https://wiki.knihovna.cz/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=Marta 2026-05-23T02:50:49Z Příspěvky uživatele MediaWiki 1.35.0 https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Blok_expert%C5%AF/T%C3%A9mata_pro_magistry&diff=20189 2012-02-28T11:33:49Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>Požadavky pro úspěšné ukončení předmětu:<br /> <br /> '''Prezenční studenti''': max. 2 povolené absence + vypracování shrnutí jedné přednášky (4000-5000 znaků, termín odevzdání 7 dní po dané přednášce - vždy do středy do večera).<br /> <br /> '''Kombinovaní studenti''': povinná účast na hodinách předcházejících páteční výuce kombinovaných studentů + vypracování 2 shrnutí vybraných přednášek (4000-5000 znaků, termín odevzdání 7 dní po dané přednášce)<br /> <br /> Úkoly se odevzdávají do Odevdávárny. Vybraná shrnutí budou umístěna na Inflow.cz - pište tedy spíše publicistický formát vhodný pro publikaci v elektronickém časppise (používejte hypertextové odkazy, podnadpisy atd.). Odevzdáním úkolu do Odevzdávárny tedy autor dává souhlas s možným publikováním na Inflow.cz (v případě nesouhlasu prosím předem kontaktujte vyučující kurzu Mgr. Ladislavu Suchou - sucha@phil.muni.cz)<br /> <br /> K jednotlivým tématům je třeba se přihlásit předem - '''do 10. března 2011'''.<br /> <br /> ----<br /> <br /> ''Pište svá jména pod názvy jednotlivých přednášek - prezenční studenti vybírají jednu, kombinovaní dvě přednášky. K jedné přednášce se může přihlásit více lidí.''<br /> <br /> '''Iva Burešová'''<br /> <br /> *Zdeněk Nešpor (navštivte tyto weby: [http://brno.gug.cz Brno GUG], [http://deskovky.org Deskovky.org], [http://chaoticum.cz Chaoticum.cz].)<br /> *Jitka Bugajevová<br /> *Helena Selucká<br /> <br /> '''Pavla Švástová'''<br /> <br /> *Dana Sabadková<br /> *Lucie Svobodová<br /> *Helena Selucká<br /> *Adéla Ťažká<br /> *Anna Růžičková<br /> <br /> '''Tomáš Feřtek'''<br /> <br /> *Lucie Machová<br /> *Blanka Kazdová<br /> *Ilona Děchtěrenková<br /> *Gabriela Obstová<br /> *Marta Janošová<br /> <br /> '''Martin Bastl'''<br /> <br /> *Iveta Levová<br /> *Ilona Děchtěrenková<br /> *Lenka Bazalová<br /> *Lenka Matušková<br /> <br /> '''Petr Přidal'''<br /> *Roman Koranda<br /> *Gabriela Obstová<br /> *Vendula Škrabalová<br /> <br /> '''Jan Řezáč'''<br /> <br /> *Lenka Kvapilová<br /> <br /> '''Veronika Peslerová'''<br /> <br /> *Blanka Kazdová<br /> *Sylvie Strýčková<br /> *Lucie Kaloudová<br /> *Veronika Barinková<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;&amp;lt;p&amp;gt;'''Jana Horáková''' <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;&amp;lt;p&amp;gt;'''Štěpán Bechyňský''' <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;&amp;lt;p&amp;gt;<br /> '''Adam Hrubý''' &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> **Lucie Mlýnková<br /> *Jitka Bugajevová<br /> *Vanda Gřešáková<br /> &amp;lt;p&amp;gt;'''Tomáš Pruša''' &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> *Veronika Juráková, <br /> *Iva Slabá<br /> <br /> &amp;lt;p&amp;gt;'''Bude upřesněno 1:-)''' &amp;lt;/p&amp;gt;&amp;lt;p&amp;gt;'''Bude upřesněno 2:-)''' &amp;lt;/p&amp;gt;</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10411 2011-05-16T14:40:53Z

<p>Marta: /* Obecná charakteristika */</p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy a skvěle doplňuje &quot;obě ostatní základní grafické metody: ''tisk z výšky'' (knihtisk) a ''tisk z hloubky'' (hlubotisk).&quot; [[#Literatura#|[3, s. 9]]] Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přírodního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak se doporučuje použít uhel, který lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. <br /> <br /> Záleží pouze na umělci, kterou techniku kresby litografie si z velkého množství zvolí pro své dílo. Umělec si nemusí zvolit pouze jeden typ techniky, ale může mezi sebou různé typy navzájem kombinovat.[[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10410 2011-05-16T14:39:40Z

<p>Marta: /* Obecná charakteristika */</p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy a skvěle doplňuje &quot;obě ostatní základní grafické metody: ''tisk z výšky'' (knihtisk) a ''tisk z hloubky'' (hlubotisk)&quot;. [[#Literatura#|[3, s. 9]]] Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přírodního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak se doporučuje použít uhel, který lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. <br /> <br /> Záleží pouze na umělci, kterou techniku kresby litografie si z velkého množství zvolí pro své dílo. Umělec si nemusí zvolit pouze jeden typ techniky, ale může mezi sebou různé typy navzájem kombinovat.[[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10409 2011-05-16T14:37:45Z

