Neslyšící pacient a podávání informací - Historie editací

BeatlimDee v 22. 5. 2012, 20:14

2012-05-22T20:14:36Z

BeatlimDee: /* Neslyšící v ČR */

2012-05-22T20:02:56Z

Neslyšící v ČR

BeatlimDee v 22. 5. 2012, 20:00

2012-05-22T20:00:06Z

BeatlimDee v 22. 5. 2012, 19:58

2012-05-22T19:58:44Z

BeatlimDee v 22. 5. 2012, 19:53

2012-05-22T19:53:44Z

BeatlimDee v 22. 5. 2012, 19:48

2012-05-22T19:48:11Z

BeatlimDee v 22. 5. 2012, 19:41

2012-05-22T19:41:51Z

BeatlimDee v 22. 5. 2012, 19:39

2012-05-22T19:39:57Z

BeatlimDee: /* Neslyšící v ČR */

2012-05-22T19:38:38Z

Neslyšící v ČR

BeatlimDee v 22. 5. 2012, 19:37

2012-05-22T19:37:54Z

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2012, 20:14
Řádek 1:		Řádek 1:
		+	'''Autor:''' Sylva Šimůnková
		+
		+	'''Klíčová slova:''' neslyšící, pacient, informace, sluchové postižení, vada sluchu, komunikace, znakový jazyk
		+
	==Neslyšící v ČR==		==Neslyšící v ČR==

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ==Neslyšící v ČR==
-Dle Vládního výboru pro zdravotně postižené občany se v ČR nachází asi 7600 osob (cca 0,76 promile populace) se sluchovou vadou od narození a zhruba 0,5 milionu sluchově postižených, jejichž většinu tvoří starší lidé.<ref name="fikejs"><FIKEJS, Jan. ''Kurz komunikace se sluchově postiženými''. Brno : Teiresiás Masarykova univerzita, 2010. 45 s.></ref>
+Dle ''Vládního výboru pro zdravotně postižené občany'' se v ČR nachází asi 7600 osob (cca 0,76 promile populace) se sluchovou vadou od narození a zhruba 0,5 milionu sluchově postižených, jejichž většinu tvoří starší lidé.<ref name="fikejs"><FIKEJS, Jan. ''Kurz komunikace se sluchově postiženými''. Brno : Teiresiás Masarykova univerzita, 2010. 45 s.></ref>
 ==Současný přístup k lidem se sluchovým postižením==

@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 # Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.
 # Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
-# Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, je nutno prostudovat si příslušnou literaturu a získat dostatečné dovednosti a zkušenosti v praxi.”<ref><Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením. In: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky - Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/poskytovatele/informace-pro-praxi/komunikace-se-zdravotne-postizenymi/sluchove-postizeni.></ref>
+# Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, je nutno prostudovat si příslušnou literaturu a získat dostatečné dovednosti a zkušenosti v praxi.”<ref><Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením. In: ''Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky - Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením'' [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/poskytovatele/informace-pro-praxi/komunikace-se-zdravotne-postizenymi/sluchove-postizeni.></ref>
 ==II. Desatero komunikace s neslyšícím pacientem za přítomnosti tlumočníka==
@@ Řádek 44: / Řádek 44: @@
 # Na konci každého uceleného sdělení uděláme malou pauzu. Při tlumočení vždy dochází k malému časovému posunu. Tlumočník musí mít čas přijmout informaci, zpracovat ji a zprostředkovat. K tomuto zpoždění dochází i po přípravě tlumočníka na výkon, je to přirozeným jevem této činnosti.
 # Dáme prostor neslyšícímu vstřebat informace, zeptat se na doplňující otázky. Chce-li se neslyšící člověk zeptat na doplňující informace, poskytněme mu k tomu čas. Na konci hovoru se ho sami zeptáme, zda potřebuje něco dalšího upřesnit.
-# Při odchodu dejme neslyšícímu pacientovi písemné sdělení o jeho zdravotním stavu a o tom, co jsme projednávali.”<ref><Desatero komunikace s neslyšícím pacientem za přítomnosti tlumočníka. In: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky - Desatero komunikace s neslyšícím psacientem za přítomnosti tlumočníka [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/poskytovatele/informace-pro-praxi/komunikace-se-zdravotne-postizenymi/neslysici. ></ref>
+# Při odchodu dejme neslyšícímu pacientovi písemné sdělení o jeho zdravotním stavu a o tom, co jsme projednávali.”<ref><Desatero komunikace s neslyšícím pacientem za přítomnosti tlumočníka. In: ''Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky - Desatero komunikace s neslyšícím psacientem za přítomnosti tlumočníka'' [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/poskytovatele/informace-pro-praxi/komunikace-se-zdravotne-postizenymi/neslysici. ></ref>
 ==Citace==
 <references/>

