WikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs]

Persona

2015-01-31T03:49:19Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a původní význam je maska. Často je však bráno jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C. G. Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus vs. individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás. Je to jakýsi pradávný dotek přírody, pudovosti a živočišnosti. Avšak ne vždy je tomu tak. Vše závisí na daném jedinci a o jeho sugestivním názoru na tyto potlačované věci. Při podrobnějším zkoumání můžeme najít i pozitivní stránky stínu.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:48:58Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a původní význam je maska. Často je však bráno jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C. G. Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus vs. individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás. Je to jakýsi pradávný dotek přírody, pudovosti a živočišnosti. Avšak ne vždy je tomu tak. Vše závisí na daném jedinci a o jeho sugestivním názoru na tyto potlačované věci. Při podrobnějším zkoumání můžeme najít i pozitivní stránky stínu.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:47:28Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a původní význam je maska. Často je však bráno jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C. G. Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus vs. individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás. Je to jakýsi pradávný dotek přírody, pudovosti a živočišnosti. Avšak ne vždy je tomu tak. Vše závisí na daném jedinci a o jeho sugestivním názoru na tyto potlačované věci. Při podrobnějším zkoumání můžeme najít i pozitivní stránky stínu.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:42:23Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a původní význam je maska. Často je však bráno jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C. G. Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás. Je to jakýsi pradávný dotek přírody, pudovosti a živočišnosti. Avšak ne vždy je tomu tak. Vše závisí na daném jedinci a o jeho sugestivním názoru na tyto potlačované věci. Při podrobnějším zkoumání můžeme najít i pozitivní stránky stínu.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:41:02Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a původní význam je maska. Často je však bráno jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C. G. Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás. Je to jakýsi pradávný dotek přírody, pudovosti a živočišnosti. Avšak ne vždy je tomu tak. Vše závisí na daném jedinci a o jeho sugestivním názoru na tyto potlačované věci. Při podrobnějším zkoumání můžeme najít i pozitivní stránky stínu.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:39:54Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a původní význam je maska. Často je však bráno jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás. Je to jakýsi pradávný dotek přírody, pudovosti a živočišnosti. Avšak ne vždy je tomu tak. Vše závisí na daném jedinci a o jeho sugestivním názoru na tyto potlačované věci. Při podrobnějším zkoumání můžeme najít i pozitivní stránky stínu.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:38:37Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však bráno jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás. Je to jakýsi pradávný dotek přírody, pudovosti a živočišnosti. Avšak ne vždy je tomu tak. Vše závisí na daném jedinci a o jeho sugestivním názoru na tyto potlačované věci. Při podrobnějším zkoumání můžeme najít i pozitivní stránky stínu.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:36:54Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás. Je to jakýsi pradávný dotek přírody, pudovosti a živočišnosti. Avšak ne vždy je tomu tak. Vše závisí na daném jedinci a o jeho sugestivním názoru na tyto potlačované věci. Při podrobnějším zkoumání můžeme najít i pozitivní stránky stínu.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:26:49Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel [[analytické psychologie|analytická psychologie]] [[Carl Gustav Jung]] (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''[[archetyp]]'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není [[invidualismus]], ale [[individuace]]. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:21:53Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref> Stín tedy můžeme chápat jako to nejhorší v nás.

== Poznámky ==
<references/>

== Použitá literatura ==
*HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
*RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce.
*JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, ISBN 80-85880-18-0.
*JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, ISBN 8085880113.
*Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, ISBN 8085880393

Persona

2015-01-31T03:13:55Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''. ''„Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný."''<ref>Slovník základních pojmů psychologie C. G. Junga. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005, s. 147. ISBN 8085880393.</ref>

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T03:00:28Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona, maska

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' anima, anime

<blockquote>
''nadřazené'' - archetyp </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - stín, </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''.

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T02:53:15Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona,

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' maska

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu, se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''.

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T02:51:15Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona,

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' maska

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, ta s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů plně odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se od ní odprostíme a rozpustíme ji. Pokud dosáhneme tohoto bodu, tak se nám otevře cesta k odvrácené straně našeho já. To nazval Jung '''''stínem'''''.

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T02:44:42Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona,

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' maska

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref> Odměnou by nám za to všechno mělo být nahlédnutí do pravého já a do naší pravé individuality. Tím vyloučíme jakékoliv domněnky a obavy o tom, že jsme splynuli s naší '''''personou''''' a plně se jí odprostíme a rozpustíme ji.

