https://wiki.knihovna.cz/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=JuliieWikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs]2026-04-29T17:20:16ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.35.0https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=37326Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)2013-10-24T09:31:49Z<p>Juliie: /* Druhý výzkum */</p>
<hr />
<div>= Charakteristika =<br />
<br />
Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzního procesu. Na základe těchto elementů definoval difúzi inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<br />
= Osvojení inovací =<br />
<br />
Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br />
<br />
== Proces ==<br />
<br />
Podle teorie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br />
<br />
1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Knowledge''' - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br />
<br />
2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Persuasion''' - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br />
<br />
3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Decision''' - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br />
<br />
4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Implementation''' – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br />
<br />
5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Confirmation''' - Poslední fází je potvrzení.<br />
<br />
Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
== Vlastnosti inovací ==<br />
<br />
Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné tempo v&nbsp;přijímání:<br />
<br />
#'''Relative advantage''' (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br />
#'''Compatibility''' (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace považována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br />
#'''Complexity''' (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br />
#'''Trialability''' (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br />
#'''Observability''' (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref><br />
<br />
== Faktory ==<br />
<br />
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Hlavním faktorem přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. <ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
<br />
<br />
== Přijímací kategorie ==<br />
<br />
V celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a u těch, kteří ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímacích kategorií (viz obr.1):<br />
<br />
#'''Innovators''' (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br />
#'''Early adopters''' (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br />
#'''Early Majority''' (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br />
#'''Late Majority''' (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br />
#'''Laggards''' (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<p style="text-align: center;">[[File:DI podle Rogerse.png|Proces šíření inovací podle Rogerse.]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.1 '''<span style="color: rgb(51, 51, 51); font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 14px; orphans: 2; text-align: left; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: pre-wrap; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); display: inline !important; float: none;">Obrázek popisuje proces šíření inovací podle Rogerse. Křivku tvoří přijímací kategorie promítnuté v čase.</span></p><br />
= Výzkumné texty =<br />
<br />
== První výzkum ==<br />
<br />
Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br />
<br />
Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br />
<br />
Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze (viz Obr.2). Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref> Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Inovační křivky.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.2''' Inovační křivky a vývoj počtu provozoven McDonalds.</p><p style="text-align: center;"></p><br />
Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a slovenský trh, je možné přirovnat k expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k jejímu kaskádovitému podtypu (viz Obr.3). Inovace v této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a šíří se od nejvýše postavených středisek k nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v malých městech a venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v ČR.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Difuze.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.3''' Expanzivní hiererchická difúze provozoven firmy McDonalds v Slovenské a České republice.</p><br />
V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
== Druhý výzkum ==<br />
<br />
V listopadu 2008 vyšla závěrečná zpráva Technologického centra Akademie věd ČR s názvem Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. Cílem tohoto projektu, za jehož vznikem stál šestičlenný realizační tým pracovníků Technologického centra AV ČR, bylo zhodnocení toho, ''jaký vliv měla pomoc poskytnutá z Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP) na rozvoj inovačního potenciálu regionů ČR''<ref name="AV">Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. TECHNOLOGICKÉHO CENTRA AKADEMIE VĚD ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z :http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</ref>. Jako klíčová oblast pro rozvoj regionu je v této zprávě uváděna tvorba inovací, přičemž za základní předpoklad pro úspěch podnikatelů a tím i regionu jsou považovány mezipodnikové vazby, kontakty (zvláště pak s malými a středními firmami), vztahy založené na důvěře a hlavně pak konkurenční výhoda, která není založená na cenové konkurenci, nýbrž na inovacích. Pro takovéto prostředí rozvíjející region je často užíváno označení ,,regionální inovační systém“. Co se týče vymezení inovací, v současnosti jsou chápány převážně jako komplexní jev nebo proces, který má zahrnout všechny technické, organizační, komerční, finanční a vědecké kroky. Do těchto kroků jsou také zařazeny investice, které opravdu vedou ke zdokonalení výrobků a procesů.<br />
<br />
Důležité je také ujasnit si, co to vlastně inovace je. Tento pojem zahrnuje nejen inovace technické, ale také organizační neboli netechnické inovace, přičemž technické inovace jsou klíčovou součástí inovací. Přijetí technických inovací s sebou logicky přináší zavádění těch netechnických ve výrobě, řízení nebo v rozvoji lidských zdrojů. Zároveň však organizační inovace bývají často slabou stránkou inovačního systému Evropské unie. <br />
<br />
Inovace mohou vznikat na základě dvou modelů. Lineární model zohledňuje celý vývoj inovace, technologický pokrok je zde klíčovým faktorem a podle tohoto modelu povedou vyšší investice do základního výzkumu k nárůstu výzkumu aplikovaného a vyšší tvorbě inovací. Nelineární nebo také inovační model pak připouští současný průběh různých aktivit, z čehož vyplývá, že základ inovačních aktivit nespočívá jen ve výzkumu, ale že podnět k jejímu vzniku může dát zákazník nebo dodavatel. To znamená, že tvorba inovací představuje vzájemný proces mezi jednotlivými složkami výrobců a uživatelů inovací. <br />
<br />
Významným faktorem rozvoje inovačního prostředí je tedy vytváření sítí podniků, vysokých škol a institucí VaV (Výzkum a vývoj). Tím, že se prohlubuje spolupráce mezi těmito složkami, dochází k rozvoji společných aktivit VaV nebo také ke spolupráci v této oblasti. K posilování inovačního potenciálu pak dochází tak, že se mezi spolupracujícími aktéry šíří a efektivněji využívají uzákoněné a neuzákoněné znalosti.<ref name="AV"></ref><br />
<br />
== Třetí výzkum ==<br />
<br />
= Citace =<br />
<br />
<references /><br />
<br />
= Zdroje =<br />
<br />
*Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br />
<br />
*LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm]<br />
<br />
*KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967<br />
<br />
*LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc. 2005, s. 118-122.<br />
<br />
*Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. TECHNOLOGICKÉHO CENTRA AKADEMIE VĚD ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z :http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=37325Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)2013-10-24T09:27:39Z<p>Juliie: /* Druhý výzkum */</p>
<hr />
<div>= Charakteristika =<br />
<br />
Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzního procesu. Na základe těchto elementů definoval difúzi inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<br />
= Osvojení inovací =<br />
<br />
Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br />
<br />
== Proces ==<br />
<br />
Podle teorie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br />
<br />
1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Knowledge''' - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br />
<br />
2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Persuasion''' - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br />
<br />
3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Decision''' - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br />
<br />
4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Implementation''' – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br />
<br />
5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Confirmation''' - Poslední fází je potvrzení.<br />
<br />
Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
== Vlastnosti inovací ==<br />
<br />
Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné tempo v&nbsp;přijímání:<br />
<br />
#'''Relative advantage''' (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br />
#'''Compatibility''' (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace považována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br />
#'''Complexity''' (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br />
#'''Trialability''' (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br />
#'''Observability''' (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref><br />
<br />
== Faktory ==<br />
<br />
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Hlavním faktorem přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. <ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
<br />
<br />
== Přijímací kategorie ==<br />
<br />
V celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a u těch, kteří ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímacích kategorií (viz obr.1):<br />
<br />
#'''Innovators''' (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br />
#'''Early adopters''' (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br />
#'''Early Majority''' (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br />
#'''Late Majority''' (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br />
#'''Laggards''' (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<p style="text-align: center;">[[File:DI podle Rogerse.png|Proces šíření inovací podle Rogerse.]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.1 '''<span style="color: rgb(51, 51, 51); font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 14px; orphans: 2; text-align: left; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: pre-wrap; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); display: inline !important; float: none;">Obrázek popisuje proces šíření inovací podle Rogerse. Křivku tvoří přijímací kategorie promítnuté v čase.</span></p><br />
= Výzkumné texty =<br />
<br />
== První výzkum ==<br />
<br />
Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br />
<br />
Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br />
<br />
Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze (viz Obr.2). Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref> Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Inovační křivky.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.2''' Inovační křivky a vývoj počtu provozoven McDonalds.</p><p style="text-align: center;"></p><br />
Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a slovenský trh, je možné přirovnat k expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k jejímu kaskádovitému podtypu (viz Obr.3). Inovace v této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a šíří se od nejvýše postavených středisek k nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v malých městech a venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v ČR.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Difuze.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.3''' Expanzivní hiererchická difúze provozoven firmy McDonalds v Slovenské a České republice.</p><br />
V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
== Druhý výzkum ==<br />
<br />
V listopadu 2008 vyšla závěrečná zpráva Technologického centra Akademie věd ČR s názvem Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. Cílem tohoto projektu, za jehož vznikem stál šestičlenný realizační tým pracovníků Technologického centra AV ČR, bylo zhodnocení toho, ''jaký vliv měla pomoc poskytnutá z Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP) na rozvoj inovačního potenciálu regionů ČR''<ref name="AV">Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. TECHNOLOGICKÉHO CENTRA AKADEMIE VĚD ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z :http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</ref>. Jako klíčová oblast pro rozvoj regionu je v této zprávě uváděna tvorba inovací, přičemž za základní předpoklad pro úspěch podnikatelů a tím i regionu jsou považovány mezipodnikové vazby, kontakty (zvláště pak s malými a středními firmami), vztahy založené na důvěře a hlavně pak konkurenční výhoda, která není založená na cenové konkurenci, nýbrž na inovacích. Pro takovéto prostředí rozvíjející region je často užíváno označení ,,regionální inovační systém“. Co se týče vymezení inovací, v současnosti jsou chápány převážně jako komplexní jev nebo proces, který má zahrnout všechny technické, organizační, komerční, finanční a vědecké kroky. Do těchto kroků jsou také zařazeny investice, které opravdu vedou ke zdokonalení výrobků a procesů. <br />
Důležité je také ujasnit si, co to vlastně inovace je. Tento pojem zahrnuje nejen inovace technické, ale také organizační neboli netechnické inovace, přičemž technické inovace jsou klíčovou součástí inovací. Přijetí technických inovací s sebou logicky přináší zavádění těch netechnických ve výrobě, řízení nebo v rozvoji lidských zdrojů. Zároveň však organizační inovace bývají často slabou stránkou inovačního systému Evropské unie. <br />
Inovace mohou vznikat na základě dvou modelů. Lineární model zohledňuje celý vývoj inovace, technologický pokrok je zde klíčovým faktorem a podle tohoto modelu povedou vyšší investice do základního výzkumu k nárůstu výzkumu aplikovaného a vyšší tvorbě inovací. Nelineární nebo také inovační model pak připouští současný průběh různých aktivit, z čehož vyplývá, že základ inovačních aktivit nespočívá jen ve výzkumu, ale že podnět k jejímu vzniku může dát zákazník nebo dodavatel. To znamená, že tvorba inovací představuje vzájemný proces mezi jednotlivými složkami výrobců a uživatelů inovací. <br />
Významným faktorem rozvoje inovačního prostředí je tedy vytváření sítí podniků, vysokých škol a institucí VaV (Výzkum a vývoj). Tím, že se prohlubuje spolupráce mezi těmito složkami, dochází k rozvoji společných aktivit VaV nebo také ke spolupráci v této oblasti. K posilování inovačního potenciálu pak dochází tak, že se mezi spolupracujícími aktéry šíří a efektivněji využívají uzákoněné a neuzákoněné znalosti.<ref name="AV"></ref><br />
<br />
== Třetí výzkum ==<br />
<br />
= Citace =<br />
<br />
<references /><br />
<br />
= Zdroje =<br />
<br />
*Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br />
<br />
*LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm]<br />
<br />
*KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967<br />
<br />
*LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc. 2005, s. 118-122.<br />
<br />
*Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. TECHNOLOGICKÉHO CENTRA AKADEMIE VĚD ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z :http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=37324Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)2013-10-24T09:26:21Z<p>Juliie: /* Zdroje */</p>
<hr />
<div>= Charakteristika =<br />
<br />
Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzního procesu. Na základe těchto elementů definoval difúzi inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<br />
= Osvojení inovací =<br />
<br />
Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br />
<br />
== Proces ==<br />
<br />
Podle teorie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br />
<br />
1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Knowledge''' - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br />
<br />
2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Persuasion''' - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br />
<br />
3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Decision''' - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br />
<br />
4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Implementation''' – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br />
<br />
5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Confirmation''' - Poslední fází je potvrzení.<br />
<br />
Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
== Vlastnosti inovací ==<br />
<br />
Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné tempo v&nbsp;přijímání:<br />
<br />
#'''Relative advantage''' (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br />
#'''Compatibility''' (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace považována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br />
#'''Complexity''' (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br />
#'''Trialability''' (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br />
#'''Observability''' (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref><br />
<br />
== Faktory ==<br />
<br />
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Hlavním faktorem přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. <ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
<br />
<br />
== Přijímací kategorie ==<br />
<br />
V celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a u těch, kteří ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímacích kategorií (viz obr.1):<br />
<br />
#'''Innovators''' (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br />
#'''Early adopters''' (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br />
#'''Early Majority''' (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br />
#'''Late Majority''' (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br />
#'''Laggards''' (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<p style="text-align: center;">[[File:DI podle Rogerse.png|Proces šíření inovací podle Rogerse.]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.1 '''<span style="color: rgb(51, 51, 51); font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 14px; orphans: 2; text-align: left; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: pre-wrap; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); display: inline !important; float: none;">Obrázek popisuje proces šíření inovací podle Rogerse. Křivku tvoří přijímací kategorie promítnuté v čase.</span></p><br />
= Výzkumné texty =<br />
<br />
== První výzkum ==<br />
<br />
Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br />
<br />
Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br />
<br />
Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze (viz Obr.2). Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref> Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Inovační křivky.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.2''' Inovační křivky a vývoj počtu provozoven McDonalds.</p><p style="text-align: center;"></p><br />
Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a slovenský trh, je možné přirovnat k expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k jejímu kaskádovitému podtypu (viz Obr.3). Inovace v této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a šíří se od nejvýše postavených středisek k nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v malých městech a venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v ČR.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Difuze.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.3''' Expanzivní hiererchická difúze provozoven firmy McDonalds v Slovenské a České republice.</p><br />
V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
== Druhý výzkum ==<br />
<br />
V listopadu 2008 vyšla závěrečná zpráva Technologického centra Akademie věd ČR s názvem Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. Cílem tohoto projektu, za jehož vznikem stál šestičlenný realizační tým pracovníků Technologického centra AV ČR, bylo zhodnocení toho, ''jaký vliv měla pomoc poskytnutá z Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP) na rozvoj inovačního potenciálu regionů ČR''<ref name="NazevPoznamky">Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. TECHNOLOGICKÉHO CENTRA AKADEMIE VĚD ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z :http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</ref>. Jako klíčová oblast pro rozvoj regionu je v této zprávě uváděna tvorba inovací, přičemž za základní předpoklad pro úspěch podnikatelů a tím i regionu jsou považovány mezipodnikové vazby, kontakty (zvláště pak s malými a středními firmami), vztahy založené na důvěře a hlavně pak konkurenční výhoda, která není založená na cenové konkurenci, nýbrž na inovacích. Pro takovéto prostředí rozvíjející region je často užíváno označení ,,regionální inovační systém“. Co se týče vymezení inovací, v současnosti jsou chápány převážně jako komplexní jev nebo proces, který má zahrnout všechny technické, organizační, komerční, finanční a vědecké kroky. Do těchto kroků jsou také zařazeny investice, které opravdu vedou ke zdokonalení výrobků a procesů. <br />
Důležité je také ujasnit si, co to vlastně inovace je. Tento pojem zahrnuje nejen inovace technické, ale také organizační neboli netechnické inovace, přičemž technické inovace jsou klíčovou součástí inovací. Přijetí technických inovací s sebou logicky přináší zavádění těch netechnických ve výrobě, řízení nebo v rozvoji lidských zdrojů. Zároveň však organizační inovace bývají často slabou stránkou inovačního systému Evropské unie. <br />
Inovace mohou vznikat na základě dvou modelů. Lineární model zohledňuje celý vývoj inovace, technologický pokrok je zde klíčovým faktorem a podle tohoto modelu povedou vyšší investice do základního výzkumu k nárůstu výzkumu aplikovaného a vyšší tvorbě inovací. Nelineární nebo také inovační model pak připouští současný průběh různých aktivit, z čehož vyplývá, že základ inovačních aktivit nespočívá jen ve výzkumu, ale že podnět k jejímu vzniku může dát zákazník nebo dodavatel. To znamená, že tvorba inovací představuje vzájemný proces mezi jednotlivými složkami výrobců a uživatelů inovací. <br />
Významným faktorem rozvoje inovačního prostředí je tedy vytváření sítí podniků, vysokých škol a institucí VaV (Výzkum a vývoj). Tím, že se prohlubuje spolupráce mezi těmito složkami, dochází k rozvoji společných aktivit VaV nebo také ke spolupráci v této oblasti. K posilování inovačního potenciálu pak dochází tak, že se mezi spolupracujícími aktéry šíří a efektivněji využívají uzákoněné a neuzákoněné znalosti.<br />
<br />
== Třetí výzkum ==<br />
<br />
= Citace =<br />
<br />
<references /><br />
<br />
= Zdroje =<br />
<br />
*Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br />
<br />
*LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm]<br />
<br />
*KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967<br />
<br />
*LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc. 2005, s. 118-122.<br />
<br />
*Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. TECHNOLOGICKÉHO CENTRA AKADEMIE VĚD ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z :http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=37323Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)2013-10-24T09:26:04Z<p>Juliie: /* Druhý výzkum */</p>
<hr />
<div>= Charakteristika =<br />
<br />
Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzního procesu. Na základe těchto elementů definoval difúzi inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<br />
= Osvojení inovací =<br />
<br />
Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br />
<br />
== Proces ==<br />
<br />
Podle teorie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br />
<br />
1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Knowledge''' - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br />
<br />
2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Persuasion''' - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br />
<br />
3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Decision''' - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br />
<br />
4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Implementation''' – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br />
<br />
5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Confirmation''' - Poslední fází je potvrzení.<br />
<br />
Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
== Vlastnosti inovací ==<br />
<br />
Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné tempo v&nbsp;přijímání:<br />
<br />
#'''Relative advantage''' (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br />
#'''Compatibility''' (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace považována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br />
#'''Complexity''' (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br />
#'''Trialability''' (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br />
#'''Observability''' (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref><br />
<br />
== Faktory ==<br />
<br />
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Hlavním faktorem přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. <ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
<br />
<br />
== Přijímací kategorie ==<br />
<br />
V celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a u těch, kteří ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímacích kategorií (viz obr.1):<br />
<br />
#'''Innovators''' (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br />
#'''Early adopters''' (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br />
#'''Early Majority''' (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br />
#'''Late Majority''' (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br />
#'''Laggards''' (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<p style="text-align: center;">[[File:DI podle Rogerse.png|Proces šíření inovací podle Rogerse.]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.1 '''<span style="color: rgb(51, 51, 51); font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 14px; orphans: 2; text-align: left; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: pre-wrap; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); display: inline !important; float: none;">Obrázek popisuje proces šíření inovací podle Rogerse. Křivku tvoří přijímací kategorie promítnuté v čase.</span></p><br />
= Výzkumné texty =<br />
<br />
== První výzkum ==<br />
<br />
Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br />
<br />
Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br />
<br />
Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze (viz Obr.2). Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref> Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Inovační křivky.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.2''' Inovační křivky a vývoj počtu provozoven McDonalds.</p><p style="text-align: center;"></p><br />
Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a slovenský trh, je možné přirovnat k expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k jejímu kaskádovitému podtypu (viz Obr.3). Inovace v této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a šíří se od nejvýše postavených středisek k nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v malých městech a venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v ČR.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Difuze.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.3''' Expanzivní hiererchická difúze provozoven firmy McDonalds v Slovenské a České republice.</p><br />
V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
== Druhý výzkum ==<br />
<br />
V listopadu 2008 vyšla závěrečná zpráva Technologického centra Akademie věd ČR s názvem Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. Cílem tohoto projektu, za jehož vznikem stál šestičlenný realizační tým pracovníků Technologického centra AV ČR, bylo zhodnocení toho, ''jaký vliv měla pomoc poskytnutá z Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP) na rozvoj inovačního potenciálu regionů ČR''<ref name="NazevPoznamky">Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. TECHNOLOGICKÉHO CENTRA AKADEMIE VĚD ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z :http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</ref>. Jako klíčová oblast pro rozvoj regionu je v této zprávě uváděna tvorba inovací, přičemž za základní předpoklad pro úspěch podnikatelů a tím i regionu jsou považovány mezipodnikové vazby, kontakty (zvláště pak s malými a středními firmami), vztahy založené na důvěře a hlavně pak konkurenční výhoda, která není založená na cenové konkurenci, nýbrž na inovacích. Pro takovéto prostředí rozvíjející region je často užíváno označení ,,regionální inovační systém“. Co se týče vymezení inovací, v současnosti jsou chápány převážně jako komplexní jev nebo proces, který má zahrnout všechny technické, organizační, komerční, finanční a vědecké kroky. Do těchto kroků jsou také zařazeny investice, které opravdu vedou ke zdokonalení výrobků a procesů. <br />
Důležité je také ujasnit si, co to vlastně inovace je. Tento pojem zahrnuje nejen inovace technické, ale také organizační neboli netechnické inovace, přičemž technické inovace jsou klíčovou součástí inovací. Přijetí technických inovací s sebou logicky přináší zavádění těch netechnických ve výrobě, řízení nebo v rozvoji lidských zdrojů. Zároveň však organizační inovace bývají často slabou stránkou inovačního systému Evropské unie. <br />
Inovace mohou vznikat na základě dvou modelů. Lineární model zohledňuje celý vývoj inovace, technologický pokrok je zde klíčovým faktorem a podle tohoto modelu povedou vyšší investice do základního výzkumu k nárůstu výzkumu aplikovaného a vyšší tvorbě inovací. Nelineární nebo také inovační model pak připouští současný průběh různých aktivit, z čehož vyplývá, že základ inovačních aktivit nespočívá jen ve výzkumu, ale že podnět k jejímu vzniku může dát zákazník nebo dodavatel. To znamená, že tvorba inovací představuje vzájemný proces mezi jednotlivými složkami výrobců a uživatelů inovací. <br />
Významným faktorem rozvoje inovačního prostředí je tedy vytváření sítí podniků, vysokých škol a institucí VaV (Výzkum a vývoj). Tím, že se prohlubuje spolupráce mezi těmito složkami, dochází k rozvoji společných aktivit VaV nebo také ke spolupráci v této oblasti. K posilování inovačního potenciálu pak dochází tak, že se mezi spolupracujícími aktéry šíří a efektivněji využívají uzákoněné a neuzákoněné znalosti.<br />
<br />
== Třetí výzkum ==<br />
<br />
= Citace =<br />
<br />
<references /><br />
<br />
= Zdroje =<br />
<br />
*Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br />
<br />
*LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm]<br />
<br />
*KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967<br />
<br />
*LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc. 2005, s. 118-122.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=37322Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)2013-10-24T09:22:39Z<p>Juliie: /* Druhý výzkum */</p>
<hr />
<div>= Charakteristika =<br />
<br />
Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzního procesu. Na základe těchto elementů definoval difúzi inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<br />
= Osvojení inovací =<br />
<br />
Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br />
<br />
== Proces ==<br />
<br />
Podle teorie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br />
<br />
1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Knowledge''' - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br />
<br />
2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Persuasion''' - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br />
<br />
3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Decision''' - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br />
<br />
4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Implementation''' – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br />
<br />
5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Confirmation''' - Poslední fází je potvrzení.<br />
<br />
Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
== Vlastnosti inovací ==<br />
<br />
Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné tempo v&nbsp;přijímání:<br />
<br />
#'''Relative advantage''' (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br />
#'''Compatibility''' (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace považována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br />
#'''Complexity''' (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br />
#'''Trialability''' (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br />
#'''Observability''' (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref><br />
<br />
== Faktory ==<br />
<br />
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Hlavním faktorem přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. <ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
<br />
<br />
== Přijímací kategorie ==<br />
<br />
V celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a u těch, kteří ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímacích kategorií (viz obr.1):<br />
<br />
#'''Innovators''' (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br />
#'''Early adopters''' (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br />
#'''Early Majority''' (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br />
#'''Late Majority''' (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br />
#'''Laggards''' (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<p style="text-align: center;">[[File:DI podle Rogerse.png|Proces šíření inovací podle Rogerse.]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.1 '''<span style="color: rgb(51, 51, 51); font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 14px; orphans: 2; text-align: left; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: pre-wrap; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); display: inline !important; float: none;">Obrázek popisuje proces šíření inovací podle Rogerse. Křivku tvoří přijímací kategorie promítnuté v čase.</span></p><br />
= Výzkumné texty =<br />
<br />
== První výzkum ==<br />
<br />
Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br />
<br />
Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br />
<br />
Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze (viz Obr.2). Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref> Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Inovační křivky.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.2''' Inovační křivky a vývoj počtu provozoven McDonalds.</p><p style="text-align: center;"></p><br />
Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a slovenský trh, je možné přirovnat k expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k jejímu kaskádovitému podtypu (viz Obr.3). Inovace v této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a šíří se od nejvýše postavených středisek k nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v malých městech a venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v ČR.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Difuze.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.3''' Expanzivní hiererchická difúze provozoven firmy McDonalds v Slovenské a České republice.</p><br />
V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
== Druhý výzkum ==<br />
<br />
V listopadu 2008 vyšla závěrečná zpráva Technologického centra Akademie věd ČR s názvem Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. Cílem tohoto projektu, za jehož vznikem stál šestičlenný realizační tým pracovníků Technologického centra AV ČR, bylo zhodnocení toho, ''jaký vliv měla pomoc poskytnutá z Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP) na rozvoj inovačního potenciálu regionů ČR''<ref name="NazevPoznamky">Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z:http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</ref>. Jako klíčová oblast pro rozvoj regionu je v této zprávě uváděna tvorba inovací, přičemž za základní předpoklad pro úspěch podnikatelů a tím i regionu jsou považovány mezipodnikové vazby, kontakty (zvláště pak s malými a středními firmami), vztahy založené na důvěře a hlavně pak konkurenční výhoda, která není založená na cenové konkurenci, nýbrž na inovacích. Pro takovéto prostředí rozvíjející region je často užíváno označení ,,regionální inovační systém“. Co se týče vymezení inovací, v současnosti jsou chápány převážně jako komplexní jev nebo proces, který má zahrnout všechny technické, organizační, komerční, finanční a vědecké kroky. Do těchto kroků jsou také zařazeny investice, které opravdu vedou ke zdokonalení výrobků a procesů. <br />
Důležité je také ujasnit si, co to vlastně inovace je. Tento pojem zahrnuje nejen inovace technické, ale také organizační neboli netechnické inovace, přičemž technické inovace jsou klíčovou součástí inovací. Přijetí technických inovací s sebou logicky přináší zavádění těch netechnických ve výrobě, řízení nebo v rozvoji lidských zdrojů. Zároveň však organizační inovace bývají často slabou stránkou inovačního systému Evropské unie. <br />
Inovace mohou vznikat na základě dvou modelů. Lineární model zohledňuje celý vývoj inovace, technologický pokrok je zde klíčovým faktorem a podle tohoto modelu povedou vyšší investice do základního výzkumu k nárůstu výzkumu aplikovaného a vyšší tvorbě inovací. Nelineární nebo také inovační model pak připouští současný průběh různých aktivit, z čehož vyplývá, že základ inovačních aktivit nespočívá jen ve výzkumu, ale že podnět k jejímu vzniku může dát zákazník nebo dodavatel. To znamená, že tvorba inovací představuje vzájemný proces mezi jednotlivými složkami výrobců a uživatelů inovací. <br />
Významným faktorem rozvoje inovačního prostředí je tedy vytváření sítí podniků, vysokých škol a institucí VaV (Výzkum a vývoj). Tím, že se prohlubuje spolupráce mezi těmito složkami, dochází k rozvoji společných aktivit VaV nebo také ke spolupráci v této oblasti. K posilování inovačního potenciálu pak dochází tak, že se mezi spolupracujícími aktéry šíří a efektivněji využívají uzákoněné a neuzákoněné znalosti.<br />
<br />
== Třetí výzkum ==<br />
<br />
= Citace =<br />
<br />
<references /><br />
<br />
= Zdroje =<br />
<br />
*Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br />
<br />
*LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm]<br />
<br />
*KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967<br />
<br />
*LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc. 2005, s. 118-122.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=37318Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)2013-10-24T09:16:30Z<p>Juliie: /* Druhý výzkum */</p>
<hr />
<div>= Charakteristika =<br />
<br />
Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzního procesu. Na základe těchto elementů definoval difúzi inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<br />
= Osvojení inovací =<br />
<br />
Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br />
<br />
== Proces ==<br />
<br />
Podle teorie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br />
<br />
1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Knowledge''' - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br />
<br />
2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Persuasion''' - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br />
<br />
3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Decision''' - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br />
<br />
4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Implementation''' – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br />
<br />
5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Confirmation''' - Poslední fází je potvrzení.<br />
<br />
Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
== Vlastnosti inovací ==<br />
<br />
Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné tempo v&nbsp;přijímání:<br />
<br />
#'''Relative advantage''' (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br />
#'''Compatibility''' (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace považována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br />
#'''Complexity''' (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br />
