WikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs]

https://wiki.knihovna.cz/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=Kl%C3%A1Ra WikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs] 2026-07-08T12:32:34Z Příspěvky uživatele MediaWiki 1.35.0 https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=37070 Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace) 2013-10-23T19:29:11Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>= Charakteristika =<br /> <br /> Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzního procesu. Na základe těchto elementů definoval difúzi inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br /> <br /> = Osvojení inovací =<br /> <br /> Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br /> <br /> == Proces ==<br /> <br /> Podle teorie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br /> <br /> 1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Knowledge''' - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br /> <br /> 2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Persuasion''' - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br /> <br /> 3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Decision''' - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br /> <br /> 4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Implementation''' – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br /> <br /> 5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Confirmation''' - Poslední fází je potvrzení.<br /> <br /> Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br /> <br /> == Vlastnosti inovací ==<br /> <br /> Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné tempo v&nbsp;přijímání:<br /> <br /> #'''Relative advantage''' (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br /> #'''Compatibility''' (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace považována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br /> #'''Complexity''' (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br /> #'''Trialability''' (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br /> #'''Observability''' (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref><br /> <br /> == Faktory ==<br /> <br /> Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Hlavním faktorem přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. <ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br /> <br /> <br /> <br /> == Přijímací kategorie ==<br /> <br /> V celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a u těch, kteří ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímacích kategorií (viz obr.1):<br /> <br /> #'''Innovators''' (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br /> #'''Early adopters''' (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br /> #'''Early Majority''' (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br /> #'''Late Majority''' (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br /> #'''Laggards''' (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br /> <p style="text-align: center;">[[File:DI podle Rogerse.png|Proces šíření inovací podle Rogerse.]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.1 '''<span style="color: rgb(51, 51, 51); font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 14px; orphans: 2; text-align: left; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: pre-wrap; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); display: inline !important; float: none;">Obrázek popisuje proces šíření inovací podle Rogerse. Křivku tvoří přijímací kategorie promítnuté v čase.</span></p><br /> = Výzkumné texty =<br /> <br /> == První výzkum ==<br /> <br /> Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br /> <br /> Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br /> <br /> Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br /> <br /> Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze (viz Obr.2). Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref> Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br /> <p style="text-align: center;">[[File:Inovační křivky.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.2''' Inovační křivky a vývoj počtu provozoven McDonalds.</p><p style="text-align: center;"></p><br /> Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a slovenský trh, je možné přirovnat k expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k jejímu kaskádovitému podtypu (viz Obr.3). Inovace v této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a šíří se od nejvýše postavených středisek k nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v malých městech a venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v ČR.<br /> <p style="text-align: center;">[[File:Difuze.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.3''' Expanzivní hiererchická difúze provozoven firmy McDonalds v Slovenské a České republice.</p><br /> V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br /> <br /> == Druhý výzkum ==<br /> <br /> == Třetí výzkum ==<br /> <br /> = Citace =<br /> <br /> <references /><br /> <br /> = Zdroje =<br /> <br /> *Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br /> <br /> *LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm]<br /> <br /> *KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967<br /> <br /> *LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc. 2005, s. 118-122.