Sémiotika - Historie editací

Kalich: /* Doporučená literatura */ úprava citace

2013-04-27T19:18:56Z

Doporučená literatura: úprava citace

Kalich: Oprava citací

2013-04-27T19:17:51Z

Oprava citací

Kalich: Drobné doplnění

2013-04-27T19:16:07Z

Drobné doplnění

Kalich: formátování

2013-04-26T07:31:04Z

formátování

Kalich v 26. 4. 2013, 07:25

2013-04-26T07:25:41Z

Kalich v 26. 4. 2013, 07:24

2013-04-26T07:24:21Z

Kalich: Přidání dalších hyperlinků

2013-04-26T00:02:27Z

Přidání dalších hyperlinků

Kalich: vložení hyperlinků

2013-04-25T23:56:09Z

vložení hyperlinků

Kalich: Další úpravy (struktura a formát)

2013-04-25T23:40:45Z

Další úpravy (struktura a formát)

Kalich: První (předběžná) verze hesla

2013-04-25T23:28:55Z

První (předběžná) verze hesla

@@ Řádek 83: / Řádek 83: @@
 ==Doporučená literatura==
-*ČERMÁK, Miloš a Martin VYLEŤAL. Josef Šlerka: Data už jsou, učíme se je destilovat. ''Lupa.cz''[online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/josef-slerka-data-uz-jsou-ucime-se-je-destilovat/
+*ČERMÁK, Miloš a Martin VYLEŤAL. Josef Šlerka: Data už jsou, učíme se je destilovat. ''Lupa.cz'' [online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/josef-slerka-data-uz-jsou-ucime-se-je-destilovat/
 *ECO, Umberto. ''Teorie sémiotiky.'' Vyd. 2., V Argu 1. Praha: Argo, 2009, 440 s. ISBN 978-802-5701-577.

@@ Řádek 49: / Řádek 49: @@
 V raném středověku se se dané problematikou zaobíral i představitel církve a filozof Isidor ze Sevilly. Později (12. století) jsou s vývojem spojení scholastikové (Tomáš Akvinský aj.).<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S 41. ISBN 80-717-8566-0. </ref>
-Z novověkých filozofů zmiňme Johna Locka, který „znovuobjevil“ a uvedl pojem ''sémiotiké'' do jeho dnešního kontextu. Mezi další výrazné osobnosti sémiotiky patří i Švýcar Ferdinand de Sassure, jehož specializace v lingvistice pomohla k formování této části v 19. století. Jeho neméně významným současníkem byl americký filozof a matematik Charles Sander Peirce, známý mj. pro svou triadickou koncepci. Ve 20. století se o rozvoj oboru výrazně zasadil rakouský psychiatr Sigmund Freud, jenž využíval při terapii svých pacientů metody výkladu snů a asociací. Mezi nejvýznamnější sémiotiky současnosti patří italský spisovatel a akademik [[Umberto Eco|Umberto Eco]]. V České republice se touto problematikou blíže zabývá [[Josef Šlerka|Josef Šlerka]].<ref>ZAJÍČEK, Samuel. FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE. ''Prezentace kandidátů.'' [online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.cuni.cz/FF-9051.html#textanch82
+Z novověkých filozofů zmiňme Johna Locka, který „znovuobjevil“ a uvedl pojem ''sémiotiké'' do jeho dnešního kontextu. Mezi další výrazné osobnosti sémiotiky patří i Švýcar Ferdinand de Sassure, jehož specializace v lingvistice pomohla k formování této části v 19. století. Jeho neméně významným současníkem byl americký filozof a matematik Charles Sander Peirce, známý mj. pro svou triadickou koncepci. Ve 20. století se o rozvoj oboru výrazně zasadil rakouský psychiatr Sigmund Freud, jenž využíval při terapii svých pacientů metody výkladu snů a asociací. Mezi nejvýznamnější sémiotiky současnosti patří italský spisovatel a akademik [[Umberto Eco|Umberto Eco]]. V České republice se touto problematikou blíže zabývá [[Josef Šlerka|Josef Šlerka]].<ref>ZAJÍČEK, Samuel. FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE. ''Prezentace kandidátů.'' [online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.cuni.cz/FF-9051.html#textanch82</ref>
 ==Znak==
@@ Řádek 77: / Řádek 76: @@
 ==Použitá literatura==
 * DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 159 s. ISBN 80-717-8566-0.
 * HAWKES, Terence. ''Strukturalismus a sémiotika.'' Vyd. 1. Brno: Host, 1999, 174 s. ISBN 80-860-5562-0.
 * TONDL, Ladislav. ''Mezi epistemologií a sémiotikou: deset studií o vztazích poznání a porozumění významu.'' Vyd. 1. Praha: Filosofia, nakl. Filosofického ústavu AV ČR, 1996, 223 s. ISBN 80-700-7076-5.
 ==Doporučená literatura==
 *ECO, Umberto. ''Teorie sémiotiky.'' Vyd. 2., V Argu 1. Praha: Argo, 2009, 440 s. ISBN 978-802-5701-577.