#'''Trialability''' (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br />
#'''Observability''' (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref><br />
<br />
== Faktory ==<br />
<br />
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Hlavním faktorem přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. <ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
<br />
<br />
== Přijímací kategorie ==<br />
<br />
V celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a u těch, kteří ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímacích kategorií (viz obr.1):<br />
<br />
#'''Innovators''' (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br />
#'''Early adopters''' (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br />
#'''Early Majority''' (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br />
#'''Late Majority''' (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br />
#'''Laggards''' (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<p style="text-align: center;">[[File:DI podle Rogerse.png|Proces šíření inovací podle Rogerse.]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.1 '''<span style="color: rgb(51, 51, 51); font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 14px; orphans: 2; text-align: left; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: pre-wrap; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); display: inline !important; float: none;">Obrázek popisuje proces šíření inovací podle Rogerse. Křivku tvoří přijímací kategorie promítnuté v čase.</span></p><br />
= Výzkumné texty =<br />
<br />
== První výzkum ==<br />
<br />
Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br />
<br />
Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br />
<br />
Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze (viz Obr.2). Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref> Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Inovační křivky.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.2''' Inovační křivky a vývoj počtu provozoven McDonalds.</p><p style="text-align: center;"></p><br />
Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a slovenský trh, je možné přirovnat k expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k jejímu kaskádovitému podtypu (viz Obr.3). Inovace v této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a šíří se od nejvýše postavených středisek k nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v malých městech a venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v ČR.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Difuze.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.3''' Expanzivní hiererchická difúze provozoven firmy McDonalds v Slovenské a České republice.</p><br />
V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
== Druhý výzkum ==<br />
<br />
V listopadu 2008 vyšla závěrečná zpráva Technologického centra Akademie věd ČR s názvem Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. Cílem tohoto projektu, za jehož vznikem stál šestičlenný realizační tým pracovníků Technologického centra AV ČR, bylo zhodnocení toho, jaký vliv měla pomoc poskytnutá z Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP) na rozvoj inovačního potenciálu regionů ČR<ref name="NazevPoznamky">Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z:http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</ref>. Jako klíčová oblast pro rozvoj regionu je v této zprávě uváděna tvorba inovací, přičemž za základní předpoklad pro úspěch podnikatelů a tím i regionu jsou považovány mezipodnikové vazby, kontakty (zvláště pak s malými a středními firmami), vztahy založené na důvěře a hlavně pak konkurenční výhoda, která není založená na cenové konkurenci, nýbrž na inovacích. Pro takovéto prostředí rozvíjející region je často užíváno označení ,,regionální inovační systém“. Co se týče vymezení inovací, v současnosti jsou chápány převážně jako komplexní jev nebo proces, který má zahrnout všechny technické, organizační, komerční, finanční a vědecké kroky. Do těchto kroků jsou také zařazeny investice, které opravdu vedou ke zdokonalení výrobků a procesů. <br />
Důležité je také ujasnit si, co to vlastně inovace je. Tento pojem zahrnuje nejen inovace technické, ale také organizační neboli netechnické inovace, přičemž technické inovace jsou klíčovou součástí inovací. Přijetí technických inovací s sebou logicky přináší zavádění těch netechnických ve výrobě, řízení nebo v rozvoji lidských zdrojů. Zároveň však organizační inovace bývají často slabou stránkou inovačního systému Evropské unie. <br />
Inovace mohou vznikat na základě dvou modelů. Lineární model zohledňuje celý vývoj inovace, technologický pokrok je zde klíčovým faktorem a podle tohoto modelu povedou vyšší investice do základního výzkumu k nárůstu výzkumu aplikovaného a vyšší tvorbě inovací. Nelineární nebo také inovační model pak připouští současný průběh různých aktivit, z čehož vyplývá, že základ inovačních aktivit nespočívá jen ve výzkumu, ale že podnět k jejímu vzniku může dát zákazník nebo dodavatel. To znamená, že tvorba inovací představuje vzájemný proces mezi jednotlivými složkami výrobců a uživatelů inovací. <br />
Významným faktorem rozvoje inovačního prostředí je tedy vytváření sítí podniků, vysokých škol a institucí VaV (Výzkum a vývoj). Tím, že se prohlubuje spolupráce mezi těmito složkami, dochází k rozvoji společných aktivit VaV nebo také ke spolupráci v této oblasti. K posilování inovačního potenciálu pak dochází tak, že se mezi spolupracujícími aktéry šíří a efektivněji využívají uzákoněné a neuzákoněné znalosti.<br />
<br />
== Třetí výzkum ==<br />
<br />
= Citace =<br />
<br />
<references /><br />
<br />
= Zdroje =<br />
<br />
*Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br />
<br />
*LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm]<br />
<br />
*KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967<br />
<br />
*LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc. 2005, s. 118-122.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Diffusion_Theory_(teorie_%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD_inovac%C3%AD_/_dif%C3%BAze_inovace)&diff=37317Diffusion Theory (teorie šíření inovací / difúze inovace)2013-10-24T09:15:44Z<p>Juliie: /* Druhý výzkum */</p>
<hr />
<div>= Charakteristika =<br />
<br />
Difúze inovace též známá jako teorie šíření inovací, kterou vytvořil E. M. Rogers v roce 1962 je jednou z nejstarších sociálních teorií. Inovace, komunikační kanály, čas a&nbsp;sociální systém považoval Rogers za hlavní elementy difúzního procesu. Na základe těchto elementů definoval difúzi inovací jako ''proces, při kterém je inovace sdělovaná pomocí komunikačních kanálů mezi jedinci sociálního systému v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru.'' <ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref> Pod inovací rozumíme myšlenku, kterou můžeme považovat za novou. Konečným výsledkem této difúze je, že lidé, jako součást sociálního systému, přijmou myšlenku, chování nebo produkt jako nový nebo inovativní. Jen takto je difúze možná.<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<br />
= Osvojení inovací =<br />
<br />
Osvojení inovací probíhá u různých jedinců odlišně. V důsledku toho lze mluvit o procesu osvojení a jistých faktorech, které osvojení inovací ovlivňují.<br />
<br />
== Proces ==<br />
<br />
Podle teorie šíření inovací známe pět fází procesu osvojení inovací. Každá z&nbsp;těchto fází může být odlišně přijata podle osobnosti člověka.<br />
<br />
1)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Knowledge''' - první fází je znalost, kde se inovace dostává do povědomí jedince, ale on samotný o&nbsp;ní nemá žádné informace.<br />
<br />
2)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Persuasion''' - druhou fází je přesvědčení, kde se jedinec začíná aktivně zajímat o&nbsp;hledání poznatku o&nbsp;dané inovaci.<br />
<br />
3)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Decision''' - třetí fází je rozhodování, kde jedinec zvažuje výhody a&nbsp;nevýhody dané inovace a&nbsp;rozhoduje se, jestli ji přijme nebo ne.<br />
<br />
4)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Implementation''' – další fází je implementace, ve které jedinec přijal inovaci a&nbsp;používá ji.<br />
<br />
5)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; '''Confirmation''' - Poslední fází je potvrzení.<br />
<br />
Po přijetí inovace, člověk na základě osobní zkušenosti učiní konečné rozhodnutí, jestli bude nebo nebude pokračovat v používání inovace.&nbsp;<ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
== Vlastnosti inovací ==<br />
<br />
Podle Rogerse existují takové vlastnosti inovací, které pomáhají vysvětlit rozdílné tempo v&nbsp;přijímání:<br />
<br />
#'''Relative advantage''' (relativní výhoda) – jde o&nbsp;stupeň, podle kterého je inovace považovaná za lepší, než byla ta předchozí. Tento stupeň může být měřen v&nbsp;ekonomických poměrech, dále s&nbsp;ohledem na sociální prestiž, konvenčnost a&nbsp;uspokojení.<br />
#'''Compatibility''' (snášenlivost) – stupeň, podle kterého je inovace považována za soudržnou s&nbsp;existujícími hodnotami, minulými zkušenostmi a&nbsp;potřebami potenciálních přijímatelů. Snadněji bude přijata taková inovace, která je snadněji slučitelná s&nbsp;hodnotami a&nbsp;normami sociálního systému.<br />
#'''Complexity''' (obtížnost) – tento stupeň inovaci chrakterizuje jako špatně pochopitelnou a&nbsp;použitelnou. Jde o&nbsp;to, že jednoduché nápady se přijímají jednodušeji, než nová inovace, kde jsou zapotřebí nové schopnosti.<br />
#'''Trialability''' (možnost vyzkoušení) – podle tohoto stupně lze s&nbsp;inovací před jejím vyzkoušením experimentovat. Takto vzniklé nové myšlenky bývají často přijaty rychleji.<br />
#'''Observability''' (pozorovatelnost) – tento stupeň zviditelňuje výsledky inovací pro ostatní, a&nbsp;též platí, že čím je inovace viditělnější, tím snadněji bude přijata.&nbsp;<ref name="clanok">LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc., 2005, s. 118-122.</ref><br />
<br />
== Faktory ==<br />
<br />
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují s&nbsp;jakou pravděpodobností a&nbsp;jak rychle lidé přijmou inovaci. Platí, že inovace bude pravděpodobněji přijata snadněji a&nbsp;rychleji, pokud je lepší, než zažitý standart. Naopak, pokud je inovace v&nbsp;rozporu s&nbsp;morálními hodnotami, je pravděpodobné, že přijata nebude. Hlavním faktorem přijímání inovací je jednoduchost. Pokud je inovaci těžké používat nebo se ji naučit, lidé budou váhat, zda ji přijmout a&nbsp;to nezávazně na tom, jak dobrá inovace je. Jestli se lidem zdá inovace lákavá a&nbsp;dobrá, neodolají jejímu přijmutí. Při přijetí inovace hraje též velkou roli reakce okolí. <ref name="wg">LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm</ref><br />
<br />
<br />
<br />
== Přijímací kategorie ==<br />
<br />
V celém sociálním systému se přijetí inovace (myšlenky, chování nebo produktu) neděje souběžně, protože někteří jedinci inovaci přijímají ochotněji, než jiní. Aby byla inovace pro danou cílovou skupinu přijata, je třeba znát vlastnosti této cílové skupiny. Výzkumníci totiž zjistili rozdílné vlastnosti u jedinců, kteří přijímají inovaci dříve a u těch, kteří ji přijímají později. Existuje tedy pět tzv. přijímacích kategorií (viz obr.1):<br />
<br />
#'''Innovators''' (inovátoři) – sem spadají lidé, kteří chtějí být první ve vyzkoušení inovace. Jsou ochotní, odvážní a&nbsp;většinou první, kteří objeví nové ideje. Tuto část populace je snadné zaujmout.<br />
#'''Early adopters''' (bržští příjemci) – v&nbsp;této kategorii se nacházejí jedinci reprezentovaní jako lídři, kteří si svoji roli užívají a&nbsp;rozvíjejí možnosti změny. Tito jedinci vnímají potřebu změny. Dokáží rychle přijmout novou myšlenku, není třeba je přesvědčovat, avšak strategie pro tuto kategorii jedinců zahrnuje manuály „jak na to“.<br />
#'''Early Majority''' (časná většina) – tito lidé přijímají inovace dříve, než průměrný člověk. Lídři jsou jen zřídka. V&nbsp;této kategorii je potřeba důkaz, že inovace funguje, a&nbsp;proto strategie této skupiny zahrnuje úspěšné příběhy s&nbsp;důkazy o&nbsp;efektivnosti.<br />
#'''Late Majority''' (pozdní většina) – jedinci v&nbsp;této kategorii inovaci přijímají až po odzkoušení nebo schválení většinou. Jsou vůči změně skeptičtí. Strategie pro tuto skupinu zahrnuje informace o&nbsp;tom, kolik jiných lidí inovaci vyzkoušelo a&nbsp;úspěšně přijalo.<br />
#'''Laggards''' (opozdilci) – tuto kategorii je nejtěžší přesvědčit. Jsou vůči změně velmi skeptiční, kontroverzní a&nbsp;omezováni tradicemi. Strategie zde zahrnuje důkazy a statistiky, že se není čeho bát a&nbsp;inovace je ostatními úspěšně přijata.&nbsp;<ref name="di">Behavioral Change Models: Diffusion of Inovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html</ref><br />
<p style="text-align: center;">[[File:DI podle Rogerse.png|Proces šíření inovací podle Rogerse.]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.1 '''<span style="color: rgb(51, 51, 51); font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; font-size: 11px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 14px; orphans: 2; text-align: left; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: pre-wrap; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: rgb(255, 255, 255); display: inline !important; float: none;">Obrázek popisuje proces šíření inovací podle Rogerse. Křivku tvoří přijímací kategorie promítnuté v čase.</span></p><br />
= Výzkumné texty =<br />
<br />
== První výzkum ==<br />
<br />
Difúze inovace byla aplikovaná na příkladu řetězce McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;SR. Výzkum provedli studenti Ekonomicko-správní fakulty Masarykovi university v&nbsp;Brně. Potřebné údaje získávali od vedení společnstí v&nbsp;obou zemích a&nbsp;další informace doplnili z&nbsp;různých informačních zdrojů.<br />
<br />
Výzkum se zabývá pronikáním fenoménu stravování v&nbsp;McDonaldu v&nbsp;ČR a SR. Ten je oblíbený především u&nbsp;mladé generace, což podpořilo jeho rychlé rozšíření v&nbsp;obou republikách. Má však i&nbsp;své odpůrce a&nbsp;to naopak difúzi zpomaluje. Cílem příspěvku je na základě dat a&nbsp;informací získaných o&nbsp;řetězci McDonald´s v&nbsp;ČR a&nbsp;na Slovensku vyhodnotit vývoj a&nbsp;utváření sítě jeho provozoven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;šířením novinky (nového typu prodeje) v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Dále poukázat na podobnosti průběhu difúzního procesu řetězce v&nbsp;obou zemích a&nbsp;zamyslet se nad jeho budoucností.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
Nejprve je ve výzkumném textu popsán metodický přístup a&nbsp;stručný nástin teorie difúze inovace a&nbsp;poté výsledky vlastní analýzy. Příspěvek poukazuje na podobnosti a&nbsp;odlišnosti průběhu difúzního procesu v&nbsp;obou zemích . Například v&nbsp;ČR se v&nbsp;čase výzkumu nacházelo 82 prodejních míst, zatímco&nbsp;na Slovensku jich bylo 20. Jednou z příčin tohoto jevu může být dřívější příchod prodejních sítí do ČR (1992), než na Slovensko (1995). Důvodem toho byla rozdílnost městského prostředí a&nbsp;kupní síly, které jsou v&nbsp;ČR více rozvinuté a provozovny McDonald´s jsou právě na ně existenčně vázané.<br />
<br />
Výzkumníci zanalyzovali získané informace a na základě výsledku vytvořili křivku, kterou následně přirovnali k&nbsp;teoreticko-metodickým přístupům, které prvně vymezili v&nbsp;článku. Výsledkem první analýzy je křivka, která se nejvíce blíží k&nbsp;zdrojovému typu modelu difúze (viz Obr.2). Ten předpokládá existenci zdroje působícího na celý region. Počet příjemců roste ze začátku rychleji, později se zpomaluje a&nbsp;počet stoupenců inovace se asymptoticky blíží k&nbsp;horní hranici, tj. k&nbsp;úplnému nasycení systému.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref> Rozdíl mezi modelem a&nbsp;výsledkem analýzy bylo, že úplné nasycení nemůže nastat. Byl zjištěn rozdíl mezi oběma státy, že v&nbsp;ČR se při horní hranici průběh difúze pouze zpomalil, zatímco v&nbsp;SR se prakticky zastavil a&nbsp;následně se znovu oživil.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Inovační křivky.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.2''' Inovační křivky a vývoj počtu provozoven McDonalds.</p><p style="text-align: center;"></p><br />
Výsledek druhé analýzy, která se zabývá průběhem vstupu řetězce McDonald´s na český a slovenský trh, je možné přirovnat k expanzivní hiearchické difúzi, konkrétně k jejímu kaskádovitému podtypu (viz Obr.3). Inovace v této difúzi je sdělovaná prostřednictvím jednotlivých členů komunity a šíří se od nejvýše postavených středisek k nejmenším. Provozovny tedy vznikají nejčastěji ve velkých a středních městech (>40 tis. obyvatel), zřídka v malých městech a venkovských obcích.&nbsp; Strategicky jsou provozovny umístěny při dopravních komunikacích, což je také příčinou většího počtu McDonald´s v ČR.<br />
<p style="text-align: center;">[[File:Difuze.png|RTENOTITLE]]</p><p style="text-align: center;">'''Obr.3''' Expanzivní hiererchická difúze provozoven firmy McDonalds v Slovenské a České republice.</p><br />
V&nbsp;ČR jsou provozovny McDonald´s oblíbenější a&nbsp;lidé je snadněji přijímají kvůli rozdílným životním postojům a&nbsp;spotřebitelskému chování mladší generace v&nbsp;rozvinutějším městském prostředí. V&nbsp;obou zemích jsou neustále strategicky umísťované provozovny McDonald´s a&nbsp;díky využití teorie šíření informací zůstává tato síť prodejen stále úspěšná.<ref name="macdonald">KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967</ref><br />
<br />
== Druhý výzkum ==<br />
<br />
V listopadu 2008 vyšla závěrečná zpráva Technologického centra Akademie věd ČR s názvem Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. Cílem tohoto projektu, za jehož vznikem stál šestičlenný realizační tým pracovníků Technologického centra AV ČR, bylo zhodnocení toho, jaký vliv měla pomoc poskytnutá z Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP) na rozvoj inovačního potenciálu regionů ČR<ref name="NazevPoznamky">Vyhodnocení realizace projektů Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 v oblasti výzkumu a vývoje a jejich vliv na inovační potenciál regionů ČR. [online]. [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/vyhodnoceni-realizace-projektu-oppp-v-oblasti-vudy-a-vyzkumu-1531-cz.pdf</ref>. Jako klíčová oblast pro rozvoj regionu je v této zprávě uváděna tvorba inovací, přičemž za základní předpoklad pro úspěch podnikatelů a tím i regionu jsou považovány mezipodnikové vazby, kontakty (zvláště pak s malými a středními firmami), vztahy založené na důvěře a hlavně pak konkurenční výhoda, která není založená na cenové konkurenci, nýbrž na inovacích. Pro takovéto prostředí rozvíjející region je často užíváno označení ,,regionální inovační systém“. Co se týče vymezení inovací, v současnosti jsou chápány převážně jako komplexní jev nebo proces, který má zahrnout všechny technické, organizační, komerční, finanční a vědecké kroky. Do těchto kroků jsou také zařazeny investice, které opravdu vedou ke zdokonalení výrobků a procesů. <br />
Důležité je také ujasnit si, co to vlastně inovace je. Tento pojem zahrnuje nejen inovace technické, ale také organizační neboli netechnické inovace, přičemž technické inovace jsou klíčovou součástí inovací. Přijetí technických inovací s sebou logicky přináší zavádění těch netechnických ve výrobě, řízení nebo v rozvoji lidských zdrojů. Zároveň však organizační inovace bývají často slabou stránkou inovačního systému Evropské unie. <br />
Inovace mohou vznikat na základě dvou modelů. Lineární model zohledňuje celý vývoj inovace, technologický pokrok je zde klíčovým faktorem a podle tohoto modelu povedou vyšší investice do základního výzkumu k nárůstu výzkumu aplikovaného a vyšší tvorbě inovací. Nelineární nebo také inovační model pak připouští současný průběh různých aktivit, z čehož vyplývá, že základ inovačních aktivit nespočívá jen ve výzkumu, ale že podnět k jejímu vzniku může dát zákazník nebo dodavatel. To znamená, že tvorba inovací představuje vzájemný proces mezi jednotlivými složkami výrobců a uživatelů inovací. <br />
Významným faktorem rozvoje inovačního prostředí je tedy vytváření sítí podniků, vysokých škol a institucí VaV (Výzkum a vývoj). Tím, že se prohlubuje spolupráce mezi těmito složkami, dochází k rozvoji společných aktivit VaV nebo také ke spolupráci v této oblasti. K posilování inovačního potenciálu pak dochází tak, že se mezi spolupracujícími aktéry šíří a efektivněji využívají uzákoněné a neuzákoněné znalosti.<br />
<br />
== Třetí výzkum ==<br />
<br />
= Citace =<br />
<br />
<references /><br />
<br />
= Zdroje =<br />
<br />
*Diffusion of Innovation Theory. BOSTON UNIVERSITY SCHOOL OF PUBLIC HEALTH. [online]. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html http://sph.bu.edu/otlt/MPH-Modules/SB/SB721-Models/SB721-Models4.html]<br />
<br />
*LIDEN, Daniel. What Is the Diffusion Theory?. CONJECTURE CORPORATION. WiseGeek [online]. ed. Bronwyn Harris. 2013 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: [http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm http://www.wisegeek.com/what-is-the-diffusion-theory.htm]<br />
<br />
*KUNC, Josef, Eva NOVÁKOVÁ, Petr TONEV a Michal VANČURA. Difuze inovace na příkladu řetězce McDonalds v České republice a na Slovensku. Auspicia, České Budějovice: VŠ evropských a regionálních studií, 2011, VIII, č. 1, s. 87-92. ISSN 1214-4967<br />
<br />
*LAJOIE-PAQUETTE, Darian. Theories of Information Behavior:''Diffusion Theory''. Information Today, Inc. 2005, s. 118-122.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Hilbert%C5%AFv_program&diff=34251Hilbertův program2013-05-19T22:00:13Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>'''Autor''': Lenka Machátová<br />
<br />
'''Klíčová slova''': Hilbertův program, matematika, věty o neúplnosti, Kurt Gödel<br />
<br />
'''Synonyma''': ---<br />
<br />
'''Související pojmy''':<br />
<br />
''nadřazené'' - věda<br />
<br />
''podřazené'' -<br />
<br />
== David Hilbert<br/> ==<br />
<br />
David Hilbert se narodil 23. ledna 1862 v dnešním Znamensku ve Východním Prusku a ve světě vynikl jako jeden z nejvlivnějších matematiků devatenáctého a dvacátého století. Objevil a vyvinul širokou škálu základních myšlenek v mnoha oblastech matematiky. Mimo jiné také formuloval teorii Hilbertových prostorů, což je jeden ze základních pojmů funkcionální analýzy. Poté, co vystudoval gymnázium, začal studovat na univerzitě v Königsbergu, kde následně roku 1885 získal doktorát. Rok na to se na této univerzitě stal soukromým docentem, v následujících letech pak nejen profesorem, ale dokonce vedoucím katedry. V roce 1925 onemocněl a i přes to, že se po čase uzdravil, k tvořivé práci už se nevrátil. Zemřel 14. února 1943 v německém Göttingenu.<ref name="reid">REID, Constance. Hilbert. </ref><br />
<br />
== Historie<br/> ==<br />
<br />
Názvem Hilbertův program je označována snaha Davida Hilberta formalizovat matematiku na úroveň jednoduchých tvrzení, ze kterých by se následně daly dokázat všechny matematické věty. Počátky tohoto pojmu najdeme na začátku dvacátého století. Tehdy se Hilbert začal soustavně zabývat prací v oblasti základů matematiky. To zapříčinilo, že se ve městě Göttingen kolem něj shromáždila skupina logiků. Dalo by se říci, že právě Hilbertův program byl jejich vědecko-výzkumným záměrem, ideové kořeny však musíme hledat o mnoho let dříve. Za klíčové momenty ve vývoji této metody je považováno již Aristotelovo dílo Druhé analytiky a Leibnizovy Reformy věd. Obě tato díla se zabývají představou, že jakékoli lidské poznání lze uspořádat do systému s relativně malým počtem výchozích tvrzení, která jsou brána jako pravdivá a nedokazují se, ale naopak jsou z nich dokazována všechna ostatní tvrzení. To se děje pomocí malého počtu pravidel zachovávajících pravdivost.<br />
<br />
== Hilbertův program<br/> ==<br />
<br />
Hilbertův program lze shrnout do dvou bodů. Prvním bylo najít konečný systém tvrzení, ze kterého bychom byli schopni odvodit kompletní matematiku, druhým pak dokázat bezespornost tohoto systému tvrzení. Cílem tohoto programu bylo tedy zjednodušit složité matematické teorie na jednoduché formální systémy, které by se měly pak dále redukovat na jednoduchou aritmetiku a dokázat tak její úplnost. V prvním bodě programu vlastně můžeme najít důkaz úplnosti zvoleného systému tvrzení. Druhým bodem měla být zaručena pravdivost tvrzení, respektive celého systému matematiky, na což se soustředila hlavní pozornost. Tato bezespornost neměla být dokázána ponořením do jiné teorie (jako tomu bylo doposud s důkazy toho druhu), ale přímo ze samotných tvrzení tohoto systému, a to tak, že se srozumitelnými prostředky ukáže, že z tvrzení tohoto systému nelze odvodit spor. Jedním z cílů tudíž také bylo, aby důkaz nebyl relativní, ale přímý. Hilbert svoji myšlenky veřejně vyhlásil ve dvacátých letech dvacátého století, ale již několik let na to v roce 1931 přišel Kurt Gödel se svými větami o neúplnosti (známé jako První a Druhá věta o neúplnosti), jimiž dokázal, že pomocí aritmetiky nelze dokázat bezespornost a úplnost aritmetiky jako takové, a že jakákoliv teorie, kterou bychom mohli popsat všechny matematické pravdy, nemůže dokázat svou vlastní bezespornost a úplnost.<ref name="NazevPoznamky">NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R HOFSTADTER. Gödelův důkaz. </ref> Z toho tedy vyplývá, že Hilbertův program je neuskutečnitelný. Krátce po přijetí Gödelových výsledků (a na základě Gödelovy rady) Hilbert svůj program redukuje na program důkazů poměrné bezespornost. Matematika již nehledá přímé důkazy pro bezespornost, ale stejně jako tomu bylo dřív, hledá důkazy relativní. To znamená, že bezespornost systému se opět dokazuje ponořením daného systému do systému jiného.<br />
<br />
== Poznámky a citace ==<br />
<br />
<references /><br />
<br />
== Použitá literatura ==<br />
<br />
NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R. HOFSTADTER. ''Gödelův důkaz''. Vyd. 1. brož. Brno: VUTIUM, 2006, xxiii, 126 s. ISBN 80-214-3174-1.<br />
<br />
REID, Constance. ''Hilbert''. Vyd. 2., Springer, 1996, 228 s. ISBN 0387946748<br />
<br />
DOSTÁLOVÁ Ludmila. Hilbertův program: proměna matematické praxe před a po Gödelových větách o neúplnosti. In: Jindřich Bečvář (editor); Martina Bečvářová (author): Mathematics throughout the ages. VI.(Czech), 2010 [cit. 2013-05-19]. Dostupný z WWW: <[http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf] >.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Hilbert%C5%AFv_program&diff=34248Hilbertův program2013-05-19T21:59:44Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>'''Autor''': Lenka Machátová<br />
<br />
'''Klíčová slova''': Hilbertův program, matematika, věty o neúplnosti, Kurt Gödel<br />
<br />
'''Synonyma''': ---<br />
<br />
'''Související pojmy''':<br />
<br />
''nadřazené'' - věda<br />
<br />
''podřazené'' -<br />
<br />
== David Hilbert<br/> ==<br />
<br />
David Hilbert se narodil 23. ledna 1862 v dnešním Znamensku ve Východním Prusku a ve světě vynikl jako jeden z nejvlivnějších matematiků devatenáctého a dvacátého století. Objevil a vyvinul širokou škálu základních myšlenek v mnoha oblastech matematiky. Mimo jiné také formuloval teorii Hilbertových prostorů, což je jeden ze základních pojmů funkcionální analýzy. Poté, co vystudoval gymnázium, začal studovat na univerzitě v Königsbergu, kde následně roku 1885 získal doktorát. Rok na to se na této univerzitě stal soukromým docentem, v následujících letech pak nejen profesorem, ale dokonce vedoucím katedry. V roce 1925 onemocněl a i přes to, že se po čase uzdravil, k tvořivé práci už se nevrátil. Zemřel 14. února 1943 v německém Göttingenu.<ref name="NazevPoznamky">REID, Constance. Hilbert. </ref><br />
<br />
== Historie<br/> ==<br />
<br />
Názvem Hilbertův program je označována snaha Davida Hilberta formalizovat matematiku na úroveň jednoduchých tvrzení, ze kterých by se následně daly dokázat všechny matematické věty. Počátky tohoto pojmu najdeme na začátku dvacátého století. Tehdy se Hilbert začal soustavně zabývat prací v oblasti základů matematiky. To zapříčinilo, že se ve městě Göttingen kolem něj shromáždila skupina logiků. Dalo by se říci, že právě Hilbertův program byl jejich vědecko-výzkumným záměrem, ideové kořeny však musíme hledat o mnoho let dříve. Za klíčové momenty ve vývoji této metody je považováno již Aristotelovo dílo Druhé analytiky a Leibnizovy Reformy věd. Obě tato díla se zabývají představou, že jakékoli lidské poznání lze uspořádat do systému s relativně malým počtem výchozích tvrzení, která jsou brána jako pravdivá a nedokazují se, ale naopak jsou z nich dokazována všechna ostatní tvrzení. To se děje pomocí malého počtu pravidel zachovávajících pravdivost.<br />
<br />
== Hilbertův program<br/> ==<br />
<br />
Hilbertův program lze shrnout do dvou bodů. Prvním bylo najít konečný systém tvrzení, ze kterého bychom byli schopni odvodit kompletní matematiku, druhým pak dokázat bezespornost tohoto systému tvrzení. Cílem tohoto programu bylo tedy zjednodušit složité matematické teorie na jednoduché formální systémy, které by se měly pak dále redukovat na jednoduchou aritmetiku a dokázat tak její úplnost. V prvním bodě programu vlastně můžeme najít důkaz úplnosti zvoleného systému tvrzení. Druhým bodem měla být zaručena pravdivost tvrzení, respektive celého systému matematiky, na což se soustředila hlavní pozornost. Tato bezespornost neměla být dokázána ponořením do jiné teorie (jako tomu bylo doposud s důkazy toho druhu), ale přímo ze samotných tvrzení tohoto systému, a to tak, že se srozumitelnými prostředky ukáže, že z tvrzení tohoto systému nelze odvodit spor. Jedním z cílů tudíž také bylo, aby důkaz nebyl relativní, ale přímý. Hilbert svoji myšlenky veřejně vyhlásil ve dvacátých letech dvacátého století, ale již několik let na to v roce 1931 přišel Kurt Gödel se svými větami o neúplnosti (známé jako První a Druhá věta o neúplnosti), jimiž dokázal, že pomocí aritmetiky nelze dokázat bezespornost a úplnost aritmetiky jako takové, a že jakákoliv teorie, kterou bychom mohli popsat všechny matematické pravdy, nemůže dokázat svou vlastní bezespornost a úplnost.<ref name="NazevPoznamky">NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R HOFSTADTER. Gödelův důkaz. </ref> Z toho tedy vyplývá, že Hilbertův program je neuskutečnitelný. Krátce po přijetí Gödelových výsledků (a na základě Gödelovy rady) Hilbert svůj program redukuje na program důkazů poměrné bezespornost. Matematika již nehledá přímé důkazy pro bezespornost, ale stejně jako tomu bylo dřív, hledá důkazy relativní. To znamená, že bezespornost systému se opět dokazuje ponořením daného systému do systému jiného.<br />
<br />
== Poznámky a citace ==<br />
<br />
<references /><br />
<br />
== Použitá literatura ==<br />
<br />
NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R. HOFSTADTER. ''Gödelův důkaz''. Vyd. 1. brož. Brno: VUTIUM, 2006, xxiii, 126 s. ISBN 80-214-3174-1.<br />
<br />
REID, Constance. ''Hilbert''. Vyd. 2., Springer, 1996, 228 s. ISBN 0387946748<br />
<br />
DOSTÁLOVÁ Ludmila. Hilbertův program: proměna matematické praxe před a po Gödelových větách o neúplnosti. In: Jindřich Bečvář (editor); Martina Bečvářová (author): Mathematics throughout the ages. VI.(Czech), 2010 [cit. 2013-05-19]. Dostupný z WWW: <[http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf] >.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Hilbert%C5%AFv_program&diff=34243Hilbertův program2013-05-19T21:57:08Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>'''Autor''': Lenka Machátová<br />
<br />
'''Klíčová slova''': Hilbertův program, matematika, věty o neúplnosti, Kurt Gödel<br />
<br />
'''Synonyma''': ---<br />
<br />
'''Související pojmy''':<br />
<br />
''nadřazené'' - věda<br />
<br />
''podřazené'' - <br />
<br />
== David Hilbert<br/> ==<br />
<br />
David Hilbert se narodil 23. ledna 1862 v dnešním Znamensku ve Východním Prusku a ve světě vynikl jako jeden z nejvlivnějších matematiků devatenáctého a dvacátého století. Objevil a vyvinul širokou škálu základních myšlenek v mnoha oblastech matematiky. Mimo jiné také formuloval teorii Hilbertových prostorů, což je jeden ze základních pojmů funkcionální analýzy. Poté, co vystudoval gymnázium, začal studovat na univerzitě v Königsbergu, kde následně roku 1885 získal doktorát. Rok na to se na této univerzitě stal soukromým docentem, v následujících letech pak nejen profesorem, ale dokonce vedoucím katedry. V roce 1925 onemocněl a i přes to, že se po čase uzdravil, k tvořivé práci už se nevrátil. Zemřel 14. února 1943 v německém Göttingenu.<br />
<br />
== Historie<br/> ==<br />
<br />
Názvem Hilbertův program je označována snaha Davida Hilberta formalizovat matematiku na úroveň jednoduchých tvrzení, ze kterých by se následně daly dokázat všechny matematické věty. Počátky tohoto pojmu najdeme na začátku dvacátého století. Tehdy se Hilbert začal soustavně zabývat prací v oblasti základů matematiky. To zapříčinilo, že se ve městě Göttingen kolem něj shromáždila skupina logiků. Dalo by se říci, že právě Hilbertův program byl jejich vědecko-výzkumným záměrem, ideové kořeny však musíme hledat o mnoho let dříve. Za klíčové momenty ve vývoji této metody je považováno již Aristotelovo dílo Druhé analytiky a Leibnizovy Reformy věd. Obě tato díla se zabývají představou, že jakékoli lidské poznání lze uspořádat do systému s relativně malým počtem výchozích tvrzení, která jsou brána jako pravdivá a nedokazují se, ale naopak jsou z nich dokazována všechna ostatní tvrzení. To se děje pomocí malého počtu pravidel zachovávajících pravdivost.<br />
<br />
== Hilbertův program<br/> ==<br />
<br />
Hilbertův program lze shrnout do dvou bodů. Prvním bylo najít konečný systém tvrzení, ze kterého bychom byli schopni odvodit kompletní matematiku, druhým pak dokázat bezespornost tohoto systému tvrzení. Cílem tohoto programu bylo tedy zjednodušit složité matematické teorie na jednoduché formální systémy, které by se měly pak dále redukovat na jednoduchou aritmetiku a dokázat tak její úplnost. V prvním bodě programu vlastně můžeme najít důkaz úplnosti zvoleného systému tvrzení. Druhým bodem měla být zaručena pravdivost tvrzení, respektive celého systému matematiky, na což se soustředila hlavní pozornost. Tato bezespornost neměla být dokázána ponořením do jiné teorie (jako tomu bylo doposud s důkazy toho druhu), ale přímo ze samotných tvrzení tohoto systému, a to tak, že se srozumitelnými prostředky ukáže, že z tvrzení tohoto systému nelze odvodit spor. Jedním z cílů tudíž také bylo, aby důkaz nebyl relativní, ale přímý. Hilbert svoji myšlenky veřejně vyhlásil ve dvacátých letech dvacátého století, ale již několik let na to v roce 1931 přišel Kurt Gödel se svými větami o neúplnosti (známé jako První a Druhá věta o neúplnosti), jimiž dokázal, že pomocí aritmetiky nelze dokázat bezespornost a úplnost aritmetiky jako takové, a že jakákoliv teorie, kterou bychom mohli popsat všechny matematické pravdy, nemůže dokázat svou vlastní bezespornost a úplnost. Z toho tedy vyplývá, že Hilbertův program je neuskutečnitelný. Krátce po přijetí Gödelových výsledků (a na základě Gödelovy rady) Hilbert svůj program redukuje na program důkazů poměrné bezespornost. Matematika již nehledá přímé důkazy pro bezespornost, ale stejně jako tomu bylo dřív, hledá důkazy relativní. To znamená, že bezespornost systému se opět dokazuje ponořením daného systému do systému jiného.<br />
<br />
<br />
<br />
== Použitá literatura ==<br />
<br />
NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R. HOFSTADTER. ''Gödelův důkaz''. Vyd. 1. brož. Brno: VUTIUM, 2006, xxiii, 126 s. ISBN 80-214-3174-1.<br />
<br />
REID, Constance. ''Hilbert''. Vyd. 2., Springer, 1996, 228 s. ISBN 0387946748<br />
<br />
DOSTÁLOVÁ Ludmila. Hilbertův program: proměna matematické praxe před a po Gödelových větách o neúplnosti. In: Jindřich Bečvář (editor); Martina Bečvářová (author): Mathematics throughout the ages. VI.(Czech), 2010 [cit. 2013-05-19]. Dostupný z WWW: <[http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf] >.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Hilbert%C5%AFv_program&diff=34237Hilbertův program2013-05-19T21:55:20Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>'''Autor''': Lenka Machátová<br />
<br />
'''Klíčová slova''': Hilbertův program, matematika, věty o neúplnosti, Kurt Gödel<br />
<br />
'''Synonyma''': ---<br />
<br />
'''Související pojmy''':<br />
<br />
''nadřazené'' - věda<br />
<br />
''podřazené'' - <br />
<br />
== David Hilbert<br/> ==<br />
<br />
David Hilbert se narodil 23. ledna 1862 v dnešním Znamensku ve Východním Prusku a ve světě vynikl jako jeden z nejvlivnějších matematiků devatenáctého a dvacátého století. Objevil a vyvinul širokou škálu základních myšlenek v mnoha oblastech matematiky. Mimo jiné také formuloval teorii Hilbertových prostorů, což je jeden ze základních pojmů funkcionální analýzy. Poté, co vystudoval gymnázium, začal studovat na univerzitě v Königsbergu, kde následně roku 1885 získal doktorát. Rok na to se na této univerzitě stal soukromým docentem, v následujících letech pak nejen profesorem, ale dokonce vedoucím katedry. V roce 1925 onemocněl a i přes to, že se po čase uzdravil, k tvořivé práci už se nevrátil. Zemřel 14. února 1943 v německém Göttingenu.<br />
<br />
== Historie<br/> ==<br />
<br />
Názvem Hilbertův program je označována snaha Davida Hilberta formalizovat matematiku na úroveň jednoduchých tvrzení, ze kterých by se následně daly dokázat všechny matematické věty. Počátky tohoto pojmu najdeme na začátku dvacátého století. Tehdy se Hilbert začal soustavně zabývat prací v oblasti základů matematiky. To zapříčinilo, že se ve městě Göttingen kolem něj shromáždila skupina logiků. Dalo by se říci, že právě Hilbertův program byl jejich vědecko-výzkumným záměrem, ideové kořeny však musíme hledat o mnoho let dříve. Za klíčové momenty ve vývoji této metody je považováno již Aristotelovo dílo Druhé analytiky a Leibnizovy Reformy věd. Obě tato díla se zabývají představou, že jakékoli lidské poznání lze uspořádat do systému s relativně malým počtem výchozích tvrzení, která jsou brána jako pravdivá a nedokazují se, ale naopak jsou z nich dokazována všechna ostatní tvrzení. To se děje pomocí malého počtu pravidel zachovávajících pravdivost.<br />
<br />
== Hilbertův program<br/> ==<br />
<br />
Hilbertův program lze shrnout do dvou bodů. Prvním bylo najít konečný systém tvrzení, ze kterého bychom byli schopni odvodit kompletní matematiku, druhým pak dokázat bezespornost tohoto systému tvrzení. Cílem tohoto programu bylo tedy zjednodušit složité matematické teorie na jednoduché formální systémy, které by se měly pak dále redukovat na jednoduchou aritmetiku a dokázat tak její úplnost. V prvním bodě programu vlastně můžeme najít důkaz úplnosti zvoleného systému tvrzení. Druhým bodem měla být zaručena pravdivost tvrzení, respektive celého systému matematiky, na což se soustředila hlavní pozornost. Tato bezespornost neměla být dokázána ponořením do jiné teorie (jako tomu bylo doposud s důkazy toho druhu), ale přímo ze samotných tvrzení tohoto systému, a to tak, že se srozumitelnými prostředky ukáže, že z tvrzení tohoto systému nelze odvodit spor. Jedním z cílů tudíž také bylo, aby důkaz nebyl relativní, ale přímý. Hilbert svoji myšlenky veřejně vyhlásil ve dvacátých letech dvacátého století, ale již několik let na to v roce 1931 přišel Kurt Gödel se svými větami o neúplnosti (známé jako První a Druhá věta o neúplnosti), jimiž dokázal, že pomocí aritmetiky nelze dokázat bezespornost a úplnost aritmetiky jako takové, a že jakákoliv teorie, kterou bychom mohli popsat všechny matematické pravdy, nemůže dokázat svou vlastní bezespornost a úplnost. Z toho tedy vyplývá, že Hilbertův program je neuskutečnitelný. Krátce po přijetí Gödelových výsledků (a na základě Gödelovy rady) Hilbert svůj program redukuje na program důkazů poměrné bezespornost. Matematika již nehledá přímé důkazy pro bezespornost, ale stejně jako tomu bylo dřív, hledá důkazy relativní. To znamená, že bezespornost systému se opět dokazuje ponořením daného systému do systému jiného.<br />
<br />
<br />
<br />
== Použitá literatura ==<br />
<br />
NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R. HOFSTADTER. ''Gödelův důkaz''. Vyd. 1. brož. Brno: VUTIUM, 2006, xxiii, 126 s. ISBN 80-214-3174-1.<br />
<br />
REID, Constance. ''Hilbert''. Vyd. 2., Springer, 1996, 228 s. ISBN 0387946748<br />
<br />
<br />
DOSTÁLOVÁ Ludmila. Hilbertův program: proměna matematické praxe před a po Gödelových větách o neúplnosti. In: Jindřich Bečvář (editor); Martina Bečvářová (author): Mathematics throughout the ages. VI.(Czech), 2010 [cit. 2013-05-19]. Dostupný z WWW: <[http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf] >.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Hilbert%C5%AFv_program&diff=34235Hilbertův program2013-05-19T21:49:08Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>== David Hilbert<br/> ==<br />
<br />
David Hilbert se narodil 23. ledna 1862 v dnešním Znamensku ve Východním Prusku a ve světě vynikl jako jeden z nejvlivnějších matematiků devatenáctého a dvacátého století. Objevil a vyvinul širokou škálu základních myšlenek v mnoha oblastech matematiky. Mimo jiné také formuloval teorii Hilbertových prostorů, což je jeden ze základních pojmů funkcionální analýzy. Poté, co vystudoval gymnázium, začal studovat na univerzitě v Königsbergu, kde následně roku 1885 získal doktorát. Rok na to se na této univerzitě stal soukromým docentem, v následujících letech pak nejen profesorem, ale dokonce vedoucím katedry. V roce 1925 onemocněl a i přes to, že se po čase uzdravil, k tvořivé práci už se nevrátil. Zemřel 14. února 1943 v německém Göttingenu.<ref name="REID">REID, Constance. ''Hilbert''.</ref><br />