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T02:38:35Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona,

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' maska

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně a chtěně stává sebou samým a tudíž žádná maska - persona by mu v tom neměla zabránit a měl by se jí bez problémů odprostit. ''„V takovém případě je postupně možné (a nutné) „odložit štít, sejmout masku a pohlédnout sami sobě do tváře."''<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref>

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T02:34:02Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona,

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' maska

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k odhalení pravého já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně stává sebou samým a tudíž ani žádná maska by nám neměla zabránit k tomuto odhalení.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref>

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T02:33:36Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona,

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' maska

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a individuace a cesta k pravému já ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti individuace, s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně stává sebou samým a tudíž ani žádná maska by nám neměla zabránit k tomuto odhalení.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch</ref>

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T02:24:28Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona,

'''Synonyma:''' osobnost

'''Související pojmy:''' maska

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==

Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona ''„komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.</ref>Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.<ref>HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.</ref> To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. '''''archetyp'''''. Což je ''„nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje."'' <ref>JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.</ref>A právě jedním z archetypů je '''''persona''''', která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.<ref>RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.</ref> Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.

== Invidualismus a invidualizace ==

Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s '''''personou''''' v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako ''„úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."''<ref>JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.</ref> Oproti invidualizace s kolektivním

== Poznámky ==
<references/>

Persona

2015-01-31T02:08:44Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T02:01:23Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T01:56:07Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T01:42:20Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T01:33:19Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T01:32:23Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T01:29:08Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T01:16:18Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T00:56:14Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T00:52:44Z

PetrZ:

Persona

2015-01-31T00:51:46Z

PetrZ:

Kooperativní aktivita

2015-01-30T23:39:28Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení, kooperativní výuka

'''Synonyma:''' kolaborativním učení

'''Související pojmy:''' skupinová práce, spolupráce žáků

<blockquote>
''nadřazené'' - pedagogika, výukové formy </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - žák, skupina </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve [[školství]] jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i [[J. Á. Komenský|Jan Ámos Komenský]]. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„[[Bellův-Lancasterův systém]]"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace ([[MCE- Movimento di Coooperazione Educativa]]) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty [[J. Deweye]], zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Základní znaky kooperativního vyučování ==

Kooperativní učení vychází z těchto bodů a je nezbytné, aby byly navzájem dodržovány<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

1. Pozitivní vzájemná závislost - funguje tehdy, kdy žáci pochopí, že jedinou jejich šancí na úspěch je úspěch celé skupiny.''„Buď společně poplaveme, nebo se společně potopíme."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

2. Interakce tváří v tvář- funguje v malém okruhu navzájem se znajících lidí, kde probíhá přímá konfrontace problému.

3. Osobní odpovědnost- hodnocení jednotlivého žáka se přímo podílí na hodnocené celé skupiny.

4. Využití interpersonálních a skupinových dovedností- vzájemná podpora mezi členy skupiny.

5. Reflexe skupinové činnosti- vzájemná reflexe práce celé skupiny.

== Poznámky ==
<references/>

==Použitá literatura==

*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923
*KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D
*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, ISBN 9788073677121.
*KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3710-2.
*ZIRHUTOVÁ, Eva. Kooperativní činnosti. In: Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 2011. vyd. 2011, 2011 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/K/Kooperativn%C3%AD_%C4%8Dinnosti

Persona

2015-01-30T23:28:48Z

PetrZ: Založena nová stránka: '''Autor:''' Petr Zapletal '''Klíčová slova:''' Persona, '''Synonyma:''' '''Související pojmy:''' maska <blockquote> ''nadřazené'' - </blockquote> <blockqu...