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=36986 Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace) 2013-10-23T16:38:57Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>= Charakteristika =<br /> <br /> Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzniho procesu. Na základe těchto elementů definoval difúze inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. ''Diffusion Theory''. Theories of Information Behavior. Information Today, 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br /> <br /> = Osvojení inovací =<br /> <br /> Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br /> <br /> == Proces ==<br /> <br /> Podle teotie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br /> <br /> 1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Knowledge - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br /> <br /> 2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Persuasion - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br /> <br /> 3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Decision - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br /> <br /> 4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Implementation – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br /> <br /> 5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Confirmation - Poslední fází je potvrzení.<br /> <br /> Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<br /> <br /> == Vlastnosti inovací ==<br /> <br /> Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné temtpo v&nbsp;přijímání:<br /> <br /> #Relative advantage (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br /> #Compatibility (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace ppovažována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br /> #Complexity (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br /> #Trialability (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br /> #Observability (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<br /> <br /> == Faktory ==<br /> <br /> Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude s&nbsp;pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Z hlavních faktorů přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. ([http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm])<br /> <br /> == Přijímací kategorie ==<br /> <br /> Zde obrázek.<br /> <br /> V&nbsp;celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u&nbsp;jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a&nbsp;u&nbsp;těch, kteží ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímajících kategorií:<br /> <br /> #Innovators (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br /> #Early adopters (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br /> #Early Majority (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br /> #Late Majority (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br /> #Laggards (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;[http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.htm]<br /> <br /> = Výzkumné texty =<br /> <br /> == První výzkum ==<br /> <br /> Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br /> <br /> Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností. (článek)<br /> <br /> Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br /> <br /> Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze. Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému. (článek) Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br /> <br /> Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a&nbsp;slovenský trh, je možné přirovnat k&nbsp;expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k&nbsp;jejímu kaskádovitému podtypu. Inovace v&nbsp;této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a&nbsp;šíří se od nejvýše postavených středisek k&nbsp;nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a&nbsp;středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v&nbsp;malých městech a&nbsp;venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v&nbsp;ČR.<br /> <br /> V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná. (zdroj)<br /> <br /> == Druhý výzkum ==<br /> <br /> == Třetí výzkum ==<br /> <br /> = Citace =<br /> <br /> <references /><br /> <br /> = Zdroje =<br /> <br /> *Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br /> <br /> *</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=36977 Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace) 2013-10-23T16:08:32Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>= Charakteristika =<br /> <br /> Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzniho procesu. Na základe těchto elementů definoval difúze inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. ''Diffusion Theory''. Theories of Information Behavior. Information Today, 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br /> <br /> = Osvojení inovací =<br /> <br /> Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br /> <br /> == Proces ==<br /> <br /> Podle teotie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br /> <br /> 1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Knowledge - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br /> <br /> 2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Persuasion - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br /> <br /> 3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Decision - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br /> <br /> 4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Implementation – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br /> <br /> 5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Confirmation - Poslední fází je potvrzení.