'''Vyhledávání informací''' (information retrieval) poprvé použil roku 1950 C.N. Moorse. Samotnému vyhledávání předchází informační potřeba, způsobená nedostatkem informací, které jsou nezbytné k vyřešení problému. Formulací informačního požadavku zjistíme, co je předmětem vyhledávání, čímž vznikne rešeršní požadavek. Když požadavek zadáme v konkrétním dotazovacím jazyce do databáze nebo jiného nástroje, stává se z něj rešeršní dotaz.

'''Podoblasti vyhledávání:'''
* interakce s informačními systémy [BELKIN, VICKERY]
* informační potřeby a užití informací [DERVIN, NILES]
* psychologický výzkum v oboru human-computer interaction [BORGMAN]
* projektování systémů, např. založených na řízených menu [SHNEIDERMAN]
* online vyhledávání v databázích [FENICHEL, BELLARDO]

== Fáze vyhledávání: ==

* co chceme hledat (téma + souvislosti)
* výběr nástrojů a zdrojů
* tvorba dotazu a vyhledávání
* hodnocení výsledků
* úprava dotazu
* výběr nejlepších výsledků <ref>Vyhledávání informací. In: ''Informační výchova na UTB ve Zlíně'' [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=696</ref>

'''Fáze podle Goldmanna (1992):'''
* připojení (spolu s "logon" procedurou)
* výběr báze dat
* provedení rešerše
* tisk (resp. download) výsledků
* odpojení se od systému ("logoff" procedura)

Pro zefektivnění vyhledávání se používají Booleovské operátory AND, OR a NOT, které definují vztah mezi klíčovými slovy. Ačkoliv účinným způsobem usnadňují práci, mají své limity, které z části řeší tzv. proximitní (distanční, poziční) operátory, určující posloupnost a vzdálenost výrazů. Jsou jimi například NEAR, WITHIN, SENTENCE, PARAGRAPH,.. Jen málo vyhledávacích nástrojů je uzpůsobeno k používání operátorů, většina disponuje zjednodušeným rozhraním, protože spoléhá na intuitivní informační chování uživatele. Například vyhledávač Google přijímá operátory + a -, což je alternativa k AND a NOT.<ref>PAPÍK, Richard. Vyhledávání informací I. Umění či věda? ''Národní knihovna: knihovnická revue''.[online]. 2001 [cit. 2014-12-01], roč. 12, č.1. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/pdf/0101/nk0101018.pdf</ref>

===Reference===
<references />

===Doporučená literatura===
* HARMAN, Donna K. – VOORHEES, Ellen M. TREC: ''An Overview.'' ''Annual Review of Information Science and Technology.'' 2006, 40(1). ISSN 1550-8382.
* INGWERSEN, Peter. ''Information Retrieval Interaction.'' London: Taylor, 1992. ISBN 0-947568-54-9.
* INGWERSEN, Peter. ''The User in Interactive Information Retrieval Evaluation.'' In Advanced Topics in Information Retrieval . Heidelberg: Springer, 2011, s. 83-107. ISBN 978-3-642-20945-1.
* SARACEVIC, Tefko. RELEVANCE: ''A Review of and a Framework for the Thinking on the Notion in Information Science.'' Journal of the American Society for Information Science. 1975, 26 (6). ISSN 0002-8231.

Monali:

'''Autor:''' Monika Martonová

'''Klíčová slova:''' multiplikátor, multiplikační efekt

'''Synonyma:''' multiplikátor

'''Související pojmy:''' HDP, fiskální politika

<blockquote>
''nadřazené'' - ekonomie </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' – multiplikátor: nezaměstnanosti, investiční, rozpočtový, vývozní </blockquote>

=Multiplikační efekt=

== Definice ==

'''Multiplikační efekt''' je nástroj [[fiskální politiky]] státu, kterým se stát snaží stimulovat spotřebu v dané oblasti a přispět tak k růstu HDP a celkovému blahobytu v dané lokalitě.

První, kdo definoval multiplikační efekt, byl v roce 1931 britský ekonom R. F. Kahn, když zavedl pojem multiplikátor nezaměstnanosti. Největším proponentem této teorie byl však lord Keynes, který se zabýval investičním multiplikátorem. Tento ekonom vycházející z anglické klasické ekonomické školy pozdvihl celý koncept pro masové využití ve fiskální politice, ve které se v nezměněné podobě využívá dodnes. Podle druhů výdajů se rozlišuje ještě multiplikátor rozpočtový, zahraničního obchodu a vývozní. <ref>HAZLITT, Henry. ''Selhání nové ekonomie''. Praha: 1959, Liberární institut, s. 86. ISBN 80-86389-41-3.</ref>

''„Za daných okolností lze zjistit určitý poměr mezi příjmy a investicemi, kterému budeme říkat multiplikátor. Ten při určitém zjednodušení funguje i mezi celkovou zaměstnaností a zaměstnaností získanou přímo při investicích… Tento další krok je integrální součástí naší teorie zaměstnanosti, jelikož nám udává přesný vztah, při daném sklonu ke spotřebě, mezi agregátní zaměstnaností a příjmem a mírou investic.“'' <ref>KEYNES, John, M. ''Obecná teorie.'' Praha: Československá akademie věd, 1963, s. 113. ISBN 80-7325-043- 8.</ref>

