WikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs]

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-05-20T08:50:26Z

Sim: /* Co je "hodnocení"? */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako porovnávání „něčeho“ s „něčím“, při kterém rozlišujeme „lepší“ od „horšího“ a vybíráme „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k nápravě či alespoň zlepšení „horšího“. Při hodnocení porovnáváme objekt neboli předmět hodnocení, buď přímo s jiným srovnatelným objektem, anebo s nějakým ideálním vzorem či normou.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' - žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') - hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' - hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, Janet W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]]).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KOLÁŘ, Zdeněk; ŠIKULOVÁ, Renata. ''Hodnocení žáků''. 2. doplň. vydání. Praha : Grada, 2009. 200 s. ISBN 978-80-247-2834-6.

3. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

4. LOONEY, Janet W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

5. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

6. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

7. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-05-20T08:48:23Z

Sim: /* Co je "hodnocení"? */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako porovnávání „něčeho“ s „něčím“, při kterém rozlišujeme „lepší“ od „horšího“ a vybíráme „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k nápravě či alespoň zlepšení „horšího“. Při hodnocení porovnáváme objekt neboli předmět hodnocení, buď přímo s jiným srovnatelným objektem, anebo s nějakým ideálním vzorem či normou.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' - žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') - hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' - hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, Janet W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]]).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KOLÁŘ, Zdeněk; ŠIKULOVÁ, Renata. ''Hodnocení žáků''. 2. doplň. vydání. Praha : Grada, 2009. 200 s. ISBN 978-80-247-2834-6.

3. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

4. LOONEY, Janet W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

5. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

6. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

7. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-05-11T15:13:40Z

Sim: /* Co je "hodnocení"? */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či alespoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' - žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') - hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' - hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, Janet W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]]).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KOLÁŘ, Zdeněk; ŠIKULOVÁ, Renata. ''Hodnocení žáků''. 2. doplň. vydání. Praha : Grada, 2009. 200 s. ISBN 978-80-247-2834-6.

3. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

4. LOONEY, Janet W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

5. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

6. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

7. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-16T14:50:02Z

Sim: /* Použitá literatura */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' - žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') - hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' - hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, Janet W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]]).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KOLÁŘ, Zdeněk; ŠIKULOVÁ, Renata. ''Hodnocení žáků''. 2. doplň. vydání. Praha : Grada, 2009. 200 s. ISBN 978-80-247-2834-6.

3. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

4. LOONEY, Janet W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

5. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

6. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

7. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T17:24:13Z

Sim: /* Použitá literatura */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' - žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') - hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' - hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, Janet W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]]).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, Janet W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T17:24:00Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' - žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') - hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' - hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, Janet W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]]).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T17:23:10Z

Sim: /* Funkce hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' - žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') - hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' - hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]]).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T13:51:18Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]]).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T13:51:02Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože se stalo důležitým faktorem pro rozvoj zejména ''kompetence k učení'' (viz [[klíčové kompetence]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T13:48:56Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. ''Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě'').

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj zejména kompetence k učení (viz [[klíčové kompetence]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T13:47:41Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, za určité studijní období (např. vysvědčení v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj zejména kompetence k učení (viz [[klíčové kompetence]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T13:45:26Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj zejména kompetence k učení (viz [[klíčové kompetence]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T13:44:32Z

Sim: /* Typy hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto). Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj zejména kompetence k učení (viz [[klíčové kompetence]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T13:42:54Z

Sim: /* Funkce hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považováno za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj zejména kompetence k učení (viz [[klíčové kompetence]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T13:41:21Z

Sim: /* Funkce hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

V dostupné literatuře se jejich terminologie a počet liší, obecně však může hodnocení nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj zejména kompetence k učení (viz [[klíčové kompetence]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:57:50Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj zejména kompetence k učení (viz [[klíčové kompetence]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:51:22Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj [[klíčových kompetencí]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:49:57Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>LOONEY, JANET W. ''Integrování formativního a sumativního hodnocení'', překlad [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj [[klíčových kompetencí]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

== Použitá literatura ==

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

6. STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení. In: ''Metodický portál'' [online]. 2006-11-23 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/>.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:40:37Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle ''Jana Slavíka'' (1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Podle ''A. Hardinga'' a ''J. Cowena'' (1982)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 39.</ref> Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.

Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd. jako je tomu u sumativního hodnocení). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

"''Formativní hodnocení ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice''"<ref>''Integrování formativního a sumativního hodnocení'' [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.</ref>, protože je důležitým faktorem pro rozvoj [[klíčových kompetencí]].

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Použitá literatura

1. HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

2. KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.

3. LOONEY, JANET W. Integrating Formative and Summative Assessment. In: ''OECD Education Working Papers'' [online], No. 58, OECD Publishing. 2011. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Niqes/media/Niques_images/test/Martina/Integrating-Summative-and-Formative-Assessment.pdf>. Překlad: Integrování formativního a sumativního hodnocení [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: <http://www.niqes.cz/Ke-stazeni/Integrovani-formativniho-a-sumativniho-hodnoceni>.

4. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. ''Pedagogický slovník''. 6. aktualiz. a rozš. vydání. Praha : Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

5. SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:26:47Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

'''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.
Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd.). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:25:30Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

'''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.
Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd.). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.
.

Ve škole se žák bude vždy setkávat s oběma druhy hodnocení. Důležité je uvědomit si, že pro rozvoj klíčových kompetencí potřebuje žák především takové formy hodnocení, které se označují jako hodnocení formativní. (odkaz na klíčové kompetence)

„Formativní hodnocení“ ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice. Formativní hodnocení se vztahuje na časté, interaktivní hodnocení pokroků studentů za účelem identifikace vzdělávacích potřeb a přizpůsobování výuky (OECD, 2005).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:24:07Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za '''''pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj''''' školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o '''''průběžný vliv'''''). Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, '''''prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání'''''.

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité '''''škály úspěšnosti''''' či žáka '''''informovat''''' o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. "''K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil.'' "<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref> Sumativní hodnocení nemusí mít pouze formu klasického známkování, ale může být rovněž i slovní (např. Petr patřil po celý školní rok k nejlepším žákům ve třídě).

Negativní stránkou sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (dobrý - průměrný - špatný, přijat - nepřijat). Může být užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období, ale mělo by především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení by mělo '''''respektovat a tolerovat''''' nejen osobnost žáka, ale především jeho '''''úsilí'''''. Může mít motivační charakter, přesto by se s tímto typem hodnocení mělo pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním.

'''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

Sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.
Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd.). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.
.

Ve škole se žák bude vždy setkávat s oběma druhy hodnocení. Důležité je uvědomit si, že pro rozvoj klíčových kompetencí potřebuje žák především takové formy hodnocení, které se označují jako hodnocení formativní. (odkaz na klíčové kompetence)

„Formativní hodnocení“ ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice. Formativní hodnocení se vztahuje na časté, interaktivní hodnocení pokroků studentů za účelem identifikace vzdělávacích potřeb a přizpůsobování výuky (OECD, 2005).

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:10:13Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce '''''v průběhu''''' žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o průběžný vliv) Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité škály úspěšnosti či žáka informovat o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. " K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil."<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 38.</ref>

Toto sumativní hodnocení bývá někdy ztotožňováno pouze se známkováním. Je však třeba dát pozor na to, že docela dobře může mít i slovní formu: „Jiřina po celý rok patřila k nejlepším žákům třídy.“ apod. Vyjádřením sumativního hodnocení tedy mohou být '''''jak známky na vysvědčení nebo v žákovské knížce, tak shrnující slovní charakteristiky''''', výsledky závěrečných testů apod.

Sumativní hodnocení často provádějí vnější hodnotitelé – osoby, jež se přímo nepodílejí na výuce hodnocených žáků (nadřízení, zkušební komise, kontrolní orgány). Typickým příkladem jsou např. přijímací zkoušky na vysokou školu.

