WikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs]

Zdravotnictví

2012-12-11T14:34:08Z

Jan Hrabal: /* Zdravotnictví v rozvojových zemích */

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění, zdravotnický systém

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - sociologie zdravotnictví, sociologie medicíny</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Také dochází k nárůstu etických problémů v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Ústava ČR. 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6 mil. klientů).<ref>O nás. ''Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky'' [online]. 2012 [cit. 2012-12-03]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/</ref> Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začnou věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/sitzz2011.pdf

Zdravotnictví

2012-12-07T00:00:38Z

Jan Hrabal: /* Zdravotnictví */

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění, zdravotnický systém

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - sociologie zdravotnictví, sociologie medicíny</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Také dochází k nárůstu etických problémů v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Ústava ČR. 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6 mil. klientů).<ref>O nás. ''Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky'' [online]. 2012 [cit. 2012-12-03]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/</ref> Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začnou věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/sitzz2011.pdf

Zdravotnictví

2012-12-06T23:59:31Z

Jan Hrabal:

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění, zdravotnický systém

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - sociologie zdravotnictví, sociologie medicíny</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Ústava ČR. 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6 mil. klientů).<ref>O nás. ''Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky'' [online]. 2012 [cit. 2012-12-03]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/</ref> Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začnou věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/sitzz2011.pdf

Zdravotnictví

2012-12-03T22:13:32Z

Jan Hrabal:

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění, zdravotnický systém

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - sociologie zdravotnictví, sociologie medicíny</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Ústava ČR. 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient v řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6 mil. klientů).<ref>O nás. ''Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky'' [online]. 2012 [cit. 2012-12-03]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/</ref> Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začne věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/sitzz2011.pdf

Zdravotnictví

2012-12-03T22:10:11Z

Jan Hrabal: /* Zdravotnictví v ČR */

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění, zdravotnický systém

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - sociologie zdravotnictví, sociologie medicíny</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Ústava ČR. 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient v řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6 mil. klientů). Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začne věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/sitzz2011.pdf

Zdravotnictví

2012-12-03T22:00:07Z

Jan Hrabal: /* Použité zdroje */

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění, zdravotnický systém

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - sociologie zdravotnictví, sociologie medicíny</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Ústava ČR. 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient v řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6,5 mil. klientů). Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začne věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/sitzz2011.pdf

Zdravotnictví

2012-12-03T21:57:46Z

Jan Hrabal:

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění, zdravotnický systém

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - sociologie zdravotnictví, sociologie medicíny</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Ústava ČR. 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient v řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6,5 mil. klientů). Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začne věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: https://snzr.uzis.cz/viewzz/rzz.htm

Zdravotnictví

2012-12-03T21:43:31Z

Jan Hrabal:

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění, zdravotnický systém

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - sociologie zdravotnictví, sociologie medicíny</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>BÁRTLOVÁ, Sylva. ''Sociologie medicíny a zdravotnictví.'' 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005, 188 s. ISBN 80-247-1197-4.</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient v řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6,5 mil. klientů). Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začne věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: https://snzr.uzis.cz/viewzz/rzz.htm

Zdravotnictví

2012-12-03T21:35:34Z

Jan Hrabal: /* Zdravotnictví v ČR */

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - ---</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, sociologie medicíny, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „''Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon''“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>BÁRTLOVÁ, Sylva. ''Sociologie medicíny a zdravotnictví.'' 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005, 188 s. ISBN 80-247-1197-4.</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient v řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6,5 mil. klientů). Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začne věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: https://snzr.uzis.cz/viewzz/rzz.htm

Zdravotnictví

2012-12-03T21:34:35Z

Jan Hrabal:

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - ---</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, sociologie medicíny, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

===Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model===
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

===Státní zdravotnictví===
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

===Liberální, trží model===
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>BÁRTLOVÁ, Sylva. ''Sociologie medicíny a zdravotnictví.'' 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005, 188 s. ISBN 80-247-1197-4.</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient v řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6,5 mil. klientů). Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začne věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: https://snzr.uzis.cz/viewzz/rzz.htm

Zdravotnictví

2012-12-03T21:33:39Z

Jan Hrabal: Založena nová stránka: '''Autor:''' Jan Hrabal '''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění '''Synonyma:''' --- '''Související pojmy:''' <...

'''Autor:''' Jan Hrabal

'''Klíčová slova:''' veřejné zdravotnictví, zdravotní politika, zdravotní pojištění

'''Synonyma:''' ---

'''Související pojmy:'''

<blockquote>
''nadřazené'' - ---</blockquote>
<blockquote>
''podřazené'' - medicína, sociologie medicíny, lékařství</blockquote>

==Zdravotnictví==
Zdravotnictví je soubor činností zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči. Je to komplexní institucionalizovaný sociální systém. Celosvětově podléhá od 20. století drastickým inovacím, organizačním a technologickým, a podléhá politickým, ekonomickým a sociálním tlakům. Vznikají nové medicínské obory a lékařské specializace. Neustále rostou náklady na zdravotnictví způsobené zejména nákupem technologických vybavení a léků. Zdravotní péče se zkvalitňuje, díky čemuž dochází k zlepšování zdraví obyvatelstva, prodlužování lidského života, ale zároveň k větší koncentraci pacientů vyšších věkových skupin. Zároveň dochází k nárůstu etických problému v genetických intervencích, zadržování smrti nebo eutanazii. Koncem 20. století se do zdravotnictví zavádí informační a komunikační technologie, vzniká telemedicína a elektronické zdravotnictví.

==Modely zdravotnických systémů==
Ve světě existují tři hlavní zdravotnické systémy, které se rozlišují podle způsobu financování.

=Národní zdravotní pojištění – bismarckovský model=
Zavedl jej na konci 19. století německý kancléř Otto von Bismarck. Je to celonárodní systém, v němž každý občan odvádí část příjmu (průměrně 13%) pojišťovnám a ty následně zdravotnickým institucím. Vyznačuje se principem sociální solidarity – plátce každý měsíc přispívá do fondu bez ohledu na to, jaké množství zdravotní péče se mu v budoucnu dostane. Zdravotní pojištění hradí zároveň zaměstnanec i zaměstnavatel. Některé služby jsou doplněny přímou platbou (zubní ošetření, lázeňská péče, rehabilitace). Tento typ systému funguje kromě Německa také v Rakousku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku a od roku 1992 v Česku.

=Státní zdravotnictví=
Je financováno z daní.
*Semaškův model – centrálně řízené státní zdrav., až na výjimky neexistovaly soukromé zdravotnické služby. Dříve fungoval v zemích východní Evropy, SSSR, v čisté podobě dnes funguje na Kubě.
*Beveridgeovský model – prototypem je Národní zdravotní služba (National Health Service, NHS) ve Velké Británii. Je to vysoce solidární model, který garantuje rovnost a spravedlnost přístupu ke zdravotní péči. Britové jsou na něj hrdí. NHS doplňují soukromé zdravotnické služby, které využívají zejména vyšší třídy.

=Liberální, trží model=
Funguje pouze v USA. Na trhu se nabízí přes 1000 soukromých pojišťoven a orientovat se v jejich službách je nemožné. Mnohým lidem hradí pojištění zaměstnavatel (i přesto, že to není uzákoněno), avšak 47 milionů Američanů zdravotní pojištění nemá (nižší třídy, mladí lidé a zaměstnanci, jimž zaměstnavatelé nehradí pojištění). Celostátně a z federálních daní financované programy jsou Medicare a Medicaid. Medicare je určen pro občany starší 65 let, některé skupiny chronicky nemocných a pro tělesně postižené. Medicaid je určen pro chudé. Z daní je též financován Veteran´s Health Administration pro vojáky, válečné veterány a jejich rodiny. Ačkoli je americké zdravotnictví vysoce odborné a kvalitní, je nákladné a není dostupné všem.

==Zdravotnictví v ČR ==
Ochrana zdraví je definována v Ústavě ČR v Listině základních práv a svobod, která v čl. 31 stanoví: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“ (zákon č. 2/1993 Sb.). <ref>BÁRTLOVÁ, Sylva. ''Sociologie medicíny a zdravotnictví.'' 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005, 188 s. ISBN 80-247-1197-4.</ref> Zdravotní politika v ČR je pod správou Ministerstva zdravotnictví. Vydává zákony, směrnice a vyhlášky, jimiž se musí zdravotnické zařízení, poskytovatel zdrav. péče a klient v řídit. Zdravotnických zařízení bylo v r. 2011 28 450, z toho 225 bylo státních a 28 225 nestátních a jsou jimi: nemocnice, odborné léčebné ústavy, samostatná ambulantní zařízení, zvláštní zdravotnická zařízení, lázně, zařízení lékárenské péče a orgány ochrany veřejného zdraví. Ve všech zařízeních působilo 46 422 lékařů a více než 107 023 samostatných zdravotnických pracovníků nelékařů. Zdravotnictví je financováno ze zdravotních pojišťoven a každý občan jej musí platit. Platí ho za něj zaměstnavatel; některé skupiny obyvatel jsou z hrazení pojištění vyřazeny. Největší pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna (přes 6,5 mil. klientů). Lékaři musí léčit lege artis (=podle pravidel) a znamená to, že musí projít patřičným medicínským vzděláním (standardně 6 let + atestace) před tím, než se začne věnovat lékařské profesi a mít smlouvu s pojišťovnou.

==Zdravotnictví v rozvojových zemích==

==Poznámky==
<references/>

==Použité zdroje==
*JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. ''Úvod do veřejného zdravotnictví.'' Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-807-3675-929.
*''Sít̕ ždravotnických zařízení.'' Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. ISSN 1211-1651. Dostupné z: https://snzr.uzis.cz/viewzz/rzz.htm

KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu

2012-11-30T13:07:54Z

Jan Hrabal: /* Témata */

== Pravidla pro zapisování témat závěrečného úkolu: ==

*Závěrečnou práci zpracovává vždy '''skupina 4-6 lidí'''.
*Vymyslete a zapište zde '''téma, které chcete zpracováva'''t.
*Návrh tématu bude mít následující strukturu:
**název tématu (např. Výzkum informačních potřeb žen na mateřské dovolené)
**jednoduchá operacionalizace (operační definice proměnných a rozložení na dílčí výzkumné otázky)
**stručný popis tématu (v jednom odstavci rozveďte, koho, jak a proč chcete zkoumat)
**seznam členů vašeho týmu. 
*Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, '''dodržujte citační etiku''' (!)
*Témata navrhujte nejpozději do '''10. listopadu 2012''' (pokud téma již máte a budete chtít ode mne zpětnou vazbu dříve, napište mi na mail <a href="<a href="[mailto:sucha@phil.muni.cz mailto:sucha@phil.muni.cz]">[mailto:sucha@phil.muni.cz mailto:sucha@phil.muni.cz]</a>">sucha@phil.muni.cz</a>.

== Témata ==

Téma 1

'''Výzkum informačních potřeb vězňů ve výkonu trestu''' - téma přijato (poznámky poslány na mail) - --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 18. 11. 2012, 18:40 (CET)

Výzkum zaměřený na osoby ve výkonu trestu si klade za cíl zmapovat a zjistit míru uspokojení informační potřeby u této části populace, a to za pomoci metody dotazníkového šetření. Vzhledem k velikosti definované skupiny by se mohlo jednat o potenciální uživatele služeb knihoven, a pokud ta bude znát jejich potřeby, bude jim moci nabídnout službu nebo produkt odpovídající jejich požadavku. Zároveň může výzkum přinést věznicím podněty k rozšíření nebo upravení jejich možností v oblasti přístupu k informacím a pomoci tak ke zpětnému začlenění vězňů do společnosti.

 Tkáčik Jozef

Kantorová Jana

Leitgebová Martina

Musilová Martina

Vebrová Jana

Fussová Tereza

 Téma 2

'''Využití dotykových displejů pro nevidomé v ČR''' - ''téma vráceno k přepracování'' - --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 18. 11. 2012, 18:34 (CET)

*Náš výzkum by se měl zaměřit na využívání dotykových displejů nevidomými. Formou uživatelského testování bychom chtěli zjistit hlavní překážky pro zrakově postižené. Nakolik je pro ně uživatelské prostředí dotykových displejů přátelské a nakolik jsou jejich obavy dány předsudky k této technologii (viz reportáž ČT z 10. 10. 2012 [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/199158-nevidomi-jsou-z-dotykovych-displeju-bezradni/]).

Michal Kaláb

Martina Filová

Marie Pučálková

Michaela Kouřilová

Anna Halfarová

 Téma 3

'''Informační chování uživatelů v knihovně''' - ''vráceno k doplnění'' --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 15. 11. 2012, 19:58 (CET) Informační chování uživatelů v knihovně '''výzkumná skupina: '''návštěvníci knihovny FF MU '''metoda: '''nezúčastněné pozorování, rozhovor, případně dotazník '''otázky: '''Jak se uživatelé chovají při vyhledávání informací? Jaké strategie vyhledávání používají? Daří se jim najít relevantní informace? Ptají se knihovníků na pomoc, nebo problém řeší jiným způsobem?

 '''obecný cíl: '''Popsat informační chování uživatelů v knihovně s cílem zkvalitnit knihovní služby a design knihoven tak, aby byly pro uživatele co nejlepší.

Helena Novotná

Jana Pacáková

Lenka Cahlová

Martina Zoubková

Téma 4

Přepracováno (20.11.):
''' Výzkum požadavků na přívětivé webové stránky pro děti''' - ''vráceno k doplnění'' --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 15. 11. 2012, 19:58 (CET)

Výzkum se zaměří na pozorování a uživatelské testování dětí od 5 do 10 let věku v oblasti webových stránek primárně určených pro tuto cílovou skupinu. Výzkum si klade za cíl vyhodnotit potřeby a parametry uživatelsky přívětivého prostředí webů pro malé děti a to s pomocí aktuálně provozovaných webových stránek, které jsou přímo určeny dětem a některými kritérii hodnoceny jako nejlepší. Na základě porovnání potřeb dětí (Zjišťování formou dotazníku v kombinaci s rozhovorem.)a obsahu dětských webových stránek (Hodnocení bude probíhat formou uživatelského testování a analýzy.) bude možné definovat konkrétní požadavky na přívětivý web pro určenou skupinu dětí.

Lucia Barthová

Barbora Pitašová

Kateřina Petrová

Lenka Cvrkalová

Téma 5

'''Informační chování studentů KISK''' - ''vráceno k doplnění'' --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 15. 11. 2012, 19:58 (CET)

Výzkum se snaží zachytit informační chování studentů Informačních studií a knihovnictví. Zjišťuje, zda-li u studentů hraje roli primárního zdroje při vyhledávání informací knihovna nebo jiné elektronické zdroje, popřípadě jaké. Dále se snaží zjistit, jaké povědomí mají studenti o elektronických zdrojích na Masarykově univerzitě a do jaké míry těchto zdrojů využívají.

'''výzkumný vzorek:''' studenti 2. ročníku bakalářského studia oboru Informační studia a knihovnictví na Masarykově univerzitě

 '''metoda:''' kvantitativní výzkum prováděný formou elektronických dotazníků

 '''výzkumné otázky:''' Jaké informační zdroje studenti používají? Na které pozici se nachází knihovna jako zdroj při vyhledávání informací? Převládají u studentů internetové zdroje nebo tištěné? Jaký je rozdíl mezi informačním chování žen a mužů? Mají studenti přehled o elektronických informačních zdrojích na MU? Jak často je při studiu využívají?

 Mertová Eva

Krbcová Karolína

Dvořák Vojtěch

Uřičář Ivo

Filičková Katarína

Olga Senčaková

 Téma 6



'''Všeobecné povědomí o existenci digitalizačních projektů a jejich reálná využívanost studenty na KISKu''' - '''''téma přijato''''' --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 15. 11. 2012, 20:06 (CET)

*stručný popis tématu:

- '''výzkumná skupina:''' aktuální studenti KISKu od 2. ročníku bakalářského studia - '''otázky:''' znají studenti digitalizační projekty? České nebo zahraniční? Které znají konkrétně? Využívají je? Pokud ano, tak které a k jakým účelům? Soukromým, badatelským, studijním? - '''výzkum:''' formou písemného dotazníku podpořeného citační analýzou dostupných prací - '''obecný cíl:''' možnost využití současných digitalizačních projektů při studiu našeho oboru

*členové

Kateřina Veselá

Michala Mádlová

Veronika Skuhrovcová

Laura Kabai

Zdeňka Sovková

Matúš Hrušovský

 Téma 7



'''Faktory ovlivňující motivaci studentů KISKu navazovat v magisterském studiu na témata svých bakalářských prací''' - ''téma přijat''o --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 15. 11. 2012, 20:10 (CET)

*Výzkum se bude týkat studentů magisterského oboru Informační studia a knihovnictví na MU, kteří pokračují z bakalářského studia stejného oboru. Zajímá nás, zda navazují na témata svých bakalářských prací (podmínky označení práce za navazující budou stanoveny). Mezi faktory, na které se výzkum zaměří, patří: pohlaví, forma studia, hodnocení bakalářské práce, téma práce (v kategoriích: praktický výzkum, teoretická práce), vedoucí práce.

