nahrávání zvuku</blockquote>
+''nadřazené'' - audiovizuální nosič, datový nosič, nahrávka, záznamová technologie</blockquote>
 	<blockquote>
-''podřazené'' - fonograf, gramofonová deska, audiokazeta, kompaktní disk, minidisc, mp3, digitální záznam zvuku</blockquote>
+''podřazené'' - fonograf, gramofonová deska, audiokazeta, kompaktní disk, digitální záznam zvuku</blockquote>
 ==Charakteristika==

@@ Řádek 40: / Řádek 40: @@
 S postupným vývojem technologie nahrávání zvuku se objevilo další médium a to '''audiokazeta'''. Jedná se o první rozšířený nosič, jež využívá elektromagnetického záznamu. Zvuk je na ní zaznamenán na tenkém a dlouhém pásku, který obsahuje magneticky aktivní vrstvu a je uvnitř kazety uschován díky (nejčastěji) dvěma hlavám, na kterých je namotaný. Při záznamu i při čtení se potom za pomocí otáčení hlav pásek pohybuje. Pohybující pásek sleduje záznamová/čtecí hlava přístroje, která jej magnetizuje, či přehrává.
-'''[[CD|CD - kompaktní disk]]''', celým názvem kompaktní disk, je zástupce nosiče, který je založen na digitálním způsobu uložení dat a který nahradil masové využívání audiokazet. Nejedná se primárně o nosič zvukový, ovšem datový - zvuk je jen jedna z možností uloženého obsahu. Principem fungování je tenká aktivní vrstva, na kterou se data ukládají v binárně čitelné formě pomocí vytváření vrásnění této vrstvy. Vrásnění se zaznamenává optickým způsobem (laserem) ve velmi husté a dlouhé spirále a celá aktivní vrstva je chráněna plastovým diskem o průměru 12 centimetrů. Kapacita běžného CD je zhruba 700 megabytů. Kompaktní disk nahradil v devadesátých letech audiokazety a velmi rychle se stal nevyužívanějším hmotným nosičem nově vydávané hudby.
+'''[[CD|CD - kompaktní disk]]''', celým názvem kompaktní disk, je zástupce nosiče, který je založen na digitálním způsobu uložení dat a který nahradil masové využívání audiokazet. Nejedná se primárně o nosič zvukový, ovšem datový - zvuk je jen jedna z možností uloženého obsahu. Principem fungování je tenká aktivní vrstva, na kterou se data ukládají v binárně čitelné formě pomocí vytváření vrásnění této vrstvy. Vrásnění se zaznamenává optickým způsobem (laserem) ve velmi husté a dlouhé spirále a celá aktivní vrstva je chráněna plastovým diskem o průměru 12 centimetrů. Kapacita běžného CD je zhruba 700 megabytů. Kompaktní disk nahradil v devadesátých letech audiokazety a velmi rychle se stal nevyužívanějším hmotným nosičem nově vydávané hudby.[[#Použité zdroje|<sup>[3, s. 167]</sup>]]
 V současnosti již není zvukový záznam tak pevně svázaný s hmotným nosičem, jako dříve, a využívá se převážně technologie '''flash paměti / formátu [[MP3|mp3]]'''. Díky digitálnímu záznamu je možné nahrávky velmi jednoduše editovat/přesouvat/kopírovat/přehrávat a to na více různých zařízeních. Díky tomu se zvukové záznamy velmi často objevují i na malých přehrávacích zařízeních - známé "empétrojky" (pojmenování podle formátu uloženého zvuku) nebo i v mobilních telefonech. Vlastním nosičem v takovém zařízení je ovšem flash paměť, na které je digitálně nahrávka uložena. Taková paměť umožňuje uchovat digitální záznam na velmi malém prostoru - například ve srovnání s CD. Také nabízí vyšší kapacitu, která je proměnlivá a neustále se s rozvojem IT technologií zvyšuje. Alternativně můžeme za nosič považovat i pevnou paměť ([[Paměťový disk|HDD]]) počítačů a tabletů, ve kterých také můžeme zvukové nahrávky skladovat.

← Starší verze		Verze z 7. 6. 2013, 17:01
Řádek 41:		Řádek 41:

	'''[[CD\|CD - kompaktní disk]]''', celým názvem kompaktní disk, je zástupce nosiče, který je založen na digitálním způsobu uložení dat a který nahradil masové využívání audiokazet. Nejedná se primárně o nosič zvukový, ovšem datový - zvuk je jen jedna z možností uloženého obsahu. Principem fungování je tenká aktivní vrstva, na kterou se data ukládají v binárně čitelné formě pomocí vytváření vrásnění této vrstvy. Vrásnění se zaznamenává optickým způsobem (laserem) ve velmi husté a dlouhé spirále a celá aktivní vrstva je chráněna plastovým diskem o průměru 12 centimetrů. Kapacita běžného CD je zhruba 700 megabytů. Kompaktní disk nahradil v devadesátých letech audiokazety a velmi rychle se stal nevyužívanějším hmotným nosičem nově vydávané hudby.		'''[[CD\|CD - kompaktní disk]]''', celým názvem kompaktní disk, je zástupce nosiče, který je založen na digitálním způsobu uložení dat a který nahradil masové využívání audiokazet. Nejedná se primárně o nosič zvukový, ovšem datový - zvuk je jen jedna z možností uloženého obsahu. Principem fungování je tenká aktivní vrstva, na kterou se data ukládají v binárně čitelné formě pomocí vytváření vrásnění této vrstvy. Vrásnění se zaznamenává optickým způsobem (laserem) ve velmi husté a dlouhé spirále a celá aktivní vrstva je chráněna plastovým diskem o průměru 12 centimetrů. Kapacita běžného CD je zhruba 700 megabytů. Kompaktní disk nahradil v devadesátých letech audiokazety a velmi rychle se stal nevyužívanějším hmotným nosičem nově vydávané hudby.
−
−	Na půli cesty mezi audiokazetou a CD je '''minidisc'''. Využívá kombinaci optického a magnetického záznamu[[#Použité zdroje\|<sup>[1]</sup>]]. Vzhledem malý stříbrný disk chráněný plastovým pouzdrem se objevil na trhu jako možný nástupce audiokazet a měl nabídnout vyšší kvalitu nahrávky a větší odolnost média. Byl však převálcován kompaktními disky a masovějšího rozšíření se nedočkal. V současné době je těžko dostupný a dá se označit za nevyužívané, mrtvé médium.

	V současnosti již není zvukový záznam tak pevně svázaný s hmotným nosičem, jako dříve, a využívá se převážně technologie '''flash paměti / formátu [[MP3\|mp3]]'''. Díky digitálnímu záznamu je možné nahrávky velmi jednoduše editovat/přesouvat/kopírovat/přehrávat a to na více různých zařízeních. Díky tomu se zvukové záznamy velmi často objevují i na malých přehrávacích zařízeních - známé "empétrojky" (pojmenování podle formátu uloženého zvuku) nebo i v mobilních telefonech. Vlastním nosičem v takovém zařízení je ovšem flash paměť, na které je digitálně nahrávka uložena. Taková paměť umožňuje uchovat digitální záznam na velmi malém prostoru - například ve srovnání s CD. Také nabízí vyšší kapacitu, která je proměnlivá a neustále se s rozvojem IT technologií zvyšuje. Alternativně můžeme za nosič považovat i pevnou paměť ([[Paměťový disk\|HDD]]) počítačů a tabletů, ve kterých také můžeme zvukové nahrávky skladovat.		V současnosti již není zvukový záznam tak pevně svázaný s hmotným nosičem, jako dříve, a využívá se převážně technologie '''flash paměti / formátu [[MP3\|mp3]]'''. Díky digitálnímu záznamu je možné nahrávky velmi jednoduše editovat/přesouvat/kopírovat/přehrávat a to na více různých zařízeních. Díky tomu se zvukové záznamy velmi často objevují i na malých přehrávacích zařízeních - známé "empétrojky" (pojmenování podle formátu uloženého zvuku) nebo i v mobilních telefonech. Vlastním nosičem v takovém zařízení je ovšem flash paměť, na které je digitálně nahrávka uložena. Taková paměť umožňuje uchovat digitální záznam na velmi malém prostoru - například ve srovnání s CD. Také nabízí vyšší kapacitu, která je proměnlivá a neustále se s rozvojem IT technologií zvyšuje. Alternativně můžeme za nosič považovat i pevnou paměť ([[Paměťový disk\|HDD]]) počítačů a tabletů, ve kterých také můžeme zvukové nahrávky skladovat.

