Společnost pod dozorem
Stránka k předmětu VIKBA29 - Učící se společnost a role knihovníka v ní.
Společnost pod dozorem
Význam pojmů
Surveillance – pochází z francouzského slova surveille (anglicky watch over), což doslovně znamená hlídat, pohlídat, střežit, dohlédnout, dozírat. Surveillance tedy znamená dohled, dozor, pozorování.
Surveillance society – neboli společnost pod dohledem je pojem pro rozšiřující se dohled nad veškerou populací nebo jejím podstatným zlomkem
Historie
Společnost pod dohledem v tom pravém slova smyslu se objevuje s první vlnou počítačů, tedy kolem roku 1970, kdy se počítače začali používat k práci. V 70. a 80. letech vznikali první studie na toto téma a poprvé bylo použito spojení „surveillance society“.
Oblasti dohledu
• armáda a zpravodajské služby
• státní administrativa
• pracovní prostředí
• policie a kontrola kriminality
• spotřeba, marketing a média
Způsoby dohledu
Netechnologický - tváří v tvář (např. dotazovaní v supermarketech zákazníků ohledně spokojenosti se službami či zbožím), sledování člověka člověkem (např. agenti tajných služeb, policie, akce v přestrojení)
Technologický - prostřednictvím technologií
Metody technologického dohledu
Video dohled - Kamery na veřejných prostranstvích, kamery sledující dopravu, kamery v dopravních prostředcích, obchodech, bankách, v zaměstnání...
Telekomunikace - Odposlouchávání pevných telefonních linek, mobilních telefonů, získávání informací o uživatelích od telefonních společností, získávání geografických dat o poloze mobilních telefonů.
Biometrické údaje - Metody a systémy k měření a analyzování lidského chování - ze stylu psaní na klávesnici, způsobu chůze, hlasu. Fyziologické údaje z otisků prstů, otisků dlaně, rozpoznávání tváře, DNA, skenování duhovky.
Počítače, Internetová komunikace - Monitorování dat a webové aktivity v prostředí internetu - kontroly emailů, rozesílání spamů, sledování IM (instant messaging-ICQ apod.) v reálném čase, využívání robotů ke sledování aktivity na internetu a hlášení „lidským agentům“ podezřelá slova, fráze či návštěvu určitých stránek nebo komunikaci s podezřelými lidmi či skupinami.
Težba, dolování dat, databáze - Sběr elektronických záznamů. Každé použití bankomatu, platební karty, věrnostní karty, použití mobilu, pevné linky, knihovny, videopůjčovny. El. data jsou na rozdíl od papírových lehce skladovatelná, sesbíratelná, přístupná a tudíž i analýza je levná a rychlá.
GPS, RFID, štěnice - Sledování dětí pomocí gps (jsou/nejsou ve škole nebo tam kde mají být?), sledování vězňů(domácí vězení), sledování aut.
RFID čipy k identifikaci zboží, ale i ke vstupům do budov. In-kartka Českých drah. VeriChip je první RFID čip implantovaný do lidského těla.
Sociální sítě - Zaměstnavatelé si prověřují své budoucí zaměstnance, zajímají se o užívání alkoholu, drog, vystavování nevhodných fotek, kontakty, písemný projev. Stejně tak zaměstnavatelé kontrolují zaměstnance, kteří jsou nemocní, jestli opravdu jsou a nejsou celé dny např. na Facebooku.
Letecký dohled, bezpilotní letadla, satelity - Bezpilotní letadla, helikoptéry, špionážní letadla využívaná ke sledování hranic mezi státy, dopravní situace, uprchlíků, kontrola davů při demonstraci, geografických data, vytváření map.
Knihy a filmy s tématikou společnosti pod dozorem
Knihy
• „Proces“ (Franz Kafka,1914)
• „We“ (Yevgeny Zamyatin, 1921)
• „1984“ (George Orwell, 1949)
• „Transparent Society“ (David Brin, 1998)
• „Minority Report“, „A Scanner Darkly“ (Philip K. Dick)
Filmy
• „THX 1138“ (1971)
• „Rozhovor“ (The Conversation, 1974)
• „Brazil“ (1985)
• „Síť“ (The Net, 1995)
• „Nepřítel státu“ (Enemy of the state, 1998)
• „Minority Report“ (2002)
• „Equilibrium“ (2002)
• „Oko dravce“ (Eagle Eye, 2008)
Zpravodajské služby
Úkolem zpravodajských služeb je chránit zájmy státu před protivníky (např. teroristé, cizí moc), kteří by mohli ohrozit bezpečnost státu, ústavní zřízení nebo politické či ekonomické zájmy státu. Pro tuto ochranu získávají utajené informace, které nejsou přístupné tradičními cestami (médii, diplomacií). K jejich získání používají speciální postupy. Až na jednu výjimku jsou tyto metody sběru informací označeny anglickými zkratkami zakončenými na –INT (intelligence).
Jsou to:
• Otevřené zdroje – Open Source Intelligence (OSINT)
- Jsou to obvyklé komerčně dostupné tištěné a elektronické sdělovací prostředky. S nástupem internetu se tyto zdroje staly ještě cennějšími. Získaná data jsou shromažďována v databázích zpravodajských služeb. Hrozí přehlcení daty.
• Zpravodajská operativní práce – Human Intelligence (HUMINT)
Nejstarší metoda sběru dat. Využívá lidských zdrojů, sběr informací tedy spočívá v utajeném využití různých informátorů a agentů. Jako jediná metoda může zjistit záměry protivníka ještě před jejich uskutečněním. Může využívat odposlech telekomunikací a fyzické sledování, ovšem po vnějším schválení, protože se jedná o velký zásah do lidských práv. Nevýhodou je, že výsledky přicházejí pomalu a chyby způsobené lidským faktorem.