<br />
== Historie<br/> ==<br />
<br />
Názvem Hilbertův program je označována snaha Davida Hilberta formalizovat matematiku na úroveň jednoduchých tvrzení, ze kterých by se následně daly dokázat všechny matematické věty. Počátky tohoto pojmu najdeme na začátku dvacátého století. Tehdy se Hilbert začal soustavně zabývat prací v oblasti základů matematiky. To zapříčinilo, že se ve městě Göttingen kolem něj shromáždila skupina logiků. Dalo by se říci, že právě Hilbertův program byl jejich vědecko-výzkumným záměrem, ideové kořeny však musíme hledat o mnoho let dříve. Za klíčové momenty ve vývoji této metody je považováno již Aristotelovo dílo Druhé analytiky a Leibnizovy Reformy věd. Obě tato díla se zabývají představou, že jakékoli lidské poznání lze uspořádat do systému s relativně malým počtem výchozích tvrzení, která jsou brána jako pravdivá a nedokazují se, ale naopak jsou z nich dokazována všechna ostatní tvrzení. To se děje pomocí malého počtu pravidel zachovávajících pravdivost.<br />
<br />
== Hilbertův program<br/> ==<br />
<br />
Hilbertův program lze shrnout do dvou bodů. Prvním bylo najít konečný systém tvrzení, ze kterého bychom byli schopni odvodit kompletní matematiku, druhým pak dokázat bezespornost tohoto systému tvrzení. Cílem tohoto programu bylo tedy zjednodušit složité matematické teorie na jednoduché formální systémy, které by se měly pak dále redukovat na jednoduchou aritmetiku a dokázat tak její úplnost. V prvním bodě programu vlastně můžeme najít důkaz úplnosti zvoleného systému tvrzení. Druhým bodem měla být zaručena pravdivost tvrzení, respektive celého systému matematiky, na což se soustředila hlavní pozornost. Tato bezespornost neměla být dokázána ponořením do jiné teorie (jako tomu bylo doposud s důkazy toho druhu), ale přímo ze samotných tvrzení tohoto systému, a to tak, že se srozumitelnými prostředky ukáže, že z tvrzení tohoto systému nelze odvodit spor. Jedním z cílů tudíž také bylo, aby důkaz nebyl relativní, ale přímý. Hilbert svoji myšlenky veřejně vyhlásil ve dvacátých letech dvacátého století, ale již několik let na to v roce 1931 přišel Kurt Gödel se svými větami o neúplnosti (známé jako První a Druhá věta o neúplnosti), jimiž dokázal, že pomocí aritmetiky nelze dokázat bezespornost a úplnost aritmetiky jako takové, a že jakákoliv teorie, kterou bychom mohli popsat všechny matematické pravdy, nemůže dokázat svou vlastní bezespornost a úplnost.<ref name="NazevPoznamky">NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R HOFSTADTER. Gödelův důkaz. </ref> Z toho tedy vyplývá, že Hilbertův program je neuskutečnitelný. Krátce po přijetí Gödelových výsledků (a na základě Gödelovy rady) Hilbert svůj program redukuje na program důkazů poměrné bezespornost. Matematika již nehledá přímé důkazy pro bezespornost, ale stejně jako tomu bylo dřív, hledá důkazy relativní. To znamená, že bezespornost systému se opět dokazuje ponořením daného systému do systému jiného.<br />
<br />
== Poznámky a citace ==<br />
<br />
<references /><br />
<br />
== Použitá literatura ==<br />
<br />
NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R. HOFSTADTER. ''Gödelův důkaz''. Vyd. 1. brož. Brno: VUTIUM, 2006, xxiii, 126 s. ISBN 80-214-3174-1.<br />
<br />
REID, Constance. ''Hilbert''. Vyd. 2., Springer, 1996, 228 s. ISBN 0387946748<br />
<br />
DOSTÁLOVÁ Ludmila. Hilbertův program: proměna matematické praxe před a po Gödelových větách o neúplnosti. In: Jindřich Bečvář (editor); Martina Bečvářová (author): Mathematics throughout the ages. VI.(Czech), 2010 [cit. 2013-05-19]. Dostupný z WWW: <[http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/401734/DejinyMat_45-2010-1_9.pdf]>.</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Hilbert%C5%AFv_program&diff=34176Hilbertův program2013-05-19T21:17:18Z<p>Juliie: Založena nová stránka: == David Hilbert<br/> == David Hilbert se narodil 23. ledna 1862 v dnešním Znamensku ve Východním Prusku a ve světě vynikl jako jeden z nejvlivnějších matematiků...</p>
<hr />
<div>== David Hilbert<br/> ==<br />
<br />
David Hilbert se narodil 23. ledna 1862 v dnešním Znamensku ve Východním Prusku a ve světě vynikl jako jeden z nejvlivnějších matematiků devatenáctého a dvacátého století. Objevil a vyvinul širokou škálu základních myšlenek v mnoha oblastech matematiky. Mimo jiné také formuloval teorii Hilbertových prostorů, což je jeden ze základních pojmů funkcionální analýzy. Poté, co vystudoval gymnázium, začal studovat na univerzitě v Königsbergu, kde následně roku 1885 získal doktorát. Rok na to se na této univerzitě stal soukromým docentem, v následujících letech pak nejen profesorem, ale dokonce vedoucím katedry. V roce 1925 onemocněl a i přes to, že se po čase uzdravil, k tvořivé práci už se nevrátil. Zemřel 14. února 1943 v německém Göttingenu.<br />
<br />
== Historie<br/> ==<br />
<br />
Názvem Hilbertův program je označována snaha Davida Hilberta formalizovat matematiku na úroveň jednoduchých tvrzení, ze kterých by se následně daly dokázat všechny matematické věty. Počátky tohoto pojmu najdeme na začátku dvacátého století. Tehdy se Hilbert začal soustavně zabývat prací v oblasti základů matematiky. To zapříčinilo, že se ve městě Göttingen kolem něj shromáždila skupina logiků. Dalo by se říci, že právě Hilbertův program byl jejich vědecko-výzkumným záměrem, ideové kořeny však musíme hledat o mnoho let dříve. Za klíčové momenty ve vývoji této metody je považováno již Aristotelovo dílo Druhé analytiky a Leibnizovy Reformy věd. Obě tato díla se zabývají představou, že jakékoli lidské poznání lze uspořádat do systému s relativně malým počtem výchozích tvrzení, která jsou brána jako pravdivá a nedokazují se, ale naopak jsou z nich dokazována všechna ostatní tvrzení. To se děje pomocí malého počtu pravidel zachovávajících pravdivost.<br />
<br />
== Hilbertův program<br/> ==<br />
<br />
Hilbertův program lze shrnout do dvou bodů. Prvním bylo najít konečný systém tvrzení, ze kterého bychom byli schopni odvodit kompletní matematiku, druhým pak dokázat bezespornost tohoto systému tvrzení. Cílem tohoto programu bylo tedy zjednodušit složité matematické teorie na jednoduché formální systémy, které by se měly pak dále redukovat na jednoduchou aritmetiku a dokázat tak její úplnost. V prvním bodě programu vlastně můžeme najít důkaz úplnosti zvoleného systému tvrzení. Druhým bodem měla být zaručena pravdivost tvrzení, respektive celého systému matematiky, na což se soustředila hlavní pozornost. Tato bezespornost neměla být dokázána ponořením do jiné teorie (jako tomu bylo doposud s důkazy toho druhu), ale přímo ze samotných tvrzení tohoto systému, a to tak, že se srozumitelnými prostředky ukáže, že z tvrzení tohoto systému nelze odvodit spor. Jedním z cílů tudíž také bylo, aby důkaz nebyl relativní, ale přímý. Hilbert svoji myšlenky veřejně vyhlásil ve dvacátých letech dvacátého století, ale již několik let na to v roce 1931 přišel Kurt Gödel se svými větami o neúplnosti (známé jako První a Druhá věta o neúplnosti), jimiž dokázal, že pomocí aritmetiky nelze dokázat bezespornost a úplnost aritmetiky jako takové, a že jakákoliv teorie, kterou bychom mohli popsat všechny matematické pravdy, nemůže dokázat svou vlastní bezespornost a úplnost. Z toho tedy vyplývá, že Hilbertův program je neuskutečnitelný. Krátce po přijetí Gödelových výsledků (a na základě Gödelovy rady) Hilbert svůj program redukuje na program důkazů poměrné bezespornost. Matematika již nehledá přímé důkazy pro bezespornost, ale stejně jako tomu bylo dřív, hledá důkazy relativní. To znamená, že bezespornost systému se opět dokazuje ponořením daného systému do systému jiného.<br />
<br />
<br />
<br />
== Použitá literatura ==<br />
<br />
NAGEL, Ernest, James Roy NEWMAN a Douglas R HOFSTADTER. ''Gödelův důkaz''. Vyd. 1. brož. Brno: VUTIUM, 2006, xxiii, 126 s. ISBN 80-214-3174-1.<br />
<br />
REID, Constance. ''Hilbert''. Vyd. 2., Springer, 1996, 228 s. ISBN 0387946748</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Blok_expert%C5%AF/T%C3%A9mata_pro_bakal%C3%A1%C5%99e&diff=33512KISK:Blok expertů/Témata pro bakaláře2013-05-18T20:47:17Z<p>Juliie: /* Roman Hřebecký: Kreativita v marketingu - vystrčte hlavu z krabice */</p>
<hr />
<div><div style="float:right;padding:10px;margin-left:10px;margin-bottom:10px;border:5px solid #00688B;background:#FFFFFF"><br />
<br />
==Organizační pokyny==<br />
===Postup při tvorbě hesla===<br />
# na této stránce si můžete vybrat ze seznamu nabídnutých hesel ke každé přednášce,<br />
# pokud u vybraného hesla není zapsáno žádné jméno, SAMI si jej tam zapište, čímž si jej zaregistrujete (samozřejmě nesmíte odstranit cizí jméno, to lze zpětně zjistit pomocí historie stránky, která se ukládá), tedy takové heslo nemusíte posílat ke schválení, pouze se k němu zapíšete,<br />
# pokud v seznamu nenajdete heslo, které chcete zpracovat, ale tematicky patří k dané přednášce, pošlete toto heslo na e-mail (mailto:kovarova@phil.muni.cz) s Vaším jménem a názvem přednášky, ke které patří, co nejdříve obdržíte odpověď, zda heslo může být zaregistrováno,<br />
# kdo si heslo první zaregistruje, ten má právo ho zpracovat – každé heslo může vytvářet jen jeden člověk, nemá tedy smysl žádat o heslo, které má někdo zaregistrováno nebo již je zpracováno (např. z minulého semestru, v rámci jiného předmětu...),<br />
# heslo je odevzdáno zveřejněním na příslušné stránce wiki, tu opět SAMI založíte kliknutím na název hesla, vytvořením stránky a obsahu (viz požadavky výše).<br />
<br />
V budoucnu bude tvořena struktura slovníku. Současné řešení je prozatímní (název přednášky – hesla se jmény), výsledná podoba bude vytvořena podle možností wiki a výhodnosti pro tento účel. Vy ale vytváříte definitivní podobu hesel.<br />
<br />
HESLA BUDOU ZVEŘEJNĚNA VŽDY DO TÝDNE PO BLOKU EXPERTŮ NEBO MOHOU STUDENTI HESLO NAVRHNOUT A PO KONZULTACI S VYUČUJÍCÍ ZADAT. TERMÍN PRO ODEVZDÁNÍ HESEL JE 19. KVĚTNA 2013. OPRAVNÝ TERMÍN JE STANOVENÝ NA 16. ČERVNA 2013.<br />
<br />
===Požadavky na hesla===<br />
* Minimální rozsah textu hesla je 3000 znaků (bez hlavičky a literatury).<br />
* Heslo je primárně odborný text, jeho cílem je pak definování významu hesla (tj. aby čtenář pochopil, co si představit pod daným pojmem).<br />
* Obsah je podložen odbornou literaturou, která je v textu uvedena.<br />
* Text splňuje všechny klasické požadavky na odborný text ([[Nápověda:Citování|citace]], použitá literatura, [[Nápověda:Základy formátování|formátování]]... – základy práce ve wiki prostředí jsou popsány v [[Nápověda:Obsah|Nápovědě]]); pokud nebude v práci dodrženo nebo bude chybně, bude heslo vráceno k přepracování! Základní principy pro odborný text může nabídnout předmět KPI11 Kurz práce s informacemi nebo [http://www.slideshare.net/CEINVE/kurz-prace-s-informacemi studijní materiály], který z tohoto předmětu vznikl.<br />
* S výše zmíněným formátováním souvisí také zahrnutí odkazů na jiná hesla, která jsou v textu zmíněna (v textu musí být odkázáno min. na 5 dalších pojmů).<br />
* Heslo bude popsáno s tím, že v rámci textu pod ním nebudou definována příbuzná hesla (ty lze navrhnout pro zpracování někým jiným); např. u vzorového hesla [[grooming]] nelze definovat podobná témata, jako je osobní údaj, protože to může být zpracováno podrobněji samostatně, nicméně tento pojem lze využívat pro potřeby definice pojmu grooming do té míry, do jaké je to nutné pro správné vystižení podstaty popisovaného pojmu.<br />
* U hesel uveďte klíčová slova a synonyma a související pojmy (nadřazené/podřazené). S výjimkou synonym taková slova existují pro každý pojem, pokud si nejste jisti významem těchto kategorií, podívejte se na učivo prvního stupně základní školy v českém jazyce. Pokud nebudou uvedena nebo budou špatně, bude heslo vráceno k přepracování!<br />
* Heslo není téma přednášky, pouze je s ní spojeno, ale může se jednat o širší nebo užší pojem nebo o termín příbuzný s danou problematikou.<br />
<br />
Slovník i hesla budou zveřejněny na wiki stránkách KISKu. Několik dní PO KAŽDÉ přednášce zde budou navržena hesla, která si lze zapsat pro zpracování, příp. si každý může kdykoliv (tedy před přednáškou i po ní) navrhnout heslo, které je mu blízké a je spojeno s obsahem některé z přednášek (přehled přednášek je dostupný na [http://kisk.phil.muni.cz/blok-expertu webových stránkách KISK]).<br />
<br />
Pro lepší přehled, jak má heslo vypadat, bylo vytvořeno vzorové heslo „[[Grooming]]“, které splňuje všechny náležitosti dané zadáním. <br />
<br />
Pokud je práce s wiki pro Vás nová nebo nevíte si rady, použijte [[Nápověda:Obsah|Nápovědu]]. Otázky můžete pokládat v [[WikiKnihovna:Dotazník|Dotazníku]] (jen otázky ohledně práce s wiki, případné dotazy na obsahové zpracování hesla apod. řešte s vyučujícím).<br />
<br />
=== Časté chyby ===<br />
Vzhledem k množství opakujících se chyb a počtu a podobě vrácených úkolů v semestru podzim 2012 je nově zařazena do pokynů sekce častých chyb, která se bude postupně rozšiřovat. Kromě toho bude značně zpřísněno hodnocení a opravu jakákoli z dále uvedených chyb bude důvodem vrácení hesla. Pokud si nebudete u svého tématu jisti, jak se některému z prohřešků vyhnout nebo jak naplnit daný požadavek pro odborný text, raději se spojte s vyučující předmětu.<br />
Mezi nedostatky, kterým je nutné se vyhnout, patří:<br />
* Použití Wikipedie (jakékoli jazykové mutace)<br />
* Nepoužití odborných zdrojů, nestačí ani zpravodajství či popularizační články<br />
* Vycházení ze zdrojů od jediného původce (zkresluje, nejsou uváděny nedostatky vztažené k jeho problematice, nejsou konfrontovány různé názory na problematiku)<br />
* Čerpání z méně než tří odborných (ne popularizačních, komerčních a jinak problematických) zdrojů<br />
* Záznamy zdrojů odlišné od formy podle platné normy ISO 690<br />
* V použitých zdrojích uvedení webového sídla místo webové stránky, která skutečně byla použita k získání použitých informací<br />
* Obsah netvořen plynulými a logicky navazujícími celými větami<br />
* Nedodržení formy odborného vyjadřování (básnické či hovorové výrazy nejsou akceptovány)<br />
* Plagiátorství (pokud je i delší část věty převzata, aniž by byla označena jako citace, tj. uzavření v uvozovkách a odkaz na zdroj, neboparafráze není označena odkazem na zdroj)<br />
* Složení celého textu z cizích materiálů (nestačí, když je text jedinečný v seskládání k sobě, musí být původní v tom smyslu, že autor odborného textu je jeho původcem, např. na základě odborných zdrojů si vezme situaci ve dvou státech a sám vlastními myšlenkovými pochody vytvoří srovnání vycházející ne z jeho dojmů, ale z odborných zdrojů)<br />
* Špatné či neexistující formátování (hodnotí se obsah i forma)<br />
* Větší množství hrubek<br />
<br />
<br />
=== Blok expertů - Vzor ===<br />
* [[grooming]] - Pavla Kovářová<br />
</div><br />
{{RIGHTTOC}}<br />
<br />
<br />
---<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2013==<br />
=== Ivan Kopeček: Počítačové zpracování emocí ===<br />
<br />
*[[Analýza chování]]<br />
*[[Datový korpus]]<br />
*[[Dialogový systém]]<br />
*[[Diskrétní model]]<br />
*[[Foném]] - Michal Kaláb<br />
*[[Formální systém]]<br />
*[[Grafém]] - Michaela Kouřilová<br />
*[[Hilbertův program]] - Lenka Machátová<br />
*[[Informační šum]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Informatika]] - Eva Sedláková<br />
*[[Interdisciplinarita]]<br />
*[[Kognitivní věda]] - Jan Strach<br />
*[[Logika]] - Klára Kopecká<br />
*[[Mealyho automat]]<br />
*[[Neuron]] Jakub Fryš<br />
*[[Neurotransmiter]] - Ester Březinová<br />
*[[Operační systém]]&nbsp;Dušan Schnelly<br />
*[[Počítačová simulace]] - Alexandra Pešáková<br />
*[[Počítačová věda]]<br />
*[[Pravděpodobnostní model]]<br />
*[[Primární emoce]] - Michaela Horáková<br />
*[[Russelův paradox]] - Radovan Bartošek<br />
*[[Sekundární emoce]] - Marie Křivá<br />
*[[Skrytý Markovův model]]<br />
*[[Synapse]] - Denisa Karpeová<br />
*[[Syntéza řeči]] - Lukáš Zduba<br />
*[[Taxonomie]] - Roman Novotný<br />
*[[Teorie her]] - Martina Leitgebová<br />
*[[Teorie informace]] - Barbora Mohelníková<br />
*[[Věta o neúplnosti]]<br />
*[[Vězňovo dilema]] - Viktor Michnáč<br />
<br />
===Michal Hrabí: Zero2Hero aneb lesk a bída start-upů===<br />
* [[CMS]] (Content Management System) - Václav Kůs<br />
* [[crowdfunding]] - Lucie Malúšková<br />
* [[doménová znalost]]<br />
* [[Kickstarter]] - Vojtěch Dvořák<br />
* [[konkurence]] - Jana Pekárková<br />
* [[koučování]] - Michaela Hortová<br />
* [[Lean Startup]] - Tereza Navarová<br />
* [[market test]]<br />
* [[MVP]] (Minimum Viable Product)<br />
* [[networking]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[programátor]] - Dana Tomančáková<br />
* [[religionistika]] - Jana Slaná<br />
* [[slevový portál]] - Iveta Jansová<br />
* [[split test]]<br />
* [[StarCube]] - Adriana Fujková<br />
* [[Startup Hipster]]<br />
* [[StartupClub]]<br />
* [[umělá inteligence]] - Martin Man<br />
* [[záloha]] - Tatiana Kňazeová<br />
<br />
=== Jana Navrátilová: Specifika notových záznamů v knihovnách ===<br />
<br />
*[[akustika]] Kateřina Hubáčková<br />
*[[audiovizuální nosič]] Štěpán Řezník<br />
*[[autodidaktika]]&nbsp;- Lenka Cvrkalová<br />
*[[bibliografická databáze]]<br />
*[[dějiny hudby]] Zdeňka Žádníková<br />
*[[elektronická databáze]] Klára Tesařová<br />
*[[encyklopedická databáze]]<br />
*[[estetika]] Marie Ondrášková<br />
*[[historiografie]] - Petr Šmíd<br />
*[[hudební knihovna]]<br />
*[[Hudební psychologie]] - Lada Ambrožová<br />
*[[hudební sociologie]] <br />
*[[Hudební věda]] Tereza Fussová<br />
*[[hudebnina]] Jonáš Prstek<br />
*[[IAML]] (International Association of Music Libraries, Archives and Documentation Centres) - Martina Sochorová<br />
*[[Intergram]] Martina Sehnalová<br />
*[[kolektivní licenční smlouva]] - Jana Pekárková<br />
*[[partitura]] Miroslava Töpferová<br />
*[[producent]]<br />
*[[prvotisk]] Miroslava Töpferová<br />
*[[Sémiotika]] Petr Kalíšek<br />
*[[stream]] <br />
*[[zvuková databáze]]<br />
*[[zvukový nosič]] - Lukáš Strouhal<br />
<br />
===Vojtěch Bednář: Krizová komunikace s médii===<br />
*[[autor]] - Petr Šmíd<br />
*[[duševní hygiena]] - Lenka Cvrkalová<br />
*[[koktejlový efekt]] (v komunikaci) - Karolína Krbcová<br />
*[[krizová komunikace]] Svoboda Petr<br />
*[[lobbing]] - Gabriela Tšponová<br />
*[[lustrace]]<br />
*[[mediální komunikace]] Jana Doupovcová<br />
*[[mediální obraz]] <br />
*[[mediální poradce]]<br />
*[[mediální prohlášení]]<br />
*[[operativní management]]<br />
*[[PR agentura]] Iva Michálková<br />
*[[pravidlo 3Ř]]<br />
*[[strategický management]] Martina Zoubková<br />
*[[toxické médium]] - Svoboda Petr<br />
<br />
=== Milena Tvrdíková: Zkušenosti s využitím Cloud Computingu ve vzdělávání ===<br />
<br />
*[[Analýza rizik]]<br />
*[[Audit]] Petr Zapletal<br />
*[[Customizace]]<br />
*[[Databázový systém]] - Ivana Krištofová<br />
*[[Demo verze]] - Jaromír Červený<br />
*[[Desktop]] Kateřina Slámová<br />
*[[Globální strategie]] firmy<br />
*[[Hosting]]<br />
*[[IaaS]] - Filip Kocián<br />
*[[Infrastruktura]]<br />
*[[Konektivita]]<br />
*[[Metodika]]<br />
*[[Mikroprocesor]] Martin Chalupa<br />
*[[Monitoring]]&nbsp;<br />
*[[Multitenancy]]<br />
*[[PaaS]] Kristýna Klímková<br />
*[[Procesní řízení]]<br />
*[[Procesor]] Vítězslav Rathouz<br />
*[[Přenosová rychlost]]<br />
*[[RAM]] (Random Access Memory)- Michal Létal<br />
*[[SaaS]] - Jakub Horák<br />
*[[Server]] <br />
*[[SLA]] (Service-Level Agreement)<br />
*[[Strategie]] <br />
*[[Škálovatelnost]] - Jana Vebrová<br />
*[[Virtualizace]]- Jitka Šiborová<br />
*[[Výpočetní infrastruktura]]<br />
*[[Webový server]] - Jakub Foral<br />
<br />
=== David Grudl: User Experience ===<br />
*[[aplikace]]<br />
*[[CAPTCHA]] - Laura Kabai<br />
*[[DRM]] (Digital Rights Management) - Jozef Tkáčik<br />
*[[Ego]] - Martina Volavková<br />
*[[e-shop]] - Martina Leitgebová<br />
*[[mobilní aplikace]] <br />
*[[ReCAPTCHA]] - Eva Mertová<br />
*[[rootkit]] - Zdeňka Sovková<br />
*[[SONY rootkit]]<br />
*[[Vyhledávač]]<br />
*[[webová aplikace]] - Jakub Foral<br />
*[[zdrojový kód]] - Renáta Šajnarová<br />
<br />
===Petra Štogrová Jedličková: Co obnáší řízení znalostí v jedné z největších globálních poradensko-auditorských firmách a jaké jsou současné trendy v byznyse?===<br />
*[[archivace]]<br />
*[[Big Data]]<br />
*[[Business Development]]<br />
*[[BYO]] (Bring Your Own)<br />
*[[dostupnost]] (služby)<br />
*[[dotyková obrazovka]] - Marie Štouračová<br />
*[[facilitace]]<br />
*[[firemní kultura]] - Michal Rohovský<br />
*[[generace Y]] Iva Michálková<br />
*[[globální firma]] Lukáš Závodný<br />
*[[hybridní notebook]]<br />
*[[Change Management]]<br />
*[[informační exploze]] - Boris Turek<br />
*[[interní marketing]] - Štěpánka Kaftanová<br />
*[[jazyk nových médií]]<br />
*[[judikát]] - Jana Kantorová<br />
*[[Knowledge Management]] (řízení znalostí)<br />
*[[komunikační strategie]] - Michaela Kočová<br />
*[[kontextová inzerce]]<br />
*[[korporátní firma]]<br />
*[[Lunch and Learn]]<br />
*[[mediální plán]]<br />
*[[mobilní firma]]<br />
*[[nestrukturovaná data]]<br />
*[[portfolio]]<br />
*[[relevance]]<br />
*[[ROI]] (Return on investment) - Václav Kůs<br />
*[[řízení inovací]]<br />
*[[strukturovaná data]]<br />
*[[Velká čtyřka]] (auditorských firem)<br />
*[[vizualizace]]<br />
*[[vizualizační software]]<br />
*[[webcast]]<br />
*[[webinář]]- Jana Vebrová<br />
<br />
===Jana Matějková: Co se dá udělat s malou akademickou knihovnou za 8 let===<br />
*[[andragogika]]<br />
*[[autentizace]]<br />
*[[bibliografická portál]]<br />
*[[Business model]]<br />
*[[citace]]- Karpeová Denisa<br />
*[[Citace PRO]]<br />
*[[citační manažer]] - Michala Mádlová<br />
*[[depozitář]]<br />
*[[ebrary]]<br />
*[[eReading]] - Pavla Otrasová<br />
*[[Flexibookstore]]<br />
*[[hardwarová čtečka]] - Lenka Hodicová<br />
*[[konzorcium]]<br />
*[[kulturologie]] - Kateřina Šťastná<br />
*[[odpis]] (z knihovního fondu)<br />
*[[revize]] (knihovního fondu)<br />
*[[skriptárna]]<br />
*[[softwarová čtečka]]<br />
<br />
===Gabriela Jarkulišová: Budování komunitního centra z knihovny podle Koncepce rozvoje knihoven 2011-2015===<br />
*[[čtenářská gramotnost]] Pernesová Eliška<br />
*[[evidence knihoven]]<br />
*[[grafik]]<br />
*[[informační instituce]]<br />
*[[informační zdroj]]<br />
*[[knihovní rada]]<br />
*[[knihovnictví]]<br />
*[[komunitní knihovna]]<br />
*[[Koncepce rozvoje knihoven 2011-2015]] - Alena Paulusová<br />
*[[krajská knihovna]] - Romana Jakšlová<br />
*[[LiStOVáNí]] - Kristýna Kalmárová<br />
*[[metodické doporučení]]<br />
*[[metodický knihovník]]<br />
*[[občanská iniciativa]]<br />
*[[obnova fondu]]<br />
*[[odborné knihovnictví]]<br />
*[[příspěvková organizace]] - Michal Rohovský<br />
*[[rychločtení]] - Šteinigerová<br />
*[[U3V]] (Univerzita třetího věku)<br />
*[[veřejné knihovnictví]]<br />
*[[výměnný fond]]<br />
*[[výzkum potřeb]]<br />
*[[výzkum spokojenosti]]<br />
*[[základní knihovna]]<br />
*[[zřizovatel knihovny]] - Jana Krůčková<br />
<br />
===Roman Hřebecký: Kreativita v marketingu - vystrčte hlavu z krabice===<br />
*[[Comunity Building]]<br />
*[[Content Marketing]] - Martin Bartoš<br />
*[[Copywriting]] - Radim Chalupník<br />
*[[COWO Brno]]<br />
*[[Coworking]] - Jana Kantorová<br />
*[[Event]] - Olga Senčaková<br />
*[[GeoTracking]]<br />
*[[Know How]]<br />
*[[LARP]] (Live Action Role Playing) - Martin Brzobohatý<br />
*[[marketingová agentura]]<br />
*[[Media Relation]]<br />
*[[morální flexibilita]] - Jakub Forman<br />
*[[Naučmese.cz]] - Martin Bartoš<br />
*[[negativní reklama]] - Katarína Filičková<br />
*[[nerd]] - Václav Piták<br />
<br />
===Věra Vohlídalová: Vize o knihovně 21. století ve víru přeměn 90. let 20. století===<br />
===Blanka Vorlíčková: Osobní knižní fondy a jejich zpřístupnění veřejnosti===<br />
[[osobní knihovna]] - Jana Skládaná<br />
<br />
===Michal Šerák: Další vzdělávání dospělých v knihovnách===<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2012==<br />
<br />
=== Martin Solnička: Moře financí - jak pomocí IT udržet finance pod kontrolou ===<br />
<br />
*[[Digitální certifikát]] - Lucie Malúšková<br />
*[[E-mailová notifikace]] - Jan Martinek<br />
*[[Internetbanking]] - Iveta Jansová<br />
*[[JIC]] (Jihomoravské inovační centrum) - Alena Brožová<br />
*[[Mint.com]] - Vojtěch Dvořák<br />
*[[Mobilní web]] - Jozef Tkáčik<br />
*[[Morálka]] - Martina Sochorová<br />
*[[Programování]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Smlouva]] - Monika Krejčová<br />
*[[SSL]] (Secure Sockets Layer) - Michal Létal<br />
*[[Šifrování]] - Jonáš Kopp <br />
*[[Vyhláška]] - Petr Šmíd<br />
<br />
=== Miroslav Paclík: Problematika průmyslového vlastnictví a ukázky práce s databázemi ÚPV ===<br />
<br />
*[[Niceské třídění]] - Lenka Cvrkalová<br />
*[[Ochranná známka]] - Veronika Chromá<br />
*[[Průmyslové vlastnictví]] - Tereza Fussová<br />
*[[Rešerše]] - zpracováno dříve<br />
*[[ÚPV]] - <br />
*[[Užitný vzor]] - Lada Ambrožová<br />
*[[Vědecká teorie]] - Pavla Otrasová<br />
*[[Vídeňská dohoda]] - Anna Stránská<br />
<br />
===Michal Reiter: 10 let české Wikipedie. A co dál?===<br />
* [[Ceny za rozvoj české Wikipedie]]- Laura Kabai<br />
* [[encyklopedie]] - Eliška Pernesová<br />
* [[QRpedia]] - Boris Turek<br />
* [[trol]] (na internetu) - Lukáš Závodný<br />
* [[Wikikniha]] - Edita Hečová<br />
* [[Wikimedia ČR]] - Štěpánka Kaftanová<br />
* [[Wikimedia Foundation]] - Václav Ovčačík<br />
* [[WikiSkripta]] - Kateřina Kopecká<br />
<br />
===Eva Lesenková: Specializace lékařského nebo zdravotnického knihovníka?===<br />
* [[bibliografie]] - Matej Kucharovic<br />
* [[Blended learning]] - Roman Novotný<br />
* [[elektronický zdroj]] - Klára Tesařová<br />
* [[HDP]] (hrubý domácí produkt) - Lada Kadaníková<br />
* [[Hippokratova přísaha]] - <br />
* [[legislativa]] - Olga Senčaková<br />
* [[lékařská etika]] - Michaela Hortová<br />
* [[lékařství]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Medvik]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[MVS|meziknihovní výpůjční služba]] - již zpracováno<br />
* [[Národní soustava povolání]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[portál]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Problem-based learning]] - Lenka Svobodová<br />
* [[sociální lékařství]] - Michaela Kouřilová<br />
* [[veřejná knihovna]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[zdravotnictví]] - Jan Hrabal<br />
<br />
===Petr Říha: eGovernment: srovnání prezentovaného ideálu a reálného stavu===<br />
* [[datová schránka]] - Jana Pekárková<br />
* [[eGovernment]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[elektronické volby]] - Kateřina Petrová<br />
* [[Ernst & Young]] - Lucie Bělejová<br />
* [[judikatura]] - Petr Šmíd<br />
* [[Opencard]] - Daniel Novák<br />
* [[rodné číslo]] - Marie Lemonová<br />
* [[sKarta]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[soukromí]] - Katarína Filičková<br />
* [[výběrové řízení]] - Michal Rohovský<br />
<br />
===Lukáš Kypus: NFC služby pro knihovníky i neknihovníky===<br />
* [[Apple TV]] - Karolína Krbcová<br />
* [[Bluetooth]] - Alena Paulusová<br />
* [[Geek]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Geocaching]] - Veronika Krausová<br />
* [[iPod]] - Tereza Čoupková<br />
* [[Mastercard Paypass]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Mobito]] - Jakub Forman<br />
* [[NFC]] (Near Field Communication)- Kateřina Šťastná<br />
* [[Passbook]] - Jan Růžička<br />
* [[Poken]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[Product placement]]- Filip Kocián<br />
* [[SIM karta]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[úložiště]] - Jan Růžička<br />
* [[Use Case]] – Jan Martinek<br />
* [[Visa payWave]] - Eva Mertová<br />
<br />
===Jaroslav Vaňous: Metoda orální historie se zaměřením na archivaci rozhovorů a její aplikace v projektech Političtí vězni a Stopy totality===<br />
* [[autobiografie]] - Martina Sehnalová<br />
* [[CD]] (kompaktní disk) - Martin Chalupa <br />
* [[DVD]] - Martina Volavková<br />
* [[etický kodex]] - Zdeňka Sovková<br />
* [[kamera]] - Andrea Prokopová<br />
* [[nářečí]] - Michal Kaláb<br />
* [[orální historie]] - Ester Březinová<br />
* [[paměťový disk]] – Kristýna Klímková<br />
* [[pramen]] (ne vodní) - Lenka Cahlová<br />
* [[Stopy totality]] - Anna Halfarová<br />
* [[zákon o archivnictví a spisové službě]] - Jana Pekárková<br />
* [[Zmizelí sousedé]] - Jana Slaná<br />
* [[žurnalistika]] - Kateřina Slámová<br />
<br />
===Igor Szöke: Automatické zpracování a dolování informací z audiovizuálních záznamů===<br />
* [[matice]] - Petr Věžník<br />
* [[MZK]] (Moravská zemská knihovna)- Andrea Mizerová<br />
* [[výslovnostní slovník]] - Eva Sedláková<br />
<br />
===Tomáš Čížek: Data ze sociálně-vědních výzkumů a datové archivy===<br />
* [[citlivý údaj]] (dle zákona) - Jana Krůčková<br />
* [[ČSÚ]] (Český statistický úřad) - Václav Kůs<br />
* [[ISSP]] (International Social Survey Programme) - Veronika Víšková<br />
* [[OECD]] (Organisation for Economic Co-operation and Development) - Václav Kůs<br />
<br />
=== Vít Šisler: Digital Game-Based Learning: Využití počítačových her ve vzdělávání ===<br />
<br />
*[[Debriefing]] - Daniela Králová<br />
*[[Evropa 2045]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Evropská rada]] - Petr Zapletal<br />
*[[GBL]] (Game based learning) - Eva Durnová<br />
*[[Impaktovaný časopis]] - Martina Zoubková<br />
*[[Hra na hrdiny]] (Role-playing game) - Ivo Macík<br />
*[[Serious game]] - Jonáš Prstek<br />
*[[Simulační hra]] - Petr Pospíchal<br />
*[[Strategická hra]] - Věra Žitková<br />
<br />
===Martin Svoboda: CASLIN, aneb jak se budovala knihovnická síť před dvaceti lety===<br />
*[[Klementinum]] - Katrin Kalay<br />
*[[MDT]] - Miroslava Brázdová<br />
*[[Mellonova nadace]] - Anna Halfarová<br />
*[[mikrofilmování]] - Barbora Mohelníková<br />
*[[MIT]] (Massachusetts Institute of Technology) - Jakub Alt<br />
*[[UNIX]] - Dagmar Chládková<br />
<br />
===Jaromír Talíř: MojeID: jeho vývoj a funkce===<br />
*[[CZ.NIC]] - Jakub Alt<br />
*[[digitální podpis]] - Michal Rohovský<br />
<br />
==Blok expertů - JARO 2012==<br />
<br />
===Iva Burešová: Moc a poselství příběhů v kontextu psychologie===<br />
* [[Narativní psychologie]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[Psychoanalýza]] - Blanka Justová<br />
* [[Kognitivní psychologie]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Sociální psychologie]] - Veronika Víšková<br />
* [[Psychoterapie]] - Eva Popelková<br />
* [[Narativní přístupy v psychoterapii]] - Ester Březinová<br />
* [[Deníky v terapeutické praxi]] - Veronika Svobodová<br />
* [[Vývojová psychologie]] – Monika Dobešová<br />
* [[Psychologie pohádek]] – Michaela Kouřilová<br />
* [[Modely lidské psychiky]] - Tereza Fussová<br />
* [[Klinická psychologie]] - Lada Ambrožová<br />
* [[Psychologie práce]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Psychologie osobnosti]] - Monika Krejčová<br />
<br />
=== Pavla Švástová: Digitalizační projekty ===<br />
<br />
*[[Digitalizační workflow]] - Jana Pacáková<br />
*[[skenování pro digitalizaci - techniky]] Michala Mádlová<br />
*[[Formáty obrazových souborů]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Skenery pro digitalizaci (Treventus, 4DigitalBooks nebo Kirtas, APT 1200)]] - Šárka Žampachová<br />
*[[MARC21]] - Michal Klajban<br />
*[[techniky pro snižování chybovosti OCR]]- Tomáš Vorálek<br />
*[[digitalizační projekty - ČR]] Veronika Skuhrovcová<br />
*[[digitalizační projekty - zahraničí]] Lucie Kořistková<br />
*[[ALTO]] - Jan Karlík<br />
*[[metadatová schémata - srovnání]] (MARC, MODS, DC či TEI) - Jana Lánová<br />
*[[Využití crowdsourcingu při popisu dat]] - Dalibor Bláha<br />
*[[Autorský zákon a digitalizace]] - Eva Šteinigerová<br />
*[[Projekt Kramerius]] - Martina Musilová<br />
*[[Digitalkoot]] - Lucie Malúšková<br />
<br />
===Tomáš Feřtek: Co je příčinou propadu školství v České republice===<br />
* [[průzkumy PISA]] - Michaela Weissbergerová<br />
* [[Česká republika v mezinárodním srovnání PISA]] - Lada Kadaníková<br />
* [[vzdělanost v ČR]] (v datech OECD nebo ČSÚ) - Petra Němcová<br />
* [[výdaje na vzdělávání v ČR vs. svět]] - Josef Kos<br />
* [[povinné maturity]] - Hudeckova Hana<br />
* [[formativní vs. sumativní hodnocení]] - Simona Střalková<br />
* [[legislativní rámec školství v ČR]] - Lenka Pokorná<br />
* [[školská reforma]] - Jana Slaná<br />
* [[rámcové vzdělávací programy]] <br />
* [[Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Bílá kniha terciárního vzdělávání]] - Petr Pospíchal<br />
<br />
===Martin Bastl: Netwar===<br />
* [[netwar]] - Julie Haladová<br />
* [[hacking]] (+ nejznámnější útoky) - Veronika Janoušková<br />
* [[kracking]] - Petra Němcová<br />
* [[phreaking]] - Edita Hečová<br />
* [[phishing]] - Martin Chalupa<br />
* [[Chaos Computer Club]] - Vojtěch Dvořák<br />
* [[cyber punk]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[Bruce Sterling]] - Eva Durnová<br />
* [[William Gibson]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[Electronic Frontier Foundation]] (EFF) - Lenka Cvrkalová<br />
* [[FloodNet]] - Roman Novotný<br />
* [[kauza Napster]] - Filip Kocián<br />
* [[hnutí Anonymous]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Cyberjihad]] - Hana Přikrylová<br />
* [[kyberaktivismus]] - Veronika Krausová<br />
* [[Cyberbullying]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[internetové pirátství a politika]] (pirátské politické strany) - Miroslava Brázdová<br />
* [[SOPA a PIPA]] - Laura Kabai<br />
* [[hackerské programové nástroje]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Informační válka]] - Jiří Beran<br />
* [[Malware]] - Michal Létal<br />
<br />
===Petr Přidal: Georeferencer===<br />
* [[projekt Old Maps Online]] - Petr Maňásek<br />
* [[projekt Georeferencer]] - Eva Fukarová<br />
<br />
===Jan Řezáč: Úvod do webdesignu===<br />
* [[webdesign jako obor]] - Tereza Navarová<br />
* [[interakční design]] - Veronika Janoušková<br />
* [[obsahová strategie]] (content strategy)<br />
* [[vizuální komunikace]] - Anna Kultová<br />
* [[Maslowova pyramida a webdesign]] - Pavel Kouřil<br />
* [[přístupnost z hlediska webdesignu]] - Jonáš Kopp<br />
* [[JavaScript]] - Jan Karlík<br />
* [[wireframy]] - Lukáš Závodný, Václav Kůs<br />
* [[webová grafika - specifika]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[webová typografie]] - Daniela Králová<br />
* [[Dunning-Krugerův efekt]] - Martin Bartoš<br />
* [[UX designer]]<br />
* [[UX design]] - Anna Kultová<br />
* [[Webový grafik]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Koder / front-end developer]] - Michal Brezovský<br />
* [[Adobe Photoshop ve webdesignu]] - Milan Spisar<br />
* [[Gamifikace]] - Jaromír Červený<br />
<br />
=== Beáta Holá: Kreativní přístupy k výuce finanční gramotnosti ===<br />
* [[FinLiCo]] - Martina Musilová<br />
* [[Finanční gramotnost]] - Anna Stránská<br />
* [[Kritické myšlení]] - Klára Tesařová<br />
* [[Vzdělávání dospělých]] - Martina Simandlová<br />
* [[Ochrana spotřebitele]] - Marek Moťka<br />
* [[informační gramotnost - statistiky]] Zdeňka Sovková<br />
* [[manipulativní techniky supermarketů]] - Blanka Svobodová<br />
* [[spirála dluhů]] - Jana Otevřelová<br />
* [[Využití her pro výuku finanční gramotnosti]] - Jakub Alt<br />
<br />
=== Jana Horáková: K recepci informatiky v kontextu společenských věd: Obrat k softwaru ===<br />
* [[Konceptuální umění]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní software|Mass média]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní analytika]] - Pavla Minaříková<br />
* [[Software Studies]] - Martina Volavková<br />
* [[Matthew Fuller (Software studies)]] - Martina Sochorová<br />
* [[Lev Manovich]] - Veronika Chromá<br />
* [[Noah Wardrip-Fruin]] - Lucie Górecká<br />
* [[UCSD Software Studies Initiative]] - Josef Ludvíček<br />
* [[Softwarové umění]] - Václav Ovčačík<br />
* [[Prediktivní analýza s využitím internetu]] - Jakub Procházka<br />
<br />
===Štěpán Bechyňský: Kinect / .NET Gadgeteer===<br />
* [[.NET Micro Framework]] - Petr Fiala<br />
* [[.NET Gadgeteer]] - Petr Fiala<br />
* [[Nový směr ve vývoji Kinectu]] - Lukáš Kisler<br />
* [[Příklady neherního využití Kinectu]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
=== Tomáš Pruša: Zdravotnické informace na internetu aneb komunikace s pacienty ===<br />
* [[mHealth]] - Jan Hrabal<br />
* [[EHR, PHR]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[český znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[Pinterest (sociální síť)]] - Marie Štouračová<br />
* [[Elektronická zdravotnická dokumentace]] - Jitka Šiborová<br />
* [[eRecept]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[IZIP - Elektronická zdravotní knížka]] - Šárka Žampachová<br />
* [[Výživová pyramida]] - Daniel Šváb<br />
* [[Nová média ve zdravotnictví]] - Daniel Novák<br />
* [[Nutriční databáze a software]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Výživa 2.0]] - Ivo Macík<br />
* [[Infodemiologie]] - Lukáš Rožnovský<br />
* [[Expertní systémy v péči o zdraví]] - Martin Mašek<br />
* [[Neslyšící pacient a podávání informací]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[SignWriting]] - Alena Paulusová<br />
<br />
=== Jeanne Trojan: How to be an outstanding presenter ===<br />
* [[TED]] - Michal Klajban<br />
* [[Aplikace a software pro vytváření prezentací]] - Iveta Jansová<br />
* [[tipy pro úspěšné prezentace]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[neverbální komunikace a prezentace]] - Lenka Cahlová<br />
<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2011==<br />
<br />
===Žít Brno: Bořit a ničit: úloha satiry v moderní společnosti===<br />
* [[Politická satira]] - Dagmar Šiková<br />
* [[City identity]] - Drahomír Hájek<br />
* [[Mystifikace]] - Jakub Forman<br />
* [[Zákon o svobodném přístupu k informacím]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
===Martin Kopta: Uživatelský výzkum a testování pro web a aplikace===<br />
* [[user experience]] - Jakub Procházka<br />
* [[user-centered design]] - Iveta Jansová<br />
* [[UX designer]] - Simona Střalková<br />
* [[uživatelské testování (teorie a postup)]]- Miroslava Brázdová<br />
* [[content strategy]] (obsahová strategie) webu - Jana Lánová<br />
* [[design služeb]] - Marie Štouračová<br />
* [[použitelnost]] - Jitka Šiborová<br />
* [[kvantitativní a kvalitativní výzkum (srovnání)]] - Veronika Víšková<br />
* [[zúčastněný a nezúčastněný výzkum]] (srovnání) - Michaela Weissbergerová<br />
<br />
===Lukáš Greň a Tomáš Sotoniak===<br />
* [[ne-konference]] - Dagmar Šiková<br />
* [[Barcampy v ČR]] - Lucie Kořistková<br />
* [[Knihovnické nekonference]] - Magdalena Jirásková<br />
<br />
===Jana Štěpánová: Knihovny a korporátní identita a komunikace===<br />
* [[Corporate Design]] - Daniel Šváb<br />
* [[Corporate Identity]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Corporate Culture]] - Eva Šteinigerová<br />
* [[Logo a logomanuál]] - Jonáš Kopp<br />
* [[Brand]] <br />
* [[Font]] - Andrea Szászová<br />
* [[Typografie]] -Lucie Górecká<br />
* [[RGB / CMYK / Pantone]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[Grafický designer]] (a nejslavnější designeři) - Michaela Matoušková<br />
* [[NGOs (nevládní neziskové organizace)]] - Veronika Janoušková<br />
<br />
===Michal Juhás: Bookfan===<br />
* [[StartUp]] - Petr Maňásek<br />
* [[Facebook]]<br />
* [[Business plan]] - Michaela Kočová<br />
* [[Feasibility study]] - Veronika Janoušková<br />
* [[Angel investor]] - Ester Březinová<br />
* [[exit strategy]] - Monika Krejčová<br />
* [[self-publishing]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Online komunita]] - Eva Durnová<br />
<br />
===Dana Hlaváčková: Počítačové zpracování přirozeného jazyka===<br />
* [[korpus]] - Petr Fiala<br />
* [[korpusová lingvistika]] - Petr Fiala<br />
* [[přirozené vs. umělé jazyky]]-Lukáš Rožnovský<br />
* [[morfologie]]- Myroslava Kutsyn<br />
* [[syntax]] - Alena Brožová<br />
* [[slovotvorba]] - Martina Sochorová<br />
* [[sémantika]] - Dominika Frömelová<br />
* [[Affective computing]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[VerbaLex]] - Karolína Žáková<br />
<br />
===Josef Průša: Open source hardware===<br />
* [[open source hardware]] - Daniela Králová<br />
* [[GNU GPL]] - Milan Spisar<br />
* [[GNU LGPL]] - Tereza Deutschová<br />
* [[OpenCores]] - Martin Mašek<br />
* [[RepRap]] - Kristina Luskačová<br />
* [[Arduino]] - Julie Haladová<br />
* [[3D tisk]] - Kristina Luskačová<br />
* [[DIY culture]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[3D skener]] - Katarína Hečková<br />
* [[3D technológie a kultúrne dedičstvo]] - Katarína Hečková<br />
<br />
===Martin Hassman: Geolokace bez legrace===<br />
<br />
*[[BTS]] - Martina Snozová<br />
*[[geolokace]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[Google Maps]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[IP adresa]] - Martina Snozová<br />
*[[Location Based Games]] - Petr Chocholáč<br />
*[[Augmented Reality]] - Marek Moťka<br />
*[[Hyperlokálnost]] - Josef Kos<br />
*[[Geolokace a informační bezpečnost]] - Edita Hečová<br />
*[[Facebook a geolokace]] - Lucie Bělejová<br />
*[[Google a geolokace]]- Dominika Fromelová<br />
*[[Google Maps Mashups]] - Radek Trojan<br />
