Sociální psychologie - Historie editací

Acrev: /* Témata */

2012-05-23T16:47:12Z

Témata

Acrev: /* Metody výzkumu */

2012-05-23T16:37:43Z

Metody výzkumu

Acrev: /* Témata */

2012-05-23T16:13:01Z

Témata

Acrev: /* Přístupy */

2012-05-23T15:19:43Z

Přístupy

Acrev: /* Historie */

2012-05-23T14:28:32Z

Historie

Acrev: /* Charakteristika */

2012-05-23T13:16:17Z

Charakteristika

Acrev v 23. 5. 2012, 12:53

2012-05-23T12:53:57Z

Acrev v 23. 5. 2012, 12:43

2012-05-23T12:43:46Z

Acrev: /* Metody výzkumu */

2012-05-22T23:03:01Z

Metody výzkumu

Acrev: /* Poznámky */

2012-05-22T23:01:01Z

Poznámky

@@ Řádek 49: / Řádek 49: @@
 * Zákonitosti a průběh komunikace.
 * Utváření a přijímání postojů, stereotypů, norem.
 == Metody výzkumu ==

@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 == Metody výzkumu ==
-Sociálně-psychologický<ref name="Nakonečný"/> výzkum se zaměřuje na studium determinant lidské psychiky a využívá nejčastěji následující metody sběru a vyhodnocování dat: pozorování, dotazování, experiment, měření postojů a sociometrii. Ojediněle bývá používána i analýza výtvorů nebo dokumentů zachycujících nějaké události či sociálně-psychologické jevy (ty jsou vyhodnocovány pomocí obsahové analýzy). Vzájemně se od sebe liší tím, do jaké míry lze ze získaných dat vyvozovat závěry o příčinných souvislostech a do jaké míry lze výsledky výzkumů zobecňovat na populaci.<ref name="Hewstone">HEWSTONE, Miles, ed. a Stroebe, Wolfgang, ed. ''Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.</ref> <br />
+Sociálně-psychologický<ref name="Nakonečný"/> výzkum se zaměřuje na studium determinant lidské psychiky a využívá nejčastěji následující metody sběru a vyhodnocování dat: pozorování, dotazování, experiment, měření postojů a sociometrii. Ojediněle bývá používána i analýza výtvorů nebo dokumentů zachycujících nějaké události či sociálně-psychologické jevy (vyhodnocování pomocí obsahové analýzy). Uvedené metody se od sebe vzájemně liší tím, do jaké míry lze ze získaných dat vyvozovat závěry o příčinných souvislostech a do jaké míry lze výsledky výzkumů zobecňovat na populaci.<ref name="Hewstone">HEWSTONE, Miles, ed. a Stroebe, Wolfgang, ed. ''Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.</ref> <br />
-Cílem '''pozorování''' je popis sledovaného jevu, jeho vývoje a změn. Při pozorování sociálního chování je však třeba mít na paměti, že jsme schopní zachytit pouze vnější projevy chování, ne jeho motivy. <br />
