Legislativní proces - Historie editací

Lukastrouhal v 28. 3. 2014, 00:32

2014-03-28T00:32:27Z

Lukastrouhal v 26. 3. 2014, 06:47

2014-03-26T06:47:10Z

Lukastrouhal v 18. 3. 2014, 22:20

2014-03-18T22:20:09Z

Lukastrouhal v 14. 3. 2014, 00:35

2014-03-14T00:35:21Z

Lukastrouhal: Založena nová stránka: V obecném významu znamená legislativní proces metodu přípravy, tvorby a schvalování právních předpisů. Ve významu užším se jedná o p...

2014-03-14T00:31:18Z

Založena nová stránka: V obecném významu znamená legislativní proces metodu přípravy, tvorby a schvalování právních předpisů. Ve významu užším se jedná o p...

Nová stránka

V obecném významu znamená legislativní proces metodu přípravy, tvorby a schvalování [[Právní předpisy|právních předpisů]]. Ve významu užším se jedná o proces tvorby [[Zákony|zákonů]], kde v českém prostředí hrají hlavní roli [[Poslanecká sněmovna]], [[Senát]] a [[Prezident]] České republiky.

Zákon může být navržen poslancem, skupinou poslanců, [[Vláda|vládou]], Senátem, krajským zastupitelstvem - hovoříme o tom, že tyto subjekty mají zákonodárnou iniciativu. Následně se k návrhu zákona ve třech čteních vyjádří Poslanecká sněmovna a pokud jej většinou přítomných poslanců schválí, putuje do Senátu. Tady v rámci jednoho čtení mohou senátoři zákon schválit (většinou přítomných), návrhem se nezabývat (jako by jej schválili) nebo vrátit do sněmovny s návrhy na pozměnění. Pokud se takto zákon vrátí do sněmovny, ta může pozměňovací návrhy přijmout (většina přítomných poslanců), nebo přijmout původní návrh a Senát přehlasovat (většina všech poslanců). Ve všech případech návrh zákona, který sněmovna schválí, doputuje k prezidentovi, který jej podepíše. Pokud podpis odmítne (prezidentovo právo veta), může jej sněmovna přehlasovat většinou všech poslanců. Schválený zákon následně vyjde ve Sbírce zákonů a má stanovenou [[Platnost|platnost]] a [[Účinnost|účinnost]].

Výše popsaný postup je standardním legislativním procesem schvalování zákonů. Existují ovšem výjimky - například [[Ústavní zákony|ústavní]] nebo volební zákony musí schválit obě komory, naopak o státním rozpočtu se jedná pouze v Poslanecké sněmovně.

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Výše popsaný postup je standardním legislativním procesem schvalování zákonů. Existují ovšem výjimky - například [[Ústavní zákony|ústavní]] nebo volební zákony musí schválit obě komory, naopak o státním rozpočtu se jedná pouze v Poslanecké sněmovně.
+===Použité a doplňující zdroje===
+*Přijímání zákonů. ''Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky'' [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=173
 [[Soubor:OPVK MU rgb.jpg|700px]]

← Starší verze		Verze z 26. 3. 2014, 06:47
Řádek 4:		Řádek 4:

	Výše popsaný postup je standardním legislativním procesem schvalování zákonů. Existují ovšem výjimky - například [[Ústavní zákony\|ústavní]] nebo volební zákony musí schválit obě komory, naopak o státním rozpočtu se jedná pouze v Poslanecké sněmovně.		Výše popsaný postup je standardním legislativním procesem schvalování zákonů. Existují ovšem výjimky - například [[Ústavní zákony\|ústavní]] nebo volební zákony musí schválit obě komory, naopak o státním rozpočtu se jedná pouze v Poslanecké sněmovně.
		+
		+
		+
		+
		+	[[Soubor:OPVK MU rgb.jpg\|700px]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 V obecném významu znamená legislativní proces metodu přípravy, tvorby a schvalování [[Právní předpisy|právních předpisů]]. Ve významu užším se jedná o proces tvorby [[Zákony|zákonů]], kde v českém prostředí hrají hlavní roli [[Poslanecká sněmovna]], [[Senát]] a [[Prezident]] České republiky.
-Zákon může být navržen poslancem, skupinou poslanců, [[Vláda|vládou]], Senátem či krajským zastupitelstvem - hovoříme o tom, že tyto subjekty mají zákonodárnou iniciativu. Následně se k návrhu zákona ve třech čteních vyjádří Poslanecká sněmovna a pokud jej většinou přítomných poslanců schválí, putuje do Senátu. Tady v rámci jednoho čtení mohou senátoři zákon schválit (většinou přítomných), návrhem se nezabývat (jako by jej schválili) nebo vrátit do sněmovny s návrhy na pozměnění. Pokud se takto zákon vrátí do sněmovny, ta může pozměňovací návrhy přijmout (většina přítomných poslanců), nebo přijmout původní návrh a Senát přehlasovat (většina všech poslanců). Ve všech případech návrh zákona, který sněmovna schválí, doputuje k prezidentovi, který jej podepíše. Pokud podpis odmítne (prezidentovo právo veta), může jej sněmovna přehlasovat většinou všech poslanců. Schválený zákon následně vyjde ve Sbírce zákonů a má stanovenou [[Platnost|platnost]] a [[Účinnost|účinnost]].
+Zákon může být navržen poslancem, skupinou poslanců, [[Vláda|vládou]], Senátem či krajským zastupitelstvem - hovoříme o tom, že tyto subjekty mají [[Zákonodárná iniciativa|zákonodárnou iniciativu]]. Následně se k návrhu zákona ve třech čteních vyjádří Poslanecká sněmovna a pokud jej většinou přítomných poslanců schválí, putuje do Senátu. Tady v rámci jednoho čtení mohou senátoři zákon schválit (většinou přítomných), návrhem se nezabývat (jako by jej schválili) nebo vrátit do sněmovny s návrhy na pozměnění. Pokud se takto zákon vrátí do sněmovny, ta může pozměňovací návrhy přijmout (většina přítomných poslanců), nebo přijmout původní návrh a Senát přehlasovat (většina všech poslanců). Ve všech případech návrh zákona, který sněmovna schválí, doputuje k prezidentovi, který jej podepíše. Pokud podpis odmítne (prezidentovo právo veta), může jej sněmovna přehlasovat většinou všech poslanců. Schválený zákon následně vyjde ve Sbírce zákonů a má stanovenou [[Platnost|platnost]] a [[Účinnost|účinnost]].
 Výše popsaný postup je standardním legislativním procesem schvalování zákonů. Existují ovšem výjimky - například [[Ústavní zákony|ústavní]] nebo volební zákony musí schválit obě komory, naopak o státním rozpočtu se jedná pouze v Poslanecké sněmovně.