*[[Šest stupňů odloučení]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Hackathon]] - Josef Ludvíček<br />
<br />
===Tomáš Hajzler: Svoboda v práci===<br />
*[[Svoboda v práci]] - Jan Růžička<br />
*[[Spokojenost]] - Anna Kultová<br />
*[[Syndrom vyhoření]]- Blanka Svobodová<br />
*[[Workoholismus]] - Miroslav Kršek<br />
*[[Work-life balance]] - Kamila Burdová<br />
*[[GTD - Getting Things Done]] - Jan Růžička<br />
*[[Semco - 1. svobodná firma (viz Ricadrdo Semler - Podivín)]] - Eva Fukarová<br />
*[[Zappos - svobodná firma zbudovaná na zelené louce - základní zásady]] (viz Tony Hsieh - Štěstí doručeno)- Hana Habermannová<br />
<br />
===Jan Jukl a Lenka Navrátilová: Knihovna na malém městě: vize, sny a realita===<br />
*[[učící knihovník]] - Marie Indráková<br />
*[[akce na podporu čtenářství - ČR]] - Pavla Macháčková<br />
*[[knihovna jako obývák]] - Vrzalová Tereza<br />
*[[celoživotní vzdělávání]] - Anna Kultová<br />
*[[knihovnická povolání]] - Eva Popelková<br />
<br />
===Lukáš Hejlík: LiStOVáNí===<br />
*[[Arteterapie]] - Jakub Nytl<br />
*[[Scénické čtení]] - Magdaléna Švancarová<br />
*[[LiStOVáNí - historie projektu]] - Filip Kocián<br />
*[[dramaterapie]] - definice pojmu - Lada Kadaníková<br />
* [[HR]] (Human Resources, Lidské Zdroje) - Tomáš Ocásek<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2011==<br />
===Google, digital humanities a technologie budoucnosti===<br />
* [[archiv]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[Atlas.ti]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Digital Humanities]] - Dalibor Bláha<br />
* [[gesto]]- Marta Konířová<br />
* [[Google Books]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Goggles]] - Viliam Vateha<br />
* [[Google Insights for Search]] - Eva Králíčková<br />
* [[Google Moderator]] - Hana Dvořáková<br />
* [[Google News Timeline]] - Petr Maňásek<br />
* [[Google Ngram Viewer]] - Jan Doubek<br />
* [[Google Public Data Explorer]] - Michal Klajban<br />
* [[Google Squared]] - Alena Brožová<br />
* [[HTML]] 5 (pište jako podkapitolu existujícího textu)<br />
* [[IBM SPSS]] - Lumír Czech<br />
* [[Kinect]] (HW zařízení) - Petr Chocholáč<br />
* [[Mosaic]] (prohlížeč) - Emil Budín<br />
* [[rozpoznávání obrazu]] (Image Recognition)- Michaela Sedláková<br />
* [[sémantický web]] - vytvořeno mimo BE<br />
* [[tablet PC]] - Jan Růžička<br />
* [[vyhledávání hlasem]] (Voice Search) - Jakub Procházka<br />
* [[Wikipedia]] - Michal Klajban<br />
* [[WWW]] (World Wide Web)- Kamila Rýdlová<br />
<br />
===Marketing knihoven na sociálních sítích===<br />
* [[365 projekt]] - Irena Hodžová<br />
* [[Book trailer]] - Jiří Krišpin<br />
* [[CC]] (Creative Commons) - Lea Mentlíková<br />
* [[fotobanka]] - Lenka Čípková<br />
* [[geolokace]] <br />
* [[Guerilla Marketing]] - Věra Adámková<br />
* [[hashtag]] - Iveta Jansová<br />
* [[Influencer Marketing]] - Romana Králová <br />
* [[infografika]] - Irena Hodžová<br />
* [[inovace]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Library 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Mini Media Marketing]] - Hana Přikrylová<br />
* [[newsletter]]- Markéta Novotná<br />
* [[paradigma]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[QR kód]] - Jitka Šiborová<br />
* [[Social Media Marketing]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[statistika]] - Marie Vlčková<br />
* [[storytelling]] - Marie Packová<br />
<br />
===Hermeneutika smrti intelektuálních práv===<br />
* [[abandonware]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[ACTA]] (legislativa) - Eva Fukarová<br />
* [[Bernská úmluva]] o ochraně literárních a uměleckých děl - Lada Kadaníková<br />
* [[brand]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[cechovní značka]] - Monika Krejčová<br />
* [[Common Law]] - Gabriela Obstová<br />
* [[crack]] (ne droga) - Jana Lánová<br />
* [[duševní vlastnictví]] - Věra Adámková<br />
* [[hermeneutika]] - Dagmar Šiková<br />
* [[kultura]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[licence]]- Marie Packová<br />
* [[minnesengr]]- Michaela Blažejová<br />
* [[MTV Generation]] - Adéla Smažilová<br />
* [[Napster]] - Igor Hlaváč<br />
* [[oligopol]] - Lenka Matušková<br />
* [[patent]] - Markéta Novotná<br />
* [[průmyslová revoluce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Road Show]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[States' Rights]] - Anna Kultová<br />
* [[User Experience]] - Miroslava Brázdová<br />
* [[vydavatel]] - Lenka Fatková<br />
* [[výhradní právo]] - Dominika Frömelová<br />
* [[vypalovací mechanika]] - Milan Spisar<br />
<br />
===Open Access===<br />
* [[ArXiv]] - Marie Zagorová<br />
* [[Berlínská deklarace]] - Jaroslava Králová<br />
* [[bibliografická citace]]- Lucie Kořistková<br />
* [[Dspace]] - Petra Besperátová<br />
* [[impakt faktor]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Národní politika VaV]] - Martina Snozová<br />
* [[OAI]] (Open Archives Initiative)- Marianna Koštialová<br />
* [[OAI-PMH]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Open Access]] - Magda Šallaiová<br />
* [[Open Access Week]] - Petra Besperátová<br />
* [[plagiát]] - Katarína Hečková<br />
* [[preprint]]- Dalibor Bláha<br />
* [[recenze]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[repozitář]] - Martina Snozová<br />
* [[zelená cesta]] (OA) - Vendula Škrabalová<br />
* [[zlatá cesta]] (OA) - Tereza Miškechová<br />
<br />
===Pirátství dnes i kdysi===<br />
* [[BSA]] (Business Software Alliance) Monika Janků<br />
* [[kniha]] - Martina Sochorová<br />
* [[knihtisk]] - Karolína Žáková<br />
* [[kopie]] - Edita Hečová<br />
* [[litografie]] - Marta Janošová<br />
* [[MP3]] - Emil Budín<br />
* [[pirátství]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[počítačový program]]- Michaela Blažejová<br />
* [[průmysl]] - Daniel Šváb<br />
* [[revoluce]] - Monika Machovská <br />
* [[software]]- Veronika Svobodová<br />
* [[tisk z výšky]] - Anna Mikulášková<br />
* [[výkladový slovník]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[vynález]] - Marcela Střelcová<br />
* [[zákon]] - Dominika Fromelová<br />
* [[znalost]] - Magdaléna Filipová<br />
<br />
===Národní digitální knihovna===<br />
* [[born digital]] - Lucia Kelemenová<br />
* [[CESNET2]] - Jakub Hradil<br />
* [[digitální dokument]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Dublin Core]] - Josef Ludvíček<br />
* [[emulace]] - Kateřina Kašíková<br />
* [[EU]] (Evropská unie) - Andrea Mizerová<br />
* [[JIB]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[katalogizace]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Kramerius]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[kulturní dědictví]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[MARC21]] - <br />
* [[MARCXML]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[METS]] - Martina Snížková<br />
* [[MODS]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[NDK]] (Národní digitální knihovna)- Matěj Rajnošek<br />
* [[OCR]] (Optical Character Recognition) - Drahomír Hájek<br />
* [[PDF]] - Petr Fiala<br />
* [[personalizace]] - Anna Kultová<br />
* [[robotický skener]] - Eva Durnová<br />
* [[rukopis]] - Simona Střalková<br />
* [[strukturální fondy]] EU - Tomáš Vorálek<br />
* [[TIFF]] - Petr Fiala<br />
* [[veřejná správa]] - Marek Moťka<br />
* [[WebArchiv]] - Vladimíra Perlová<br />
* [[workflow]] - Dagmar Šiková<br />
<br />
===Citační a etické aspekty tvorby odborné vědecké publikace (současné mezinárodní zvyklosti)===<br />
* [[bibliometrie]] - Helena Ustrnulová<br />
* [[citační analýza]] - Antonín Pokorný<br />
* [[editor]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[ISO 690]] - Pavel Navrátil<br />
* [[plagiátorství]] - Simona Chudobová<br />
* [[scientometrie]] - Veronika Rychtová<br />
<br />
===Moderní trendy a zajímavé projekty v informačním vzdělávání===<br />
* [[AKVŠ]] (Asociace knihoven vysokých škol České republiky) - Kristýna Macháčková<br />
* [[citační etika]]- Julie Haladová<br />
* [[Digital Native]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[generace X]] - Antonín Pokorný<br />
* [[generace Z]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[hardware]] - Veronika Krausová<br />
* [[referenční služby]] - Filip Kocián<br />
* [[rešeršní služby]]- Eva Popelková<br />
* [[učící knihovník]] (Teaching Librarian)<br />
<br />
===Hrozby kyberprostoru a role lidského elementu===<br />
* [[biotechnologie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[cracker]] - Michal Kunrt<br />
* [[CSRF]] (Cross-site Request Forgery) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[ekoterorismus]] - Tereza Deutschová<br />
* [[gambler]] - Michaela Bočánová<br />
* [[globalizace]] - Lukáš Prorok<br />
* [[Google Street View]] - Lenka Pokorná<br />
* [[hacker]] - Jonáš Kopp <br />
* [[hacktivismus]] - Jakub Alt<br />
* [[informační smog]] - Milan Říha<br />
* [[Jekyll-Hyde syndrom]]- Lukáš Rožnovský<br />
* [[komunikace]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[kyberkriminalita]] - Lenka Šatavová<br />
* [[kyberpunk]] - Hana Holoubková<br />
* [[kyberterorismus]] - Tomáš Janypka<br />
* [[netholismus]] - Kamila Burdová<br />
* [[netománie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[ochrana soukromí]] - Dagmar Chládková<br />
* [[Open Source]] - Lenka Pokorná<br />
* [[outsourcing]]- Marie Indráková<br />
* [[sociální inženýrství]] - Filip Šelong<br />
* [[Stuxnet]] - Josef Kos<br />
* [[závislost]] - Hana Nováková<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2010==<br />
===Měření výkonu a činnosti knihoven: projekt Benchmarking knihoven===<br />
* [[benchmarking]]- Kateřina Kocábová<br />
* [[Benchmarking knihoven]] (projekt)- Alžběta Škytová<br />
* [[BIX]] (Bibliotheksindex) - Gabriela Obstová<br />
* [[CAF]] (Common Assessment Framework)- Marie Sýkorová<br />
* [[Český benchmarkingový index]] - Radmila Malá<br />
* [[ISO 11620]] - Simona Střalková<br />
* [[kategorizace knihoven]] - Jana Pražienková<br />
* [[Manifest UNESCO o veřejných knihovnách]] - Gabriela Obstová<br />
* [[měření výkonu a kvality]]- Helena Selucká<br />
* [[NIPOS]] - Pavla Bárnetová <br />
* [[regionální funkce knihoven]] (obecně)- Radmila Malá<br />
* [[SWOT analýza]]- Lucie Svobodová<br />
* [[výkaz KULT]] -Věra Motyčková<br />
<br />
===Makrosvět mikrokampaní===<br />
* [[AIDA]] (model) - Kateřina Kašíková<br />
* [[banner]] - Simona Chudobová<br />
* [[direct marketing]] - Miroslava Sudová<br />
* [[e-business]] - Anna Kultová<br />
* [[e-komerce]] - Anna Kultová<br />
* [[e-mailový marketing]] - Eva Karberová<br />
* [[firemní blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Foursquare]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Google AdWords]] - Petr Fiala<br />
* [[Google Analytics]] - Petr Fiala<br />
* [[GSM]] - Milan Spisar<br />
* [[internetový marketing]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[kreativita]] - Lenka Fatková<br />
* [[mailing list]]- Věra Motyčková<br />
* [[mobilní marketing]] - Romana Králová<br />
* [[nová média]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Pay per click]] (PPC)- Helena Selucká<br />
* [[propagace]] - Karolína Žáková<br />
* [[reklama]] - Anna Mikulášková<br />
* [[Srovnávače zboží]] - Eva Králíčková<br />
* [[strategický marketing]] - Alena Brožová<br />
* [[Text Mining]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[tradiční média]]- Kateřina Mrázová<br />
* [[Zákon o některých službách informační společnosti]] (Antispamový zákon) - Petr Manasek<br />
* [[Zákon o ochraně osobních údajů]] - Jiří Krišpin<br />
* [[ZOOT]] - Petr Manasek<br />
<br />
===Učitelé a technologie: mezi tradičním a moderním pojetím===<br />
* [[behaviorismus]] - Michaela Sedláková<br />
* [[didaktika]] - Radka Vybíralová<br />
* [[dotazník]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[etika]]- Kamila Brablíková<br />
* [[Generation Y]]-Eva Fukarova<br />
* [[Grantová agentura ČR]] - Andrea Mizerová<br />
* [[ICT]]- Vendula Škrabalová<br />
* [[konvergence]] - Martina Snížková<br />
* [[kvalitativní výzkum]] - Jana Chlanová<br />
* [[kvantitativní výzkum]] - Radka Vybíralová<br />
* [[kybernetika]] - Jakub Procházka<br />
* [[mentální mapa]] - Monika Machovská<br />
* [[motivace]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[pedagogika]] - Marie Vlčková<br />
* [[pozorování]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[případová studie]] - Jana Chlanová<br />
* [[rozhovor]] - Kamila Burdová<br />
* [[teorie systémů]] - Veronika Lužová<br />
* [[učební pomůcky]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[vedení]] (lidí) - Kristyna Machackova<br />
* [[VOIP]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[výukové metody]] - Věra Adámková<br />
* [[výzkum]] - Renata Valentová<br />
* [[vzdělávání učitelů]] - Markéta Homolová<br />
<br />
===Ženy v IT===<br />
* [[Ada Lovelace]] - Šimon Vích<br />
* [[ELIZA]] - Libor Juhaňák<br />
* [[ENIAC]] - Pavel Navrátil<br />
* [[Evropská komise]] - Barbora Blahová<br />
* [[feminismus]]-Lucie Kořistková<br />
* [[Charles Babbage]] - Vladimíra Pešková<br />
* [[informační společnost]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IT Girls]] (projekt) - Eva Güntherová<br />
* [[John Stuart Mill]] - Lenka Matušková<br />
* [[Joseph Weizenbaum]] - Daniel Šváb<br />
* [[manažer]] - Renata Valentová<br />
* [[programovací jazyk]] - Marta Pavlovská<br />
* [[sociologie]] - Pavla Bárnetová<br />
* [[Ulrich Beck]] - Šimon Vích <br />
* [[Zkus IT]] (projekt)- Radka Hošáková<br />
<br />
===Poznámky k novosti nových médií===<br />
* [[epistemologie]] - Pavla Doleželová<br />
* [[futurologie]] - Tomáš Janypka<br />
* [[internet]] - Martina Snozová<br />
* [[konzervatismus]]- Kamila Brablíková<br />
* [[kyberkultura]] - Michal Kunrt<br />
* [[NSFNET]] - Eva Mlynářová<br />
* [[pragmatismus]] - Katarína Hečková<br />
* [[Rada Evropy]] - Kateřina Mrázová<br />
* [[třetí vlna]] - Tereza Honsová<br />
<br />
===Location Based Service===<br />
* [[Android]]-Tomáš Vorálek<br />
* [[Galileo]] - Filip Šelong<br />
* [[Google Latitude]] - Jiří Zeman<br />
* [[GPS]] (Global Positioning systém)- Jaroslav Bednář<br />
* [[iPhone]] - Petr Chocholáč<br />
* [[Mashup]] - Petra Besperátová<br />
* [[mikroformát]] - Veronika Rychtová<br />
* [[PHP]] (Hypertext Preprocessor) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[RDF]] (Resource Description Framework ) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[RFID]] (Radio Frequency Identification) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[rozšířená realita]] - Marie Zagorová<br />
* [[smartphone]] - Daniel Šváb<br />
* [[spam]] - Lenka Čípková<br />
* [[URL]] (Uniform Resource Locator) - Jiří Zeman<br />
* [[Wi-Fi]] - Daniel Hübner<br />
* [[XML]] (Extensible Markup Language) - Lukáš Prorok<br />
<br />
===Getting Things Done===<br />
* [[Brainstorming]] - Jana Vymetalova<br />
* [[coaching]] - Renata Borková<br />
* [[Flow]] (Mihaly Csikszentmihalyi) - Jana Vymetalova<br />
* [[frustrace]] - Marie Sýkorová<br />
* [[myšlenková mapa]]- Hana Dvořáková<br />
* [[Pomodoro]] (metoda) - Mirka Sudová<br />
* [[pravidlo 2 minut]] - Petr Věžník<br />
* [[projekt]] - Hana Dvořáková<br />
* [[stres]] - Eva Petrášová<br />
* [[Time Management]]- Renata Borková<br />
* [[webová stránka]] - Eliška Hrabalová<br />
<br />
===Jak (ne)hledat investora===<br />
* [[arbitr]] Jana Procházková<br />
* [[e-čtečka]] Lenka Skalická<br />
* [[fúze]] - Jana Procházková<br />
* [[iPad]] - Jan Růžička<br />
* [[makroekonomika]] - Lenka Pokorná<br />
<br />
===Autorské právo a knihovny===<br />
* [[autorské dílo]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[copyright]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[DILIA]] - Hana Habermannová<br />
* [[OSA]] (Ochranný svaz autorský)- Jana Pražienková<br />
* [[P2P]] (Peer-to-peer) - Antonín Pokorný<br />
* [[torrent]] - Petra Besperátová<br />
* [[volné dílo]] - Marta Janošová<br />
<br />
===Komunitní role knihoven===<br />
* [[etnikum]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[knihovní řád]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[knihovní služby]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[komunita]] - Magda Šallaiová<br />
* [[nonverbální komunikace]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[sociální komunikace]] - Marie Indráková<br />
* [[syndrom vyhoření]] - Miroslava Tichá<br />
<br />
===Informace jako politické téma===<br />
* [[CI]] (Competitive Intelligence) - Tomáš Ocásek<br />
* [[Cloud Computing]] - Antonín Pokorný<br />
* [[demokracie]] - Martina Snozová<br />
* [[e-podpis]] - Lenka Pokorná<br />
* [[GPL]] (General Public License) - Jakub Hradil<br />
* [[monopol]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[Piratpartiet]] - Tomáš Marek<br />
* [[povinný výtisk]] - Simona Stolařová<br />
* [[svobodný přístup k informacím]] - Hana Janečková<br />
* [[warez]] - Igor Hlaváč<br />
* [[WikiLeaks]] - Jiří Beran<br />
<br />
===Národní úložiště šedé literatury===<br />
* [[digitální repozitář]] - Věra Adámková<br />
* [[NUSL]] (Národní úložiště šedé literatury - projekt) - Michaela Ficnarová<br />
* [[šedá literatura]] - Marie Vlčková<br />
* [[typologie dokumentů NUŠL]] - Michaela Ficnarová<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2010==<br />
===Náboženství v kyberprostoru===<br />
* [[antikultovní hnutí]] - Marie Indráková<br />
* [[computer cult]] - Vendula Škrabalová<br />
* [[computer mediated communication]] - Libor Juhaňák<br />
* [[Falun Gong]] - Lenka Vostalová<br />
* [[Heaven's Gate]] (náboženská skupina) - Magdaléna Švancarová<br />
* [[kybermagie]] - Zdeněk Nešpor<br />
* [[kybernáboženství]] - Adriana Petríkovičová<br />
* [[kyberobřad]] - Monika Machovská<br />
* [[kyberpohanství]] - Jana Pražienková<br />
* [[kyberprostor]] - Věra Zelinková<br />
* [[náboženství ve virtuálních světech]] - Lenka Veselá<br />
* [[náboženství, církev, sekta, kult]] - Bára Buchtová<br />
* [[náboženští radikálové a internet]] - Magda Fialová<br />
* [[New Age]] - Lenka Veselá<br />
* [[nové náboženské hnutí]] - Tereza Miškechová<br />
* [[novopohanství]] - Kamila Burdová<br />
* [[online religion]] (religion in cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[religion online]] (religion on cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[Segmented Polycentric Integrated Network]] - Tomáš Marek<br />
* [[sociologie náboženství]] - Katarina Mydliarova<br />
* [[technopesimismus]] - Hana Nováková<br />
* [[UFO kult]] - Jana Plotková<br />
* [[Vesmírní lidé]] - Lenka Fatková<br />
<br />
===SKIP jako profesní spolek a jeho význam pro (mladé) lidi z oboru===<br />
* [[autorské právo]] a 1. elektronické dodávání dokumentů - Radmila Malá; 2. počítačové programy - Lenka Otipková<br />
* [[Autorský zákon]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Biblioweb]] - Andrea Mizerová<br />
* [[Březen - měsíc čtenářů]] - Daniel Šváb<br />
* [[Březen - měsíc internetu]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Březen - měsíc knihy]] - Alena Brožová<br />
* [[Cena českých knihovníků]] - Magda Malenová<br />
* [[ČK Modrý štít]] - Jaroslava Králová<br />
* [[Den pro dětskou knihu]] - Lucie Kořistková<br />
* [[EBLIDA]] (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations) - Denisa Janotová<br />
* [[Grand Biblio]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[IFLA]] (International Federation of Library Associations and Institutions) - Šimon Vích<br />
* [[Kamarádka knihovna]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Kde končí svět]] - Karolína Žáková<br />
* [[Klub dětských knihoven]] - Simona Macháčková<br />
* [[Kniha mého srdce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Knihovna mého srdce]] - Katka Miklíková<br />
* [[Knihovna roku]] - Anna Kultová<br />
* [[Knihovní zákon]] - Eva Fukarová<br />
* [[Knihovnický happening]] - Alžběta Škytová<br />
* [[Knihovnický institut NK ČR]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[knihovník]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Komise knihovníků Asociace muzeí a galerií ČR]] - Marta Konířová<br />
* [[komunitní funkce knihoven]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[Magnesia Litera]] - Jitka Bugajevová<br />
* [[marketing]] - Kateřina Štruncová<br />
* [[Město čte knihu]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Národní knihovna ČR]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Noc s Andersenem]] - Radka Vybíralová<br />
* [[paměťové instituce]] - Irma Friedlová<br />
* [[PIK]] (Projekt internetizace knihoven)- Blanka Odutová<br />
* [[PR]] (Public relations) - Vanda Gřešáková<br />
* [[Safer Internet]] - Lenka Kvapilová<br />
* [[Týden čtení]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Týden knihoven]] - Radka Vybíralová<br />
* [[Velké říjnové společné čtení]] - Helena Orálková<br />
* [[VISK]] (Veřejné informační služby knihoven) - Jitka Bugajevová<br />
* [[Výstavba a rekonstrukce knihoven]] (databáze) - Jana Pražienková<br />
<br />
===Manažerské informační systémy===<br />
* [[Adobe Flash]] - Vojta Pilař<br />
* [[Business Intelligence]] - Šimon Vích<br />
* [[CRM]] (Customer Relationship Management) - Renata Borková<br />
* [[Data Mining]] - Kristýna Svobodová<br />
* [[ERP]] (Enterprise Resource Planning systems) - Jirka Zeman<br />
* [[HRIS]] (Human Resources Information System) - Veronika Karásková<br />
* [[informace]] - Kamila Jobová<br />
* [[informační management]] - Lenka Divišová<br />
* [[informační systém]] - Petr Vorel<br />
* [[intranet]] - Marie Sýkorová<br />
* [[ISO 9000]] - Milan Spisar<br />
* [[JIT systém]] (Just-in-time systém) - Michaela Sedláková<br />
* [[management]] - Kristýna Macháčková<br />
* [[manažerský informační systém]] - Michal Kiesel<br />
* [[RIA]] (Rich Internet Application) - Lenka Pokorná<br />
* [[SAP]] (Systems - Applications - Products in data processing) - Jirka Zeman<br />
* [[Talent Management]] - Jan Růžička<br />
<br />
===OPAC 2.0 v českých podmínkách===<br />
* [[akvizice]] - Eva Králíčková<br />
* [[AquaBrowser]] - Tonda Pokorný<br />
* [[Blind Friendly]] - Miroslava Tichá<br />
* [[Clavius]] - Marie Vlčková<br />
* [[cookie]] - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[CSS]] (kaskádové styly) - Petr Fiala<br />
* [[databáze]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[DDS]] (Document Delivery Service) - Simona Chudobová<br />
* [[digitální knihovna]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Docs]] - vytvořeno mimo Blok expertů <br />
* [[ISBD]] - Gabriela Obstová<br />
* [[LANius]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[LibraryThing]] - Tonda Pokorný<br />
* [[MVS]] - Simona Stolařová<br />
* [[RSS kanál]] - Lenka Damborská<br />
* [[SKAT]] (Sdružení uživatelů systému LANius) - Radmila Malá<br />
* [[SQL]] - Petr Fiala<br />
* [[tenký klient]] - Magda Fialová<br />
* [[wiki]] - Kateřina Kocábová<br />
<br />
===Soustružníci lidských duší===<br />
* [[bibliobus]] - Marta Pavlovská<br />
* [[cenzura knihoven]] - Renata Borková<br />
* [[cenzura literatury]]: 1. cenzura literatury v letech 1945-1989 - Ludmila Bábíková<br />
* [[Česká literatura]] (časopis) - Monika Holoubková<br />
* [[čtenářství]] - Veronika Karásková<br />
* [[Fučíkův odznak]] - Miroslav Blažek<br />
* [[HSTD]] (Hlavní správa tiskového dohledu) - Jana Procházková<br />
* [[kolektivní paměť]] - Tereza Honsová<br />
* [[Libri Prohibiti]] - Monika Janků<br />
* [[modelování čtenáře]] (50. léta 20. století) - Tereza Živná<br />
* [[normalizace]] - Ludmila Bábíková<br />
* [[Proces se "zelenou internacionálou"]] - Markéta Homolová<br />
* [[sociální kontrola]] - Lumír Czech<br />
* [[sovětizace české literatury]] - Eva Holubcová<br />
* [[Tuchlovické hnutí]] - Jana Procházková<br />
* závadná literatura<br />
** [[braková literatura]] - Hana Janečková<br />
** [[dekadentní literatura]] - Kateřina Kašíková<br />
** [[existencionalismus]] - Dominika Kopčanská<br />
** [[pornografická literatura]] - Matěj Rajnošek<br />
** [[úniková literatura]] - Hana Ohlídalová<br />
<br />
===Využití webu 2.0 v komerční sféře - jak sociální média mění vztahy firem a zákazníků===<br />
* [[algoritmus]] - Petr Věžník<br />
* [[bannerová slepota]] - David Koval<br />
* [[blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Crowdsourcing]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[Delicious]] - Filip Šubrt<br />
* [[e-mail]] - Emil Budín<br />
* [[Facebook]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IM (Instant messaging)]] - Emil Budín<br />
* [[Last.fm]] - Filip Šelong<br />
* [[Mystery Shopping]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Produsage]] - David Němeček<br />
* [[Second Life]] - zpracováno mimo BE<br />
* [[SEO]] (optimalizace pro vyhledávače) - Viliam Vateha<br />
* [[sociální média]] - Chytková, Dagmar<br />
* [[sociální sítě]] - Táňa Nývltová<br />
* [[Twitter]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[web 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[YouTube]] - Daniel Hübner<br />
<br />
===Digitální knihovna Manuscriptorium===<br />
* [[bibliografický záznam]] - Radka Hošáková<br />
* [[digitalizace]] - Martina Snížková<br />
* [[digitální archiv]] - Renata Valentová<br />
* [[Digitální knihovna Český parlament]] - Irma Friedlová<br />
* [[dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[ENRICH]] - Petra Besperátová<br />
* [[harddisk]] - Kamila Horáková<br />
* [[inkunábule]] - Alena Sedláčková<br />
* [[JPEG]] - Jiří Křupala<br />
* [[Manuscriptorium]] - Renata Valentová<br />
* [[MARC]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[Memory of the World]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[metadata]] - Jiří Beran<br />
* [[papyrus]] - Katarína Hečková<br />
* [[pergamen]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[rozlišení]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[skenování]] - Michal Kunrt<br />
<br />
===Jak se dělá a provozuje konsorcium na zpřístupnění EIZ pro VaV v ČR; služby a provoz nové NTK===<br />
* [[Elektronická knihovna časopisů]] (Elektronische Zeitschriftenbibliothek) - Eva Husáková<br />
* [[Elsevier Science]] - Stanislava Šeböková<br />
* [[HTML]] (HyperText Markup Langure) - Iveta Levová<br />
* [[INFOZ]] - Alena Fafková<br />
* [[nakladatel]] - Monika Beránková<br />
* [[Občanský zákoník]] - Marie Sýkorová<br />
* [[Rada pro výzkum, vývoj a inovace]] - Eva Husáková<br />
* [[Science Direct]] - Michal Kiesel<br />
* [[SCOPUS]] - Alena Fafková<br />
* [[VPK]] (Virtuální polytechnická knihovna) - Monika Beránková<br />
<br />
===Proč jsou informace v informačním věku téměř bezcenné===<br />
* [[hypertext]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[Long Tail]] - Jakub Alt<br />
* [[Moorův zákon]] - Jiří Šprdlík<br />
* [[PageRank]] - Peter Kahoun<br />
* [[webová analytika]] - Tomáš Bouda<br />
* [[Yahoo]] - Lenka Pokorná<br />
* [[zpětný odkaz]] - Petr Hejtmánek<br />
<br />
===Škola 2.0 beta===<br />
* [[Action Learning]] - Lenka Janská<br />
* [[e-learning]] - Markéta Kulíková<br />
* [[e-tutor]] - Markéta Kulíková<br />
* [[informační vzdělávání]] - Monika Malečková<br />
* [[interaktivní výuka]] - Lenka Janská<br />
* [[LMS]] (Learning Management System) - Petra Besperátová<br />
* [[Moodle]] - vytvořeno mimo Blok expertů (Hana Čechová)<br />
* [[netiketa]] - Lenka Šatavová<br />
<br />
===Knihovník v 21. století===<br />
* [[informační gramotnost]] - Hana Holoubková<br />
* [[klíčové kompetence]] - Gabriela Srbecká<br />
* [[Koncepce rozvoje knihoven]] - Natálie Dočkalová<br />
* [[Rámcové vzdělávací programy]] - Gabriela Srbecká<br />
<br />
===eBooks on Demand===<br />
* [[eBook]] - Magda Šallaiová<br />
* [[eBooks on Demand]] (projekt) - Hana Habermannová<br />
* [[eBooks on Demand]] (služba) - Stanislava Midrlová<br />
<br />
[[Kategorie:KISK:Kurzy|Blok expertů]]</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Blok_expert%C5%AF/T%C3%A9mata_pro_bakal%C3%A1%C5%99e&diff=33511KISK:Blok expertů/Témata pro bakaláře2013-05-18T20:47:00Z<p>Juliie: /* Ivan Kopeček: Počítačové zpracování emocí */</p>
<hr />
<div><div style="float:right;padding:10px;margin-left:10px;margin-bottom:10px;border:5px solid #00688B;background:#FFFFFF"><br />
<br />
==Organizační pokyny==<br />
===Postup při tvorbě hesla===<br />
# na této stránce si můžete vybrat ze seznamu nabídnutých hesel ke každé přednášce,<br />
# pokud u vybraného hesla není zapsáno žádné jméno, SAMI si jej tam zapište, čímž si jej zaregistrujete (samozřejmě nesmíte odstranit cizí jméno, to lze zpětně zjistit pomocí historie stránky, která se ukládá), tedy takové heslo nemusíte posílat ke schválení, pouze se k němu zapíšete,<br />
# pokud v seznamu nenajdete heslo, které chcete zpracovat, ale tematicky patří k dané přednášce, pošlete toto heslo na e-mail (mailto:kovarova@phil.muni.cz) s Vaším jménem a názvem přednášky, ke které patří, co nejdříve obdržíte odpověď, zda heslo může být zaregistrováno,<br />
# kdo si heslo první zaregistruje, ten má právo ho zpracovat – každé heslo může vytvářet jen jeden člověk, nemá tedy smysl žádat o heslo, které má někdo zaregistrováno nebo již je zpracováno (např. z minulého semestru, v rámci jiného předmětu...),<br />
# heslo je odevzdáno zveřejněním na příslušné stránce wiki, tu opět SAMI založíte kliknutím na název hesla, vytvořením stránky a obsahu (viz požadavky výše).<br />
<br />
V budoucnu bude tvořena struktura slovníku. Současné řešení je prozatímní (název přednášky – hesla se jmény), výsledná podoba bude vytvořena podle možností wiki a výhodnosti pro tento účel. Vy ale vytváříte definitivní podobu hesel.<br />
<br />
HESLA BUDOU ZVEŘEJNĚNA VŽDY DO TÝDNE PO BLOKU EXPERTŮ NEBO MOHOU STUDENTI HESLO NAVRHNOUT A PO KONZULTACI S VYUČUJÍCÍ ZADAT. TERMÍN PRO ODEVZDÁNÍ HESEL JE 19. KVĚTNA 2013. OPRAVNÝ TERMÍN JE STANOVENÝ NA 16. ČERVNA 2013.<br />
<br />
===Požadavky na hesla===<br />
* Minimální rozsah textu hesla je 3000 znaků (bez hlavičky a literatury).<br />
* Heslo je primárně odborný text, jeho cílem je pak definování významu hesla (tj. aby čtenář pochopil, co si představit pod daným pojmem).<br />
* Obsah je podložen odbornou literaturou, která je v textu uvedena.<br />
* Text splňuje všechny klasické požadavky na odborný text ([[Nápověda:Citování|citace]], použitá literatura, [[Nápověda:Základy formátování|formátování]]... – základy práce ve wiki prostředí jsou popsány v [[Nápověda:Obsah|Nápovědě]]); pokud nebude v práci dodrženo nebo bude chybně, bude heslo vráceno k přepracování! Základní principy pro odborný text může nabídnout předmět KPI11 Kurz práce s informacemi nebo [http://www.slideshare.net/CEINVE/kurz-prace-s-informacemi studijní materiály], který z tohoto předmětu vznikl.<br />
* S výše zmíněným formátováním souvisí také zahrnutí odkazů na jiná hesla, která jsou v textu zmíněna (v textu musí být odkázáno min. na 5 dalších pojmů).<br />
* Heslo bude popsáno s tím, že v rámci textu pod ním nebudou definována příbuzná hesla (ty lze navrhnout pro zpracování někým jiným); např. u vzorového hesla [[grooming]] nelze definovat podobná témata, jako je osobní údaj, protože to může být zpracováno podrobněji samostatně, nicméně tento pojem lze využívat pro potřeby definice pojmu grooming do té míry, do jaké je to nutné pro správné vystižení podstaty popisovaného pojmu.<br />
* U hesel uveďte klíčová slova a synonyma a související pojmy (nadřazené/podřazené). S výjimkou synonym taková slova existují pro každý pojem, pokud si nejste jisti významem těchto kategorií, podívejte se na učivo prvního stupně základní školy v českém jazyce. Pokud nebudou uvedena nebo budou špatně, bude heslo vráceno k přepracování!<br />
* Heslo není téma přednášky, pouze je s ní spojeno, ale může se jednat o širší nebo užší pojem nebo o termín příbuzný s danou problematikou.<br />
<br />
Slovník i hesla budou zveřejněny na wiki stránkách KISKu. Několik dní PO KAŽDÉ přednášce zde budou navržena hesla, která si lze zapsat pro zpracování, příp. si každý může kdykoliv (tedy před přednáškou i po ní) navrhnout heslo, které je mu blízké a je spojeno s obsahem některé z přednášek (přehled přednášek je dostupný na [http://kisk.phil.muni.cz/blok-expertu webových stránkách KISK]).<br />
<br />
Pro lepší přehled, jak má heslo vypadat, bylo vytvořeno vzorové heslo „[[Grooming]]“, které splňuje všechny náležitosti dané zadáním. <br />
<br />
Pokud je práce s wiki pro Vás nová nebo nevíte si rady, použijte [[Nápověda:Obsah|Nápovědu]]. Otázky můžete pokládat v [[WikiKnihovna:Dotazník|Dotazníku]] (jen otázky ohledně práce s wiki, případné dotazy na obsahové zpracování hesla apod. řešte s vyučujícím).<br />
<br />
=== Časté chyby ===<br />
Vzhledem k množství opakujících se chyb a počtu a podobě vrácených úkolů v semestru podzim 2012 je nově zařazena do pokynů sekce častých chyb, která se bude postupně rozšiřovat. Kromě toho bude značně zpřísněno hodnocení a opravu jakákoli z dále uvedených chyb bude důvodem vrácení hesla. Pokud si nebudete u svého tématu jisti, jak se některému z prohřešků vyhnout nebo jak naplnit daný požadavek pro odborný text, raději se spojte s vyučující předmětu.<br />
Mezi nedostatky, kterým je nutné se vyhnout, patří:<br />
* Použití Wikipedie (jakékoli jazykové mutace)<br />
* Nepoužití odborných zdrojů, nestačí ani zpravodajství či popularizační články<br />
* Vycházení ze zdrojů od jediného původce (zkresluje, nejsou uváděny nedostatky vztažené k jeho problematice, nejsou konfrontovány různé názory na problematiku)<br />
* Čerpání z méně než tří odborných (ne popularizačních, komerčních a jinak problematických) zdrojů<br />
* Záznamy zdrojů odlišné od formy podle platné normy ISO 690<br />
* V použitých zdrojích uvedení webového sídla místo webové stránky, která skutečně byla použita k získání použitých informací<br />
* Obsah netvořen plynulými a logicky navazujícími celými větami<br />
* Nedodržení formy odborného vyjadřování (básnické či hovorové výrazy nejsou akceptovány)<br />
* Plagiátorství (pokud je i delší část věty převzata, aniž by byla označena jako citace, tj. uzavření v uvozovkách a odkaz na zdroj, neboparafráze není označena odkazem na zdroj)<br />
* Složení celého textu z cizích materiálů (nestačí, když je text jedinečný v seskládání k sobě, musí být původní v tom smyslu, že autor odborného textu je jeho původcem, např. na základě odborných zdrojů si vezme situaci ve dvou státech a sám vlastními myšlenkovými pochody vytvoří srovnání vycházející ne z jeho dojmů, ale z odborných zdrojů)<br />
* Špatné či neexistující formátování (hodnotí se obsah i forma)<br />
* Větší množství hrubek<br />
<br />
<br />
=== Blok expertů - Vzor ===<br />
* [[grooming]] - Pavla Kovářová<br />
</div><br />
{{RIGHTTOC}}<br />
<br />
<br />
---<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2013==<br />
=== Ivan Kopeček: Počítačové zpracování emocí ===<br />
<br />
*[[Analýza chování]]<br />
*[[Datový korpus]]<br />
*[[Dialogový systém]]<br />
*[[Diskrétní model]]<br />
*[[Foném]] - Michal Kaláb<br />
*[[Formální systém]]<br />
*[[Grafém]] - Michaela Kouřilová<br />
*[[Hilbertův program]] - Lenka Machátová<br />
*[[Informační šum]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Informatika]] - Eva Sedláková<br />
*[[Interdisciplinarita]]<br />
*[[Kognitivní věda]] - Jan Strach<br />
*[[Logika]] - Klára Kopecká<br />
*[[Mealyho automat]]<br />
*[[Neuron]] Jakub Fryš<br />
*[[Neurotransmiter]] - Ester Březinová<br />
*[[Operační systém]]&nbsp;Dušan Schnelly<br />
*[[Počítačová simulace]] - Alexandra Pešáková<br />
*[[Počítačová věda]]<br />
*[[Pravděpodobnostní model]]<br />
*[[Primární emoce]] - Michaela Horáková<br />
*[[Russelův paradox]] - Radovan Bartošek<br />
*[[Sekundární emoce]] - Marie Křivá<br />
*[[Skrytý Markovův model]]<br />
*[[Synapse]] - Denisa Karpeová<br />
*[[Syntéza řeči]] - Lukáš Zduba<br />
*[[Taxonomie]] - Roman Novotný<br />
*[[Teorie her]] - Martina Leitgebová<br />
*[[Teorie informace]] - Barbora Mohelníková<br />
*[[Věta o neúplnosti]]<br />
*[[Vězňovo dilema]] - Viktor Michnáč<br />
<br />
===Michal Hrabí: Zero2Hero aneb lesk a bída start-upů===<br />
* [[CMS]] (Content Management System) - Václav Kůs<br />
* [[crowdfunding]] - Lucie Malúšková<br />
* [[doménová znalost]]<br />
* [[Kickstarter]] - Vojtěch Dvořák<br />
* [[konkurence]] - Jana Pekárková<br />
* [[koučování]] - Michaela Hortová<br />
* [[Lean Startup]] - Tereza Navarová<br />
* [[market test]]<br />
* [[MVP]] (Minimum Viable Product)<br />
* [[networking]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[programátor]] - Dana Tomančáková<br />
* [[religionistika]] - Jana Slaná<br />
* [[slevový portál]] - Iveta Jansová<br />
* [[split test]]<br />
* [[StarCube]] - Adriana Fujková<br />
* [[Startup Hipster]]<br />
* [[StartupClub]]<br />
* [[umělá inteligence]] - Martin Man<br />
* [[záloha]] - Tatiana Kňazeová<br />
<br />
=== Jana Navrátilová: Specifika notových záznamů v knihovnách ===<br />
<br />
*[[akustika]] Kateřina Hubáčková<br />
*[[audiovizuální nosič]] Štěpán Řezník<br />
*[[autodidaktika]]&nbsp;- Lenka Cvrkalová<br />
*[[bibliografická databáze]]<br />
*[[dějiny hudby]] Zdeňka Žádníková<br />
*[[elektronická databáze]] Klára Tesařová<br />
*[[encyklopedická databáze]]<br />
*[[estetika]] Marie Ondrášková<br />
*[[historiografie]] - Petr Šmíd<br />
*[[hudební knihovna]]<br />
*[[Hudební psychologie]] - Lada Ambrožová<br />
*[[hudební sociologie]] <br />
*[[Hudební věda]] Tereza Fussová<br />
*[[hudebnina]] Jonáš Prstek<br />
*[[IAML]] (International Association of Music Libraries, Archives and Documentation Centres) - Martina Sochorová<br />
*[[Intergram]] Martina Sehnalová<br />
*[[kolektivní licenční smlouva]] - Jana Pekárková<br />
*[[partitura]] Miroslava Töpferová<br />
*[[producent]]<br />
*[[prvotisk]] Miroslava Töpferová<br />
*[[Sémiotika]] Petr Kalíšek<br />
*[[stream]] <br />
*[[zvuková databáze]]<br />
*[[zvukový nosič]] - Lukáš Strouhal<br />
<br />
===Vojtěch Bednář: Krizová komunikace s médii===<br />
*[[autor]] - Petr Šmíd<br />
*[[duševní hygiena]] - Lenka Cvrkalová<br />
*[[koktejlový efekt]] (v komunikaci) - Karolína Krbcová<br />
*[[krizová komunikace]] Svoboda Petr<br />
*[[lobbing]] - Gabriela Tšponová<br />
*[[lustrace]]<br />
*[[mediální komunikace]] Jana Doupovcová<br />
*[[mediální obraz]] <br />
*[[mediální poradce]]<br />
*[[mediální prohlášení]]<br />
*[[operativní management]]<br />
*[[PR agentura]] Iva Michálková<br />
*[[pravidlo 3Ř]]<br />
*[[strategický management]] Martina Zoubková<br />
*[[toxické médium]] - Svoboda Petr<br />
<br />
=== Milena Tvrdíková: Zkušenosti s využitím Cloud Computingu ve vzdělávání ===<br />
<br />
*[[Analýza rizik]]<br />
*[[Audit]] Petr Zapletal<br />
*[[Customizace]]<br />
*[[Databázový systém]] - Ivana Krištofová<br />
*[[Demo verze]] - Jaromír Červený<br />
*[[Desktop]] Kateřina Slámová<br />
*[[Globální strategie]] firmy<br />
*[[Hosting]]<br />
*[[IaaS]] - Filip Kocián<br />
*[[Infrastruktura]]<br />
*[[Konektivita]]<br />
*[[Metodika]]<br />
*[[Mikroprocesor]] Martin Chalupa<br />
*[[Monitoring]]&nbsp;<br />
*[[Multitenancy]]<br />
*[[PaaS]] Kristýna Klímková<br />
*[[Procesní řízení]]<br />
*[[Procesor]] Vítězslav Rathouz<br />
*[[Přenosová rychlost]]<br />
*[[RAM]] (Random Access Memory)- Michal Létal<br />
*[[SaaS]] - Jakub Horák<br />
*[[Server]] <br />
*[[SLA]] (Service-Level Agreement)<br />
*[[Strategie]] <br />
*[[Škálovatelnost]] - Jana Vebrová<br />
*[[Virtualizace]]- Jitka Šiborová<br />
*[[Výpočetní infrastruktura]]<br />
*[[Webový server]] - Jakub Foral<br />
<br />
=== David Grudl: User Experience ===<br />
*[[aplikace]]<br />
*[[CAPTCHA]] - Laura Kabai<br />
*[[DRM]] (Digital Rights Management) - Jozef Tkáčik<br />
*[[Ego]] - Martina Volavková<br />
*[[e-shop]] - Martina Leitgebová<br />
*[[mobilní aplikace]] <br />
*[[ReCAPTCHA]] - Eva Mertová<br />
*[[rootkit]] - Zdeňka Sovková<br />
*[[SONY rootkit]]<br />
*[[Vyhledávač]]<br />
*[[webová aplikace]] - Jakub Foral<br />
*[[zdrojový kód]] - Renáta Šajnarová<br />
<br />
===Petra Štogrová Jedličková: Co obnáší řízení znalostí v jedné z největších globálních poradensko-auditorských firmách a jaké jsou současné trendy v byznyse?===<br />
*[[archivace]]<br />
*[[Big Data]]<br />
*[[Business Development]]<br />
*[[BYO]] (Bring Your Own)<br />
*[[dostupnost]] (služby)<br />
*[[dotyková obrazovka]] - Marie Štouračová<br />
*[[facilitace]]<br />
*[[firemní kultura]] - Michal Rohovský<br />
*[[generace Y]] Iva Michálková<br />
*[[globální firma]] Lukáš Závodný<br />
*[[hybridní notebook]]<br />
*[[Change Management]]<br />
*[[informační exploze]] - Boris Turek<br />
*[[interní marketing]] - Štěpánka Kaftanová<br />
*[[jazyk nových médií]]<br />
*[[judikát]] - Jana Kantorová<br />
*[[Knowledge Management]] (řízení znalostí)<br />
*[[komunikační strategie]] - Michaela Kočová<br />
*[[kontextová inzerce]]<br />
*[[korporátní firma]]<br />
*[[Lunch and Learn]]<br />
*[[mediální plán]]<br />
*[[mobilní firma]]<br />
*[[nestrukturovaná data]]<br />
*[[portfolio]]<br />
*[[relevance]]<br />
*[[ROI]] (Return on investment) - Václav Kůs<br />
*[[řízení inovací]]<br />
*[[strukturovaná data]]<br />
*[[Velká čtyřka]] (auditorských firem)<br />
*[[vizualizace]]<br />
*[[vizualizační software]]<br />
*[[webcast]]<br />
*[[webinář]]- Jana Vebrová<br />
<br />
===Jana Matějková: Co se dá udělat s malou akademickou knihovnou za 8 let===<br />
*[[andragogika]]<br />
*[[autentizace]]<br />
*[[bibliografická portál]]<br />
*[[Business model]]<br />
*[[citace]]- Karpeová Denisa<br />
*[[Citace PRO]]<br />
*[[citační manažer]] - Michala Mádlová<br />
*[[depozitář]]<br />
*[[ebrary]]<br />