Lucie Malúšková

Pavla Minaříková

Alena Paulusová

Ivo Macík

Petr Pospíchal

Martin Štecher

 Téma 8



'''faktory ovlivňující informační chování při nákupu''' - ''téma vráceno k doplnění'' --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 18. 11. 2012, 17:15 (CET)

Naše výzkumná skupina budou lidé ve věku od 20ti do 45 let. Chtěli bychom co nejvíce různých typů lidí. Tzn různého pohlaví, vzdělání, velikosti města kde žijí atp. Výzkum bychom chtěli vést formou dotazníkového šetření. Otázky se budou týkat nakupování. Tzn zda nakupují přes internet či v kamenných obchodech, jestli nakupují na základě doporučení či si hledají recenze atd, jdou - li si pro vybraný výrobek přímo do obchodu, či si jej objednají domů. Výsledek by měl pomoci pochopit, jak se liší informační chování dle pohlaví, věku atp a zefektivnit tak nakupovací systém na e-shopech prodávající elektroniku. (opraveno)

Dobešová Monika

Červený Jaromír

Kateřina Šťastná

Petr Zapletal

Václav Kůs

Kucharovic Matej

 Téma 9



'''Pokračují absolventi středních knihovnických škol ve svém primárním oboru?''' - vráceno k doplnění --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 18. 11. 2012, 17:24 (CET)

 Výzkum bude zaměřený na současné absolventy všech středních knihovnických škol v České republice.
 '''Otázky''': Pokračují absolventi ve svém oboru na VŠ (KISK, ÚBK, UISK)? Jdou studovat jiný obor? (Příp. jaký?) Pokud nejdou na VŠ, pracují v oboru informačních služeb a knihovnictví nebo v jiném? (Příp. v jakém oboru?)
 '''Metoda výzkumu''': dotazníky

 Dana Katrňáková

Martina Sehnalová

Jana Slaná

Eliška Pernesová

Barbora Mohelníková

 Téma 10



'''Faktory ovlivňující soustředěnost studentů při studiu''' - téma vráceno k doplnění - --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 18. 11. 2012, 17:31 (CET)

-'''populace:'''studenti VŠ FF MU (forma studia - prezenční x kombinovaná)

-'''výzkumný vzorek:'''studenti KISKu vybráni systematickým výběrem

-'''otázky:'''

1)Ovlivňuje prostředí studenty při samostudiu?

2)Které prostředí nejvíce ovlivňuje studenty při studiu (pozitivně/negativně)?

3)Kdy se studenti nejvíce soustředí na studium?

4)Jaké faktory odpoutávají studenty od studia? Naopak jaké faktory kladně podporují studium?

5)Jak se studenti vyhýbají nepříznivým faktorům při studiu?

-'''metody výzkumu:'''jedná se o kvantitativní výzkum, při němž se budeme dotazovat pomocí online dotazníků s využitím většiny specifických otázek - dichotomické, seřazení položek, polouzavřené i filtrační otázky, (popř. rozhovory)

Martin Chalupa

Lukáš Kisler

Marie Lemonová

Lada Ambrožová

Jana Doupovcová

Gabriela Tšponová

 Téma 11

'''Problém elektronizace zdravotnictví''' - ''téma přijato (poznámky zaslány na mail)'' - --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 18. 11. 2012, 17:31 (CET)

V čem spočívají překážky zavedení elektronické komunikace mezi zdravotními profesionály a zdravotními institucemi? Výzkum kvantitativní - dotazníky lékařům a informatikům ve zdravotnictví, možná kombinace s kvalitativním provedením.
EDIT (30. 11.): Lékaři si vyměňují data s pojišťovnami, nemocnicemi, laboratořemi a dalšími zdravotními profesionály papírově. Co jim brání v použití elektronické komunikace? A chtějí ji? Pakliže ano jsou překážkami finance na techniku, legislativa, nepřipravenost institucí; když nechtějí, proč? Nepotřebnost, neochota změny? Jaké jsou překážky v zavedení elektronické zdravotní knížky - tj. vkládání dat o pacientech na internet? (IZIP) Brání se tomu nebo ne? Pokud ano, proč? Proč lékaři odmítají povinně internet v ordinacích?

Jan Hrabal

Martin Brzobohatý

Lukáš Strouhal

Lukáš Závodný

Roman Novotný

Martin Bartoš

 Téma 12



'''Faktory ovlivňující rozhodnutí pro studium oboru Informační studia a knihovnictví''' ''téma přijato (poznámky zaslány na mail)'' - --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 18. 11. 2012, 17:42 (CET)

'''Cíl výzkumu:'''Výzkum bude zaměřen na studenty bakalářského oboru Informační studia a knihovnictví. Výzkumné otázky se budou týkat typu vystudované střední školy, kde se studenti o oboru dozvěděli, jaké mají od studia očekávání, jaké povolání by chtěli po dokončení studia vykonávat a tak podobně.

'''Populace:''' Studenti KISKu.

'''Výzkumný vzorek:''' Studenti 1. ročníku bakalářského studia oboru Informační studia a knihovnictví, MU

'''Metoda výzkumu:''' Kvantitativní výzkum pomocí dotazníků

Klára Tesařová

Martina Volavková

Vítězslav Rathouz

Michal Létal

Andrea Prokopová

Jakub Horák

Téma 13

'''Využití EIZ na KISKu''' - téma vráceno k doplnění - --[[Uživatel:Ladka.sucha|Ladka Z. Sucha]] 18. 11. 2012, 17:42 (CET)

Adriana Fujková

Věra Žitková

Anna Stránská

Jana Krůčková

Michaela Trňáková

KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu

2012-11-14T21:51:28Z

Jan Hrabal: /* Témata */

KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu

2012-11-09T19:29:42Z

Jan Hrabal: /* Témata */

KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu

2012-11-09T12:04:28Z

Jan Hrabal: /* Témata */

KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu

2012-11-09T11:58:01Z

Jan Hrabal: /* Témata */

KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu

2012-11-09T11:49:14Z

Jan Hrabal: /* Témata */

KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu

2012-11-09T11:37:33Z

Jan Hrabal: /* Témata */

KISK:Blok expertů/Témata pro bakaláře

2012-10-31T22:43:33Z

Jan Hrabal: /* Eva Lesenková: Specializace lékařského nebo zdravotnického knihovníka? */

<div style="float:right;padding:10px;margin-left:10px;margin-bottom:10px;border:5px solid #00688B;background:#FFFFFF">

==Požadavky na hesla==
* minimální rozsah 3000 znaků textu hesla (bez hlavičky a literatury)
* heslo ve slovníku představuje definování významu hesla
* obsah podložen odbornou literaturou, která bude v textu uvedena
* klasické požadavky na odborný text ([[Nápověda:Citování|citace]], použitá literatura, [[Nápověda:Základy formátování|formátování]]... – základy práce ve wiki prostředí jsou popsány v [[Nápověda:Obsah|Nápovědě]]); pokud nebude v práci dodrženo nebo bude chybně, bude heslo vráceno k přepracování!
* s výše zmíněným formátováním souvisí také zahrnutí odkazů na již zpracovaná hesla, která budou v textu zmíněna
* heslo bude popsáno s tím, že v rámci textu pod ním nebudou definována příbuzná hesla (ty lze navrhnout pro zpracování někým jiným); např. u vzorového hesla [[grooming]] nelze definovat podobná témata, jako je osobní údaj, protože to může být zpracováno podrobněji samostatně, nicméně tento pojem lze využívat pro potřeby definice pojmu grooming do té míry, do jaké je to nutné pro správné vystižení podstaty popisovaného pojmu
* u hesel uveďte klíčová slova a synonyma a související pojmy (nadřazené/podřazené); s výjimkou synonym taková slova existují pro každý pojem, pokud nebudou uvedena nebo budou špatně, bude heslo vráceno k přepracování!
* heslo není téma přednášky, pouze je s ní spojeno, ale může se jednat o širší nebo užší pojem nebo o termín příbuzný s danou problematikou

Slovník i hesla budou zveřejněny na wiki stránkách KISKu. Několik dní PO KAŽDÉ přednášce zde budou navržena hesla, která si lze zapsat pro zpracování, příp. si každý může kdykoliv (tedy před přednáškou i po ní) navrhnout heslo, které je mu blízké a je spojeno s obsahem některé z přednášek (přehled přednášek je dostupný na [http://kisk.phil.muni.cz/blok-expertu webových stránkách KISK]).

Pro lepší přehled, jak má heslo vypadat, bylo vytvořeno vzorové heslo „[[Grooming]]“, které splňuje všechny náležitosti dané zadáním.

Pokud je práce s wiki pro Vás nová nebo nevíte si rady, použijte [[Nápověda:Obsah|Nápovědu]]. Otázky můžete pokládat v [[WikiKnihovna:Dotazník|Dotazníku]] (jen otázky ohledně práce s wiki, případné dotazy na obsahové zpracování hesla apod. řešte s vyučujícím).

==Postup při tvorbě hesla==
# na této stránce si můžete vybrat ze seznamu nabídnutých hesel ke každé přednášce,
# pokud u vybraného hesla není zapsáno žádné jméno, SAMI si jej tam zapište, čímž si jej zaregistrujete (samozřejmě nesmíte odstranit cizí jméno, to lze zpětně zjistit pomocí historie stránky, která se ukládá), tedy takové heslo nemusíte posílat ke schválení, pouze se k němu zapíšete,
# pokud v seznamu nenajdete heslo, které chcete zpracovat, ale tematicky patří k dané přednášce, pošlete toto heslo na e-mail (mailto:kovarova@phil.muni.cz) s Vaším jménem a názvem přednášky, ke které patří, co nejdříve obdržíte odpověď, zda heslo může být zaregistrováno,
# kdo si heslo první zaregistruje, ten má právo ho zpracovat – každé heslo může vytvářet jen jeden člověk, nemá tedy smysl žádat o heslo, které má někdo zaregistrováno nebo již je zpracováno (např. z minulého semestru, v rámci jiného předmětu...),
# heslo je odevzdáno zveřejněním na příslušné stránce wiki, tu opět SAMI založíte kliknutím na název hesla, vytvořením stránky a obsahu (viz požadavky výše).

V budoucnu bude tvořena struktura slovníku. Současné řešení je prozatímní (název přednášky – hesla se jmény), výsledná podoba bude vytvořena podle možností wiki a výhodnosti pro tento účel. Vy ale vytváříte definitivní podobu hesel.

HESLA BUDOU ZVEŘEJNĚNA VŽDY DO TÝDNE PO BLOKU EXPERTŮ NEBO MOHOU STUDENTI HESLO NAVRHNOUT A PO KONZULTACI S VYUČUJÍCÍ ZADAT. TERMÍN PRO ODEVZDÁNÍ HESEL JE 13. PROSINCE 2012. OPRAVNÝ TERMÍN JE STANOVENÝ NA 15. LEDNA 2013.

== Blok expertů - Vzor ==
* [[grooming]] - Pavla Kovářová
</div>
{{RIGHTTOC}}

---

==Blok expertů - podzim 2012==

=== Martin Solnička: Moře financí - jak pomocí IT udržet finance pod kontrolou ===

*[[Bankovnípoplatky.com]]
*[[Certifikát]] - Martin Brzobohatý
*[[Data]]
*[[Digitální trezor]]
*[[Elektronický výpis]] - Denisa Šnédarová
*[[E-mailová notifikace]]
*[[Hub]] (pracovní prostor)
*[[Internetbanking]] - Iveta Jansová
*[[JIC]] (Jihomoravské inovační centrum)
*[[Kasa.cz]]
*[[Mint.com]] - Vojtěch Dvořák
*[[Mobilní platba]]
*[[Mobilní web]] - Jozef Tkáčik
*[[Morálka]] - Martina Sochorová
*[[Nápad roku]] (soutěž Vodafone) - Ester Březinová
*[[Patria.cz]]
*[[Programování]] - Vítězslav Rathouz
*[[Server]] - Petr Šmíd
*[[Smlouva]] - Monika Krejčová
*[[Správa financí]]
*[[SSL]] (Secure Sockets Layer) - Michal Létal
*[[Šifrování]] - Petr Šmíd
*[[Vyhláška]]
*[[Zlatá koruna]] (soutěž)

===Miroslav Paclík: Problematika průmyslového vlastnictví a ukázky práce s databázemi ÚPV===
* [[ECLA]] (The European Classification System)
* [[Espacenet]]
* [[klíčové slovo]] - Lenka Čípková
* [[Locarnská dohoda]] o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů - Veronika Víšková
* [[Niceské třídění]] - Lenka Cvrkalová
* [[objev]] - Alena Brožová
* [[OHIM]] (The Office of Harmonization for the Internal Market)
* [[ochranná známka]] - Veronika Chromá
* [[patentový spis]] - Jana Vebrová
* [[průmyslové vlastnictví]] - Tereza Fussová
* [[průmyslový vzor]] - Katrin Kalay
* [[předmět průmyslových práv]]
* [[Rejstřík ochranných známek]] - Daniel Novák
* [[rešerše]] - zpracováno dříve
* [[Smlouva o patentové spolupráci]] - Kateřina Veselá
* [[U.S. Patent Classification System]]
* [[ÚPV]] (Úřad průmyslového vlastnictví) - Jana Pacáková
* [[užitný vzor]] - Lada Ambrožová
* [[vědecká teorie]]
* [[Vídeňská dohoda]]

===Michal Reiter: 10 let české Wikipedie. A co dál?===
* [[Ceny za rozvoj české Wikipedie]]- Laura Kabai
* [[encyklopedie]] - Eliška Pernesová
* [[heslo]]
* [[MediaWiki]]
* [[QRpedia]]
* [[Studenti píší Wikipedii]]
* [[trol]] (na internetu) - Pavla Minaříková
* [[Wiki miluje památky]] - Miroslava Töpferová
* [[Wikidata]]
* [[Wikidruh]]
* [[Wikikniha]]
* [[Wikimedia ČR]]
* [[Wikimedia Foundation]] - Václav Ovčačík
* [[Wikimedian]]
* [[Wikinomie]] - Eva Šteinigerová
* [[Wikipedista]]
* [[Wikipe-tan]]
* [[WikiSkripta]] - Kateřina Kopecká
* [[Wikitravel]]
* [[Wikiverzita]]
* [[Wikizpráva]]
* [[Wiktionary]]

===Eva Lesenková: Specializace lékařského nebo zdravotnického knihovníka?===
* [[bibliografie]] - Matej Kucharovic
* [[Blended learning]] - Roman Novotný
* [[BMC]] (Bibliographia medica Čechoslovaca)
* [[česká zdravotní politika]]
* [[EAHIL]] (European Association for Health Information and Libraries)
* [[elektronický zdroj]]
* [[HDP]] (hrubý domácí produkt) - Lada Kadaníková
* [[Hippokratova přísaha]] - Petr Hejtmánek
* [[klinický knihovník]]
* [[konzorcium]]
* [[legislativa]]
* [[lékařská etika]] - Michaela Hortová
* [[lékařství]]
* [[licenční smlouva]]
* [[medical library]]
* [[medicína]]
* [[Medvik]] - Kamila Rýdlová
* [[MVS|meziknihovní výpůjční služba]] - již zpracováno
* [[MLA]] (Medical Library Association)
* [[Národní soustava povolání]] - Kamila Rýdlová
* [[Peer-review]]
* [[portál]]
* [[Problem-based learning]]
* [[PubMed]]
* [[referenční knihovník]] - Daniela Králová
* [[sociální lékařství]]
* [[specializovaná knihovna]]
* [[veřejná knihovna]] - Sylva Šimůnková
* [[veřejné informační služby ve zdravotnictví]]
* [[vzdálený přístup]]
* [[zákon o zdravotních službách]]
* [[zdravotnictví]] - Jan Hrabal