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' Persona,

'''Synonyma:'''

'''Související pojmy:''' maska

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==

Kooperativní aktivita

2015-01-30T23:24:20Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení, kooperativní výuka

'''Synonyma:''' kolaborativním učení

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - pedagogika, výukové formy </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - žák, skupina </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve [[školství]] jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i [[J. Á. Komenský|Jan Ámos Komenský]]. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„[[Bellův-Lancasterův systém]]"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace ([[MCE- Movimento di Coooperazione Educativa]]) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty [[J. Deweye]], zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Základní znaky kooperativního vyučování ==

Kooperativní učení vychází z těchto bodů a je nezbytné, aby byly navzájem dodržovány<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

1. Pozitivní vzájemná závislost - funguje tehdy, kdy žáci pochopí, že jedinou jejich šancí na úspěch je úspěch celé skupiny.''„Buď společně poplaveme, nebo se společně potopíme."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

2. Interakce tváří v tvář- funguje v malém okruhu navzájem se znajících lidí, kde probíhá přímá konfrontace problému.

3. Osobní odpovědnost- hodnocení jednotlivého žáka se přímo podílí na hodnocené celé skupiny.

4. Využití interpersonálních a skupinových dovedností- vzájemná podpora mezi členy skupiny.

5. Reflexe skupinové činnosti- vzájemná reflexe práce celé skupiny.

== Poznámky ==
<references/>

==Použitá literatura==

*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923
*KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D
*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, ISBN 9788073677121.
*KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3710-2.
*ZIRHUTOVÁ, Eva. Kooperativní činnosti. In: Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 2011. vyd. 2011, 2011 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/K/Kooperativn%C3%AD_%C4%8Dinnosti

Kooperativní aktivita

2015-01-30T23:17:15Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení, kooperativní výuka

'''Synonyma:''' kolaborativním učení

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - pedagogika, výukové formy </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - žák, skupina </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve [[školství]] jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Základní znaky kooperativního vyučování ==

Kooperativní učení vychází z těchto bodů a je nezbytné, aby byly navzájem dodržovány<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

1. Pozitivní vzájemná závislost - funguje tehdy, kdy žáci pochopí, že jedinou jejich šancí na úspěch je úspěch celé skupiny.''„Buď společně poplaveme, nebo se společně potopíme."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

2. Interakce tváří v tvář- funguje v malém okruhu navzájem se znajících lidí, kde probíhá přímá konfrontace problému.

3. Osobní odpovědnost- hodnocení jednotlivého žáka se přímo podílí na hodnocené celé skupiny.

4. Využití interpersonálních a skupinových dovedností- vzájemná podpora mezi členy skupiny.

5. Reflexe skupinové činnosti- vzájemná reflexe práce celé skupiny.

== Poznámky ==
<references/>

==Použitá literatura==

*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923
*KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D
*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, ISBN 9788073677121.
*KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3710-2.
*ZIRHUTOVÁ, Eva. Kooperativní činnosti. In: Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 2011. vyd. 2011, 2011 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/K/Kooperativn%C3%AD_%C4%8Dinnosti

Kooperativní aktivita

2015-01-30T23:13:50Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení, kooperativní výuka

'''Synonyma:''' kolaborativním učení

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - pedagogika, výukové formy </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - žák, skupina </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Základní znaky kooperativního vyučování ==

Kooperativní učení vychází z těchto bodů a je nezbytné, aby byly navzájem dodržovány<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

1. Pozitivní vzájemná závislost - funguje tehdy, kdy žáci pochopí, že jedinou jejich šancí na úspěch je úspěch celé skupiny.''„Buď společně poplaveme, nebo se společně potopíme."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

2. Interakce tváří v tvář- funguje v malém okruhu navzájem se znajících lidí, kde probíhá přímá konfrontace problému.

3. Osobní odpovědnost- hodnocení jednotlivého žáka se přímo podílí na hodnocené celé skupiny.

4. Využití interpersonálních a skupinových dovedností- vzájemná podpora mezi členy skupiny.

5. Reflexe skupinové činnosti- vzájemná reflexe práce celé skupiny.

== Poznámky ==
<references/>

==Použitá literatura==

*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923
*KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D
*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, ISBN 9788073677121.
*KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3710-2.
*ZIRHUTOVÁ, Eva. Kooperativní činnosti. In: Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 2011. vyd. 2011, 2011 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/K/Kooperativn%C3%AD_%C4%8Dinnosti

Kooperativní aktivita

2015-01-30T23:09:50Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení, kooperativní výuka

'''Synonyma:''' kolaborativním učení

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - pedagogika, výukové formy </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - žák, skupina </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>
Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Základní znaky kooperativního vyučování ==

Kooperativní učení vychází z těchto bodů a je nezbytné, aby byly navzájem dodržovány<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

