Teleologie - Historie editací

438383: /* Charakteristika */

2014-12-26T21:17:18Z

Charakteristika

438383: /* Charakteristika */

2014-12-26T21:16:56Z

Charakteristika

438383: /* Teleologické myšlenky některých filosofů */

2014-12-26T21:15:36Z

Teleologické myšlenky některých filosofů

438383: /* Raný vývoj */

2014-12-26T21:14:19Z

Raný vývoj

438383: /* Teleologické myšlenky některých filosofů */

2014-12-26T21:13:03Z

Teleologické myšlenky některých filosofů

438383: /* Teleologické myšlenky některých filosofů */

2014-12-26T21:12:03Z

Teleologické myšlenky některých filosofů

438383 v 26. 12. 2014, 21:03

2014-12-26T21:03:22Z

438383 v 26. 12. 2014, 21:03

2014-12-26T21:03:04Z

438383: /* Teleonomie */

2014-12-26T21:02:26Z

Teleonomie

438383: /* Raný vývoj */

2014-12-26T21:02:02Z

Raný vývoj

@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 </ref>
 Na všeobecnou otázku „proč“ teleologický výklad odpovídá slovy „kvůli tomu, proto, aby“ apod. Ukazuje tak na konečný účel, ke kterému všechny jevy nutně směřují. Teleologická interpretace přírodních jevů nastupuje především tam, kde probíhá sledování cíle s použitím prostředků za měnících se vnějších podmínek.<ref>SPAEMANN, Robert a Reinhard LÖW. Účelnost jako filosofický problém: dějiny a znovuobjevení teleologického myšlení. Vyd. 1. Překlad Karel Šprunk. Praha: Oikoymenh, 2004, 333 s. Oikúmené, sv. 104. ISBN 80-729-8111-0.</ref>
-Teleologie rovněž analyzuje motivy člověka k usilování o cíl[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Vnit%C5%99n%C3%AD_motivace]],[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Vn%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD_motivace]] kde dochází k zjištění, že ačkoli člověk nejprve usiluje o cíl (materiální hodnoty, uspokojování fyziologických potřeb apod.), účelem není cíl samotný, nýbrž vidina slasti, kterou skrze tento cíl získá.
+Teleologie rovněž analyzuje motivy člověka k usilování o cíl [[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Vnit%C5%99n%C3%AD_motivace]],[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Vn%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD_motivace]] kde dochází k zjištění, že ačkoli člověk nejprve usiluje o cíl (materiální hodnoty, uspokojování fyziologických potřeb apod.), účelem není cíl samotný, nýbrž vidina slasti, kterou skrze tento cíl získá.
 ''„Cíle, které člověk sleduje, jsou vztaženy zpět na získání slasti subjektu, který tyto cíle sleduje.“''<ref>SPAEMANN, Robert a Reinhard LÖW. Účelnost jako filosofický problém: dějiny a znovuobjevení teleologického myšlení. Vyd. 1. Překlad Karel Šprunk. Praha: Oikoymenh, 2004, 333 s. Oikúmené, sv. 104. ISBN 80-729-8111-0.</ref>

@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 </ref>
 Na všeobecnou otázku „proč“ teleologický výklad odpovídá slovy „kvůli tomu, proto, aby“ apod. Ukazuje tak na konečný účel, ke kterému všechny jevy nutně směřují. Teleologická interpretace přírodních jevů nastupuje především tam, kde probíhá sledování cíle s použitím prostředků za měnících se vnějších podmínek.<ref>SPAEMANN, Robert a Reinhard LÖW. Účelnost jako filosofický problém: dějiny a znovuobjevení teleologického myšlení. Vyd. 1. Překlad Karel Šprunk. Praha: Oikoymenh, 2004, 333 s. Oikúmené, sv. 104. ISBN 80-729-8111-0.</ref>
-Teleologie rovněž analyzuje motivy člověka k usilování o cíl, kde dochází k zjištění, že ačkoli člověk nejprve usiluje o cíl (materiální hodnoty, uspokojování fyziologických potřeb apod.), účelem není cíl samotný, nýbrž vidina slasti, kterou skrze tento cíl získá.
+Teleologie rovněž analyzuje motivy člověka k usilování o cíl[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Vnit%C5%99n%C3%AD_motivace]],[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Vn%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD_motivace]] kde dochází k zjištění, že ačkoli člověk nejprve usiluje o cíl (materiální hodnoty, uspokojování fyziologických potřeb apod.), účelem není cíl samotný, nýbrž vidina slasti, kterou skrze tento cíl získá.
 ''„Cíle, které člověk sleduje, jsou vztaženy zpět na získání slasti subjektu, který tyto cíle sleduje.“''<ref>SPAEMANN, Robert a Reinhard LÖW. Účelnost jako filosofický problém: dějiny a znovuobjevení teleologického myšlení. Vyd. 1. Překlad Karel Šprunk. Praha: Oikoymenh, 2004, 333 s. Oikúmené, sv. 104. ISBN 80-729-8111-0.</ref>