@@ Řádek 36: / Řádek 36: @@
 První obecně používaný zvukový nosič se nazývá '''fonograf'''. Byl vynalezen Thomasem Alvou Edisonem a patentován roku 1877[[#Použité zdroje|<sup>[3, s. 1]</sup>]]. Využívá čistě mechanického způsobu záznamu, kdy se zvuk ukládá na záznamové médium ve formě rýhy, která je vytvořena v měkkém materiálu na povrchu malého válečku. Prvotně byl jako povrchový materiál takového válečku užívaný včelí vosk, později jej díky vyšší odolnosti nahradil cín[[#Použité zdroje|<sup>[4]</sup>]]. Takto zaznamenaný zvuk se zpětně přehrává pomocí snímací jehly, která rýhu projíždí a díky svému tvaru snímá uložený záznam.
-Na velmi podobném principu jako fonograf funguje i '''gramofonová deska'''. Váleček byl ovšem nahrazen kruhovou plochou, která umožňuje lepší skladování a záznam na obě strany, což rozšířilo kapacitu nosiče[[#Použité zdroje|<sup>[4]</sup>]]. Taková deska se nejdříve vyráběla z tvrzené gumové hmoty, později z plastové hmoty - vinyl[[#Použité zdroje|<sup>[2, s. 36]</sup>]]. Funkcionalita gramodesky stále tkví v mechanicky zaznamenaných rýhách a čtecích jehlách, ovšem záznam je výrazně kvalitnější. Snad i proto se gramofonová deska v dnešní době stále používá a přehrávání hudby na gramofonu mnozí přisuzují lepší prožitek než z digitálně zaznamenaných médií.
+Na velmi podobném principu jako fonograf funguje i '''gramofonová deska'''. Váleček byl ovšem nahrazen kruhovou plochou, která umožňuje lepší skladování a záznam na obě strany, což rozšířilo kapacitu nosiče[[#Použité zdroje|<sup>[5]</sup>]]. Taková deska se nejdříve vyráběla z tvrzené gumové hmoty, později z plastové hmoty - vinyl[[#Použité zdroje|<sup>[2, s. 36]</sup>]]. Funkcionalita gramodesky stále tkví v mechanicky zaznamenaných rýhách a čtecích jehlách, ovšem záznam je výrazně kvalitnější. Snad i proto se gramofonová deska v dnešní době stále používá a přehrávání hudby na gramofonu mnozí přisuzují lepší prožitek než z digitálně zaznamenaných médií.
 S postupným vývojem technologie nahrávání zvuku se objevilo další médium a to '''audiokazeta'''. Jedná se o první rozšířený nosič, jež využívá elektromagnetického záznamu. Zvuk je na ní zaznamenán na tenkém a dlouhém pásku, který obsahuje magneticky aktivní vrstvu a je uvnitř kazety uschován díky (nejčastěji) dvěma hlavám, na kterých je namotaný. Při záznamu i při čtení se potom za pomocí otáčení hlav pásek pohybuje. Pohybující pásek sleduje záznamová/čtecí hlava přístroje, která jej magnetizuje, či přehrává.

@@ Řádek 34: / Řádek 34: @@
 Spolu s různými způsoby zápisu se objevily i typické a více či méně využívané zvukové nosiče. Liší se jak kapacitou, způsobem přehrávání, kvalitou nahrávky, tak v neposlední řadě i pořizovací cenou.
-První obecně používaný zvukový nosič se nazývá '''fonograf'''. Byl vynalezen Thomasem Alvou Edisonem a patentován roku 1877[[#Použité zdroje|<sup>[6, s. 1]</sup>]]. Využívá čistě mechanického způsobu záznamu, kdy se zvuk ukládá na záznamové médium ve formě rýhy, která je vytvořena v měkkém materiálu na povrchu malého válečku. Prvotně byl jako povrchový materiál takového válečku užívaný včelí vosk, později jej díky vyšší odolnosti nahradil cín[[#Použité zdroje|<sup>[3]</sup>]]. Takto zaznamenaný zvuk se zpětně přehrává pomocí snímací jehly, která rýhu projíždí a díky svému tvaru snímá uložený záznam.
+První obecně používaný zvukový nosič se nazývá '''fonograf'''. Byl vynalezen Thomasem Alvou Edisonem a patentován roku 1877[[#Použité zdroje|<sup>[3, s. 1]</sup>]]. Využívá čistě mechanického způsobu záznamu, kdy se zvuk ukládá na záznamové médium ve formě rýhy, která je vytvořena v měkkém materiálu na povrchu malého válečku. Prvotně byl jako povrchový materiál takového válečku užívaný včelí vosk, později jej díky vyšší odolnosti nahradil cín[[#Použité zdroje|<sup>[4]</sup>]]. Takto zaznamenaný zvuk se zpětně přehrává pomocí snímací jehly, která rýhu projíždí a díky svému tvaru snímá uložený záznam.
 Na velmi podobném principu jako fonograf funguje i '''gramofonová deska'''. Váleček byl ovšem nahrazen kruhovou plochou, která umožňuje lepší skladování a záznam na obě strany, což rozšířilo kapacitu nosiče[[#Použité zdroje|<sup>[4]</sup>]]. Taková deska se nejdříve vyráběla z tvrzené gumové hmoty, později z plastové hmoty - vinyl[[#Použité zdroje|<sup>[2, s. 36]</sup>]]. Funkcionalita gramodesky stále tkví v mechanicky zaznamenaných rýhách a čtecích jehlách, ovšem záznam je výrazně kvalitnější. Snad i proto se gramofonová deska v dnešní době stále používá a přehrávání hudby na gramofonu mnozí přisuzují lepší prožitek než z digitálně zaznamenaných médií.

@@ Řádek 49: / Řádek 49: @@
 #BEDNAŘÍK, David. <i>Historie a současnost záznamu filmového zvuku</i>. Zlín, 2008. Dostupné z: http://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/5093/bedna%C5%99%C3%ADk_2008_bp.pdf?sequence=1. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací. Vedoucí práce doc. Ing. Ján Grečnár, ArtD.
 #MORTON, David. ''Sound recording: the life story of a technology''. Johns Hopkins Paperbacks ed. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, 2006, 215 s. Greenwood technographies. ISBN 978-080-1883-989.
 #<i>Recording History: The History of Recording Technology</i> [online]. © 1998-2006 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.recording-history.org/
 #The History of Audio Recording. <i>Los Senderos Studio</i> [online]. © 2008-2013 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://lossenderosstudio.com/history.php