Informace, kterou přináší sumativní hodnocení pro posuzovaného, je často omezena na umístění v nějaké hodnotové škále (přijat - nepřijat; postupuje – nepostupuje do vyššího ročníku; dobrý – průměrný – špatný). Je potřebné ve všech případech, kdy záleží na bilancování výsledků a na porovnávání měřitelných výkonů zejména za delší časové období. Nelze se mu vyhnout ani je nahradit. Jde pouze o to, aby navazovalo na dlouhodobou a promyšlenou práci s formativním hodnocením, které žákům dovolí, aby k sumativnímu hodnocení přistupovali s potřebným porozuměním i s větším klidem. A samozřejmě také, aby mělo svou atmosféru úcty k osobnosti žáka, tolerance a respektu k jeho úsilí, popř. aby v případech velkého bilancování pracovních výsledků (maturitní zkoušky apod.) mělo dostatečně slavnostní ráz.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.
Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd.). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.
. Ve škole se žák bude vždy setkávat s oběma druhy hodnocení. Důležité je uvědomit si, že pro rozvoj klíčových kompetencí potřebuje žák především takové formy hodnocení, které se označují jako hodnocení formativní. (odkaz na klíčové kompetence)
„Formativní hodnocení“ ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice. Formativní hodnocení se vztahuje na časté, interaktivní hodnocení pokroků studentů za účelem identifikace vzdělávacích potřeb a přizpůsobování výuky (OECD, 2005).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

== Použitá literatura ==

1.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T12:08:21Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce '''''v průběhu''''' žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o průběžný vliv) Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité škály úspěšnosti či žáka informovat o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. " K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil."<ref></ref>

Toto sumativní hodnocení bývá někdy ztotožňováno pouze se známkováním. Je však třeba dát pozor na to, že docela dobře může mít i slovní formu: „Jiřina po celý rok patřila k nejlepším žákům třídy.“ apod. Vyjádřením sumativního hodnocení tedy mohou být '''''jak známky na vysvědčení nebo v žákovské knížce, tak shrnující slovní charakteristiky''''', výsledky závěrečných testů apod.

Sumativní hodnocení často provádějí vnější hodnotitelé – osoby, jež se přímo nepodílejí na výuce hodnocených žáků (nadřízení, zkušební komise, kontrolní orgány). Typickým příkladem jsou např. přijímací zkoušky na vysokou školu.

Informace, kterou přináší sumativní hodnocení pro posuzovaného, je často omezena na umístění v nějaké hodnotové škále (přijat - nepřijat; postupuje – nepostupuje do vyššího ročníku; dobrý – průměrný – špatný). Je potřebné ve všech případech, kdy záleží na bilancování výsledků a na porovnávání měřitelných výkonů zejména za delší časové období. Nelze se mu vyhnout ani je nahradit. Jde pouze o to, aby navazovalo na dlouhodobou a promyšlenou práci s formativním hodnocením, které žákům dovolí, aby k sumativnímu hodnocení přistupovali s potřebným porozuměním i s větším klidem. A samozřejmě také, aby mělo svou atmosféru úcty k osobnosti žáka, tolerance a respektu k jeho úsilí, popř. aby v případech velkého bilancování pracovních výsledků (maturitní zkoušky apod.) mělo dostatečně slavnostní ráz.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.
Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd.). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.
. Ve škole se žák bude vždy setkávat s oběma druhy hodnocení. Důležité je uvědomit si, že pro rozvoj klíčových kompetencí potřebuje žák především takové formy hodnocení, které se označují jako hodnocení formativní. (odkaz na klíčové kompetence)
„Formativní hodnocení“ ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice. Formativní hodnocení se vztahuje na časté, interaktivní hodnocení pokroků studentů za účelem identifikace vzdělávacích potřeb a přizpůsobování výuky (OECD, 2005).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />

== Použitá literatura ==

1.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:58:58Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

• '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

• '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

• '''FORMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'' (z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje '''''hodnotící informaci''''' (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na '''''zlepšování budoucích výkonů'''''. Bývá považováno za pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj školní práce.