<p>Marta: /* Obecná charakteristika */</p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy a skvěle doplňuje &quot;obě ostatní základní grafické metody: ''tisk z výšky'' (knihktisk) a ''tisk z hloubky'' (hlubotisk)&quot;. [[#Literatura#|[3, s. 9]]] Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přírodního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak se doporučuje použít uhel, který lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. <br /> <br /> Záleží pouze na umělci, kterou techniku kresby litografie si z velkého množství zvolí pro své dílo. Umělec si nemusí zvolit pouze jeden typ techniky, ale může mezi sebou různé typy navzájem kombinovat.[[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10408 2011-05-16T14:19:35Z

<p>Marta: /* Technika litografie */</p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přírodního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak se doporučuje použít uhel, který lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. <br /> <br /> Záleží pouze na umělci, kterou techniku kresby litografie si z velkého množství zvolí pro své dílo. Umělec si nemusí zvolit pouze jeden typ techniky, ale může mezi sebou různé typy navzájem kombinovat.[[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10407 2011-05-16T14:18:53Z

<p>Marta: /* Technika litografie */</p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přírodního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak se doporučuje použít uhel, který lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. <br /> <br /> Závisí pouze na umělci, kterou techniku kresby litografie si z velkého množství zvolí pro své dílo. Umělec si nemusí zvolit pouze jeden typ techniky, ale může mezi sebou různé typy navzájem kombinovat.[[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10406 2011-05-16T14:14:52Z

<p>Marta: /* Technika litografie */</p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přírodního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. <br /> <br /> Závisí pouze na umělci, kterou techniku kresby litografie si z velkého množství zvolí pro své dílo. Umělec si nemusí zvolit pouze jeden typ techniky, ale může mezi sebou různé typy navzájem kombinovat.[[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10405 2011-05-16T14:02:35Z

<p>Marta: /* Technika litografie */</p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. <br /> <br /> Závisí pouze na umělci, kterou techniku kresby litografie si z velkého množství zvolí pro své dílo. Umělec si nemusí zvolit pouze jeden typ techniky, ale může mezi sebou různé typy navzájem kombinovat.[[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10404 2011-05-16T13:49:50Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, barevná litografie, fotolitografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, pérová litografie, strukturální litografie, šerosvitová litografie, škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10403 2011-05-16T13:46:53Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, Autografie, Barevná litografie, Fotolitografie, Křídová litografie, Lavírovaná litografie, Pérová litografie, Strukturální litografie, Šerosvitová litografie, Škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' Autografie, Barevná litografie, Fotolitografie, Křídová litografie, Lavírovaná litografie, Pérová litografie, Strukturální litografie, Šerosvitová litografie, Škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10402 2011-05-16T13:46:36Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' Litografie, grafika, grafická technika, tisk, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' Kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:''' Tisk z plochy, Autografie, Barevná litografie, Fotolitografie, Křídová litografie, Lavírovaná litografie, Pérová litografie, Strukturální litografie, Šerosvitová litografie, Škrábaná litografie<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' Tisk z plochy&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:''Autografie, Barevná litografie, Fotolitografie, Křídová litografie, Lavírovaná litografie, Pérová litografie, Strukturální litografie, Šerosvitová litografie, Škrábaná litografie&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10401 2011-05-16T13:38:26Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' litografie, grafika, grafická technika, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:'''<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10400 2011-05-16T13:37:34Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' litografie, grafika, grafická technika, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:'''<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:''<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10399 2011-05-16T13:37:11Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' litografie, grafika, grafická technika, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy:'''<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:''<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:''<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10398 2011-05-16T13:34:58Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' litografie, grafika, grafická technika, kresba, umění<br /> <br /> '''Synonyma:''' kamenotisk, tisk z kamene<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> ''nadřazené''<br /> <br /> ''podřazené''<br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10397 2011-05-16T13:29:48Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku '''tisku z kamene'''. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku '''1530''', kdy se '''Michael Gerechtem''' pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil '''Alois Senefelder''', což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce '''1789''' vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce '''1826''' uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má '''''dva principy''''', složitější a pohodlnější. '''První''', složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> '''Druhý''', jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10396 2011-05-16T13:19:41Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ [[#Literatura#|[2, s. 186]]] Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. [[#Literatura#|[2, s. 186]]] <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10395 2011-05-16T13:16:18Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]]<br /> <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. [[#Literatura#|[1, s. 141]]] <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit. [[#Literatura#|[1, s. 144 - 145]]]<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10394 2011-05-16T13:13:18Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[#Literatura#|[1, s. 141]]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ <br /> <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit.<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10393 2011-05-16T13:10:15Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[1, s. 141]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ <br /> <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit.<br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10392 2011-05-16T13:08:15Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[Název odkazu]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ <br /> <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit.<br /> <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> <br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> <br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10391 2011-05-16T13:07:30Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ [[Název odkazu]] Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ <br /> <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit.<br /> <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> <br /> 1. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění. Praha: Artia, 1981. 203 s. ISBN 37-008-81<br /> 2. MARCO, Jindřich. O grafice. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 s. ISBN 23-028-81<br /> 3. RAMBOUSEK, Jan. Litografie a ofset. 1. vydání. Praha: Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1948. 224 s.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10390 2011-05-16T12:49:37Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ <br /> <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit.<br /> <br /> <br /> == Použitá literatura ==</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10389 2011-05-16T12:48:34Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ <br /> <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> <br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> <br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> <br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> <br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10388 2011-05-16T12:47:35Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10387 2011-05-16T12:45:41Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.<br /> <br /> <br /> == Vývoj litografie ==<br /> <br /> Vývoj litografie sahá až do roku 1530, kdy se Michael Gerechtem pokusil využít leptání kamene k tisku. „Tehdy však šlo o leptání do kamene ve snaze získat formu pro tisk z výšky.“ <br /> Litografii objevil Alois Senefelder, což byl vystudovaný právník, který se však nevěnoval právu, ale divadlu. Jako první si uvědomil jedinečnost této techniky a zasvětil celý svůj život jejímu zdokonalování a novým postupům.<br /> S objevením kamenotisku neboli litografie, pomohla Aloisi Senefelderovi náhoda. „Jednoho dne si napsal ve spěchu seznam prádla pro prádelnu mastným inkoustem na blízko ležící desku solnhofenského vápence, kterou při svých pokusech používal ke tření barev. Přitom vypozoroval, že se mastná tekutina zatáhla do povrchu kamene zvláštním způsobem. Po vyleptání kyselinou dusičnou dal kámen pěkné tisky a tím byla litografie v zásadě objevena.“ <br /> Senefelder se litografií dále zabýval a rozvíjel ji. V roce 1789 vynalezl rytinu do kamene, o deset let později autografii a křídový způsob a v roce 1826 uskutečnil první vícebarevný tisk. <br /> <br /> <br /> == Principy techniky ==<br /> <br /> Litografie má dva principy, složitější a pohodlnější. První, složitější, používá pro svůj vznik litografický kámen, což je velmi jemnozrný vápenec uhličitý. „Na vyhlazenou desku se zvratně kreslí obraz jako na papír a to litografickou tuší, tuhou i tekutou, autografickým inkoustem nebo litografickou křídou.