Konzervatismus - Historie editací

Michal Klajban: 12 revizí: IMPORT J-K: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/)

2012-02-20T11:37:04Z

12 revizí: IMPORT J-K: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/)

Brablikovak: /* Konzervatismus a současnost */

2011-01-26T15:35:37Z

Konzervatismus a současnost

Brablikovak v 24. 1. 2011, 20:10

2011-01-24T20:10:19Z

Brablikovak: /* Použitá literatura */

2011-01-24T20:00:10Z

Použitá literatura

Brablikovak: /* Konzervatismus a současnost */

2011-01-24T19:55:19Z

Konzervatismus a současnost

Brablikovak: /* Kořeny konzervatismu */

2011-01-24T19:53:03Z

Kořeny konzervatismu

Brablikovak: /* Kořeny konzervatismu */

2011-01-24T19:52:06Z

Kořeny konzervatismu

Brablikovak: /* Charakteristika */

2011-01-24T19:45:16Z

Charakteristika

Brablikovak: /* Konzervativci */

2011-01-24T19:42:30Z

Konzervativci

Brablikovak v 23. 1. 2011, 14:26

2011-01-23T14:26:02Z

@@ Řádek 49: / Řádek 49: @@
 == Konzervatismus a současnost ==
 ----
-Bavíme-li se o současném konzervatismu, máme na mysli období po 2. světové válce. Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení i politické praxi projevily. „''Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let.''“ [[#Literatura|[3, s. 177]]] Charakter konzervatismu se měnil podle toho, do jaké míry byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí. Kromě konzervatismu poválečného a neoliberálního rozlišujeme ještě skeptický konzervatismus a neokonzervatismus.
+Bavíme-li se o současném konzervatismu, máme na mysli období po 2. světové válce. ''„Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení i politické praxi projevily. Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let.''“ [[#Literatura|[3, s. 177]]] Charakter konzervatismu se měnil podle toho, do jaké míry byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí. Kromě konzervatismu poválečného a neoliberálního rozlišujeme ještě skeptický konzervatismus a neokonzervatismus.
 == Použitá literatura ==

