Ego
Autor: Martina Volavková
Klíčová slova: osobnost, složky osobnosti, konflikt, vědomí
Synonyma: já, centrum osobnosti
Související pojmy:
nadřazené - psychoanalýza, strukturální model lidské psychiky, psychologie
podřazené - vnímání, myšlení, pocity
Vymezení pojmu
Pojem ego může být definován dvojím způsobem. Na jedné straně je to jeden aspekt naší psyché či duše, jak ho popsal zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, na druhé straně je ego synonymem pro naši osobnost.
Ego dle Freudova pojetí
Sigmund Freud vytvořil teorii, podle které je lidská osobnost rozdělena na tři složky – id, ego a superego. Tyto složky jsou v neustálém rozporu a vzájemně se ovlivňují.
Id (ono)
Id je složka uložená v nevědomí, vychází z pudů a impulzů a snaží se o okamžité uspokojení potřeb.
Superego (nadjá)
Superego zastupuje nároky a autoritu společnosti, kterými je člověk od narození formován. Ztotožněné zásady pak tvoří vnitřní morálku člověka.
Ego (já)
Mezi těmito dvěma póly stojí právě ego. To vyrovnává napětí mezi složkou morální (superego) a pudovou (id). Mezi těmito třemi složkami dochází k neustálým konfliktům, při jejichž zpracování a řešení dochází k růstu osobnosti. Ego se snaží pudové tlaky potlačit nebo úplně vytěsnit do přijatelné meze, dokáže zvážit, jaké je adekvátní jednání a uvědomuje si následky svého chování. V praxi to znamená, že ego usměrňuje naše agresivní a sexuální puzení do přijatelné míry. V případě střetu ega s id se id snaží dosáhnout svého cíle, bez ohledu na to, jestli je to v rozporu s normami. Například když jde muž po ulici a uvidí nějakou atraktivní ženu, ego vyšle signál, že by nebylo přijatelné vrhnout se na místě na ženu a tím usměrní naše chování. Při střetu ega se superegem je naopak omezováno ego. To vyhodnotí situaci jako přípustnou, ale superego se k situaci staví záporně z důvodu přehnaných morálních zábran.
Ego je tedy charakterizováno racionalitou, principem reality (odlišuje fantasii a realitu) a je prostoupeno mnoha obrannými mechanismy (projekce, identifikace). [1]
Ego je uloženo ve vědomí i nevědomí. Je organizováno tzv. sekundárním procesem[2], kdy jsou okamžité reakce odkládány a člověk si může věc promyslet. V psychoanalýze je takové chování popisováno jako jednání naprázdno, v představách. Ego je tedy místem, kde je psychika časově, prostorově a logicky organizována.
Ego ve Freudově pojetí má tedy funkci centrální řídící jednotky psychiky, je zdrojem citů a ovládá motoriku. Člověk s vyvinutým egem je považován za zralou osobnost – je schopen přiměřeně reagovat na danou situaci a odhadnout její následky.
Populární pojetí ega
Populární koncept ega je velmi vzdálený od myšlenek Sigmunda Freuda. Oproti Freudovskému výkladu pojmu Ego vyvstává obecný význam slova Já, které lze definovat jako lidskou individualitu zahrnující rozpoznání a vnímání vlastní identity. V tomto pojetí je Já synonymem pro celek našeho duševního života.
Z tohoto pohledu je ego nepatrnou částí vědomí, která je oddělená od svého zdroje (bytí či esence). Ego se necítí být součástí naší osobnosti, se kterou se identifikujeme, proto se separuje a je izolováno.[3] Z toho vyplývá, že naše osobnost neboli ego není ve skutečnosti naší podstatou.
Někteří autoři zastávají názor, že ego je souborem myšlenek, které nám vymezují vesmír. Tím, jak nás ego ovládá, stáváme se souborem reakčních mechanismů, které jsme si vyvinuli v reakci na životní zkušenosti.[4] Snahou člověka by měla být snaha o přesažení zažitých vzorců chování a myšlení, tedy o přesažení ega.
Poznámky
- ↑ Loužek, Marek. Freud – osvoboditel lidské sexuality. In Sborník textů 150 let od narození Sigmunda Freuda. Marek Loužek … [et al.] Č. 51/2006. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2006. s. 39 – 47. ISBN 80-86547-56-6
- ↑ Loužek, Marek. Freud – osvoboditel lidské sexuality. In Sborník textů 150 let od narození Sigmunda Freuda. Marek Loužek … [et al.] Č. 51/2006. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2006. s. 39 – 47. ISBN 80-86547-56-6
- ↑ Petr, Michal. Ego je jen maska [online]. 2012 [cit. 2013-04-24]. Dostupný z www: < http://psychologie.cz/ego-je-jen-maska/>
- ↑ Petr, Michal. Ego je jen maska [online]. 2012 [cit. 2013-04-24]. Dostupný z www: < http://psychologie.cz/ego-je-jen-maska/>
Použitá literatura
- Freud, Sigmund. Mimo princip slasti a jiné práce z let 1920-1924. 1. vyd. Praha: Psychoanalytické nakl. J. Kocourek, 1999. 383 s. Sebrané spisy Sigmunda Freuda sv. 13. ISBN 80-86123-09-X.
- Freud, Sigmund. Spisy z let 1904-1905. 1. vyd. Praha: Psychoanalytické nakl. J. Kocourek, 2000. 255 s. Sebrané spisy Sigmunda Freuda sv. 05. ISBN 80-86123-16-2.
- Edinger, Edward F. Já a archetyp: individuace a náboženská funkce psýché. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2006. 292 s. ISBN 80-85880-45-8.
- Loužek, Marek. Freud – osvoboditel lidské sexuality. In Sborník textů 150 let od narození Sigmunda Freuda. Marek Loužek … [et al.] Č. 51/2006. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2006. s. 39 – 47. ISBN 80-86547-56-6.
- Petr, Michal. Ego je jen maska [online]. 2012 [cit. 2013-04-24]. Dostupný z www: < http://psychologie.cz/ego-je-jen-maska/>.