“ Jedná se o mastné preparáty, které je schopen litografický kámen velmi dobře přijmout. Kresba se, samozřejmě, neobejde ani bez speciálních štětců a držátek.<br /> Druhý, jednodušší postup, spočívá v tom, že se kresba nakreslí přímo na zvláštní přenosový škrobový papír a z něj se tiskne na litografický kámen. Pro oba postupy pak dále platí, že se povrch kamene zaleptá leptadlem a tak barvu při tisku přijímají pouze mastná pokreslená místa. Tisk litografie probíhá lisováním kresby. <br /> <br /> <br /> == Technika litografie ==<br /> <br /> V prvé řadě je potřeba speciálního litografického kamene, což je jemnozrnný uhličitan vápenatý třetihorního původu. Kámen musí být plochý a jeho zbarvení může být světle žlutavé až šedé. Tyto kameny se těží z lomů v Bavorsku, Sasku, Porýní, Chorvatsku, Velké Británii…<br /> Před použitím je nutné každý kámen přebrousit. Brousit lze kámen jak ručně, tak i na stroji. Při ručním broušení se na tiskovou plochu kamene, která je předem navlhčena vodou, nasype brusný písek. Kámen se napřed brousí hrubším pískem a postupně je přidáván jemnější. Na posypaný kámen se poté položí menší, který díky krouživým pohybům tlačí na písek a odstraňuje tak starou kresbu. <br /> Po broušení je nutné kámen vyhladit, a to odstraněním zrn písku pomocí pemzy krouživými pohyby z povrchu kamene. Při tomto pohybu vzniká maz, který se neodstraňuje, protože podporuje vytváření hladkého povrchu. Vyhlazený kámen se opláchne vodou a nechá se vyschnout.<br /> Před prací se vyplatí vytvořit na kameni náčrt pomocí měkkého přídního uhlu. Náčrt kresby není dobré dělat tužkou, neboť ta zanechává mastnou stopu, naopak uhel lze před vlastním kreslením jednoduše sprášit.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10386 2011-05-16T12:42:45Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> <br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10385 2011-05-16T12:42:08Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''<br /> <br /> <br /> == Obecná charakteristika ==<br /> ----<br /> Litografie je umělecká technika, která pro svůj vznik používá techniku tisku z kamene. Jedná se o poslední vynalezenou základní grafickou techniku. Tento způsob tisku grafiky je základním a nejrozšířenějším způsobem tisku z plochy. Litografie má ze všech grafických technik „nejblíže k jednoduché kresbě na papíře, zachycuje přitom věrně charakter umělcova rukopisu a mnohostí postupů, jež lze navzájem dobře kombinovat.“ Výhodou litografie je, že její technika nabízí umělci širokou škálu výrazových prostředků.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10384 2011-05-16T12:40:12Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:'''<br /> <br /> '''Synonyma:'''<br /> <br /> '''Související pojmy'''</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Litografie&diff=10383 2011-05-16T12:39:55Z

<p>Marta: Založena nová stránka: '''Autor: '''Marta Janošová '''Klíčová slova:''' '''Synonyma:''' '''Související pojmy'''</p> <hr /> <div>'''Autor: '''Marta Janošová<br /> '''Klíčová slova:'''<br /> '''Synonyma:'''<br /> '''Související pojmy'''</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18137 2011-01-02T23:47:25Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[1]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[4, s. 35]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[4, s. 36]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[4, s. 36]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[4, s. 37]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # AUJEZDSKÝ, Josef. ''Novelizovaný autorský zákon a „kopírování“ pro osobní potřebu'' [online]. c2010 [cit. 2010-12-31]. eAdvokacie. Dostupné z WWW http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/novelizovany-autorsky-zakon-a-kopirovani-pro-osobni-potrebu.html<br /> # Česká republika. Zákon ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In ''Sbírka zákonů, Česká republika''. 2000, 36, 121, s. 1658-1685. Dostupný také z WWW: &lt;http://www.nkp.cz/o_knihovnach/AutZak/Index.htm&gt;.<br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. ''Ikaros'' [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-12-31]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.<br /> # OBSTOVÁ, Gabriela. ''Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18136 2011-01-02T23:40:34Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[1]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[4, s. 35]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[4, s. 36]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[4, s. 36]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[4, s. 37]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # AUJEZDSKÝ, Josef. ''Novelizovaný autorský zákon a „kopírování“ pro osobní potřebu'' [online]. c2010 [cit. 2010-12-31]. eAdvokacie. Dostupné z WWW http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/novelizovany-autorsky-zakon-a-kopirovani-pro-osobni-potrebu.html<br /> # Česká republika. Zákon ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In ''Sbírka zákonů, Česká republika''. 