*[[eReading]] - Pavla Otrasová<br />
*[[Flexibookstore]]<br />
*[[hardwarová čtečka]] - Lenka Hodicová<br />
*[[konzorcium]]<br />
*[[kulturologie]] - Kateřina Šťastná<br />
*[[odpis]] (z knihovního fondu)<br />
*[[revize]] (knihovního fondu)<br />
*[[skriptárna]]<br />
*[[softwarová čtečka]]<br />
<br />
===Gabriela Jarkulišová: Budování komunitního centra z knihovny podle Koncepce rozvoje knihoven 2011-2015===<br />
*[[čtenářská gramotnost]] Pernesová Eliška<br />
*[[evidence knihoven]]<br />
*[[grafik]]<br />
*[[informační instituce]]<br />
*[[informační zdroj]]<br />
*[[knihovní rada]]<br />
*[[knihovnictví]]<br />
*[[komunitní knihovna]]<br />
*[[Koncepce rozvoje knihoven 2011-2015]] - Alena Paulusová<br />
*[[krajská knihovna]] - Romana Jakšlová<br />
*[[LiStOVáNí]] - Kristýna Kalmárová<br />
*[[metodické doporučení]]<br />
*[[metodický knihovník]]<br />
*[[občanská iniciativa]]<br />
*[[obnova fondu]]<br />
*[[odborné knihovnictví]]<br />
*[[příspěvková organizace]] - Michal Rohovský<br />
*[[rychločtení]] - Šteinigerová<br />
*[[U3V]] (Univerzita třetího věku)<br />
*[[veřejné knihovnictví]]<br />
*[[výměnný fond]]<br />
*[[výzkum potřeb]]<br />
*[[výzkum spokojenosti]]<br />
*[[základní knihovna]]<br />
*[[zřizovatel knihovny]] - Jana Krůčková<br />
<br />
===Roman Hřebecký: Kreativita v marketingu - vystrčte hlavu z krabice===<br />
*[[Comunity Building]]<br />
*[[Content Marketing]] - Martin Bartoš<br />
*[[Copywriting]] - Radim Chalupník<br />
*[[COWO Brno]]<br />
*[[Coworking]] - Jana Kantorová<br />
*[[Event]] - Olga Senčaková<br />
*[[GeoTracking]]<br />
*[[Know How]]<br />
*[[LARP]] (Live Action Role Playing) - Martin Brzobohatý<br />
*[[marketingová agentura]]<br />
*[[Media Relation]] - Lenka Machátová<br />
*[[morální flexibilita]] - Jakub Forman<br />
*[[Naučmese.cz]] - Martin Bartoš<br />
*[[negativní reklama]] - Katarína Filičková<br />
*[[nerd]] - Václav Piták<br />
<br />
===Věra Vohlídalová: Vize o knihovně 21. století ve víru přeměn 90. let 20. století===<br />
===Blanka Vorlíčková: Osobní knižní fondy a jejich zpřístupnění veřejnosti===<br />
[[osobní knihovna]] - Jana Skládaná<br />
<br />
===Michal Šerák: Další vzdělávání dospělých v knihovnách===<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2012==<br />
<br />
=== Martin Solnička: Moře financí - jak pomocí IT udržet finance pod kontrolou ===<br />
<br />
*[[Digitální certifikát]] - Lucie Malúšková<br />
*[[E-mailová notifikace]] - Jan Martinek<br />
*[[Internetbanking]] - Iveta Jansová<br />
*[[JIC]] (Jihomoravské inovační centrum) - Alena Brožová<br />
*[[Mint.com]] - Vojtěch Dvořák<br />
*[[Mobilní web]] - Jozef Tkáčik<br />
*[[Morálka]] - Martina Sochorová<br />
*[[Programování]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Smlouva]] - Monika Krejčová<br />
*[[SSL]] (Secure Sockets Layer) - Michal Létal<br />
*[[Šifrování]] - Jonáš Kopp <br />
*[[Vyhláška]] - Petr Šmíd<br />
<br />
=== Miroslav Paclík: Problematika průmyslového vlastnictví a ukázky práce s databázemi ÚPV ===<br />
<br />
*[[Niceské třídění]] - Lenka Cvrkalová<br />
*[[Ochranná známka]] - Veronika Chromá<br />
*[[Průmyslové vlastnictví]] - Tereza Fussová<br />
*[[Rešerše]] - zpracováno dříve<br />
*[[ÚPV]] - <br />
*[[Užitný vzor]] - Lada Ambrožová<br />
*[[Vědecká teorie]] - Pavla Otrasová<br />
*[[Vídeňská dohoda]] - Anna Stránská<br />
<br />
===Michal Reiter: 10 let české Wikipedie. A co dál?===<br />
* [[Ceny za rozvoj české Wikipedie]]- Laura Kabai<br />
* [[encyklopedie]] - Eliška Pernesová<br />
* [[QRpedia]] - Boris Turek<br />
* [[trol]] (na internetu) - Lukáš Závodný<br />
* [[Wikikniha]] - Edita Hečová<br />
* [[Wikimedia ČR]] - Štěpánka Kaftanová<br />
* [[Wikimedia Foundation]] - Václav Ovčačík<br />
* [[WikiSkripta]] - Kateřina Kopecká<br />
<br />
===Eva Lesenková: Specializace lékařského nebo zdravotnického knihovníka?===<br />
* [[bibliografie]] - Matej Kucharovic<br />
* [[Blended learning]] - Roman Novotný<br />
* [[elektronický zdroj]] - Klára Tesařová<br />
* [[HDP]] (hrubý domácí produkt) - Lada Kadaníková<br />
* [[Hippokratova přísaha]] - <br />
* [[legislativa]] - Olga Senčaková<br />
* [[lékařská etika]] - Michaela Hortová<br />
* [[lékařství]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Medvik]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[MVS|meziknihovní výpůjční služba]] - již zpracováno<br />
* [[Národní soustava povolání]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[portál]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Problem-based learning]] - Lenka Svobodová<br />
* [[sociální lékařství]] - Michaela Kouřilová<br />
* [[veřejná knihovna]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[zdravotnictví]] - Jan Hrabal<br />
<br />
===Petr Říha: eGovernment: srovnání prezentovaného ideálu a reálného stavu===<br />
* [[datová schránka]] - Jana Pekárková<br />
* [[eGovernment]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[elektronické volby]] - Kateřina Petrová<br />
* [[Ernst & Young]] - Lucie Bělejová<br />
* [[judikatura]] - Petr Šmíd<br />
* [[Opencard]] - Daniel Novák<br />
* [[rodné číslo]] - Marie Lemonová<br />
* [[sKarta]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[soukromí]] - Katarína Filičková<br />
* [[výběrové řízení]] - Michal Rohovský<br />
<br />
===Lukáš Kypus: NFC služby pro knihovníky i neknihovníky===<br />
* [[Apple TV]] - Karolína Krbcová<br />
* [[Bluetooth]] - Alena Paulusová<br />
* [[Geek]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Geocaching]] - Veronika Krausová<br />
* [[iPod]] - Tereza Čoupková<br />
* [[Mastercard Paypass]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Mobito]] - Jakub Forman<br />
* [[NFC]] (Near Field Communication)- Kateřina Šťastná<br />
* [[Passbook]] - Jan Růžička<br />
* [[Poken]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[Product placement]]- Filip Kocián<br />
* [[SIM karta]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[úložiště]] - Jan Růžička<br />
* [[Use Case]] – Jan Martinek<br />
* [[Visa payWave]] - Eva Mertová<br />
<br />
===Jaroslav Vaňous: Metoda orální historie se zaměřením na archivaci rozhovorů a její aplikace v projektech Političtí vězni a Stopy totality===<br />
* [[autobiografie]] - Martina Sehnalová<br />
* [[CD]] (kompaktní disk) - Martin Chalupa <br />
* [[DVD]] - Martina Volavková<br />
* [[etický kodex]] - Zdeňka Sovková<br />
* [[kamera]] - Andrea Prokopová<br />
* [[nářečí]] - Michal Kaláb<br />
* [[orální historie]] - Ester Březinová<br />
* [[paměťový disk]] – Kristýna Klímková<br />
* [[pramen]] (ne vodní) - Lenka Cahlová<br />
* [[Stopy totality]] - Anna Halfarová<br />
* [[zákon o archivnictví a spisové službě]] - Jana Pekárková<br />
* [[Zmizelí sousedé]] - Jana Slaná<br />
* [[žurnalistika]] - Kateřina Slámová<br />
<br />
===Igor Szöke: Automatické zpracování a dolování informací z audiovizuálních záznamů===<br />
* [[matice]] - Petr Věžník<br />
* [[MZK]] (Moravská zemská knihovna)- Andrea Mizerová<br />
* [[výslovnostní slovník]] - Eva Sedláková<br />
<br />
===Tomáš Čížek: Data ze sociálně-vědních výzkumů a datové archivy===<br />
* [[citlivý údaj]] (dle zákona) - Jana Krůčková<br />
* [[ČSÚ]] (Český statistický úřad) - Václav Kůs<br />
* [[ISSP]] (International Social Survey Programme) - Veronika Víšková<br />
* [[OECD]] (Organisation for Economic Co-operation and Development) - Václav Kůs<br />
<br />
=== Vít Šisler: Digital Game-Based Learning: Využití počítačových her ve vzdělávání ===<br />
<br />
*[[Debriefing]] - Daniela Králová<br />
*[[Evropa 2045]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Evropská rada]] - Petr Zapletal<br />
*[[GBL]] (Game based learning) - Eva Durnová<br />
*[[Impaktovaný časopis]] - Martina Zoubková<br />
*[[Hra na hrdiny]] (Role-playing game) - Ivo Macík<br />
*[[Serious game]] - Jonáš Prstek<br />
*[[Simulační hra]] - Petr Pospíchal<br />
*[[Strategická hra]] - Věra Žitková<br />
<br />
===Martin Svoboda: CASLIN, aneb jak se budovala knihovnická síť před dvaceti lety===<br />
*[[Klementinum]] - Katrin Kalay<br />
*[[MDT]] - Miroslava Brázdová<br />
*[[Mellonova nadace]] - Anna Halfarová<br />
*[[mikrofilmování]] - Barbora Mohelníková<br />
*[[MIT]] (Massachusetts Institute of Technology) - Jakub Alt<br />
*[[UNIX]] - Dagmar Chládková<br />
<br />
===Jaromír Talíř: MojeID: jeho vývoj a funkce===<br />
*[[CZ.NIC]] - Jakub Alt<br />
*[[digitální podpis]] - Michal Rohovský<br />
<br />
==Blok expertů - JARO 2012==<br />
<br />
===Iva Burešová: Moc a poselství příběhů v kontextu psychologie===<br />
* [[Narativní psychologie]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[Psychoanalýza]] - Blanka Justová<br />
* [[Kognitivní psychologie]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Sociální psychologie]] - Veronika Víšková<br />
* [[Psychoterapie]] - Eva Popelková<br />
* [[Narativní přístupy v psychoterapii]] - Ester Březinová<br />
* [[Deníky v terapeutické praxi]] - Veronika Svobodová<br />
* [[Vývojová psychologie]] – Monika Dobešová<br />
* [[Psychologie pohádek]] – Michaela Kouřilová<br />
* [[Modely lidské psychiky]] - Tereza Fussová<br />
* [[Klinická psychologie]] - Lada Ambrožová<br />
* [[Psychologie práce]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Psychologie osobnosti]] - Monika Krejčová<br />
<br />
=== Pavla Švástová: Digitalizační projekty ===<br />
<br />
*[[Digitalizační workflow]] - Jana Pacáková<br />
*[[skenování pro digitalizaci - techniky]] Michala Mádlová<br />
*[[Formáty obrazových souborů]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Skenery pro digitalizaci (Treventus, 4DigitalBooks nebo Kirtas, APT 1200)]] - Šárka Žampachová<br />
*[[MARC21]] - Michal Klajban<br />
*[[techniky pro snižování chybovosti OCR]]- Tomáš Vorálek<br />
*[[digitalizační projekty - ČR]] Veronika Skuhrovcová<br />
*[[digitalizační projekty - zahraničí]] Lucie Kořistková<br />
*[[ALTO]] - Jan Karlík<br />
*[[metadatová schémata - srovnání]] (MARC, MODS, DC či TEI) - Jana Lánová<br />
*[[Využití crowdsourcingu při popisu dat]] - Dalibor Bláha<br />
*[[Autorský zákon a digitalizace]] - Eva Šteinigerová<br />
*[[Projekt Kramerius]] - Martina Musilová<br />
*[[Digitalkoot]] - Lucie Malúšková<br />
<br />
===Tomáš Feřtek: Co je příčinou propadu školství v České republice===<br />
* [[průzkumy PISA]] - Michaela Weissbergerová<br />
* [[Česká republika v mezinárodním srovnání PISA]] - Lada Kadaníková<br />
* [[vzdělanost v ČR]] (v datech OECD nebo ČSÚ) - Petra Němcová<br />
* [[výdaje na vzdělávání v ČR vs. svět]] - Josef Kos<br />
* [[povinné maturity]] - Hudeckova Hana<br />
* [[formativní vs. sumativní hodnocení]] - Simona Střalková<br />
* [[legislativní rámec školství v ČR]] - Lenka Pokorná<br />
* [[školská reforma]] - Jana Slaná<br />
* [[rámcové vzdělávací programy]] <br />
* [[Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Bílá kniha terciárního vzdělávání]] - Petr Pospíchal<br />
<br />
===Martin Bastl: Netwar===<br />
* [[netwar]] - Julie Haladová<br />
* [[hacking]] (+ nejznámnější útoky) - Veronika Janoušková<br />
* [[kracking]] - Petra Němcová<br />
* [[phreaking]] - Edita Hečová<br />
* [[phishing]] - Martin Chalupa<br />
* [[Chaos Computer Club]] - Vojtěch Dvořák<br />
* [[cyber punk]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[Bruce Sterling]] - Eva Durnová<br />
* [[William Gibson]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[Electronic Frontier Foundation]] (EFF) - Lenka Cvrkalová<br />
* [[FloodNet]] - Roman Novotný<br />
* [[kauza Napster]] - Filip Kocián<br />
* [[hnutí Anonymous]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Cyberjihad]] - Hana Přikrylová<br />
* [[kyberaktivismus]] - Veronika Krausová<br />
* [[Cyberbullying]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[internetové pirátství a politika]] (pirátské politické strany) - Miroslava Brázdová<br />
* [[SOPA a PIPA]] - Laura Kabai<br />
* [[hackerské programové nástroje]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Informační válka]] - Jiří Beran<br />
* [[Malware]] - Michal Létal<br />
<br />
===Petr Přidal: Georeferencer===<br />
* [[projekt Old Maps Online]] - Petr Maňásek<br />
* [[projekt Georeferencer]] - Eva Fukarová<br />
<br />
===Jan Řezáč: Úvod do webdesignu===<br />
* [[webdesign jako obor]] - Tereza Navarová<br />
* [[interakční design]] - Veronika Janoušková<br />
* [[obsahová strategie]] (content strategy)<br />
* [[vizuální komunikace]] - Anna Kultová<br />
* [[Maslowova pyramida a webdesign]] - Pavel Kouřil<br />
* [[přístupnost z hlediska webdesignu]] - Jonáš Kopp<br />
* [[JavaScript]] - Jan Karlík<br />
* [[wireframy]] - Lukáš Závodný, Václav Kůs<br />
* [[webová grafika - specifika]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[webová typografie]] - Daniela Králová<br />
* [[Dunning-Krugerův efekt]] - Martin Bartoš<br />
* [[UX designer]]<br />
* [[UX design]] - Anna Kultová<br />
* [[Webový grafik]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Koder / front-end developer]] - Michal Brezovský<br />
* [[Adobe Photoshop ve webdesignu]] - Milan Spisar<br />
* [[Gamifikace]] - Jaromír Červený<br />
<br />
=== Beáta Holá: Kreativní přístupy k výuce finanční gramotnosti ===<br />
* [[FinLiCo]] - Martina Musilová<br />
* [[Finanční gramotnost]] - Anna Stránská<br />
* [[Kritické myšlení]] - Klára Tesařová<br />
* [[Vzdělávání dospělých]] - Martina Simandlová<br />
* [[Ochrana spotřebitele]] - Marek Moťka<br />
* [[informační gramotnost - statistiky]] Zdeňka Sovková<br />
* [[manipulativní techniky supermarketů]] - Blanka Svobodová<br />
* [[spirála dluhů]] - Jana Otevřelová<br />
* [[Využití her pro výuku finanční gramotnosti]] - Jakub Alt<br />
<br />
=== Jana Horáková: K recepci informatiky v kontextu společenských věd: Obrat k softwaru ===<br />
* [[Konceptuální umění]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní software|Mass média]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní analytika]] - Pavla Minaříková<br />
* [[Software Studies]] - Martina Volavková<br />
* [[Matthew Fuller (Software studies)]] - Martina Sochorová<br />
* [[Lev Manovich]] - Veronika Chromá<br />
* [[Noah Wardrip-Fruin]] - Lucie Górecká<br />
* [[UCSD Software Studies Initiative]] - Josef Ludvíček<br />
* [[Softwarové umění]] - Václav Ovčačík<br />
* [[Prediktivní analýza s využitím internetu]] - Jakub Procházka<br />
<br />
===Štěpán Bechyňský: Kinect / .NET Gadgeteer===<br />
* [[.NET Micro Framework]] - Petr Fiala<br />
* [[.NET Gadgeteer]] - Petr Fiala<br />
* [[Nový směr ve vývoji Kinectu]] - Lukáš Kisler<br />
* [[Příklady neherního využití Kinectu]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
=== Tomáš Pruša: Zdravotnické informace na internetu aneb komunikace s pacienty ===<br />
* [[mHealth]] - Jan Hrabal<br />
* [[EHR, PHR]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[český znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[Pinterest (sociální síť)]] - Marie Štouračová<br />
* [[Elektronická zdravotnická dokumentace]] - Jitka Šiborová<br />
* [[eRecept]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[IZIP - Elektronická zdravotní knížka]] - Šárka Žampachová<br />
* [[Výživová pyramida]] - Daniel Šváb<br />
* [[Nová média ve zdravotnictví]] - Daniel Novák<br />
* [[Nutriční databáze a software]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Výživa 2.0]] - Ivo Macík<br />
* [[Infodemiologie]] - Lukáš Rožnovský<br />
* [[Expertní systémy v péči o zdraví]] - Martin Mašek<br />
* [[Neslyšící pacient a podávání informací]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[SignWriting]] - Alena Paulusová<br />
<br />
=== Jeanne Trojan: How to be an outstanding presenter ===<br />
* [[TED]] - Michal Klajban<br />
* [[Aplikace a software pro vytváření prezentací]] - Iveta Jansová<br />
* [[tipy pro úspěšné prezentace]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[neverbální komunikace a prezentace]] - Lenka Cahlová<br />
<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2011==<br />
<br />
===Žít Brno: Bořit a ničit: úloha satiry v moderní společnosti===<br />
* [[Politická satira]] - Dagmar Šiková<br />
* [[City identity]] - Drahomír Hájek<br />
* [[Mystifikace]] - Jakub Forman<br />
* [[Zákon o svobodném přístupu k informacím]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
===Martin Kopta: Uživatelský výzkum a testování pro web a aplikace===<br />
* [[user experience]] - Jakub Procházka<br />
* [[user-centered design]] - Iveta Jansová<br />
* [[UX designer]] - Simona Střalková<br />
* [[uživatelské testování (teorie a postup)]]- Miroslava Brázdová<br />
* [[content strategy]] (obsahová strategie) webu - Jana Lánová<br />
* [[design služeb]] - Marie Štouračová<br />
* [[použitelnost]] - Jitka Šiborová<br />
* [[kvantitativní a kvalitativní výzkum (srovnání)]] - Veronika Víšková<br />
* [[zúčastněný a nezúčastněný výzkum]] (srovnání) - Michaela Weissbergerová<br />
<br />
===Lukáš Greň a Tomáš Sotoniak===<br />
* [[ne-konference]] - Dagmar Šiková<br />
* [[Barcampy v ČR]] - Lucie Kořistková<br />
* [[Knihovnické nekonference]] - Magdalena Jirásková<br />
<br />
===Jana Štěpánová: Knihovny a korporátní identita a komunikace===<br />
* [[Corporate Design]] - Daniel Šváb<br />
* [[Corporate Identity]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Corporate Culture]] - Eva Šteinigerová<br />
* [[Logo a logomanuál]] - Jonáš Kopp<br />
* [[Brand]] <br />
* [[Font]] - Andrea Szászová<br />
* [[Typografie]] -Lucie Górecká<br />
* [[RGB / CMYK / Pantone]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[Grafický designer]] (a nejslavnější designeři) - Michaela Matoušková<br />
* [[NGOs (nevládní neziskové organizace)]] - Veronika Janoušková<br />
<br />
===Michal Juhás: Bookfan===<br />
* [[StartUp]] - Petr Maňásek<br />
* [[Facebook]]<br />
* [[Business plan]] - Michaela Kočová<br />
* [[Feasibility study]] - Veronika Janoušková<br />
* [[Angel investor]] - Ester Březinová<br />
* [[exit strategy]] - Monika Krejčová<br />
* [[self-publishing]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Online komunita]] - Eva Durnová<br />
<br />
===Dana Hlaváčková: Počítačové zpracování přirozeného jazyka===<br />
* [[korpus]] - Petr Fiala<br />
* [[korpusová lingvistika]] - Petr Fiala<br />
* [[přirozené vs. umělé jazyky]]-Lukáš Rožnovský<br />
* [[morfologie]]- Myroslava Kutsyn<br />
* [[syntax]] - Alena Brožová<br />
* [[slovotvorba]] - Martina Sochorová<br />
* [[sémantika]] - Dominika Frömelová<br />
* [[Affective computing]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[VerbaLex]] - Karolína Žáková<br />
<br />
===Josef Průša: Open source hardware===<br />
* [[open source hardware]] - Daniela Králová<br />
* [[GNU GPL]] - Milan Spisar<br />
* [[GNU LGPL]] - Tereza Deutschová<br />
* [[OpenCores]] - Martin Mašek<br />
* [[RepRap]] - Kristina Luskačová<br />
* [[Arduino]] - Julie Haladová<br />
* [[3D tisk]] - Kristina Luskačová<br />
* [[DIY culture]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[3D skener]] - Katarína Hečková<br />
* [[3D technológie a kultúrne dedičstvo]] - Katarína Hečková<br />
<br />
===Martin Hassman: Geolokace bez legrace===<br />
<br />
*[[BTS]] - Martina Snozová<br />
*[[geolokace]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[Google Maps]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[IP adresa]] - Martina Snozová<br />
*[[Location Based Games]] - Petr Chocholáč<br />
*[[Augmented Reality]] - Marek Moťka<br />
*[[Hyperlokálnost]] - Josef Kos<br />
*[[Geolokace a informační bezpečnost]] - Edita Hečová<br />
*[[Facebook a geolokace]] - Lucie Bělejová<br />
*[[Google a geolokace]]- Dominika Fromelová<br />
*[[Google Maps Mashups]] - Radek Trojan<br />
*[[Šest stupňů odloučení]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Hackathon]] - Josef Ludvíček<br />
<br />
===Tomáš Hajzler: Svoboda v práci===<br />
*[[Svoboda v práci]] - Jan Růžička<br />
*[[Spokojenost]] - Anna Kultová<br />
*[[Syndrom vyhoření]]- Blanka Svobodová<br />
*[[Workoholismus]] - Miroslav Kršek<br />
*[[Work-life balance]] - Kamila Burdová<br />
*[[GTD - Getting Things Done]] - Jan Růžička<br />
*[[Semco - 1. svobodná firma (viz Ricadrdo Semler - Podivín)]] - Eva Fukarová<br />
*[[Zappos - svobodná firma zbudovaná na zelené louce - základní zásady]] (viz Tony Hsieh - Štěstí doručeno)- Hana Habermannová<br />
<br />
===Jan Jukl a Lenka Navrátilová: Knihovna na malém městě: vize, sny a realita===<br />
*[[učící knihovník]] - Marie Indráková<br />
*[[akce na podporu čtenářství - ČR]] - Pavla Macháčková<br />
*[[knihovna jako obývák]] - Vrzalová Tereza<br />
*[[celoživotní vzdělávání]] - Anna Kultová<br />
*[[knihovnická povolání]] - Eva Popelková<br />
<br />
===Lukáš Hejlík: LiStOVáNí===<br />
*[[Arteterapie]] - Jakub Nytl<br />
*[[Scénické čtení]] - Magdaléna Švancarová<br />
*[[LiStOVáNí - historie projektu]] - Filip Kocián<br />
*[[dramaterapie]] - definice pojmu - Lada Kadaníková<br />
* [[HR]] (Human Resources, Lidské Zdroje) - Tomáš Ocásek<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2011==<br />
===Google, digital humanities a technologie budoucnosti===<br />
* [[archiv]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[Atlas.ti]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Digital Humanities]] - Dalibor Bláha<br />
* [[gesto]]- Marta Konířová<br />
* [[Google Books]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Goggles]] - Viliam Vateha<br />
* [[Google Insights for Search]] - Eva Králíčková<br />
* [[Google Moderator]] - Hana Dvořáková<br />
* [[Google News Timeline]] - Petr Maňásek<br />
* [[Google Ngram Viewer]] - Jan Doubek<br />
* [[Google Public Data Explorer]] - Michal Klajban<br />
* [[Google Squared]] - Alena Brožová<br />
* [[HTML]] 5 (pište jako podkapitolu existujícího textu)<br />
* [[IBM SPSS]] - Lumír Czech<br />
* [[Kinect]] (HW zařízení) - Petr Chocholáč<br />
* [[Mosaic]] (prohlížeč) - Emil Budín<br />
* [[rozpoznávání obrazu]] (Image Recognition)- Michaela Sedláková<br />
* [[sémantický web]] - vytvořeno mimo BE<br />
* [[tablet PC]] - Jan Růžička<br />
* [[vyhledávání hlasem]] (Voice Search) - Jakub Procházka<br />
* [[Wikipedia]] - Michal Klajban<br />
* [[WWW]] (World Wide Web)- Kamila Rýdlová<br />
<br />
===Marketing knihoven na sociálních sítích===<br />
* [[365 projekt]] - Irena Hodžová<br />
* [[Book trailer]] - Jiří Krišpin<br />
* [[CC]] (Creative Commons) - Lea Mentlíková<br />
* [[fotobanka]] - Lenka Čípková<br />
* [[geolokace]] <br />
* [[Guerilla Marketing]] - Věra Adámková<br />
* [[hashtag]] - Iveta Jansová<br />
* [[Influencer Marketing]] - Romana Králová <br />
* [[infografika]] - Irena Hodžová<br />
* [[inovace]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Library 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Mini Media Marketing]] - Hana Přikrylová<br />
* [[newsletter]]- Markéta Novotná<br />
* [[paradigma]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[QR kód]] - Jitka Šiborová<br />
* [[Social Media Marketing]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[statistika]] - Marie Vlčková<br />
* [[storytelling]] - Marie Packová<br />
<br />
===Hermeneutika smrti intelektuálních práv===<br />
* [[abandonware]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[ACTA]] (legislativa) - Eva Fukarová<br />
* [[Bernská úmluva]] o ochraně literárních a uměleckých děl - Lada Kadaníková<br />
* [[brand]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[cechovní značka]] - Monika Krejčová<br />
* [[Common Law]] - Gabriela Obstová<br />
* [[crack]] (ne droga) - Jana Lánová<br />
* [[duševní vlastnictví]] - Věra Adámková<br />
* [[hermeneutika]] - Dagmar Šiková<br />
* [[kultura]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[licence]]- Marie Packová<br />
* [[minnesengr]]- Michaela Blažejová<br />
* [[MTV Generation]] - Adéla Smažilová<br />
* [[Napster]] - Igor Hlaváč<br />
* [[oligopol]] - Lenka Matušková<br />
* [[patent]] - Markéta Novotná<br />
* [[průmyslová revoluce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Road Show]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[States' Rights]] - Anna Kultová<br />
* [[User Experience]] - Miroslava Brázdová<br />
* [[vydavatel]] - Lenka Fatková<br />
* [[výhradní právo]] - Dominika Frömelová<br />
* [[vypalovací mechanika]] - Milan Spisar<br />
<br />
===Open Access===<br />
* [[ArXiv]] - Marie Zagorová<br />
* [[Berlínská deklarace]] - Jaroslava Králová<br />
* [[bibliografická citace]]- Lucie Kořistková<br />
* [[Dspace]] - Petra Besperátová<br />
* [[impakt faktor]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Národní politika VaV]] - Martina Snozová<br />
* [[OAI]] (Open Archives Initiative)- Marianna Koštialová<br />
* [[OAI-PMH]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Open Access]] - Magda Šallaiová<br />
* [[Open Access Week]] - Petra Besperátová<br />
* [[plagiát]] - Katarína Hečková<br />
* [[preprint]]- Dalibor Bláha<br />
* [[recenze]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[repozitář]] - Martina Snozová<br />
* [[zelená cesta]] (OA) - Vendula Škrabalová<br />
* [[zlatá cesta]] (OA) - Tereza Miškechová<br />
<br />
===Pirátství dnes i kdysi===<br />
* [[BSA]] (Business Software Alliance) Monika Janků<br />
* [[kniha]] - Martina Sochorová<br />
* [[knihtisk]] - Karolína Žáková<br />
* [[kopie]] - Edita Hečová<br />
* [[litografie]] - Marta Janošová<br />
* [[MP3]] - Emil Budín<br />
* [[pirátství]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[počítačový program]]- Michaela Blažejová<br />
* [[průmysl]] - Daniel Šváb<br />
* [[revoluce]] - Monika Machovská <br />
* [[software]]- Veronika Svobodová<br />
* [[tisk z výšky]] - Anna Mikulášková<br />
* [[výkladový slovník]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[vynález]] - Marcela Střelcová<br />
* [[zákon]] - Dominika Fromelová<br />
* [[znalost]] - Magdaléna Filipová<br />
<br />
===Národní digitální knihovna===<br />
* [[born digital]] - Lucia Kelemenová<br />
* [[CESNET2]] - Jakub Hradil<br />
* [[digitální dokument]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Dublin Core]] - Josef Ludvíček<br />
* [[emulace]] - Kateřina Kašíková<br />
* [[EU]] (Evropská unie) - Andrea Mizerová<br />
* [[JIB]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[katalogizace]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Kramerius]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[kulturní dědictví]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[MARC21]] - <br />
* [[MARCXML]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[METS]] - Martina Snížková<br />
* [[MODS]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[NDK]] (Národní digitální knihovna)- Matěj Rajnošek<br />
* [[OCR]] (Optical Character Recognition) - Drahomír Hájek<br />
* [[PDF]] - Petr Fiala<br />
* [[personalizace]] - Anna Kultová<br />
* [[robotický skener]] - Eva Durnová<br />
* [[rukopis]] - Simona Střalková<br />
* [[strukturální fondy]] EU - Tomáš Vorálek<br />
* [[TIFF]] - Petr Fiala<br />
* [[veřejná správa]] - Marek Moťka<br />
* [[WebArchiv]] - Vladimíra Perlová<br />
* [[workflow]] - Dagmar Šiková<br />
<br />
===Citační a etické aspekty tvorby odborné vědecké publikace (současné mezinárodní zvyklosti)===<br />
* [[bibliometrie]] - Helena Ustrnulová<br />
* [[citační analýza]] - Antonín Pokorný<br />
* [[editor]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[ISO 690]] - Pavel Navrátil<br />
* [[plagiátorství]] - Simona Chudobová<br />
* [[scientometrie]] - Veronika Rychtová<br />
<br />
===Moderní trendy a zajímavé projekty v informačním vzdělávání===<br />
* [[AKVŠ]] (Asociace knihoven vysokých škol České republiky) - Kristýna Macháčková<br />
* [[citační etika]]- Julie Haladová<br />
* [[Digital Native]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[generace X]] - Antonín Pokorný<br />
* [[generace Z]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[hardware]] - Veronika Krausová<br />
* [[referenční služby]] - Filip Kocián<br />
* [[rešeršní služby]]- Eva Popelková<br />
* [[učící knihovník]] (Teaching Librarian)<br />
<br />
===Hrozby kyberprostoru a role lidského elementu===<br />
* [[biotechnologie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[cracker]] - Michal Kunrt<br />
* [[CSRF]] (Cross-site Request Forgery) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[ekoterorismus]] - Tereza Deutschová<br />
* [[gambler]] - Michaela Bočánová<br />
* [[globalizace]] - Lukáš Prorok<br />
* [[Google Street View]] - Lenka Pokorná<br />
* [[hacker]] - Jonáš Kopp <br />
* [[hacktivismus]] - Jakub Alt<br />
* [[informační smog]] - Milan Říha<br />
* [[Jekyll-Hyde syndrom]]- Lukáš Rožnovský<br />
* [[komunikace]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[kyberkriminalita]] - Lenka Šatavová<br />
* [[kyberpunk]] - Hana Holoubková<br />
* [[kyberterorismus]] - Tomáš Janypka<br />
* [[netholismus]] - Kamila Burdová<br />
* [[netománie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[ochrana soukromí]] - Dagmar Chládková<br />
* [[Open Source]] - Lenka Pokorná<br />
* [[outsourcing]]- Marie Indráková<br />
* [[sociální inženýrství]] - Filip Šelong<br />
* [[Stuxnet]] - Josef Kos<br />
* [[závislost]] - Hana Nováková<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2010==<br />
===Měření výkonu a činnosti knihoven: projekt Benchmarking knihoven===<br />
* [[benchmarking]]- Kateřina Kocábová<br />
* [[Benchmarking knihoven]] (projekt)- Alžběta Škytová<br />
* [[BIX]] (Bibliotheksindex) - Gabriela Obstová<br />
* [[CAF]] (Common Assessment Framework)- Marie Sýkorová<br />
* [[Český benchmarkingový index]] - Radmila Malá<br />
* [[ISO 11620]] - Simona Střalková<br />
* [[kategorizace knihoven]] - Jana Pražienková<br />
* [[Manifest UNESCO o veřejných knihovnách]] - Gabriela Obstová<br />
* [[měření výkonu a kvality]]- Helena Selucká<br />
* [[NIPOS]] - Pavla Bárnetová <br />
* [[regionální funkce knihoven]] (obecně)- Radmila Malá<br />
* [[SWOT analýza]]- Lucie Svobodová<br />
* [[výkaz KULT]] -Věra Motyčková<br />
<br />
===Makrosvět mikrokampaní===<br />
* [[AIDA]] (model) - Kateřina Kašíková<br />
* [[banner]] - Simona Chudobová<br />
* [[direct marketing]] - Miroslava Sudová<br />
* [[e-business]] - Anna Kultová<br />
* [[e-komerce]] - Anna Kultová<br />
* [[e-mailový marketing]] - Eva Karberová<br />
* [[firemní blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Foursquare]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Google AdWords]] - Petr Fiala<br />
* [[Google Analytics]] - Petr Fiala<br />
* [[GSM]] - Milan Spisar<br />
* [[internetový marketing]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[kreativita]] - Lenka Fatková<br />
* [[mailing list]]- Věra Motyčková<br />
* [[mobilní marketing]] - Romana Králová<br />
* [[nová média]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Pay per click]] (PPC)- Helena Selucká<br />
* [[propagace]] - Karolína Žáková<br />
* [[reklama]] - Anna Mikulášková<br />
* [[Srovnávače zboží]] - Eva Králíčková<br />
* [[strategický marketing]] - Alena Brožová<br />
* [[Text Mining]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[tradiční média]]- Kateřina Mrázová<br />
* [[Zákon o některých službách informační společnosti]] (Antispamový zákon) - Petr Manasek<br />
* [[Zákon o ochraně osobních údajů]] - Jiří Krišpin<br />
* [[ZOOT]] - Petr Manasek<br />
<br />
===Učitelé a technologie: mezi tradičním a moderním pojetím===<br />
* [[behaviorismus]] - Michaela Sedláková<br />
* [[didaktika]] - Radka Vybíralová<br />
* [[dotazník]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[etika]]- Kamila Brablíková<br />
* [[Generation Y]]-Eva Fukarova<br />
* [[Grantová agentura ČR]] - Andrea Mizerová<br />
* [[ICT]]- Vendula Škrabalová<br />
* [[konvergence]] - Martina Snížková<br />
* [[kvalitativní výzkum]] - Jana Chlanová<br />
* [[kvantitativní výzkum]] - Radka Vybíralová<br />
* [[kybernetika]] - Jakub Procházka<br />
* [[mentální mapa]] - Monika Machovská<br />
* [[motivace]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[pedagogika]] - Marie Vlčková<br />
* [[pozorování]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[případová studie]] - Jana Chlanová<br />
* [[rozhovor]] - Kamila Burdová<br />
* [[teorie systémů]] - Veronika Lužová<br />
* [[učební pomůcky]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[vedení]] (lidí) - Kristyna Machackova<br />
* [[VOIP]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[výukové metody]] - Věra Adámková<br />
* [[výzkum]] - Renata Valentová<br />
* [[vzdělávání učitelů]] - Markéta Homolová<br />
<br />
===Ženy v IT===<br />
* [[Ada Lovelace]] - Šimon Vích<br />
* [[ELIZA]] - Libor Juhaňák<br />
* [[ENIAC]] - Pavel Navrátil<br />
* [[Evropská komise]] - Barbora Blahová<br />
* [[feminismus]]-Lucie Kořistková<br />
* [[Charles Babbage]] - Vladimíra Pešková<br />
* [[informační společnost]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IT Girls]] (projekt) - Eva Güntherová<br />
* [[John Stuart Mill]] - Lenka Matušková<br />
* [[Joseph Weizenbaum]] - Daniel Šváb<br />
* [[manažer]] - Renata Valentová<br />
* [[programovací jazyk]] - Marta Pavlovská<br />
* [[sociologie]] - Pavla Bárnetová<br />
* [[Ulrich Beck]] - Šimon Vích <br />
* [[Zkus IT]] (projekt)- Radka Hošáková<br />
<br />
===Poznámky k novosti nových médií===<br />
* [[epistemologie]] - Pavla Doleželová<br />
* [[futurologie]] - Tomáš Janypka<br />
* [[internet]] - Martina Snozová<br />
* [[konzervatismus]]- Kamila Brablíková<br />
* [[kyberkultura]] - Michal Kunrt<br />
* [[NSFNET]] - Eva Mlynářová<br />
* [[pragmatismus]] - Katarína Hečková<br />
* [[Rada Evropy]] - Kateřina Mrázová<br />
* [[třetí vlna]] - Tereza Honsová<br />
<br />
===Location Based Service===<br />
* [[Android]]-Tomáš Vorálek<br />
* [[Galileo]] - Filip Šelong<br />
* [[Google Latitude]] - Jiří Zeman<br />
* [[GPS]] (Global Positioning systém)- Jaroslav Bednář<br />
* [[iPhone]] - Petr Chocholáč<br />
* [[Mashup]] - Petra Besperátová<br />
* [[mikroformát]] - Veronika Rychtová<br />
* [[PHP]] (Hypertext Preprocessor) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[RDF]] (Resource Description Framework ) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[RFID]] (Radio Frequency Identification) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[rozšířená realita]] - Marie Zagorová<br />
* [[smartphone]] - Daniel Šváb<br />
* [[spam]] - Lenka Čípková<br />
* [[URL]] (Uniform Resource Locator) - Jiří Zeman<br />
* [[Wi-Fi]] - Daniel Hübner<br />
* [[XML]] (Extensible Markup Language) - Lukáš Prorok<br />
<br />
===Getting Things Done===<br />
* [[Brainstorming]] - Jana Vymetalova<br />
* [[coaching]] - Renata Borková<br />
* [[Flow]] (Mihaly Csikszentmihalyi) - Jana Vymetalova<br />
* [[frustrace]] - Marie Sýkorová<br />
* [[myšlenková mapa]]- Hana Dvořáková<br />
* [[Pomodoro]] (metoda) - Mirka Sudová<br />
* [[pravidlo 2 minut]] - Petr Věžník<br />
* [[projekt]] - Hana Dvořáková<br />
* [[stres]] - Eva Petrášová<br />
* [[Time Management]]- Renata Borková<br />
* [[webová stránka]] - Eliška Hrabalová<br />
<br />
===Jak (ne)hledat investora===<br />
* [[arbitr]] Jana Procházková<br />
* [[e-čtečka]] Lenka Skalická<br />
* [[fúze]] - Jana Procházková<br />
* [[iPad]] - Jan Růžička<br />
* [[makroekonomika]] - Lenka Pokorná<br />
<br />
===Autorské právo a knihovny===<br />
* [[autorské dílo]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[copyright]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[DILIA]] - Hana Habermannová<br />
* [[OSA]] (Ochranný svaz autorský)- Jana Pražienková<br />
* [[P2P]] (Peer-to-peer) - Antonín Pokorný<br />
* [[torrent]] - Petra Besperátová<br />
* [[volné dílo]] - Marta Janošová<br />
<br />
===Komunitní role knihoven===<br />
* [[etnikum]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[knihovní řád]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[knihovní služby]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[komunita]] - Magda Šallaiová<br />
* [[nonverbální komunikace]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[sociální komunikace]] - Marie Indráková<br />
* [[syndrom vyhoření]] - Miroslava Tichá<br />
<br />
===Informace jako politické téma===<br />
* [[CI]] (Competitive Intelligence) - Tomáš Ocásek<br />
* [[Cloud Computing]] - Antonín Pokorný<br />
* [[demokracie]] - Martina Snozová<br />
* [[e-podpis]] - Lenka Pokorná<br />
* [[GPL]] (General Public License) - Jakub Hradil<br />
* [[monopol]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[Piratpartiet]] - Tomáš Marek<br />
* [[povinný výtisk]] - Simona Stolařová<br />
* [[svobodný přístup k informacím]] - Hana Janečková<br />
* [[warez]] - Igor Hlaváč<br />
* [[WikiLeaks]] - Jiří Beran<br />
<br />
===Národní úložiště šedé literatury===<br />
* [[digitální repozitář]] - Věra Adámková<br />
* [[NUSL]] (Národní úložiště šedé literatury - projekt) - Michaela Ficnarová<br />
* [[šedá literatura]] - Marie Vlčková<br />
* [[typologie dokumentů NUŠL]] - Michaela Ficnarová<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2010==<br />
===Náboženství v kyberprostoru===<br />
* [[antikultovní hnutí]] - Marie Indráková<br />
* [[computer cult]] - Vendula Škrabalová<br />
* [[computer mediated communication]] - Libor Juhaňák<br />
* [[Falun Gong]] - Lenka Vostalová<br />
* [[Heaven's Gate]] (náboženská skupina) - Magdaléna Švancarová<br />
* [[kybermagie]] - Zdeněk Nešpor<br />
* [[kybernáboženství]] - Adriana Petríkovičová<br />
* [[kyberobřad]] - Monika Machovská<br />
* [[kyberpohanství]] - Jana Pražienková<br />
* [[kyberprostor]] - Věra Zelinková<br />
* [[náboženství ve virtuálních světech]] - Lenka Veselá<br />
* [[náboženství, církev, sekta, kult]] - Bára Buchtová<br />
* [[náboženští radikálové a internet]] - Magda Fialová<br />
* [[New Age]] - Lenka Veselá<br />
* [[nové náboženské hnutí]] - Tereza Miškechová<br />
* [[novopohanství]] - Kamila Burdová<br />
* [[online religion]] (religion in cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[religion online]] (religion on cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[Segmented Polycentric Integrated Network]] - Tomáš Marek<br />
* [[sociologie náboženství]] - Katarina Mydliarova<br />
* [[technopesimismus]] - Hana Nováková<br />
* [[UFO kult]] - Jana Plotková<br />
* [[Vesmírní lidé]] - Lenka Fatková<br />
<br />
===SKIP jako profesní spolek a jeho význam pro (mladé) lidi z oboru===<br />
* [[autorské právo]] a 1. elektronické dodávání dokumentů - Radmila Malá; 2. počítačové programy - Lenka Otipková<br />
* [[Autorský zákon]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Biblioweb]] - Andrea Mizerová<br />
* [[Březen - měsíc čtenářů]] - Daniel Šváb<br />
* [[Březen - měsíc internetu]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Březen - měsíc knihy]] - Alena Brožová<br />
* [[Cena českých knihovníků]] - Magda Malenová<br />
* [[ČK Modrý štít]] - Jaroslava Králová<br />
* [[Den pro dětskou knihu]] - Lucie Kořistková<br />
* [[EBLIDA]] (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations) - Denisa Janotová<br />
* [[Grand Biblio]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[IFLA]] (International Federation of Library Associations and Institutions) - Šimon Vích<br />
* [[Kamarádka knihovna]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Kde končí svět]] - Karolína Žáková<br />
* [[Klub dětských knihoven]] - Simona Macháčková<br />
* [[Kniha mého srdce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Knihovna mého srdce]] - Katka Miklíková<br />
* [[Knihovna roku]] - Anna Kultová<br />
* [[Knihovní zákon]] - Eva Fukarová<br />
* [[Knihovnický happening]] - Alžběta Škytová<br />
* [[Knihovnický institut NK ČR]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[knihovník]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Komise knihovníků Asociace muzeí a galerií ČR]] - Marta Konířová<br />
* [[komunitní funkce knihoven]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[Magnesia Litera]] - Jitka Bugajevová<br />
* [[marketing]] - Kateřina Štruncová<br />
* [[Město čte knihu]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Národní knihovna ČR]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Noc s Andersenem]] - Radka Vybíralová<br />
* [[paměťové instituce]] - Irma Friedlová<br />
* [[PIK]] (Projekt internetizace knihoven)- Blanka Odutová<br />
* [[PR]] (Public relations) - Vanda Gřešáková<br />
* [[Safer Internet]] - Lenka Kvapilová<br />
* [[Týden čtení]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Týden knihoven]] - Radka Vybíralová<br />
* [[Velké říjnové společné čtení]] - Helena Orálková<br />
* [[VISK]] (Veřejné informační služby knihoven) - Jitka Bugajevová<br />
* [[Výstavba a rekonstrukce knihoven]] (databáze) - Jana Pražienková<br />
<br />
===Manažerské informační systémy===<br />
* [[Adobe Flash]] - Vojta Pilař<br />
* [[Business Intelligence]] - Šimon Vích<br />
* [[CRM]] (Customer Relationship Management) - Renata Borková<br />
* [[Data Mining]] - Kristýna Svobodová<br />
* [[ERP]] (Enterprise Resource Planning systems) - Jirka Zeman<br />
* [[HRIS]] (Human Resources Information System) - Veronika Karásková<br />
* [[informace]] - Kamila Jobová<br />
* [[informační management]] - Lenka Divišová<br />
* [[informační systém]] - Petr Vorel<br />
* [[intranet]] - Marie Sýkorová<br />
* [[ISO 9000]] - Milan Spisar<br />
* [[JIT systém]] (Just-in-time systém) - Michaela Sedláková<br />
* [[management]] - Kristýna Macháčková<br />
* [[manažerský informační systém]] - Michal Kiesel<br />
* [[RIA]] (Rich Internet Application) - Lenka Pokorná<br />
* [[SAP]] (Systems - Applications - Products in data processing) - Jirka Zeman<br />
* [[Talent Management]] - Jan Růžička<br />
<br />