@@ Řádek 41: / Řádek 41: @@
 ====Jazyková analýza====
-Společně s interpretací se jedná o velmi starou metodu. Zkoumá výstavbu textu či lingvistické prostředky.<ref> JIŘÍ ČERNÝ, Jan Holeš. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. S. 35-36. ISBN 80-717-8832-5.</ref>
+Společně s interpretací se jedná o velmi starou metodu. Zkoumá výstavbu textu či lingvistické prostředky.<ref> ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. S. 35-36. ISBN 80-717-8832-5.</ref>
 ==Historie a osobnosti==
-Počátky tohoto vědního oboru můžeme najít už ve starověké Číně a Indii. Podrobnějšímu studiu se věnovali filozofové ve starověkém Řecku ve 4. a 3 století před naším letopočtem. Mezi nejvýznamnější z nich pak patří Aristoteles, Platón a Sokrates a mnozí stoikové.<ref> JIŘÍ ČERNÝ, Jan Holeš. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. S. 22-34. ISBN 80-717-8832-5.</ref> Tehdy teorie vyjádření a znaků spadala pod jeden z hlavních oborů poznání, logiku. Množství přístupů a pojetí je charakteristické jak historii, tak i v současné teorii sémiotiky. Na přelomu 2. a 3. století po Kristu přišel se slovem ''sémiotiké'' římský lékař Claudius Galenos, jenž vztahoval tento pojem k příčinám chorob pacientů.
+Počátky tohoto vědního oboru můžeme najít už ve starověké Číně a Indii. Podrobnějšímu studiu se věnovali filozofové ve starověkém Řecku ve 4. a 3 století před naším letopočtem. Mezi nejvýznamnější z nich pak patří Aristoteles, Platón a Sokrates a mnozí stoikové.<ref> ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. S. 22-34. ISBN 80-717-8832-5.</ref> Tehdy teorie vyjádření a znaků spadala pod jeden z hlavních oborů poznání, logiku. Množství přístupů a pojetí je charakteristické jak historii, tak i v současné teorii sémiotiky. Na přelomu 2. a 3. století po Kristu přišel se slovem ''sémiotiké'' římský lékař Claudius Galenos, jenž vztahoval tento pojem k příčinám chorob pacientů.
 V raném středověku se se dané problematikou zaobíral i představitel církve a filozof Isidor ze Sevilly. Později (12. století) jsou s vývojem spojení scholastikové (Tomáš Akvinský aj.).<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S 41. ISBN 80-717-8566-0. </ref>
-Z novověkých filozofů zmiňme Johna Locka, který „znovuobjevil“ a uvedl pojem ''sémiotiké'' do jeho dnešního kontextu. Mezi další výrazné osobnosti sémiotiky patří i Švýcar Ferdinand de Sassure, jehož specializace v lingvistice pomohla k formování této části v 19. století. Jeho neméně významným současníkem byl americký filozof a matematik Charles Sander Peirce, známý mj. pro svou triadickou koncepci. Ve 20. století se o rozvoj oboru výrazně zasadil rakouský psychiatr Sigmund Freud, jenž využíval při terapii svých pacientů metody výkladu snů a asociací. Mezi nejvýznamnější sémiotiky současnosti patří italský spisovatel a akademik [[Umberto Eco|Umberto Eco]].
+Z novověkých filozofů zmiňme Johna Locka, který „znovuobjevil“ a uvedl pojem ''sémiotiké'' do jeho dnešního kontextu. Mezi další výrazné osobnosti sémiotiky patří i Švýcar Ferdinand de Sassure, jehož specializace v lingvistice pomohla k formování této části v 19. století. Jeho neméně významným současníkem byl americký filozof a matematik Charles Sander Peirce, známý mj. pro svou triadickou koncepci. Ve 20. století se o rozvoj oboru výrazně zasadil rakouský psychiatr Sigmund Freud, jenž využíval při terapii svých pacientů metody výkladu snů a asociací. Mezi nejvýznamnější sémiotiky současnosti patří italský spisovatel a akademik [[Umberto Eco|Umberto Eco]]. V České republice se touto problematikou blíže zabývá [[Josef Šlerka|Josef Šlerka]].<ref>ZAJÍČEK, Samuel. FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE. ''Prezentace kandidátů.'' [online]. 2012 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.cuni.cz/FF-9051.html#textanch82
 ==Znak==
@@ Řádek 77: / Řádek 78: @@
 ==Použitá literatura==
 * DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 159 s. ISBN 80-717-8566-0.
-* JIŘÍ ČERNÝ, Jan Holeš. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 363 s. ISBN 80-717-8832-5.
+* ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 363 s. ISBN 80-717-8832-5.
 * HAWKES, Terence. ''Strukturalismus a sémiotika.'' Vyd. 1. Brno: Host, 1999, 174 s. ISBN 80-860-5562-0.
 * TONDL, Ladislav. ''Mezi epistemologií a sémiotikou: deset studií o vztazích poznání a porozumění významu.'' Vyd. 1. Praha: Filosofia, nakl. Filosofického ústavu AV ČR, 1996, 223 s. ISBN 80-700-7076-5.
@@ Řádek 83: / Řádek 84: @@
 ==Doporučená literatura==
 *ECO, Umberto. ''Teorie sémiotiky.'' Vyd. 2., V Argu 1. Praha: Argo, 2009, 440 s. ISBN 978-802-5701-577.