<br /> <br /> Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<br /> <br /> == Vlastnosti inovací ==<br /> <br /> Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné temtpo v&nbsp;přijímání:<br /> <br /> #Relative advantage (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br /> #Compatibility (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace ppovažována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br /> #Complexity (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br /> #Trialability (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br /> #Observability (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<br /> <br /> == Faktory ==<br /> <br /> Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude s&nbsp;pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Z hlavních faktorů přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. ([http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm])<br /> <br /> Zde obrázek.<br /> <br /> V&nbsp;celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u&nbsp;jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a&nbsp;u&nbsp;těch, kteží ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímajících kategorií:<br /> <br /> #Innovators (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br /> #Early adopters (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br /> #Early Majority (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br /> #Late Majority (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br /> #Laggards (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;[http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.htm]<br /> <br /> = Výzkumné texty =<br /> <br /> == První výzkum ==<br /> <br /> Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br /> <br /> Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností. (článek)<br /> <br /> Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br /> <br /> Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze. Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému. (článek) Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br /> <br /> Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a&nbsp;slovenský trh, je možné přirovnat k&nbsp;expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k&nbsp;jejímu kaskádovitému podtypu. Inovace v&nbsp;této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a&nbsp;šíří se od nejvýše postavených středisek k&nbsp;nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a&nbsp;středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v&nbsp;malých městech a&nbsp;venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v&nbsp;ČR.<br /> <br /> V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná. (zdroj)<br /> <br /> == Druhý výzkum ==<br /> <br /> == Třetí výzkum ==<br /> <br /> = Citace =<br /> <br /> <references /><br /> <br /> = Zdroje =<br /> <br /> *Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br /> <br /> *</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=36953 Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace) 2013-10-23T14:07:48Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>= Charakteristika =<br /> <br /> Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzniho procesu. Na základe těchto elementů definoval ID ako proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. (její článek) Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.([http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html])<br /> <br /> = Osvojení inovací =<br /> <br /> Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br /> <br /> == Proces ==<br /> <br /> Podle teotie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br /> <br /> 1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Knowledge - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br /> <br /> 2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Persuasion - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br /> <br /> 3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Decision - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br /> <br /> 4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Implementation – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br /> <br /> 5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Confirmation - Poslední fází je potvrzení.<br /> <br /> Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<br /> <br /> == Faktory ==<br /> <br /> Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude s&nbsp;pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Z hlavních faktorů přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. ([http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm])<br /> <br /> Zde obrázek.<br /> <br /> V&nbsp;celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u&nbsp;jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a&nbsp;u&nbsp;těch, kteží ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímajících kategorií:<br /> <br /> #Innovators (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br /> #Early adopters (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br /> #Early Majority (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br /> #Late Majority (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br /> #Laggards (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;[http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.htm]<br /> <br /> = Výzkumné texty =<br /> <br /> == První výzkum ==<br /> <br /> Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br /> <br /> Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností. (článek)<br /> <br /> Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br /> <br /> Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze. Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému. (článek) Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br /> <br /> Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a&nbsp;slovenský trh, je možné přirovnat k&nbsp;expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k&nbsp;jejímu kaskádovitému podtypu. Inovace v&nbsp;této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a&nbsp;šíří se od nejvýše postavených středisek k&nbsp;nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a&nbsp;středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v&nbsp;malých městech a&nbsp;venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v&nbsp;ČR.<br /> <br /> V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná. (zdroj)<br /> <br /> == Druhý výzkum ==<br /> <br /> == Třetí výzkum ==</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=36951 Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace) 2013-10-23T13:54:29Z

<p>KláRa: Založena nová stránka: = Charakteristika = Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií...</p> <hr /> <div>= Charakteristika =<br /> <br /> Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzniho procesu. Na základe těchto elementů definoval ID ako proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. (její článek) Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.([http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html])<br /> <br /> = Osvojení inovací =<br /> <br /> == Proces ==<br /> <br /> Podle teotie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br /> <br /> 1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Knowledge - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br /> <br /> 2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Persuasion - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br /> <br /> 3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Decision - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br /> <br /> 4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Implementation – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br /> <br /> 5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Confirmation - Poslední fází je potvrzení.<br /> <br /> Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<br /> <br /> == Faktory ==<br /> <br /> Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude s&nbsp;pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Z hlavních faktorů přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. ([http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm])<br /> <br /> Zde obrázek.<br /> <br /> V&nbsp;celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u&nbsp;jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a&nbsp;u&nbsp;těch, kteží ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímajících kategorií:<br /> <br /> #Innovators (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br /> #Early adopters (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br /> #Early Majority (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br /> #Late Majority (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br /> #Laggards (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;[http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.htm]<br /> <br /> = Výzkumné texty =<br /> <br /> == První výzkum ==<br /> <br /> Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;ruzných informačních zdroju.<br /> <br /> Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpurce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti pruběhu difúzníjo procesu řetězce v&nbsp;obou zemách a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností. (článek)<br /> <br /> Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodiský přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti pruběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejných míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu muže být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Duvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinutéa provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br /> <br /> Výzkmuníci zanalyzovali získané informacea na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupum, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze. Ten předpokládá existenci zdroje pusobícího na celý region. Počet příjemcu roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupencu inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systém. (článek) Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že uplné nasycení nemuže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici pruběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br /> <br /> Výsledek druhé analýzy, která se zabývá pruběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a&nbsp;slovenský trh, je možné přirovnat k&nbsp;expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k&nbsp;jejímu kaskádovitému podtypu. Inovace v&nbsp;této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členu komunity a&nbsp;šíří se od nejvýše postavených středisk k&nbsp;nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a&nbsp;středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v&nbsp;malých městech a&nbsp;venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v&nbsp;ČR.