2000, 36, 121, s. 1658-1685. Dostupný také z WWW: &lt;http://www.nkp.cz/o_knihovnach/AutZak/Index.htm&gt;.<br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. ''Ikaros'' [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-12-31]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.<br /> # OBSTOVÁ, Gabriela. ''Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18135 2011-01-02T23:37:28Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[1]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[3, s. 35]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[3, s. 36]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[3, s. 36]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[3, s. 37]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # AUJEZDSKÝ, Josef. ''Novelizovaný autorský zákon a „kopírování“ pro osobní potřebu'' [online]. c2010 [cit. 2010-12-31]. eAdvokacie. Dostupné z WWW http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/novelizovany-autorsky-zakon-a-kopirovani-pro-osobni-potrebu.html<br /> # Česká republika. Zákon ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In ''Sbírka zákonů, Česká republika''. 2000, 36, 121, s. 1658-1685. Dostupný také z WWW: &lt;http://www.nkp.cz/o_knihovnach/AutZak/Index.htm&gt;.<br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. ''Ikaros'' [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-12-31]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.<br /> # OBSTOVÁ, Gabriela. ''Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18134 2011-01-02T23:35:41Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[1]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[3, s. 35]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[3, s. 36]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[3, s. 36]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[3, s. 37]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # AUJEZDSKÝ, Josef. ''Novelizovaný autorský zákon a „kopírování“ pro osobní potřebu'' [online]. c2010 [cit. 2010-12-31]. eAdvokacie. Dostupné z WWW http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/novelizovany-autorsky-zakon-a-kopirovani-pro-osobni-potrebu.html<br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. ''Ikaros'' [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-12-31]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.<br /> # OBSTOVÁ, Gabriela. ''Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.<br /> # Česká republika. Zákon ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In ''Sbírka zákonů, Česká republika''. 2000, 36, 121, s. 1658-1685. Dostupný také z WWW: &lt;http://www.nkp.cz/o_knihovnach/AutZak/Index.htm&gt;.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18133 2011-01-02T22:47:11Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[1]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[3, s. 35]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[3, s. 36]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[3, s. 36]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[3, s. 37]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # AUJEZDSKÝ, Josef. ''Novelizovaný autorský zákon a „kopírování“ pro osobní potřebu'' [online]. c2010 [cit. 2010-12-31]. eAdvokacie. Dostupné z WWW http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/novelizovany-autorsky-zakon-a-kopirovani-pro-osobni-potrebu.html<br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. ''Ikaros'' [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-12-31]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.<br /> # OBSTOVÁ, Gabriela. ''Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18132 2011-01-02T22:42:21Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[1]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[3]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # AUJEZDSKÝ, Josef. ''Novelizovaný autorský zákon a „kopírování“ pro osobní potřebu'' [online]. c2010 [cit. 2010-12-31]. eAdvokacie. Dostupné z WWW http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/novelizovany-autorsky-zakon-a-kopirovani-pro-osobni-potrebu.html<br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. ''Ikaros'' [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-12-31]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.<br /> # OBSTOVÁ, Gabriela. ''Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18131 2011-01-02T22:38:57Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[1]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[2]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[3]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[3]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # AUJEZDSKÝ, Josef. ''Novelizovaný autorský zákon a „kopírování“ pro osobní potřebu'' [online]. c2010 [cit. 2010-12-31]. eAdvokacie. Dostupné z WWW http://www.e-advokacie.cz/cz/clanky/novelizovany-autorsky-zakon-a-kopirovani-pro-osobni-potrebu.html<br /> <br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. ''Ikaros'' [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-12-31]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.