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 Komunikace se sluchově postiženými osobami je ovlivněna hlavně tím, kdy došlo ke ztrátě sluchu a zda se jedná o vrozenou či získanou vadu.
 * '''Prelingválně neslyšící''' – tyto osoby se jako neslyšící narodily či přišly o sluch v prelingválním období – nedošlo u nich v dětském věku k osvojení jazyka na základě sluchu. V tomto případě není komunikace pomocí „tužky a papíru“ nejvhodnější, jelikož by mohlo dojít k nedorozumění - tomu se lze jednoduše vyhnout pomocí služeb tlumočníka znakového jazyka.
-* '''Postlingválně neslyšící''' – tito lidé přišli o sluch v průběhu života. Obtížnost komunikace s nimi je závislá na věku, ve kterém ke ztrátě sluchu došlo. Ohluchne-li dítě, které ještě nechodí do školy a nemá zažitou gramatiku či dostatečnou slovní zásobu, bude komunikovat jinak jak dospělý člověk. Ten má mnohem více zkušeností s mluveným jazykem, nedělá mu problém dorozumět se pomocí písma či dokonce odezírání, které však musí trénovat.
+* '''Postlingválně neslyšící''' – tito lidé přišli o sluch v průběhu života. Obtížnost komunikace s nimi je závislá na věku, ve kterém ke ztrátě sluchu došlo. Ohluchne-li dítě, které ještě nechodí do školy a nemá zažitou gramatiku či dostatečnou slovní zásobu, bude komunikovat jinak jak dospělý člověk. Ten má mnohem více zkušeností s mluveným jazykem, nedělá mu problém dorozumět se pomocí písma či dokonce odezírání, které však musí trénovat.<ref name="prochazkova"/>
 ==Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením==
-# Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.
+# “Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.
 # Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku můžeme i napsat. # Zjištěnou komunikační preferenci napíšeme na desky zdravotní dokumentace.
 # Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. Odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru. Mluvíme obráceni čelem k ní,  naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou nebo si zakrývat ústa. Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem při zachování přirozeného rytmu řeči. Zdůrazňujeme klíčová slova. V případě potřeby opakujeme sdělení jinými slovy.
@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 # Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.
 # Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
-# Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, je nutno prostudovat si příslušnou literaturu a získat dostatečné dovednosti a zkušenosti v praxi.
+# Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, je nutno prostudovat si příslušnou literaturu a získat dostatečné dovednosti a zkušenosti v praxi.”<ref><Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením. In: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky - Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/poskytovatele/informace-pro-praxi/komunikace-se-zdravotne-postizenymi/sluchove-postizeni.></ref>
 ==II. Desatero komunikace s neslyšícím pacientem za přítomnosti tlumočníka==
-# Člověk se sluchovým postižením má při komunikaci se zdravotníky právo na tlumočníka, pokud o to požádá. Tlumočení probíhá podle komunikační preference konkrétního klienta - překladem do znakového jazyka, převodem do znakované češtiny, písmem či artikulací.
+# “Člověk se sluchovým postižením má při komunikaci se zdravotníky právo na tlumočníka, pokud o to požádá. Tlumočení probíhá podle komunikační preference konkrétního klienta - překladem do znakového jazyka, převodem do znakované češtiny, písmem či artikulací.
 # Při rozhovoru udržujeme oční kontakt přímo s neslyšícím člověkem, nikoliv s tlumočníkem. Neslyšící člověk ovšem musí sledovat tlumočení informací. Stojíme či sedíme  tak, abychom za zády neměli světlo.
 # Při rozhovoru s neslyšícím člověkem v přítomnosti tlumočníka oslovujeme přímo toho, s kým jednáme. Rozhovor je veden mezi slyšícím odborníkem a neslyšícím pacientem, tlumočník je pouze prostředníkem. Vyvarujeme se tendencím hovořit s tlumočníkem o neslyšícím člověku jako o objektu. Znamená to, že nikdy nepoužíváme úvodní fráze typu "Řekněte mu, že...", "Zeptejte se pána, jestli..."
@@ Řádek 44: / Řádek 44: @@
 # Na konci každého uceleného sdělení uděláme malou pauzu. Při tlumočení vždy dochází k malému časovému posunu. Tlumočník musí mít čas přijmout informaci, zpracovat ji a zprostředkovat. K tomuto zpoždění dochází i po přípravě tlumočníka na výkon, je to přirozeným jevem této činnosti.
 # Dáme prostor neslyšícímu vstřebat informace, zeptat se na doplňující otázky. Chce-li se neslyšící člověk zeptat na doplňující informace, poskytněme mu k tomu čas. Na konci hovoru se ho sami zeptáme, zda potřebuje něco dalšího upřesnit.
-# Při odchodu dejme neslyšícímu pacientovi písemné sdělení o jeho zdravotním stavu a o tom, co jsme projednávali.
+# Při odchodu dejme neslyšícímu pacientovi písemné sdělení o jeho zdravotním stavu a o tom, co jsme projednávali.”<ref><Desatero komunikace s neslyšícím pacientem za přítomnosti tlumočníka. In: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky - Desatero komunikace s neslyšícím psacientem za přítomnosti tlumočníka [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/poskytovatele/informace-pro-praxi/komunikace-se-zdravotne-postizenymi/neslysici. ></ref>
 ==Citace==
 <references/>