<br /> <br /> V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvôli rozdílným životním postojum a&nbsp;spotťebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíťení informací zustává tato síť prodejen stále uspěšná. (zdroj)<br /> <br /> == Druhý výzkum ==<br /> <br /> == Třetí výzkum ==</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/teorie_v_ISK2013&diff=36949 KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/teorie v ISK2013 2013-10-23T13:41:31Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>Doménová analýza (Birger Hjorland) - Kristýna Kalmárová, Andrea Kratochvílová, Jitka Petrlová<br /> <br /> [[Sociální pozice (Lisa M. Given)]]- Štěpánka Kaftanová, Petr Svoboda, Iveta Burdová, Štěpán Řezník<br /> <br /> Hodnotově-senzitivní design - Klammert, Turek, Krištofová<br /> <br /> [[Zóna nejbližšího vývoje (Vygotsky)]] - Anna Pangrácová, Martina Vaňková, Miroslava Töpferová<br /> <br /> [[Teorie sociálního kapitálu]] - Petr Kalíšek, Jakub Fryš, Marie Ondrášková, Tereza Navarová<br /> <br /> [[Informační ekologie]] - Marek Svízela, Jana Skládaná, Zdeňka Žádníková, Tatiana Kňazeová<br /> <br /> [[Network gatekeeping]] - Kateřina Slámová, Eva Sedláková<br /> <br /> [[Reader Response Theory]] (Stanley Fish) - Dana Tomančáková, Lenka Hodicová, Šiková Petra, Horáková Michaela<br /> <br /> [[Interpretativní repertoáry]] - Romana Jakšlová, Michaela Hortová, Jana Hlavinková, Šárka Vančurová<br /> <br /> [[Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)]] - Lenka Machátová, Klára Kopecká, Zuzana Kunová, Joanna Galuszka<br /> <br /> [[Teorie sociálního učení (Bandura)]] - Lada Matyášová, Zima, Učnová, Matoušek<br /> <br /> [[Kulturní modely (Dimenze kultury) (Hall, Hofstede)]] - Katrin Kalay, Renáta Šajnarová, Kristýna Klímková, Lukáš Zduba<br /> <br /> [[Ellisův model informačního chování]] Lelková Marta, Valešová Marta, Michálková Iva, Foral Jakub<br /> <br /> Information intents (Todd) - Příhoda, Matyáš, Prstek<br /> <br /> [[Symbolické násilí (Bourdieu)]] Kopečný, Petr Šmíd, Jana Pekárková</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/teorie_v_ISK2013&diff=36350 KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/teorie v ISK2013 2013-10-14T07:07:50Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>Doménová analýza (Birger Hjorland) - Kristýna Kalmárová, Andrea Kratochvílová, Jitka Petrlová<br /> <br /> [[Sociální pozice (Lisa M. Given)]]- Štěpánka Kaftanová, Petr Svoboda, Iveta Burdová<br /> <br /> Hodnotově-senzitivní design<br /> <br /> [[Zóna nejbližšího vývoje (Vygotsky)]] - Anna Pangrácová, Martina Vaňková, Miroslava Töpferová<br /> <br /> [[Teorie sociálního kapitálu]] - Petr Kalíšek, Fryš Jakub, Marie Ondrášková, Tereza Navarová<br /> <br /> Informační ekologie - Marek Svízela, Jana Skládaná, Zdeňka Žádníková, Tatiana Kňazeová<br /> <br /> Network gatekeeping<br /> <br /> Reader Response Theory (Stanley Fish) - Dana Tomančáková, Lenka Hodicová<br /> <br /> [[Interpretativní repertoáry]] - Romana Jakšlová, Michaela Hortová, Jana Hlavinková, Šárka Vančurová<br /> <br /> Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)- Lenka Machátová, Klára Kopecká, Zuzana Kunová, Joanna Galuszka<br /> <br /> [[Teorie sociálního učení (Bandura)]] - Lada Matyášová, Zima, Učnová, Matoušek<br /> <br /> Kulturní modely (Dimenze kultury) (Hall, Hofstede) - Katrin Kalay, Renáta Šajnarová, Kristýna Klímková, Lukáš Zduba<br /> <br /> [[Ellisův model informačního chování]] Lelková, Valešova, Michálková, Foral<br /> <br /> Information intents (Todd)<br /> <br /> [[Symbolické násilí (Bourdieu)]] Kopečný</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=34101 Logika 2013-05-19T20:37:01Z

<p>KláRa: /* Logické vyplývání */</p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> ''nadřazené'' - věda<br /> <br /> ''podřazené'' - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref>''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavbu vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.<ref name="LALS">_</ref><br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá ''x'' jsou ''y''“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá''x'' jsou ''y''“ ''x'' a ''y'' nahradíme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá ''y'' jsou ''x''“.<ref name="ZUPP">_</ref><br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“. Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky.<ref name="LALS"/><br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /><br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=34006 Logika 2013-05-19T19:52:31Z

<p>KláRa: /* Členění */</p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> ''nadřazené'' - věda<br /> <br /> ''podřazené'' - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref>''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavbu vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.<ref name="LALS">_</ref><br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“.<ref name="ZUPP"/><br /> <br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“. Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky.<ref name="LALS"/><br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /><br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=34003 Logika 2013-05-19T19:49:30Z