===Petr Říha: eGovernment: srovnání prezentovaného ideálu a reálného stavu===
* [[arbitráž]]
* [[auditor]]
* [[CzechPOINT]] - Jana Vebrová
* [[datová schránka]]
* [[DONEZ]] (Docházka nezaměstnaných)
* [[eGovernment]]
* [[elektronické volby]]
* [[Ernst & Young]]
* [[hyperzávislost]]
* [[judikatura]]
* [[Karta života]]
* [[Opencard]]
* [[OPUScard]]
* [[podzákonná norma]]
* [[rodné číslo]]
* [[sKarta]]
* [[soukromí]]
* [[výběrové řízení]]
* [[základní registry]]
* [[zdravotní knížka]] (obecně, ne IZIP)

===Lukáš Kypus: NFC služby pro knihovníky i neknihovníky===

===Jaroslav Vaňous: Metoda orální historie se zaměřením na archivaci rozhovorů a její aplikace v projektech Političtí vězni a Stopy totality===

===Igor Szöke: Automatické zpracování a dolování informací z audiovizuálních záznamů===

===Tomáš Čížek: Data ze sociálně-vědních výzkumů a datové archivy===

===Vít Šisler: Výukové hry (bude upřesněno)===

===Martin Svoboda: CASLIN, aneb jak se budovala knihovnická síť před dvaceti lety===

===Jaromír Talíř: MojeID: jeho vývoj a funkce===

==Blok expertů - JARO 2012==

===Iva Burešová: Moc a poselství příběhů v kontextu psychologie===
* [[Narativní psychologie]] - Tomáš Ocásek
* [[Psychoanalýza]] - Blanka Justová
* [[Kognitivní psychologie]] - Miroslav Kršek
* [[Sociální psychologie]] - Veronika Víšková
* [[Psychoterapie]] - Eva Popelková
* [[Narativní přístupy v psychoterapii]] - Ester Březinová
* [[Deníky v terapeutické praxi]] - Veronika Svobodová
* [[Vývojová psychologie]] – Monika Dobešová
* [[Psychologie pohádek]] – Michaela Kouřilová
* [[Modely lidské psychiky]] - Tereza Fussová
* [[Klinická psychologie]] - Lada Ambrožová
* [[Psychologie práce]] - Jana Doupovcová
* [[Psychologie osobnosti]] - Monika Krejčová

=== Pavla Švástová: Digitalizační projekty ===

*[[Digitalizační workflow]] - Jana Pacáková
*[[skenování pro digitalizaci - techniky]] Michala Mádlová
*[[Formáty obrazových souborů]] - Vítězslav Rathouz
*[[Skenery pro digitalizaci (Treventus, 4DigitalBooks nebo Kirtas, APT 1200)]] - Šárka Žampachová
*[[MARC21]] - Michal Klajban
*[[techniky pro snižování chybovosti OCR]]- Tomáš Vorálek
*[[digitalizační projekty - ČR]] Veronika Skuhrovcová
*[[digitalizační projekty - zahraničí]] Lucie Kořistková
*[[ALTO]] - Jan Karlík
*[[metadatová schémata - srovnání]] (MARC, MODS, DC či TEI) - Jana Lánová
*[[Využití crowdsourcingu při popisu dat]] - Dalibor Bláha
*[[Autorský zákon a digitalizace]] - Eva Šteinigerová
*[[Projekt Kramerius]] - Martina Musilová
*[[Digitalkoot]] - Lucie Malúšková

===Tomáš Feřtek: Co je příčinou propadu školství v České republice===
* [[průzkumy PISA]] - Michaela Weissbergerová
* [[Česká republika v mezinárodním srovnání PISA]] - Lada Kadaníková
* [[vzdělanost v ČR]] (v datech OECD nebo ČSÚ) - Petra Němcová
* [[výdaje na vzdělávání v ČR vs. svět]] - Josef Kos
* [[povinné maturity]] - Hudeckova Hana
* [[formativní vs. sumativní hodnocení]] - Simona Střalková
* [[legislativní rámec školství v ČR]] - Lenka Pokorná
* [[školská reforma]] - Jana Slaná
* [[rámcové vzdělávací programy]]
* [[Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR]] - Barbora Ondrušová
* [[Bílá kniha terciárního vzdělávání]] - Petr Pospíchal

===Martin Bastl: Netwar===
* [[netwar]] - Julie Haladová
* [[hacking]] (+ nejznámnější útoky) - Veronika Janoušková
* [[kracking]] - Petra Němcová
* [[phreaking]] - Edita Hečová
* [[phishing]] - Martin Chalupa
* [[Chaos Computer Club]] - Vojtěch Dvořák
* [[cyber punk]] - Denisa Šnédarová
* [[Bruce Sterling]] - Eva Durnová
* [[William Gibson]] - Kateřina Kopecká
* [[Electronic Frontier Foundation]] (EFF) - Lenka Cvrkalová
* [[FloodNet]] - Roman Novotný
* [[kauza Napster]] - Filip Kocián
* [[hnutí Anonymous]] - Lucie Bělejová
* [[Cyberjihad]] - Hana Přikrylová
* [[kyberaktivismus]] - Veronika Krausová
* [[Cyberbullying]] - Gabriela Tšponová
* [[internetové pirátství a politika]] (pirátské politické strany) - Miroslava Brázdová
* [[SOPA a PIPA]] - Laura Kabai
* [[hackerské programové nástroje]] - Lukáš Strouhal
* [[Informační válka]] - Jiří Beran
* [[Malware]] - Michal Létal

===Petr Přidal: Georeferencer===
* [[projekt Old Maps Online]] - Petr Maňásek
* [[projekt Georeferencer]] - Eva Fukarová

===Jan Řezáč: Úvod do webdesignu===
* [[webdesign jako obor]] - Tereza Navarová
* [[interakční design]] - Veronika Janoušková
* [[obsahová strategie]] (content strategy)
* [[vizuální komunikace]] - Anna Kultová
* [[Maslowova pyramida a webdesign]] - Pavel Kouřil
* [[přístupnost z hlediska webdesignu]] - Jonáš Kopp
* [[JavaScript]] - Jan Karlík
* [[wireframy]] - Lukáš Závodný, Václav Kůs
* [[webová grafika - specifika]] - Eliška Hrabalová
* [[webová typografie]] - Daniela Králová
* [[Dunning-Krugerův efekt]] - Martin Bartoš
* [[UX designer]]
* [[UX design]] - Anna Kultová
* [[Webový grafik]] - Barbora Ondrušová
* [[Koder / front-end developer]] - Michal Brezovský
* [[Adobe Photoshop ve webdesignu]] - Milan Spisar
* [[Gamifikace]] - Jaromír Červený

=== Beáta Holá: Kreativní přístupy k výuce finanční gramotnosti ===
* [[FinLiCo]] - Martina Musilová
* [[Finanční gramotnost]] - Anna Stránská
* [[Kritické myšlení]] - Klára Tesařová
* [[Vzdělávání dospělých]] - Martina Simandlová
* [[Ochrana spotřebitele]] - Marek Moťka
* [[informační gramotnost - statistiky]] Zdeňka Sovková
* [[manipulativní techniky supermarketů]] - Blanka Svobodová
* [[spirála dluhů]] - Jana Otevřelová
* [[Využití her pro výuku finanční gramotnosti]] - Jakub Alt

=== Jana Horáková: K recepci informatiky v kontextu společenských věd: Obrat k softwaru ===
* [[Konceptuální umění]] - Michaela Trňáková
* [[Kulturní software|Mass média]] - Michaela Trňáková
* [[Kulturní analytika]] - Pavla Minaříková
* [[Software Studies]] - Martina Volavková
* [[Matthew Fuller (Software studies)]] - Martina Sochorová
* [[Lev Manovich]] - Veronika Chromá
* [[Noah Wardrip-Fruin]] - Lucie Górecká
* [[UCSD Software Studies Initiative]] - Josef Ludvíček
* [[Softwarové umění]] - Václav Ovčačík
* [[Prediktivní analýza s využitím internetu]] - Jakub Procházka

===Štěpán Bechyňský: Kinect / .NET Gadgeteer===
* [[.NET Micro Framework]] - Petr Fiala
* [[.NET Gadgeteer]] - Petr Fiala
* [[Nový směr ve vývoji Kinectu]] - Lukáš Kisler
* [[Příklady neherního využití Kinectu]] - Tomáš Messerschmidt

=== Tomáš Pruša: Zdravotnické informace na internetu aneb komunikace s pacienty ===
* [[mHealth]] - Jan Hrabal
* [[EHR, PHR]] - Lenka Cvrkalová
* [[znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová
* [[český znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová
* [[Pinterest (sociální síť)]] - Marie Štouračová
* [[Elektronická zdravotnická dokumentace]] - Jitka Šiborová
* [[eRecept]] - Myroslava Kutsyn
* [[IZIP - Elektronická zdravotní knížka]] - Šárka Žampachová
* [[Výživová pyramida]] - Daniel Šváb
* [[Nová média ve zdravotnictví]] - Daniel Novák
* [[Nutriční databáze a software]] - Eliška Hrabalová
* [[Výživa 2.0]] - Ivo Macík
* [[Infodemiologie]] - Lukáš Rožnovský
* [[Expertní systémy v péči o zdraví]] - Martin Mašek
* [[Neslyšící pacient a podávání informací]] - Sylva Šimůnková
* [[SignWriting]] - Alena Paulusová

=== Jeanne Trojan: How to be an outstanding presenter ===
* [[TED]] - Michal Klajban
* [[Aplikace a software pro vytváření prezentací]] - Iveta Jansová
* [[tipy pro úspěšné prezentace]] - Martin Brzobohatý
* [[neverbální komunikace a prezentace]] - Lenka Cahlová

==Blok expertů - podzim 2011==

===Žít Brno: Bořit a ničit: úloha satiry v moderní společnosti===
* [[Politická satira]] - Dagmar Šiková
* [[City identity]] - Drahomír Hájek
* [[Mystifikace]] - Jakub Forman
* [[Zákon o svobodném přístupu k informacím]] - Tomáš Messerschmidt

===Martin Kopta: Uživatelský výzkum a testování pro web a aplikace===
* [[user experience]] - Jakub Procházka
* [[user-centered design]] - Iveta Jansová
* [[UX designer]] - Simona Střalková
* [[uživatelské testování (teorie a postup)]]- Miroslava Brázdová
* [[content strategy]] (obsahová strategie) webu - Jana Lánová
* [[design služeb]] - Marie Štouračová
* [[použitelnost]] - Jitka Šiborová
* [[kvantitativní a kvalitativní výzkum (srovnání)]] - Veronika Víšková
* [[zúčastněný a nezúčastněný výzkum]] (srovnání) - Michaela Weissbergerová

===Lukáš Greň a Tomáš Sotoniak===
* [[ne-konference]] - Dagmar Šiková
* [[Barcampy v ČR]] - Lucie Kořistková
* [[Knihovnické nekonference]] - Magdalena Jirásková

===Jana Štěpánová: Knihovny a korporátní identita a komunikace===
* [[Corporate Design]] - Daniel Šváb
* [[Corporate Identity]] - Michaela Ficnarová
* [[Corporate Culture]] - Eva Šteinigerová
* [[Logo a logomanuál]] - Jonáš Kopp
* [[Brand]]
* [[Font]] - Andrea Szászová
* [[Typografie]] -Lucie Górecká
* [[RGB / CMYK / Pantone]] - Sylvie Dyčková
* [[Grafický designer]] (a nejslavnější designeři) - Michaela Matoušková
* [[NGOs (nevládní neziskové organizace)]] - Veronika Janoušková

===Michal Juhás: Bookfan===
* [[StartUp]] - Petr Maňásek
* [[Facebook]]
* [[Business plan]] - Michaela Kočová
* [[Feasibility study]] - Veronika Janoušková
* [[Angel investor]] - Ester Březinová
* [[exit strategy]] - Monika Krejčová
* [[self-publishing]] - Jiří Krišpin
* [[Online komunita]] - Eva Durnová

===Dana Hlaváčková: Počítačové zpracování přirozeného jazyka===
* [[korpus]] - Petr Fiala
* [[korpusová lingvistika]] - Petr Fiala
* [[přirozené vs. umělé jazyky]]-Lukáš Rožnovský
* [[morfologie]]- Myroslava Kutsyn
* [[syntax]] - Alena Brožová
* [[slovotvorba]] - Martina Sochorová
* [[sémantika]] - Dominika Frömelová
* [[Affective computing]] - Kateřina Kopecká
* [[VerbaLex]] - Karolína Žáková

===Josef Průša: Open source hardware===
* [[open source hardware]] - Daniela Králová
* [[GNU GPL]] - Milan Spisar
* [[GNU LGPL]] - Tereza Deutschová
* [[OpenCores]] - Martin Mašek
* [[RepRap]] - Kristina Luskačová
* [[Arduino]] - Julie Haladová
* [[3D tisk]] - Kristina Luskačová
* [[DIY culture]] - Denisa Šnédarová
* [[3D skener]] - Katarína Hečková
* [[3D technológie a kultúrne dedičstvo]] - Katarína Hečková

===Martin Hassman: Geolokace bez legrace===

*[[BTS]] - Martina Snozová
*[[geolokace]] - Eliška Hrabalová
*[[Google Maps]] - Eliška Hrabalová
*[[IP adresa]] - Martina Snozová
*[[Location Based Games]] - Petr Chocholáč
*[[Augmented Reality]] - Marek Moťka
*[[Hyperlokálnost]] - Josef Kos
*[[Geolokace a informační bezpečnost]] - Edita Hečová
*[[Facebook a geolokace]] - Lucie Bělejová
*[[Google a geolokace]]- Dominika Fromelová
*[[Google Maps Mashups]] - Radek Trojan
*[[Šest stupňů odloučení]] - Jana Otevřelová
*[[Hackathon]] - Josef Ludvíček

===Tomáš Hajzler: Svoboda v práci===
*[[Svoboda v práci]] - Jan Růžička
*[[Spokojenost]] - Anna Kultová
*[[Syndrom vyhoření]]- Blanka Svobodová
*[[Workoholismus]] - Miroslav Kršek
*[[Work-life balance]] - Kamila Burdová
*[[GTD - Getting Things Done]] - Jan Růžička
*[[Semco - 1. svobodná firma (viz Ricadrdo Semler - Podivín)]] - Eva Fukarová
*[[Zappos - svobodná firma zbudovaná na zelené louce - základní zásady]] (viz Tony Hsieh - Štěstí doručeno)- Hana Habermannová

===Jan Jukl a Lenka Navrátilová: Knihovna na malém městě: vize, sny a realita===
*[[učící knihovník]] - Marie Indráková
*[[akce na podporu čtenářství - ČR]] - Pavla Macháčková
*[[knihovna jako obývák]] - Vrzalová Tereza
*[[celoživotní vzdělávání]] - Anna Kultová
*[[knihovnická povolání]] - Eva Popelková

===Lukáš Hejlík: LiStOVáNí===
*[[Arteterapie]] - Jakub Nytl
*[[Scénické čtení]] - Magdaléna Švancarová
*[[LiStOVáNí - historie projektu]] - Filip Kocián
*[[dramaterapie]] - definice pojmu - Lada Kadaníková
* [[HR]] (Human Resources, Lidské Zdroje) - Tomáš Ocásek

==Blok expertů - jaro 2011==
===Google, digital humanities a technologie budoucnosti===
* [[archiv]] - Myroslava Kutsyn
* [[Atlas.ti]] - Eliška Hrabalová
* [[Digital Humanities]] - Dalibor Bláha
* [[gesto]]- Marta Konířová
* [[Google Books]] - zpracováno mimo Blok expertů
* [[Google Goggles]] - Viliam Vateha
* [[Google Insights for Search]] - Eva Králíčková
* [[Google Moderator]] - Hana Dvořáková
* [[Google News Timeline]] - Petr Maňásek
* [[Google Ngram Viewer]] - Jan Doubek
* [[Google Public Data Explorer]] - Michal Klajban
* [[Google Squared]] - Alena Brožová
* [[HTML]] 5 (pište jako podkapitolu existujícího textu)
* [[IBM SPSS]] - Lumír Czech
* [[Kinect]] (HW zařízení) - Petr Chocholáč
* [[Mosaic]] (prohlížeč) - Emil Budín
* [[rozpoznávání obrazu]] (Image Recognition)- Michaela Sedláková
* [[sémantický web]] - vytvořeno mimo BE
* [[tablet PC]] - Jan Růžička
* [[vyhledávání hlasem]] (Voice Search) - Jakub Procházka
* [[Wikipedia]] - Michal Klajban
* [[WWW]] (World Wide Web)- Kamila Rýdlová