@@ Řádek 24: / Řádek 24: @@
 ==Charakteristika==
 ----
-Konzervatismus – patří kromě liberalismu, socialismu a radikalismu mezi hlavní politické směry a znamená buď odmítání změn nebo alespoň opatrnost při jejich realizaci. Pochází z latinského slova conservare = uchovávat. Slovo konzervatismus bylo poprvé použito k pojmenování samostatné politické ideologie v první polovině 18. století. Tato ideologie vzniká jako reakce na Francouzskou revoluci v roce 1789 a zrychlující se tempo politických a ekonomických změn, které revoluce vyvolala.[1]
+Konzervatismus – patří kromě liberalismu, socialismu a radikalismu mezi hlavní politické směry a znamená buď odmítání změn nebo alespoň opatrnost při jejich realizaci. Pochází z latinského slova conservare = uchovávat. Slovo konzervatismus bylo poprvé použito k pojmenování samostatné politické ideologie v první polovině 18. století. Tato ideologie vzniká jako reakce na Francouzskou revoluci v roce 1789 a zrychlující se tempo politických a ekonomických změn, které revoluce vyvolala.[[#Literatura|[1]]]
 K základním požadavkům, hodnotám a myšlenkovým východiskům konzervatismu patří:
-''•	udržení, zakonzervování společenského řádu''
+•	udržení, zakonzervování společenského řádu
-''•	lidská nedokonalost''
+•	lidská nedokonalost
-''•	organické pojetí společnosti''
+•	organické pojetí společnosti
-''•	úcta k majetku [6]''
+•	úcta k majetku [[#Literatura|[6]]]
 ==Konzervativci==
 ----
-Samotnými stoupenci je konzervatismus někdy chápán spíše jako životní postoj, či způsob myšlení, než jako politická ideologie. Konzervativci nedůvěřují abstraktním idejím, opírají své názory o zkušenosti, realitu a tradice. Jejich postoj plyne z přesvědčení, že revoluce jako taková je největším nepřítelem reformy, protože ta patří mezi praktické činnosti, které nelze získat z krátké zkušenosti. Dobrá reforma vyžaduje zkušenosti nasbírané po generace. Uvedení čehokoli nového musí zároveň chránit to dobré, co již bylo zavedeno. [4]
+Samotnými stoupenci je konzervatismus někdy chápán spíše jako životní postoj, či způsob myšlení, než jako politická ideologie. Konzervativci nedůvěřují abstraktním idejím, opírají své názory o zkušenosti, realitu a tradice. Jejich postoj plyne z přesvědčení, že revoluce jako taková je největším nepřítelem reformy, protože ta patří mezi praktické činnosti, které nelze získat z krátké zkušenosti. Dobrá reforma vyžaduje zkušenosti nasbírané po generace. Uvedení čehokoli nového musí zároveň chránit to dobré, co již bylo zavedeno. [[#Literatura|[4]]]
 ==Kořeny konzervatismu==
 ----
-Kořeny konzervatismu jsou spojovány s myšlenkou, která striktně odmítá revoluce jako cestu k nápravě věcí. Za zakladatele tradičního konzervatismu je považován britský politik, politický teoretik a filozof anglo-irského původu '''Edmund Burke''' (1729 – 1797). Svým dílem „Reflections on the Revolution in France“ (1790) dosáhl evropského významu. Dílo bylo přeloženo téměř do všech evropských jazyků. Ostře v něm kritizuje Francouzskou revoluci, zaujal k ní skeptické a odmítavé stanovisko. Významně tím ovlivňuje moderní politický konzervatismus, a to i v Německu.[5] Zdůraznil, že "''stát není jen aktuálním spojením lidí, ale je společenstvím minulých, žijících a budoucích generací, které tvoří určité kontinuum.''" [3, s.173] Burke vycházel z myšlenky univerzální přírodní a společenské harmonie. Jako důležitou vidí svobodu občana a účast společnosti na moci. Revoluce je podle něj opodstatněná jen v případě, že napomáhá obnovit kontinuitu státu, a to v případě Francouzské revoluce nebyla. „''Francie se dostala do konfliktu nejen s celou Evropou, ale i s přirozeností, protože tak porušila evoluční linii (historickou kontinuitu) založenou na tradicích a institucích ve prospěch abstraktních idejí a umělého systému politických vztahů.''“ [3,s.173]
+Kořeny konzervatismu jsou spojovány s myšlenkou, která striktně odmítá revoluce jako cestu k nápravě věcí. Za zakladatele tradičního konzervatismu je považován britský politik, politický teoretik a filozof anglo-irského původu '''Edmund Burke''' (1729 – 1797). Svým dílem „Reflections on the Revolution in France“ (1790) dosáhl evropského významu. Dílo bylo přeloženo téměř do všech evropských jazyků. Ostře v něm kritizuje Francouzskou revoluci, zaujal k ní skeptické a odmítavé stanovisko. Významně tím ovlivňuje moderní politický konzervatismus, a to i v Německu.[[#Literatura|[5]]] Zdůraznil, že "''stát není jen aktuálním spojením lidí, ale je společenstvím minulých, žijících a budoucích generací, které tvoří určité kontinuum.''" [[#Literatura|[3, s. 173]]] Burke vycházel z myšlenky univerzální přírodní a společenské harmonie. Jako důležitou vidí svobodu občana a účast společnosti na moci. Revoluce je podle něj opodstatněná jen v případě, že napomáhá obnovit kontinuitu státu, a to v případě Francouzské revoluce nebyla. „''Francie se dostala do konfliktu nejen s celou Evropou, ale i s přirozeností, protože tak porušila evoluční linii (historickou kontinuitu) založenou na tradicích a institucích ve prospěch abstraktních idejí a umělého systému politických vztahů.''“ [[#Literatura|[3, s. 173]]]
 == Konzervatismus a současnost ==
 ----
-Bavíme-li se o současném konzervatismu, máme na mysli období po 2. světové válce. Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení i politické praxi projevily. „''Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let.''“ [3,s.177] Charakter konzervatismu se měnil podle toho, do jaké míry byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí. Kromě konzervatismu poválečného a neoliberálního rozlišujeme ještě skeptický konzervatismus a neokonzervatismus.
+Bavíme-li se o současném konzervatismu, máme na mysli období po 2. světové válce. Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení i politické praxi projevily. „''Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let.''“ [[#Literatura|[3, s. 177]]] Charakter konzervatismu se měnil podle toho, do jaké míry byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí. Kromě konzervatismu poválečného a neoliberálního rozlišujeme ještě skeptický konzervatismus a neokonzervatismus.
 == Použitá literatura ==