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 ==Charakteristika==
-'''Sémiotika''' (z řeckého ''sémeion'' - „znak“), někdy označována jako sémiologie, se zabývá teorií [[Znak|znaků]], jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, jež se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je [[Přirozené vs. umělé jazyky|přirozený jazyk]]. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena „nauka o významu a smyslu znaků“.<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s [[Lingvistika|lingvistikou]], teorií umění, [[Psychologie|psychologií]], [[Informatika|informatikou]], [[Informační věda|informační vědou]] i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: '''uživatel''', '''znak''' a '''vyvozené významy'''.
+'''Sémiotika''' (z řeckého ''sémeion'' - „znak“), někdy označována jako sémiologie, se zabývá teorií [[Znak|znaků]], jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, jež se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je [[Přirozené vs. umělé jazyky|přirozený jazyk]]. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena ''„nauka o významu a smyslu znaků“.''<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s [[Lingvistika|lingvistikou]], teorií umění, [[Psychologie|psychologií]], [[Informatika|informatikou]], [[Informační věda|informační vědou]] i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: '''uživatel''', '''znak''' a '''vyvozené významy'''.
 Aby se určitá osoba, předmět, či událost stala znakem, musí projít procesem '''semiózy'''. Tento postup je založen buď na pojmenování, či na označování. Pojmenování pak znamená přiřazení či vytvoření nového výrazu v přirozeném jazyce k danému jevu. Označováním je myšleno přidávání určitého symbolu či signálu.

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 ==Charakteristika==
-'''Sémiotika''' (z řeckého ''sémeion'' - „znak“), někdy označována jako sémiologie, se zabývá teorií [[Znak|znaků]], jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, které se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je [[Přirozené vs. umělé jazyky|přirozený jazyk]]. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena „nauka o významu a smyslu znaků“.<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s [[Lingvistika|lingvistikou]], teorií umění, [[Psychologie|psychologií]], [[Informatika|informatikou]], [[Informační věda|informační vědou]] i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: '''uživatel''', '''znak''' a '''vyvozené významy'''.
+'''Sémiotika''' (z řeckého ''sémeion'' - „znak“), někdy označována jako sémiologie, se zabývá teorií [[Znak|znaků]], jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, jež se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je [[Přirozené vs. umělé jazyky|přirozený jazyk]]. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena „nauka o významu a smyslu znaků“.<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s [[Lingvistika|lingvistikou]], teorií umění, [[Psychologie|psychologií]], [[Informatika|informatikou]], [[Informační věda|informační vědou]] i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: '''uživatel''', '''znak''' a '''vyvozené významy'''.
 Aby se určitá osoba, předmět, či událost stala znakem, musí projít procesem '''semiózy'''. Tento postup je založen buď na pojmenování, či na označování. Pojmenování pak znamená přiřazení či vytvoření nového výrazu v přirozeném jazyce k danému jevu. Označováním je myšleno přidávání určitého symbolu či signálu.