===Marketing knihoven na sociálních sítích===
* [[365 projekt]] - Irena Hodžová
* [[Book trailer]] - Jiří Krišpin
* [[CC]] (Creative Commons) - Lea Mentlíková
* [[fotobanka]] - Lenka Čípková
* [[geolokace]]
* [[Guerilla Marketing]] - Věra Adámková
* [[hashtag]] - Iveta Jansová
* [[Influencer Marketing]] - Romana Králová
* [[infografika]] - Irena Hodžová
* [[inovace]] - Miroslav Kršek
* [[Library 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[Mini Media Marketing]] - Hana Přikrylová
* [[newsletter]]- Markéta Novotná
* [[paradigma]] - Vrzalová Tereza
* [[QR kód]] - Jitka Šiborová
* [[Social Media Marketing]] - Lucie Kaloudová
* [[statistika]] - Marie Vlčková
* [[storytelling]] - Marie Packová

===Hermeneutika smrti intelektuálních práv===
* [[abandonware]] - Sylvie Dyčková
* [[ACTA]] (legislativa) - Eva Fukarová
* [[Bernská úmluva]] o ochraně literárních a uměleckých děl - Lada Kadaníková
* [[brand]] - Eliška Hrabalová
* [[cechovní značka]] - Monika Krejčová
* [[Common Law]] - Gabriela Obstová
* [[crack]] (ne droga) - Jana Lánová
* [[duševní vlastnictví]] - Věra Adámková
* [[hermeneutika]] - Dagmar Šiková
* [[kultura]] - Magdalena Jirásková
* [[licence]]- Marie Packová
* [[minnesengr]]- Michaela Blažejová
* [[MTV Generation]] - Adéla Smažilová
* [[Napster]] - Igor Hlaváč
* [[oligopol]] - Lenka Matušková
* [[patent]] - Markéta Novotná
* [[průmyslová revoluce]] - Marie Vlčková
* [[Road Show]] - Tomáš Ocásek
* [[States' Rights]] - Anna Kultová
* [[User Experience]] - Miroslava Brázdová
* [[vydavatel]] - Lenka Fatková
* [[výhradní právo]] - Dominika Frömelová
* [[vypalovací mechanika]] - Milan Spisar

===Open Access===
* [[ArXiv]] - Marie Zagorová
* [[Berlínská deklarace]] - Jaroslava Králová
* [[bibliografická citace]]- Lucie Kořistková
* [[Dspace]] - Petra Besperátová
* [[impakt faktor]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[Národní politika VaV]] - Martina Snozová
* [[OAI]] (Open Archives Initiative)- Marianna Koštialová
* [[OAI-PMH]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[Open Access]] - Magda Šallaiová
* [[Open Access Week]] - Petra Besperátová
* [[plagiát]] - Katarína Hečková
* [[preprint]]- Dalibor Bláha
* [[recenze]] - Jaroslav Bednář
* [[repozitář]] - Martina Snozová
* [[zelená cesta]] (OA) - Vendula Škrabalová
* [[zlatá cesta]] (OA) - Tereza Miškechová

===Pirátství dnes i kdysi===
* [[BSA]] (Business Software Alliance) Monika Janků
* [[kniha]] - Martina Sochorová
* [[knihtisk]] - Karolína Žáková
* [[kopie]] - Edita Hečová
* [[litografie]] - Marta Janošová
* [[MP3]] - Emil Budín
* [[pirátství]] - Magdalena Kahounová
* [[počítačový program]]- Michaela Blažejová
* [[průmysl]] - Daniel Šváb
* [[revoluce]] - Monika Machovská
* [[software]]- Veronika Svobodová
* [[tisk z výšky]] - Anna Mikulášková
* [[výkladový slovník]] - Michaela Ficnarová
* [[vynález]] - Marcela Střelcová
* [[zákon]] - Dominika Fromelová
* [[znalost]] - Magdaléna Filipová

===Národní digitální knihovna===
* [[born digital]] - Lucia Kelemenová
* [[CESNET2]] - Jakub Hradil
* [[digitální dokument]] - Lucie Bělejová
* [[Dublin Core]] - Josef Ludvíček
* [[emulace]] - Kateřina Kašíková
* [[EU]] (Evropská unie) - Andrea Mizerová
* [[JIB]] - zpracováno mimo Blok expertů
* [[katalogizace]] - zpracováno mimo Blok expertů
* [[Kramerius]] - zpracováno mimo Blok expertů
* [[kulturní dědictví]]- Pavla Bárnetová
* [[MARC21]] -
* [[MARCXML]] - zpracováno mimo Blok expertů
* [[METS]] - Martina Snížková
* [[MODS]] - zpracováno mimo Blok expertů
* [[NDK]] (Národní digitální knihovna)- Matěj Rajnošek
* [[OCR]] (Optical Character Recognition) - Drahomír Hájek
* [[PDF]] - Petr Fiala
* [[personalizace]] - Anna Kultová
* [[robotický skener]] - Eva Durnová
* [[rukopis]] - Simona Střalková
* [[strukturální fondy]] EU - Tomáš Vorálek
* [[TIFF]] - Petr Fiala
* [[veřejná správa]] - Marek Moťka
* [[WebArchiv]] - Vladimíra Perlová
* [[workflow]] - Dagmar Šiková

===Citační a etické aspekty tvorby odborné vědecké publikace (současné mezinárodní zvyklosti)===
* [[bibliometrie]] - Helena Ustrnulová
* [[citační analýza]] - Antonín Pokorný
* [[editor]] - Kamila Rýdlová
* [[ISO 690]] - Pavel Navrátil
* [[plagiátorství]] - Simona Chudobová
* [[scientometrie]] - Veronika Rychtová

===Moderní trendy a zajímavé projekty v informačním vzdělávání===
* [[AKVŠ]] (Asociace knihoven vysokých škol České republiky) - Kristýna Macháčková
* [[citační etika]]- Julie Haladová
* [[Digital Native]] - Dominika Kopčanská
* [[generace X]] - Antonín Pokorný
* [[generace Z]] - Věra Bertha Večeřová
* [[hardware]] - Veronika Krausová
* [[referenční služby]] - Filip Kocián
* [[rešeršní služby]]- Eva Popelková
* [[učící knihovník]] (Teaching Librarian)

===Hrozby kyberprostoru a role lidského elementu===
* [[biotechnologie]] - Jitka Šteflová
* [[cracker]] - Michal Kunrt
* [[CSRF]] (Cross-site Request Forgery) - Jaroslav Kvasnica
* [[ekoterorismus]] - Tereza Deutschová
* [[gambler]] - Michaela Bočánová
* [[globalizace]] - Lukáš Prorok
* [[Google Street View]] - Lenka Pokorná
* [[hacker]] - Jonáš Kopp
* [[hacktivismus]] - Jakub Alt
* [[informační smog]] - Milan Říha
* [[Jekyll-Hyde syndrom]]- Lukáš Rožnovský
* [[komunikace]]- Pavla Bárnetová
* [[kyberkriminalita]] - Lenka Šatavová
* [[kyberpunk]] - Hana Holoubková
* [[kyberterorismus]] - Tomáš Janypka
* [[netholismus]] - Kamila Burdová
* [[netománie]] - Jitka Šteflová
* [[ochrana soukromí]] - Dagmar Chládková
* [[Open Source]] - Lenka Pokorná
* [[outsourcing]]- Marie Indráková
* [[sociální inženýrství]] - Filip Šelong
* [[Stuxnet]] - Josef Kos
* [[závislost]] - Hana Nováková

==Blok expertů - podzim 2010==
===Měření výkonu a činnosti knihoven: projekt Benchmarking knihoven===
* [[benchmarking]]- Kateřina Kocábová
* [[Benchmarking knihoven]] (projekt)- Alžběta Škytová
* [[BIX]] (Bibliotheksindex) - Gabriela Obstová
* [[CAF]] (Common Assessment Framework)- Marie Sýkorová
* [[Český benchmarkingový index]] - Radmila Malá
* [[ISO 11620]] - Simona Střalková
* [[kategorizace knihoven]] - Jana Pražienková
* [[Manifest UNESCO o veřejných knihovnách]] - Gabriela Obstová
* [[měření výkonu a kvality]]- Helena Selucká
* [[NIPOS]] - Pavla Bárnetová
* [[regionální funkce knihoven]] (obecně)- Radmila Malá
* [[SWOT analýza]]- Lucie Svobodová
* [[výkaz KULT]] -Věra Motyčková

===Makrosvět mikrokampaní===
* [[AIDA]] (model) - Kateřina Kašíková
* [[banner]] - Simona Chudobová
* [[direct marketing]] - Miroslava Sudová
* [[e-business]] - Anna Kultová
* [[e-komerce]] - Anna Kultová
* [[e-mailový marketing]] - Eva Karberová
* [[firemní blog]] - Ilona Děchtěrenková
* [[Foursquare]] - Marcela Střelcová
* [[Google AdWords]] - Petr Fiala
* [[Google Analytics]] - Petr Fiala
* [[GSM]] - Milan Spisar
* [[internetový marketing]] - Magdalena Jirásková
* [[kreativita]] - Lenka Fatková
* [[mailing list]]- Věra Motyčková
* [[mobilní marketing]] - Romana Králová
* [[nová média]] - Miroslav Kršek
* [[Pay per click]] (PPC)- Helena Selucká
* [[propagace]] - Karolína Žáková
* [[reklama]] - Anna Mikulášková
* [[Srovnávače zboží]] - Eva Králíčková
* [[strategický marketing]] - Alena Brožová
* [[Text Mining]] - Kateřina Hořínková
* [[tradiční média]]- Kateřina Mrázová
* [[Zákon o některých službách informační společnosti]] (Antispamový zákon) - Petr Manasek
* [[Zákon o ochraně osobních údajů]] - Jiří Krišpin
* [[ZOOT]] - Petr Manasek

===Učitelé a technologie: mezi tradičním a moderním pojetím===
* [[behaviorismus]] - Michaela Sedláková
* [[didaktika]] - Radka Vybíralová
* [[dotazník]] - Eliška Hrabalová
* [[etika]]- Kamila Brablíková
* [[Generation Y]]-Eva Fukarova
* [[Grantová agentura ČR]] - Andrea Mizerová
* [[ICT]]- Vendula Škrabalová
* [[konvergence]] - Martina Snížková
* [[kvalitativní výzkum]] - Jana Chlanová
* [[kvantitativní výzkum]] - Radka Vybíralová
* [[kybernetika]] - Jakub Procházka
* [[mentální mapa]] - Monika Machovská
* [[motivace]] - Magdalena Kahounová
* [[pedagogika]] - Marie Vlčková
* [[pozorování]] - Dominika Kopčanská
* [[případová studie]] - Jana Chlanová
* [[rozhovor]] - Kamila Burdová
* [[teorie systémů]] - Veronika Lužová
* [[učební pomůcky]] - Ilona Děchtěrenková
* [[vedení]] (lidí) - Kristyna Machackova
* [[VOIP]] - Kateřina Hořínková
* [[výukové metody]] - Věra Adámková
* [[výzkum]] - Renata Valentová
* [[vzdělávání učitelů]] - Markéta Homolová

===Ženy v IT===
* [[Ada Lovelace]] - Šimon Vích
* [[ELIZA]] - Libor Juhaňák
* [[ENIAC]] - Pavel Navrátil
* [[Evropská komise]] - Barbora Blahová
* [[feminismus]]-Lucie Kořistková
* [[Charles Babbage]] - Vladimíra Pešková
* [[informační společnost]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[IT Girls]] (projekt) - Eva Güntherová
* [[John Stuart Mill]] - Lenka Matušková
* [[Joseph Weizenbaum]] - Daniel Šváb
* [[manažer]] - Renata Valentová
* [[programovací jazyk]] - Marta Pavlovská
* [[sociologie]] - Pavla Bárnetová
* [[Ulrich Beck]] - Šimon Vích
* [[Zkus IT]] (projekt)- Radka Hošáková

===Poznámky k novosti nových médií===
* [[epistemologie]] - Pavla Doleželová
* [[futurologie]] - Tomáš Janypka
* [[internet]] - Martina Snozová
* [[konzervatismus]]- Kamila Brablíková
* [[kyberkultura]] - Michal Kunrt
* [[NSFNET]] - Eva Mlynářová
* [[pragmatismus]] - Katarína Hečková
* [[Rada Evropy]] - Kateřina Mrázová
* [[třetí vlna]] - Tereza Honsová

===Location Based Service===
* [[Android]]-Tomáš Vorálek
* [[Galileo]] - Filip Šelong
* [[Google Latitude]] - Jiří Zeman
* [[GPS]] (Global Positioning systém)- Jaroslav Bednář
* [[iPhone]] - Petr Chocholáč
* [[Mashup]] - Petra Besperátová
* [[mikroformát]] - Veronika Rychtová
* [[PHP]] (Hypertext Preprocessor) - Jaroslav Kvasnica
* [[RDF]] (Resource Description Framework ) - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[RFID]] (Radio Frequency Identification) - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[rozšířená realita]] - Marie Zagorová
* [[smartphone]] - Daniel Šváb
* [[spam]] - Lenka Čípková
* [[URL]] (Uniform Resource Locator) - Jiří Zeman
* [[Wi-Fi]] - Daniel Hübner
* [[XML]] (Extensible Markup Language) - Lukáš Prorok

===Getting Things Done===
* [[Brainstorming]] - Jana Vymetalova
* [[coaching]] - Renata Borková
* [[Flow]] (Mihaly Csikszentmihalyi) - Jana Vymetalova
* [[frustrace]] - Marie Sýkorová
* [[myšlenková mapa]]- Hana Dvořáková
* [[Pomodoro]] (metoda) - Mirka Sudová
* [[pravidlo 2 minut]] - Petr Věžník
* [[projekt]] - Hana Dvořáková
* [[stres]] - Eva Petrášová
* [[Time Management]]- Renata Borková
* [[webová stránka]] - Eliška Hrabalová

===Jak (ne)hledat investora===
* [[arbitr]] Jana Procházková
* [[e-čtečka]] Lenka Skalická
* [[fúze]] - Jana Procházková
* [[iPad]] - Jan Růžička
* [[makroekonomika]] - Lenka Pokorná

===Autorské právo a knihovny===
* [[autorské dílo]] - Tomáš Messerschmidt
* [[copyright]] - Petr Hejtmánek
* [[DILIA]] - Hana Habermannová
* [[OSA]] (Ochranný svaz autorský)- Jana Pražienková
* [[P2P]] (Peer-to-peer) - Antonín Pokorný
* [[torrent]] - Petra Besperátová
* [[volné dílo]] - Marta Janošová

===Komunitní role knihoven===
* [[etnikum]] - Petr Hejtmánek
* [[knihovní řád]] - Kamila Rýdlová
* [[knihovní služby]] - Kamila Rýdlová
* [[komunita]] - Magda Šallaiová
* [[nonverbální komunikace]] - Lucie Kaloudová
* [[sociální komunikace]] - Marie Indráková
* [[syndrom vyhoření]] - Miroslava Tichá

===Informace jako politické téma===
* [[CI]] (Competitive Intelligence) - Tomáš Ocásek
* [[Cloud Computing]] - Antonín Pokorný
* [[demokracie]] - Martina Snozová
* [[e-podpis]] - Lenka Pokorná
* [[GPL]] (General Public License) - Jakub Hradil
* [[monopol]] - Vrzalová Tereza
* [[Piratpartiet]] - Tomáš Marek
* [[povinný výtisk]] - Simona Stolařová
* [[svobodný přístup k informacím]] - Hana Janečková
* [[warez]] - Igor Hlaváč
* [[WikiLeaks]] - Jiří Beran

===Národní úložiště šedé literatury===
* [[digitální repozitář]] - Věra Adámková
* [[NUSL]] (Národní úložiště šedé literatury - projekt) - Michaela Ficnarová
* [[šedá literatura]] - Marie Vlčková
* [[typologie dokumentů NUŠL]] - Michaela Ficnarová