+Cílem '''pozorování''' je popis sledovaného jevu, jeho vývoje a změn. Při pozorování sociálního chování je však třeba mít na paměti, že jsme schopní zachytit pouze vnější projevy chování, ale ne jeho motivy. <br />
 Metoda '''dotazování''' může být uskutečňována trojím způsobem: jako osobní interview, telefonické interview nebo písemné dotazování prostřednictvím dotazníku. V sociální psychologii je často využívána metoda standardizovaného osobního rozhovoru, dotazníku bývá užíváno při měření postojů. <br />
-'''Sociometrie''' se zaměřuje na studium malých skupin a vztahů mezi jejich členy. Výsledkem této metody výzkumu je tzv. sociogram – graf, který zobrazuje síť vztahů (pozitivních i negativních) mezi členy skupiny, jaké mají jednotliví členové v rámci skupiny postavení a jestli ve skupině existují nějaké frakce. <br />
+'''Sociometrie''' se zaměřuje na studium malých skupin a vztahů mezi jejich členy. Výsledkem této metody výzkumu je tzv. sociogram – graf, který zobrazuje síť vztahů (pozitivních i negativních) mezi členy skupiny, jaké mají jednotliví členové v rámci skupiny postavení nebo jestli ve skupině existují nějaké frakce. <br />
-'''Experiment''' je ze všech uvedených metod nejobjektivnější, ale také nejnáročnější – musí být zajištěna přísná kontrola zkoumaných závislých a nezávislých proměnných. Při splnění podmínek ale výzkumníkovi umožňuje na základě získaných informací vyvozovat závěry o tom, jestli a jaké změny v nezávisle proměnné způsobují změny u závisle proměnné – tedy jestli mezi nimi existuje kauzální vztah. Někteří odborníci ale považují experimenty za příliš umělé a upozorňují na omezenost jejich využití v sociálně-psychologickém výzkumu, zejména z důvodu specifické povahy (kulturní zakotvení, podmíněnost mnoha faktory) sociálního chování a jeho podnětů.<ref name="Nakonečný"/><ref name="Hewstone"/>
+'''Experiment''' je ze všech uvedených metod nejobjektivnější, ale také nejnáročnější – musí být zajištěna přísná kontrola zkoumaných závislých a nezávislých proměnných. Při splnění podmínek ale výzkumníkovi umožňuje na základě získaných informací vyvozovat závěry o tom, jestli a jaké změny v nezávisle proměnné způsobují změny u závisle proměnné – tedy jestli mezi nimi existuje kauzální vztah. Někteří odborníci nicméně považují experimenty za příliš umělé a upozorňují na omezenost jejich využití v sociálně-psychologickém výzkumu, zejména z důvodu specifické povahy (kulturní zakotvení, podmíněnost mnoha faktory) sociálního chování a jeho podnětů.<ref name="Nakonečný"/><ref name="Hewstone"/>
 == Poznámky ==