• Rádiové zpravodajství – Signal Intelligence (SIGNIT)
Monitoruje, zachycuje a vyhodnocuje elektronické záření vysílané původcem tak, že k němu umožňuje přístup neurčenému množství lidí. Bezpečná, ale nákladná metoda.
• Zobrazovací zpravodajství – Image Intelligence (IMINT)
Informace se získávají prostřednictvím fotografického monitoringu z letounů nebo družic. Opět bezpečné, ale nákladné.
• Mezinárodní spolupráce zprav. služeb – LIAISON
Důležitou metodou získávání informací je spolupráce zpravodajských služeb mezi sebou. Intenzita spolupráce závisí na konkrétním případu, od zdvořilostních kontaktů po vzájemné sdílení informací. Je to levný způsob, ale nutná je ochota jednotlivých služeb ke spolupráci.
Dělení zpravodajských služeb
Dělení podle pole zájmů
Podle pole svého zájmu se zpravodajské služby dají rozdělit na vojenské a civilní. Vojenské služby se zabývají obranyschopností, obranným průmyslem a různými aspekty vojenství (výzbroj, připravenost, rozmístění vojska atd.). Civilní služby se potom tedy zabývají záležitostmi politickými, bezpečnostními a ekonomickými. Můžeme je rozdělit na celostátní (řešící problémy, které se týkají státu jako celku – bezpečnost, přežití, prosperita) a resortní (slouží specifickým účelům, např. ke stopování ilegálních toků, nebo jako informačně zpravodajský servis svého resortu).
Dělení podle metod sběru informací
Podle metod sběru informací můžeme zpravodajské služby členit na ty, které využívají více metod a na ty, které se zaměřují pouze na jeden způsob (př. britská centrála vládního spojení – Government Communications Headquarters, GCHQ – využívá výhradně komunikační zpravodjaství = odposlech éteru).
Dělení podle směru působnosti
Podle směru působnosti se zpravodajské služby dělí na kontrarozvědné a rozvědné. Kontrarozvědné služby mají za úkol obranu, ochranu před hrozbami, prevenci rizik hlavně ve vlastní zemi, ochranu utajovaných informací a infrastruktur. Jiné označení služby s vnitřní působností.
Rozvědné služby se zabývají ofenzivou, tzn. zjišťují zahraniční úmysly, utajované informace. Působí především v cizích zemích. Jiné označení rozvědky, výzvědné služby, špionážní služby, služby s vnější působností.
Zpravodajská informace
Zpravodajství je záměrná lidská činnost sloužící k tajnému získání cizích tajných informací. V angličtině pojmy „information“ a „intelligence“ často splývají, jediným rozdílem bývá, že „intelligence“ je spojován s utajením.
Zpravodajská informace má ještě několik drobných významových rozdílů:
1) nejužší – inf. získaná pouze operativou (HUMINT)
2) širší – inf. získaná všemi skrytými metodami
3) nejširší – informace získaná skrytými metodami, zpracováním otevřených zdrojů a analytickou prací
Zpravodajský cyklus
Zpravodajská činnost tvoří etapovitý nekončící model zvaný zpravodajský cyklus.
1) Zadání úkolů
Úkol může být zadán vnější autoritou nebo se může jednat o problém zachycený samotnou zpravodajskou službou. Po formulování problému následuje plánování, prozkoumání kvality a dostupnosti již známých zdrojů a zjištění informační mezery.
2) Sběr informací
Ověří se dostupné otevřené zdroje a databáze státní správy. Musí se zvolit vhodné metody, naplánovat jednotlivé kroky. Důležitý je sběr prvotních informací zpravodajskými metodami.
3) Zpracování
Prvotní zpracování je technické povahy – zařazení do databází, třídění. Následuje analytické zpracování. Při tomto zpracování se nejdříve posoudí důvěryhodnost zdrojů a informací podle parametrů: vztah k dané otázce, významnost, časovost, úplnost, verifikace (prověření z jiných zdrojů). Dále je třeba rozpoznat nová fakta, srovnat je s již známými, vytvořit závěry a spojit všechny analyzované informace do souvislého obrazu. Následuje interpretace, tedy rozhodnutí, co se pravděpodobně v budoucnu stane.
4) Výsledek
Výsledkem analytického zpracování je tedy zpracovaná zpravodajská informace (finished intelligence), podle níž se napíše výstupní zpráva, která putuje k oprávněným příjemcům.
Příklady zpravodajských služeb
Česká republika
- Bezpečnostní informační služba (BIS); Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI); Vojenské zpravodajství (VZ)
Slovensko
- Slovenská informační služba (SIS)
Izrael
- Ústav pro výzvědné a zvláštní úkoly (MOSAD)
Německo
- Spolková zpravodajská služba (Bundesnachrichtendienst BND); Spolkový úřad na ochranu ústavy (Bundesamt für Verfassungsschutz BfV)
Finsko
- Bezpečnostní policie (Suojelupoliisi SUPO)
Polsko
- Agentura rozvědky (AW); Agentura vnitřní bezpečnosti (ABW)
Velká Británie
- Bezpečnostní služba (Security Service MI5); - Centrála vládního spojení (Government Communications Headquarters GCHQ); Tajná zpravodajská služba (Secret Intelligence Service SIS, MI6)
USA
- Agentura národní bezpečnosti (National Security Agency NSA); Federální úřad vyšetřování (Federal Bureau of Investigation FBI); Národní agentura pro zpravodajství o Zemi (National Geospatial Intelligence Agency NGA); Národní úřad pro průzkum ( National Reconnaissance Office NRO); Ústřední zpravodajská služba (Central Intelligence Agency CIA);Zpravodajská služba ministerstva obrany (Defense Intelliegence Agency DIA)
Zpravodajský systém ČR
Vláda
Vláda má ve zpravodajském systému klíčovou roli. Definuje jaké konkrétní informace mají být získávány. Tyto informace musí ovšem odpovídat kritériím zákona 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky. O informace může požádat též prezident, jeho žádost není podmíněna souhlasem vlády.