==Blok expertů - jaro 2010==
===Náboženství v kyberprostoru===
* [[antikultovní hnutí]] - Marie Indráková
* [[computer cult]] - Vendula Škrabalová
* [[computer mediated communication]] - Libor Juhaňák
* [[Falun Gong]] - Lenka Vostalová
* [[Heaven's Gate]] (náboženská skupina) - Magdaléna Švancarová
* [[kybermagie]] - Zdeněk Nešpor
* [[kybernáboženství]] - Adriana Petríkovičová
* [[kyberobřad]] - Monika Machovská
* [[kyberpohanství]] - Jana Pražienková
* [[kyberprostor]] - Věra Zelinková
* [[náboženství ve virtuálních světech]] - Lenka Veselá
* [[náboženství, církev, sekta, kult]] - Bára Buchtová
* [[náboženští radikálové a internet]] - Magda Fialová
* [[New Age]] - Lenka Veselá
* [[nové náboženské hnutí]] - Tereza Miškechová
* [[novopohanství]] - Kamila Burdová
* [[online religion]] (religion in cyberspace) - Kateřina Kapounová
* [[religion online]] (religion on cyberspace) - Kateřina Kapounová
* [[Segmented Polycentric Integrated Network]] - Tomáš Marek
* [[sociologie náboženství]] - Katarina Mydliarova
* [[technopesimismus]] - Hana Nováková
* [[UFO kult]] - Jana Plotková
* [[Vesmírní lidé]] - Lenka Fatková

===SKIP jako profesní spolek a jeho význam pro (mladé) lidi z oboru===
* [[autorské právo]] a 1. elektronické dodávání dokumentů - Radmila Malá; 2. počítačové programy - Lenka Otipková
* [[Autorský zákon]] - Jiří Krišpin
* [[Biblioweb]] - Andrea Mizerová
* [[Březen - měsíc čtenářů]] - Daniel Šváb
* [[Březen - měsíc internetu]] - Marcela Střelcová
* [[Březen - měsíc knihy]] - Alena Brožová
* [[Cena českých knihovníků]] - Magda Malenová
* [[ČK Modrý štít]] - Jaroslava Králová
* [[Den pro dětskou knihu]] - Lucie Kořistková
* [[EBLIDA]] (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations) - Denisa Janotová
* [[Grand Biblio]] - Alexandra Dvořáková
* [[IFLA]] (International Federation of Library Associations and Institutions) - Šimon Vích
* [[Kamarádka knihovna]] - Kristýna Vohlídková
* [[Kde končí svět]] - Karolína Žáková
* [[Klub dětských knihoven]] - Simona Macháčková
* [[Kniha mého srdce]] - Marie Vlčková
* [[Knihovna mého srdce]] - Katka Miklíková
* [[Knihovna roku]] - Anna Kultová
* [[Knihovní zákon]] - Eva Fukarová
* [[Knihovnický happening]] - Alžběta Škytová
* [[Knihovnický institut NK ČR]] - Věra Bertha Večeřová
* [[knihovník]] - Jaroslav Bednář
* [[Komise knihovníků Asociace muzeí a galerií ČR]] - Marta Konířová
* [[komunitní funkce knihoven]] - Věra Bertha Večeřová
* [[Magnesia Litera]] - Jitka Bugajevová
* [[marketing]] - Kateřina Štruncová
* [[Město čte knihu]] - Michaela Ficnarová
* [[Národní knihovna ČR]] - Kristýna Vohlídková
* [[Noc s Andersenem]] - Radka Vybíralová
* [[paměťové instituce]] - Irma Friedlová
* [[PIK]] (Projekt internetizace knihoven)- Blanka Odutová
* [[PR]] (Public relations) - Vanda Gřešáková
* [[Safer Internet]] - Lenka Kvapilová
* [[Týden čtení]] - Pavla Macháčková
* [[Týden knihoven]] - Radka Vybíralová
* [[Velké říjnové společné čtení]] - Helena Orálková
* [[VISK]] (Veřejné informační služby knihoven) - Jitka Bugajevová
* [[Výstavba a rekonstrukce knihoven]] (databáze) - Jana Pražienková

===Manažerské informační systémy===
* [[Adobe Flash]] - Vojta Pilař
* [[Business Intelligence]] - Šimon Vích
* [[CRM]] (Customer Relationship Management) - Renata Borková
* [[Data Mining]] - Kristýna Svobodová
* [[ERP]] (Enterprise Resource Planning systems) - Jirka Zeman
* [[HRIS]] (Human Resources Information System) - Veronika Karásková
* [[informace]] - Kamila Jobová
* [[informační management]] - Lenka Divišová
* [[informační systém]] - Petr Vorel
* [[intranet]] - Marie Sýkorová
* [[ISO 9000]] - Milan Spisar
* [[JIT systém]] (Just-in-time systém) - Michaela Sedláková
* [[management]] - Kristýna Macháčková
* [[manažerský informační systém]] - Michal Kiesel
* [[RIA]] (Rich Internet Application) - Lenka Pokorná
* [[SAP]] (Systems - Applications - Products in data processing) - Jirka Zeman
* [[Talent Management]] - Jan Růžička

===OPAC 2.0 v českých podmínkách===
* [[akvizice]] - Eva Králíčková
* [[AquaBrowser]] - Tonda Pokorný
* [[Blind Friendly]] - Miroslava Tichá
* [[Clavius]] - Marie Vlčková
* [[cookie]] - Jaroslav Kvasnica
* [[CSS]] (kaskádové styly) - Petr Fiala
* [[databáze]] - Magdalena Kahounová
* [[DDS]] (Document Delivery Service) - Simona Chudobová
* [[digitální knihovna]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[Google Docs]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[ISBD]] - Gabriela Obstová
* [[LANius]] - Alexandra Dvořáková
* [[LibraryThing]] - Tonda Pokorný
* [[MVS]] - Simona Stolařová
* [[RSS kanál]] - Lenka Damborská
* [[SKAT]] (Sdružení uživatelů systému LANius) - Radmila Malá
* [[SQL]] - Petr Fiala
* [[tenký klient]] - Magda Fialová
* [[wiki]] - Kateřina Kocábová

===Soustružníci lidských duší===
* [[bibliobus]] - Marta Pavlovská
* [[cenzura knihoven]] - Renata Borková
* [[cenzura literatury]]: 1. cenzura literatury v letech 1945-1989 - Ludmila Bábíková
* [[Česká literatura]] (časopis) - Monika Holoubková
* [[čtenářství]] - Veronika Karásková
* [[Fučíkův odznak]] - Miroslav Blažek
* [[HSTD]] (Hlavní správa tiskového dohledu) - Jana Procházková
* [[kolektivní paměť]] - Tereza Honsová
* [[Libri Prohibiti]] - Monika Janků
* [[modelování čtenáře]] (50. léta 20. století) - Tereza Živná
* [[normalizace]] - Ludmila Bábíková
* [[Proces se "zelenou internacionálou"]] - Markéta Homolová
* [[sociální kontrola]] - Lumír Czech
* [[sovětizace české literatury]] - Eva Holubcová
* [[Tuchlovické hnutí]] - Jana Procházková
* závadná literatura
** [[braková literatura]] - Hana Janečková
** [[dekadentní literatura]] - Kateřina Kašíková
** [[existencionalismus]] - Dominika Kopčanská
** [[pornografická literatura]] - Matěj Rajnošek
** [[úniková literatura]] - Hana Ohlídalová

===Využití webu 2.0 v komerční sféře - jak sociální média mění vztahy firem a zákazníků===
* [[algoritmus]] - Petr Věžník
* [[bannerová slepota]] - David Koval
* [[blog]] - Ilona Děchtěrenková
* [[Crowdsourcing]] - Tomáš Messerschmidt
* [[Delicious]] - Filip Šubrt
* [[e-mail]] - Emil Budín
* [[Facebook]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[IM (Instant messaging)]] - Emil Budín
* [[Last.fm]] - Filip Šelong
* [[Mystery Shopping]] - Pavla Macháčková
* [[Produsage]] - David Němeček
* [[Second Life]] - zpracováno mimo BE
* [[SEO]] (optimalizace pro vyhledávače) - Viliam Vateha
* [[sociální média]] - Chytková, Dagmar
* [[sociální sítě]] - Táňa Nývltová
* [[Twitter]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[web 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů
* [[YouTube]] - Daniel Hübner

===Digitální knihovna Manuscriptorium===
* [[bibliografický záznam]] - Radka Hošáková
* [[digitalizace]] - Martina Snížková
* [[digitální archiv]] - Renata Valentová
* [[Digitální knihovna Český parlament]] - Irma Friedlová
* [[dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů]] - Alžběta Lukšů
* [[ENRICH]] - Petra Besperátová
* [[harddisk]] - Kamila Horáková
* [[inkunábule]] - Alena Sedláčková
* [[JPEG]] - Jiří Křupala
* [[Manuscriptorium]] - Renata Valentová
* [[MARC]] - Tomáš Fendrich
* [[Memory of the World]] - Alžběta Lukšů
* [[metadata]] - Jiří Beran
* [[papyrus]] - Katarína Hečková
* [[pergamen]] - Ilona Děchtěrenková
* [[rozlišení]] - Tomáš Fendrich
* [[skenování]] - Michal Kunrt

===Jak se dělá a provozuje konsorcium na zpřístupnění EIZ pro VaV v ČR; služby a provoz nové NTK===
* [[Elektronická knihovna časopisů]] (Elektronische Zeitschriftenbibliothek) - Eva Husáková
* [[Elsevier Science]] - Stanislava Šeböková
* [[HTML]] (HyperText Markup Langure) - Iveta Levová
* [[INFOZ]] - Alena Fafková
* [[nakladatel]] - Monika Beránková
* [[Občanský zákoník]] - Marie Sýkorová
* [[Rada pro výzkum, vývoj a inovace]] - Eva Husáková
* [[Science Direct]] - Michal Kiesel
* [[SCOPUS]] - Alena Fafková
* [[VPK]] (Virtuální polytechnická knihovna) - Monika Beránková

===Proč jsou informace v informačním věku téměř bezcenné===
* [[hypertext]] - Petr Hejtmánek
* [[Long Tail]] - Jakub Alt
* [[Moorův zákon]] - Jiří Šprdlík
* [[PageRank]] - Peter Kahoun
* [[webová analytika]] - Tomáš Bouda
* [[Yahoo]] - Lenka Pokorná
* [[zpětný odkaz]] - Petr Hejtmánek

===Škola 2.0 beta===
* [[Action Learning]] - Lenka Janská
* [[e-learning]] - Markéta Kulíková
* [[e-tutor]] - Markéta Kulíková
* [[informační vzdělávání]] - Monika Malečková
* [[interaktivní výuka]] - Lenka Janská
* [[LMS]] (Learning Management System) - Petra Besperátová
* [[Moodle]] - vytvořeno mimo Blok expertů (Hana Čechová)
* [[netiketa]] - Lenka Šatavová

===Knihovník v 21. století===
* [[informační gramotnost]] - Hana Holoubková
* [[klíčové kompetence]] - Gabriela Srbecká
* [[Koncepce rozvoje knihoven]] - Natálie Dočkalová
* [[Rámcové vzdělávací programy]] - Gabriela Srbecká

===eBooks on Demand===
* [[eBook]] - Magda Šallaiová
* [[eBooks on Demand]] (projekt) - Hana Habermannová
* [[eBooks on Demand]] (služba) - Stanislava Midrlová

[[Kategorie:KISK:Kurzy|Blok expertů]]

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T22:25:49Z

Jan Hrabal: /* Jaké jsou výhody a nevýhody? */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech se od respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s. 191 - 202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Jak už bylo výše uvedeno, nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu společně s dotazníky nebo rozhovory.
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawthornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o nenarušení přirozeného prostředí zkoumaného subjektu.
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat, jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”, Pokud chceme zjistitzpůsob interakce zkoumané osoby nebo skupiny osob s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit určité scénáře nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky o tom, na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila, a jaké funkce se musí u produktu, služby nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví, že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak je schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy, které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost, jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se narozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie, musí se tedy zabránit jejich vlivu na subjekty výzkumu, aby nedošlo k Hawthornově efektu (viz. výše). Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili, a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994. s. 377-392.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T22:24:48Z

Jan Hrabal: /* Jaké jsou výhody a nevýhody? */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech se od respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s. 191 - 202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Jak už bylo výše uvedeno, nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu společně s dotazníky nebo rozhovory.
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawthornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o nenarušení přirozeného prostředí zkoumaného subjektu.
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat, jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”, Pokud chceme zjistitzpůsob interakce zkoumané osoby nebo skupiny osob s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit určité scénáře nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky o tom, na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila, a jaké funkce se musí u produktu, služby nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví, že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak je schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy, které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost, jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se narozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie, aby subjekty výzkumu nebyly ovlivněny (Hawthornův efekt - viz. výše). Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili, a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994. s. 377-392.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T22:09:10Z

Jan Hrabal: /* Kdy je vhodné tuto metodu využít? */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech se od respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s. 191 - 202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Jak už bylo výše uvedeno, nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu společně s dotazníky nebo rozhovory.
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawthornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o nenarušení přirozeného prostředí zkoumaného subjektu.
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat, jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”, Pokud chceme zjistitzpůsob interakce zkoumané osoby nebo skupiny osob s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit určité scénáře nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky o tom, na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila, a jaké funkce se musí u produktu, služby nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví, že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak je schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy, které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost, jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se narozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994. s. 377-392.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:55:00Z

Jan Hrabal: /* Kdy je vhodné tuto metodu využít? */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech se od respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s. 191 - 202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Jak už bylo výše uvedeno, nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:54:27Z

Jan Hrabal: /* Kdy je vhodné tuto metodu využít? */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech se od respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s. 191 - 202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Jak už bylo výše uvedeno, nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:54:07Z

Jan Hrabal: /* Kdy je vhodné tuto metodu využít? */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech se od respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s. 191 - 202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Jak už bylo výše uvedeno, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:50:32Z

Jan Hrabal: /* Úvod a charakteristika */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech se od respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s. 191 - 202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:48:31Z

Jan Hrabal: /* Úvod a charakteristika */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s. 191 - 202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:48:05Z

Jan Hrabal: /* Použité zdroje */

== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[5]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? ==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[4, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[4, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.96]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[4, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[4, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[4, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK ==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[6]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99. ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:24:50Z

Jan Hrabal: /* Jak takový výzkum probíhá?[6] (Honza) */

PRACOVNÍ VERZE

co je ještě třeba: Honza dopíše svou část, ocituje a strukturuje
Lukáši, ty bys mohl taky ocitovat svoje a trosku to rozhazet, at to neni 1 blok textu
Pak ocitovat 1. část (Martin? nevim kdo to psal a z ceho vychazel)
Az to bude cely ocitovany a ve finani podobe tak to jeste jednou precist, pohlidat si duplicity nebo pripadny blbosti a udelat korekturu. Potom ta prezentace
== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? (Honza) ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.[[#Použité zdroje|[6]]]

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.) ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[5, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[5, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.???]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[5, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[5, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[5, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[7]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99 ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#MALÍKOVÁ, Eva. ''Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:24:19Z

Jan Hrabal: /* Jak takový výzkum probíhá? (Honza) */

PRACOVNÍ VERZE

co je ještě třeba: Honza dopíše svou část, ocituje a strukturuje
Lukáši, ty bys mohl taky ocitovat svoje a trosku to rozhazet, at to neni 1 blok textu
Pak ocitovat 1. část (Martin? nevim kdo to psal a z ceho vychazel)
Az to bude cely ocitovany a ve finani podobe tak to jeste jednou precist, pohlidat si duplicity nebo pripadny blbosti a udelat korekturu. Potom ta prezentace
== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá?[[#Použité zdroje|[6]]] (Honza) ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.) ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[5, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[5, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.???]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[5, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[5, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[5, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[7]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99 ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#MALÍKOVÁ, Eva. ''Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:20:31Z

Jan Hrabal: /* Použité zdroje */

PRACOVNÍ VERZE

co je ještě třeba: Honza dopíše svou část, ocituje a strukturuje
Lukáši, ty bys mohl taky ocitovat svoje a trosku to rozhazet, at to neni 1 blok textu
Pak ocitovat 1. část (Martin? nevim kdo to psal a z ceho vychazel)
Az to bude cely ocitovany a ve finani podobe tak to jeste jednou precist, pohlidat si duplicity nebo pripadny blbosti a udelat korekturu. Potom ta prezentace
== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? (Honza) ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.) ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[5, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[5, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.???]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[5, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[5, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[5, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[7]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99 ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#MALÍKOVÁ, Eva. ''Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). ''Handbook of Qualitative Research.'' Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:18:55Z

Jan Hrabal: /* Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.) */

PRACOVNÍ VERZE

co je ještě třeba: Honza dopíše svou část, ocituje a strukturuje
Lukáši, ty bys mohl taky ocitovat svoje a trosku to rozhazet, at to neni 1 blok textu
Pak ocitovat 1. část (Martin? nevim kdo to psal a z ceho vychazel)
Az to bude cely ocitovany a ve finani podobe tak to jeste jednou precist, pohlidat si duplicity nebo pripadny blbosti a udelat korekturu. Potom ta prezentace
== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? (Honza) ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování (tzv. Hawtornův efekt). Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.) ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[5, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[5, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.???]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[5, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[5, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[5, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[7]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99 ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#MALÍKOVÁ, Eva. ''Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). Handbook of Qualitative Research. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:17:04Z

Jan Hrabal: /* Jak takový výzkum probíhá? (Honza) */

PRACOVNÍ VERZE

co je ještě třeba: Honza dopíše svou část, ocituje a strukturuje
Lukáši, ty bys mohl taky ocitovat svoje a trosku to rozhazet, at to neni 1 blok textu
Pak ocitovat 1. část (Martin? nevim kdo to psal a z ceho vychazel)
Az to bude cely ocitovany a ve finani podobe tak to jeste jednou precist, pohlidat si duplicity nebo pripadny blbosti a udelat korekturu. Potom ta prezentace
== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? (Honza) ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh.

Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace.

Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí.

Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování. Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.) ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[5, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[5, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.???]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[5, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[5, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[5, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[7]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99 ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#MALÍKOVÁ, Eva. ''Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). Handbook of Qualitative Research. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:14:12Z

Jan Hrabal: /* Použité zdroje */

PRACOVNÍ VERZE

co je ještě třeba: Honza dopíše svou část, ocituje a strukturuje
Lukáši, ty bys mohl taky ocitovat svoje a trosku to rozhazet, at to neni 1 blok textu
Pak ocitovat 1. část (Martin? nevim kdo to psal a z ceho vychazel)
Az to bude cely ocitovany a ve finani podobe tak to jeste jednou precist, pohlidat si duplicity nebo pripadny blbosti a udelat korekturu. Potom ta prezentace
== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? (Honza) ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh. Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace. Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí. Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování. Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.) ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[5, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[5, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.???]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[5, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[5, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[5, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[7]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99 ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#MALÍKOVÁ, Eva. ''Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#ADLER, Patricia A. and Peter ADLER. “Observational Techniques.” In Denzin, Norman K. and Yvonna S. Lincoln, (eds.). Handbook of Qualitative Research. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1994.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:13:36Z

Jan Hrabal: /* Jak takový výzkum probíhá? (Honza) */

PRACOVNÍ VERZE

co je ještě třeba: Honza dopíše svou část, ocituje a strukturuje
Lukáši, ty bys mohl taky ocitovat svoje a trosku to rozhazet, at to neni 1 blok textu
Pak ocitovat 1. část (Martin? nevim kdo to psal a z ceho vychazel)
Az to bude cely ocitovany a ve finani podobe tak to jeste jednou precist, pohlidat si duplicity nebo pripadny blbosti a udelat korekturu. Potom ta prezentace
== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? (Honza) ==

V průběhu výzkumného procesu se střídají různé aktivity. Zaprvé se musí určit místo, kde pozorování bude probíhat. Výzkumník může mít zájem o určité místo, kde sleduje vybrané chování nebo takové místo, kde má snadný přístup. Prostředí by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Musí se zajistit přístup (může se jednat o budovy, kde je potřebná autentizace, místnost, ve které by se jej lidé ptali, co tam dělá – ve školce, v knihovně se domluvit s vedením etc.), může začít s pozorováním. Pakliže se na pozorování nepodílí jediná osoba, ale výzkumný tým, je potřeba se předem domluvit na spolupráci, na jednotlivých rolích nebo na tom, která osoba má co pozorovat. Pozorovatel do situace nezasahuje a neovlivňuje jeho průběh. Dále je definován předmět pozorování – co má být dokumentováno. Někteří pozorovatelé se při zapisování údajů mohou řídit volnou asociací, jiní formou strukturovanou. Všechny záznamy musí obsahovat odkazy na pozorované účastníky, jejich chování, interakce, rutiny, rituály, časové prvky a sociální organizace. Jakmile se pozorovatel více přizpůsobí situaci, může se zaměřit na typičnost prostředí, soustředí bližší a užší pozornost na určité procesy. Během této fáze se mohou objevit výzkumné otázky, které mohou ovlivnit budoucí průběh výzkumu a tvarovat typologie. To se vyvine v selektivní (vybrané) pozorování. Výzkumníci cílevědomě zavádí hlavní aspekty, charakteristiky a vztahy. Sbírání dat pokračuje až do té doby, kdy se dosáhne teoretické saturace. To znamená, kdy obecné rysy nových poznatků nahradí ty předchozí. Data jsou analyzována, od konceptualizace až po komparaci se stávajícími modely v literatuře. Pozorovatelé formulují hypotézy a teorie.

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování. Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.) ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[5, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[5, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.???]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[5, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[5, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[5, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[7]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99 ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#MALÍKOVÁ, Eva. ''Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#FORET, Miroslav a Jana STÁVKOVÁ. Marketingový výzkum: jak poznávat své zákazníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 159 s. ISBN 8024703858.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

Nezúčastněné pozorování

2012-10-12T21:12:47Z

Jan Hrabal: /* Úvod a charakteristika */

PRACOVNÍ VERZE

co je ještě třeba: Honza dopíše svou část, ocituje a strukturuje
Lukáši, ty bys mohl taky ocitovat svoje a trosku to rozhazet, at to neni 1 blok textu
Pak ocitovat 1. část (Martin? nevim kdo to psal a z ceho vychazel)
Az to bude cely ocitovany a ve finani podobe tak to jeste jednou precist, pohlidat si duplicity nebo pripadny blbosti a udelat korekturu. Potom ta prezentace
== Úvod a charakteristika ==

Pozorování se řadí jak ke kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové.
Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:
* Skryté x otevřené.
* Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
* Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
* Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
* Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:
*Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
*Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
*Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
*Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.
Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků.[[#Použité zdroje|[2, s.202]]]

== Jak takový výzkum probíhá? (Honza) ==

Důležitými faktory při nezúčastněném pozorování jsou:
# Vhodný výběr prostředí - To by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Například pokud provádíme výzkum v knihovně, měli bychom se nejdříve domluvit s vedením knihovny.
# Výběr zkoumaného vzorku - Klíčový bod výzkumu. Musíme jej přizpůsobit cíli našeho výzkumu. Například pokud budeme zkoumat využití počítačů v knihovnách důchodci, musíme vědět, že jejich věk není nižší než určitá stanovená hranice.

Obecně lze říci, že výzkumník je při pozorovacím aktu vybaven formulářem, zápisníkem či jiným nosičem, do kterého zapisuje. Je předem instruován o tom, co má sledovat a zapisovat. (MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 9788024731483.) Zápisy mohou mít předpřipravenou osnovu, body nebo určitou posloupnost podle které se výzkumník řídí. Výzkumník může mít s sebou pochopitelně jen prázdný list. Neovlivňuje průběh a ani do situace nijak nezasahuje.
Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech.

== Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)==

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo.

Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory .
Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování. Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu
Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,záznamový arch” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy[[#Použité zdroje|[1, s.95]]], nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek.

Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu.

S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace.

Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.[[#Použité zdroje|[1, s.97]]]

== Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.) ==

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).[[#Použité zdroje|[5, s.110]]]

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.[[#Použité zdroje|[5, s.111]]] Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.[[#Použité zdroje|[3, s.192]]] Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.[[#Použité zdroje|[1, s.???]]] To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.[[#Použité zdroje|[5, s.119]]]

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.[[#Použité zdroje|[5, s.112]]] Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.[[#Použité zdroje|[5, s.124]]] Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.[[#Použité zdroje|[3, s.193]]] Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

== Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)==

=== Nerušivé pozorování u referenčního pultu ===
Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech:
#byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům
#porušoval některé etické konvence (viz níže)
Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků.

Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance.

Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.[[#Použité zdroje|[3, s.195-196]]]

=== Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání ===
Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem.

Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné).
Při sledování získáváme 4 typy chování:
* fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti)
* rychlé pohyby mezi fixacemi
* fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci
* míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity[[#Použité zdroje|[3, s.196-197]]]

=== Výběr místa a pohyb studentů v knihovně ===
Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory.

Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují.
Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů.

Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé.

Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.[[#Použité zdroje|[3, s.194-195]]]

=== Usability testing knihovního katalogu ===
Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem.

Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší.

Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).[[#Použité zdroje|[7]]]

==Použité zdroje==
#REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. s.94-99 ISBN 978-80-247-3006-6.
#HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
#WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science''. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
#MALÍKOVÁ, Eva. ''Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních''. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
#BECK, Susan E a Kate MANUEL. ''Practical research methods for librarians and information professionals''. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
#FORET, Miroslav a Jana STÁVKOVÁ. Marketingový výzkum: jak poznávat své zákazníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 159 s. ISBN 8024703858.
#''Usability Testing at Florida International University Libraries'' [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm

KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/ukol1

2012-09-27T08:24:31Z

Jan Hrabal: /* Nezúčastněné pozorování */

'''''Zadání úkolu'''''

Pravidla zapisování:

#Jedno téma zpracovává vždy skupina 4-6 lidí.
#Vyberte si téma které chcete zpracovávat a připište se pod něj.
#Kdo se zapíše dříve, má přednost.
#Téma zpracujte přímo zde na WIKI.
#Používejte doporučenou literaturu, ale můžete si vyhledat i vlastní zdroje.
#Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, dodržujte citační etiku (!)
#Zpracovaný text by měl na WIKI viset nejpozději 12. října 2012 o půlnoci.
#Zpracované téma by mělo obsahovat především odpovědi na následující otázky:

**Co je pro daný design výzkumu charakteristické?
**Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?
**Jaké jsou výhody a nevýhody?
**Jak takový výzkum probíhá?
**Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK? (Vyberte 2-4 výzkumy na základě referencí z literatury nebo vyhledáním v odborných databázích (můžete využít např. Science Direct - časopis ''Library & Information Science Research'') - u každého výzkumu popište stručně, jak byla metoda využita)

'''''Připravte si krátkou prezentaci (cca 10 minut) na hodinu 13. října 2012. Na prezentaci by měla být přítomna nejméně polovina skupiny, která téma tvořila.'''''

== Případové studie ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 7)

Zpracovávají:

Anna Stránská

Adriana Fujková

Katarína Filičková

Olina Senčáková

== Longitidunální výzkum ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 9)

Zpracovávají:

== Delphi metoda ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 10)

Zpracovávají:

Kateřina Šťastná

== Analýza dokumentů a artefaktů ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 17), Reichel (2009, kap. 5.3)

Zpracovávají:

Tereza Fussová

Dana Katrňáková

Lada Ambrožová

Jana Doupovcová

Gabriela Tšponová

Lukáš Kisler

== Analýzy logů (statistika webu) ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 18)

Zpracovávají:

Jaromír Červený

Monika Dobešová

Matej Kucharovic

Petr Zapletal

Andrea Prokopová

== Uživatelské testování ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 19), Beck & Manuel (2008, kap. 5)

Zpracovávají:

Lucia Barthová

== Zúčastněné pozorování ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 20), Beck & Manuel (2008, kap. 5), Reichel (2009, kap. 5.1)

Zpracovávají:

Michaela Kouřilová

Martina Filová

Marie Pučálková

Michal Kaláb

== Nezúčastněné pozorování ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 20), Powell (2004, kap. 5), Beck & Manuel (2008, kap. 5), Foret (2008, kap. 4.4), Reichel (2009, kap. 5.1)

Zpracovávají:

Lukáš Strouhal

Lukáš Závodný

Veronika Skuhrovcová

Michala Mádlová

Roman Novotný

Jan Hrabal

== Výzkumné deníky ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 21)

Zpracovávají:

Martina Vaňková

== Kvalitativní rozhovory – polostrukturované a nestrukturované ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 23 a 24), Beck & Manuel (2008, kap. 4)

Zpracovávají:

Kateřina Veselá

Eva Mertová

Karolína Krbcová

== Focus Groups ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 25), Beck & Manuel (2008, kap. 4)

Zpracovávají:

Martin Bartoš

Klára Tesařová

Vítězslav Rathouz

Martina Volavková

Jakub Horák

== Dotazníková šetření ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 26), Powell (2004, kap. 4, 5)

Zpracovávají:

Jozef Tkáčik

Martina Leitgebová

Jana Kantorová

Martina Musilová

Jana Vebrová

Michaela Trňáková

== Obsahová analýza ==

Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 29), Beck & Manuel (2008, kap. 6)

Zpracovávají:

== Bibliometrie ==

Doporučená literatura: Beck & Manuel (2008, kap. 7)

Zpracovávají:

Sovková Zdeňka

Kabai Laura

Chalupa Martin

Blaise Cronin

2012-05-25T12:03:01Z

Jan Hrabal:

{{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

{{Infobox Vědec
|jmeno = Blaise Cronin
[[Soubor:Cronin_3_12.jpg‎]]
|datum_narozeni = -
|misto_narozeni = -
|datum_umrti = -
|misto_umrti = -
|duvod_umrti = -
|pobyt = USA
|rodina = -
|obcanstvi = -
|skola = Trinity College Dublin; The Queen's University of Belfast; Queen Margaret University College
|pracoviste = Indiana University Bloomington
|znamy_diky = Vědecká komunikace, citační analýzy, kybermetrie, informační a znalostní management, konkurenční analýza, strategická inteligence ad.
|oceneni = viz. níže
}}
'''Blaise Cronin''' je profesor informační vědy na School of Library and Information Science na Univerzitě v Indianě. Externě vyučuje na univerzitě v Londýně a Edinburghu. Je šéfredaktorem časopisu The American Society for Information Science & Technology.

Profesor Cronin je autorem/editorem více než 300 výzkumných článků, monografií, technických zpráv, konferenčních článků a dalších publikací. Jeho práce a výzkum se soustředí na spolupráci ve vědě, vědeckou komunikaci, citační analýzu, systém akademického hodnocení, kybermetrii - průnik informační vědy a sociálních studií vědy. Dále značně publikoval na témata jako informační válka, informační a znalostní management, konkurenční analýza a strategická inteligence. Recenzuje časopisecké články a knihy.
Má mnoho zahraničních zkušeností, působil na šesti světadílech ve více než 30 zemích.

== Vzdělání ==

V roce 1971 získal magisterský titul na Trinity College v Dublinu. Další studia absolvoval na Queen's University of Belfast, kde v roce 1983 získal PhD. titul v oboru informační věda. O 14 let později mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Queen Margaret University College v Edinburghu a rok na to jej Queen´s University v Belfastu jmenovala doktorem věd.

== Pracoviště ==

V letech 1980 - 1985 pracoval v Londýně v Asociaci pro informační management jako hlavní výzkumný pracovník. Poté až do r. 1991 vyučoval informační vědu na Univerzitě Strathclyde v Glasgow. Od téhož roku až do r. 2011 (s přerušením v letech 2003 - 2004) byl děkanem na Univerzitě v Indianě, kde i nyní působí. Navíc byl mezi lety 1996 - 1997 ředitelem pro Plánování dálkového vzdělávání (Distance Education Planning). Devět let pracoval také jako redaktor v Annual Review of Information Science and Technology.