<br /> <br /> # OBSTOVÁ, Gabriela. ''Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám''. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18130 2011-01-02T21:50:04Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[1]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[6]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[1]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[6]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. Ikaros [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-12-31]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18129 2011-01-02T21:35:29Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[1]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[6]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[6]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==<br /> # GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. Ikaros [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-06-19]. Dostupné z WWW: &lt;http://www.ikaros.cz/node/6255&gt;. ISSN 1212-5075.</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18128 2011-01-02T21:29:16Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[6]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ [[#Literatura|[6]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18127 2011-01-02T21:28:44Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. [[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. [[#Literatura|[6]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ ''[[#Literatura|[6]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18126 2011-01-02T21:26:33Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. ''[[#Literatura|[6]]] Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“ ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ ''[[#Literatura|[6]]] Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“ ''[[#Literatura|[6]]] <br /> <br /> == Použitá literatura ==</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18125 2011-01-02T20:58:01Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ <br /> <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout.<br /> <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> <br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“<br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“<br /> <br /> == Použitá literatura ==</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18124 2011-01-02T20:52:02Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“<br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“<br /> <br /> == Použitá literatura ==</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18123 2011-01-02T20:49:11Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“<br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - '''Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv''', a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - '''Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití''', pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18122 2011-01-02T20:45:10Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“<br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> <br /> - Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv, a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> <br /> - Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití, pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18121 2011-01-02T20:44:26Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“<br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> '''''Nenaplněné právní podmínky díla:'''''<br /> Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> - Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv, a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> - Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití, pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18120 2011-01-02T20:42:52Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“<br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství:'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora:'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb:'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel:'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> Nenaplněné právní podmínky díla: Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> - Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv, a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> - Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití, pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18119 2011-01-02T20:42:04Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“<br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: '''''<br /> <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství'''<br /> <br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora'''<br /> <br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb'''<br /> <br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel'''<br /> <br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> Nenaplněné právní podmínky díla: Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> - Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv, a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> - Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití, pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“</div>

