Morálka - Historie editací

Macik: /* Morálka, etika a mrav */

2012-12-13T20:13:12Z

Morálka, etika a mrav

Macik: /* Charakteristika */

2012-12-13T20:12:43Z

Charakteristika

Macik v 13. 12. 2012, 19:49

2012-12-13T19:49:18Z

Macik: /* 2 rozměry morálky */

2012-12-13T19:46:37Z

2 rozměry morálky

Macik: /* Morálka, etika a mrav */

2012-12-13T19:46:15Z

Morálka, etika a mrav

Macik: /* Význam */

2012-12-13T19:35:49Z

Význam

Macik: /* Význam */

2012-12-13T19:34:01Z

Význam

Macik: /* Charakteristika */

2012-12-13T19:32:28Z

Charakteristika

Macik: /* Význam */

2012-12-13T19:29:37Z

Význam

Macik: /* 2 rozměry morálky */

2012-12-13T19:26:34Z

2 rozměry morálky

@@ Řádek 29: / Řádek 29: @@
 ==Morálka, etika a mrav==
-Stejně jako latinské ''mos'', ''mores'' má řecké ''ethos'' podobný význam. Často se proto stává, že je morálka považována za synonymum pro [[etika|etiku]], ale morálka je předmětem, který etika zkoumá. Dalo by se říct, že etika je teoretická část, zatímco morálka je praktická. Za morální se považuje jednání, které se shoduje s naším svědomím, za etické pak takové, které směřuje k dobru.<br />
+Stejně jako latinské ''mos'', ''morés'' má řecké ''ethos'' podobný význam. Často se proto stává, že je morálka považována za synonymum pro [[etika|etiku]], ale morálka je předmětem, který etika zkoumá. Dalo by se říct, že etika je teoretická část, zatímco morálka je praktická. Za morální se považuje jednání, které se shoduje s naším svědomím, za etické pak takové, které směřuje k dobru.<br />
 Mrav či obyčej je kolektivního charakteru, určuje, kdo je vychovaný a kdo nevychovaný, vyžaduje, abychom něco dělali nebo nedělali, ale neptá se proč, vytváří princip „to se dělá tak a tak. Morálka posuzuje konání, rozlišuje, co je správné a co špatné. <ref>SOKOL, J. ''Malá filozofie člověka a Slovník filozofických pojmů''. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-253-5. S. 194. </ref>

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
 ==Charakteristika==
-Pojem morálka pochází z latinského slova ''moralis'', od ''mos'', ''mores'', což znamená mrav, zvyk nebo obyčej. <ref name="zapletalová">ZAPLETALOVÁ, D. ''Právo, morálka a etika jako regulátory lidské důstojnosti''. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta právnická, Katedra teorie práva. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/185070/pravf_d/Disertacni_prace_Dana_Zapletalova.pdf </ref>
+Pojem morálka pochází z latinského slova ''moralis'', od ''mos'', ''morés'', což znamená mrav, zvyk nebo obyčej. <ref name="zapletalová">ZAPLETALOVÁ, D. ''Právo, morálka a etika jako regulátory lidské důstojnosti''. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta právnická, Katedra teorie práva. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/185070/pravf_d/Disertacni_prace_Dana_Zapletalova.pdf </ref>
 Morálka je soubor mravních norem, které jsou určeny kulturou, společností <ref name="etika">''Etika v sociální práci: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách''. CZ.1.04/3.1.03/22.00130. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/socialnisluzby/wp-content/uploads/2010/11/Etika-v-sociální-práci.pdf </ref>, vyjadřuje aktuální stav společnosti – co společnost myslí, že je dobré nebo špatné. Je považována za nejstaršího regulátora lidského chování <ref name="zapletalová"/>, její vznik souvisí s vývojem člověka a jeho potřebou nějak ovlivňovat vztahy s ostatními v rámci komunity <ref>GLUCHMAN, V. ''Člověk a morálka''. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 1081-106-1997. S. 25 </ref>.

← Starší verze		Verze z 13. 12. 2012, 19:49
Řádek 11:		Řádek 11:
	<blockquote>		<blockquote>
	''podřazené'' – skupinová morálka, reflexivní morálka</blockquote>		''podřazené'' – skupinová morálka, reflexivní morálka</blockquote>
		+

@@ Řádek 42: / Řádek 42: @@
 Existuje více možností dělení. Podle V. Gluchmana se morálka současného člověka dá rozdělit na dva základní typy, které se rozlišují podle odlišných typů morálních subjektů. '''Skupinová''' (zvyková) morálka se pojí s kolektivní koncepcí dobra a morálních hodnot, zatímco mravní subjekt '''reflexivní''' morálky vychází z individuálních hodnot. <ref>GLUCHMAN, V. ''Člověk a morálka''. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 1081-106-1997. S. 55. </ref>
-===2 rozměry morálky===
+===Dva rozměry morálky===
 Sociologicko-psychologický rozměr morálky – poznání a akceptování aktuálního stavu mravního vědomí a mravních vztahů existujících ve společnosti<br />

@@ Řádek 28: / Řádek 28: @@
 ==Morálka, etika a mrav==
-Stejně jako latinské ''mos'', ''mores'' má řecké ''ethos'' podobný význam. Často se proto stává, že je morálka považována za synonymum pro etiku, ale morálka je předmětem, který etika zkoumá. Dalo by se říct, že etika je teoretická část, zatímco morálka je praktická. Za morální se považuje jednání, které se shoduje s naším svědomím, za etické pak takové, které směřuje k dobru.<br />
+Stejně jako latinské ''mos'', ''mores'' má řecké ''ethos'' podobný význam. Často se proto stává, že je morálka považována za synonymum pro [[etika|etiku]], ale morálka je předmětem, který etika zkoumá. Dalo by se říct, že etika je teoretická část, zatímco morálka je praktická. Za morální se považuje jednání, které se shoduje s naším svědomím, za etické pak takové, které směřuje k dobru.<br />
 Mrav či obyčej je kolektivního charakteru, určuje, kdo je vychovaný a kdo nevychovaný, vyžaduje, abychom něco dělali nebo nedělali, ale neptá se proč, vytváří princip „to se dělá tak a tak. Morálka posuzuje konání, rozlišuje, co je správné a co špatné. <ref>SOKOL, J. ''Malá filozofie člověka a Slovník filozofických pojmů''. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-253-5. S. 194. </ref>

@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 Stejně jako právo a náboženství patří k normativním systémům, morálka představuje i systém hodnotový a hodnotící<ref name="zapletalová"/>. Morálka plní tři funkce: poznávací, regulativní a humanizační <ref name="etika"/>. <br />Působení morálních norem je závislé na výchově jedince a momentálních trendech působících ve společnosti.<br />
-Každá společnost vyžaduje nějakou morálku, jejíž morální normy a hodnoty si společnost po určitou dobu vytváří a dodržování těchto norem je spojené s přijetím v komunitě. Chování a jednání v souladu s morálkou je společností vyžadováno, a člověk je kromě toho usměrňován i vlastním svědomím. Při nedodržení následuje sankce – odmítnutí, odsouzení veřejným míněním – komunitou, subjektivně pak špatné svědomí a vina.<br />
+Každá společnost vyžaduje nějakou morálku, jejíž morální normy a hodnoty si společnost po určitou dobu vytváří a dodržování těchto norem je spojené s přijetím v komunitě. Chování a jednání v souladu s morálkou je společností vyžadováno, kromě toho je člověk usměrňován i vlastním svědomím. Při nedodržení následuje sankce – odmítnutí, odsouzení veřejným míněním – komunitou, subjektivně pak špatné svědomí a vina.<br />
 Podstatným bodem morálky je tedy nikomu neškodit, tuto zásadu vyjadřuje např.:<br />

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 ==Význam==
-Stejně jako právo a náboženství patří k normativním systémům, morálka představuje i systém hodnotový a hodnotící1. Morálka plní tři funkce: poznávací, regulativní a humanizační <ref name="etika"/>. <br />Působení morálních norem je závislé na výchově jedince a momentálních trendech působících ve společnosti.<br />
+Stejně jako právo a náboženství patří k normativním systémům, morálka představuje i systém hodnotový a hodnotící<ref name="zapletalová"/>. Morálka plní tři funkce: poznávací, regulativní a humanizační <ref name="etika"/>. <br />Působení morálních norem je závislé na výchově jedince a momentálních trendech působících ve společnosti.<br />
 Každá společnost vyžaduje nějakou morálku, jejíž morální normy a hodnoty si společnost po určitou dobu vytváří a dodržování těchto norem je spojené s přijetím v komunitě. Chování a jednání v souladu s morálkou je společností vyžadováno, a člověk je kromě toho usměrňován i vlastním svědomím. Při nedodržení následuje sankce – odmítnutí, odsouzení veřejným míněním – komunitou, subjektivně pak špatné svědomí a vina.<br />

@@ Řádek 24: / Řádek 24: @@
 Podstatným bodem morálky je tedy nikomu neškodit, tuto zásadu vyjadřuje např.:<br />
 - zlaté pravidlo – co nechceš, aby činili tobě, nečiň jiným<br />
-- Aristoteles – pravodlo zlaté střední cesty <br />
+- Aristoteles – pravidlo zlaté střední cesty <br />
 - kategorický imperativ (Immanuel Kant): člověk má jednat tak, aby maxima jeho vůle vždy mohla být zároveň obecným principem. <ref>CÍSAŘ, T. ''Právo a morálka''. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta právnická, Katedra právní teorie. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/53259/pravf_m/DP_Pravo_a_moralka.pdf </ref>