1. Pozitivní vzájemná závislost - funguje tehdy, kdy žáci pochopí, že jedinou jejich šancí na úspěch je úspěch celé skupiny.''„Buď společně poplaveme, nebo se společně potopíme."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

2. Interakce tváří v tvář- funguje v malém okruhu navzájem se znajících lidí, kde probíhá přímá konfrontace problému.

3. Osobní odpovědnost- hodnocení jednotlivého žáka se přímo podílí na hodnocené celé skupiny.

4. Využití interpersonálních a skupinových dovedností- vzájemná podpora mezi členy skupiny.

5. Reflexe skupinové činnosti- vzájemná reflexe práce celé skupiny.

== Poznámky ==
<references/>

==Použitá literatura==

*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923
*KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D
*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, ISBN 9788073677121.
*KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3710-2.
*ZIRHUTOVÁ, Eva. Kooperativní činnosti. In: Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 2011. vyd. 2011, 2011 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/K/Kooperativn%C3%AD_%C4%8Dinnosti

Kooperativní aktivita

2015-01-30T22:57:04Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení, kooperativní výuka

'''Synonyma:''' kolaborativním učení

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>
Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Základní znaky kooperativního vyučování ==

Kooperativní učení vychází z těchto bodů a je nezbytné, aby byly navzájem dodržovány<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

1. Pozitivní vzájemná závislost - funguje tehdy, kdy žáci pochopí, že jedinou jejich šancí na úspěch je úspěch celé skupiny.''„Buď společně poplaveme, nebo se společně potopíme."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

2. Interakce tváří v tvář- funguje v malém okruhu navzájem se znajících lidí, kde probíhá přímá konfrontace problému.

3. Osobní odpovědnost- hodnocení jednotlivého žáka se přímo podílí na hodnocené celé skupiny.

4. Využití interpersonálních a skupinových dovedností- vzájemná podpora mezi členy skupiny.

5. Reflexe skupinové činnosti- vzájemná reflexe práce celé skupiny.

== Poznámky ==
<references/>

==Použitá literatura==

*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923
*KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D
*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, ISBN 9788073677121.
*KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3710-2.
*ZIRHUTOVÁ, Eva. Kooperativní činnosti. In: Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 2011. vyd. 2011, 2011 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/K/Kooperativn%C3%AD_%C4%8Dinnosti

Kooperativní aktivita

2015-01-30T22:51:31Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení, kooperativní výuka

'''Synonyma:''' kolaborativním učení

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>
Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Základní znaky kooperativního vyučování ==

Kooperativní učení vychází z těchto bodů a je nezbytné, aby byly navzájem dodržovány<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

1. Pozitivní vzájemná závislost - funguje tehdy, kdy žáci pochopí, že jedinou jejich šancí na úspěch je úspěch celé skupiny.''„Buď společně poplaveme, nebo se společně potopíme."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

2. Interakce tváří v tvář- funguje v malém okruhu navzájem se znajících lidí, kde probíhá přímá konfrontace problému.

3. Osobní odpovědnost- hodnocení jednotlivého žáka se přímo podílí na hodnocené celé skupiny.

4. Využití interpersonálních a skupinových dovedností- vzájemná podpora mezi členy skupiny.

5. Reflexe skupinové činnosti- vzájemná reflexe práce celé skupiny.

== Poznámky ==
<references/>

==Použitá literatura==

*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923
*KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D
*KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, ISBN 9788073677121.
*

Kooperativní aktivita

2015-01-30T22:47:06Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení, kooperativní výuka

'''Synonyma:''' kolaborativním učení

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>
Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Základní znaky kooperativního vyučování ==

Kooperativní učení vychází z těchto bodů a je nezbytné, aby byly navzájem dodržovány<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

1. Pozitivní vzájemná závislost - funguje tehdy, kdy žáci pochopí, že jedinou jejich šancí na úspěch je úspěch celé skupiny.''„Buď společně poplaveme, nebo se společně potopíme."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

2. Interakce tváří v tvář- funguje v malém okruhu navzájem se znajících lidí, kde probíhá přímá konfrontace problému.

3. Osobní odpovědnost- hodnocení jednotlivého žáka se přímo podílí na hodnocené celé skupiny.

4. Využití interpersonálních a skupinových dovedností- vzájemná podpora mezi členy skupiny.

5. Reflexe skupinové činnosti. vzájemná reflexe práce celé skupiny.

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T22:25:38Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení

'''Synonyma:''' kooperativní výuka

'''Související pojmy:''' Collaborative learning

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>
Kooperativní aktivita se dělí na

'''''Kooperativní učení''''' - spočívá ve vzájemné spolupráci ve skupině žáku, za účelem řešení problému daného tématu.