@@ Řádek 42: / Řádek 42: @@
 == Témata ==
 Zde jsou příklady témat, kterými se sociální psychologie zabývá:
-* Socializace - jak se člověk začleňuje do společnosti, přijímá její normy a hodnoty, které mu umožňují aktivně se účastnit společenského života. Jak navazuje vztahy s druhými lidmi a učí se orientovat ve svém prostředí.
+* Socializace - začleňování člověka do společnosti, přijímání jejích norem a hodnot, jež následně umožňuje aktivní účast na společenském životě. Navazování vztahů s druhými lidmi.
 * Mezilidské vztahy – studium psychologické stránky mezilidských vztahů, jejich utváření, fungování a rozvíjení.
 * Mezilidské interakce - opět zájem o psychologické aspekty mezilidských interakcí, o jejich vznik, průběh a výsledky. Pozornost je věnována zejména interakcím jedinec-jedinec a jedinec-malá skupina.

@@ Řádek 26: / Řádek 26: @@
 Sociální psychologie je relativně mladý vědní obor (jedna z nejmladších oblastí psychologie), její kořeny však sahají až k filozofickým myšlenkám z období antiky. První úvahy o sociálním chování můžeme najít u Platóna, Aristotela či představitelů hédonistické filozofické školy. Lidské chování ve společnosti bylo rovněž předmětem zájmu křesťanství. Z raně novověkých myslitelů se touto tematikou zabýval např. N. Machiavelli nebo T. Hobbes.<ref name="Lašek"/> <br/>Od poloviny 19. století se začaly formovat první koncepce, které lze považovat za předchůdce sociální psychologie jakožto vědy. Jedná se zejména o psychologii národů, psychologii davu a teorii instinktů sociálního chování. Důležitou charakteristikou všech těchto koncepcí je jejich zájem o pozadí sociálního chování a o vztah mezi individuálním a skupinovým vědomím.<ref name="Čížková"/> <br/>Ke vzniku a rozvoji samotné sociální psychologie došlo na přelomu 19. a 20. století. Její počátky byly negativně poznamenány velmi širokým pojetím předmětu studia, které zahrnovalo i zkoumání chování zvířat žijících ve skupinách. Pojem „sociální psychologie“ poprvé použil v roce 1897 J. M. Baldwin.<ref name="Nakonečný"/> První publikace s touto tematikou však vyšly až v roce 1908 (W. McDougall a E. A. Ross), pročež je tento rok označován za počátek sociální psychologie jako vědní disciplíny.<ref name="Kohoutek"/> Důležité impulsy, které přispěly k formování sociální psychologie, často přicházely z výrobní sféry. Pro kapitalismus mělo studium sociálního chování a mezilidských vztahů velký význam.<ref name="Nakonečný"/> <br/>Po první světové válce se ze sociální psychologie stala experimentální věda. Svou pozornost upínala především na malé skupiny, u kterých se experimenty prováděly nejsnáze.<ref name="Čížková"/> Ve 30. letech došlo v rámci sociální psychologie k tzv. ''antropocentrickému obratu'' – výzkumy se začaly zaměřovat pouze na člověka a jeho sociální chování. 60. léta pak pro sociální psychologii znamenala návrat témat, která byla v době nadvlády behavioristického přístupu značně zanedbávána – např. prožívání sociálních situací, lidské emoce, vnímání, myšlení. Opět se začal prosazovat názor, že sociální chování je se všemi těmito aspekty nedílně spjato a jeho výzkum by s nimi tedy měl počítat.<ref name="Nakonečný"/>
-== Přístupy ==
+== Myšlenkové proudy ==
-Sociální psychologie není vnitřně zcela jednotnou vědou. V jejím rámci lze identifikovat několik směrů: behavioristický, psychoanalytický, kognitivistický, fenomenologický a symbolický interakcionismus. Rozdíly mezi těmito přístupy se projevují ve vnímání sociálně-psychologických jevů, jejich geneze a funkcí a také v odlišných konceptech a terminologii.<ref name="Nakonečný"/> <br />
+Sociální psychologie není vnitřně zcela jednotnou vědou. V jejím rámci lze identifikovat několik myšlenkových proudů: behavioristický, psychoanalytický, kognitivistický, fenomenologický a symbolický interakcionismus. Rozdíly mezi těmito přístupy se projevují ve vnímání sociálně-psychologických jevů, jejich geneze a funkcí a také v odlišných konceptech a terminologii.<ref name="Nakonečný"/> <br />