==Vzorec==
''"Základním principem této teorie je, že státní investice „multiplikují“ zaměstnanost a příjmy na základě „keynesiánských rovnic (keynesiánství) a z jejich předpokladů o spotřebě. Podle Keynese je spotřeba (C) stabilní funkcí příjmu (Y); řekněme, že 80% příjmu tvoří spotřeba. Celý příjem se rovná výdajům na spotřebu plus na investice (I). Dosadíme do rovnice a získáme:

Y = C + I
C = 80 % * Y
Neboli Y = 80 % * Y + I a rovněž tím pádem Y = 5 * I

Z toho vyplývá, že každý přírůstek investic vede k pětinásobnému zvýšení celkových příjmů neboli HDP.“'' <ref>MAŠEK, Jan. ''Rakouská teorie hospodářských cyklů'', kapitola 8a. Dostupné z: http://www.mises.cz/literatura/rakouska-teorie-hospodarskych-cyklu-50-kapitola-8-a-nektere-konkurecni-teorie-hospodarskych-cyklu-keynesianci-264.aspx</ref>

V praxi se teorie využívá jako zdůvodnění investic, dotací a příspěvků v oblastech kultury, sportu, vědy a výzkumu nebo např. infrastruktury.

==Kritika==
Tato teorie je kritizována zástupci rakouské ekonomické školy (Hayek, Rothbard, Mises, Kirzner, z dnešních např. de Soto, Salerno, Thorton, u nás např. prof. J. Šíma). <ref>HUERTA DE SOTO, Jesus. ''Rakouská škola: Tržní řád a podnikatelská tvořivost''. Praha: 2012, Dokořán, s. VIII. ISBN 978-80-7363-445-2.</ref>

Jejich hlavní výtkou je především arbitrárnost postavená na modelu vytvořeném v prostředí [[dokonalé konkurence]] a [[metodologický individualismus]] (objektivismus). Tuto teorii tak nelze použít v reálné praxi. <ref>HUERTA DE SOTO, Jesus. Rakouská škola: ''Tržní řád a podnikatelská tvořivost''. Praha: 2012, Dokořán, s. 2. ISBN 978-80-7363-445-2.</ref>

Nereálnost multiplikačního efektu dokázal [[M. N. Rothbard]], který postupoval přesně podle logiky Keynese, ale dovedl jeho příklad do extrému. ''„Celkové příjmy (Y) se rovnají příjmům Rothbarda (R) plus příjmům všech ostatních lidí ve společnosti (V). Dá se říci, že příjem všech ostatních lidí je velmi stabilní funkcí celkových příjmů, neboť jediný rozdíl mezi nimi je příjem jednoho jediného člověka – Rothbarda. Stabilita tohoto vztahu je mnohonásobně větší než stabilita Keynesova vztahu mezi spotřebními výdaji a celkovými výdaji. Řekněme tedy, že V = 99,9999 % * Y. Rothbardův příjem je volatilní, nestálý, a proto nejistý element.

Y = V + R, Y = 99.9999 % * Y + R a Y = 100,000 * R.

Ekonomiku lze tedy nastartovat naprosto jednoduše: dejte Rothbardovi milion dolarů a [[HDP]] rázem vyletí o sto miliard!“'' <ref>ROTHBARD, Murray. ''Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů.'' Praha: 2005, Liberární institut, kap. 11. ISBN 80-86389-27-8.</ref>

Dnes velmi často opomíjeným faktem je, že sofistická myšlenka multiplikačního efektu byla vyvrácena již před 150 lety Frédéricem Bastiatem v knize ''Co je a co není vidět'', tedy dříve než samotná teorie vznikla. Viz např. kapitola 3 ''Daně'' nebo kapitola 11 ''Spořivost a přepych''. <ref>BASTIAT, Fréderic. ''Co je a co není vidět''. Praha: 1998, Liberární institut, s. 105-108, 139-145. ISBN 80-902270-6-6.</ref>

==Zdroje==
<references/>

Multiplikační efekt

2014-06-07T12:34:55Z

Monali:

'''Autor:''' Monika Martonová

'''Klíčová slova:''' multiplikátor, multiplikační efekt

'''Synonyma:''' multiplikátor

'''Související pojmy:''' HDP, fiskální politika

<blockquote>
''nadřazené'' - ekonomie </blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' – multiplikátor: nezaměstnanosti, investiční, rozpočtový, vývozní </blockquote>

=Multiplikační efekt=

== Definice ==

'''Multiplikační efekt''' je nástroj [[fiskální politiky]] státu, kterým se stát snaží stimulovat spotřebu v dané oblasti a přispět tak k růstu HDP a celkovému blahobytu v dané lokalitě.

