WikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs]

Mediální komunikace

2013-06-16T20:47:06Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' <ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace patří neodmyslitelně k životu naší společnosti.
Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „''Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.''“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – „''soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)''"<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

3) „''Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.''“<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „''Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.''“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:35:01Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' <ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace patří neodmyslitelně k životu naší společnosti.
Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „''Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.''“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

3) „''Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.''“<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „''Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.''“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:30:59Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' <ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace patří neodmyslitelně k životu naší společnosti.
Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

3) „''Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.''“<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „''Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.''“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:29:20Z

Jana Doupovcová: /* Proces mediální komunikace a jeho složky */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' <ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace patří neodmyslitelně k životu naší společnosti.
Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:28:59Z

Jana Doupovcová: /* Proces mediální komunikace a jeho složky */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' <ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace patří neodmyslitelně k životu naší společnosti.

Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:26:42Z

Jana Doupovcová: /* Proces mediální komunikace a jeho složky */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' <ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace neodmyslitelně patří k životu naší společnosti.

Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:23:19Z

Jana Doupovcová: /* Proces mediální komunikace a jeho složky */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' <ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace. Mediální komunikace neodmyslitelně patří k životu naší společnosti. Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:17:17Z

Jana Doupovcová: /* Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace. Mediální komunikace neodmyslitelně patří k životu naší společnosti. Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:15:27Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace. Mediální komunikace neodmyslitelně patří k životu naší společnosti. Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:12:31Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
„''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace. Mediální komunikace neodmyslitelně patří k životu naší společnosti. Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T20:07:13Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají. Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T17:43:18Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“''
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají. Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-06-16T17:41:56Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
„''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají. Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T20:03:33Z

Jana Doupovcová: /* Proces mediální komunikace a jeho složky */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
"Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín."<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají. Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T20:03:15Z

Jana Doupovcová: /* Proces mediální komunikace a jeho složky */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
"Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín."<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T20:02:55Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
"Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín."<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T19:59:35Z

Jana Doupovcová: /* Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
"Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín."<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T19:59:22Z

Jana Doupovcová: /* Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
"Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín."<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T19:58:35Z

Jana Doupovcová: /* Modely komunikace prostřednictvím médií */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
"Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín."<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T19:55:08Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
"Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín."<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T18:28:23Z

Jana Doupovcová: /* Typy komunikačních médií */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T18:14:55Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a [[znalost|znalosti]] z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T17:59:46Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

== Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální ==

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T17:55:44Z

Jana Doupovcová: /* Modely komunikace prostřednictvím médií */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T17:54:01Z

Jana Doupovcová: /* Zpravodajství v médiích */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T17:50:51Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování [[informace|informací]] veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T17:43:26Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T17:06:25Z

Jana Doupovcová: /* Proces mediální komunikace a jeho složky */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T17:03:42Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T17:03:12Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z různých médií a umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T16:54:16Z

Jana Doupovcová: /* Poznámky */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z médií a umět reagovat na mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T16:51:39Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z médií a umět reagovat na mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T16:50:36Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z médií a umět reagovat na mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Poznámky ==

POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

== Použitá literatura ==
'''
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T16:44:35Z

Jana Doupovcová: /* Typy komunikačních médií */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z médií a umět reagovat na mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Použitá literatura ==
'''

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T16:44:17Z

Jana Doupovcová: /* Typy komunikačních médií */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z médií a umět reagovat na mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:

1)Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.

2)Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.

3)Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.

4)„Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Použitá literatura ==
'''

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T16:40:40Z

Jana Doupovcová: /* Typy komunikačních médií */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z médií a umět reagovat na mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:
1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.
2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.
3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.
4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Použitá literatura ==
'''

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T16:37:59Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost

'''
== Charakteristika ==
Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky z médií a umět reagovat na mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>
Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>
Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations.
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref>

== Zpravodajství v médiích ==
Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají.
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Proces mediální komunikace a jeho složky ==
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Modely komunikace prostřednictvím médií ==
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref>

== Typy komunikačních médií ==
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref>

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální:
1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.
2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.
3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.
4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref>

== Použitá literatura ==
'''

<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />
<references />

Mediální komunikace

2013-05-19T16:34:22Z

Jana Doupovcová:

Mediální komunikace

2013-05-19T16:33:06Z

Jana Doupovcová:

Mediální komunikace

2013-05-19T16:30:15Z

Jana Doupovcová:

Mediální komunikace

2013-05-19T16:28:35Z

Jana Doupovcová: Založena nová stránka: Autor: Doupovcová Jana Klíčová slova: mediální komunikace, média Související pojmy: nadřazené: komunikace, média podřazené: Public Rela...

Lékařství

2013-01-15T12:40:21Z

Jana Doupovcová: /* Vývoj lékařských oborů */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, ''Lékařství''. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší Univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy, v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie a gynekologie. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické.<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, ''Lékařství''. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>„V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, ''Lékařství''. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.

Lékařství

2013-01-15T12:39:11Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, ''Lékařství''. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší Univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy, v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie a gynekologie. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické.<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.

Lékařství

2013-01-15T12:36:01Z

Jana Doupovcová: /* Charakteristika */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší Univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy, v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie a gynekologie. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické.<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.

Lékařství

2013-01-15T12:35:18Z

Jana Doupovcová: /* Vývoj lékařských oborů */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší Univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy, v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie a gynekologie. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické.<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“<ref name="Lékařství">Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.

Lékařství

2013-01-15T09:18:23Z

Jana Doupovcová: /* Vývoj lékařských oborů */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší Univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy, v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie a gynekologie. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické. „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.

Lékařství

2013-01-15T09:16:33Z

Jana Doupovcová: /* Právo a lékařství */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší Univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy, v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie, gynekologie a porodnictví. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické. „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.

Lékařství

2013-01-15T09:15:22Z

Jana Doupovcová: /* Vznik lékařství */

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší Univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie, gynekologie a porodnictví. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické. „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.

Lékařství

2013-01-14T20:30:13Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie, gynekologie a porodnictví. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické. „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref>

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.

Lékařství

2013-01-14T20:28:27Z

Jana Doupovcová:

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

==Charakteristika==

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel."<ref name="Lékařství">Kolektiv autorů. Ilustrovaný encyklopedický slovník, Lékařství. Vyd. 1. Praha: Academia. 1981.></ref> "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů."<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Vznik lékařství==

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.<ref name="Přehled dějinného lékařství">MATOUŠEK, Miloslav. ''Přehled dějinného vývoje lékařství''. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.></ref>

==Právo a lékařství==

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.<ref name="Právo a moderní lékařství">ŠTĚPÁN, Jaromír. ''Právo a moderní lékařství''. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3></ref>

==Lidové lékařství==

Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref>

==Vývoj lékařských oborů==

Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie, gynekologie a porodnictví. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické. „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“

==Použitá literatura==
<references />
<references />
<references />
<references />
==Externí zdroje==
*GORDON, Richard. ''Podivuhodné dějiny lékařství''. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
*JAROLÍNEK, Jan. ''Úvod do studia lékařství'': Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.