Bezpečností rada státu (BRS)
Stálý pracovní orgán vlády, který se zabývá bezpečností státu. V jejím čele stojí předseda vlády. Dalšími členy jsou místopředsedové vlády, ministr vnitra, obrany, zahraničních věcí, průmyslu a obchodu, zdravotnictví, guvernér České národní banky, předseda Správy státních hmotných rezerv a vedoucí Úřadu vlády České republiky. Zasedání BRS se může účastnit prezident republiky.
Výbor pro zpravodajskou činnost (VZČ)
Je stálým orgánem BRS. Stará se o koordinaci činností zpravodajských služeb a plánování zprav. činnosti. Předsedou VZČ je předseda vlády, místopředsedou ministr vnitra, dalšími členy jsou například ministr práce a sociálních věcí, ministr zahraničních věcí, ředitelé zpravodajských služeb ČR.
Kolegium ředitelů zpravodajských služeb
Pracovní orgán VZČ, který se pokrývá specifické oblasti zpravodajských služeb. Je tvořeno z ředitelů zpravodajských služeb ČR a ředitele sekce předsedy vlády pro obranu, bezpečnost a zahraniční politiku Úřadu vlády ČR.
Společná zpravodajská skupina
Je to projektový tým pro problematiku terorismu, který má vazbu na Kolegium. Členy jsou zástupci jednotlivých zprav. služeb a dalších bezpečnostních složek zabývající se terorismem.
Úkol zpravodajských služeb
Úkolem zpravodajských služeb je sběr, vyhodnocování a předávání informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu ČR. Řídí se zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR.
Zpravodajské služby v ČR
V současné době má Česká republika dvě civilní a jednu vojenskou zpravodajskou službu.
1) Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) – civilní rozvědka
Úkolem ÚZSI je včasné zajištění kvalitních a objektivních zpravodajských informací, které pochází ze zahraničí a jsou důležité pro bezpečnost ekonomických a zahraničně politických zájmů republiky. Má chránit stát před hrozbami terorismu, politického extremismu a ekonomické zločinnosti.
Získává informace, které nejsou dostupné prostřednictvím standardních postupů (např. diplomacie) a které splňují následující kritéria: jsou zahraničního původu, mají vztah k problematice, jíž se úřad zabývá, jsou odběrateli neznámé a byly získány využitím zpravodajských služeb.
Při jejich získávání se řídí zákonem a vnitřním etickým kodexem.
Ve znaku je umístěn Tacitův citát „Sine ira et studio“ („Bez hněvu a zaujatosti“).
2) Bezpečnostní informační služba (BIS) – civilní kontrarozvědka
Je to zpravodajská instituce České republiky, která působí uvnitř státu. Získává, shromažďuje a vyhodnocuje závažné informace důležité pro bezpečnost, ochranu ústavního zřízení a významných ekonomických zájmů republiky.
Má postavení ozbrojené složky, takže její příslušníci mají služební vojenskou hodnost a mohou držet zbraň. Je to apolitická instituce, nemůže nikoho zadržet ani vyslýchat. Získané informace předává vládě a prezidentovi republiky.
3) Vojenské zpravodajství (VZ) – vojenská rozvědka a kontrarozvědka
Úkolem je zabezpečování informací o záměrech a činnostech představujících vojenské ohrožení České republiky, o zpravodajských službách cizí moci v oblasti obrany, o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany České republiky a o činnostech ohrožujících ochranu utajovaných skutečností v oblasti obrany České republiky. Je součástí Ministerstva obrany, příslušníci jsou ve služebním poměru vojáka z povolání.
Kamerové systémy
Od roku 2000 prudce stoupá využití kamerových systémů komerčními subjekty i státními subjekty a institucemi – policie, samosprávy. Tento vývoj byl až do roku 2006 zcela mimo kontrolu. Ministerstvo vnitra vkládalo spoustu peněz úřadům, aby si pořizovali kamerové systémy a i když se dá díky tomu říct, že existovala nějaká kamerová politika tak neexistovala žádná kontrola.
Od r. 2006 se k těmto tématům začal vyjadřovat český úřad na ochranu osobních údajů a začal vydávat určitá stanoviska nebo respektive pokoušet se o nějakou regulaci v této věci. To se týkalo hlavně využívání kamerových systémů komerčními subjekty (obchody, hotely apod.). Ustanovil základní principy, a sankce, které začal i ukládat. Bohužel tyto principy jsou více jasné nám, než těm, kteří kamery zavádějí.
Principy užívání kamer
1. princip účelu – kamerový systém by měl být používán k nějakému konkrétně vymezenému účelu, kterému ale musí být přiměřený. Neměl by mít funkce nepodstatné pro daný účel – například, pokud budeme chtít na zastávkách hlídat, jestli nejsou fronty, nebo hlídat bezpečnost cestujících, nepotřebujeme mít funkci pro rozpoznáváním obličejů.
