Dekadentní literatura
Autor: Kateřina Kašíková
Klíčová slova: dekadence
Související pojmy: fin-de-siècle, symbolismus, 19. století
Definice
Dekadence může být charakterizována jako životní pocit spisovatelů konce 19. a počátku 20. století, znechucených upadající měšťanskou společností. Ovlivněn byl filozofickými díly A. Schopenhauera, F. Nietzscheho a H. Bergsona. Pro dekadenci je typický vypjatý subjektivismus a důraz na fantazii, vnější svět je považován za nicotný a klamný. V dekadentním pojetí života převládá pesimismus a nihilismus. Typická je rovněž stylizovaná aristokratická póza. Dekadentní erotika se vyznačuje amorálností, perverzností a narcisismem, literární díla zachycují únavu, pasivitu a neochotu i neschopnost jednat. Hlavními představiteli dekadence v české literatuře byli Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček a Arthur Breisky. [1, s. 32]
Počátky
Počátky dekadence můžeme nalézt ve Francii. Tento pojem vstoupil do kulturního a literárního povědomí jako posměšně ironický výraz, jejž vymysleli dva francouzští básníci, Henri Beauclair a Gabriel Vicaire, autoři sbírky parodistických veršů „Déliquescences, poèmes, décadents“, která vyšla v roce 1885 s udáním autora „Adoré Floupette, poète décadent“. Tímto výrazem měla být zesměšněna skupina francouzských básníků, jež se hlásila svým nonkonformismem programově k odkazu Charlese Baudelaira. [2, s. 120] Ovšem ani jeden z nich netušil, že jejich posměšná přezdívka bude onou skupinou básníků přijata a stane se jejich oficiálním označením.
Další směry
Dekadentní literatura má velmi blízko k symbolismu. Symbolismus je původně francouzské umělecké hnutí, konstituované v 80. letech 19. století a ovlivňující vývoj poezie a zčásti i dramatu a prózy v mnoha dalších zemích, zejména koncem 19. a na počátku 20. století. Pro symbolismus je charakteristický odvrat od společenské problematiky. Vnější svět pro symbolistického autora představuje pouze látku k vyslovení obecně platného uměleckého podobenství. Symbolismus usiluje o odhmotnění poezie, snaží se dobrat tajemství ukrytého v nitru věcí. Výrazovými prostředky symbolické poezie jsou náznak a symbol. Symbolismus měl značnou zásluhu na rozvoji básnické obraznosti, na zduchovnění a odpolitizování poezie. Jedním z jeho představitelů v české literatuře je Otokar Březina. [2, s. 44]
Dekadence ovlivnila i další směry jako parnasismus, impresionismus, novoromantismus, naturalismus a expresionismus. [3, s. 47]
Autoři
Francie
Charles Baudelaire (Květy zla)
Barbey d’Aurevilly
Stéphane Mallarmé
Lautréamont (Zpěvy Maldoroovy)
Joris Karl Huymans (román Naruby)
Maurice Barrès (propagátor tzv. egotismu – kult já)
Maurice Maeterlinck
Anglie
Oscar Wilde (Obraz Doriana Graye)
John Davidson (básník)
Alfred Edward Husman
Rusko
Fjodor Michailovič Dostojevskij (Zápisky z podzemí)
Vladimír Sergejevič Solovjov
Fjodor Sologub
Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
Zinaida Nikolajevna Gippiusová
Polsko
Stanislaw Przybyszewski
Čeští autoři
Irma Geislová (sbírka Imortely)
Jaroslav Kvapil (Padající hvězdy, Růžový keř)
Otakar Auředníček
Jaromír Borecký (Rosa Mystica)
Arnošt Procházka (zakladatel Moderní revue, autor stati o české dekadenci, která byla uveřejněna v Neumannově Almanachu secese v r. 1896)
Jiří Karásek ze Lvovic (sbírky Zazděná okna, Kniha aristokratická, Sexus necans, Mimo život, Gotická duše)
Karel Hlaváček (Pozdě k ráno, Mstivá kantiléna)
Emanuel z Lešehradu (Smutné kraje, Květy samoty, Metempsychosy)
Artur Breiský
Použitá literatura
- Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti. 1. vyd. Praha: Reader's Digest Výběr, 2001. 608 s. ISBN 80-86196-29-1
- MED, Jaroslav. Symbolismus - dekadence (Ze studie k připravovaným Dějinám české literatury). Česká literatura. 1985, 33, 2, s. 119-126. ISSN 009-0468.
- VLAŠÍN, Štěpán a kol. Slovník literárních směrů a skupin. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 352 s.