'''''Kooperativní vyučování''''' - vyučování založené na interakci žáků nebo celé skupiny, kdy je jedinec podporován skupinou k co nejlepšímu osobnímu výsledku a tím i k nejlepšímu výsledku celé skupiny.

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Problémy kooperativni aktivity - výuky ==

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T22:12:23Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní učení

'''Synonyma:''' kooperativní výuka

'''Související pojmy:''' Collaborative learning

<blockquote>
''nadřazené'' - </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vedou k co nejlepšímu výsledku. Dále také posiluje socializaci vztahů mezi jednotlivými žáky, která je velmi důležitá jak v osobním, tak ve společenském životě.''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>Kooperativní aktivita se dělí na

Kooperativní učení -

Kooperativní vyučování -

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Problémy kooperativni aktivity - výuky ==

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T21:18:17Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní činnost

'''Synonyma:''' kooperativní učení, skupinová práce

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - kooperativní výuka </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity, se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vede k co nejlepšímu výsledku. Tato účinná a velmi efektivní forma má však i svá úskalí. Jednou z nejznámějších je zažitý zvyk o zadání práce skupině žáků a následnému vyhodnocení. Zde však není naplněna pravá podstata kooperativní spolupráce či činnosti. Ta spočívá v rozvoji a podpoře sociálních dovedností, které jsou důležité pro osobní a společenský život. Zde je proto kladen velký důraz na roli učitele, který by měl krom hodnocení výsledku také sledovat i vzájemnou interakci a zapojení jednotlivých žáku ve skupině.
''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

Mezi neznámější české představitele kooperačního vyučování patří Doc. Phdr. Hana Kasíková, Csc, která vyučuje na katedře pedagogiky UK v Praze a zabývá se kooperativními formami vzdělávání dětí a dospělých.

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T21:13:15Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní činnost

'''Synonyma:''' kooperativní učení, skupinová práce,

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - kooperativní výuka </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity, se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vede k co nejlepšímu výsledku. Tato účinná a velmi efektivní forma má však i svá úskalí. Jednou z nejznámějších je zažitý zvyk o zadání práce skupině žáků a následnému vyhodnocení. Zde však není naplněna pravá podstata kooperativní spolupráce či činnosti. Ta spočívá v rozvoji a podpoře sociálních dovedností, které jsou důležité pro osobní a společenský život. Zde je proto kladen velký důraz na roli učitele, který by měl krom hodnocení výsledku také sledovat i vzájemnou interakci a zapojení jednotlivých žáku ve skupině.
''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal. V druhé polovině 19. století se však povědomí o kooperaci zvětšuje. Hlavními představiteli jsou John Dewey a W.H. Killpatrik. Nezvyšuje se však efektivita učení, ale spíše se lepší socializace žáků. Jako taková se kooperativní aktivita začíná zkoumat v 70. letech 20. století. Od té doby vznikají po celém světě velká centra. Jedním z nejznámějších je: Hnutí pedagogické kooperace (MCE) se sídlem v Itálii.''„Jedná se o hnutí praktiků, navazující na na podněty J. Deweye, zvýrazňující zejména badatelský moment dětské učební činnosti a s ním spojené kooperativní principy vyučování."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010, s. 25. ISBN 9788073677121.</ref>

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T20:33:08Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní činnost

'''Synonyma:''' kooperativní činnost,

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - kooperativní výuka </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity, se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vede k co nejlepšímu výsledku. Tato účinná a velmi efektivní forma má však i svá úskalí. Jednou z nejznámějších je zažitý zvyk o zadání práce skupině žáků a následnému vyhodnocení. Zde však není naplněna pravá podstata kooperativní spolupráce či činnosti. Ta spočívá v rozvoji a podpoře sociálních dovedností, které jsou důležité pro osobní a společenský život. Zde je proto kladen velký důraz na roli učitele, který by měl krom hodnocení výsledku také sledovat i vzájemnou interakci a zapojení jednotlivých žáku ve skupině.
''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž jeden žák učí jiného žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T20:32:16Z