-'''Behaviorismus''' – tento přístup je spjat s teorií učení, jeho hlavním zájmem je pozorovatelné chování člověka, které je zkoumáno především pomocí experimentálních výzkumů. Přínosem behaviorismu je zájem o procesy sociálního učení, které jsou nedílnou součástí socializace. Nedostatkem je však přílišný důraz kladený na chování člověka a naopak opomíjení lidského vědomí, myšlení či citů, které jsou ovšem s chováním vždy spojeny. Patří sem např. teorie observačního učení A. Bandura. <br />
+'''Behaviorismus''' – tento přístup je spjat s teorií učení, jeho hlavním zájmem je pozorovatelné chování člověka, které je zkoumáno především pomocí experimentálních výzkumů. Přínosem behaviorismu pro sociální psychologii je jeho zájem o procesy sociálního učení, které jsou nedílnou součástí socializace. Nedostatkem je však přílišný důraz kladený na chování člověka a naopak opomíjení lidského vědomí, myšlení či citů, které jsou nicméně s chováním vždy spojeny. Představitelé: N. E. Miller a J. Dollard (teorie nápodoby), A. Bandura (teorie observačního učení), J. B. Rotter. <br />
-'''Psychoanalýza''' – její přínos pro sociální psychologii tkví zejména v chápání člověka jako dynamické osobnosti, která je formována jeho sociální a společenskou situací.<ref name="Čížková"/> Jejím hlavním zájmem v oblasti sociální psychologie je tedy to, jakým způsobem společnost formuje postoje jednotlivců prostřednictvím socializace, a konflikty mezi přirozenými pudy člověka a společenskými normami. Podle Nakonečného<ref name="Nakonečný"/> je ovšem otázkou, zda tato tematika stále spadá do oblasti sociální psychologie, nebo zda se už nejedná o psychologii společenskou, příp. kulturní. <br />
+'''Psychoanalýza''' – její přínos pro sociální psychologii tkví zejména v chápání člověka jako dynamické osobnosti, která je formována jeho sociální a společenskou situací.<ref name="Čížková"/> Jejím hlavním zájmem v oblasti sociální psychologie je tedy to, jakým způsobem společnost formuje postoje jednotlivců prostřednictvím socializace, a konflikty mezi přirozenými pudy člověka a společenskými normami. Podle Nakonečného<ref name="Nakonečný"/> je ovšem otázkou, zda tato tematika stále spadá do oblasti sociální psychologie, nebo zda se už nejedná o psychologii společenskou, příp. kulturní. Představitelé: S. Freud, E. Fromm, K. Horney, H. S. Sullivan. <br />
-'''Kognitivismus''' – zkoumá sociální chování ve vztahu ke kognitivním (poznávacím) procesům člověka a způsobu vnímání druhých lidí i sebe sama. Jedná se o odlišný přístup nahlížení sociálních interakcí. <br />
+'''Kognitivismus''' – zkoumá sociální chování ve vztahu ke kognitivním (poznávacím) procesům člověka a způsobu vnímání druhých lidí i sebe sama. Jedná se o odlišný přístup nahlížení sociálních interakcí. Představitelé: S. Asch, F. Heider, K. Lewin (teorie pole).<br />
-'''Fenomenologie'''<ref name="Nakonečný"/> – zabývá se tím, jak se jedinci v sociální interakci vzájemně prožívají a jak je jejich interakce tímto prožíváním dále ovlivněna. Tento směr se však v rámci sociální psychologie příliš nerozvinul. <br />
+'''Fenomenologie'''<ref name="Nakonečný"/> – zabývá se tím, jak se jedinci v sociální interakci vzájemně prožívají a jak je jejich interakce tímto prožíváním dále ovlivněna. Tento směr se však v rámci sociální psychologie příliš nerozvinul. Představitelé: E. Husserl, M. Heidegger, J.-P. Sartre (sociální fenomenologie), M. Scheler (fenomenologie sympatie).<br />
-'''Symbolický interakcionismus''' – jedná se o umírněný behavioristický přístup<ref name="Nakonečný"/>, jeho hlavním představitelem je G. H. Mead. Hlavním zájmem jsou sociální interakce, během nichž dochází k utváření osobnosti člověka, jeho socializaci, přijímání hodnot společnosti. Mezilidské interakce jsou považovány za jednu z forem sociálního učení.
+'''Symbolický interakcionismus''' – jedná se o umírněný behavioristický přístup<ref name="Nakonečný"/>. Jeho hlavním zájmem jsou sociální interakce, během nichž dochází k utváření osobnosti člověka, jeho socializaci, přijímání hodnot společnosti. Mezilidské interakce jsou považovány za jednu z forem sociálního učení. Představitelé: G. H. Mead, Ch. H. Cooley, C. G. Rogers.
 == Vztah k jiným disciplínám ==