@@ Řádek 61: / Řádek 61: @@
 . ''Konzervativní strana'' [online]. [cit. 2010-12-12]. Dostupný z WWW: <http://www.konzervativnistrana.cz/o-nas/o-konzervatismu.html>.
-. BERG-SCHLOSSER, Dirk, STAMMEN, Theo. Úvod do politické vědy.  Vyd. 1. Praha : Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 2000. 372 s. ISBN 80-86130-09-06.
+. BERG-SCHLOSSER, Dirk, STAMMEN, Theo. Úvod do politické vědy.  Vyd. 1. Praha : Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 2000. 372 s. ISBN 80-86130-09-6.
 .PROROK, Vladimír, LISA, Aleš. Politologie.  1. vyd. Dobrá Voda : Aleš Čeněk, 2003. 223 s. (Vysokoškolské učebnice). ISBN 80-86473-31-7.

@@ Řádek 48: / Řádek 48: @@
 == Konzervatismus a současnost ==
 ----
-Bavíme-li se o současném konzervatismu, máme na mysli období po 2. světové válce. Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení a politické praxi projevily. „Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let.“ [3,s.177] Charakter konzervatismu se měnil podle toho, jak byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí. Kromě konzervatismu poválečného a neoliberálního rozlišujeme ještě skeptický konzervatismus a neokonzervatismus.
+Bavíme-li se o současném konzervatismu, máme na mysli období po 2. světové válce. Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení i politické praxi projevily. „''Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let.''“ [3,s.177] Charakter konzervatismu se měnil podle toho, do jaké míry byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí. Kromě konzervatismu poválečného a neoliberálního rozlišujeme ještě skeptický konzervatismus a neokonzervatismus.
 == Použitá literatura ==