'''''Cílem''''' formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce '''''v průběhu''''' žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o průběžný vliv) Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení '''''vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru''''' žáka a bývá chápáno jako pomoc, prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání

• '''SUMATIVNÍ''' hodnocení - někdy též ''finální'', ''závěrečné'', ''souhrnné'', ''certifikační'', ''výstupní'' (z lat. ''summa'' = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat '''''konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech''''' nebo kvalitativně ''roztřídit'' celý posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků či postupů aj.). Jeho '''''cílem''''' tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit, ať již se záměrem diagnostikovat žáka nebo ho informovat o jeho úspěšnosti po nějakém delším úseku vykonané práce, či vybrat ty žáky, kteří byli úspěšnější. Sumativní hodnocení často provádějí vnější hodnotitelé – osoby, jež se přímo nepodílejí na výuce hodnocených žáků (nadřízení, zkušební komise, kontrolní orgány). Typickým příkladem jsou např. přijímací zkoušky na vysokou školu.

Jiný typ sumativního hodnocení se uplatňuje na konci určitého studijního období (v pololetí, v závěru školního roku apod.) za účelem '''''shrnujícího posouzení''''' toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil. Toto sumativní hodnocení bývá někdy ztotožňováno pouze se známkováním. Je však třeba dát pozor na to, že docela dobře může mít i slovní formu: „Jiřina po celý rok patřila k nejlepším žákům třídy.“ apod. Vyjádřením sumativního hodnocení tedy mohou být '''''jak známky na vysvědčení nebo v žákovské knížce, tak shrnující slovní charakteristiky''''', výsledky závěrečných testů apod.

Informace, kterou přináší sumativní hodnocení pro posuzovaného, je často omezena na umístění v nějaké hodnotové škále (přijat - nepřijat; postupuje – nepostupuje do vyššího ročníku; dobrý – průměrný – špatný). Je potřebné ve všech případech, kdy záleží na bilancování výsledků a na porovnávání měřitelných výkonů zejména za delší časové období. Nelze se mu vyhnout ani je nahradit. Jde pouze o to, aby navazovalo na dlouhodobou a promyšlenou práci s formativním hodnocením, které žákům dovolí, aby k sumativnímu hodnocení přistupovali s potřebným porozuměním i s větším klidem. A samozřejmě také, aby mělo svou atmosféru úcty k osobnosti žáka, tolerance a respektu k jeho úsilí, popř. aby v případech velkého bilancování pracovních výsledků (maturitní zkoušky apod.) mělo dostatečně slavnostní ráz.

• '''Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení'''

sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.
Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd.). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.
. Ve škole se žák bude vždy setkávat s oběma druhy hodnocení. Důležité je uvědomit si, že pro rozvoj klíčových kompetencí potřebuje žák především takové formy hodnocení, které se označují jako hodnocení formativní. (odkaz na klíčové kompetence)
„Formativní hodnocení“ ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice. Formativní hodnocení se vztahuje na časté, interaktivní hodnocení pokroků studentů za účelem identifikace vzdělávacích potřeb a přizpůsobování výuky (OECD, 2005).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />

== Použitá literatura ==

1.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:51:55Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:50:14Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:49:13Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:37:45Z

Sim: /* Formativní vs. sumativní hodnocení */

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''': hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

'''Synonyma''':

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

'''Související pojmy''':

''nadřazené'' – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

''podřazené'' – funkce hodnocení

== Co je "hodnocení"? ==

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 15-24.</ref> můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako '''porovnávání''' „něčeho“ s „něčím“, při kterém '''rozlišujeme''' „lepší“ od „horšího“ a '''vybíráme''' „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k '''nápravě''' či aspoň '''zlepšení''' „horšího“. Při hodnocení porovnáváme '''objekt''' neboli '''předmět hodnocení''', buď ''přímo s jiným srovnatelným objektem'', anebo s nějakým ''ideálním vzorem či normou''.