@@ Řádek 24: / Řádek 24: @@
 == Historie ==
-Sociální psychologie je relativně mladý vědní obor (jedna z nejmladších oblastí psychologie), její kořeny však sahají až k filozofickým myšlenkám z období antiky. První úvahy o sociálním chování můžeme najít u Platóna, Aristotela či představitelů hédonistické filozofické školy. Lidské chování ve společnosti bylo rovněž předmětem zájmu křesťanství. Z raně novověkých myslitelů se touto tematikou zabýval např. N. Machiavelli nebo T. Hobbes.<ref name="Lašek"/> <br/>Od poloviny 19. století se začaly formovat první koncepce, které lze považovat za předchůdce sociální psychologie jakožto vědy. Jedná se zejména o psychologii národů, psychologii davu a teorii instinktů sociálního chování. Důležitou charakteristikou všech těchto koncepcí je jejich zájem o pozadí sociálního chování a o vztah mezi individuálním a skupinovým vědomím.<ref name="Čížková"/> <br/>Ke vzniku a rozvoji samotné sociální psychologie došlo a na přelomu 19. a 20. století. Její počátky byly negativně poznamenány velmi širokým pojetím předmětu studia, které zahrnovalo i zkoumání chování zvířat žijících ve skupinách. Pojem „sociální psychologie“ poprvé použil v roce 1897 J. M. Baldwin.<ref name="Nakonečný"/> První publikace s touto tematikou však vyšly až v roce 1908 (W. McDougall a E. A. Ross), pročež je tento rok označován za počátek sociální psychologie jako vědní disciplíny.<ref name="Kohoutek"/> <br/>Důležité impulsy, které přispěly k formování sociální psychologie, často přicházely z výrobní sféry. Pro kapitalismus mělo studium sociálního chování a sociálních vztahů lidí velký význam.<ref name="Nakonečný"/>  Po první světové válce se ze sociální psychologie stala experimentální věda. Svou pozornost upínala především na malé skupiny, u kterých se experimenty prováděly nejsnáze.<ref name="Čížková"/> <br/>Ve 30. letech došlo v rámci sociální psychologie k tzv. ''antropocentrickému obratu'' – výzkumy se začaly zaměřovat pouze na člověka a jeho sociální chování. 60. léta pak pro sociální psychologii znamenala návrat témat, která byla behavioristickým přístupem odstraněna – např. prožívání sociálních situací, lidské emoce, vnímání, myšlení. Začal se prosazovat názor, že sociální chování je všemi těmito aspekty ovlivňováno a jeho výzkum by s nimi tedy měl počítat.<ref name="Nakonečný"/> V současné době je v rámci této vědní disciplíny důležitý zejména ústup od laboratorních experimentů i k jiným způsobům výzkumu.
+Sociální psychologie je relativně mladý vědní obor (jedna z nejmladších oblastí psychologie), její kořeny však sahají až k filozofickým myšlenkám z období antiky. První úvahy o sociálním chování můžeme najít u Platóna, Aristotela či představitelů hédonistické filozofické školy. Lidské chování ve společnosti bylo rovněž předmětem zájmu křesťanství. Z raně novověkých myslitelů se touto tematikou zabýval např. N. Machiavelli nebo T. Hobbes.<ref name="Lašek"/> <br/>Od poloviny 19. století se začaly formovat první koncepce, které lze považovat za předchůdce sociální psychologie jakožto vědy. Jedná se zejména o psychologii národů, psychologii davu a teorii instinktů sociálního chování. Důležitou charakteristikou všech těchto koncepcí je jejich zájem o pozadí sociálního chování a o vztah mezi individuálním a skupinovým vědomím.<ref name="Čížková"/> <br/>Ke vzniku a rozvoji samotné sociální psychologie došlo na přelomu 19. a 20. století. Její počátky byly negativně poznamenány velmi širokým pojetím předmětu studia, které zahrnovalo i zkoumání chování zvířat žijících ve skupinách. Pojem „sociální psychologie“ poprvé použil v roce 1897 J. M. Baldwin.<ref name="Nakonečný"/> První publikace s touto tematikou však vyšly až v roce 1908 (W. McDougall a E. A. Ross), pročež je tento rok označován za počátek sociální psychologie jako vědní disciplíny.<ref name="Kohoutek"/> Důležité impulsy, které přispěly k formování sociální psychologie, často přicházely z výrobní sféry. Pro kapitalismus mělo studium sociálního chování a mezilidských vztahů velký význam.<ref name="Nakonečný"/> <br/>Po první světové válce se ze sociální psychologie stala experimentální věda. Svou pozornost upínala především na malé skupiny, u kterých se experimenty prováděly nejsnáze.<ref name="Čížková"/> Ve 30. letech došlo v rámci sociální psychologie k tzv. ''antropocentrickému obratu'' – výzkumy se začaly zaměřovat pouze na člověka a jeho sociální chování. 60. léta pak pro sociální psychologii znamenala návrat témat, která byla v době nadvlády behavioristického přístupu značně zanedbávána – např. prožívání sociálních situací, lidské emoce, vnímání, myšlení. Opět se začal prosazovat názor, že sociální chování je se všemi těmito aspekty nedílně spjato a jeho výzkum by s nimi tedy měl počítat.<ref name="Nakonečný"/>
 == Přístupy ==