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 ==Charakteristika==
-'''Sémiotika''' (z řeckého sémeion - „znak“), někdy označována jako sémiologie, se zabývá teorií znaků, jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, které se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je přirozený jazyk. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena „nauka o významu a smyslu znaků“.<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s lingvistikou, teorií umění, psychologií, informatikou, informační vědou i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: '''uživatel''', '''znak''' a '''vyvozené významy'''.
+'''Sémiotika''' (z řeckého sémeion - „znak“), někdy označována jako sémiologie, se zabývá teorií [[Znak|znaků]], jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, které se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je [[Přirozené vs. umělé jazyky|přirozený jazyk]]. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena „nauka o významu a smyslu znaků“.<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s lingvistikou, teorií umění, psychologií, [[Informatika|informatikou]], informační vědou i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: '''uživatel''', '''znak''' a '''vyvozené významy'''.
 Aby se určitá osoba, předmět, či událost stala znakem, musí projít procesem '''semiózy'''. Tento postup je založen buď na pojmenování, či na označování. Pojmenování pak znamená přiřazení či vytvoření nového výrazu v přirozeném jazyce k danému jevu. Označováním je myšleno přidávání určitého symbolu či signálu.
@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 Všeobecně přijímány jsou 3 poddisciplíny sémiotiky:
-•	sémantika (řeší proces oddělení označované od označujícího a jejich vztah);
+•	[[Sémantika|sémantika]] (řeší proces oddělení označované od označujícího a jejich vztah);
-•	syntaktika (zabývá se vztahy jednotlivých znaků);
+•	[[Syntax|syntax]] (zabývá se vztahy jednotlivých znaků);
 •	pragmatika (jaké vztahy má interpret s označeným).<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 29. ISBN 80-717-8566-0. </ref>
@@ Řádek 45: / Řádek 45: @@
 ==Historie a osobnosti==
-Počátky tohoto vědního oboru můžeme najít už ve starověké Číně a Indii. Podrobnějšímu studiu se věnovali už filozofové ve starověkém Řecku ve 4. a 3 století před naším letopočtem. Mezi nejvýznamnější z nich pak patří Aristoteles, Platón a Sokrates a mnozí stoikové.<ref> JIŘÍ ČERNÝ, Jan Holeš. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. S. 22-34. ISBN 80-717-8832-5.</ref> Tehdy teorie vyjádření a znaků spadala pod jeden z hlavních oborů poznání, logiku. Množství přístupů a pojetí je charakteristické jak historii, tak i v současné teorii sémiotiky. Na přelomu 2. a 3. století po Kristu přišel se slovem sémiotiké římský lékař Claudius Galenos, jenž vztahoval tento pojem k příčinám chorob pacientů.