První, kdo definoval multiplikační efekt, byl v roce 1931 britský ekonom R. F. Kahn, když zavedl pojem multiplikátor nezaměstnanosti. Největším proponentem této teorie byl však lord Keynes, který se zabýval investičním multiplikátorem. Tento ekonom vycházející z anglické klasické ekonomické školy pozdvihl celý koncept pro masové využití ve fiskální politice, ve které se v nezměněné podobě využívá dodnes. Podle druhů výdajů se rozlišuje ještě multiplikátor rozpočtový, zahraničního obchodu a vývozní. <ref>HAZLITT, Henry. ''Selhání nové ekonomie''. Praha: 1959, Liberární institut, s. 86. ISBN 80-86389-41-3.</ref>

''„Za daných okolností lze zjistit určitý poměr mezi příjmy a investicemi, kterému budeme říkat multiplikátor. Ten při určitém zjednodušení funguje i mezi celkovou zaměstnaností a zaměstnaností získanou přímo při investicích… Tento další krok je integrální součástí naší teorie zaměstnanosti, jelikož nám udává přesný vztah, při daném sklonu ke spotřebě, mezi agregátní zaměstnaností a příjmem a mírou investic.“'' <ref>KEYNES, John, M. ''Obecná teorie.'' Praha: Československá akademie věd, 1963, s. 113. ISBN 80-7325-043- 8.</ref>

==Vzorec==
''"Základním principem této teorie je, že státní investice „multiplikují“ zaměstnanost a příjmy na základě „keynesiánských rovnic (keynesiánství) a z jejich předpokladů o spotřebě. Podle Keynese je spotřeba (C) stabilní funkcí příjmu (Y); řekněme, že 80% příjmu tvoří spotřeba. Celý příjem se rovná výdajům na spotřebu plus na investice (I). Dosadíme do rovnice a získáme:

Y = C + I
C = 80% * Y
Neboli Y = 80% * Y + I a rovněž tím pádem Y = 5 * I

Z toho vyplývá, že každý přírůstek investic vede k pětinásobnému zvýšení celkových příjmů neboli HDP.“'' <ref>MAŠEK, Jan. ''Rakouská teorie hospodářských cyklů'', kapitola 8a. Dostupné z: http://www.mises.cz/literatura/rakouska-teorie-hospodarskych-cyklu-50-kapitola-8-a-nektere-konkurecni-teorie-hospodarskych-cyklu-keynesianci-264.aspx</ref>

V praxi se teorie využívá jako zdůvodnění investic, dotací a příspěvků v oblastech kultury, sportu, vědy a výzkumu nebo např. infrastruktury.

==Kritika==
Tato teorie je kritizována zástupci rakouské ekonomické školy (Hayek, Rothbard, Mises, Kirzner, z dnešních např. de Soto, Salerno, Thorton, u nás např. prof. J. Šíma). <ref>HUERTA DE SOTO, Jesus. ''Rakouská škola: Tržní řád a podnikatelská tvořivost''. Praha: 2012, Dokořán, s. VIII. ISBN 978-80-7363-445-2.</ref>

Jejich hlavní výtkou je především arbitrárnost postavená na modelu vytvořeném v prostředí [[dokonalé konkurence]] a [[metodologický individualismus]] (objektivismus). Tuto teorii tak nelze použít v reálné praxi. <ref>HUERTA DE SOTO, Jesus. Rakouská škola: ''Tržní řád a podnikatelská tvořivost''. Praha: 2012, Dokořán, s. 2. ISBN 978-80-7363-445-2.</ref>

Nereálnost multiplikačního efektu dokázal [[M. N. Rothbard]], který postupoval přesně podle logiky Keynese, ale dovedl jeho příklad do extrému. ''„Celkové příjmy (Y) se rovnají příjmům Rothbarda (R) plus příjmům všech ostatních lidí ve společnosti (V). Dá se říci, že příjem všech ostatních lidí je velmi stabilní funkcí celkových příjmů, neboť jediný rozdíl mezi nimi je příjem jednoho jediného člověka – Rothbarda. Stabilita tohoto vztahu je mnohonásobně větší než stabilita Keynesova vztahu mezi spotřebními výdaji a celkovými výdaji. Řekněme tedy, že V = 99,9999% * Y. Rothbardův příjem je volatilní, nestálý, a proto nejistý element.

Y = V + R, Y = 99.9999% * Y + R a Y = 100,000 * R.

Ekonomiku lze tedy nastartovat naprosto jednoduše: dejte Rothbardovi milion dolarů a [[HDP]] rázem vyletí o sto miliard!“'' <ref>ROTHBARD, Murray. ''Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů.'' Praha: 2005, Liberární institut, kap. 11. ISBN 80-86389-27-8.</ref>

Dnes velmi často opomíjeným faktem je, že sofistická myšlenka multiplikačního efektu byla vyvrácena již před 150 lety Frédéricem Bastiatem v knize ''Co je a co není vidět'', tedy dříve než samotná teorie vznikla. Viz např. kapitola 3 ''Daně'' nebo kapitola 11 ''Spořivost a přepych''. <ref>BASTIAT, Fréderic. ''Co je a co není vidět''. Praha: 1998, Liberární institut, s. 105-108, 139-145. ISBN 80-902270-6-6.</ref>

==Zdroje==
<references/>