<p>KláRa: /* Vymezení a charakteristiky */</p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> ''nadřazené'' - věda<br /> <br /> ''podřazené'' - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref>''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavbu vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.<ref name="LALS">_</ref><br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“.<ref name="ZUPP"/><br /> <br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky.<ref name="LALS"/><br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /><br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=33999 Logika 2013-05-19T19:47:47Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> ''nadřazené'' - věda<br /> <br /> ''podřazené'' - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref>''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.<ref name="LALS">_</ref><br /> <br /> <br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“.<ref name="ZUPP"/><br /> <br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky.<ref name="LALS"/><br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /><br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=33996 Logika 2013-05-19T19:46:37Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> nadřazené - věda<br /> <br /> podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref>''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.<ref name="LALS">_</ref><br /> <br /> <br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“.<ref name="ZUPP"/><br /> <br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky.<ref name="LALS"/><br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /><br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=33991 Logika 2013-05-19T19:43:18Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> nadřazené - věda<br /> <br /> podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref>''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.<ref name="LALS">_</ref><br /> <br /> <br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“.<ref name="ZUPP"/><br /> <br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky. (LALS, s. 8)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /> <br /> <references /><br /> <br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=33985 Logika 2013-05-19T19:39:51Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> nadřazené - věda<br /> <br /> podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref>''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií.<ref name="LALS">_</ref><br /> <br /> <br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> Z hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“. (ZUPP, s. 9-10)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky. (LALS, s. 8)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> <references /> <references /> <references /> <references /><br /> <br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=33966 Logika 2013-05-19T19:31:14Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> nadřazené - věda<br /> <br /> podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7-8</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky.<ref>BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. Co je logika. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. S. 17</ref>A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce.<ref>ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. Logika: Terminologický a výkladový slovník. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. S. 11</ref><br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících.<ref name="ZUPP">WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. Logika: Učebnice pro právníky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. s. 9-10</ref><br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií. (LALS, s. 7)<br /> <br /> <br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> ''"Logické vyplývání je v&nbsp;logice klíčové. Při studiu úsudků logiku zajímá pouze jejich forma, nikoliv konkrétní obsah."(LALS, s.7) &nbsp;''Z&nbsp;hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“. (ZUPP, s. 9-10)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky. (LALS, s. 8)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <references/><br /> <references/><br /> <references/><br /> <references/><br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=33957 Logika 2013-05-19T19:17:08Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> nadřazené - věda<br /> <br /> podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí.<ref name="LALS">ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-29-6. S. 7</ref>Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky.<ref>BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. Co je logika. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. S. 17</ref>A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce. (LTAVS)<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících."(ZUPP, s. 9)''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií. (LALS, s. 7)<br /> <br /> <br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> ''"Logické vyplývání je v&nbsp;logice klíčové. Při studiu úsudků logiku zajímá pouze jejich forma, nikoliv konkrétní obsah."(LALS, s.7) &nbsp;''Z&nbsp;hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“. (ZUPP, s. 9-10)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky. (LALS, s. 8)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <references/><br /> <references/><br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=33934 Logika 2013-05-19T18:46:02Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> nadřazené - věda<br /> <br /> podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí. (LALS, s. 7) Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. (CJL, s. 17) A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce. (LTAVS)<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících."(ZUPP, s. 9)''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií. (LALS, s. 7)<br /> <br /> <br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> ''"Logické vyplývání je v&nbsp;logice klíčové. Při studiu úsudků logiku zajímá pouze jejich forma, nikoliv konkrétní obsah."(LALS, s.7) &nbsp;''Z&nbsp;hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“. (ZUPP, s. 9-10)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Členění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky. (LALS, s. 8)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s. ISBN 14-622-78.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s. ISBN 25-153-62.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s. ISBN 16-917-65.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Logika&diff=33933 Logika 2013-05-19T18:45:39Z

