https://wiki.knihovna.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=EpistemologieEpistemologie - Historie editací2026-08-15T09:37:00ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.35.0https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Epistemologie&diff=5176&oldid=prevMichal Klajban: 5 revizí: IMPORT D-F: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/)2012-02-06T11:13:59Z<p>5 revizí: IMPORT D-F: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/)</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div>'''Autor:''' Pavla Doleželová<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' znalost, poznání<br />
<br />
'''Synonyma:''' gnoseologie, noetika, teorie poznání<br />
<br />
'''Související pojmy:''' <br />
: ''nadřazené'' - filozofie<br />
: ''podřazené'' – znalost, poznání<br />
<br />
<br />
<br />
== Charakteristiky ==<br />
'''Epistemologie jako teorie poznání'''<br />
<br />
Epistemologie (z řeckého ''epistémé'', poznání, rozumění) je jednou ze základních filozofických disciplín. Zabývá se původem, předmětem, rozsahem a výsledkem poznání. Takto chápaná je epistemologie synonymem pro teorii poznání. [1, s. 290]<br />
<br />
<br />
'''Francouzská epistemologie'''<br />
<br />
Ve frankofonním prostředí je výraz epistemologie používán jak pro označení teorie poznání, tak i v užším smyslu, kdy označuje teorii vědy. Takto pojem zavedl v roce 1908 Emile Meyerson ve svém díle Identité et réalité, snažil se totiž filozofii vědy zbavit pozitivistického zabarvení. Francouzská epistemologie se zabývá filozofickým zkoumáním přírodních věd a matematiky, ale také vývojem vědy a filozofií dějin. Mezi hlavní představitele náleží např. Gaston Bachelard, Jacques Monod či Henri Poincaré. [1, s. 106]<br />
<br />
== Stručná historie ==<br />
''Antika''<br/><br />
Skepse sofistů vyvolala již v antice zájem o problematiku poznání. Příkladem může být Sókratés a jeho metoda dialogu. Rozlišovalo se poznání (epistémé) od mínění (doxa), objevovaly se snahy nalézt záruku pravého poznání. Poznání bylo důležitou součástí velkých metafyzických systémů - Platónova (poznání jakožto rozpomínání duše na to, co viděla v říši idejí) i Aristotelova (Organon). <br />
<br />
''Středověk''<br/><br />
Ve středověku problém poznání ustupuje do pozadí, je mu totiž nadřazena víra. I tak však středověk přináší užitečné postřehy, například ve známém sporu o universálie.<br />
<br />
''Novověk''<br/><br />
V souvislosti s novověkou filozofií se často hovoří o tzv. gnoseologickém obratu. Rozvoj přírodních věd si žádá ověření dosavadních poznatků, filozofové hledají jistotu poznání a spolehlivou metodu, jak na ní vybudovat veškeré ostatní poznatky. S tímto obdobím jsou spojena jména jako Francis Bacon, René Descartes a Gottfried Wilhelm Leibniz. <br />
Teorie poznání se však osamostatnila jako filozofická disciplína až v 19. stol. díky Immanueli Kantovi. [1, s. 290]<br />
<br />
== Základní gnoseologické postoje ==<br />
<br />
*Gnoseologický optimismus – poznání je možné<br />
*Dogmatismus – nekritický k poznávacím schopnostem<br />
*Relativismus – zpochybňuje možnost obecné platnosti pravdy<br />
*Skepticismus – pochybuje o poznání<br />
*Agnosticismus – poznání není možné [1]<br />
<br />
== Noetické směry ==<br />
Když připustíme, že poznání je možné, můžeme podle různých kritérií rozlišovat různé noetické proudy. Ty jsou obvykle v rámci dějin filozofie vzájemnými konkurenty.<br />
*Z hlediska původu poznání rozlišujeme ''empirismus'' (za zdroj poznání považuje zkušenost, zkušenostní poznání je aposteriorní) a ''racionalismus'' (zdrojem poznání jsou vrozené ideje nezávislé na zkušenosti, předzkušenostní poznání je apriorní). <br />
*Z hlediska předmětu poznání se rozlišuje ''idealismus'' (poznat lze jen představy subjektu), ''fenomenalismus'' (poznat lze pouze jevy vnější reality, nemůžeme však uchopit jejich podstatu) a ''realismus'' (předmět poznání je nezávislý na subjektu a lze jej poznat).<br />
<br />
== Znalost ==<br />
<br />
Poznávání je „proces, při kterém subjekt získává nějakou znalost.“ [2, s. 144] <br/>Ale co je to znalost?<br/><br />
Klasické vymezení znalosti říká, že subjekt S ví propozici P tehdy, jsou-li splněny následující tři podmínky: <br/><br />
# Podmínka přijetí: subjekt věří, že propozice je pravdivá; <br />
# Podmínka pravdivosti: propozice je pravdivá; <br />
# Podmínka ospravedlnění: subjekt má dobrý důvod věřit, že propozice je pravdivá. [2, s. 144] <br />
<br />
Tato koncepce se v anglickém prostředí označuje jako JTB theory, protože pracuje se znalostí jako s ospravedlněným pravdivým přesvědčením - anglicky „justified true belief“. [3] Obnáší však mnoho problémů, je hojně kritizována a jednotlivé podmínky se podle dílčích námitek různě upravují.<br />
<br />
== Použitá literatura ==<br />
<br />
<br />
[1] BLECHA, Ivan. Filosofický slovník. 2. rozš. vyd., reprint. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. 463 s. ISBN 80-7182-064-4. <br/><br />
<br />
[2] KROB, Josef. Gnoseologie : Od tradičních otázek k evoluční gnoseologii. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 155 s. ISBN 80-210-3994-9. <br/><br />
<br />
[3] STEUP, Matthias. The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. Spring 2010. 2010 [cit. 2010-12-24]. Epistemology. Dostupné z WWW: <http://plato.stanford.edu/archives/spr2010/entries/epistemology/>.</div>Michal Klajban