Michal Klajban: 4 revize: IMPORT Q-S: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/)

2012-02-20T12:02:25Z

4 revize: IMPORT Q-S: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/)

Nová stránka

'''Autor:''' Magdaléna Švancarová

'''Klíčová slova:''' čtení, četba, scénické čtení, předčítání

'''Synonyma: ''' public reading, leseaufführung, lecture spectable

'''Související pojmy:'''

''nadřazené:'' čtení, četba, předčítání, divadlo

''podřazené:'' projekt LiSToVáNí

== '''Charakteristika''' ==

V divadelní branži je pojmem scénické čtení označována buď čtená zkouška daného kusu nebo představení nové hry bez dekorace a kostýmů. Teatrologický slovník popisuje scénické čtení jako

* minimalistickou formu zviditelnění literatury

* druh divadla, daný záměrným omezením vyjadřovacích prostředků (způsob a míra prostorového vydělení čtoucích a naslouchajících ani jejich počet přitom nejsou podstatné)<ref>PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.</ref>

Scénické čtení je zvláštní druh recitace, zpravidla jde o interpretační divadlo. Zvláštním případem je autorské čtení, kde interpretem je sám autor textu, zpravidla neherec. Scénické čtení může mít i charakter seriálu, pokud se čte z téhož díla v pravidelných časových odstupech<ref>PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.</ref>

Prezentace literárního díla zrovna touto formou může mít různé důvody:

* Provozně - ekonomické - jeho zpravidla prosté provedení není na náklady náročné
* Umělecké
* Politické - před cenzurou uspěje spíše než jiné divadelní formy<ref>PAVIS, Patrice. Divadelní slovník : [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha : Divadelní ústav, 2003. 493 s ISBN 8070081570.</ref>

== '''Vizualizace a hudební doprovod''' ==

Míra vizualizace čteného textu není přesně určena. Herci nemusejí mít kostýmy a mohou jen stát a interpretovat text pouhým hlasem (tzn. využití pouze akustických vyjadřovacích prostředků, kterými jsou barva hlasu, intonace, melodie, dynamika a rytmus), a nebo naopak mohou využít i kostýmů, pohybu, gestikulace a mimiky (tedy vizuálních prostředků). Stejně tak pojetí scény se pohybuje na škále od té nejprostší, bez kulis či rekvizit přes využití např. stolu a židle až po kulisy, na něž jsme z divadel zvyklí. Ovšem v tomto případě zde rozdíl od klasického divadelního představení, co se týče scény, tkví v tom, že se kulisy nemění a tudíž netřeba využívat opony.

Dále se s oblibou využívají různé světelné a hudební efekty, jak můžeme vidět ve scénických čteních projektu Listování či Divadla U Stolu.<ref>PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.</ref>

== '''Historie''' ==

Předčítání není v naší společnosti žádnou novinkou. Před rozmachem masmédií patřilo k běžnému rodinnému a vůbec společenskému životu. Zvláštní cenu mělo jistě ve společnostech, kde neuměl číst každý.

Scénické čtení v Evropě bylo častěji realizované už od 19.století. Jedním z realizátorů v následujícím století byl Karl Kraus, který pořádal předčítání a v letech 1913-1936 uvedl asi 700 těchto čtení z děl svých či děl jiných autorů.<ref>PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.</ref>

Ovšem i v druhé polovině 20. století, kdy rádio bylo běžnou záležitostí a i televize jí začínala být, našlo scénické čtení své místo ve společnosti. V době normalizace, jež proslula velkou cenzurou, se divadelníci často uchylovali právě ke scénickému čtení, díky jeho nenáročnosti na realizaci i podmínky. V nejhorším případě se hrálo u někoho v bytě.

== '''Dnes''' ==

Dnes se se scénickým čtením můžeme setkat nejen v repertoáru divadel (např. brněnské Divadlo U Stolu), ale i v rámci projektu Listování, což je cyklus scénických čtení, který se tímto způsobem snaží seznamovat veřejnost se zajímavými a na trhu aktuálními knihami a tak podporovat čtenářství. Mnohokrát na představeních spolupracovali i samotní autoři daných děl.

Scénickým čtením se také dá velice pružně reagovat na aktuální dění. Dobrým příkladem je uvedení scénického čtení hry Václava Havla Odcházení Jihočeským divadlem 21.prosince 2011.<ref>KUCHTOVÁ, Pavla. Jihočeské divadlo uvedlo scénické čtení hry Václava Havla Odcházení. [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/jihoceske-divadlo-uvedlo-scenicke-cteni-hry-vaclava-havla-odchazeni--993643 </ref>

== '''Poznámky''' ==
<references/>
<references/>
<references/>
<references/>
<references/>

== '''Použité zdroje''' ==

PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.

PAVIS, Patrice. Divadelní slovník : [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha : Divadelní ústav, 2003. 493 s ISBN 8070081570.

PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.

KUCHTOVÁ, Pavla. Jihočeské divadlo uvedlo scénické čtení hry Václava Havla Odcházení. [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/jihoceske-divadlo-uvedlo-scenicke-cteni-hry-vaclava-havla-odchazeni--993643

Scénické čtení - Historie editací

Michal Klajban: 4 revize: IMPORT Q-S: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/)