<p>KláRa: Založena nová stránka: '''Autor''': Klára Kopecká '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie '''Synonyma''': --- '''Související pojmy''': nadřazené - věda podř...</p> <hr /> <div>'''Autor''': Klára Kopecká<br /> <br /> '''Klíčová slova''': logika, argumentace, myšlení, filozofie<br /> <br /> '''Synonyma''': ---<br /> <br /> '''Související pojmy''':<br /> <br /> nadřazené - věda<br /> <br /> podřazené - argumentace, dedukce, usuzování, logické vyplývání<br /> <br /> <br /> <br /> = Vymezení a charakteristiky<br/> =<br /> <br /> Logika je věda, která zabývá problematikou správného usuzování. Usuzování lze chápat jako myšlenkový proces, ale logika tento proces z&nbsp;hlediska psychologických aspektů opomíjí. (LALS, s. 7) Prostřednictvím usuzování lze získat nové poznatky. Na základě poznatků, které mohou být již k&nbsp;dispozici, to jsou tzv. premisa, přecházíme k&nbsp;jiným (závěrečným) poznatkům, to jsou důsledky. (CJL, s. 17) A právě odvození důsledku z&nbsp;premis pomocí odvozovacích pravidel se nazývá dedukce. (LTAVS)<br /> <br /> Ve chvíli, kdy člověk dosáhne určitého stupně poznání a kultury, dojde k&nbsp;tomu, že shromažďuje poznatky, ale také začíná uvažovat o obecné správnosti myšlenkových postupů, o platnosti vědeckých důkazů a o přesvědčivosti argumentace v&nbsp;diskuzi. A to je historická situace, ze které se logika rodí. ''"Za ústřední problematiku logiky lze považovat studium logického vyplývání a s&nbsp;tím nutně spjaté studium logické formy myšlenek, resp. formy výrazů myšlenky vyjadřujících."(ZUPP, s. 9)''<br /> <br /> Logika je také jednou ze základních disciplín filozofie, která předchází jiným disciplínám. Její hlavní význam pro ostatní vědy tkví v&nbsp;tom, že je vzorem pro výstavku vědeckých teorií. Tvrzení základní a odvozené jsou základem pro ucelené teorie vědeckých disciplín. Je tedy důležité, aby ze základních tvrzení vycházela tvrzení odvozená správně, aby z&nbsp;nich logicky vyplývala. Logiku lze charakterizovat jako obecnou teorii pro výstavbu vědeckých teorií. (LALS, s. 7)<br /> <br /> <br /> <br /> = Logické vyplývání<br/> =<br /> <br /> ''"Logické vyplývání je v&nbsp;logice klíčové. Při studiu úsudků logiku zajímá pouze jejich forma, nikoliv konkrétní obsah."(LALS, s.7) &nbsp;''Z&nbsp;hlediska logiky je úsudkem schéma tvaru: A<sub>1, </sub>A<sub>2,</sub>..., A<sub>n </sub>/ B, kde A<sub>1, </sub>... A<sub>n </sub>reprezentují premisa a B závěrečný důsledek.<br /> <br /> K&nbsp;objasnění logického vyplývání slouží různé příklady. Např. při pravdivém výroku „Někteří Slováci jsou Angličané“ lze též skutečně tvrdit, že „Někteří Angličané jsou Slováci“. Takže, je-li pravdivý výrok „Někteří Slováci jsou Angličané“ (premisa – tvrzení, které představuje důvod k&nbsp;tvrzení závěru), je logicky nutně pravdivý i výrok „Někteří Angličané jsou Slováci“ (důsledek).<br /> <br /> Obecný poznatek logiky je, že z&nbsp;každého výroku ve tvaru „Některá x jsou y“ (což znamená, že z&nbsp;každého výroku, jenž vznikne tím, že ve větě „Některá x jsou y“ x a y vyměníme určitými názvy) logicky vyplyne výrok tvaru „Některá y jsou x“. (ZUPP, s. 9-10)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Člnění<br/> =<br /> <br /> Logiku lze rozdělit na formální (formy usuzování poznané) a mentální (formy usuzování poznatelné). Formální logika může být nazývána také jako logika symbolická či matematická (zde jde o podobnost metod a vyjadřovacích prostředků logiky, ne o její součást). Klasifikace logiky je založena na dvou principech, pak lze rozlišit logiku dvouhodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě dvou pravdivostních hodnot – pravdy a nepravdy) a vícehodnotovou (ohodnocení tvrzení na základě více, než dvou pravdivostních hodnot). Dále se logika dělí na extenzionální a neextenzionální podle spojek, kterých užívá pro tvoření složených tvrzení.&nbsp; S&nbsp;extenzionální jsou spojeny spojky např. „a“, „nebo“. Neextenzionální spojky jsou např. „je možné“, „věřím“). Klasická logika, která je dvouhodnotová a extenzionální, se dělí ještě na výrokovou a predikátovou. Klasická logika klade na jazykové prostředky specifické nároky. (LALS, s. 8)<br /> <br /> &nbsp;<br /> <br /> = Poznámky<br/> =<br /> <br /> = Použitá literatura<br/> =<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav JAURIS. ''Logika''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 208 s. ISBN 14-622-78.<br /> <br /> BERKA, Karel a Miroslav MLEZIVA. ''Co je logika''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury v Praze, 1962. 234 s. ISBN 25-153-62.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan a Jaromír HRUBEŠ. ''Logika: Terminologický a výkladový slovník''. 1. vyd. Ostrava: Ateliér Milata, 1994. 115 s.<br /> <br /> ŠTĚPÁN, Jan. ''Logika a logické systémy''. 1. Vyd. Olomouc: Votobia, 1992. 165 s. ISBN 80-85619-29-6.<br /> <br /> WEINBERGER, Ota a Otakar ZICH. ''Logika: Učebnice pro právníky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. 269 s. ISBN 16-917-65.</div>

KláRa https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31736 Friedrich Wilhelm Ostwald 2013-05-11T18:49:55Z

<p>KláRa: </p> <hr /> <div>'''Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;<br /> <br /> == Život ==<br /> <br /> Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku.&nbsp;</div>

KláRa