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 Mnoho slyšících lidí si neuvědomuje skutečnost, že pro neslyšící je český jazyk jazykem cizím, který se musí naučit. Jejich primárním komunikačním jazykem (dalo by se říci mateřským jazykem) je jazyk znakový, který má jak svá pravidla, tak svou gramatiku.
-Člověk dorozumívající se se sluchově postiženou osobou by si měl tedy uvědomit, že by s ní měl komunikovat podobně jako s cizincem, který se český jazyk učí – tedy pomocí jednoduchých a jasných vět. Pozor by si měl dát také na fráze, které jsou v českém jazyce často používány (například „S tím si hlavu nelam“ či „Udělal jste si o tom nějaký obrázek?“) a kterým by se měl vyhnout, jelikož by pro neslyšícího mohlo být obtížné jim porozumět.
+Člověk dorozumívající se se sluchově postiženou osobou by si měl tedy uvědomit, že by s ní měl komunikovat podobně jako s cizincem, který se český jazyk učí – tedy pomocí jednoduchých a jasných vět. Pozor by si měl dát také na fráze, které jsou v českém jazyce často používány (například „S tím si hlavu nelam“ či „Udělal jste si o tom nějaký obrázek?“) a kterým by se měl vyhnout, jelikož by pro neslyšícího mohlo být obtížné jim porozumět.<ref name="prochazkova"/>
 ==Komunikace s osobami se sluchovým postižením==

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ==Neslyšící v ČR==
-Dle Vládního výboru pro zdravotně postižené občany se v ČR nachází asi 7600 osob (cca 0,76 promile populace) se sluchovou vadou od narození a zhruba 0,5 milionu sluchově postižených, jejichž většinu tvoří starší lidé.<ref><FIKEJS, Jan. ''Kurz komunikace se sluchově postiženými''. Brno : Teiresiás Masarykova univerzita, 2010. 45 s.></ref>
+Dle Vládního výboru pro zdravotně postižené občany se v ČR nachází asi 7600 osob (cca 0,76 promile populace) se sluchovou vadou od narození a zhruba 0,5 milionu sluchově postižených, jejichž většinu tvoří starší lidé.<ref name="fikejs"><FIKEJS, Jan. ''Kurz komunikace se sluchově postiženými''. Brno : Teiresiás Masarykova univerzita, 2010. 45 s.></ref>
 ==Současný přístup k lidem se sluchovým postižením==
@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Současně je přístup k osobám s vadami sluchu rozdělován do dvou okruhů:
 * '''Lékařské hledisko''' – tyto osoby jsou chápány jako postižení jedinci, jejichž sluchovou vadu je třeba odstranit. (Tento přístup v českých zemích přetrvává.)
-* '''Kulturně antropologické hledisko''' – lidé s vadami sluchu jsou chápáni jako kulturní menšina mající vlastní jazyk - jazyk znakový, který má svou vlastní historii i vývoj, je přirozený a je rovnocenný jazykům mluveným. Skrze uznání plnohodnotnosti znakových jazyků se kladně změnil i přístup k lidem, kteří jím komunikují.
+* '''Kulturně antropologické hledisko''' – lidé s vadami sluchu jsou chápáni jako kulturní menšina mající vlastní jazyk - jazyk znakový, který má svou vlastní historii i vývoj, je přirozený a je rovnocenný jazykům mluveným. Skrze uznání plnohodnotnosti znakových jazyků se kladně změnil i přístup k lidem, kteří jím komunikují.<ref name="prochazkova">PROCHÁZKOVÁ, Věra a Petr VYSUČEK. ''Jak komunikovat s neslyšícím klientem?''. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007, 28 s. ISBN 978-80-86991-18-4.</ref>
 ==Jazyk znakový = jazyk mateřský==

← Starší verze		Verze z 22. 5. 2012, 19:41
Řádek 45:		Řádek 45:
	# Dáme prostor neslyšícímu vstřebat informace, zeptat se na doplňující otázky. Chce-li se neslyšící člověk zeptat na doplňující informace, poskytněme mu k tomu čas. Na konci hovoru se ho sami zeptáme, zda potřebuje něco dalšího upřesnit.		# Dáme prostor neslyšícímu vstřebat informace, zeptat se na doplňující otázky. Chce-li se neslyšící člověk zeptat na doplňující informace, poskytněme mu k tomu čas. Na konci hovoru se ho sami zeptáme, zda potřebuje něco dalšího upřesnit.
	# Při odchodu dejme neslyšícímu pacientovi písemné sdělení o jeho zdravotním stavu a o tom, co jsme projednávali.		# Při odchodu dejme neslyšícímu pacientovi písemné sdělení o jeho zdravotním stavu a o tom, co jsme projednávali.
		+
		+
		+	==Citace==
		+	<references/>