2. princip zabezpečení údajů – přístup k nahrávkám má mít jen osoba pověřená, ta, která má jejich sledování v náplni práce(operátor, který hlídá, jestli někdo nespadl pod autobus, nebo nějaké bezpečnostní složky), přístup k nim musí být zabezpečený, například zamčené v trezoru a přístup jen po identifikaci.
3. princip informování těch, do jejichž práv zasahují je zcela běžné nedodržování tohoto principu, který platí pro všechny, kromě policie, která má určité výjimky, ale má povinnost tyto informace vhodným způsobem zveřejnit. Zádrhelem však je, že není nikde definováno co je vhodný přístup (podobně jako vetší než malé množství).
4. princip oznámení - pokud provozovatelé kamerových systémů uchovávají záznamy, ze kterých je možné někoho identifikovat, tak mají povinnost to oznámit úřadu na ochranu osobních údajů.
I přes ustanovení, jsou tyto principy běžně nedodržovány a to v masovém měřítku, úřad čas od času uděluje sankce, ale není schopen pokrýt ani zdaleka všechny instituce, které principy porušují.
Organizace Iuridicum Remedium se rozhodla využít připravovaný zákon o policii k tomu aby přesněji definovala používání kamer. Systémů pro bezpečnostní složky. Vznesly svoje požadavky, a vstoupily do jednání s ministerstvem vnitra. Ministerstvu se však návrh moc nelíbil, a proto ministr Langer zatlačil na poslankyni Jack, aby návrh stáhla a umožnila důkladnější přípravu regulace kamerových systémů formou buď speciálního zákona nebo další novely tohoto zákona o policii. Langer přislíbil, že se vytvoří nový zákon, ale jednání trvalo půl roku, mezi čímž Langer odstoupil, díky čemuž už nebylo mi ministerstvo vázáno příslibem, takže k ničemu nedošlo.
Úřad na ochranu os. Údajů si je vědom téhle nedostatečně upravené legislativy ohledně kamerových systémů, takže sám připravil novou legislativu, bohužel ale není žádná politická síla, která by jí prosadila, takže je zatím u ledu.
Kamerové systémy, které zavádí policie, úřady apod. mají velmi rozvinuté schopnosti, přibližování, snímání ve tmě, spolu s tím se využívají stále lepší softwarová řešení, která umožňují rozpoznávání obličejů podle zadaných parametrů, identifikace osob podle způsobu pohybu, snaha také o sw, který by sám identifikoval nezákonné jednání a podle toho jednal. Ten dokáže být nastaven, aby zachytil neobvyklé věci jako shlukování lidí, šlápnutí vedle apod. a podle toho jednal, u nás však zatím používaný není.
Kromě řešení, které nerespektují soukromí, třeba, když se nás sejde víc tak se na nás zaměří všechny kamery pomocí swu, tak kamery mohou být vybaveny i sw, které mohou být k soukromí přátelské, např. rozkostičkování osob automaticky, ale nikomu se tyto technologie nechce moc zavádět, protože prachy a není moc tlak na ochranu soukromí
Kromě technologií, které nerespektují naše soukromí, např. programy, které se zaměří na větší počet lidí, tak mohou být kamery vybaveny i sw, které naše soukromí respektují, jako např. automatické rozkostičkování osob atd., ale není moc snaha tyto sw zavádět, neboť samozřejmě stojí peníze a také zde není až tak velký tlak na ochranu soukromí.
Biometrické údaje
K dalším možnostem dozoru nad lidmi mohou sloužit také biometrické údaje využívané k identifikaci či verifikaci osob. Nejběžněji používané jsou metody založené na jedinečnosti otisků prstů, oční duhovky, oční sítnice, geometrie ruky, hlasu, tváře, podpisu a DNA. Pro identifikaci lidí lze použít také krevní řečiště hřbetu ruky, tvar ucha, dynamiku stisku počítačových kláves, chůzi a kromě podpisu i obecně ruční písmo. Ne příliš běžnou, ale do budoucna možná využitelnou metodou patří i rozpoznávání osob na základě pachu, která se zatím využívá jen prostřednictvím čichových buněk psů při pátrání po nezvěstných lidech nebo pachatelích trestných činů.
Biometrické údaje patří mezi citlivé osobní údaje a je tedy i chráněn příslušným zákonem. Na základě biometrických údajů lidé rozlišovali ostatní osoby již odnepaměti a tvořili důležitou součást orientace lidí v okolním světě (na základě tváří či hlasu naši předkové rozpoznávali své příbuzné, známé lidi, přátele, nepřátele). Velký rozvoj využití biometrických údajů pro kriminalistické nebo bezpečnostní aplikace mohl nastat až ve chvíli, kdy došlo k možnosti jejich automatizovaného zpracování technikou.
Větší pozornost je jim ovšem věnována hlavně po teroristických útocích začátku tohoto století (především po všem známých útocích z 11.9.2001). Vzhledem ke snaze států zabránit vzniku dalších podobných útoků a zajištění větší bezpečnosti svých občanů dochází k prosazování biometrických údajů například i do identifikačních dokladů (například do cestovních dokladů). Je třeba ovšem vzít v úvahu možné důsledky. Prosazování stále účinějších metod zajišťování bezpečnosti lidí vede na druhé straně k možnostem i větší kontroly nad nimi a tím mnohdy i narušování ochrany osobních údajů, a tudíž i osobní svobody a soukromí každého z nás, ne pouze potenciálních pachatelů nejrůznějších trestných činů či teroristů.