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
-== Charakteristika ==
+== Základní charakteristika ==
-Jedná se o psychologii osob v sociálních situacích – jak je člověk formován a jak se chová v situacích, které na něj působí jako sociální podněty. Sociálním podnětem je takový fakt, který vychází z přítomnosti jiných lidí nebo je výsledkem chování či činnosti těchto lidí. Přítomnost jiných lidí však nemusí být pouze bezprostřední, ale i imaginativní (představovaná).<ref name="Lašek">LAŠEK, Jan. ''Kapitoly ze sociální psychologie''. Hradec Králové: Gaudeamus, 2003. 115 s. ISBN 8070415339.</ref>
+Sociální psychologie zkoumá, jak je člověk formován, jak se chová a co si myslí či pociťuje v tzv. sociálních situacích. Sociální situace vychází z přítomnosti jiných lidí nebo je výsledkem chování či činnosti těchto lidí. Přítomnost jiných lidí však nemusí být pouze bezprostřední, ale i imaginativní (představovaná) nebo implikovaná (naznačená).<ref name="Lašek">LAŠEK, Jan. ''Kapitoly ze sociální psychologie''. Hradec Králové: Gaudeamus, 2003. 115 s. ISBN 8070415339.</ref>
 <br/><br/>
-Podle Nakonečného<ref name="Nakonečný">NAKONEČNÝ, Milan. ''Sociální psychologie''. Vyd. 1. Praha: Academia, 1999. 287 s. ISBN 8020006907.</ref> existují v rámci sociální psychologie dva základní proudy: psychologický a sociologický.<br/>
+Podle Nakonečného<ref name="Nakonečný">NAKONEČNÝ, Milan. ''Sociální psychologie''. Vyd. 1. Praha: Academia, 1999. 287 s. ISBN 8020006907.</ref> existují v rámci sociální psychologie dva základní směry: psychologický a sociologický.<br/>
-'''Psychologický proud''' je zaměřen na jednotlivce v sociálním prostředí. Studuje chování, prožívání a zkušenosti jedinců ve společnosti a k jakým změnám uvnitř osobnosti v důsledku společenského života dochází.<br/>
+'''Psychologický směr''' je zaměřen na jednotlivce v sociálním prostředí. Studuje chování, prožívání a zkušenosti jedinců ve společnosti a k jakým změnám uvnitř osobnosti v důsledku společenského života dochází.<br/>
-'''Sociologický proud''' se zaměřuje na skupinu jako významnou jednotku a na to, co se děje mezi osobami. Objektem studia jsou mezilidské vztahy a interakce.
+'''Sociologický směr''' se zaměřuje spíše na skupinu jako významnou jednotku a také na procesy, které se odehrávají mezi jedinci. Objektem studia jsou zde mezilidské vztahy a interakce.
 == Historie ==