+Počátky tohoto vědního oboru můžeme najít už ve starověké Číně a Indii. Podrobnějšímu studiu se věnovali filozofové ve starověkém Řecku ve 4. a 3 století před naším letopočtem. Mezi nejvýznamnější z nich pak patří Aristoteles, Platón a Sokrates a mnozí stoikové.<ref> JIŘÍ ČERNÝ, Jan Holeš. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. S. 22-34. ISBN 80-717-8832-5.</ref> Tehdy teorie vyjádření a znaků spadala pod jeden z hlavních oborů poznání, logiku. Množství přístupů a pojetí je charakteristické jak historii, tak i v současné teorii sémiotiky. Na přelomu 2. a 3. století po Kristu přišel se slovem sémiotiké římský lékař Claudius Galenos, jenž vztahoval tento pojem k příčinám chorob pacientů.
 V raném středověku se se dané problematikou zaobíral i představitel církve a filozof Isidor ze Sevilly. Později (12. století) jsou s vývojem spojení scholastikové (Tomáš Akvinský aj.).<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S 41. ISBN 80-717-8566-0. </ref>
@@ Řádek 53: / Řádek 53: @@
 ==Znak==
-Jedná se o klíčový pojem sémiotiky, který slouží jako základní jednotka výzkumu a porozumění problematice. Znakem může být jakýkoliv materiální předmět, vlastnost či událost - vše, co disponuje možností přenosu informace, a který je následně čitelný a interpretovatelný.<ref> TONDL, Ladislav. ''Mezi epistemologií a sémiotikou: deset studií o vztazích poznání a porozumění významu.'' Vyd. 1. Praha: Filosofia, nakl. Filosofického ústavu AV ČR, 1996. S. 22. ISBN 80-700-7076-5.</ref> Znak má dva neoddělitelné aspekty: to, co označuje a to, co je jím označováno. Vztahy mezi nimi jsou základem pro sémiotiku.<ref> HAWKES, Terence. ''Strukturalismus a sémiotika.'' Vyd. 1. Brno: Host, 1999. S. 15. ISBN 80-860-5562-0. </ref> Kvůli množství přístupů a pojetí neexistuje unifikovaná klasifikace. Zde jsou uvedena 2 možná základní rozdělení.
+Jedná se o klíčový pojem sémiotiky, který slouží jako základní jednotka výzkumu a porozumění problematice. Znakem může být jakýkoliv materiální předmět, vlastnost či událost - vše, co disponuje možností přenosu [[Informace|informace]], a který je následně čitelný a interpretovatelný.<ref> TONDL, Ladislav. ''Mezi epistemologií a sémiotikou: deset studií o vztazích poznání a porozumění významu.'' Vyd. 1. Praha: Filosofia, nakl. Filosofického ústavu AV ČR, 1996. S. 22. ISBN 80-700-7076-5.</ref> Znak má dva neoddělitelné aspekty: to, co označuje a to, co je jím označováno. Vztahy mezi nimi jsou základem pro sémiotiku.<ref> HAWKES, Terence. ''Strukturalismus a sémiotika.'' Vyd. 1. Brno: Host, 1999. S. 15. ISBN 80-860-5562-0. </ref> Kvůli množství přístupů a pojetí neexistuje unifikovaná klasifikace. Zde jsou uvedena 2 možná základní rozdělení.
 Členění vztahů mezi tím, co znak říká a co je označováno:
@@ Řádek 61: / Řádek 61: @@
 •	konvenční znaky -  nahodilý vztah (většina jazykových znaků);
-•	navzájem obsahující obě vlastnosti (dopravní značky).
+•	obsahující obě vlastnosti (dopravní značky).
@@ Řádek 71: / Řádek 71: @@
 •	institucionálně měněné (již zmíněný systém dopravních značek).
 == Poznámky ==