@@ Řádek 44: / Řádek 44: @@
 ==Kořeny konzervatismu==
 ----
-Kořeny konzervatismu jsou spojovány s myšlenkou, která striktně odmítá revoluce jako cestu k nápravě věcí. Za zakladatele tradičního konzervatismu je považován britský politik, politický teoretik a filozof anglo-irského původu '''Edmund Burke''' (1729 – 1797). Svým dílem „Reflections on the Revolution in France“ (1790) dosáhl evropského významu. Dílo bylo přeloženo téměř do všech evropských jazyků. Ostře v něm kritizuje Francouzskou revoluci, zaujal k ní skeptické a odmítavé stanovisko. Významně tím ovlivňuje moderní politický konzervatismus, a to i v Německu.[5]Zdůraznil, že "''stát není jen aktuálním spojením lidí, ale je společenstvím minulých, žijících a budoucích generací, které tvoří určité kontinuum.''" [3, s.173] Burke vycházel z myšlenky univerzální přírodní a společenské harmonie. Jako důležitou vidí svobodu občana a účast společnosti na moci. Revoluce je podle něj opodstatněná jen v případě, že napomáhá obnovit kontinuitu státu, a to v případě Francouzské revoluce nebyla. „''Francie se dostala do konfliktu nejen s celou Evropou, ale i s přirozeností, protože tak porušila evoluční linii (historickou kontinuitu) založenou na tradicích a institucích ve prospěch abstraktních idejí a umělého systému politických vztahů.''“ [3,s.173]
+Kořeny konzervatismu jsou spojovány s myšlenkou, která striktně odmítá revoluce jako cestu k nápravě věcí. Za zakladatele tradičního konzervatismu je považován britský politik, politický teoretik a filozof anglo-irského původu '''Edmund Burke''' (1729 – 1797). Svým dílem „Reflections on the Revolution in France“ (1790) dosáhl evropského významu. Dílo bylo přeloženo téměř do všech evropských jazyků. Ostře v něm kritizuje Francouzskou revoluci, zaujal k ní skeptické a odmítavé stanovisko. Významně tím ovlivňuje moderní politický konzervatismus, a to i v Německu.[5] Zdůraznil, že "''stát není jen aktuálním spojením lidí, ale je společenstvím minulých, žijících a budoucích generací, které tvoří určité kontinuum.''" [3, s.173] Burke vycházel z myšlenky univerzální přírodní a společenské harmonie. Jako důležitou vidí svobodu občana a účast společnosti na moci. Revoluce je podle něj opodstatněná jen v případě, že napomáhá obnovit kontinuitu státu, a to v případě Francouzské revoluce nebyla. „''Francie se dostala do konfliktu nejen s celou Evropou, ale i s přirozeností, protože tak porušila evoluční linii (historickou kontinuitu) založenou na tradicích a institucích ve prospěch abstraktních idejí a umělého systému politických vztahů.''“ [3,s.173]
 == Konzervatismus a současnost ==

← Starší verze	Verze z 20. 2. 2012, 11:37
(Žádný rozdíl)

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 	<blockquote>
-''nadřazené'' - politické systémy, politické směry</blockquote>
+''nadřazené'' - politické systémy, politické směry, ideologie</blockquote>
 	<blockquote>
-''podřazené'' - poválečný konzervatismus, neoliberální konzervatismus </blockquote>
+''podřazené'' - poválečný konzervatismus, neoliberální konzervatismus, skeptický konzervatismus, neokonzervatismus </blockquote>
 Obsah
@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
      * 1 Charakteristika
-     * 2 Kořeny konzervatismu
+     * 2 Konzervativci
-     * 3 Konzervatismus a současnost
+    * 3 Kořeny konzervatismu
-     * 4 Použitá literatura
+     * 4 Konzervatismus a současnost
 ==Charakteristika==
 ----
-Konzervatismus – kromě liberalismu a socialismu je jedním z hlavních politických směrů. Pochází z latinského slova conservare = uchovávat. Slovo ''konzervatismus'' bylo poprvé použito k pojmenování samostatné politické ideologie v první polovině 18. století. Jeho ideje se objevily jako reakce na zrychlující se tempo politických a ekonomických změn, které v mnoha ohledech zahájila Francouzská revoluce v roce 1789. [[1]] Konzervatismus nenabízí žádný soubor schémat a návodů, které by šlo snadno vyjádřit a univerzálně aplikovat. Samou svou podstatou se vytváření intelektuálních konstrukcí brání a dá se říci, že ho nelze ani obecně popsat. Je vždy ovlivněn konkrétní historickou zkušeností, národní, regionální i místní tradicí a také samozřejmě dobou, ve které je aplikován. [[2]] Hlavní charakteristikou konzervatismu je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční přístupy. Myšlenka, která tedy stojí u kořenů konzervatizmu, je odmítnutí revoluce jako cesty k hledání nápravy věcí. Revoluce, jejichž cílem je změnit stávající stav, jsou paradoxně největším nepřítelem reformy, protože činí moudrou a spravedlivou změnu života společnosti nemožnou. Budování, obnovování nebo reformování státu patří mezi praktické činnosti, které si nelze osvojit z krátké zkušenosti. Vyžaduje zkušenost mnohem větší než může za celý svůj život získat i ten nejchytřejší a nejpozornější člověk. Moudré směřování jakékoli reformy proto vyžaduje zkušenosti nasbírané po generace. Nabytí a uvedení do života společnosti čehokoli nového musí zároveň ochraňovat to dobré, co již bylo osvojeno. Řídíme-li stát přirozeně, nejsou naše zdokonalení nikdy zcela nová a to, co uchováváme, není nikdy úplně zastaralé. [[4]]
+Konzervatismus – patří kromě liberalismu, socialismu a radikalismu mezi hlavní politické směry a znamená buď odmítání změn nebo alespoň opatrnost při jejich realizaci. Pochází z latinského slova conservare = uchovávat. Slovo konzervatismus bylo poprvé použito k pojmenování samostatné politické ideologie v první polovině 18. století. Tato ideologie vzniká jako reakce na Francouzskou revoluci v roce 1789 a zrychlující se tempo politických a ekonomických změn, které revoluce vyvolala.[1]
 ==Kořeny konzervatismu==
 ----
-Za otce tradičního konzervatismu je považován britský politik, politický teoretik a filozof anglo-irského původu Edmund Burke. Vycházel z myšlenky univerzální přírodní a společenské harmonie, jejíž základ spočívá na morálce a božské prozřetelnosti a umožňuje zdokonalování člověka. Na základě tohoto přístupu vyslovil ve svém díle „Reflections on the Revolution in France“ (1790) skeptické a odmítavé stanovisko k této revoluci a zdůraznil, že stát není jen aktuálním spojením lidí, ale je společenstvím minulých, žijících a budoucích generací, které tvoří určité kontinuum. Francie se podle jeho názoru dostala do konfliktu nejen s celou Evropou, ale i s přirozeností, protože tak porušila evoluční linii (historickou kontinuitu) založenou na tradicích a institucích ve prospěch abstraktních idejí a umělého systému politických vztahů.
+Kořeny konzervatismu jsou spojovány s myšlenkou, která striktně odmítá revoluce jako cestu k nápravě věcí. Za zakladatele tradičního konzervatismu je považován britský politik, politický teoretik a filozof anglo-irského původu Edmund Burke (1729 – 1797). Svým dílem „Reflections on the Revolution in France“ (1790) dosáhl evropského významu. Dílo bylo přeloženo téměř do všech evropských jazyků. Ostře v něm kritizuje Francouzskou revoluci, zaujal k ní skeptické a odmítavé stanovisko. Zdůraznil, že "stát není jen aktuálním spojením lidí, ale je společenstvím minulých, žijících a budoucích generací, které tvoří určité kontinuum." [3,s.173] Významně tím ovlivňuje moderní politický konzervatismus, a to i v Německu. Burke vycházel z myšlenky univerzální přírodní a společenské harmonie. Jako důležitou vidí svobodu občana a účast společnosti na moci. Revoluce je podle něj opodstatněná jen v případě, že napomáhá obnovit kontinuitu státu. (politologie) A to v případě Francouzské revoluce nebyla. „Francie se dostala do konfliktu nejen s celou Evropou, ale i s přirozeností, protože tak porušila evoluční linii (historickou kontinuitu) založenou na tradicích a institucích ve prospěch abstraktních idejí a umělého systému politických vztahů.“ [3,s.173]
-== Konzervatismus a součastnost ==
+== Konzervatismus a současnost ==
 ----
-Bavíme-li se o konzervatismu současnosti, jedná se o období po 2. světové válce. Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení a politické praxi projevily. Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let. Charakter konzervatismu se měnil podle toho, jak byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí.
+Bavíme-li se o současném konzervatismu, máme na mysli období po 2. světové válce. Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení a politické praxi projevily. „Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let.“ [3,s.177] Charakter konzervatismu se měnil podle toho, jak byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí. Kromě konzervatismu poválečného a neoliberálního rozlišujeme ještě skeptický konzervatismus a neokonzervatismus.
@@ Řádek 49: / Řádek 59: @@
 . ''Konzervativní strana'' [online]. [cit. 2010-12-12]. Dostupný z WWW: <http://www.konzervativnistrana.cz/o-nas/o-konzervatismu.html>.