← Starší verze		Verze z 23. 5. 2012, 12:53
Řádek 12:		Řádek 12:


−	Sociální psychologie je věda nacházející se na pomezí sociologie a psychologie. Zabývá se jedincem ve vztahu ke společnosti - tím, jak je lidská psychika ~~sociálně~~ ovlivňována.<ref name="Čížková">ČÍŽKOVÁ, Jitka. ''Přehled sociální psychologie''. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 181 s. ISBN 8024401509.</ref> Předmětem jejího zájmu je konkrétní osoba žijící v konkrétních společenských podmínkách, zejména v podmínkách života malých skupin.<ref name="Kohoutek">KOHOUTEK, Rudolf. ''Základy sociální psychologie''. Brno: Cerm, 1998. 181 s. ISBN 8072040642.</ref>	+	Sociální psychologie je věda nacházející se na pomezí sociologie a psychologie. Zabývá se jedincem ve vztahu ke společnosti - tím, jak je lidská psychika společností ovlivňována.<ref name="Čížková">ČÍŽKOVÁ, Jitka. ''Přehled sociální psychologie''. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 181 s. ISBN 8024401509.</ref> Předmětem jejího zájmu je konkrétní osoba žijící v konkrétních společenských podmínkách, zejména v podmínkách života malých skupin.<ref name="Kohoutek">KOHOUTEK, Rudolf. ''Základy sociální psychologie''. Brno: Cerm, 1998. 181 s. ISBN 8072040642.</ref>

← Starší verze		Verze z 23. 5. 2012, 12:43
Řádek 12:		Řádek 12:


−	Sociální psychologie se ~~zabývá~~ jedincem ve vztahu ke společnosti - tím, jak je lidská psychika sociálně ~~podmíněná~~.<ref name="Čížková">ČÍŽKOVÁ, Jitka. ''Přehled sociální psychologie''. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 181 s. ISBN 8024401509.</ref> Předmětem jejího zájmu je konkrétní osoba žijící v konkrétních společenských podmínkách, zejména v podmínkách života malých skupin.<ref name="Kohoutek">KOHOUTEK, Rudolf. ''Základy sociální psychologie''. Brno: Cerm, 1998. 181 s. ISBN 8072040642.</ref>	+	Sociální psychologie je věda nacházející se na pomezí sociologie a psychologie. Zabývá se jedincem ve vztahu ke společnosti - tím, jak je lidská psychika sociálně ovlivňována.<ref name="Čížková">ČÍŽKOVÁ, Jitka. ''Přehled sociální psychologie''. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 181 s. ISBN 8024401509.</ref> Předmětem jejího zájmu je konkrétní osoba žijící v konkrétních společenských podmínkách, zejména v podmínkách života malých skupin.<ref name="Kohoutek">KOHOUTEK, Rudolf. ''Základy sociální psychologie''. Brno: Cerm, 1998. 181 s. ISBN 8072040642.</ref>

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2012, 23:01
Řádek 59:		Řádek 59:
	== Poznámky ==		== Poznámky ==
	<references/>		<references/>
		+
		+	== Použitá literatura ==
		+	* ČÍŽKOVÁ, Jitka. ''Přehled sociální psychologie''. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 181 s. ISBN 8024401509.
		+	* HEWSTONE, Miles, ed. a Stroebe, Wolfgang, ed. ''Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.
		+	* KOHOUTEK, Rudolf. ''Základy sociální psychologie''. Brno: Cerm, 1998. 181 s. ISBN 8072040642.
		+	* LAŠEK, Jan. ''Kapitoly ze sociální psychologie''. Hradec Králové: Gaudeamus, 2003. 115 s. ISBN 8070415339.
		+	* NAKONEČNÝ, Milan. ''Sociální psychologie''. Vyd. 1. Praha: Academia, 1999. 287 s. ISBN 8020006907.
		+	* ŘEZÁČ, Jaroslav. ''Sociální psychologie''. Brno: Paido - edice pedagogické literatury, 1998. 268 s. ISBN 8085931486.