==Základní texty==

Ve svém článku ''Using the h-Index to rank influential information scientists'' autoři Blaise Cronin a Lokman Meho aplikují nové bibliometrické měřítko – ''h''-Index – v literatuře informační vědy. ''H''-Index (''h'' podle Hirsche) měří dopad výzkumných výstupů (články, monografie) jednotlivého vědce. Vědec má kupříkladu ''h''-Index roven 5, jestliže pět jeho článků bylo citováno alespoň pětkrát. Na amerických univerzitách mají nejvyšší h-Index informační vědci: N. Belkin a T. Saracevic 19, M. Bates 17, Ch. Borgman 15, B. Cronin a G. Marchionini 13, atd. (viz. článek). H-Index nám dává přídavné informace o dopadu vědce. Například Schamber a Eisenberg mají citační skóre 241 a 142, ale jejich h-Indexy jsou 5 respektive 8. Ačkoli je tedy Schamber více citován, Eisenberg má více děl, která měla větší dopad.<ref>CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354</ref>

Profesor Cronin se zabýval rovněž oblastí SCI (Science Citation Index), který je využitelný pro vyhledávání informací na vědecké (obecně kvalitní) úrovni. V článku ''Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis'' z roku 2001 kontempluje v širší míře nad citačním analyzováním a indexováním. Postuluje, že s nástupem webu s hypertextovým charakterem se nabízí rozsáhlejší možnosti indexování. Vyhledávácí webové systémy umožňují vystopovat také poděkování (aknowledgements) nebo rozptýlené příspěvky. Citační analýzy a inexace založené na webu by také podle Cronina mohly brát v úvahu přehlížené vstupy a vlivy techniků, poradců, důvěryhodných posuzovatelů a různých spolupracovníků. Píše o kontextové citační analýze a hlubokém propojení (deep linking), které nám umožní prozkoumat kontexty, ve kterých se objevují invokace.<ref>CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101</ref>

== Profesní aktivity ==

===Profesní afilace===
*American Association of University Professors
*American Society for Information Science & Technology
*Association for Computing Machinery
*International Society for Scientometrics and Informetrics
*Institute of Information Scientists
*Chartered Management Institute
*Library Association
*National Association of Scholars
*Royal Society for the Arts
*Strategic and Competitive Intelligence Professionals

===Poradce/konzultant===

*Asian Development Bank
*Association for Information Management
*Brazilian Ministry of Science & Technology
*British Council
*Chemical Abstracts Service
*Commission of the European Communities
*Her Majesty's Treasury
*Hewlett Packard
*Institute for Scientific Information
*Interrealty Corporation
*NATO
*UNESCO
*U.S. Department of Justice
*Světová banka

===Členství v redakčním představenstvu===

*Cybermetrics 1999-
*Information Research 2001-2010
*International Information and Library Review 1993-
*International Journal of Information Management 1986-
*Journal of the American Society for Information Science & Technology 2002-2008
*Journal of Competitive Intelligence and Management 2007-
*Journal of Informetrics 2006-
*The New Review of Academic Librarianship 1995-
*The New Review of Information and Library Research 1995-
*The New Review of Hypermedia and Multimedia Applications and Research 1995-
*Revista Espanola de Documentacion Cientifica 1989-

== Přehled ocenění ==

*1984, člen Library Association
*1988, člen Institutu informačních vědců
*1989, člen Institutu managementu
*1998, člen Královské filozofické společnosti (Royal Society of Arts)
*1999 - 2000, hostující profesor v oboru Informační management na Napier University v Edinburghu
*2000 -, hostující profesor na School of Computing na Napier University v Edinburghu
*1996 - 2003, hostující profesor v oboru Informační věda na Manchester Metropolitan University
*1999 -, profesor Informační vědy na Univerzitě v Indianě
*2006, ocenění za zásluhy od Americké společnosti informační vědy a technologie
*2007 - 2010, hostující profesor v oboru Matematická a informační věda na Univerzitě v Brightonu
*2007 -, čestný hostující profesor na City University v Londýně

==Dílo==
===Monografie===

:Cronin, B. The Hand of science: Academic writing and its rewards. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2005, pp. 214.
:Cronin, B. Jeremiad jottings. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2004, pp. 164.
:Cronin, B. Pulp friction. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2003, pp. 140.
:Cronin, B. The scholar’s courtesy: the role of acknowledgements in the primary communication process.
:London: Taylor Graham, 1995, pp. 124.
:Cronin, B. and Davenport, E. Elements of information management. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1991, pp. 207.
:Cronin, B. Library orthodoxies: a decade of change. London: Taylor Graham, 1991, pp. 248.
:Cronin, B. and Davenport, L. Post-professionalism: transforming the information heartland. London: Taylor Graham, 1988, pp. 342.
:Gudim, M. and Cronin, B. Anatomy of innovation: an analysis of innovation in the information services sector. London: British Library, 1987, pp. 52.
:Cronin, B. The transition years: new initiatives in the education of professional information workers. London: Aslib, 1984, pp. 60.
:Cronin, B. The citation process: the role and significance of citations in scientific communication. London: Taylor Graham, 1984, pp. 103.
:Rowbottom, M.E., Payne, A.W. and Cronin, B. The schools information retrieval (SIR) project. London: British Library, 1983, pp. 98.
:Vickers, P., Barry, S., Gilchrist, A., Cronin, B. and Gillman, P. Introducing IT in the district office. London: King's Fund, 1983, pp. 52.
:Cronin, B. The education of library-information professionals: a conflict of objectives? London: Aslib, 1982, pp. 58.
:Cronin, B. A national graphics resource centre for libraries in the UK. London: Aslib, 1981, pp. 79.

===Nejcitovanější články===
*CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using the ''h''-index to rank influential information scientistss. ''Journal of the American Society for Information Science and Technology''. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354
*CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. ''Journal of Information Science''. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101
*CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Hyperauthorship: A postmodern perversion or evidence of a structural shift in scholarly communication practices?. ''Journal of the American Society for Information Science and Technology''. 2001-02-01, roč. 52, č. 7, s. 558-569. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.1097.abs. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.1097.abs
*CRONIN, Blaise et al. Invoked on the web. ''Journal of the American Society for Information Science''. 2001-02-01, roč. 52, č. 7. ISSN 0002-8231.
*CRONIN, Blaise et al. The need for a theory of citing. ''Journal of Documentation''. 1981, roč. 37, č. 1, s. 16-24. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026703. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026703
*CRONIN, Blaise, Herbert SNYDER a Helen ATKINS. Comparative citation rankings of authors in monographic and journal literature: a study of sociology. ''Journal of Documentation''. 1997, roč. 53, č. 3, s. 263-273. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/EUM0000000007200. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/EUM0000000007200
*CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Citation-Based Auditing Of Academic-Performance. ''Journal of the American Society for Information Science''. 1994, č. 2. ISSN 0002-8231.
*CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Invisible Colleges and Iformation Transfer A Review and Commentary with Particular Reference to The Social Sciences. ''Journal of Documentation''. 1982, roč. 38, č. 3, s. 212-236. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026730. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026730
*CRONIN, Blaise, Debora SHAW a Kathryn LA BARRE. A cast of thousands: Coauthorship and subauthorship collaboration in the 20th century as manifested in the scholarly journal literature of psychology and philosophy. ''Journal of the American Society for Information Science and Technology''. 2003, roč. 54, č. 9, s. 855-871. ISSN 1532-2882. DOI: 10.1002/asi.10278. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.10278
*CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. E-Journal and Tenure. ''Journal of the American Society for Information Science''. 1995, č. 9. ISSN 0002-8231.

Jeho dílo dále čítá zrhuba 400 článků, kapitol, příspěvků ve sbornících apod.

== Poznámky ==
<references/>

==Použité zdroje==
Blaise Cronin Curriculum vittae. Dostupný z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cv/Cronin_CV_2012.pdf

Blaise Cronin. School of Library and Information Science, Indiana University [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/spotlight/index.php?facid=6

Blaise Cronin's Homepage [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cronin/index.html

Blaise Cronin

2012-05-25T12:02:37Z

Jan Hrabal:

{{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

{{Infobox Vědec
|jmeno = Blaise Cronin
[[Soubor:Cronin_3_12.jpg‎]]
|datum_narozeni = -
|misto_narozeni = -
|datum_umrti = -
|misto_umrti = -
|duvod_umrti = -
|pobyt = USA
|rodina = -
|obcanstvi = -
|skola = Trinity College Dublin; The Queen's University of Belfast; Queen Margaret University College
|pracoviste = Indiana University Bloomington
|znamy_diky = Vědecká komunikace, citační analýzy, kybermetrie, informační a znalostní management, konkurenční analýza, strategická inteligence ad.
|oceneni = viz. níže
}}
'''Blaise Cronin''' je profesor informační vědy na School of Library and Information Science na Univerzitě v Indianě. Externě vyučuje na univerzitě v Londýně a Edinburghu. Je šéfredaktorem časopisu The American Society for Information Science & Technology.

Profesor Cronin je autorem/editorem více než 300 výzkumných článků, monografií, technických zpráv, konferenčních článků a dalších publikací. Jeho práce a výzkum se soustředí na spolupráci ve vědě, vědeckou komunikaci, citační analýzu, systém akademického hodnocení, kybermetrii - průnik informační vědy a sociálních studií vědy. Dále značně publikoval na témata jako informační válka, informační a znalostní management, konkurenční analýza a strategická inteligence. Recenzuje časopisecké články a knihy.
Má mnoho zahraničních zkušeností, působil na šesti světadílech ve více než 30 zemích.

== Vzdělání ==

V roce 1971 získal magisterský titul na Trinity College v Dublinu. Další studia absolvoval na Queen's University of Belfast, kde v roce 1983 získal PhD. titul v oboru informační věda. O 14 let později mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Queen Margaret University College v Edinburghu a rok na to jej Queen´s University v Belfastu jmenovala doktorem věd.

== Pracoviště ==

V letech 1980 - 1985 pracoval v Londýně v Asociaci pro informační management jako hlavní výzkumný pracovník. Poté až do r. 1991 vyučoval informační vědu na Univerzitě Strathclyde v Glasgow. Od téhož roku až do r. 2011 (s přerušením v letech 2003 - 2004) byl děkanem na Univerzitě v Indianě, kde i nyní působí. Navíc byl mezi lety 1996 - 1997 ředitelem pro Plánování dálkového vzdělávání (Distance Education Planning). Devět let pracoval také jako redaktor v Annual Review of Information Science and Technology.

==Základní texty==

Ve svém článku ''Using the h-Index to rank influential information scientists'' autoři Blaise Cronin a Lokman Meho aplikují nové bibliometrické měřítko – ''h''-Index – v literatuře informační vědy. ''H''-Index (''h'' podle Hirsche) měří dopad výzkumných výstupů (články, monografie) jednotlivého vědce. Vědec má kupříkladu ''h''-Index roven 5, jestliže pět jeho článků bylo citováno alespoň pětkrát. Na amerických univerzitách mají nejvyšší h-Index informační vědci: N. Belkin a T. Saracevic 19, M. Bates 17, Ch. Borgman 15, B. Cronin a G. Marchionini 13, atd. (viz. článek). H-Index nám dává přídavné informace o dopadu vědce. Například Schamber a Eisenberg mají citační skóre 241 a 142, ale jejich h-Indexy jsou 5 respektive 8. Ačkoli je tedy Schamber více citován, Eisenberg má více děl, která měla větší dopad.<ref>CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354</ref>

Profesor Cronin se zabýval rovněž oblastí SCI (Science Citation Index), který je využitelný pro vyhledávání informací na vědecké (obecně kvalitní) úrovni. V článku ''Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis'' z roku 2001 kontempluje v širší míře nad citačním analyzováním a indexováním. Postuluje, že s nástupem webu s hypertextovým charakterem se nabízí rozsáhlejší možnosti indexování. Vyhledávácí webové systémy umožňují vystopovat také poděkování (aknowledgements) nebo rozptýlené příspěvky. Citační analýzy a inexace založené na webu by také podle Cronina mohly brát v úvahu přehlížené vstupy a vlivy techniků, poradců, důvěryhodných posuzovatelů a různých spolupracovníků. Píše o kontextové citační analýze a hlubokém propojení (deep linking), které nám umožní prozkoumat kontexty, ve kterých se objevují invokace.<ref>CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101</ref>

== Profesní aktivity ==

===Profesní afilace===
*American Association of University Professors
*American Society for Information Science & Technology
*Association for Computing Machinery
*International Society for Scientometrics and Informetrics
*Institute of Information Scientists
*Chartered Management Institute
*Library Association
*National Association of Scholars
*Royal Society for the Arts
*Strategic and Competitive Intelligence Professionals

===Poradce/konzultant===

*Asian Development Bank
*Association for Information Management
*Brazilian Ministry of Science & Technology
*British Council
*Chemical Abstracts Service
*Commission of the European Communities
*Her Majesty's Treasury
*Hewlett Packard
*Institute for Scientific Information
*Interrealty Corporation
*NATO
*UNESCO
*U.S. Department of Justice
*Světová banka

===Členství v redakčním představenstvu===

*Cybermetrics 1999-
*Information Research 2001-2010
*International Information and Library Review 1993-
*International Journal of Information Management 1986-
*Journal of the American Society for Information Science & Technology 2002-2008
*Journal of Competitive Intelligence and Management 2007-
*Journal of Informetrics 2006-
*The New Review of Academic Librarianship 1995-
*The New Review of Information and Library Research 1995-
*The New Review of Hypermedia and Multimedia Applications and Research 1995-
*Revista Espanola de Documentacion Cientifica 1989-

== Přehled ocenění ==

*1984, člen Library Association
*1988, člen Institutu informačních vědců
*1989, člen Institutu managementu
*1998, člen Královské filozofické společnosti (Royal Society of Arts)
*1999 - 2000, hostující profesor v oboru Informační management na Napier University v Edinburghu
*2000 -, hostující profesor na School of Computing na Napier University v Edinburghu
*1996 - 2003, hostující profesor v oboru Informační věda na Manchester Metropolitan University
*1999 -, profesor Informační vědy na Univerzitě v Indianě
*2006, ocenění za zásluhy od Americké společnosti informační vědy a technologie
*2007 - 2010, hostující profesor v oboru Matematická a informační věda na Univerzitě v Brightonu
*2007 -, čestný hostující profesor na City University v Londýně

==Dílo==
===Monografie===

:Cronin, B. The Hand of science: Academic writing and its rewards. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2005, pp. 214.
:Cronin, B. Jeremiad jottings. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2004, pp. 164.
:Cronin, B. Pulp friction. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2003, pp. 140.
:Cronin, B. The scholar’s courtesy: the role of acknowledgements in the primary communication process.
:London: Taylor Graham, 1995, pp. 124.
:Cronin, B. and Davenport, E. Elements of information management. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1991, pp. 207.
:Cronin, B. Library orthodoxies: a decade of change. London: Taylor Graham, 1991, pp. 248.
:Cronin, B. and Davenport, L. Post-professionalism: transforming the information heartland. London: Taylor Graham, 1988, pp. 342.
:Gudim, M. and Cronin, B. Anatomy of innovation: an analysis of innovation in the information services sector. London: British Library, 1987, pp. 52.
:Cronin, B. The transition years: new initiatives in the education of professional information workers. London: Aslib, 1984, pp. 60.
:Cronin, B. The citation process: the role and significance of citations in scientific communication. London: Taylor Graham, 1984, pp. 103.
:Rowbottom, M.E., Payne, A.W. and Cronin, B. The schools information retrieval (SIR) project. London: British Library, 1983, pp. 98.
:Vickers, P., Barry, S., Gilchrist, A., Cronin, B. and Gillman, P. Introducing IT in the district office. London: King's Fund, 1983, pp. 52.
:Cronin, B. The education of library-information professionals: a conflict of objectives? London: Aslib, 1982, pp. 58.
:Cronin, B. A national graphics resource centre for libraries in the UK. London: Aslib, 1981, pp. 79.