Obecné charakteristiky
Pojem biometrika má svůj původ ve dvou řeckých slovech: bios (život) a metron (měřit, měření). V přeneseném významu pak biometrika znamená měření a rozpoznávání určitých charakteristik člověka, jde o metody vedoucí k rozpoznávání člověka na základě jeho unikátních proporcí nebo vlastností.
Obecné možnosti využití biometrik
Použití systémů založených na biometrických údajích můžeme dělit do tří základních skupin:
- komerční aplikace (přístup k počítačové síti, zabezpečení elektronických dat, elektronický nákup, přístup k internetu, bankomaty, řízení fyzického přístupu, mobilní telefony, PDA, e-health, e-learning);
- vládní aplikace (národní identifikační karty, zabezpečení nápravného zařízení, řidičské licence, sociální zabezpečení, sociální výplaty, ochrana hranic, pasová kontrola);
- soudní aplikace (identifikace mrtvých, identifikace při kriminálním vyšetřování, identifikace teroristů, určení otcovství, hledání pohřešovaných osob).
Obecné výhody a nevýhody biometrik
Mezi hlavní výhody patří jednoduchost - „heslo“ máme vždy u sebe, nehrozí, že bychom jej zapomněli nebo ztratili. Snadné je i jejich použití – stačí přiložit prst nebo dlaň, podívat se do kamery a podobně. Odpadá tedy například starost s návody v cizím jazyce a vyťukávání hesel na klávesnici. Výhodou je i špatná falšovatelnost našich biometrických údajů. Pokud je systém dobře nastaven, potenciální útočníci nemají moc šancí napodobit je. Obrovskou výhodou je i jednoznačnost biometrických metod – neexistují dva jedinci, kteří by měli dané charakteristiky naprosto shodné, většinou ani pokud jde o jednovaječná dvojčata.
Nevýhodou může být poměrně vysoká nepřesnost. Tato vlastnost se ale postupně zlepšuje, výrobci pracují na stálém zlepšování systému a s tím se snižuje i riziko neoprávněných přístupů nebo naopak odmítnutí přístupu oprávněné osobě. Nelze ovšem počítat se stoprocentní spolehlivostí, což je ale způsobováno spíše našimi chybami (například nepodaří se nám prst na snímač položit vždy pod stejným úhlem, záleží také na vlhkosti rukou).
Omezením jsou také určitá tělesná omezení uživatelů – člověk, který po úrazu přišel o oko nebo prsty se těžko může přihlásit do systémů založených právě na této biometrické charakteristice. Problémy mohou být způsobeny i společenskou přijatelností dané technologie (například v muslimských zemích nelze ženy identifikovat na základě rozpoznávání jejich tváří). V takových případech je nutné umožnit těmto osobám alternativní způsoby přihlašování. Nepřijatelné mohou být některé metody pro uživatele i z hygienického hlediska: ne každý je ochoten dotýkat se senzoru třeba na snímání otisku prstu, na který sahalo už tisíce lidí (tato čtečka ovšem není víc ohmataná než třeba klika u dveří).
Opomínat se nesmí také etická stránka použití některých těchto metod. Ne všechny jsou stejně akceptovatelné, každá s sebou nese trochu jiné etické problémy. Například analýza struktury DNA je nejproblematičtější právě v otázkách etických (umožňuje o osobách zjišťovat velkou řadu informací, včetně třeba jejich zdravotním stavu, příbuzenských vztahů a podobně, což podstatnou měrou zasahuje do jejich soukromí). Je proto vždy nutné mít na paměti i ochranu osobních údajů jedinců a snažit se co nejvíce zabránit možnostem jejich zneužití.
Stručný přehled základních biometrických identifikačních metod používaných v běžné praxi
Otisky prstů (Fingerprints)
Identifikace osob na základě otisků prstů patří k nejstarším a nejpoužívanějším metodám. Vychází z existence papilárních linií, které jsou vytvořeny na některých částech povrchu lidského těla (vnitřní strana prstů a dlaně obou rukou a prsty a chodidla obou nohou). S výjimkou některých lidoopů nejsou vytvořeny u žádných jiných živočichů na Zemi. Základ nezaměnitelné kresbě obrazců je položen již v embryonálním vývoji dítěte, další změny souvisí jen s prohlubováním a rozšiřováním papilárních linií v závislosti na růstu člověka. V dospělosti se již nemění.
Geometrie ruky (Hand Geometry)
Rozměry ruky (kombinace délky, šířky a tloušťky všech pěti prstů jedné ruky a jejich tvar) jsou jedinečné a od dospělosti se nemění (změny ovšem mohou nastat změnou tloušťky, některými nemocemi nebo úrazy). Tato metoda je uživatelsky dobře přijatelná, byla první metodou používanou pro komerční účely, jako první byla použita i pro počítačovou verifikaci. První zařízení na měření geometrie ruky bylo vyvinuto v sedmdesátých letech dvacátého století ve Stanfordském výzkumném institutu. Nejprve šlo o jednorozměrnou geometrii (měřila se pouze délka jednotlivých prstů), později byla používána geometrie dvourozměrná (k délce přibylo i měření šířky prstů), nyní se používá třírozměrné měření (měřena je i výška).
Krevní řečiště hřbetu ruky
Geometrické rozmístění (tvar, velikost, orientace) cév na hřbetu ruky je specifické pro každou osobu a v průběhu života je dostatečně stabilní. Obraz je odlišný pro levou a pravou ruku jedné osoby, odlišný je i u jednovaječných dvojčat. Uživatel klade ruku na snímací plochu hřbetem nahoru, nasvěcován je polem infračervených diod (které dokáží zachytit různou teplotu těla a tak zviditelnit cévy) a snímán kamerou v šestnácti stupních šedi.