===OPAC 2.0 v českých podmínkách===<br />
* [[akvizice]] - Eva Králíčková<br />
* [[AquaBrowser]] - Tonda Pokorný<br />
* [[Blind Friendly]] - Miroslava Tichá<br />
* [[Clavius]] - Marie Vlčková<br />
* [[cookie]] - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[CSS]] (kaskádové styly) - Petr Fiala<br />
* [[databáze]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[DDS]] (Document Delivery Service) - Simona Chudobová<br />
* [[digitální knihovna]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Docs]] - vytvořeno mimo Blok expertů <br />
* [[ISBD]] - Gabriela Obstová<br />
* [[LANius]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[LibraryThing]] - Tonda Pokorný<br />
* [[MVS]] - Simona Stolařová<br />
* [[RSS kanál]] - Lenka Damborská<br />
* [[SKAT]] (Sdružení uživatelů systému LANius) - Radmila Malá<br />
* [[SQL]] - Petr Fiala<br />
* [[tenký klient]] - Magda Fialová<br />
* [[wiki]] - Kateřina Kocábová<br />
<br />
===Soustružníci lidských duší===<br />
* [[bibliobus]] - Marta Pavlovská<br />
* [[cenzura knihoven]] - Renata Borková<br />
* [[cenzura literatury]]: 1. cenzura literatury v letech 1945-1989 - Ludmila Bábíková<br />
* [[Česká literatura]] (časopis) - Monika Holoubková<br />
* [[čtenářství]] - Veronika Karásková<br />
* [[Fučíkův odznak]] - Miroslav Blažek<br />
* [[HSTD]] (Hlavní správa tiskového dohledu) - Jana Procházková<br />
* [[kolektivní paměť]] - Tereza Honsová<br />
* [[Libri Prohibiti]] - Monika Janků<br />
* [[modelování čtenáře]] (50. léta 20. století) - Tereza Živná<br />
* [[normalizace]] - Ludmila Bábíková<br />
* [[Proces se "zelenou internacionálou"]] - Markéta Homolová<br />
* [[sociální kontrola]] - Lumír Czech<br />
* [[sovětizace české literatury]] - Eva Holubcová<br />
* [[Tuchlovické hnutí]] - Jana Procházková<br />
* závadná literatura<br />
** [[braková literatura]] - Hana Janečková<br />
** [[dekadentní literatura]] - Kateřina Kašíková<br />
** [[existencionalismus]] - Dominika Kopčanská<br />
** [[pornografická literatura]] - Matěj Rajnošek<br />
** [[úniková literatura]] - Hana Ohlídalová<br />
<br />
===Využití webu 2.0 v komerční sféře - jak sociální média mění vztahy firem a zákazníků===<br />
* [[algoritmus]] - Petr Věžník<br />
* [[bannerová slepota]] - David Koval<br />
* [[blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Crowdsourcing]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[Delicious]] - Filip Šubrt<br />
* [[e-mail]] - Emil Budín<br />
* [[Facebook]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IM (Instant messaging)]] - Emil Budín<br />
* [[Last.fm]] - Filip Šelong<br />
* [[Mystery Shopping]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Produsage]] - David Němeček<br />
* [[Second Life]] - zpracováno mimo BE<br />
* [[SEO]] (optimalizace pro vyhledávače) - Viliam Vateha<br />
* [[sociální média]] - Chytková, Dagmar<br />
* [[sociální sítě]] - Táňa Nývltová<br />
* [[Twitter]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[web 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[YouTube]] - Daniel Hübner<br />
<br />
===Digitální knihovna Manuscriptorium===<br />
* [[bibliografický záznam]] - Radka Hošáková<br />
* [[digitalizace]] - Martina Snížková<br />
* [[digitální archiv]] - Renata Valentová<br />
* [[Digitální knihovna Český parlament]] - Irma Friedlová<br />
* [[dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[ENRICH]] - Petra Besperátová<br />
* [[harddisk]] - Kamila Horáková<br />
* [[inkunábule]] - Alena Sedláčková<br />
* [[JPEG]] - Jiří Křupala<br />
* [[Manuscriptorium]] - Renata Valentová<br />
* [[MARC]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[Memory of the World]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[metadata]] - Jiří Beran<br />
* [[papyrus]] - Katarína Hečková<br />
* [[pergamen]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[rozlišení]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[skenování]] - Michal Kunrt<br />
<br />
===Jak se dělá a provozuje konsorcium na zpřístupnění EIZ pro VaV v ČR; služby a provoz nové NTK===<br />
* [[Elektronická knihovna časopisů]] (Elektronische Zeitschriftenbibliothek) - Eva Husáková<br />
* [[Elsevier Science]] - Stanislava Šeböková<br />
* [[HTML]] (HyperText Markup Langure) - Iveta Levová<br />
* [[INFOZ]] - Alena Fafková<br />
* [[nakladatel]] - Monika Beránková<br />
* [[Občanský zákoník]] - Marie Sýkorová<br />
* [[Rada pro výzkum, vývoj a inovace]] - Eva Husáková<br />
* [[Science Direct]] - Michal Kiesel<br />
* [[SCOPUS]] - Alena Fafková<br />
* [[VPK]] (Virtuální polytechnická knihovna) - Monika Beránková<br />
<br />
===Proč jsou informace v informačním věku téměř bezcenné===<br />
* [[hypertext]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[Long Tail]] - Jakub Alt<br />
* [[Moorův zákon]] - Jiří Šprdlík<br />
* [[PageRank]] - Peter Kahoun<br />
* [[webová analytika]] - Tomáš Bouda<br />
* [[Yahoo]] - Lenka Pokorná<br />
* [[zpětný odkaz]] - Petr Hejtmánek<br />
<br />
===Škola 2.0 beta===<br />
* [[Action Learning]] - Lenka Janská<br />
* [[e-learning]] - Markéta Kulíková<br />
* [[e-tutor]] - Markéta Kulíková<br />
* [[informační vzdělávání]] - Monika Malečková<br />
* [[interaktivní výuka]] - Lenka Janská<br />
* [[LMS]] (Learning Management System) - Petra Besperátová<br />
* [[Moodle]] - vytvořeno mimo Blok expertů (Hana Čechová)<br />
* [[netiketa]] - Lenka Šatavová<br />
<br />
===Knihovník v 21. století===<br />
* [[informační gramotnost]] - Hana Holoubková<br />
* [[klíčové kompetence]] - Gabriela Srbecká<br />
* [[Koncepce rozvoje knihoven]] - Natálie Dočkalová<br />
* [[Rámcové vzdělávací programy]] - Gabriela Srbecká<br />
<br />
===eBooks on Demand===<br />
* [[eBook]] - Magda Šallaiová<br />
* [[eBooks on Demand]] (projekt) - Hana Habermannová<br />
* [[eBooks on Demand]] (služba) - Stanislava Midrlová<br />
<br />
[[Kategorie:KISK:Kurzy|Blok expertů]]</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Blok_expert%C5%AF/T%C3%A9mata_pro_bakal%C3%A1%C5%99e&diff=33020KISK:Blok expertů/Témata pro bakaláře2013-05-17T15:01:24Z<p>Juliie: /* Roman Hřebecký: Kreativita v marketingu - vystrčte hlavu z krabice */</p>
<hr />
<div><div style="float:right;padding:10px;margin-left:10px;margin-bottom:10px;border:5px solid #00688B;background:#FFFFFF"><br />
<br />
==Organizační pokyny==<br />
===Postup při tvorbě hesla===<br />
# na této stránce si můžete vybrat ze seznamu nabídnutých hesel ke každé přednášce,<br />
# pokud u vybraného hesla není zapsáno žádné jméno, SAMI si jej tam zapište, čímž si jej zaregistrujete (samozřejmě nesmíte odstranit cizí jméno, to lze zpětně zjistit pomocí historie stránky, která se ukládá), tedy takové heslo nemusíte posílat ke schválení, pouze se k němu zapíšete,<br />
# pokud v seznamu nenajdete heslo, které chcete zpracovat, ale tematicky patří k dané přednášce, pošlete toto heslo na e-mail (mailto:kovarova@phil.muni.cz) s Vaším jménem a názvem přednášky, ke které patří, co nejdříve obdržíte odpověď, zda heslo může být zaregistrováno,<br />
# kdo si heslo první zaregistruje, ten má právo ho zpracovat – každé heslo může vytvářet jen jeden člověk, nemá tedy smysl žádat o heslo, které má někdo zaregistrováno nebo již je zpracováno (např. z minulého semestru, v rámci jiného předmětu...),<br />
# heslo je odevzdáno zveřejněním na příslušné stránce wiki, tu opět SAMI založíte kliknutím na název hesla, vytvořením stránky a obsahu (viz požadavky výše).<br />
<br />
V budoucnu bude tvořena struktura slovníku. Současné řešení je prozatímní (název přednášky – hesla se jmény), výsledná podoba bude vytvořena podle možností wiki a výhodnosti pro tento účel. Vy ale vytváříte definitivní podobu hesel.<br />
<br />
HESLA BUDOU ZVEŘEJNĚNA VŽDY DO TÝDNE PO BLOKU EXPERTŮ NEBO MOHOU STUDENTI HESLO NAVRHNOUT A PO KONZULTACI S VYUČUJÍCÍ ZADAT. TERMÍN PRO ODEVZDÁNÍ HESEL JE 19. KVĚTNA 2013. OPRAVNÝ TERMÍN JE STANOVENÝ NA 16. ČERVNA 2013.<br />
<br />
===Požadavky na hesla===<br />
* Minimální rozsah textu hesla je 3000 znaků (bez hlavičky a literatury).<br />
* Heslo je primárně odborný text, jeho cílem je pak definování významu hesla (tj. aby čtenář pochopil, co si představit pod daným pojmem).<br />
* Obsah je podložen odbornou literaturou, která je v textu uvedena.<br />
* Text splňuje všechny klasické požadavky na odborný text ([[Nápověda:Citování|citace]], použitá literatura, [[Nápověda:Základy formátování|formátování]]... – základy práce ve wiki prostředí jsou popsány v [[Nápověda:Obsah|Nápovědě]]); pokud nebude v práci dodrženo nebo bude chybně, bude heslo vráceno k přepracování! Základní principy pro odborný text může nabídnout předmět KPI11 Kurz práce s informacemi nebo [http://www.slideshare.net/CEINVE/kurz-prace-s-informacemi studijní materiály], který z tohoto předmětu vznikl.<br />
* S výše zmíněným formátováním souvisí také zahrnutí odkazů na jiná hesla, která jsou v textu zmíněna (v textu musí být odkázáno min. na 5 dalších pojmů).<br />
* Heslo bude popsáno s tím, že v rámci textu pod ním nebudou definována příbuzná hesla (ty lze navrhnout pro zpracování někým jiným); např. u vzorového hesla [[grooming]] nelze definovat podobná témata, jako je osobní údaj, protože to může být zpracováno podrobněji samostatně, nicméně tento pojem lze využívat pro potřeby definice pojmu grooming do té míry, do jaké je to nutné pro správné vystižení podstaty popisovaného pojmu.<br />
* U hesel uveďte klíčová slova a synonyma a související pojmy (nadřazené/podřazené). S výjimkou synonym taková slova existují pro každý pojem, pokud si nejste jisti významem těchto kategorií, podívejte se na učivo prvního stupně základní školy v českém jazyce. Pokud nebudou uvedena nebo budou špatně, bude heslo vráceno k přepracování!<br />
* Heslo není téma přednášky, pouze je s ní spojeno, ale může se jednat o širší nebo užší pojem nebo o termín příbuzný s danou problematikou.<br />
<br />
Slovník i hesla budou zveřejněny na wiki stránkách KISKu. Několik dní PO KAŽDÉ přednášce zde budou navržena hesla, která si lze zapsat pro zpracování, příp. si každý může kdykoliv (tedy před přednáškou i po ní) navrhnout heslo, které je mu blízké a je spojeno s obsahem některé z přednášek (přehled přednášek je dostupný na [http://kisk.phil.muni.cz/blok-expertu webových stránkách KISK]).<br />
<br />
Pro lepší přehled, jak má heslo vypadat, bylo vytvořeno vzorové heslo „[[Grooming]]“, které splňuje všechny náležitosti dané zadáním. <br />
<br />
Pokud je práce s wiki pro Vás nová nebo nevíte si rady, použijte [[Nápověda:Obsah|Nápovědu]]. Otázky můžete pokládat v [[WikiKnihovna:Dotazník|Dotazníku]] (jen otázky ohledně práce s wiki, případné dotazy na obsahové zpracování hesla apod. řešte s vyučujícím).<br />
<br />
=== Časté chyby ===<br />
Vzhledem k množství opakujících se chyb a počtu a podobě vrácených úkolů v semestru podzim 2012 je nově zařazena do pokynů sekce častých chyb, která se bude postupně rozšiřovat. Kromě toho bude značně zpřísněno hodnocení a opravu jakákoli z dále uvedených chyb bude důvodem vrácení hesla. Pokud si nebudete u svého tématu jisti, jak se některému z prohřešků vyhnout nebo jak naplnit daný požadavek pro odborný text, raději se spojte s vyučující předmětu.<br />
Mezi nedostatky, kterým je nutné se vyhnout, patří:<br />
* Použití Wikipedie (jakékoli jazykové mutace)<br />
* Nepoužití odborných zdrojů, nestačí ani zpravodajství či popularizační články<br />
* Vycházení ze zdrojů od jediného původce (zkresluje, nejsou uváděny nedostatky vztažené k jeho problematice, nejsou konfrontovány různé názory na problematiku)<br />
* Čerpání z méně než tří odborných (ne popularizačních, komerčních a jinak problematických) zdrojů<br />
* Záznamy zdrojů odlišné od formy podle platné normy ISO 690<br />
* V použitých zdrojích uvedení webového sídla místo webové stránky, která skutečně byla použita k získání použitých informací<br />
* Obsah netvořen plynulými a logicky navazujícími celými větami<br />
* Nedodržení formy odborného vyjadřování (básnické či hovorové výrazy nejsou akceptovány)<br />
* Plagiátorství (pokud je i delší část věty převzata, aniž by byla označena jako citace, tj. uzavření v uvozovkách a odkaz na zdroj, neboparafráze není označena odkazem na zdroj)<br />
* Složení celého textu z cizích materiálů (nestačí, když je text jedinečný v seskládání k sobě, musí být původní v tom smyslu, že autor odborného textu je jeho původcem, např. na základě odborných zdrojů si vezme situaci ve dvou státech a sám vlastními myšlenkovými pochody vytvoří srovnání vycházející ne z jeho dojmů, ale z odborných zdrojů)<br />
* Špatné či neexistující formátování (hodnotí se obsah i forma)<br />
* Větší množství hrubek<br />
<br />
<br />
=== Blok expertů - Vzor ===<br />
* [[grooming]] - Pavla Kovářová<br />
</div><br />
{{RIGHTTOC}}<br />
<br />
<br />
---<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2013==<br />
=== Ivan Kopeček: Počítačové zpracování emocí ===<br />
<br />
*[[Analýza chování]]<br />
*[[Datový korpus]]<br />
*[[Dialogový systém]]<br />
*[[Diskrétní model]]<br />
*[[Foném]] - Michal Kaláb<br />
*[[Formální systém]]<br />
*[[Grafém]] - Michaela Kouřilová<br />
*[[Hilbertův program]]<br />
*[[Informační šum]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Informatika]] - Eva Sedláková<br />
*[[Interdisciplinarita]]<br />
*[[Kognitivní věda]] - Jan Strach<br />
*[[Logika]] - Klára Kopecká<br />
*[[Mealyho automat]]<br />
*[[Neuron]] Jakub Fryš<br />
*[[Neurotransmiter]] - Ester Březinová<br />
*[[Operační systém]]&nbsp;Dušan Schnelly<br />
*[[Počítačová simulace]] - Alexandra Pešáková<br />
*[[Počítačová věda]]<br />
*[[Pravděpodobnostní model]]<br />
*[[Primární emoce]] - Michaela Horáková<br />
*[[Russelův paradox]] - Radovan Bartošek<br />
*[[Sekundární emoce]] - Marie Křivá<br />
*[[Skrytý Markovův model]]<br />
*[[Synapse]] - Denisa Karpeová<br />
*[[Syntéza řeči]] - Lukáš Zduba<br />
*[[Taxonomie]] - Roman Novotný<br />
*[[Teorie her]] - Martina Leitgebová<br />
*[[Teorie informace]] <br />
*[[Věta o neúplnosti]]<br />
*[[Vězňovo dilema]] - Viktor Michnáč<br />
<br />
===Michal Hrabí: Zero2Hero aneb lesk a bída start-upů===<br />
* [[CMS]] (Content Management System) - Václav Kůs<br />
* [[crowdfunding]] - Lucie Malúšková<br />
* [[doménová znalost]]<br />
* [[Kickstarter]] - Vojtěch Dvořák<br />
* [[konkurence]] - Jana Pekárková<br />
* [[koučování]] - Michaela Hortová<br />
* [[Lean Startup]] - Tereza Navarová<br />
* [[market test]]<br />
* [[MVP]] (Minimum Viable Product)<br />
* [[networking]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[programátor]] - Dana Tomančáková<br />
* [[religionistika]] - Jana Slaná<br />
* [[slevový portál]] - Iveta Jansová<br />
* [[split test]]<br />
* [[StarCube]] - Adriana Fujková<br />
* [[Startup Hipster]]<br />
* [[StartupClub]]<br />
* [[umělá inteligence]] - Martin Man<br />
* [[záloha]] - Tatiana Kňazeová<br />
<br />
=== Jana Navrátilová: Specifika notových záznamů v knihovnách ===<br />
<br />
*[[akustika]] Kateřina Hubáčková<br />
*[[audiovizuální nosič]] Štěpán Řezník<br />
*[[autodidaktika]]&nbsp;- Lenka Cvrkalová<br />
*[[bibliografická databáze]]<br />
*[[dějiny hudby]] Zdeňka Žádníková<br />
*[[elektronická databáze]] Klára Tesařová<br />
*[[encyklopedická databáze]]<br />
*[[estetika]] Marie Ondrášková<br />
*[[historiografie]] - Petr Šmíd<br />
*[[hudební knihovna]]<br />
*[[Hudební psychologie]] - Lada Ambrožová<br />
*[[hudební sociologie]] <br />
*[[Hudební věda]] Tereza Fussová<br />
*[[hudebnina]] Jonáš Prstek<br />
*[[IAML]] (International Association of Music Libraries, Archives and Documentation Centres) - Martina Sochorová<br />
*[[Intergram]] Martina Sehnalová<br />
*[[kolektivní licenční smlouva]] - Jana Pekárková<br />
*[[partitura]] Miroslava Töpferová<br />
*[[producent]]<br />
*[[prvotisk]] Miroslava Töpferová<br />
*[[Sémiotika]] Petr Kalíšek<br />
*[[stream]] <br />
*[[zvuková databáze]]<br />
*[[zvukový nosič]] - Lukáš Strouhal<br />
<br />
===Vojtěch Bednář: Krizová komunikace s médii===<br />
*[[autor]] - Petr Šmíd<br />
*[[duševní hygiena]] - Lenka Cvrkalová<br />
*[[koktejlový efekt]] (v komunikaci) - Karolína Krbcová<br />
*[[krizová komunikace]] Svoboda Petr<br />
*[[lobbing]] - Gabriela Tšponová<br />
*[[lustrace]]<br />
*[[mediální komunikace]] Jana Doupovcová<br />
*[[mediální obraz]] - Ivana Krištofová<br />
*[[mediální poradce]]<br />
*[[mediální prohlášení]]<br />
*[[operativní management]]<br />
*[[PR agentura]] Iva Michálková<br />
*[[pravidlo 3Ř]]<br />
*[[strategický management]] Martina Zoubková<br />
*[[toxické médium]] - Svoboda Petr<br />
<br />
=== Milena Tvrdíková: Zkušenosti s využitím Cloud Computingu ve vzdělávání ===<br />
<br />
*[[Analýza rizik]]<br />
*[[Audit]] Petr Zapletal<br />
*[[Customizace]]<br />
*[[Databázový systém]]<br />
*[[Demo verze]] - Jaromír Červený<br />
*[[Desktop]] Kateřina Slámová<br />
*[[Globální strategie]] firmy<br />
*[[Hosting]]<br />
*[[IaaS]] - Filip Kocián<br />
*[[Infrastruktura]]<br />
*[[Konektivita]]<br />
*[[Metodika]]<br />
*[[Mikroprocesor]] Martin Chalupa<br />
*[[Monitoring]]&nbsp;<br />
*[[Multitenancy]]<br />
*[[PaaS]] Kristýna Klímková<br />
*[[Procesní řízení]]<br />
*[[Procesor]] Vítězslav Rathouz<br />
*[[Přenosová rychlost]]<br />
*[[RAM]] (Random Access Memory)- Michal Létal<br />
*[[SaaS]] - Jakub Horák<br />
*[[Server]] <br />
*[[SLA]] (Service-Level Agreement)<br />
*[[Strategie]] <br />
*[[Škálovatelnost]] - Jana Vebrová<br />
*[[Virtualizace]]- Jitka Šiborová<br />
*[[Výpočetní infrastruktura]]<br />
*[[Webový server]] - Jakub Foral<br />
<br />
=== David Grudl: User Experience ===<br />
*[[aplikace]]<br />
*[[CAPTCHA]] - Laura Kabai<br />
*[[DRM]] (Digital Rights Management) - Jozef Tkáčik<br />
*[[Ego]] - Martina Volavková<br />
*[[e-shop]] - Martina Leitgebová<br />
*[[mobilní aplikace]] <br />
*[[ReCAPTCHA]] - Eva Mertová<br />
*[[rootkit]] - Zdeňka Sovková<br />
*[[SONY rootkit]]<br />
*[[Vyhledávač]]<br />
*[[webová aplikace]] - Jakub Foral<br />
*[[zdrojový kód]] - Renáta Šajnarová<br />
<br />
===Petra Štogrová Jedličková: Co obnáší řízení znalostí v jedné z největších globálních poradensko-auditorských firmách a jaké jsou současné trendy v byznyse?===<br />
*[[archivace]]<br />
*[[Big Data]]<br />
*[[Business Development]]<br />
*[[BYO]] (Bring Your Own)<br />
*[[dostupnost]] (služby)<br />
*[[dotyková obrazovka]] - Marie Štouračová<br />
*[[facilitace]]<br />
*[[firemní kultura]] - Michal Rohovský<br />
*[[generace Y]] Iva Michálková<br />
*[[globální firma]] Lukáš Závodný<br />
*[[hybridní notebook]]<br />
*[[Change Management]]<br />
*[[informační exploze]] - Boris Turek<br />
*[[interní marketing]] - Štěpánka Kaftanová<br />
*[[jazyk nových médií]]<br />
*[[judikát]] - Jana Kantorová<br />
*[[Knowledge Management]] (řízení znalostí)<br />
*[[komunikační strategie]]<br />
*[[kontextová inzerce]]<br />
*[[korporátní firma]]<br />
*[[Lunch and Learn]]<br />
*[[mediální plán]]<br />
*[[mobilní firma]]<br />
*[[nestrukturovaná data]]<br />
*[[portfolio]]<br />
*[[relevance]]<br />
*[[ROI]] (Return on investment) - Václav Kůs<br />
*[[řízení inovací]]<br />
*[[strukturovaná data]]<br />
*[[Velká čtyřka]] (auditorských firem)<br />
*[[vizualizace]]<br />
*[[vizualizační software]]<br />
*[[webcast]]<br />
*[[webinář]]- Jana Vebrová<br />
<br />
===Jana Matějková: Co se dá udělat s malou akademickou knihovnou za 8 let===<br />
*[[andragogika]] - Michaela Kočová<br />
*[[autentizace]]<br />
*[[bibliografická portál]]<br />
*[[Business model]]<br />
*[[citace]]<br />
*[[Citace PRO]]<br />
*[[citační manažer]] - Michala Mádlová<br />
*[[depozitář]]<br />
*[[ebrary]]<br />
*[[eReading]] - Pavla Otrasová<br />
*[[Flexibookstore]]<br />
*[[hardwarová čtečka]] - Lenka Hodicová<br />
*[[konzorcium]]<br />
*[[kulturologie]] - Kateřina Šťastná<br />
*[[odpis]] (z knihovního fondu)<br />
*[[revize]] (knihovního fondu)<br />
*[[skriptárna]]<br />
*[[softwarová čtečka]]<br />
<br />
===Gabriela Jarkulišová: Budování komunitního centra z knihovny podle Koncepce rozvoje knihoven 2011-2015===<br />
*[[čtenářská gramotnost]] Pernesová Eliška<br />
*[[evidence knihoven]]<br />
*[[grafik]]<br />
*[[informační instituce]]<br />
*[[informační zdroj]]<br />
*[[knihovní rada]]<br />
*[[knihovnictví]]<br />
*[[komunitní knihovna]]<br />
*[[Koncepce rozvoje knihoven 2011-2015]] - Alena Paulusová<br />
*[[krajská knihovna]] - Romana Jakšlová<br />
*[[LiStOVáNí]] - Kristýna Kalmárová<br />
*[[metodické doporučení]]<br />
*[[metodický knihovník]]<br />
*[[občanská iniciativa]]<br />
*[[obnova fondu]]<br />
*[[odborné knihovnictví]]<br />
*[[příspěvková organizace]] - Michal Rohovský<br />
*[[rychločtení]] - Šteinigerová<br />
*[[U3V]] (Univerzita třetího věku)<br />
*[[veřejné knihovnictví]]<br />
*[[výměnný fond]]<br />
*[[výzkum potřeb]]<br />
*[[výzkum spokojenosti]]<br />
*[[základní knihovna]]<br />
*[[zřizovatel knihovny]] - Jana Krůčková<br />
<br />
===Roman Hřebecký: Kreativita v marketingu - vystrčte hlavu z krabice===<br />
*[[Comunity Building]]<br />
*[[Content Marketing]] - Martin Bartoš<br />
*[[Copywriting]] - Radim Chalupník<br />
*[[COWO Brno]]<br />
*[[Coworking]] - Jana Kantorová<br />
*[[Event]] - Olga Senčaková<br />
*[[GeoTracking]]<br />
*[[Know How]]<br />
*[[LARP]] (Live Action Role Playing) - Martin Brzobohatý<br />
*[[marketingová agentura]]<br />
*[[Media Relation]] - Lenka Machátová<br />
*[[morální flexibilita]]<br />
*[[Naučmese.cz]] - Martin Bartoš<br />
*[[negativní reklama]] - Katarína Filičková<br />
*[[nerd]] - Václav Piták<br />
<br />
===Věra Vohlídalová: Vize o knihovně 21. století ve víru přeměn 90. let 20. století===<br />
===Blanka Vorlíčková: Osobní knižní fondy a jejich zpřístupnění veřejnosti===<br />
[[osobní knihovna]] - Jana Skládaná<br />
<br />
===Michal Šerák: Další vzdělávání dospělých v knihovnách===<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2012==<br />
<br />
=== Martin Solnička: Moře financí - jak pomocí IT udržet finance pod kontrolou ===<br />
<br />
*[[Digitální certifikát]] - Lucie Malúšková<br />
*[[E-mailová notifikace]] - Jan Martinek<br />
*[[Internetbanking]] - Iveta Jansová<br />
*[[JIC]] (Jihomoravské inovační centrum) - Alena Brožová<br />
*[[Mint.com]] - Vojtěch Dvořák<br />
*[[Mobilní web]] - Jozef Tkáčik<br />
*[[Morálka]] - Martina Sochorová<br />
*[[Programování]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Smlouva]] - Monika Krejčová<br />
*[[SSL]] (Secure Sockets Layer) - Michal Létal<br />
*[[Šifrování]] - Jonáš Kopp <br />
*[[Vyhláška]] - Petr Šmíd<br />
<br />
=== Miroslav Paclík: Problematika průmyslového vlastnictví a ukázky práce s databázemi ÚPV ===<br />
<br />
*[[Niceské třídění]] - Lenka Cvrkalová<br />
*[[Ochranná známka]] - Veronika Chromá<br />
*[[Průmyslové vlastnictví]] - Tereza Fussová<br />
*[[Rešerše]] - zpracováno dříve<br />
*[[ÚPV]] - <br />
*[[Užitný vzor]] - Lada Ambrožová<br />
*[[Vědecká teorie]] - Pavla Otrasová<br />
*[[Vídeňská dohoda]] - Anna Stránská<br />
<br />
===Michal Reiter: 10 let české Wikipedie. A co dál?===<br />
* [[Ceny za rozvoj české Wikipedie]]- Laura Kabai<br />
* [[encyklopedie]] - Eliška Pernesová<br />
* [[QRpedia]] - Boris Turek<br />
* [[trol]] (na internetu) - Lukáš Závodný<br />
* [[Wikikniha]] - Edita Hečová<br />
* [[Wikimedia ČR]] - Štěpánka Kaftanová<br />
* [[Wikimedia Foundation]] - Václav Ovčačík<br />
* [[WikiSkripta]] - Kateřina Kopecká<br />
<br />
===Eva Lesenková: Specializace lékařského nebo zdravotnického knihovníka?===<br />
* [[bibliografie]] - Matej Kucharovic<br />
* [[Blended learning]] - Roman Novotný<br />
* [[elektronický zdroj]] - Klára Tesařová<br />
* [[HDP]] (hrubý domácí produkt) - Lada Kadaníková<br />
* [[Hippokratova přísaha]] - <br />
* [[legislativa]] - Olga Senčaková<br />
* [[lékařská etika]] - Michaela Hortová<br />
* [[lékařství]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Medvik]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[MVS|meziknihovní výpůjční služba]] - již zpracováno<br />
* [[Národní soustava povolání]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[portál]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Problem-based learning]] - Lenka Svobodová<br />
* [[sociální lékařství]] - Michaela Kouřilová<br />
* [[veřejná knihovna]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[zdravotnictví]] - Jan Hrabal<br />
<br />
===Petr Říha: eGovernment: srovnání prezentovaného ideálu a reálného stavu===<br />
* [[datová schránka]] - Jana Pekárková<br />
* [[eGovernment]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[elektronické volby]] - Kateřina Petrová<br />
* [[Ernst & Young]] - Lucie Bělejová<br />
* [[judikatura]] - Petr Šmíd<br />
* [[Opencard]] - Daniel Novák<br />
* [[rodné číslo]] - Marie Lemonová<br />
* [[sKarta]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[soukromí]] - Katarína Filičková<br />
* [[výběrové řízení]] - Michal Rohovský<br />
<br />
===Lukáš Kypus: NFC služby pro knihovníky i neknihovníky===<br />
* [[Apple TV]] - Karolína Krbcová<br />
* [[Bluetooth]] - Alena Paulusová<br />
* [[Geek]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Geocaching]] - Veronika Krausová<br />
* [[iPod]] - Tereza Čoupková<br />
* [[Mastercard Paypass]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Mobito]] - Jakub Forman<br />
* [[NFC]] (Near Field Communication)- Kateřina Šťastná<br />
* [[Passbook]] - Jan Růžička<br />
* [[Poken]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[Product placement]]- Filip Kocián<br />
* [[SIM karta]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[úložiště]] - Jan Růžička<br />
* [[Use Case]] – Jan Martinek<br />
* [[Visa payWave]] - Eva Mertová<br />
<br />
===Jaroslav Vaňous: Metoda orální historie se zaměřením na archivaci rozhovorů a její aplikace v projektech Političtí vězni a Stopy totality===<br />
* [[autobiografie]] - Martina Sehnalová<br />
* [[CD]] (kompaktní disk) - Martin Chalupa <br />
* [[DVD]] - Martina Volavková<br />
* [[etický kodex]] - Zdeňka Sovková<br />
* [[kamera]] - Andrea Prokopová<br />
* [[nářečí]] - Michal Kaláb<br />
* [[orální historie]] - Ester Březinová<br />
* [[paměťový disk]] – Kristýna Klímková<br />
* [[pramen]] (ne vodní) - Lenka Cahlová<br />
* [[Stopy totality]] - Anna Halfarová<br />
* [[zákon o archivnictví a spisové službě]] - Jana Pekárková<br />
* [[Zmizelí sousedé]] - Jana Slaná<br />
* [[žurnalistika]] - Kateřina Slámová<br />
<br />
===Igor Szöke: Automatické zpracování a dolování informací z audiovizuálních záznamů===<br />
* [[matice]] - Petr Věžník<br />
* [[MZK]] (Moravská zemská knihovna)- Andrea Mizerová<br />
* [[výslovnostní slovník]] - Eva Sedláková<br />
<br />
===Tomáš Čížek: Data ze sociálně-vědních výzkumů a datové archivy===<br />
* [[citlivý údaj]] (dle zákona) - Jana Krůčková<br />
* [[ČSÚ]] (Český statistický úřad) - Václav Kůs<br />
* [[ISSP]] (International Social Survey Programme) - Veronika Víšková<br />
* [[OECD]] (Organisation for Economic Co-operation and Development) - Václav Kůs<br />
<br />
=== Vít Šisler: Digital Game-Based Learning: Využití počítačových her ve vzdělávání ===<br />
<br />
*[[Debriefing]] - Daniela Králová<br />
*[[Evropa 2045]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Evropská rada]] - Petr Zapletal<br />
*[[GBL]] (Game based learning) - Eva Durnová<br />
*[[Impaktovaný časopis]] - Martina Zoubková<br />
*[[Hra na hrdiny]] (Role-playing game) - Ivo Macík<br />
*[[Serious game]] - Jonáš Prstek<br />
*[[Simulační hra]] - Petr Pospíchal<br />
*[[Strategická hra]] - Věra Žitková<br />
<br />
===Martin Svoboda: CASLIN, aneb jak se budovala knihovnická síť před dvaceti lety===<br />
*[[Klementinum]] - Katrin Kalay<br />
*[[MDT]] - Miroslava Brázdová<br />
*[[Mellonova nadace]] - Anna Halfarová<br />
*[[mikrofilmování]] - Barbora Mohelníková<br />
*[[MIT]] (Massachusetts Institute of Technology) - Jakub Alt<br />
*[[UNIX]] - Dagmar Chládková<br />
<br />
===Jaromír Talíř: MojeID: jeho vývoj a funkce===<br />
*[[CZ.NIC]] - Jakub Alt<br />
*[[digitální podpis]] - Michal Rohovský<br />
<br />
==Blok expertů - JARO 2012==<br />
<br />
===Iva Burešová: Moc a poselství příběhů v kontextu psychologie===<br />
* [[Narativní psychologie]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[Psychoanalýza]] - Blanka Justová<br />
* [[Kognitivní psychologie]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Sociální psychologie]] - Veronika Víšková<br />
* [[Psychoterapie]] - Eva Popelková<br />
* [[Narativní přístupy v psychoterapii]] - Ester Březinová<br />
* [[Deníky v terapeutické praxi]] - Veronika Svobodová<br />
* [[Vývojová psychologie]] – Monika Dobešová<br />
* [[Psychologie pohádek]] – Michaela Kouřilová<br />
* [[Modely lidské psychiky]] - Tereza Fussová<br />
* [[Klinická psychologie]] - Lada Ambrožová<br />
* [[Psychologie práce]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Psychologie osobnosti]] - Monika Krejčová<br />
<br />
=== Pavla Švástová: Digitalizační projekty ===<br />
<br />
*[[Digitalizační workflow]] - Jana Pacáková<br />
*[[skenování pro digitalizaci - techniky]] Michala Mádlová<br />
*[[Formáty obrazových souborů]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Skenery pro digitalizaci (Treventus, 4DigitalBooks nebo Kirtas, APT 1200)]] - Šárka Žampachová<br />
*[[MARC21]] - Michal Klajban<br />
*[[techniky pro snižování chybovosti OCR]]- Tomáš Vorálek<br />
*[[digitalizační projekty - ČR]] Veronika Skuhrovcová<br />
*[[digitalizační projekty - zahraničí]] Lucie Kořistková<br />
*[[ALTO]] - Jan Karlík<br />
*[[metadatová schémata - srovnání]] (MARC, MODS, DC či TEI) - Jana Lánová<br />
*[[Využití crowdsourcingu při popisu dat]] - Dalibor Bláha<br />
*[[Autorský zákon a digitalizace]] - Eva Šteinigerová<br />
*[[Projekt Kramerius]] - Martina Musilová<br />
*[[Digitalkoot]] - Lucie Malúšková<br />
<br />
===Tomáš Feřtek: Co je příčinou propadu školství v České republice===<br />
* [[průzkumy PISA]] - Michaela Weissbergerová<br />
* [[Česká republika v mezinárodním srovnání PISA]] - Lada Kadaníková<br />
* [[vzdělanost v ČR]] (v datech OECD nebo ČSÚ) - Petra Němcová<br />
* [[výdaje na vzdělávání v ČR vs. svět]] - Josef Kos<br />
* [[povinné maturity]] - Hudeckova Hana<br />
* [[formativní vs. sumativní hodnocení]] - Simona Střalková<br />
* [[legislativní rámec školství v ČR]] - Lenka Pokorná<br />
* [[školská reforma]] - Jana Slaná<br />
* [[rámcové vzdělávací programy]] <br />
* [[Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Bílá kniha terciárního vzdělávání]] - Petr Pospíchal<br />
<br />
===Martin Bastl: Netwar===<br />
* [[netwar]] - Julie Haladová<br />
* [[hacking]] (+ nejznámnější útoky) - Veronika Janoušková<br />
* [[kracking]] - Petra Němcová<br />
* [[phreaking]] - Edita Hečová<br />
* [[phishing]] - Martin Chalupa<br />
* [[Chaos Computer Club]] - Vojtěch Dvořák<br />
* [[cyber punk]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[Bruce Sterling]] - Eva Durnová<br />
* [[William Gibson]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[Electronic Frontier Foundation]] (EFF) - Lenka Cvrkalová<br />
* [[FloodNet]] - Roman Novotný<br />
* [[kauza Napster]] - Filip Kocián<br />
* [[hnutí Anonymous]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Cyberjihad]] - Hana Přikrylová<br />
* [[kyberaktivismus]] - Veronika Krausová<br />
* [[Cyberbullying]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[internetové pirátství a politika]] (pirátské politické strany) - Miroslava Brázdová<br />
* [[SOPA a PIPA]] - Laura Kabai<br />
* [[hackerské programové nástroje]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Informační válka]] - Jiří Beran<br />
* [[Malware]] - Michal Létal<br />
<br />
===Petr Přidal: Georeferencer===<br />
* [[projekt Old Maps Online]] - Petr Maňásek<br />
* [[projekt Georeferencer]] - Eva Fukarová<br />
<br />
===Jan Řezáč: Úvod do webdesignu===<br />
* [[webdesign jako obor]] - Tereza Navarová<br />
* [[interakční design]] - Veronika Janoušková<br />
* [[obsahová strategie]] (content strategy)<br />
* [[vizuální komunikace]] - Anna Kultová<br />
* [[Maslowova pyramida a webdesign]] - Pavel Kouřil<br />
* [[přístupnost z hlediska webdesignu]] - Jonáš Kopp<br />
* [[JavaScript]] - Jan Karlík<br />
* [[wireframy]] - Lukáš Závodný, Václav Kůs<br />
* [[webová grafika - specifika]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[webová typografie]] - Daniela Králová<br />
* [[Dunning-Krugerův efekt]] - Martin Bartoš<br />
* [[UX designer]]<br />
* [[UX design]] - Anna Kultová<br />
* [[Webový grafik]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Koder / front-end developer]] - Michal Brezovský<br />
* [[Adobe Photoshop ve webdesignu]] - Milan Spisar<br />
* [[Gamifikace]] - Jaromír Červený<br />
<br />
=== Beáta Holá: Kreativní přístupy k výuce finanční gramotnosti ===<br />
* [[FinLiCo]] - Martina Musilová<br />
* [[Finanční gramotnost]] - Anna Stránská<br />
* [[Kritické myšlení]] - Klára Tesařová<br />
* [[Vzdělávání dospělých]] - Martina Simandlová<br />
* [[Ochrana spotřebitele]] - Marek Moťka<br />
* [[informační gramotnost - statistiky]] Zdeňka Sovková<br />
* [[manipulativní techniky supermarketů]] - Blanka Svobodová<br />
* [[spirála dluhů]] - Jana Otevřelová<br />
* [[Využití her pro výuku finanční gramotnosti]] - Jakub Alt<br />
<br />
=== Jana Horáková: K recepci informatiky v kontextu společenských věd: Obrat k softwaru ===<br />
* [[Konceptuální umění]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní software|Mass média]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní analytika]] - Pavla Minaříková<br />
* [[Software Studies]] - Martina Volavková<br />
* [[Matthew Fuller (Software studies)]] - Martina Sochorová<br />
* [[Lev Manovich]] - Veronika Chromá<br />
* [[Noah Wardrip-Fruin]] - Lucie Górecká<br />
* [[UCSD Software Studies Initiative]] - Josef Ludvíček<br />
* [[Softwarové umění]] - Václav Ovčačík<br />
* [[Prediktivní analýza s využitím internetu]] - Jakub Procházka<br />
<br />
===Štěpán Bechyňský: Kinect / .NET Gadgeteer===<br />
* [[.NET Micro Framework]] - Petr Fiala<br />
* [[.NET Gadgeteer]] - Petr Fiala<br />
* [[Nový směr ve vývoji Kinectu]] - Lukáš Kisler<br />
* [[Příklady neherního využití Kinectu]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
=== Tomáš Pruša: Zdravotnické informace na internetu aneb komunikace s pacienty ===<br />
* [[mHealth]] - Jan Hrabal<br />
* [[EHR, PHR]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[český znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[Pinterest (sociální síť)]] - Marie Štouračová<br />
* [[Elektronická zdravotnická dokumentace]] - Jitka Šiborová<br />
* [[eRecept]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[IZIP - Elektronická zdravotní knížka]] - Šárka Žampachová<br />
* [[Výživová pyramida]] - Daniel Šváb<br />
* [[Nová média ve zdravotnictví]] - Daniel Novák<br />
* [[Nutriční databáze a software]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Výživa 2.0]] - Ivo Macík<br />
* [[Infodemiologie]] - Lukáš Rožnovský<br />
* [[Expertní systémy v péči o zdraví]] - Martin Mašek<br />
* [[Neslyšící pacient a podávání informací]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[SignWriting]] - Alena Paulusová<br />
<br />
=== Jeanne Trojan: How to be an outstanding presenter ===<br />
* [[TED]] - Michal Klajban<br />
* [[Aplikace a software pro vytváření prezentací]] - Iveta Jansová<br />
* [[tipy pro úspěšné prezentace]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[neverbální komunikace a prezentace]] - Lenka Cahlová<br />
<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2011==<br />
<br />
===Žít Brno: Bořit a ničit: úloha satiry v moderní společnosti===<br />
* [[Politická satira]] - Dagmar Šiková<br />
* [[City identity]] - Drahomír Hájek<br />
* [[Mystifikace]] - Jakub Forman<br />
* [[Zákon o svobodném přístupu k informacím]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
===Martin Kopta: Uživatelský výzkum a testování pro web a aplikace===<br />
* [[user experience]] - Jakub Procházka<br />
* [[user-centered design]] - Iveta Jansová<br />
* [[UX designer]] - Simona Střalková<br />
* [[uživatelské testování (teorie a postup)]]- Miroslava Brázdová<br />
* [[content strategy]] (obsahová strategie) webu - Jana Lánová<br />
* [[design služeb]] - Marie Štouračová<br />
* [[použitelnost]] - Jitka Šiborová<br />
* [[kvantitativní a kvalitativní výzkum (srovnání)]] - Veronika Víšková<br />
* [[zúčastněný a nezúčastněný výzkum]] (srovnání) - Michaela Weissbergerová<br />
<br />
===Lukáš Greň a Tomáš Sotoniak===<br />
* [[ne-konference]] - Dagmar Šiková<br />
* [[Barcampy v ČR]] - Lucie Kořistková<br />
* [[Knihovnické nekonference]] - Magdalena Jirásková<br />
<br />
===Jana Štěpánová: Knihovny a korporátní identita a komunikace===<br />
* [[Corporate Design]] - Daniel Šváb<br />
* [[Corporate Identity]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Corporate Culture]] - Eva Šteinigerová<br />
* [[Logo a logomanuál]] - Jonáš Kopp<br />
* [[Brand]] <br />
* [[Font]] - Andrea Szászová<br />
* [[Typografie]] -Lucie Górecká<br />
* [[RGB / CMYK / Pantone]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[Grafický designer]] (a nejslavnější designeři) - Michaela Matoušková<br />
* [[NGOs (nevládní neziskové organizace)]] - Veronika Janoušková<br />
<br />
===Michal Juhás: Bookfan===<br />
* [[StartUp]] - Petr Maňásek<br />
* [[Facebook]]<br />
* [[Business plan]] - Michaela Kočová<br />
* [[Feasibility study]] - Veronika Janoušková<br />
* [[Angel investor]] - Ester Březinová<br />
* [[exit strategy]] - Monika Krejčová<br />
* [[self-publishing]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Online komunita]] - Eva Durnová<br />
<br />
===Dana Hlaváčková: Počítačové zpracování přirozeného jazyka===<br />
* [[korpus]] - Petr Fiala<br />
* [[korpusová lingvistika]] - Petr Fiala<br />
* [[přirozené vs. umělé jazyky]]-Lukáš Rožnovský<br />
* [[morfologie]]- Myroslava Kutsyn<br />
* [[syntax]] - Alena Brožová<br />
* [[slovotvorba]] - Martina Sochorová<br />
* [[sémantika]] - Dominika Frömelová<br />
* [[Affective computing]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[VerbaLex]] - Karolína Žáková<br />
<br />
===Josef Průša: Open source hardware===<br />
* [[open source hardware]] - Daniela Králová<br />
* [[GNU GPL]] - Milan Spisar<br />
* [[GNU LGPL]] - Tereza Deutschová<br />
* [[OpenCores]] - Martin Mašek<br />
* [[RepRap]] - Kristina Luskačová<br />
* [[Arduino]] - Julie Haladová<br />
* [[3D tisk]] - Kristina Luskačová<br />
* [[DIY culture]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[3D skener]] - Katarína Hečková<br />
* [[3D technológie a kultúrne dedičstvo]] - Katarína Hečková<br />
<br />
===Martin Hassman: Geolokace bez legrace===<br />
<br />
*[[BTS]] - Martina Snozová<br />
*[[geolokace]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[Google Maps]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[IP adresa]] - Martina Snozová<br />
*[[Location Based Games]] - Petr Chocholáč<br />
*[[Augmented Reality]] - Marek Moťka<br />
*[[Hyperlokálnost]] - Josef Kos<br />
*[[Geolokace a informační bezpečnost]] - Edita Hečová<br />
*[[Facebook a geolokace]] - Lucie Bělejová<br />
*[[Google a geolokace]]- Dominika Fromelová<br />
*[[Google Maps Mashups]] - Radek Trojan<br />
*[[Šest stupňů odloučení]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Hackathon]] - Josef Ludvíček<br />
<br />
===Tomáš Hajzler: Svoboda v práci===<br />
*[[Svoboda v práci]] - Jan Růžička<br />
*[[Spokojenost]] - Anna Kultová<br />
*[[Syndrom vyhoření]]- Blanka Svobodová<br />
*[[Workoholismus]] - Miroslav Kršek<br />
*[[Work-life balance]] - Kamila Burdová<br />
*[[GTD - Getting Things Done]] - Jan Růžička<br />
*[[Semco - 1. svobodná firma (viz Ricadrdo Semler - Podivín)]] - Eva Fukarová<br />
*[[Zappos - svobodná firma zbudovaná na zelené louce - základní zásady]] (viz Tony Hsieh - Štěstí doručeno)- Hana Habermannová<br />
<br />
===Jan Jukl a Lenka Navrátilová: Knihovna na malém městě: vize, sny a realita===<br />
*[[učící knihovník]] - Marie Indráková<br />
*[[akce na podporu čtenářství - ČR]] - Pavla Macháčková<br />
*[[knihovna jako obývák]] - Vrzalová Tereza<br />
*[[celoživotní vzdělávání]] - Anna Kultová<br />
*[[knihovnická povolání]] - Eva Popelková<br />
<br />
===Lukáš Hejlík: LiStOVáNí===<br />
*[[Arteterapie]] - Jakub Nytl<br />
*[[Scénické čtení]] - Magdaléna Švancarová<br />
*[[LiStOVáNí - historie projektu]] - Filip Kocián<br />
*[[dramaterapie]] - definice pojmu - Lada Kadaníková<br />
* [[HR]] (Human Resources, Lidské Zdroje) - Tomáš Ocásek<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2011==<br />
===Google, digital humanities a technologie budoucnosti===<br />
* [[archiv]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[Atlas.ti]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Digital Humanities]] - Dalibor Bláha<br />
* [[gesto]]- Marta Konířová<br />
* [[Google Books]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Goggles]] - Viliam Vateha<br />
* [[Google Insights for Search]] - Eva Králíčková<br />
* [[Google Moderator]] - Hana Dvořáková<br />
* [[Google News Timeline]] - Petr Maňásek<br />
* [[Google Ngram Viewer]] - Jan Doubek<br />
* [[Google Public Data Explorer]] - Michal Klajban<br />
* [[Google Squared]] - Alena Brožová<br />
* [[HTML]] 5 (pište jako podkapitolu existujícího textu)<br />
* [[IBM SPSS]] - Lumír Czech<br />
* [[Kinect]] (HW zařízení) - Petr Chocholáč<br />
* [[Mosaic]] (prohlížeč) - Emil Budín<br />
* [[rozpoznávání obrazu]] (Image Recognition)- Michaela Sedláková<br />
* [[sémantický web]] - vytvořeno mimo BE<br />
* [[tablet PC]] - Jan Růžička<br />