@@ Řádek 37: / Řádek 37: @@
 '''Tomáš Akvinský''' (1225-1274, svatořečen r. 1323) byl jednou z největších křesťanských autorit středověku. Teleologický důkaz  účelného uspořádání přírody použil jako jeden z důkazů boží existence.<ref>BLECHA, Ivan. Filosofická čítanka. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000, 551 s. ISBN 80-718-2112-8.</ref>
-'''Immanuel Kant''' (1724-1804) byl německý filosof známý především svým učením o kategorickém imperativu. V Kritice teologické soudnosti posuzuje přírodní dění z hlediska účelů a hledá ve světě zákonitost, jejíž původ nachází v nás samých. Objektivní účelnost věcí popsal jako prospěšnost a způsob uvažování zaměřen na tuto účelnost nazval teleologickým.<ref>STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. 2. rozš. vyd. Praha: Zvon, 1992, 559 s. ISBN 80-711-3058-3.</ref> Ve své práci se rovněž věnoval estetické účelnosti a teorii vkusu.[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Estetika]]
+'''Immanuel Kant''' (1724-1804) byl německý filosof známý především svým učením o kategorickém imperativu[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Mor%C3%A1lka]]. V Kritice teologické soudnosti posuzuje přírodní dění z hlediska účelů a hledá ve světě zákonitost, jejíž původ nachází v nás samých. Objektivní účelnost věcí popsal jako prospěšnost a způsob uvažování zaměřen na tuto účelnost nazval teleologickým.<ref>STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. 2. rozš. vyd. Praha: Zvon, 1992, 559 s. ISBN 80-711-3058-3.</ref> Ve své práci se rovněž věnoval estetické účelnosti a teorii vkusu.[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Estetika]]
 == Antiteleologismus ==

@@ Řádek 27: / Řádek 27: @@
 == Raný vývoj ==
-Domníváme se, že první teleologické myšlenky zaznamenal iónský filosof '''Anaxagorás''' (cca 500-428 př. Kr). Ve svém díle se zaměřil na neosobní princip nús, který měl udržovat řád a chod světa.<ref>BUCKINGHAM, Will. Kniha filozofie. Vyd. 1. Překlad Otakar Vochoč. Praha: Knižní klub, 2013, 352 s. Universum (Knižní klub). ISBN 978-802-4239-125.</ref> Za zakladatele metafyziky obecně jsou považováni Platón (427-347 př. Kr) a Aristotelés (384-324 př. Kr). Zatímco Platón chápal materiální svět jako pouhý stín světa idejí, Aristotelés se zaměřil na studium zákonitostí a účelu dějů v přírodě a stal se tak zakladatelem mnoha přírodních věd.<ref>BLECHA, Ivan. Filosofie. 3. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, 239 s. ISBN 80-718-2069-5.</ref> Platónovo a Aristotelovo učení dále rozvíjí středověká scholastika. Jako vrcholný bod teleologického myšlení je považována ''„syntéza aristotelské přírodní filosofie a křesťanské myšlenky stvoření“''.<ref>SPAEMANN, Robert a Reinhard LÖW. Účelnost jako filosofický problém: dějiny a znovuobjevení teleologického myšlení. Vyd. 1. Překlad Karel Šprunk. Praha: Oikoymenh, 2004, 333 s. Oikúmené, sv. 104. ISBN 80-729-8111-0.</ref> V pozdním středověku však postupně dochází k střídání původní antické teleologie křesťanskou teologií.
+Domníváme se, že první teleologické myšlenky zaznamenal iónský filosof '''Anaxagorás''' (cca 500-428 př. Kr). Ve svém díle se zaměřil na neosobní princip nús, který měl udržovat řád a chod světa.<ref>BUCKINGHAM, Will. Kniha filozofie. Vyd. 1. Překlad Otakar Vochoč. Praha: Knižní klub, 2013, 352 s. Universum (Knižní klub). ISBN 978-802-4239-125.</ref> Za zakladatele metafyziky obecně jsou považováni Platón (427-347 př. Kr) a Aristotelés (384-324 př. Kr). Zatímco Platón chápal materiální svět jako pouhý stín světa idejí, Aristotelés se zaměřil na studium zákonitostí a účelu dějů v přírodě a stal se tak zakladatelem mnoha přírodních věd.<ref>BLECHA, Ivan. Filosofie. 3. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, 239 s. ISBN 80-718-2069-5.</ref> Platónovo a Aristotelovo učení dále rozvíjí středověká scholastika. Jako vrcholný bod teleologického myšlení je považována ''„syntéza aristotelské přírodní filosofie a křesťanské myšlenky stvoření“''.<ref>SPAEMANN, Robert a Reinhard LÖW. Účelnost jako filosofický problém: dějiny a znovuobjevení teleologického myšlení. Vyd. 1. Překlad Karel Šprunk. Praha: Oikoymenh, 2004, 333 s. Oikúmené, sv. 104. ISBN 80-729-8111-0.</ref> V pozdním středověku však postupně dochází k střídání původní antické teleologie křesťanskou teologií.[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Religionistika]]
 == Teleologické myšlenky některých filosofů ==