PetrZ:

Kooperativní aktivita

2015-01-30T20:29:53Z

PetrZ:

Kooperativní aktivita

2015-01-30T20:28:53Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní činnost

'''Synonyma:''' kooperativní činnost,

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - kooperativní výuka </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity, se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vede k co nejlepšímu výsledku. Tato účinná a velmi efektivní forma má však i svá úskalí. Jednou z nejznámějších je zažitý zvyk o zadání práce skupině žáků a následnému vyhodnocení. Zde však není naplněna pravá podstata kooperativní spolupráce či činnosti. Ta spočívá v rozvoji a podpoře sociálních dovedností, které jsou důležité pro osobní a společenský život. Zde je proto kladen velký důraz na roli učitele, který by měl krom hodnocení výsledku také sledovat i vzájemnou interakci a zapojení jednotlivých žáku ve skupině.
''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž
jeden žák učí druhého žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T20:27:08Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní činnost

'''Synonyma:''' kooperativní činnost,

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - kooperativní výuka </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity, se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vede k co nejlepšímu výsledku. Tato účinná a velmi efektivní forma má však i svá úskalí. Jednou z nejznámějších je zažitý zvyk o zadání práce skupině žáků a následnému vyhodnocení. Zde však není naplněna pravá podstata kooperativní spolupráce či činnosti. Ta spočívá v rozvoji a podpoře sociálních dovedností, které jsou důležité pro osobní a společenský život. Zde je proto kladen velký důraz na roli učitele, který by měl krom hodnocení výsledku také sledovat i vzájemnou interakci a zapojení jednotlivých žáku ve skupině.
''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž
jeden žák učí druhého žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref> Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal.

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T20:24:15Z

PetrZ:

'''Autor:''' Petr Zapletal

'''Klíčová slova:''' kooperativní aktivita, kooperativní činnost

'''Synonyma:''' kooperativní činnost,

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - kooperativní výuka </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - </blockquote>

== Charakteristika ==
Slovo pochází z latinského slova cooperare-spolupracovat

V rámci kooperativní aktivity, se ve školství jedná o součinnost či spolupráci několika lidí či skupin, která napomáhá k dosažení daných cílů pomocí společné spolupráce při učení<ref>KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, s. 67. ISBN 978-80-247-3710-2.</ref> Tato aktivita nedbá jen na rozdělení částí zadaného úkolu mezi jednotlivé členy skupiny a jejich následné společné řešení, ale také na specifické uspořádání vztahů mezi žáky uvnitř skupiny, které vede k co nejlepšímu výsledku. Tato účinná a velmi efektivní forma má však i svá úskalí. Jednou z nejznámějších je zažitý zvyk o zadání práce skupině žáků a následnému vyhodnocení. Zde však není naplněna pravá podstata kooperativní spolupráce či činnosti. Ta spočívá v rozvoji a podpoře sociálních dovedností, které jsou důležité pro osobní a společenský život. Zde je proto kladen velký důraz na roli učitele, který by měl krom hodnocení výsledku také sledovat i vzájemnou interakci a zapojení jednotlivých žáku ve skupině.
''„Zájem o kooperativní učení je spojen se současnými společensko-ekonomickými podmínkami, které zvýrazňují lidskou kooperaci jako jeden z nejpodstatnějších elementů účinného fungování velkých i malých společenství."''<ref>KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 148. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024601923</ref>

== Historie ==

Snaha či pokusy o kooperativní zapojení ve výuce jsou staré jako učení samo. Prvním výraznějším pokusem byl tzv. ''„tutoring – metoda vyučování, při níž
jeden žák učí druhého žáka."''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>Ten poprvé v 1. století našeho letopočtu formuluje Quintilián. Velkého přínosu si je vědom v 17. století i J.A. Komenský. Koncem 18. století byl v Anglii sestaven tzv. ''„Bellův-Lancasterův systém"''<ref>KALUSOVÁ, Andrea. Zavádění kooperativního učení ve výuce [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/105210/pedf_m/dp2.txt. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr.Jana Kratochvílová, Ph.D.</ref>, ve kterém byly vytvořeny učící skupiny. Tento systém byl pak přenesen do USA, kde se ujal.

== Poznámky ==
<references/>

Kooperativní aktivita

2015-01-30T19:42:59Z

PetrZ: