Modely lidské psychiky - Historie editací

Tereza.fussova: /* Použitá literatura */

2012-05-09T18:50:00Z

Použitá literatura

Tereza.fussova v 21. 4. 2012, 14:34

2012-04-21T14:34:35Z

Ukázat změny

Tereza.fussova v 11. 4. 2012, 17:08

2012-04-11T17:08:11Z

Ukázat změny

Tereza.fussova: /* Jungův model lidské psychiky */

2012-04-05T11:52:25Z

Jungův model lidské psychiky

Tereza.fussova: /* Jungův model lidské psychiky */

2012-04-05T11:51:03Z

Jungův model lidské psychiky

Tereza.fussova: /* Jungův model lidské psychiky */

2012-04-05T11:48:02Z

Jungův model lidské psychiky

Tereza.fussova: /* Topografický model psychického aparátu */

2012-04-04T18:36:57Z

Topografický model psychického aparátu

Tereza.fussova v 4. 4. 2012, 18:06

2012-04-04T18:06:24Z

Tereza.fussova v 4. 4. 2012, 18:06

2012-04-04T18:06:01Z

Tereza.fussova: /* Modely zahrnující spirituální dimenzi */

2012-04-04T17:57:28Z

Modely zahrnující spirituální dimenzi

@@ Řádek 74: / Řádek 74: @@
 == Použitá literatura ==
-* PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978-80-200-1499-3.
+* PLHÁKOVÁ, Alena. ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia, 2004. ISBN 978-80-200-1499-3.
-* PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0871-X.
+* PLHÁKOVÁ, Alena. ''Dějiny psychologie.'' Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0871-X.
-* NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1198-6.
+* NAKONEČNÝ, Milan. ''Psychologie téměř pro každého.'' Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1198-6.

@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 Podle Carla Gustava Junga nejsou nevědomá hnutí pouhou determinantou vědomých prožitků, ale mají také projektivní, teleologickou funkci. Je-li člověk pozorný k impulsům svého nevědomí, může se jeho život ubírat správným směrem. Jung rozdělil nevědomí do dvou oblastí či sfér. První z nich je povrchnější '''osobní nevědomí''', které obsahuje především tzv. komplexy, které vznikají na základě emočního šoku, traumatu. Komplex je podle Junga „obraz určité psychické situace, která je živě emocionálně zdůrazněna a která je neslučitelná s habituálním stavem vědomí nebo vědomým postojem. Komplex sice můžeme vědomým úsilím potlačit, ale při vhodné příležitosti opět vystupuje navenek v původní síle." <ref>JUNG, Carl Gustav. ''Výbor z díla, svazek I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi''. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997.</ref> Komplexy se tudíž projevují jako nevědomé, ale velmi naléhavé pohnutky chování.
-Za nejhlubší vrstvu lidské psychiky považuje Jung '''kolektivné nevědomí''', které je vrozené a zděděné. Jeho obsahem jsou vředevším tzv. '''''archetypy''''', což jsou vrozené vzorce imaginace a cítění. Archetypy formují lidskou zkušenost; jsou to jakési apriorní formy nazírání, vrozené ideje, které dávají naší psychické zkušenosti vnitřsní smysl. Zprostředkovávají intuitivní poznání.<ref>''Tamtéž''</ref>
+Za nejhlubší vrstvu lidské psychiky považuje Jung '''kolektivné nevědomí''', které je vrozené a zděděné. Jeho obsahem jsou vředevším tzv. '''''archetypy''''', což jsou vrozené vzorce imaginace a cítění. Archetypy formují lidskou zkušenost; jsou to jakési apriorní formy nazírání, vrozené ideje, které dávají naší psychické zkušenosti vnitřsní smysl. Zprostředkovávají intuitivní poznání.<ref>''Tamtéž.''</ref>
 == Modely zahrnující spirituální dimenzi ==

@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 Podle Carla Gustava Junga nejsou nevědomá hnutí pouhou determinantou vědomých prožitků, ale mají také projektivní, teleologickou funkci. Je-li člověk pozorný k impulsům svého nevědomí, může se jeho život ubírat správným směrem. Jung rozdělil nevědomí do dvou oblastí či sfér. První z nich je povrchnější '''osobní nevědomí''', které obsahuje především tzv. komplexy, které vznikají na základě emočního šoku, traumatu. Komplex je podle Junga „obraz určité psychické situace, která je živě emocionálně zdůrazněna a která je neslučitelná s habituálním stavem vědomí nebo vědomým postojem. Komplex sice můžeme vědomým úsilím potlačit, ale při vhodné příležitosti opět vystupuje navenek v původní síle." <ref>JUNG, Carl Gustav. ''Výbor z díla, svazek I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi''. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997.</ref> Komplexy se tudíž projevují jako nevědomé, ale velmi naléhavé pohnutky chování.
-Za nejhlubší vrstvu lidské psychiky považuje Jung '''kolektivné nevědomí''', které je vrozené a zděděné. Jeho obsahem jsou vředevším tzv. '''''archetypy''''', což jsou vrozené vzorce imaginace a cítění. Archetypy formují lidskou zkušenost; jsou to jakési apriorní formy nazírání, vrozené ideje, které dávají naší psychické zkušenosti vnitřsní smysl. Zprostředkovávají intuitivní poznání.<ref>JUNG, Carl Gustav. ''Výbor z díla, svazek I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi''. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997.</ref>
+Za nejhlubší vrstvu lidské psychiky považuje Jung '''kolektivné nevědomí''', které je vrozené a zděděné. Jeho obsahem jsou vředevším tzv. '''''archetypy''''', což jsou vrozené vzorce imaginace a cítění. Archetypy formují lidskou zkušenost; jsou to jakési apriorní formy nazírání, vrozené ideje, které dávají naší psychické zkušenosti vnitřsní smysl. Zprostředkovávají intuitivní poznání.<ref>''Tamtéž''</ref>
 == Modely zahrnující spirituální dimenzi ==

@@ Řádek 49: / Řádek 49: @@
 === Jungův model lidské psychiky ===
-Podle Carla Gustava Junga nejsou nevědomá hnutí pouhou determinantou vědomých prožitků, ale mají také projektivní, teleologickou funkci. Je-li člověk pozorný k impulsům svého nevědomí, může se jeho život ubírat správným směrem. Jung rozdělil nevědomí do dvou oblastí či sfér. První z nich je povrchnější '''osobní nevědomí''', které obsahuje především tzv. komplexy, které vznikají na základě emočního šoku, traumatu. Komplex je podle Junga „obraz určité psychické situace, která je živě emocionálně zdůrazněna a která je neslučitelná s habituálním stavem vědomí nebo vědomým postojem. Komplex sice můžeme vědomým úsilím potlačit, ale při vhodné příležitosti opět vystupuje navenek v původní síle." <ref>JUNG, Carl Gustav. Výbor z díla, svazek I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997.</ref> Komplexy se tudíž projevují jako nevědomé, ale velmi naléhavé pohnutky chování.
+Podle Carla Gustava Junga nejsou nevědomá hnutí pouhou determinantou vědomých prožitků, ale mají také projektivní, teleologickou funkci. Je-li člověk pozorný k impulsům svého nevědomí, může se jeho život ubírat správným směrem. Jung rozdělil nevědomí do dvou oblastí či sfér. První z nich je povrchnější '''osobní nevědomí''', které obsahuje především tzv. komplexy, které vznikají na základě emočního šoku, traumatu. Komplex je podle Junga „obraz určité psychické situace, která je živě emocionálně zdůrazněna a která je neslučitelná s habituálním stavem vědomí nebo vědomým postojem. Komplex sice můžeme vědomým úsilím potlačit, ale při vhodné příležitosti opět vystupuje navenek v původní síle." <ref>JUNG, Carl Gustav. ''Výbor z díla, svazek I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi''. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997.</ref> Komplexy se tudíž projevují jako nevědomé, ale velmi naléhavé pohnutky chování.
 Za nejhlubší vrstvu lidské psychiky považuje Jung '''kolektivné nevědomí''', které je vrozené a zděděné. Jeho obsahem jsou vředevším tzv. '''''archetypy''''', což jsou vrozené vzorce imaginace a cítění. Archetypy formují lidskou zkušenost; jsou to jakési apriorní formy nazírání, vrozené ideje, které dávají naší psychické zkušenosti vnitřsní smysl. Zprostředkovávají intuitivní poznání.<ref>JUNG, Carl Gustav. ''Výbor z díla, svazek I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi''. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997.</ref>

@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 Podle Freuda má lidská psychika tendenci udržovat duševní energii na nízké a konstantní úrovni. Nahromadí-li se v ní příliš mnoho energie, pak se ji snaží „vybít", což je provázeno pocitem úlevy nebo slasti. Zdrojem psychické energie jsou pudy, které jsou mentální reprezentací tělesných procesů.<ref>PLHÁKOVÁ, Alena. ''Dějiny psychologie''. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0871-X.</ref>
-'''Nevědomí''' obsahuje především pud sexuální, jehož energetické složce dal Freud název ''libido''. Během vývoje se transformuje do podoby dílčích pudových přání, která se řídí proncipem slasti a usilují o své bezprostřední uspokojení. Obsahem nevědomí jsou dále zraňující, traumatické vzpomínky, které do něj byly odsunuty na základě působení obranných mechanismů umístěných v předvědomí - cenzura. Nemají přímý vstup do vědomí (vyvolaly by úzkost), někdy mohou vstupovat do vědomí v podobě snů.
+'''Nevědomí''' obsahuje především pud sexuální, jehož energetické složce dal Freud název ''libido''. Během vývoje se transformuje do podoby dílčích pudových přání, která se řídí principem slasti a usilují o své bezprostřední uspokojení. Obsahem nevědomí jsou dále zraňující, traumatické vzpomínky, které do něj byly odsunuty na základě působení obranných mechanismů umístěných v předvědomí - cenzura. Nemají přímý vstup do vědomí (vyvolaly by úzkost), někdy mohou vstupovat do vědomí v podobě snů.
 '''Předvědomí''' obsahuje zapomenuté, ale vybavitelné myšlenky, zážitky, konflikty, rozhodnutí, atd. Hlavním úkolem předvědomí je chránit vědomí před přívalem pudových sil z nevědomí a najít jim takový způsob vyjádření, který by byl pro vědomí přijatelný. Cenzura se podílí na transformaci pudových přání do podoby pudových derivátů, z nichž některé vstupují do vědomí.
 Řada psychických obsahů však existuje trvale mimo vědomí; přesto však mohou ovlivňovat chování i prožívání. Předvědomí a vědomí se řídí principem reality. Nejvyšší a nejušlechtilejší lidské zájmy tak mohou být výsledkem transformace infantilních sexuálních impulzů či traumat obsaženách v nevědomí.<ref>SANDLER, J., DARE, CH., HOLDER, A. Frames of reference in psychoanalytic psychology. VI. The topographical frame of reference: the unconscious. ''British Journal of Medical Psychology'', 1973, str. 37-43.</ref> <ref>SANDLER, J., DARE, CH., HOLDER, A. Frames of reference in psychoanalytic psychology. VII. The topographical frame of reference: the preconscious and conscious. ''British Journal of Medical Psychology'', 1973, str. 143-153.</ref>
 === Strukturální model lidské psychiky ===

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 '''Klíčová slova''': lidská psychika, psychologie, mentální aparát
-'''Synonyma''' ---
+'''Synonyma''': ---
 '''Související pojmy:'''

← Starší verze		Verze z 4. 4. 2012, 18:06
Řádek 2:		Řádek 2:

	'''Klíčová slova''': lidská psychika, psychologie, mentální aparát		'''Klíčová slova''': lidská psychika, psychologie, mentální aparát
		+
		+	'''Synonyma''' ---

	'''Související pojmy:'''		'''Související pojmy:'''

@@ Řádek 53: / Řádek 53: @@
 == Modely zahrnující spirituální dimenzi ==
-Freudovy deterministické modely brzy vyvolaly kritickou odezvu. Například italský psychiatr Roberto AssaGioli už v roce 1910 poukázal na to, že ve Freudově konceptu nevědomí chybí koncept „nadvědomí".<ref>NAKONEČNÝ, Milan. Transpersonální psychologie. In HOSKOVEC, J., NAKONEČNÝ, M., SEDLÁKOVÁ, M. ''Psychologie XX. století''. Praha: Karolinum, 2002, str. 180-209.</ref> Podle Assagioliho by se vědecké zkoumání lidských bytostí mělo zabývat nejen pudovými impulsy, ale také tvořivostí, vůlí, radostí a moudrostí.<ref>SLAWSKI, T. ''Dr. Roberto Assagioli, founder of psychosyntheis.'' Dostupné z http://www.aap-psychosynthesis.org/Assagioli.htm, 2010.</ref>
+Freudovy deterministické modely brzy vyvolaly kritickou odezvu. Například italský psychiatr Roberto AssaGioli už v roce 1910 poukázal na to, že ve Freudově konceptu nevědomí chybí koncept „nadvědomí".<ref>NAKONEČNÝ, Milan. Transpersonální psychologie. In HOSKOVEC, J., NAKONEČNÝ, M., SEDLÁKOVÁ, M. ''Psychologie XX. století''. Praha: Karolinum, 2002, str. 180-209.</ref> Podle Assagioliho by se vědecké zkoumání lidských bytostí mělo zabývat nejen pudovými impulsy, ale také tvořivostí, vůlí, radostí a moudrostí.<ref>SLAWSKI, T. ''Dr. Roberto Assagioli, founder of psychosyntheis.'' Dostupné z http://www.aap-psychosynthesis.org/assagioli.htm, 2010.</ref>
 Koncem 60. let vznika v USA tzv. '''transpersonální psychologie''', a to v souvislosti s objevováním nových zkušeností, které byly označovány jako mystické, spirituální či transpersonální. Předmětem studia tohoto směru jsou zážitky rozšířeného nebo zeslabeného vědomí. K jeho významným představitelům patří český psychiatr Stanislav Grof. Podle něj transpersonální zážitky provází pocit člověka, že se jeho vědomí rozšířilo za hranice vlastního ega a překročilo omezení časem a prostorem.<ref>GROF, Stanislav. ''Za hranice mozku''. Praha: Gemma 89, 1992.</ref>