@@ Řádek 37: / Řádek 37: @@
 '''Tomáš Akvinský''' (1225-1274, svatořečen r. 1323) byl jednou z největších křesťanských autorit středověku. Teleologický důkaz  účelného uspořádání přírody použil jako jeden z důkazů boží existence.<ref>BLECHA, Ivan. Filosofická čítanka. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000, 551 s. ISBN 80-718-2112-8.</ref>
-'''Immanuel Kant''' (1724-1804) byl německý filosof známý především svým učením o kategorickém imperativu. V Kritice teologické soudnosti posuzuje přírodní dění z hlediska účelů a hledá ve světě zákonitost, jejíž původ nachází v nás samých. Objektivní účelnost věcí popsal jako prospěšnost a způsob uvažování zaměřen na tuto účelnost nazval teleologickým.<ref>STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. 2. rozš. vyd. Praha: Zvon, 1992, 559 s. ISBN 80-711-3058-3.</ref>
+'''Immanuel Kant''' (1724-1804) byl německý filosof známý především svým učením o kategorickém imperativu. V Kritice teologické soudnosti posuzuje přírodní dění z hlediska účelů a hledá ve světě zákonitost, jejíž původ nachází v nás samých. Objektivní účelnost věcí popsal jako prospěšnost a způsob uvažování zaměřen na tuto účelnost nazval teleologickým.<ref>STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. 2. rozš. vyd. Praha: Zvon, 1992, 559 s. ISBN 80-711-3058-3.</ref> Ve své práci se rovněž věnoval estetické účelnosti a teorii vkusu.[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Estetika]]
 == Antiteleologismus ==

← Starší verze		Verze z 26. 12. 2014, 21:12
Řádek 38:		Řádek 38:

	'''Immanuel Kant''' (1724-1804) byl německý filosof známý především svým učením o kategorickém imperativu. V Kritice teologické soudnosti posuzuje přírodní dění z hlediska účelů a hledá ve světě zákonitost, jejíž původ nachází v nás samých. Objektivní účelnost věcí popsal jako prospěšnost a způsob uvažování zaměřen na tuto účelnost nazval teleologickým.<ref>STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. 2. rozš. vyd. Praha: Zvon, 1992, 559 s. ISBN 80-711-3058-3.</ref>		'''Immanuel Kant''' (1724-1804) byl německý filosof známý především svým učením o kategorickém imperativu. V Kritice teologické soudnosti posuzuje přírodní dění z hlediska účelů a hledá ve světě zákonitost, jejíž původ nachází v nás samých. Objektivní účelnost věcí popsal jako prospěšnost a způsob uvažování zaměřen na tuto účelnost nazval teleologickým.<ref>STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. 2. rozš. vyd. Praha: Zvon, 1992, 559 s. ISBN 80-711-3058-3.</ref>
		+	[[http://wiki.knihovna.cz/index.php/Estetika]]

	== Antiteleologismus ==		== Antiteleologismus ==

← Starší verze		Verze z 26. 12. 2014, 21:03
Řádek 10:		Řádek 10:

	''podřazené'' - antiteleologie, teleonomie		''podřazené'' - antiteleologie, teleonomie
		+

	== Definice ==		== Definice ==

@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 == Teleonomie ==
-Pojem teleonomie zavedl roku 1958 britsko-americký biolog Colin S. Pittendrigh.
+Pojem teleonomie zavedl roku 1958 britsko-americký biolog '''Colin S. Pittendrigh'''.
 ''„Teleonomie je uvažování o útvarech z hlediska jejich účelnosti ať už jakkoli utvářené, přičemž však – v protikladu k teleologii – účelnost útvaru nemůže být použita jako vysvětlující důvod pro jeho existenci.“''<ref>SPAEMANN, Robert a Reinhard LÖW. Účelnost jako filosofický problém: dějiny a znovuobjevení teleologického myšlení. Vyd. 1. Překlad Karel Šprunk. Praha: Oikoymenh, 2004, 333 s. Oikúmené, sv. 104. ISBN 80-729-8111-0.</ref> To v praxi znamená, že ačkoli nám nějaký útvar v přírodě poslouží k sednutí, účelem jeho vzniku primárně nebyla židle.