Tvář (Face)
Je rovněž vlastní a tedy specifická pro každou osobu. Výkonné počítačové technologie dokáží rozpoznávat tváře jednotlivých lidí způsobem jako člověk. Lidská tvář obsahuje identifikační (antropologické) body, které jsou specifické a časově neměnné. Měří se tvar obličeje a poloha opticky významných míst na tváři, jako jsou oči, nos, ústa či obočí. Neuchovává se tedy přesná poloha očí, nosu a rtů, ale ukládá se jen vzdálenost očí, vzdálenost rtů od nosu, úhel mezi špičkou nosu a jedním okem, atd.
Tvar ucha
Identifikace osob na základě tvaru ucha a jeho otisku je známa už od starověku. Na základě tvaru ucha lze určit vazbu mezi otcem a jeho dítětem. Nenajdou se dva lidé, kteří by měli uši zcela shodné a během života se nijak výrazně nemění, takže mohou sloužit pro identifikaci lidí. Tvar ucha je také různý pro různé etnické skupiny.
Oční duhovka (Iris)
Barevný kruh kolem zorničky lidského oka obsahuje specifické unikátní identifikační body, pomocí kterých je možné s velkou přesností stanovit identitu osoby. Duhovka se skládá z náhodně rozmístěných, v čase neměnných barevných struktur, podobným sněžným vločkám. Žádné dvě duhovky oka nejsou stejné. Snímání probíhá za pomoci standardní video technologie.
Oční sítnice (Retina)
Obsahuje rovněž dostatek specifických anatomických bodů, které zajišťují vysokou identifikační přesnost. Snímání biometrického vzorku probíhá většinou infračerveným světelným paprskem. Bílá sítnice lidského oka část paprsku pohlcuje, část odráží. Takto je zmapováno řečiště drobných žilek a cévek, které zůstává během života jedince téměř neměnné.
Hlas (Voice)
Lidský hlas obsahuje také biometrické charakteristiky, které nelze zaměnit nebo zapomenout. Lidský hlas má charakteristiky fyziologické i behaviorální. Akustický signál hlasu je transformován za normálních okolností do unikátního digitálního kódu.
Podpis (Signature)
Další biometrická charakteristika, využitelná pro jednoznačnou identifikaci osoby. Nezpracovává se dnes jen statický obraz podpisu, ale vyhodnocují se i dynamické charakteristiky při jeho psaní – rychlost pera, přítlak, směr podpisu a další relační charakteristiky.
DNA
Má všechny předpoklady stát se tím nejpřesnějším a nejspolehlivějším identifikátorem lidské bytosti. Obsahuje obrovské množství informací o každé osobě. Jen nepatrná část z nich je již dostačující pro identifikaci osoby. To ovšem vede k řadě otázek převážně etického charakteru.
Sledování aut
V dnešní době můžete sledovat a kontrolovat téměř vše – včetně svého auta. Na internetu své služby se prezentuje řada firem, které nabízí instalaci sledovacích zařízení do auta. Jak to funguje?
„Sledování vozidel je umožněno díky komunikační jednotce, montované do vozidel. K této jednotce je připojena GPS a GSM anténa. GSM anténa vyhodnocuje každých 10s přesnou polohu vozidla, kterou odesílá pomocí GSM. Interval odesílání dat závisí na zvoleném tarifu a pohybuje se v rozmezí od 20s (tarif SUPERREAL) do 15min (tarif OPTIMUM). Ve většině případů stačí tarif optimum. Pokud je ale potřeba online sledování vozidel (vozidla záchranných složek, taxi, zásilkové služby) aby dispečer viděl aktuální polohu vozidla, tak v těchto případech se pro sledování vozidel používá tarif SUPERREAL.“ (cit. z: http://www.sledovani-aut.eu/sledovani-vozidel.html)
Kromě sledování, kde se vaše vozidlo právě nachází, si můžete nechat automaticky vyhotovovat knihu jízd či nechat auto chránit proti krádeži. Do své GPS si v některých variantách můžete nechat nainstalovat handsfree, pomocí které můžete komunikovat s posádkou auta, nebo ji dokonce odposlouchávat!
Vzhledem k tomu, že GPS jsou dnes běžně schopny sledovat překračování povolené rychlosti, myslím, že je jen otázkou času, kdy nás budou pokuty čekat ve schránce dříve, než vůbec dojedeme domů.
Výhody a nevýhody pro sledování aut
Výhody zařízení pro sledování aut:
• zabezpečení proti krádeži
• možnost kontroly spotřeby auta
• výhodou pro firmy či organizace, které potřebují okamžitě vědět, kde se jejich vozidlo nachází (záchranné služby, apod.)
• pomoc při práci policie (hledání kradených vozů,…)
Nevýhody zařízení pro sledování aut:
• další krok ke ztrátě soukromí
• možnost zaměstnavatele sledovat ve firemním autě každý váš kilometr
• odposlouchávání
• a další…
Sociální sítě
V dnešní době jsme obklopeni informačními technologiemi, počítači a Internetem, a tak dochází k posunům v myšlení lidí, co se týče jejich integrace ve společnosti.
Základní potřebou inteligentních bytostí je komunikace. Tato potřeba a také změna životního stylu souvisejí se skutečností, že se stále více lidí zapojuje do sociálních sítí. Existuje zde také pocit nutnosti se zapojit, což můžeme přirovnat ke chvíli nástupu mobilních telefonů (také jej každý najednou musel mít).
Jednou z možných definic sociální sítě je: „Množina sociálních subjektů (uzlové body sítě), které jsou propojené vztahy (spoje sítě).“ Přesun vzniku a realizace sociálních kontaktů a interakcí do virtuálního prostředí zajišťuje WWW. Základ fungování sociálních sítí představuje sběr, ukládání a vyhodnocování soukromých informací. Pro existenci sociálních sítí na webu je příznačná dynamika.
Zdá se, že ve virtuálním prostředí jsou lidé jaksi „odvázanější“. Zveřejňují o sobě takové informace, které by ve skutečném světě nikdy neprozradili, považovali by to za neslušnost a neomalenost.
Jsou lidé, kteří jsou uživateli až desítek sociálních sítí, kde zveřejňují množství informací o sobě a svém soukromí. Někdy ale poskytují i takové informace, které mohou být zneužity někým jiným. Někteří lidé se dokonce mohou zaměřit právě na vyhledání co nejvíce informací o dané osobě, a to například za účelem způsobit jí nepříjemnosti. Protože lidé jsou různí…
Ohroženou skupinou uživatelů jsou děti. Jsou mnohdy velice důvěřiví a prozradí o sobě tolik informací, že je pak snadné si na ně někde počkat, anebo se vloupat do domu, kde bydlí, když na zdi visí vzkaz: „Jsme týden na horách“.
Pro zaměstnavatele se sociální sítě (např. Facebook) stávají skutečně mocným nástrojem. Zjišťují tak, jestli ve firmě zaměstnávají skutečně schopné a zodpovědné lidi, nebo zda se jim tam někdo nechodí jen prospat po probouřených nocích. Detaily o vašem životě, které na sociální sítě (např. Facebook) vyvěsíte, pravděpodobně sledují nejen vaši přátelé, ale i lidé, s nimiž vstupujete do společenských vztahů v reálu. Potenciální či aktuální zaměstnavatelé nebo zkrátka lidé, kteří do vašeho života vstoupí v budoucnosti, si vás tak mohou zpětně ověřit.
Proč všichni křičí, že jsou na letišti kontrolováni, že se na ulicích rozmisťují bezpečnostní kamery, že se do cestovních víz vyplňují zdánlivě nesmyslné údaje? Křičí proto, že ztrácí soukromí. Jenže pak jdou a na Facebook napíší mnohem více.
Kdo hlídá sociální sítě?
V sociálních sítích se pohybují tisíce uživatelů, kteří stále tvoří nová témata, píší články, vystavují fotky a mnoho dalšího. Úplná kontrola ze strany provozovatelů zatím není zaručena. Dodatečně zpravidla existuje vzájemná kontrola obsahu mezi uživateli samotnými, kteří mohou nahlásit, když se někde objeví něco nezákonného apod. Ohlídejte si, jestli provozovatel nabízí uživateli funkci, pomocí které může jednoduše a anonymně nahlásit pohoršující obsah (např. pomocí aktivního pole „nahlásit fotku“). Pokud se při tom jedná o obsah odporující platnému právu, je poskytovatel povinen tento obsah odstranit.
Další možnosti dohledu nad lidmi
Domácí vězení
- Bude se týkat pachatelů méně závažných trestných činů, například krádeží a autonehod.
- Bude trvat nejvýše dva roky.
- Odsouzení lidé budou moci dál žít s rodinou a pracovat, ale dostanou zákaz vycházet z bytu mezi osmou hodinou večer a pátou ráno, o víkendech a o svátcích.
- Odsouzené ohlídá elektronický náramek, který budou nosit na ruce.
Výhody
- Vězeň v domácím vězení vyjde stát levněji.
- Odsouzený se vyhne vězeňskému prostředí, kde se může ledacos naučit od spoluvězňů. (A tak „přičichnout“ ke zločinu.)
- Domácí vězení by mohlo pomoci k tomu, aby tihle lidé hned po propuštění něco znovu nespáchali.
RFID čipy (Radio Frequency Identification – identifikace na rádiové frekvenci)
Identifikační systémy RFID využívají bezkontaktní identifikace pomocí paměťových čipů.
Nahrazení čárových kódů – výhody:
- Obchodníci by měli lepší přehled o prodaném zboží – každý kus by měl svůj jednoznačný identifikátor – lze tedy sledovat pohyb jednotlivých kusů zboží, ztrátovost, prošlé lhůty apod.
- Snímač zvládne přijmout kódy zboží bez fyzického kontaktu se zbožím. V praxi by stačilo, aby u pokladny člověk zastavil u snímače a ten během několika vteřin zjistí všechny kódy, nakupující zaplatí a vše je vyřízeno bez vykládání zboží na pás.
Asistivní technologie
Technologie v roli osobního asistenta.
Účelem těchto technologií je usnadnění života nemocným a handicapovaným lidem. Lidé, kteří je využívají, se mohou lépe zapojit do běžných denních činností, čímž se zvyšuje kvalita jeho života.
Týká se většinou starších lidí. Až polovina lidí starších 85 let trpí Alzheimerovou chorobou a neobejde se bez pomoci okolí. Počet starších lidí se zvyšuje a podle demografických průzkumů bude i nadále stoupat, až bude převyšovat počet lidí, kteří jsou schopni jim pomáhat. Proto se hledají nové možnosti, jak pomoc potřebným lidem zajistit. Jednou z těchto možností je využití moderní techniky.