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 ==Charakteristika==
-'''Sémiotika''' někdy označována jako sémiologie (z řeckého sémeion - „znak“) se zabývá teorií znaků, jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, které se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je přirozený jazyk. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena „nauka o významu a smyslu znaků“.<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s lingvistikou, teorií umění, psychologií, informatikou, informační vědou i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: uživatel, znak a vyvozené významy.
+'''Sémiotika''' (z řeckého sémeion - „znak“), někdy označována jako sémiologie, se zabývá teorií znaků, jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, které se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je přirozený jazyk. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena „nauka o významu a smyslu znaků“.<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s lingvistikou, teorií umění, psychologií, informatikou, informační vědou i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: '''uživatel''', '''znak''' a '''vyvozené významy'''.
 Aby se určitá osoba, předmět, či událost stala znakem, musí projít procesem '''semiózy'''. Tento postup je založen buď na pojmenování, či na označování. Pojmenování pak znamená přiřazení či vytvoření nového výrazu v přirozeném jazyce k danému jevu. Označováním je myšleno přidávání určitého symbolu či signálu.
 Všeobecně přijímány jsou 3 poddisciplíny sémiotiky:
-	* sémantika (řeší proces oddělení označované od označujícího a jejich vztah);
-	* syntaktika (zabývá se vztahy jednotlivých znaků);
+•	sémantika (řeší proces oddělení označované od označujícího a jejich vztah);
-	* pragmatika (jaké vztahy má interpret s označeným).<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 29. ISBN 80-717-8566-0. </ref>
 ===Základní sémiotické metody===
@@ Řádek 41: / Řádek 46: @@
 Počátky tohoto vědního oboru můžeme najít už ve starověké Číně a Indii. Podrobnějšímu studiu se věnovali už filozofové ve starověkém Řecku ve 4. a 3 století před naším letopočtem. Mezi nejvýznamnější z nich pak patří Aristoteles, Platón a Sokrates a mnozí stoikové.<ref> JIŘÍ ČERNÝ, Jan Holeš. ''Sémiotika.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. S. 22-34. ISBN 80-717-8832-5.</ref> Tehdy teorie vyjádření a znaků spadala pod jeden z hlavních oborů poznání, logiku. Množství přístupů a pojetí je charakteristické jak historii, tak i v současné teorii sémiotiky. Na přelomu 2. a 3. století po Kristu přišel se slovem sémiotiké římský lékař Claudius Galenos, jenž vztahoval tento pojem k příčinám chorob pacientů.
 V raném středověku se se dané problematikou zaobíral i představitel církve a filozof Isidor ze Sevilly. Později (12. století) jsou s vývojem spojení scholastikové (Tomáš Akvinský aj.).<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S 41. ISBN 80-717-8566-0. </ref>
 Z novověkých filozofů zmiňme Johna Locka, který „znovuobjevil“ a uvedl pojem sémiotiké do jeho dnešního kontextu. Mezi další výrazné osobnosti sémiotiky patří i Švýcar Ferdinand de Sassure, jehož specializace v lingvistice pomohla k formování této části v 19. století. Jeho neméně významným současníkem byl americký filozof a matematik Charles Sander Peirce, známý mj. pro svou triadickou koncepci. Ve 20. století se o rozvoj oboru výrazně zasadil rakouský psychiatr Sigmund Freud, jenž využíval při terapii svých pacientů metody výkladu snů a asociací. Mezi nejvýznamnější sémiotiky současnosti patří italský spisovatel a akademik Umberto Eco.
@@ Řádek 49: / Řádek 56: @@
 Členění vztahů mezi tím, co znak říká a co je označováno:
-	* motivované znaky - podobnost, logická souvislost (u jazykových znaků např. citoslovce, značky na letištích, složení prvků);
-	* konvenční znaky -  nahodilý vztah (většina jazykových znaků);
+•	motivované znaky - podobnost, logická souvislost (u jazykových znaků např. citoslovce, značky na letištích, složení prvků);
-	* navzájem obsahující obě vlastnosti (dopravní značky).
 Rozdělení znaků (znakových systémů) podle proměnlivosti:
-	* stabilní (např. Morseova abeceda);
-	* proměnlivé (např. živé přirozené jazyky);
+•	stabilní (např. Morseova abeceda);
-	* institucionálně měněné (již zmíněný systém dopravních značek).
@@ Řádek 69: / Řádek 83: @@
 ==Doporučená literatura==
+*ECO, Umberto. ''Teorie sémiotiky.'' Vyd. 2., V Argu 1. Praha: Argo, 2009, 440 s. ISBN 978-802-5701-577.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Autor:''' Petr Kalíšek
-'''Klíčová slova:'''
+'''Klíčová slova:''' znak, význam znaků, znakové systémy, písmo, komunikace
-'''Synonyma:'''
+'''Synonyma:''' věda o znakových systémech, sémiologie
 '''Související pojmy:'''
 	<blockquote>
-''nadřazené'' - </blockquote>
+''nadřazené'' - komunikace, estetika, logika</blockquote>
 	<blockquote>
-''podřazené'' - </blockquote>
+''podřazené'' - sémantika, semióza, jazyk, konotace, denotace</blockquote>
@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 ==Charakteristika==
-===Historie oboru===
+'''Sémiotika''' někdy označována jako sémiologie (z řeckého sémeion - „znak“) se zabývá teorií znaků, jejich správnému porozumění a výkladu vždy v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, které se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je přirozený jazyk. Podle Doubravové je sémiotikou myšlena „nauka o významu a smyslu znaků“.<ref> DOUBRAVOVÁ, Jarmila. ''Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0. </ref> Jedná se o interdisciplinární obor, který je kromě matematiky a logiky spojený i s lingvistikou, teorií umění, psychologií, informatikou, informační vědou i přírodními vědami apod., které tvoří tzv. sémiosféru. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí tyto 3 entity: uživatel, znak a vyvozené významy.
 ==Znak==
 == Poznámky ==
@@ Řádek 24: / Řádek 63: @@
 ==Použitá literatura==