Foném - Historie editací

JanaLanova v 16. 8. 2013, 12:58

2013-08-16T12:58:16Z

175269 v 6. 3. 2013, 07:50

2013-03-06T07:50:19Z

175269: /* Vymezení pojmu */

2013-03-06T07:46:52Z

Vymezení pojmu

175269: /* Vymezení pojmu */

2013-03-06T07:46:13Z

Vymezení pojmu

175269 v 6. 3. 2013, 07:34

2013-03-06T07:34:42Z

175269 v 6. 3. 2013, 07:31

2013-03-06T07:31:32Z

175269 v 6. 3. 2013, 07:24

2013-03-06T07:24:50Z

175269: /* Vlastnosti fonémů */

2013-03-06T07:21:06Z

Vlastnosti fonémů

175269 v 6. 3. 2013, 07:18

2013-03-06T07:18:44Z

175269 v 6. 3. 2013, 07:13

2013-03-06T07:13:17Z

@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 	<blockquote>
 ''podřazené'' - alofon, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote>
 ==Vymezení pojmu==
@@ Řádek 29: / Řádek 27: @@
 * '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.
 ==Vlastnosti fonémů==
@@ Řádek 40: / Řádek 36: @@
 * '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).
 == Poznámky ==
 <references/>
 ==Použitá literatura==
@@ Řádek 53: / Řádek 45: @@
 * KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.
 * KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
 ==Vymezení pojmu==
-Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném (kdežto základní jednotkou fonetiky je [[hláska]]), který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref> Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.
+Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném (kdežto základní jednotkou fonetiky je [[hláska]]), který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref> Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jednotka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.
-V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).
+V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama naznačuje, že přesné číselné vyjádření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).
 ==Alofon==

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
 ==Vymezení pojmu==
-Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném (kdežto základní jednotkou fonetiky je [[hláska]]), který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.
+Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném (kdežto základní jednotkou fonetiky je [[hláska]]), který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref> Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.
 V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
 ==Vymezení pojmu==
-Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.
+Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném (kdežto základní jednotkou fonetiky je [[hláska]]), který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.
 V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).
 ==Alofon==

@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 	<blockquote>
 ''podřazené'' - alofon, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote>
@@ Řádek 41: / Řádek 42: @@
 * '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).
 == Poznámky ==

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 	<blockquote>
-''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote>
+''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj, fonologická transkripce</blockquote>
 	<blockquote>
-''podřazené'' - alofon, fón, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote>
+''podřazené'' - alofon, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote>

@@ Řádek 40: / Řádek 40: @@
 * '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].
-* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).
+* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).
 == Poznámky ==

@@ Řádek 34: / Řádek 34: @@
 ==Vlastnosti fonémů==
-Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.
+Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.
 * '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů  /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti.

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 ''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote>
 	<blockquote>
-''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote>
+''podřazené'' - alofon, komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote>
@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.
-V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/.
+V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).