Například u lidí s výpadky paměti se používají technologie v roli osobního asistenta, které jim připomínají, co mají právě udělat.
Existují 3 typy systémů.
Jistící systém (assurance system) sleduje, zda je pacient v pořádku a vykonává všechny své běžné denní aktivity. Pokud to tak není, systém informuje osobu zodpovědnou za pacienta a ta může zasáhnout. Například když pacient doma upadne, přijde mu někdo na pomoc.
Kompenzační systém (compensation system) připomíná pacientovi, co má udělat, případně jakým způsobem to má udělat.
Hodnotící sytém (assesment system) průběžně sleduje chování pacienta a podle získaných údajů může odhadnout jeho aktuální stav.
Všechny tyto systémy musí mít rozsáhlé znalosti o prostředí, musí například na základě posloupností akcí zjistit, jaký byl původní záměr pacienta a proč ho nebylo dosaženo. Postup rozpoznávání aktivit využívá například systém PROACT. Klient má na ruce navlečenou speciální rukavici vybavenou čtečkou RFID, která indentifikuje předměty v domácnosti, jichž se pacient dotýká, a snaží se rozpoznat běžnou činnost, která má proběhnout – např. čištění zubů. Dalším kompenzačním systémem je Autominder, který navrhuje denní plán aktivit člověka (například polykání léků ve správnou dobu) a pomocí připomínání dohlíží na jeho plnění.
Použité zdroje
Použité literatura
HRSTKA, Jaroslav. Úvod do biometrických systémů. In: Sdělovací technika. Roč. 2010, č. 2. str. 5-7. ISSN 0036-9942.
LYON, David. Surveillance society: monitoring everyday life. Buckingham : Philadelphia : Open University Press, 2002. 189 s. ISBN 0335205461.
LYON, David. Surveillance studies : an overview. Malden : Polity, 2007. 243 s. ISBN 978-0-7456-3592-7.
PŘIBYL, Tomáš. Výhody a nevýhody biometrických systémů I. ScienceWorld.cz [on-line]. [cit. 2.4.2010]. 28.5.2008. Dostupné z URL: <[1]>.
RAK, Roman; MATYÁŠ, Vašek; ŘÍHA, Zdeněk. Biometrie a identita člověka : ve forenzních a komerčních aplikacích. 1. vyd. Praha : Grada, 2008. 631 s. ISBN 9788024723655.
SPÁČIL, Dušan. Nastal konec soukromí?! In Mladá fronta plus, roč. 6. č. 13, 2009. Dostupné z URL: <[2]>.
WIESENBACHER, Peter. Individualizácia internetu a prelínanie verejných a súkromných informácií. Bratislava: Univerzita Komenského. Filozofická fakulta. Katedra knižničnej a informačnej vedy, 2009. Vedoucí dizertační práce Prof. PhDr. Soňa Makulová, Ph.D.
WIESENBACHER, Peter. Sociálne siete: Revolúcia v informačnom správaní, alebo nová inkarnácia status quo? [online]. 2009. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z URL <prednasky.weisenbacher.com/prednaska09_pw.ppt>.
Zákon č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. [on-line]. [cit. 14.4.2010]. Dostupné z URL: <[3]>.
Pro zajímavost
Asistivní technologie - pomoc pro nemocné a handicapované [4]
BITTMAN, Ladislav. Mezinárodní dezinformace : černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce. Praha : Mladá fronta, 2000. 360 s. ISBN 80-204-0843-6.
DVORNÍK, František. Počátky zpravodajských služeb. Praha : Prostor, 2001. 404 s. ISBN 80-7260-056-7.
HUGHES-WILSON, John. Velké omyly vojenských zpravodajských služeb. Praha : Deus, 2009. 326 s. ISBN 978-80-87087-63-3.
LACE, Suzanne. The Glass Consumer: Life in a Surveillance Society . Bristol : Policy Press, 2005. 259 s. ISBN 1861347359.
RFID. Budoucnost. Realita - [5]
Takto bude vypadat domácí vězení v Česku. Hlídat budou soukromníci - [6]
Vize Londýna 2016 - [7].
Zákon o ochraně osobních údajů [online]. c2000 [cit. 2009-12-02]. Dostupné z URL: <[8]>.
O přípravě přednášky - Jak na to?
Jak měla přednáška ideálně vypadat?
Je třeba rozdělit si dílčí úkoly dle předností a schopností jednotlivých členů skupiny.
V daném časovém úseku stručně, výstižně, srozumitelně a poutavě seznámit studenty se zadaným tématem.
Aktivně zapojit studenty do diskuze prostřednictvím vzdělávacích aktivit.
Co se nám podařilo, co se nám nepodařilo a proč?
Podařilo se nám společně zpracovat zadaný úkol tak, aby se každý jedinec zapojil do procesu.
Nepodařilo se nám udržet pozornost studentů po celou dobu. Myslím si, že by pomohlo, kdybychom přesunuli aktivitu, která vyvolala diskuzi mezi studenty, až na závěr.
Co bychom podruhé udělali jinak?
Vymezili bychom si určitě více času na případné vylepšení přednášky.
Co byste poradili těm, kteří budou tuto přednášku dělat za rok? Na co se mají soustředit a čím se nezatěžovat, jak to udělat co nejlépe?
Je dobré si předem určit jednoho spolehlivého kolegu, který bude dohlížet na zpracovávání jednotlivých úkolů, aby byl úkol splněn s předstihem. Je totiž důležité, alespoň jednou si přednášku vyzkoušet nanečisto.