Za '''školní hodnocení''' budeme považovat ''všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají''. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

'''Pedagogické hodnocení''' je chápáno jako ''systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem''.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

== Funkce hodnocení ==

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:<ref>HAŠA, Marek. ''Hodnocení žáků v tělesné výchově na základní škole''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FSS, Katedra pedagogiky sportu, 2011. s. 7-8.</ref><ref>KLUSKA, Petr. ''Představy žáků ZŠ a studentů SŠ a VŠ o správném a nesprávném zkoušení a hodnocení (známkování)''. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, FF, Psychologický ústav, 2009. s. 14-19.</ref>

• '''''poznávací''''' či '''''informativní''''' – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• '''''konativní''''' či '''''regulativní''''' - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• '''''motivační''''' - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• '''''výchovná''''' - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• '''''diagnostická''''' - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• '''''prognostická''''' (někdy zaměňováno s '''''diagnostickou''''') – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• '''''selektivní''''' či '''''diferenciační''''' – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

== Typy hodnocení ==

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)<ref>SLAVÍK, Jan. ''Hodnocení v současné škole. Východiska a nové metody pro praxi''. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. s. 33-41.</ref>

1. '''BEZDĚČNÉ''' a '''ZÁMĚRNÉ''' hodnocení, s tím související '''HOLISTICKÉ''' a '''ANALYTICKÉ''' hodnocení

- '''''bezděčné''''': patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je '''''holistické''''' (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

- '''''záměrné''''': probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení '''''analytické''''', protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. '''SUMATIVNÍ''' a '''FORMATIVNÍ''' hodnocení
(viz níže)

3. '''NORMATIVNÍ''' a '''KRITERIÁLNÍ''' hodnocení

- '''''normativní''''': měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

- '''''kriteriální''''': měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

== Formativní vs. sumativní hodnocení ==

'''FORMATIVNÍ''' hodnocení (někdy též ''průběžné'', ''korektivní'', ''zpětnovazební'', ''pracovní'')

(z lat. ''formo'' odpovídá českému upravuji, přetvářím), někdy též bývá označováno jako průběžné. Poskytuje hodnotící informaci (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Pomáhá tedy učiteli nebo žákovi hledat lepší cesty k cíli, slouží k řízení vzdělávání a výchovy žáka. Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků a nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na zlepšování budoucích výkonů. Bývá považováno za pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj školní práce. Podstatou je smysluplná činnost žáka, která podporuje zájem, porozumění a osvojení učební látky Cílem formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení vliv i na poznávací a konativní sféru žáka, bývá chápáno jako pomoc, prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání. To má pozitivní vliv na motivační sféru hodnoceného člověka.
Formativní hodnocení ovlivňuje výkon činnosti prostřednictvím průběžného vlivu na jeho vykonavatele. Cílem je změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Výsledky jsou tedy ovlivňovány pomalejší, náročnější, ale pedagogicky hodnotnou cestou.
Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení – sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra.
Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd.). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní.
. Ve škole se žák bude vždy setkávat s oběma druhy hodnocení. Důležité je uvědomit si, že pro rozvoj klíčových kompetencí potřebuje žák především takové formy hodnocení, které se označují jako hodnocení formativní. (odkaz na klíčové kompetence)
„Formativní hodnocení“ ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice. Formativní hodnocení se vztahuje na časté, interaktivní hodnocení pokroků studentů za účelem identifikace vzdělávacích potřeb a přizpůsobování výuky (OECD, 2005).

== Poznámky ==

<references />
<references />
<references />
<references />

== Použitá literatura ==

1.

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:35:07Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:30:22Z

Sim: /* Typy hodnocení */

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:24:10Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:19:18Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:18:54Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:15:46Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:08:47Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:08:27Z

Sim: /* Funkce hodnocení */

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T11:04:57Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:57:30Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:55:00Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:54:34Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:53:32Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:52:06Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:50:53Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:42:52Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:42:11Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:41:45Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-13T10:41:11Z

Sim:

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-02T15:18:52Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''':

'''Synonyma''':

'''Související pojmy''':

'''''nadřazené''''' –

'''''podřazené''''' –

Formativní vs. sumativní hodnocení

2012-04-02T15:18:40Z

Sim:

'''Autor''': Simona Střalková

'''Klíčová slova''':

'''Synonyma''':

'''Související pojmy''':

'''''nadřazené''''' –
'''''podřazené''''' –