* [[vyhledávání hlasem]] (Voice Search) - Jakub Procházka<br />
* [[Wikipedia]] - Michal Klajban<br />
* [[WWW]] (World Wide Web)- Kamila Rýdlová<br />
<br />
===Marketing knihoven na sociálních sítích===<br />
* [[365 projekt]] - Irena Hodžová<br />
* [[Book trailer]] - Jiří Krišpin<br />
* [[CC]] (Creative Commons) - Lea Mentlíková<br />
* [[fotobanka]] - Lenka Čípková<br />
* [[geolokace]] <br />
* [[Guerilla Marketing]] - Věra Adámková<br />
* [[hashtag]] - Iveta Jansová<br />
* [[Influencer Marketing]] - Romana Králová <br />
* [[infografika]] - Irena Hodžová<br />
* [[inovace]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Library 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Mini Media Marketing]] - Hana Přikrylová<br />
* [[newsletter]]- Markéta Novotná<br />
* [[paradigma]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[QR kód]] - Jitka Šiborová<br />
* [[Social Media Marketing]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[statistika]] - Marie Vlčková<br />
* [[storytelling]] - Marie Packová<br />
<br />
===Hermeneutika smrti intelektuálních práv===<br />
* [[abandonware]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[ACTA]] (legislativa) - Eva Fukarová<br />
* [[Bernská úmluva]] o ochraně literárních a uměleckých děl - Lada Kadaníková<br />
* [[brand]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[cechovní značka]] - Monika Krejčová<br />
* [[Common Law]] - Gabriela Obstová<br />
* [[crack]] (ne droga) - Jana Lánová<br />
* [[duševní vlastnictví]] - Věra Adámková<br />
* [[hermeneutika]] - Dagmar Šiková<br />
* [[kultura]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[licence]]- Marie Packová<br />
* [[minnesengr]]- Michaela Blažejová<br />
* [[MTV Generation]] - Adéla Smažilová<br />
* [[Napster]] - Igor Hlaváč<br />
* [[oligopol]] - Lenka Matušková<br />
* [[patent]] - Markéta Novotná<br />
* [[průmyslová revoluce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Road Show]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[States' Rights]] - Anna Kultová<br />
* [[User Experience]] - Miroslava Brázdová<br />
* [[vydavatel]] - Lenka Fatková<br />
* [[výhradní právo]] - Dominika Frömelová<br />
* [[vypalovací mechanika]] - Milan Spisar<br />
<br />
===Open Access===<br />
* [[ArXiv]] - Marie Zagorová<br />
* [[Berlínská deklarace]] - Jaroslava Králová<br />
* [[bibliografická citace]]- Lucie Kořistková<br />
* [[Dspace]] - Petra Besperátová<br />
* [[impakt faktor]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Národní politika VaV]] - Martina Snozová<br />
* [[OAI]] (Open Archives Initiative)- Marianna Koštialová<br />
* [[OAI-PMH]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Open Access]] - Magda Šallaiová<br />
* [[Open Access Week]] - Petra Besperátová<br />
* [[plagiát]] - Katarína Hečková<br />
* [[preprint]]- Dalibor Bláha<br />
* [[recenze]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[repozitář]] - Martina Snozová<br />
* [[zelená cesta]] (OA) - Vendula Škrabalová<br />
* [[zlatá cesta]] (OA) - Tereza Miškechová<br />
<br />
===Pirátství dnes i kdysi===<br />
* [[BSA]] (Business Software Alliance) Monika Janků<br />
* [[kniha]] - Martina Sochorová<br />
* [[knihtisk]] - Karolína Žáková<br />
* [[kopie]] - Edita Hečová<br />
* [[litografie]] - Marta Janošová<br />
* [[MP3]] - Emil Budín<br />
* [[pirátství]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[počítačový program]]- Michaela Blažejová<br />
* [[průmysl]] - Daniel Šváb<br />
* [[revoluce]] - Monika Machovská <br />
* [[software]]- Veronika Svobodová<br />
* [[tisk z výšky]] - Anna Mikulášková<br />
* [[výkladový slovník]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[vynález]] - Marcela Střelcová<br />
* [[zákon]] - Dominika Fromelová<br />
* [[znalost]] - Magdaléna Filipová<br />
<br />
===Národní digitální knihovna===<br />
* [[born digital]] - Lucia Kelemenová<br />
* [[CESNET2]] - Jakub Hradil<br />
* [[digitální dokument]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Dublin Core]] - Josef Ludvíček<br />
* [[emulace]] - Kateřina Kašíková<br />
* [[EU]] (Evropská unie) - Andrea Mizerová<br />
* [[JIB]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[katalogizace]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Kramerius]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[kulturní dědictví]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[MARC21]] - <br />
* [[MARCXML]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[METS]] - Martina Snížková<br />
* [[MODS]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[NDK]] (Národní digitální knihovna)- Matěj Rajnošek<br />
* [[OCR]] (Optical Character Recognition) - Drahomír Hájek<br />
* [[PDF]] - Petr Fiala<br />
* [[personalizace]] - Anna Kultová<br />
* [[robotický skener]] - Eva Durnová<br />
* [[rukopis]] - Simona Střalková<br />
* [[strukturální fondy]] EU - Tomáš Vorálek<br />
* [[TIFF]] - Petr Fiala<br />
* [[veřejná správa]] - Marek Moťka<br />
* [[WebArchiv]] - Vladimíra Perlová<br />
* [[workflow]] - Dagmar Šiková<br />
<br />
===Citační a etické aspekty tvorby odborné vědecké publikace (současné mezinárodní zvyklosti)===<br />
* [[bibliometrie]] - Helena Ustrnulová<br />
* [[citační analýza]] - Antonín Pokorný<br />
* [[editor]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[ISO 690]] - Pavel Navrátil<br />
* [[plagiátorství]] - Simona Chudobová<br />
* [[scientometrie]] - Veronika Rychtová<br />
<br />
===Moderní trendy a zajímavé projekty v informačním vzdělávání===<br />
* [[AKVŠ]] (Asociace knihoven vysokých škol České republiky) - Kristýna Macháčková<br />
* [[citační etika]]- Julie Haladová<br />
* [[Digital Native]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[generace X]] - Antonín Pokorný<br />
* [[generace Z]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[hardware]] - Veronika Krausová<br />
* [[referenční služby]] - Filip Kocián<br />
* [[rešeršní služby]]- Eva Popelková<br />
* [[učící knihovník]] (Teaching Librarian)<br />
<br />
===Hrozby kyberprostoru a role lidského elementu===<br />
* [[biotechnologie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[cracker]] - Michal Kunrt<br />
* [[CSRF]] (Cross-site Request Forgery) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[ekoterorismus]] - Tereza Deutschová<br />
* [[gambler]] - Michaela Bočánová<br />
* [[globalizace]] - Lukáš Prorok<br />
* [[Google Street View]] - Lenka Pokorná<br />
* [[hacker]] - Jonáš Kopp <br />
* [[hacktivismus]] - Jakub Alt<br />
* [[informační smog]] - Milan Říha<br />
* [[Jekyll-Hyde syndrom]]- Lukáš Rožnovský<br />
* [[komunikace]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[kyberkriminalita]] - Lenka Šatavová<br />
* [[kyberpunk]] - Hana Holoubková<br />
* [[kyberterorismus]] - Tomáš Janypka<br />
* [[netholismus]] - Kamila Burdová<br />
* [[netománie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[ochrana soukromí]] - Dagmar Chládková<br />
* [[Open Source]] - Lenka Pokorná<br />
* [[outsourcing]]- Marie Indráková<br />
* [[sociální inženýrství]] - Filip Šelong<br />
* [[Stuxnet]] - Josef Kos<br />
* [[závislost]] - Hana Nováková<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2010==<br />
===Měření výkonu a činnosti knihoven: projekt Benchmarking knihoven===<br />
* [[benchmarking]]- Kateřina Kocábová<br />
* [[Benchmarking knihoven]] (projekt)- Alžběta Škytová<br />
* [[BIX]] (Bibliotheksindex) - Gabriela Obstová<br />
* [[CAF]] (Common Assessment Framework)- Marie Sýkorová<br />
* [[Český benchmarkingový index]] - Radmila Malá<br />
* [[ISO 11620]] - Simona Střalková<br />
* [[kategorizace knihoven]] - Jana Pražienková<br />
* [[Manifest UNESCO o veřejných knihovnách]] - Gabriela Obstová<br />
* [[měření výkonu a kvality]]- Helena Selucká<br />
* [[NIPOS]] - Pavla Bárnetová <br />
* [[regionální funkce knihoven]] (obecně)- Radmila Malá<br />
* [[SWOT analýza]]- Lucie Svobodová<br />
* [[výkaz KULT]] -Věra Motyčková<br />
<br />
===Makrosvět mikrokampaní===<br />
* [[AIDA]] (model) - Kateřina Kašíková<br />
* [[banner]] - Simona Chudobová<br />
* [[direct marketing]] - Miroslava Sudová<br />
* [[e-business]] - Anna Kultová<br />
* [[e-komerce]] - Anna Kultová<br />
* [[e-mailový marketing]] - Eva Karberová<br />
* [[firemní blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Foursquare]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Google AdWords]] - Petr Fiala<br />
* [[Google Analytics]] - Petr Fiala<br />
* [[GSM]] - Milan Spisar<br />
* [[internetový marketing]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[kreativita]] - Lenka Fatková<br />
* [[mailing list]]- Věra Motyčková<br />
* [[mobilní marketing]] - Romana Králová<br />
* [[nová média]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Pay per click]] (PPC)- Helena Selucká<br />
* [[propagace]] - Karolína Žáková<br />
* [[reklama]] - Anna Mikulášková<br />
* [[Srovnávače zboží]] - Eva Králíčková<br />
* [[strategický marketing]] - Alena Brožová<br />
* [[Text Mining]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[tradiční média]]- Kateřina Mrázová<br />
* [[Zákon o některých službách informační společnosti]] (Antispamový zákon) - Petr Manasek<br />
* [[Zákon o ochraně osobních údajů]] - Jiří Krišpin<br />
* [[ZOOT]] - Petr Manasek<br />
<br />
===Učitelé a technologie: mezi tradičním a moderním pojetím===<br />
* [[behaviorismus]] - Michaela Sedláková<br />
* [[didaktika]] - Radka Vybíralová<br />
* [[dotazník]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[etika]]- Kamila Brablíková<br />
* [[Generation Y]]-Eva Fukarova<br />
* [[Grantová agentura ČR]] - Andrea Mizerová<br />
* [[ICT]]- Vendula Škrabalová<br />
* [[konvergence]] - Martina Snížková<br />
* [[kvalitativní výzkum]] - Jana Chlanová<br />
* [[kvantitativní výzkum]] - Radka Vybíralová<br />
* [[kybernetika]] - Jakub Procházka<br />
* [[mentální mapa]] - Monika Machovská<br />
* [[motivace]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[pedagogika]] - Marie Vlčková<br />
* [[pozorování]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[případová studie]] - Jana Chlanová<br />
* [[rozhovor]] - Kamila Burdová<br />
* [[teorie systémů]] - Veronika Lužová<br />
* [[učební pomůcky]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[vedení]] (lidí) - Kristyna Machackova<br />
* [[VOIP]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[výukové metody]] - Věra Adámková<br />
* [[výzkum]] - Renata Valentová<br />
* [[vzdělávání učitelů]] - Markéta Homolová<br />
<br />
===Ženy v IT===<br />
* [[Ada Lovelace]] - Šimon Vích<br />
* [[ELIZA]] - Libor Juhaňák<br />
* [[ENIAC]] - Pavel Navrátil<br />
* [[Evropská komise]] - Barbora Blahová<br />
* [[feminismus]]-Lucie Kořistková<br />
* [[Charles Babbage]] - Vladimíra Pešková<br />
* [[informační společnost]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IT Girls]] (projekt) - Eva Güntherová<br />
* [[John Stuart Mill]] - Lenka Matušková<br />
* [[Joseph Weizenbaum]] - Daniel Šváb<br />
* [[manažer]] - Renata Valentová<br />
* [[programovací jazyk]] - Marta Pavlovská<br />
* [[sociologie]] - Pavla Bárnetová<br />
* [[Ulrich Beck]] - Šimon Vích <br />
* [[Zkus IT]] (projekt)- Radka Hošáková<br />
<br />
===Poznámky k novosti nových médií===<br />
* [[epistemologie]] - Pavla Doleželová<br />
* [[futurologie]] - Tomáš Janypka<br />
* [[internet]] - Martina Snozová<br />
* [[konzervatismus]]- Kamila Brablíková<br />
* [[kyberkultura]] - Michal Kunrt<br />
* [[NSFNET]] - Eva Mlynářová<br />
* [[pragmatismus]] - Katarína Hečková<br />
* [[Rada Evropy]] - Kateřina Mrázová<br />
* [[třetí vlna]] - Tereza Honsová<br />
<br />
===Location Based Service===<br />
* [[Android]]-Tomáš Vorálek<br />
* [[Galileo]] - Filip Šelong<br />
* [[Google Latitude]] - Jiří Zeman<br />
* [[GPS]] (Global Positioning systém)- Jaroslav Bednář<br />
* [[iPhone]] - Petr Chocholáč<br />
* [[Mashup]] - Petra Besperátová<br />
* [[mikroformát]] - Veronika Rychtová<br />
* [[PHP]] (Hypertext Preprocessor) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[RDF]] (Resource Description Framework ) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[RFID]] (Radio Frequency Identification) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[rozšířená realita]] - Marie Zagorová<br />
* [[smartphone]] - Daniel Šváb<br />
* [[spam]] - Lenka Čípková<br />
* [[URL]] (Uniform Resource Locator) - Jiří Zeman<br />
* [[Wi-Fi]] - Daniel Hübner<br />
* [[XML]] (Extensible Markup Language) - Lukáš Prorok<br />
<br />
===Getting Things Done===<br />
* [[Brainstorming]] - Jana Vymetalova<br />
* [[coaching]] - Renata Borková<br />
* [[Flow]] (Mihaly Csikszentmihalyi) - Jana Vymetalova<br />
* [[frustrace]] - Marie Sýkorová<br />
* [[myšlenková mapa]]- Hana Dvořáková<br />
* [[Pomodoro]] (metoda) - Mirka Sudová<br />
* [[pravidlo 2 minut]] - Petr Věžník<br />
* [[projekt]] - Hana Dvořáková<br />
* [[stres]] - Eva Petrášová<br />
* [[Time Management]]- Renata Borková<br />
* [[webová stránka]] - Eliška Hrabalová<br />
<br />
===Jak (ne)hledat investora===<br />
* [[arbitr]] Jana Procházková<br />
* [[e-čtečka]] Lenka Skalická<br />
* [[fúze]] - Jana Procházková<br />
* [[iPad]] - Jan Růžička<br />
* [[makroekonomika]] - Lenka Pokorná<br />
<br />
===Autorské právo a knihovny===<br />
* [[autorské dílo]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[copyright]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[DILIA]] - Hana Habermannová<br />
* [[OSA]] (Ochranný svaz autorský)- Jana Pražienková<br />
* [[P2P]] (Peer-to-peer) - Antonín Pokorný<br />
* [[torrent]] - Petra Besperátová<br />
* [[volné dílo]] - Marta Janošová<br />
<br />
===Komunitní role knihoven===<br />
* [[etnikum]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[knihovní řád]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[knihovní služby]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[komunita]] - Magda Šallaiová<br />
* [[nonverbální komunikace]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[sociální komunikace]] - Marie Indráková<br />
* [[syndrom vyhoření]] - Miroslava Tichá<br />
<br />
===Informace jako politické téma===<br />
* [[CI]] (Competitive Intelligence) - Tomáš Ocásek<br />
* [[Cloud Computing]] - Antonín Pokorný<br />
* [[demokracie]] - Martina Snozová<br />
* [[e-podpis]] - Lenka Pokorná<br />
* [[GPL]] (General Public License) - Jakub Hradil<br />
* [[monopol]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[Piratpartiet]] - Tomáš Marek<br />
* [[povinný výtisk]] - Simona Stolařová<br />
* [[svobodný přístup k informacím]] - Hana Janečková<br />
* [[warez]] - Igor Hlaváč<br />
* [[WikiLeaks]] - Jiří Beran<br />
<br />
===Národní úložiště šedé literatury===<br />
* [[digitální repozitář]] - Věra Adámková<br />
* [[NUSL]] (Národní úložiště šedé literatury - projekt) - Michaela Ficnarová<br />
* [[šedá literatura]] - Marie Vlčková<br />
* [[typologie dokumentů NUŠL]] - Michaela Ficnarová<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2010==<br />
===Náboženství v kyberprostoru===<br />
* [[antikultovní hnutí]] - Marie Indráková<br />
* [[computer cult]] - Vendula Škrabalová<br />
* [[computer mediated communication]] - Libor Juhaňák<br />
* [[Falun Gong]] - Lenka Vostalová<br />
* [[Heaven's Gate]] (náboženská skupina) - Magdaléna Švancarová<br />
* [[kybermagie]] - Zdeněk Nešpor<br />
* [[kybernáboženství]] - Adriana Petríkovičová<br />
* [[kyberobřad]] - Monika Machovská<br />
* [[kyberpohanství]] - Jana Pražienková<br />
* [[kyberprostor]] - Věra Zelinková<br />
* [[náboženství ve virtuálních světech]] - Lenka Veselá<br />
* [[náboženství, církev, sekta, kult]] - Bára Buchtová<br />
* [[náboženští radikálové a internet]] - Magda Fialová<br />
* [[New Age]] - Lenka Veselá<br />
* [[nové náboženské hnutí]] - Tereza Miškechová<br />
* [[novopohanství]] - Kamila Burdová<br />
* [[online religion]] (religion in cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[religion online]] (religion on cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[Segmented Polycentric Integrated Network]] - Tomáš Marek<br />
* [[sociologie náboženství]] - Katarina Mydliarova<br />
* [[technopesimismus]] - Hana Nováková<br />
* [[UFO kult]] - Jana Plotková<br />
* [[Vesmírní lidé]] - Lenka Fatková<br />
<br />
===SKIP jako profesní spolek a jeho význam pro (mladé) lidi z oboru===<br />
* [[autorské právo]] a 1. elektronické dodávání dokumentů - Radmila Malá; 2. počítačové programy - Lenka Otipková<br />
* [[Autorský zákon]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Biblioweb]] - Andrea Mizerová<br />
* [[Březen - měsíc čtenářů]] - Daniel Šváb<br />
* [[Březen - měsíc internetu]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Březen - měsíc knihy]] - Alena Brožová<br />
* [[Cena českých knihovníků]] - Magda Malenová<br />
* [[ČK Modrý štít]] - Jaroslava Králová<br />
* [[Den pro dětskou knihu]] - Lucie Kořistková<br />
* [[EBLIDA]] (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations) - Denisa Janotová<br />
* [[Grand Biblio]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[IFLA]] (International Federation of Library Associations and Institutions) - Šimon Vích<br />
* [[Kamarádka knihovna]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Kde končí svět]] - Karolína Žáková<br />
* [[Klub dětských knihoven]] - Simona Macháčková<br />
* [[Kniha mého srdce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Knihovna mého srdce]] - Katka Miklíková<br />
* [[Knihovna roku]] - Anna Kultová<br />
* [[Knihovní zákon]] - Eva Fukarová<br />
* [[Knihovnický happening]] - Alžběta Škytová<br />
* [[Knihovnický institut NK ČR]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[knihovník]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Komise knihovníků Asociace muzeí a galerií ČR]] - Marta Konířová<br />
* [[komunitní funkce knihoven]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[Magnesia Litera]] - Jitka Bugajevová<br />
* [[marketing]] - Kateřina Štruncová<br />
* [[Město čte knihu]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Národní knihovna ČR]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Noc s Andersenem]] - Radka Vybíralová<br />
* [[paměťové instituce]] - Irma Friedlová<br />
* [[PIK]] (Projekt internetizace knihoven)- Blanka Odutová<br />
* [[PR]] (Public relations) - Vanda Gřešáková<br />
* [[Safer Internet]] - Lenka Kvapilová<br />
* [[Týden čtení]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Týden knihoven]] - Radka Vybíralová<br />
* [[Velké říjnové společné čtení]] - Helena Orálková<br />
* [[VISK]] (Veřejné informační služby knihoven) - Jitka Bugajevová<br />
* [[Výstavba a rekonstrukce knihoven]] (databáze) - Jana Pražienková<br />
<br />
===Manažerské informační systémy===<br />
* [[Adobe Flash]] - Vojta Pilař<br />
* [[Business Intelligence]] - Šimon Vích<br />
* [[CRM]] (Customer Relationship Management) - Renata Borková<br />
* [[Data Mining]] - Kristýna Svobodová<br />
* [[ERP]] (Enterprise Resource Planning systems) - Jirka Zeman<br />
* [[HRIS]] (Human Resources Information System) - Veronika Karásková<br />
* [[informace]] - Kamila Jobová<br />
* [[informační management]] - Lenka Divišová<br />
* [[informační systém]] - Petr Vorel<br />
* [[intranet]] - Marie Sýkorová<br />
* [[ISO 9000]] - Milan Spisar<br />
* [[JIT systém]] (Just-in-time systém) - Michaela Sedláková<br />
* [[management]] - Kristýna Macháčková<br />
* [[manažerský informační systém]] - Michal Kiesel<br />
* [[RIA]] (Rich Internet Application) - Lenka Pokorná<br />
* [[SAP]] (Systems - Applications - Products in data processing) - Jirka Zeman<br />
* [[Talent Management]] - Jan Růžička<br />
<br />
===OPAC 2.0 v českých podmínkách===<br />
* [[akvizice]] - Eva Králíčková<br />
* [[AquaBrowser]] - Tonda Pokorný<br />
* [[Blind Friendly]] - Miroslava Tichá<br />
* [[Clavius]] - Marie Vlčková<br />
* [[cookie]] - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[CSS]] (kaskádové styly) - Petr Fiala<br />
* [[databáze]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[DDS]] (Document Delivery Service) - Simona Chudobová<br />
* [[digitální knihovna]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Docs]] - vytvořeno mimo Blok expertů <br />
* [[ISBD]] - Gabriela Obstová<br />
* [[LANius]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[LibraryThing]] - Tonda Pokorný<br />
* [[MVS]] - Simona Stolařová<br />
* [[RSS kanál]] - Lenka Damborská<br />
* [[SKAT]] (Sdružení uživatelů systému LANius) - Radmila Malá<br />
* [[SQL]] - Petr Fiala<br />
* [[tenký klient]] - Magda Fialová<br />
* [[wiki]] - Kateřina Kocábová<br />
<br />
===Soustružníci lidských duší===<br />
* [[bibliobus]] - Marta Pavlovská<br />
* [[cenzura knihoven]] - Renata Borková<br />
* [[cenzura literatury]]: 1. cenzura literatury v letech 1945-1989 - Ludmila Bábíková<br />
* [[Česká literatura]] (časopis) - Monika Holoubková<br />
* [[čtenářství]] - Veronika Karásková<br />
* [[Fučíkův odznak]] - Miroslav Blažek<br />
* [[HSTD]] (Hlavní správa tiskového dohledu) - Jana Procházková<br />
* [[kolektivní paměť]] - Tereza Honsová<br />
* [[Libri Prohibiti]] - Monika Janků<br />
* [[modelování čtenáře]] (50. léta 20. století) - Tereza Živná<br />
* [[normalizace]] - Ludmila Bábíková<br />
* [[Proces se "zelenou internacionálou"]] - Markéta Homolová<br />
* [[sociální kontrola]] - Lumír Czech<br />
* [[sovětizace české literatury]] - Eva Holubcová<br />
* [[Tuchlovické hnutí]] - Jana Procházková<br />
* závadná literatura<br />
** [[braková literatura]] - Hana Janečková<br />
** [[dekadentní literatura]] - Kateřina Kašíková<br />
** [[existencionalismus]] - Dominika Kopčanská<br />
** [[pornografická literatura]] - Matěj Rajnošek<br />
** [[úniková literatura]] - Hana Ohlídalová<br />
<br />
===Využití webu 2.0 v komerční sféře - jak sociální média mění vztahy firem a zákazníků===<br />
* [[algoritmus]] - Petr Věžník<br />
* [[bannerová slepota]] - David Koval<br />
* [[blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Crowdsourcing]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[Delicious]] - Filip Šubrt<br />
* [[e-mail]] - Emil Budín<br />
* [[Facebook]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IM (Instant messaging)]] - Emil Budín<br />
* [[Last.fm]] - Filip Šelong<br />
* [[Mystery Shopping]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Produsage]] - David Němeček<br />
* [[Second Life]] - zpracováno mimo BE<br />
* [[SEO]] (optimalizace pro vyhledávače) - Viliam Vateha<br />
* [[sociální média]] - Chytková, Dagmar<br />
* [[sociální sítě]] - Táňa Nývltová<br />
* [[Twitter]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[web 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[YouTube]] - Daniel Hübner<br />
<br />
===Digitální knihovna Manuscriptorium===<br />
* [[bibliografický záznam]] - Radka Hošáková<br />
* [[digitalizace]] - Martina Snížková<br />
* [[digitální archiv]] - Renata Valentová<br />
* [[Digitální knihovna Český parlament]] - Irma Friedlová<br />
* [[dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[ENRICH]] - Petra Besperátová<br />
* [[harddisk]] - Kamila Horáková<br />
* [[inkunábule]] - Alena Sedláčková<br />
* [[JPEG]] - Jiří Křupala<br />
* [[Manuscriptorium]] - Renata Valentová<br />
* [[MARC]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[Memory of the World]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[metadata]] - Jiří Beran<br />
* [[papyrus]] - Katarína Hečková<br />
* [[pergamen]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[rozlišení]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[skenování]] - Michal Kunrt<br />
<br />
===Jak se dělá a provozuje konsorcium na zpřístupnění EIZ pro VaV v ČR; služby a provoz nové NTK===<br />
* [[Elektronická knihovna časopisů]] (Elektronische Zeitschriftenbibliothek) - Eva Husáková<br />
* [[Elsevier Science]] - Stanislava Šeböková<br />
* [[HTML]] (HyperText Markup Langure) - Iveta Levová<br />
* [[INFOZ]] - Alena Fafková<br />
* [[nakladatel]] - Monika Beránková<br />
* [[Občanský zákoník]] - Marie Sýkorová<br />
* [[Rada pro výzkum, vývoj a inovace]] - Eva Husáková<br />
* [[Science Direct]] - Michal Kiesel<br />
* [[SCOPUS]] - Alena Fafková<br />
* [[VPK]] (Virtuální polytechnická knihovna) - Monika Beránková<br />
<br />
===Proč jsou informace v informačním věku téměř bezcenné===<br />
* [[hypertext]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[Long Tail]] - Jakub Alt<br />
* [[Moorův zákon]] - Jiří Šprdlík<br />
* [[PageRank]] - Peter Kahoun<br />
* [[webová analytika]] - Tomáš Bouda<br />
* [[Yahoo]] - Lenka Pokorná<br />
* [[zpětný odkaz]] - Petr Hejtmánek<br />
<br />
===Škola 2.0 beta===<br />
* [[Action Learning]] - Lenka Janská<br />
* [[e-learning]] - Markéta Kulíková<br />
* [[e-tutor]] - Markéta Kulíková<br />
* [[informační vzdělávání]] - Monika Malečková<br />
* [[interaktivní výuka]] - Lenka Janská<br />
* [[LMS]] (Learning Management System) - Petra Besperátová<br />
* [[Moodle]] - vytvořeno mimo Blok expertů (Hana Čechová)<br />
* [[netiketa]] - Lenka Šatavová<br />
<br />
===Knihovník v 21. století===<br />
* [[informační gramotnost]] - Hana Holoubková<br />
* [[klíčové kompetence]] - Gabriela Srbecká<br />
* [[Koncepce rozvoje knihoven]] - Natálie Dočkalová<br />
* [[Rámcové vzdělávací programy]] - Gabriela Srbecká<br />
<br />
===eBooks on Demand===<br />
* [[eBook]] - Magda Šallaiová<br />
* [[eBooks on Demand]] (projekt) - Hana Habermannová<br />
* [[eBooks on Demand]] (služba) - Stanislava Midrlová<br />
<br />
[[Kategorie:KISK:Kurzy|Blok expertů]]</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=33008Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-17T13:33:37Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Život</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí, konkrétně dvě dcery a tří syny. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref><br/>Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.&nbsp;<br/>Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Studium a výzkum</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.<ref name="NazevPoznamky">OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. </ref> V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí.<ref>LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty.</ref> Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.&nbsp;<br/>Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Postgraduální výzkum</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde pak v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Začal organizovat výuku a výzkum a svým asistentem jmenoval Wathera Nernsta, laureáta Nobelovy ceny za chemii. Dbal na aspekty výuky a laboratoří, a tak začal spolupracovat s Robertem Lutherem na návodu týkajícím se jeho pedagogické práce. Tato kniha se pak stala v následujícím století návodem pro laboratoře po celém světě. Byla vydána též v angličtině. Lipsko se stalo mezinárodním centrem fyzikální chemie a ještě téhož roku byla ve Fyzikálně-chemickém institutu Univerzity v Lipsku, postavena nová laboratoř. Ostwald zde usednul do ředitelského křesla. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie). Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. Ostwaldovy osnovy chemie se rozšířily i do učebnic vysokých škol, kde popisoval barevné acidobazické indikátory. V roce 1894 založil Deutsche elektrochemische Gesellschaft (Německá elektrochemická společnost), působil první čtyři roky jako prezident, a nový Zeitschrift für Elektrochemie (Časopis pro elektrochemii). Ve 20. století obohatil svoji studii o přírodní filozofii a teorii barev. Svůj vliv rozšířil i přes Atlantský oceán a to tak, že od roku 1904 do roku 1905 pracoval jako výměnný profesor na Harvardské univerzitě, čímž podporoval rozvoj fyzikální chemie ve Spojených státech.</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Wilhelm Ostwald a organizace The Bridge</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Problematika informačního managementu byla tématem diskuzí mezi Ostwaldem a Paulem Otletem, který byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu pro bibliografii v Bruselu v roce 1910. V Mnichově roku 1911 založili Ostwald, Karel Wilhelm Buehrer a Adolf Saager organizaci "Die Brücke/The Bridge" (Mezinárodní institut pro organizování intelektuální práce), kterou Ostwald financoval z peněz získaných za Nobelovu cenu. Manifest organizace The Bridge, který byl nazván "Organizování intelektuální práce", byl vydán jak v němčině, tak i v jazyce Esperanto. Společně prosazovali "monografický princip" (hypertext), technické normy, využití univerzálního desetinného třídění a myšlenku "World Brain". The Bridge ukončila svoji činnost v roce 1913 po publikování mnoha brožur.&nbsp;<br/>Po Ostwaldově smrti zůstal jeden trvalý odkaz, a to mezinárodní standart pro formáty papíru (A4, atd.).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie barev </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie štěstí</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Poznámky a citace</span><br/> =<br />
<br />
<references /><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/>Použitá literatura </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. přepracované. Infobase Publishing, 2007, 464 s. ISBN 1438118821.&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. Chemical Heritage Foundation, 1993, 798 s. ISBN 0-8412-2690-3.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">&nbsp;OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">ELIŠKA, Jiří. Vizuální komunikace - písmo. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 59 s. ISBN 80-7204-418-4.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">BUCKLAND, Michael. Wilhelm Ostwald and The Bridge. In: School of Information [online]. 1995 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: [http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html]</span><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=33007Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-17T13:32:36Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Život</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí, konkrétně dvě dcery a tří syny. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref><br/>Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.&nbsp;<br/>Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Studium a výzkum</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.<ref name="NazevPoznamky">OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. </ref> V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí.<ref>LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty.</ref> Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.&nbsp;<br/>Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Postgraduální výzkum</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde pak v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném <br />
roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Začal organizovat výuku a výzkum a svým asistentem jmenoval Wathera Nernsta, laureáta Nobelovy ceny za chemii. Dbal na aspekty výuky a laboratoří, a tak začal spolupracovat s Robertem Lutherem na návodu týkajícím se jeho pedagogické práce. Tato kniha se pak stala v následujícím století návodem pro laboratoře po celém světě. Byla vydána též v angličtině. Lipsko se stalo mezinárodním centrem fyzikální chemie a ještě téhož roku byla ve Fyzikálně-chemickém institutu Univerzity v Lipsku, postavena nová laboratoř. Ostwald zde usednul do ředitelského křesla. <br />
Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie).<br />
Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. <br />
Ostwaldovy osnovy chemie se rozšířily i do učebnic vysokých škol, kde popisoval barevné acidobazické indikátory. <br />
V roce 1894 založil Deutsche elektrochemische Gesellschaft (Německá elektrochemická společnost), působil první čtyři roky jako prezident, a nový Zeitschrift für Elektrochemie (Časopis pro elektrochemii). Ve 20. století obohatil svoji studii o přírodní filozofii a teorii barev. Svůj vliv rozšířil i přes Atlantský oceán a to tak, že od roku 1904 do roku 1905 pracoval jako výměnný profesor na Harvardské univerzitě, čímž podporoval rozvoj fyzikální chemie ve Spojených státech.<br />
</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Wilhelm Ostwald a organizace The Bridge</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Problematika informačního managementu byla tématem diskuzí mezi Ostwaldem a Paulem Otletem, který byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu pro bibliografii v Bruselu v roce 1910. V Mnichově roku 1911 založili Ostwald, Karel Wilhelm Buehrer a Adolf Saager organizaci "Die Brücke/The Bridge" (Mezinárodní institut pro organizování intelektuální práce), kterou Ostwald financoval z peněz získaných za Nobelovu cenu. Manifest organizace The Bridge, který byl nazván "Organizování intelektuální práce", byl vydán jak v němčině, tak i v jazyce Esperanto. Společně prosazovali "monografický princip" (hypertext), technické normy, využití univerzálního desetinného třídění a myšlenku "World Brain". The Bridge ukončila svoji činnost v roce 1913 po publikování mnoha brožur.&nbsp;<br/>Po Ostwaldově smrti zůstal jeden trvalý odkaz, a to mezinárodní standart pro formáty papíru (A4, atd.).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie barev </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie štěstí</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Poznámky a citace</span><br/> =<br />
<references /><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/>Použitá literatura </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. přepracované. Infobase Publishing, 2007, 464 s. ISBN 1438118821.&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. Chemical Heritage Foundation, 1993, 798 s. ISBN 0-8412-2690-3.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">&nbsp;OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">ELIŠKA, Jiří. Vizuální komunikace - písmo. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 59 s. ISBN 80-7204-418-4.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">BUCKLAND, Michael. Wilhelm Ostwald and The Bridge. In: School of Information [online]. 1995 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: [http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html]</span><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=33006Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-17T13:29:56Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Život</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí, konkrétně dvě dcery a tří syny. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref><br/>Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.&nbsp;<br/>Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Studium a výzkum</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.<ref name="NazevPoznamky">OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. </ref> V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí.<ref>LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty.</ref> Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.&nbsp;<br/>Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Postgraduální výzkum</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde pak v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném <br />
roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Začal organizovat výuku a výzkum a svým asistentem jmenoval Wathera Nernsta, laureáta Nobelovy ceny za chemii. Dbal na aspekty výuky a laboratoří, a tak začal spolupracovat s Robertem Lutherem na návodu týkajícím se jeho pedagogické práce. Tato kniha se pak stala v následujícím století návodem pro laboratoře po celém světě. Byla vydána též v angličtině. Lipsko se stalo mezinárodním centrem fyzikální chemie a ještě téhož roku byla ve Fyzikálně-chemickém institutu Univerzity v Lipsku, postavena nová laboratoř. Ostwald zde usednul do ředitelského křesla. <br />
Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie).<br />
Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. <br />
Ostwaldovy osnovy chemie se rozšířily i do učebnic vysokých škol, kde popisoval barevné acidobazické indikátory. <br />
V roce 1894 založil Deutsche elektrochemische Gesellschaft (Německá elektrochemická společnost), působil první čtyři roky jako prezident, a nový Zeitschrift für Elektrochemie (Časopis pro elektrochemii). Ve 20. století obohatil svoji studii o přírodní filozofii a teorii barev. Svůj vliv rozšířil i přes Atlantský oceán a to tak, že od roku 1904 do roku 1905 pracoval jako výměnný profesor na Harvardské univerzitě, čímž podporoval rozvoj fyzikální chemie ve Spojených státech.<br />
</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Wilhelm Ostwald a organizace The Bridge</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Problematika informačního managementu byla tématem diskuzí mezi Ostwaldem a Paulem Otletem, který byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu pro bibliografii v Bruselu v roce 1910. V Mnichově roku 1911 založili Ostwald, Karel Wilhelm Buehrer a Adolf Saager organizaci "Die Brücke/The Bridge" (Mezinárodní institut pro organizování intelektuální práce), kterou Ostwald financoval z peněz získaných za Nobelovu cenu. Manifest organizace The Bridge, který byl nazván "Organizování intelektuální práce", byl vydán jak v němčině, tak i v jazyce Esperanto. Společně prosazovali "monografický princip" (hypertext), technické normy, využití univerzálního desetinného třídění a myšlenku "World Brain". The Bridge ukončila svoji činnost v roce 1913 po publikování mnoha brožur.&nbsp;<br/>Po Ostwaldově smrti zůstal jeden trvalý odkaz, a to mezinárodní standart pro formáty papíru (A4, atd.).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie barev </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie štěstí</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Poznámky a citace</span><br/> =<br />
<references /><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/>Použitá literatura </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. přepracované. Infobase Publishing, 2007, 464 s. ISBN 1438118821.&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. Chemical Heritage Foundation, 1993, 798 s. ISBN 0-8412-2690-3.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">&nbsp;OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">ELIŠKA, Jiří. Vizuální komunikace - písmo. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 59 s. ISBN 80-7204-418-4.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">BUCKLAND, Michael. Wilhelm Ostwald and The Bridge. In: School of Information [online]. 1995 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: [http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html]</span><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=33005Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-17T13:23:17Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Život</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí, konkrétně dvě dcery a tří syny. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref><br/>Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.&nbsp;<br/>Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Studium a výzkum</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna. V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí. Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.&nbsp;<br/>Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Postgraduální výzkum</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde pak v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném <br />
roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Začal organizovat výuku a výzkum a svým asistentem jmenoval Wathera Nernsta, laureáta Nobelovy ceny za chemii. Dbal na aspekty výuky a laboratoří, a tak začal spolupracovat s Robertem Lutherem na návodu týkajícím se jeho pedagogické práce. Tato kniha se pak stala v následujícím století návodem pro laboratoře po celém světě. Byla vydána též v angličtině. Lipsko se stalo mezinárodním centrem fyzikální chemie a ještě téhož roku byla ve Fyzikálně-chemickém institutu Univerzity v Lipsku, postavena nová laboratoř. Ostwald zde usednul do ředitelského křesla. <br />
Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie).<br />
Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté.<ref name="Nobel">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. </ref> Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. <br />
Ostwaldovy osnovy chemie se rozšířily i do učebnic vysokých škol, kde popisoval barevné acidobazické indikátory. <br />
V roce 1894 založil Deutsche elektrochemische Gesellschaft (Německá elektrochemická společnost), působil první čtyři roky jako prezident, a nový Zeitschrift für Elektrochemie (Časopis pro elektrochemii). Ve 20. století obohatil svoji studii o přírodní filozofii a teorii barev. Svůj vliv rozšířil i přes Atlantský oceán a to tak, že od roku 1904 do roku 1905 pracoval jako výměnný profesor na Harvardské univerzitě, čímž podporoval rozvoj fyzikální chemie ve Spojených státech.<br />
</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Wilhelm Ostwald a organizace The Bridge</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Problematika informačního managementu byla tématem diskuzí mezi Ostwaldem a Paulem Otletem, který byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu pro bibliografii v Bruselu v roce 1910. V Mnichově roku 1911 založili Ostwald, Karel Wilhelm Buehrer a Adolf Saager organizaci "Die Brücke/The Bridge" (Mezinárodní institut pro organizování intelektuální práce), kterou Ostwald financoval z peněz získaných za Nobelovu cenu. Manifest organizace The Bridge, který byl nazván "Organizování intelektuální práce", byl vydán jak v němčině, tak i v jazyce Esperanto. Společně prosazovali "monografický princip" (hypertext), technické normy, využití univerzálního desetinného třídění a myšlenku "World Brain". The Bridge ukončila svoji činnost v roce 1913 po publikování mnoha brožur.&nbsp;<br/>Po Ostwaldově smrti zůstal jeden trvalý odkaz, a to mezinárodní standart pro formáty papíru (A4, atd.).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie barev </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie štěstí</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Poznámky a citace</span><br/> =<br />
<references /><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/>Použitá literatura </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. přepracované. Infobase Publishing, 2007, 464 s. ISBN 1438118821.&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. Chemical Heritage Foundation, 1993, 798 s. ISBN 0-8412-2690-3.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">&nbsp;OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">ELIŠKA, Jiří. Vizuální komunikace - písmo. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 59 s. ISBN 80-7204-418-4.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">BUCKLAND, Michael. Wilhelm Ostwald and The Bridge. In: School of Information [online]. 1995 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: [http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html]</span><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=33003Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-17T13:18:54Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Život</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí, konkrétně dvě dcery a tří syny. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě. Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).<br/>Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.&nbsp;<br/>Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Studium a výzkum</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru.<ref name="OAKES">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. </ref> Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna. V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou. Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí. Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.&nbsp;<br/>Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Postgraduální výzkum</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde pak v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném <br />
roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Začal organizovat výuku a výzkum a svým asistentem jmenoval Wathera Nernsta, laureáta Nobelovy ceny za chemii. Dbal na aspekty výuky a laboratoří, a tak začal spolupracovat s Robertem Lutherem na návodu týkajícím se jeho pedagogické práce. Tato kniha se pak stala v následujícím století návodem pro laboratoře po celém světě. Byla vydána též v angličtině. Lipsko se stalo mezinárodním centrem fyzikální chemie a ještě téhož roku byla ve Fyzikálně-chemickém institutu Univerzity v Lipsku, postavena nová laboratoř. Ostwald zde usednul do ředitelského křesla. <br />
Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie).<br />
Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté . Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. <br />
Ostwaldovy osnovy chemie se rozšířily i do učebnic vysokých škol, kde popisoval barevné acidobazické indikátory. <br />
V roce 1894 založil Deutsche elektrochemische Gesellschaft (Německá elektrochemická společnost), působil první čtyři roky jako prezident, a nový Zeitschrift für Elektrochemie (Časopis pro elektrochemii). Ve 20. století obohatil svoji studii o přírodní filozofii a teorii barev. Svůj vliv rozšířil i přes Atlantský oceán a to tak, že od roku 1904 do roku 1905 pracoval jako výměnný profesor na Harvardské univerzitě, čímž podporoval rozvoj fyzikální chemie ve Spojených státech.<br />
</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Wilhelm Ostwald a organizace The Bridge</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Problematika informačního managementu byla tématem diskuzí mezi Ostwaldem a Paulem Otletem, který byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu pro bibliografii v Bruselu v roce 1910. V Mnichově roku 1911 založili Ostwald, Karel Wilhelm Buehrer a Adolf Saager organizaci "Die Brücke/The Bridge" (Mezinárodní institut pro organizování intelektuální práce), kterou Ostwald financoval z peněz získaných za Nobelovu cenu. Manifest organizace The Bridge, který byl nazván "Organizování intelektuální práce", byl vydán jak v němčině, tak i v jazyce Esperanto. Společně prosazovali "monografický princip" (hypertext), technické normy, využití univerzálního desetinného třídění a myšlenku "World Brain". The Bridge ukončila svoji činnost v roce 1913 po publikování mnoha brožur.&nbsp;<br/>Po Ostwaldově smrti zůstal jeden trvalý odkaz, a to mezinárodní standart pro formáty papíru (A4, atd.).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie barev </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie štěstí</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Poznámky a citace</span><br/> =<br />
<references /><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/>Použitá literatura </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. přepracované. Infobase Publishing, 2007, 464 s. ISBN 1438118821.&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. Chemical Heritage Foundation, 1993, 798 s. ISBN 0-8412-2690-3.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">&nbsp;OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">ELIŠKA, Jiří. Vizuální komunikace - písmo. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 59 s. ISBN 80-7204-418-4.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">BUCKLAND, Michael. Wilhelm Ostwald and The Bridge. In: School of Information [online]. 1995 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: [http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html]</span><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=33002Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-17T13:02:09Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Život<br/></span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty . Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí, konkrétně dvě dcery a tří syny. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě. Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).<br/>Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.&nbsp;<br/>Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Studium a výzkum<br/></span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru . Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna. V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou. Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí. Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.&nbsp;<br/>Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Postgraduální výzkum</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde pak v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném <br />
roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Začal organizovat výuku a výzkum a svým asistentem jmenoval Wathera Nernsta, laureáta Nobelovy ceny za chemii. Dbal na aspekty výuky a laboratoří, a tak začal spolupracovat s Robertem Lutherem na návodu týkajícím se jeho pedagogické práce. Tato kniha se pak stala v následujícím století návodem pro laboratoře po celém světě. Byla vydána též v angličtině. Lipsko se stalo mezinárodním centrem fyzikální chemie a ještě téhož roku byla ve Fyzikálně-chemickém institutu Univerzity v Lipsku, postavena nová laboratoř. Ostwald zde usednul do ředitelského křesla. <br />
Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie).<br />
Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté . Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. <br />
Ostwaldovy osnovy chemie se rozšířily i do učebnic vysokých škol, kde popisoval barevné acidobazické indikátory. <br />
V roce 1894 založil Deutsche elektrochemische Gesellschaft (Německá elektrochemická společnost), působil první čtyři roky jako prezident, a nový Zeitschrift für Elektrochemie (Časopis pro elektrochemii). Ve 20. století obohatil svoji studii o přírodní filozofii a teorii barev. Svůj vliv rozšířil i přes Atlantský oceán a to tak, že od roku 1904 do roku 1905 pracoval jako výměnný profesor na Harvardské univerzitě, čímž podporoval rozvoj fyzikální chemie ve Spojených státech.<br />
</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Wilhelm Ostwald a organizace The Bridge</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Problematika informačního managementu byla tématem diskuzí mezi Ostwaldem a Paulem Otletem, který byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu pro bibliografii v Bruselu v roce 1910. V Mnichově roku 1911 založili Ostwald, Karel Wilhelm Buehrer a Adolf Saager organizaci "Die Brücke/The Bridge" (Mezinárodní institut pro organizování intelektuální práce), kterou Ostwald financoval z peněz získaných za Nobelovu cenu. Manifest organizace The Bridge, který byl nazván "Organizování intelektuální práce", byl vydán jak v němčině, tak i v jazyce Esperanto. Společně prosazovali "monografický princip" (hypertext), technické normy, využití univerzálního desetinného třídění a myšlenku "World Brain". The Bridge ukončila svoji činnost v roce 1913 po publikování mnoha brožur.&nbsp;<br/>Po Ostwaldově smrti zůstal jeden trvalý odkaz, a to mezinárodní standart pro formáty papíru (A4, atd.).&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/></span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie barev <br/></span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Teorie štěstí<br/></span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre</span><br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Poznámky a citace<br/></span> =<br />
<br />
= <span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;"><br/>Použitá literatura <br/></span> =<br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. přepracované. Infobase Publishing, 2007, 464 s. ISBN 1438118821.&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. Chemical Heritage Foundation, 1993, 798 s. ISBN 0-8412-2690-3.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">&nbsp;OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">ELIŠKA, Jiří. Vizuální komunikace - písmo. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 59 s. ISBN 80-7204-418-4.</span><br />
<br />
<span style="font-family:arial,helvetica,sans-serif;">BUCKLAND, Michael. Wilhelm Ostwald and The Bridge. In: School of Information [online]. 1995 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: [http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html]</span><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=33001Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-17T13:00:40Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Život</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty . Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí, konkrétně dvě dcery a tří syny. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě. Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.&nbsp;</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.</span><br />
<br />
<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Studium a výzkum</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru . Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna. V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou. Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí. Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.&nbsp;</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).&nbsp;</span><br />
<br />
<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Postgraduální výzkum</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde pak v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném <br />
roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Začal organizovat výuku a výzkum a svým asistentem jmenoval Wathera Nernsta, laureáta Nobelovy ceny za chemii. Dbal na aspekty výuky a laboratoří, a tak začal spolupracovat s Robertem Lutherem na návodu týkajícím se jeho pedagogické práce. Tato kniha se pak stala v následujícím století návodem pro laboratoře po celém světě. Byla vydána též v angličtině. Lipsko se stalo mezinárodním centrem fyzikální chemie a ještě téhož roku byla ve Fyzikálně-chemickém institutu Univerzity v Lipsku, postavena nová laboratoř. Ostwald zde usednul do ředitelského křesla. <br />
Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie).<br />
</span><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté . Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. <br />
</span><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Ostwaldovy osnovy chemie se rozšířily i do učebnic vysokých škol, kde popisoval barevné acidobazické indikátory. <br />
</span><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">V roce 1894 založil Deutsche elektrochemische Gesellschaft (Německá elektrochemická společnost), působil první čtyři roky jako prezident, a nový Zeitschrift für Elektrochemie (Časopis pro elektrochemii). Ve 20. století obohatil svoji studii o přírodní filozofii a teorii barev. Svůj vliv rozšířil i přes Atlantský oceán a to tak, že od roku 1904 do roku 1905 pracoval jako výměnný profesor na Harvardské univerzitě, čímž podporoval rozvoj fyzikální chemie ve Spojených státech.</span><br />
<br />
= <span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Wilhelm Ostwald a organizace The Bridge</span><span style="font-family:times new roman,times,serif;"></span> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Problematika informačního managementu byla tématem diskuzí mezi Ostwaldem a Paulem Otletem, který byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu pro bibliografii v Bruselu v roce 1910. V Mnichově roku 1911 založili Ostwald, Karel Wilhelm Buehrer a Adolf Saager organizaci "Die Brücke/The Bridge" (Mezinárodní institut pro organizování intelektuální práce), kterou Ostwald financoval z peněz získaných za Nobelovu cenu. Manifest organizace The Bridge, který byl nazván "Organizování intelektuální práce", byl vydán jak v němčině, tak i v jazyce Esperanto. Společně prosazovali "monografický princip" (hypertext), technické normy, využití univerzálního desetinného třídění a myšlenku "World Brain". The Bridge ukončila svoji činnost v roce 1913 po publikování mnoha brožur.&nbsp;</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Po Ostwaldově smrti zůstal jeden trvalý odkaz, a to mezinárodní standart pro formáty papíru (A4, atd.).&nbsp;</span><br />
<br />
<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Teorie barev </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)</span><br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Teorie štěstí</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre</span><br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Poznámky a citace</span><br/> =<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;"><br/>Použitá literatura </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. přepracované. Infobase Publishing, 2007, 464 s. ISBN 1438118821.&nbsp;</span><br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. Chemical Heritage Foundation, 1993, 798 s. ISBN 0-8412-2690-3.</span><br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">&nbsp;OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.</span><br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.</span><br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">ELIŠKA, Jiří. Vizuální komunikace - písmo. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 59 s. ISBN 80-7204-418-4.</span><br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">BUCKLAND, Michael. Wilhelm Ostwald and The Bridge. In: School of Information [online]. 1995 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: [http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html]</span><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=32999Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-17T12:56:48Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Život</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty . Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí, konkrétně dvě dcery a tří syny. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě. Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.&nbsp;</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.</span><br />
<br />
<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Studium a výzkum</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru . Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna. V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou. Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí. Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.&nbsp;</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Pro získání magisterského titulu v roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v Dorpatu jako Privatdozent (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).&nbsp;</span><br />
<br />
<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Postgraduální výzkum</span> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">V roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v Rize, kde pak v roce 1887 publikoval Lehrbuch der allegemeinen Chemie (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném <br />
roce byl Univerzitou v Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v Německu. Začal organizovat výuku a výzkum a svým asistentem jmenoval Wathera Nernsta, laureáta Nobelovy ceny za chemii. Dbal na aspekty výuky a laboratoří, a tak začal spolupracovat s Robertem Lutherem na návodu týkajícím se jeho pedagogické práce. Tato kniha se pak stala v následujícím století návodem pro laboratoře po celém světě. Byla vydána též v angličtině. Lipsko se stalo mezinárodním centrem fyzikální chemie a ještě téhož roku byla ve Fyzikálně-chemickém institutu Univerzity v Lipsku, postavena nová laboratoř. Ostwald zde usednul do ředitelského křesla. <br />
Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu Principien der Chemie (Zásady chemie).<br />
</span><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Spolupracoval s mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v roce 1887 se seznámil s Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z myšlenky, že velká část látky se v roztoku odloučí v důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté . Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt. <br />
</span><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Ostwaldovy osnovy chemie se rozšířily i do učebnic vysokých škol, kde popisoval barevné acidobazické indikátory. <br />
</span><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">V roce 1894 založil Deutsche elektrochemische Gesellschaft (Německá elektrochemická společnost), působil první čtyři roky jako prezident, a nový Zeitschrift für Elektrochemie (Časopis pro elektrochemii). Ve 20. století obohatil svoji studii o přírodní filozofii a teorii barev. Svůj vliv rozšířil i přes Atlantský oceán a to tak, že od roku 1904 do roku 1905 pracoval jako výměnný profesor na Harvardské univerzitě, čímž podporoval rozvoj fyzikální chemie ve Spojených státech.</span><br />
<br />
= <span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Wilhelm Ostwald a organizace The Bridge</span><span style="font-family:times new roman,times,serif;"></span> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Problematika informačního managementu byla tématem diskuzí mezi Ostwaldem a Paulem Otletem, který byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu pro bibliografii v Bruselu v roce 1910. V Mnichově roku 1911 založili Ostwald, Karel Wilhelm Buehrer a Adolf Saager organizaci "Die Brücke/The Bridge" (Mezinárodní institut pro organizování intelektuální práce), kterou Ostwald financoval z peněz získaných za Nobelovu cenu. Manifest organizace The Bridge, který byl nazván "Organizování intelektuální práce", byl vydán jak v němčině, tak i v jazyce Esperanto. Společně prosazovali "monografický princip" (hypertext), technické normy, využití univerzálního desetinného třídění a myšlenku "World Brain". The Bridge ukončila svoji činnost v roce 1913 po publikování mnoha brožur.&nbsp;</span><br/><span style="font-family: 'times new roman', times, serif;">Po Ostwaldově smrti zůstal jeden trvalý odkaz, a to mezinárodní standart pro formáty papíru (A4, atd.).&nbsp;</span><br />
<br />
<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Teorie barev </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)</span><br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Teorie štěstí</span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre</span><br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;">Poznámky a citace</span><br/> =<br />
<br />
= <span style="font-family:times new roman,times,serif;"><br/>Použitá literatura </span><br/> =<br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">OAKES, Elizabeth H. Encyclopedia of World Scientists: Facts on File science library. přepracované. Infobase Publishing, 2007, 464 s. ISBN 1438118821. (článek K) Nobel Laureates in Chemistry, 1901-1992: History of Modern Chemical Sciences. Chemical Heritage Foundation, 1993, 798 s. ISBN 0-8412-2690-3. (článek L) OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766. LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.</span><br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">ELIŠKA, Jiří. Vizuální komunikace - písmo. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005, 59 s. ISBN 80-7204-418-4.</span><br />
<br />
<span style="font-family:times new roman,times,serif;">BUCKLAND, Michael. Wilhelm Ostwald and The Bridge. In: School of Information [online]. 1995 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: [http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/ponto.html]</span><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=32299Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-14T21:55:10Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}} {{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wilhelm Ostwald[[Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg ]]|datum_narozeni = 2. září 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. dubna 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, 5 dětí |pobyt = -|obcanstvi = -|skola = Dorpat, Riga, Lipsko |pracoviste = - |znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studium a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pro získání magisterského titulu v&nbsp;roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v&nbsp;Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).<br />
<br />
== Postgraduální výzkum<br/> ==<br />
<br />
&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v&nbsp;Rize, kde v&nbsp;roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v&nbsp;Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v&nbsp;Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Spolupracoval s&nbsp;mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s&nbsp;Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v&nbsp;roce 1887 se seznámil s&nbsp;Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v&nbsp;roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z&nbsp;myšlenky, že velká část látky se v&nbsp;roztoku odloučí v&nbsp;důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div><div id="ftn6"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div></div><br />
<br/><br/><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Soubor:Wilhelm_ostwald.jpg&diff=32297Soubor:Wilhelm ostwald.jpg2013-05-14T21:54:27Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=32286Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-14T21:13:18Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}}<br />
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]] <br />
{{Infobox Vědec|jmeno = Friedrich Wlhelm Ostwald|datum_narozeni = 2. 9. 1853|misto_narozeni = Riga, Lotyšsko|datum_umrti = 3. 4. 1932|misto_umrti = Lipsko|duvod_umrti = urémie |rodina = ženatý, pět dětí| pobyt = |obcanstvi = |skola = Dorpat, Riga, Lipsko| pracoviste = |obor = fyzikální chemie|znamy_diky = Teorie barev, Teorie štěstí, |oceneni = Nobelova cena za chemii v roce 1909}}<br />
'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plo<span style="font-size: small;"></span>dným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;<br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studium a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pro získání magisterského titulu v&nbsp;roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v&nbsp;Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).<br />
<br />
== Postgraduální výzkum<br/> ==<br />
<br />
&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v&nbsp;Rize, kde v&nbsp;roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v&nbsp;Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v&nbsp;Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Spolupracoval s&nbsp;mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s&nbsp;Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v&nbsp;roce 1887 se seznámil s&nbsp;Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v&nbsp;roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z&nbsp;myšlenky, že velká část látky se v&nbsp;roztoku odloučí v&nbsp;důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div><div id="ftn6"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div></div><br />
<br/><br/><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=32276Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-14T20:40:42Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm}}<br />
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]] <br />
'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plo<span style="font-size: small;"></span>dným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;<br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studium a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pro získání magisterského titulu v&nbsp;roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v&nbsp;Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).<br />
<br />
== Postgraduální výzkum<br/> ==<br />
<br />
&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v&nbsp;Rize, kde v&nbsp;roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v&nbsp;Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v&nbsp;Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Spolupracoval s&nbsp;mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s&nbsp;Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v&nbsp;roce 1887 se seznámil s&nbsp;Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v&nbsp;roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z&nbsp;myšlenky, že velká část látky se v&nbsp;roztoku odloučí v&nbsp;důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div><div id="ftn6"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div></div><br />
<br/><br/><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31919Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-12T15:51:22Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT: Ostwald, Friedrich Wilhelm }}<br />
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]] <br />
'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plo<span style="font-size: small;"></span>dným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;<br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studium a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pro získání magisterského titulu v&nbsp;roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v&nbsp;Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).<br />
<br />
== Postgraduální výzkum<br/> ==<br />
<br />
&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v&nbsp;Rize, kde v&nbsp;roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v&nbsp;Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v&nbsp;Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Spolupracoval s&nbsp;mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s&nbsp;Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v&nbsp;roce 1887 se seznámil s&nbsp;Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v&nbsp;roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z&nbsp;myšlenky, že velká část látky se v&nbsp;roztoku odloučí v&nbsp;důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div><div id="ftn6"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div></div><br />
<br/><br/><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31918Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-12T15:49:48Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm }}<br />
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]] <br />
'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plo<span style="font-size: small;"></span>dným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;<br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studium a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pro získání magisterského titulu v&nbsp;roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v&nbsp;Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).<br />
<br />
== Postgraduální výzkum<br/> ==<br />
<br />
&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v&nbsp;Rize, kde v&nbsp;roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v&nbsp;Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v&nbsp;Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Spolupracoval s&nbsp;mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s&nbsp;Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v&nbsp;roce 1887 se seznámil s&nbsp;Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v&nbsp;roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z&nbsp;myšlenky, že velká část látky se v&nbsp;roztoku odloučí v&nbsp;důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div><div id="ftn6"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div></div><br />
<br/><br/><br />
<br />
[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31917Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-12T15:48:49Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>{{DEFAULTSORT:Ostwald, Friedrich Wilhelm }} '''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plo<span style="font-size: small;"></span>dným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;<br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studium a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pro získání magisterského titulu v&nbsp;roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v&nbsp;Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).<br />
<br />
== Postgraduální výzkum<br/> ==<br />
<br />
&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v&nbsp;Rize, kde v&nbsp;roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v&nbsp;Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v&nbsp;Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Spolupracoval s&nbsp;mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s&nbsp;Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v&nbsp;roce 1887 se seznámil s&nbsp;Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v&nbsp;roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z&nbsp;myšlenky, že velká část látky se v&nbsp;roztoku odloučí v&nbsp;důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div><div id="ftn6"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div></div><br />
<br/>[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/><br/></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31916Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-12T15:44:11Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plo<span style="font-size: small;"></span>dným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;<br />
<br />
<br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studium a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pro získání magisterského titulu v&nbsp;roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v&nbsp;Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).<br />
<br />
== Postgraduální výzkum<br/> ==<br />
<br />
&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v&nbsp;Rize, kde v&nbsp;roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v&nbsp;Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v&nbsp;Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Spolupracoval s&nbsp;mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s&nbsp;Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v&nbsp;roce 1887 se seznámil s&nbsp;Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v&nbsp;roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z&nbsp;myšlenky, že velká část látky se v&nbsp;roztoku odloučí v&nbsp;důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q=wilhelm%20ostwald&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div><div id="ftn6"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div></div></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31914Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-12T15:40:54Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div><span style="font-size: 12px;">'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;</span><br />
<br />
<br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftn1|[1]]].<br />
<br />
== Studium a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftn2|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftn3|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftn4|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftn5|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pro získání magisterského titulu v&nbsp;roce 1876 zkoumal ve své diplomové práci hustotu objemových látek ponořených ve vodě. Poté, co na základě své disertační práce o optické refrakci získal doktorát, zůstal v&nbsp;Dorpatu jako ''Privatdozent'' (přednášející asistent) a vedl přednášky o fyzikální chemii. Také učil fyziku, matematiku a chemii na místní škole. Začal pracovat na učebnici obecné chemie a pokračoval ve výzkumu afinity (spřízněnosti).<br />
<br />
== Postgraduální výzkum<br/> ==<br />
<br />
&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;roce 1881 se stal profesorem chemie na Polytechnické univerzitě v&nbsp;Rize, kde v&nbsp;roce 1887 publikoval ''Lehrbuch'' ''der allegemeinen Chemie'' (Učebnice obecné chemie), která měla tisíc sedm set šedesát čtyři stran. Ve stejném roce byl Univerzitou v&nbsp;Lipsku jmenován prvním přednášejícím fyzikální chemie v&nbsp;Německu. Na základě Učebnice obecné chemie pak napsal řadu učebnic o organické, analytické a fyzikální chemii, a nakonec knihu ''Principien der Chemie'' (Zásady chemie).<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Spolupracoval s&nbsp;mnoha dalšími vědci, čímž následně obohatil fyzikální chemii o nové příspěvky. Objevil a používal teorii Guldberga a Waaga, nazvanou zákon chemické rovnováhy. …….<br/>Roku 1884 se mu do rukou dostala disertační práce Svante Arrhenia. Zaujala ho natolik, že o dva měsíce později cestoval od Uppsaly, aby se s&nbsp;Arheniem setkal, čímž začalo nejen celoživotní profesní partnerství, ale také přátelství. O tři roky později, v&nbsp;roce 1887 se seznámil s&nbsp;Jacobusem van’t Hoffem a následně spolu založili časopis ''Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre'' (Časopis pro fyzikální chemii, stechiometrii a učení o afinitě). Tito tři muži pak společně vyvinuli moderní teorii o rovnováze v&nbsp;roztocích solí, kyselin a zásad. Vycházeli z&nbsp;myšlenky, že velká část látky se v&nbsp;roztoku odloučí v&nbsp;důsledku tvorby iontů. Tato myšlenka však byla velmi sporná a byli kvůli ní přezdíváni jako Ionisté[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftn6|[6]]]. Byl to jednak termín posměchu jejich oponentů, ale zároveň termín, kterým jejich pokračovatelé vyjadřovali respekt.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftnref1|[1]]] Článek 1<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftnref2|[2]]] Článek 1<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftnref3|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftnref4|[4]]] Článek 2<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftnref5|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div><div id="ftn6"><br />
[[File:file:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx#_ftnref6|[6]]][http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div></div></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31856Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-12T11:19:14Z<p>Juliie: /* Život */</p>
<hr />
<div><span style="font-size: 12px;">'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;</span><br />
<br />
= Život =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studia a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div></div></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31855Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-12T11:18:54Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div><span style="font-size: 12px;">'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;</span><br />
<br />
= '''Život''' =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studia a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div></div></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31854Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-12T11:16:29Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div><span style="font-size: 12px;">'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;</span><br />
<br />
== ==<br />
<br />
= '''Život''' =<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř.&nbsp; Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s&nbsp;ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]].<br />
<br />
== Studia a výzkum ==<br />
<br />
Navštěvoval gymnázium v&nbsp;Rize a v&nbsp;roce 1872 promoval z&nbsp;chemie a&nbsp;fyziky na univerzitě v&nbsp;Dorpatu (nyní Státní univerzita v&nbsp;Tartu). Na těchto oborech v&nbsp;budoucnu postavil svoji &nbsp;kariéru[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k&nbsp;hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] V&nbsp;roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v&nbsp;chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.<br/>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s&nbsp;jinou látkou nebo částicí.[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.<br />
<div><br/><br />
----<br />
<div id="ftn1"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn2"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[2]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn3"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[3]]] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.<br />
</div><div id="ftn4"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[4]]]&nbsp;[http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false]<br />
</div><div id="ftn5"><br />
[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[5]]] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.<br />
</div></div></div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31799Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-11T22:36:29Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div><span style="font-size: 12px;">'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;</span><br />
<br />
== Život ==<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vstěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Jeho největší vášní však byla chemie. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj.&nbsp;</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31780Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-11T20:16:43Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div><span style="font-size: 12px;">'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;</span><br />
<br />
== Život ==<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vstěpoval smysl pro umění, které se pak Wilhelm ponechal po celý život. Jeho největší vášní však byla chemie. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj.&nbsp;</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31745Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-11T19:05:35Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div><span style="font-size: 12px;">(2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;</span><br />
<br />
== Život ==<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku.&nbsp;</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31743Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-11T19:03:15Z<p>Juliie: </p>
<hr />
<div>== Wilhelm Ostwald&nbsp;<br/> ==<br />
<br />
<span style="font-size: 12px;">(2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;</span><br />
<br />
== Život ==<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku.&nbsp;</div>Juliiehttps://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&diff=31732Friedrich Wilhelm Ostwald2013-05-11T18:41:54Z<p>Juliie: Založena nová stránka: Během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořiv...</p>
<hr />
<div>Během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v&nbsp;této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.&nbsp;<br />
<br />
== Život ==<br />
<br />
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku.&nbsp;</div>Juliie