Marta https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Voln%C3%A9_d%C3%ADlo&diff=18118 2011-01-02T20:40:12Z

<p>Marta: </p> <hr /> <div>'''Autor:''' Marta Janošová<br /> <br /> '''Klíčová slova:''' volné dílo, užití volného díla, autorské právo, autor<br /> <br /> '''Synonyma:''' -- <br /> <br /> '''Související pojmy:''' autorská majetková práva, volné užití díla<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''nadřazené:'' autorská práva, volné užití&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;blockquote&gt;<br /> ''podřazené:'' majetková práva&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> == Charakteristika ==<br /> „Koncepce autorského práva vychází z toho, že autor má časově omezenou výsadu, kdy rozhoduje o možnostech poskytnutí svého díla druhým osobám. Po uplynutí této lhůty se dílo stává volným dílem a je součástí společného vlastnictví.“ <br /> Volným dílem nazýváme tedy to dílo, které již není předmětem autorské ochrany. U tohoto typu díla již uplynula doba trvání majetkových práv a jeho užití není omezováno. Z díla se stává volné dílo i tehdy, když autor nemá dědice či dědicové odmítnou dědictví v podobě autorských majetkových práv přijmout. <br /> Volné dílo smí být užito jakoukoli osobou, a to jakýmkoliv způsobem, například včetně jeho užití sdělováním veřejnosti, prostřednictvím internetu či rozšiřováním. Při využívání volného díla nesmí být snižována jeho informační hodnota a vždy musí být uveden autor (je-li znám).<br /> Volné dílo vždy vzniká podle předepsaných mechanismů, autor díla nemá žádnou možnost tento proces ovlivnit. Každé autorské dílo je již od okamžiku svého vzniku chráněno autorskými právy, která nemá autor možnost odvolat.<br /> Každá díla, tedy i ta volná, je potřeba chránit. Pokud se kdokoli proviní proti přirozenému stavu volných děl, např. jejich neoprávněným autorským přisvojením, tak musí být ze zákona potrestán. <br /> <br /> == Užití volného díla ==<br /> Volné dílo smíme užít tehdy, když uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv. I u volného díla „však může stále přetrvávat postmortální ochrana, v rámci které je třeba užít dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a uvést jméno autora.“<br /> <br /> == Naplněné a nenaplněné právní podmínky volného díla ==<br /> '''''Naplněné právní podmínky díla: ''''' <br /> Jedná se o takové právní podmínky, jejichž přezkoumáním zjistíme, zda je dílo volné. <br /> Hlavním předmětem naplněných právních podmínek je otázka autorství. Mezi podmínky, které se zabývají autory, patří:<br /> <br /> - '''Identifikace počtu osob podílejících se na autorství'''<br /> Jestliže má dílo jednoho hlavního autora, ale na jeho tvorbě se podíleli i např. dva další spoluautoři, tak „v takovém případě se počítá obecná doba trvání ochrany (70 let) pro hlavního autora a pro posledního přeživšího spoluautora.“ Jakmile uplyne doba trvání ochrany autorských majetkových práv, tak je dílo následujícího kalendářního roku volné.<br /> <br /> - '''Identifikace totožnosti autora'''<br /> Totožnost autora je buď známa, nebo neznáma. Pokud je totožnost známa, tak platí obecná doba trvání autorských majetkových práv od smrti autora (70 let). Jestliže však totožnost autora neznáme, tak bereme v potaz dobu zveřejnění prvního vydání díla a následné uplynutí 70 let od této doby. <br /> <br /> - '''Identifikace dalších autorských vazeb'''<br /> Mezi autorské vazby patří např. autorské vazby ilustrátora, autora předmluvy či doslovu. Pokud těmto doprovodným autorům díla ještě neuplynula autorská majetková práva, tak je nutno tuto otázku řešit buď s doprovodnými autory nebo přímo s dědici či zákonnými nositeli majetkových práv a získat od nich povolení k oprávnění dílo užít.<br /> <br /> - '''Vydavatel'''<br /> Pokud ještě neuplynula doba trvání ochrany díla od vydání vydavatelem (50 let), tak je nutno požádat o souhlas užít dílo i vydavatele.<br /> <br /> Nenaplněné právní podmínky díla: Jedná se o takové právní podmínky, které je nutno použít, pokud se objeví problémy s držiteli autorských majetkových práv a tyto problémy je nutno řešit individuální licenční smlouvou. Mezi tyto problémy patří:<br /> - Podílejícím se autorům na díle ještě neskončila doba trvání autorských majetkových práv, a proto je nutno kontaktovat autora nebo dědice autorského práva a žádat je o souhlas s oprávněním užít dílo.<br /> - Nejsou známi dědicové autorských majetkových práv díla a nemohou tak udělit souhlas k jeho užití, pak není možné splnit právní podmínku k volnému užití díla. „V tomto případě není možné s dílem volně nakládat a je třeba dodržet ustanovení AZ, podle nichž je možné dílo za těchto okolností zpřístupnit a užít pouze na základě zákonných licencí, v elektronické podobě pouze na zařízení a v prostorách knihovny.“</div>

Marta