==Nejcitovanější články==
*CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using the ''h''-index to rank influential information scientistss. ''Journal of the American Society for Information Science and Technology''. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354
*CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. ''Journal of Information Science''. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101
*CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Hyperauthorship: A postmodern perversion or evidence of a structural shift in scholarly communication practices?. ''Journal of the American Society for Information Science and Technology''. 2001-02-01, roč. 52, č. 7, s. 558-569. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.1097.abs. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.1097.abs
*CRONIN, Blaise et al. Invoked on the web. ''Journal of the American Society for Information Science''. 2001-02-01, roč. 52, č. 7. ISSN 0002-8231.
*CRONIN, Blaise et al. The need for a theory of citing. ''Journal of Documentation''. 1981, roč. 37, č. 1, s. 16-24. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026703. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026703
*CRONIN, Blaise, Herbert SNYDER a Helen ATKINS. Comparative citation rankings of authors in monographic and journal literature: a study of sociology. ''Journal of Documentation''. 1997, roč. 53, č. 3, s. 263-273. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/EUM0000000007200. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/EUM0000000007200
*CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Citation-Based Auditing Of Academic-Performance. ''Journal of the American Society for Information Science''. 1994, č. 2. ISSN 0002-8231.
*CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Invisible Colleges and Iformation Transfer A Review and Commentary with Particular Reference to The Social Sciences. ''Journal of Documentation''. 1982, roč. 38, č. 3, s. 212-236. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026730. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026730
*CRONIN, Blaise, Debora SHAW a Kathryn LA BARRE. A cast of thousands: Coauthorship and subauthorship collaboration in the 20th century as manifested in the scholarly journal literature of psychology and philosophy. ''Journal of the American Society for Information Science and Technology''. 2003, roč. 54, č. 9, s. 855-871. ISSN 1532-2882. DOI: 10.1002/asi.10278. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.10278
*CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. E-Journal and Tenure. ''Journal of the American Society for Information Science''. 1995, č. 9. ISSN 0002-8231.

Jeho dílo dále čítá zrhuba 400 článků, kapitol, příspěvků ve sbornících apod.

== Poznámky ==
<references/>

==Použité zdroje==
Blaise Cronin Curriculum vittae. Dostupný z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cv/Cronin_CV_2012.pdf

Blaise Cronin. School of Library and Information Science, Indiana University [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/spotlight/index.php?facid=6

Blaise Cronin's Homepage [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cronin/index.html

Blaise Cronin

2012-05-25T11:59:07Z

Jan Hrabal:

{{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

{{Infobox Vědec
|jmeno = Blaise Cronin
[[Soubor:Cronin_3_12.jpg‎]]
|datum_narozeni = -
|misto_narozeni = -
|datum_umrti = -
|misto_umrti = -
|duvod_umrti = -
|pobyt = USA
|rodina = -
|obcanstvi = -
|skola = Trinity College Dublin; The Queen's University of Belfast; Queen Margaret University College
|pracoviste = Indiana University Bloomington
|znamy_diky = Vědecká komunikace, citační analýzy, kybermetrie, informační a znalostní management, konkurenční analýza, strategická inteligence ad.
|oceneni = viz. níže
}}
'''Blaise Cronin''' je profesor informační vědy na School of Library and Information Science na Univerzitě v Indianě. Externě vyučuje na univerzitě v Londýně a Edinburghu. Je šéfredaktorem časopisu The American Society for Information Science & Technology.

Profesor Cronin je autorem/editorem více než 300 výzkumných článků, monografií, technických zpráv, konferenčních článků a dalších publikací. Jeho práce a výzkum se soustředí na spolupráci ve vědě, vědeckou komunikaci, citační analýzu, systém akademického hodnocení, kybermetrii - průnik informační vědy a sociálních studií vědy. Dále značně publikoval na témata jako informační válka, informační a znalostní management, konkurenční analýza a strategická inteligence. Recenzuje časopisecké články a knihy.
Má mnoho zahraničních zkušeností, působil na šesti světadílech ve více než 30 zemích.

== Vzdělání ==

V roce 1971 získal magisterský titul na Trinity College v Dublinu. Další studia absolvoval na Queen's University of Belfast, kde v roce 1983 získal PhD. titul v oboru informační věda. O 14 let později mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Queen Margaret University College v Edinburghu a rok na to jej Queen´s University v Belfastu jmenovala doktorem věd.

== Pracoviště ==

V letech 1980 - 1985 pracoval v Londýně v Asociaci pro informační management jako hlavní výzkumný pracovník. Poté až do r. 1991 vyučoval informační vědu na Univerzitě Strathclyde v Glasgow. Od téhož roku až do r. 2011 (s přerušením v letech 2003 - 2004) byl děkanem na Univerzitě v Indianě, kde i nyní působí. Navíc byl mezi lety 1996 - 1997 ředitelem pro Plánování dálkového vzdělávání (Distance Education Planning). Devět let pracoval také jako redaktor v Annual Review of Information Science and Technology.

==Základní texty==

Ve svém článku ''Using the h-Index to rank influential information scientists'' autoři Blaise Cronin a Lokman Meho aplikují nové bibliometrické měřítko – ''h''-Index – v literatuře informační vědy. ''H''-Index (''h'' podle Hirsche) měří dopad výzkumných výstupů (články, monografie) jednotlivého vědce. Vědec má kupříkladu ''h''-Index roven 5, jestliže pět jeho článků bylo citováno alespoň pětkrát. Na amerických univerzitách mají nejvyšší h-Index informační vědci: N. Belkin a T. Saracevic 19, M. Bates 17, Ch. Borgman 15, B. Cronin a G. Marchionini 13, atd. (viz. článek). H-Index nám dává přídavné informace o dopadu vědce. Například Schamber a Eisenberg mají citační skóre 241 a 142, ale jejich h-Indexy jsou 5 respektive 8. Ačkoli je tedy Schamber více citován, Eisenberg má více děl, která měla větší dopad.<ref>CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354</ref>

Profesor Cronin se zabýval rovněž oblastí SCI (Science Citation Index), který je využitelný pro vyhledávání informací na vědecké (obecně kvalitní) úrovni. V článku ''Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis'' z roku 2001 kontempluje v širší míře nad citačním analyzováním a indexováním. Postuluje, že s nástupem webu s hypertextovým charakterem se nabízí rozsáhlejší možnosti indexování. Vyhledávácí webové systémy umožňují vystopovat také poděkování (aknowledgements) nebo rozptýlené příspěvky. Citační analýzy a inexace založené na webu by také podle Cronina mohly brát v úvahu přehlížené vstupy a vlivy techniků, poradců, důvěryhodných posuzovatelů a různých spolupracovníků. Píše o kontextové citační analýze a hlubokém propojení (deep linking), které nám umožní prozkoumat kontexty, ve kterých se objevují invokace.<ref>CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101</ref>

== Profesní aktivity ==

===Profesní afilace===
*American Association of University Professors
*American Society for Information Science & Technology
*Association for Computing Machinery
*International Society for Scientometrics and Informetrics
*Institute of Information Scientists
*Chartered Management Institute
*Library Association
*National Association of Scholars
*Royal Society for the Arts
*Strategic and Competitive Intelligence Professionals

===Poradce/konzultant===

*Asian Development Bank
*Association for Information Management
*Brazilian Ministry of Science & Technology
*British Council
*Chemical Abstracts Service
*Commission of the European Communities
*Her Majesty's Treasury
*Hewlett Packard
*Institute for Scientific Information
*Interrealty Corporation
*NATO
*UNESCO
*U.S. Department of Justice
*Světová banka

===Členství v redakčním představenstvu===

*Cybermetrics 1999-
*Information Research 2001-2010
*International Information and Library Review 1993-
*International Journal of Information Management 1986-
*Journal of the American Society for Information Science & Technology 2002-2008
*Journal of Competitive Intelligence and Management 2007-
*Journal of Informetrics 2006-
*The New Review of Academic Librarianship 1995-
*The New Review of Information and Library Research 1995-
*The New Review of Hypermedia and Multimedia Applications and Research 1995-
*Revista Espanola de Documentacion Cientifica 1989-

== Přehled ocenění ==

*1984, člen Library Association
*1988, člen Institutu informačních vědců
*1989, člen Institutu managementu
*1998, člen Královské filozofické společnosti (Royal Society of Arts)
*1999 - 2000, hostující profesor v oboru Informační management na Napier University v Edinburghu
*2000 -, hostující profesor na School of Computing na Napier University v Edinburghu
*1996 - 2003, hostující profesor v oboru Informační věda na Manchester Metropolitan University
*1999 -, profesor Informační vědy na Univerzitě v Indianě
*2006, ocenění za zásluhy od Americké společnosti informační vědy a technologie
*2007 - 2010, hostující profesor v oboru Matematická a informační věda na Univerzitě v Brightonu
*2007 -, čestný hostující profesor na City University v Londýně

==Dílo==
===Monografie===

:Cronin, B. The Hand of science: Academic writing and its rewards. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2005, pp. 214.
:Cronin, B. Jeremiad jottings. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2004, pp. 164.
:Cronin, B. Pulp friction. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2003, pp. 140.
:Cronin, B. The scholar’s courtesy: the role of acknowledgements in the primary communication process.
:London: Taylor Graham, 1995, pp. 124.
:Cronin, B. and Davenport, E. Elements of information management. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1991, pp. 207.
:Cronin, B. Library orthodoxies: a decade of change. London: Taylor Graham, 1991, pp. 248.
:Cronin, B. and Davenport, L. Post-professionalism: transforming the information heartland. London: Taylor Graham, 1988, pp. 342.
:Gudim, M. and Cronin, B. Anatomy of innovation: an analysis of innovation in the information services sector. London: British Library, 1987, pp. 52.
:Cronin, B. The transition years: new initiatives in the education of professional information workers. London: Aslib, 1984, pp. 60.
:Cronin, B. The citation process: the role and significance of citations in scientific communication. London: Taylor Graham, 1984, pp. 103.
:Rowbottom, M.E., Payne, A.W. and Cronin, B. The schools information retrieval (SIR) project. London: British Library, 1983, pp. 98.
:Vickers, P., Barry, S., Gilchrist, A., Cronin, B. and Gillman, P. Introducing IT in the district office. London: King's Fund, 1983, pp. 52.
:Cronin, B. The education of library-information professionals: a conflict of objectives? London: Aslib, 1982, pp. 58.
:Cronin, B. A national graphics resource centre for libraries in the UK. London: Aslib, 1981, pp. 79.

==Nejcitovanější články==
:CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354
:CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101
:CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Hyperauthorship: A postmodern perversion or evidence of a structural shift in scholarly communication practices?. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2001-02-01, roč. 52, č. 7, s. 558-569. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.1097.abs. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.1097.abs
:CRONIN, Blaise et al. Invoked on the web. Journal of the American Society for Information Science. 2001-02-01, roč. 52, č. 7. ISSN 0002-8231.
:CRONIN, Blaise et al. The need for a theory of citing. Journal of Documentation. 1981, roč. 37, č. 1, s. 16-24. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026703. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026703
:CRONIN, Blaise, Herbert SNYDER a Helen ATKINS. Comparative citation rankings of authors in monographic and journal literature: a study of sociology. Journal of Documentation. 1997, roč. 53, č. 3, s. 263-273. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/EUM0000000007200. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/EUM0000000007200
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Citation-Based Auditing Of Academic-Performance. Journal of the American Society for Information Science. 1994, č. 2. ISSN 0002-8231.
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Invisible Colleges and Iformation Transfer A Review and Commentary with Particular Reference to The Social Sciences. Journal of Documentation. 1982, roč. 38, č. 3, s. 212-236. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026730. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026730
:CRONIN, Blaise, Debora SHAW a Kathryn LA BARRE. A cast of thousands: Coauthorship and subauthorship collaboration in the 20th century as manifested in the scholarly journal literature of psychology and philosophy. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2003, roč. 54, č. 9, s. 855-871. ISSN 1532-2882. DOI: 10.1002/asi.10278. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.10278
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. E-Journal and Tenure. Journal of the American Society for Information Science. 1995, č. 9. ISSN 0002-8231.

Jeho dílo dále čítá zrhuba 400 článků, kapitol, příspěvků ve sbornících apod.

== Poznámky ==
<references/>

==Použité zdroje==
Blaise Cronin Curriculum vittae. Dostupný z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cv/Cronin_CV_2012.pdf

Blaise Cronin. School of Library and Information Science, Indiana University [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/spotlight/index.php?facid=6

Blaise Cronin's Homepage [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cronin/index.html

Blaise Cronin

2012-05-25T11:58:42Z

Jan Hrabal:

{{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

{{Infobox Vědec
|jmeno = Blaise Cronin
[[Soubor:Cronin_3_12.jpg‎]]
|datum_narozeni = -
|misto_narozeni = -
|datum_umrti = -
|misto_umrti = -
|duvod_umrti = -
|pobyt = USA
|rodina = -
|obcanstvi = -
|skola = Trinity College Dublin, D.S.Sc.; The Queen's University of Belfast; Queen Margaret University College
|pracoviste = Indiana University Bloomington
|znamy_diky = Vědecká komunikace, citační analýzy, kybermetrie, informační a znalostní management, konkurenční analýza, strategická inteligence ad.
|oceneni = viz. níže
}}
'''Blaise Cronin''' je profesor informační vědy na School of Library and Information Science na Univerzitě v Indianě. Externě vyučuje na univerzitě v Londýně a Edinburghu. Je šéfredaktorem časopisu The American Society for Information Science & Technology.

Profesor Cronin je autorem/editorem více než 300 výzkumných článků, monografií, technických zpráv, konferenčních článků a dalších publikací. Jeho práce a výzkum se soustředí na spolupráci ve vědě, vědeckou komunikaci, citační analýzu, systém akademického hodnocení, kybermetrii - průnik informační vědy a sociálních studií vědy. Dále značně publikoval na témata jako informační válka, informační a znalostní management, konkurenční analýza a strategická inteligence. Recenzuje časopisecké články a knihy.
Má mnoho zahraničních zkušeností, působil na šesti světadílech ve více než 30 zemích.

== Vzdělání ==

V roce 1971 získal magisterský titul na Trinity College v Dublinu. Další studia absolvoval na Queen's University of Belfast, kde v roce 1983 získal PhD. titul v oboru informační věda. O 14 let později mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Queen Margaret University College v Edinburghu a rok na to jej Queen´s University v Belfastu jmenovala doktorem věd.

== Pracoviště ==

V letech 1980 - 1985 pracoval v Londýně v Asociaci pro informační management jako hlavní výzkumný pracovník. Poté až do r. 1991 vyučoval informační vědu na Univerzitě Strathclyde v Glasgow. Od téhož roku až do r. 2011 (s přerušením v letech 2003 - 2004) byl děkanem na Univerzitě v Indianě, kde i nyní působí. Navíc byl mezi lety 1996 - 1997 ředitelem pro Plánování dálkového vzdělávání (Distance Education Planning). Devět let pracoval také jako redaktor v Annual Review of Information Science and Technology.

==Základní texty==

Ve svém článku ''Using the h-Index to rank influential information scientists'' autoři Blaise Cronin a Lokman Meho aplikují nové bibliometrické měřítko – ''h''-Index – v literatuře informační vědy. ''H''-Index (''h'' podle Hirsche) měří dopad výzkumných výstupů (články, monografie) jednotlivého vědce. Vědec má kupříkladu ''h''-Index roven 5, jestliže pět jeho článků bylo citováno alespoň pětkrát. Na amerických univerzitách mají nejvyšší h-Index informační vědci: N. Belkin a T. Saracevic 19, M. Bates 17, Ch. Borgman 15, B. Cronin a G. Marchionini 13, atd. (viz. článek). H-Index nám dává přídavné informace o dopadu vědce. Například Schamber a Eisenberg mají citační skóre 241 a 142, ale jejich h-Indexy jsou 5 respektive 8. Ačkoli je tedy Schamber více citován, Eisenberg má více děl, která měla větší dopad.<ref>CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354</ref>

Profesor Cronin se zabýval rovněž oblastí SCI (Science Citation Index), který je využitelný pro vyhledávání informací na vědecké (obecně kvalitní) úrovni. V článku ''Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis'' z roku 2001 kontempluje v širší míře nad citačním analyzováním a indexováním. Postuluje, že s nástupem webu s hypertextovým charakterem se nabízí rozsáhlejší možnosti indexování. Vyhledávácí webové systémy umožňují vystopovat také poděkování (aknowledgements) nebo rozptýlené příspěvky. Citační analýzy a inexace založené na webu by také podle Cronina mohly brát v úvahu přehlížené vstupy a vlivy techniků, poradců, důvěryhodných posuzovatelů a různých spolupracovníků. Píše o kontextové citační analýze a hlubokém propojení (deep linking), které nám umožní prozkoumat kontexty, ve kterých se objevují invokace.<ref>CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101</ref>

== Profesní aktivity ==

===Profesní afilace===
*American Association of University Professors
*American Society for Information Science & Technology
*Association for Computing Machinery
*International Society for Scientometrics and Informetrics
*Institute of Information Scientists
*Chartered Management Institute
*Library Association
*National Association of Scholars
*Royal Society for the Arts
*Strategic and Competitive Intelligence Professionals

===Poradce/konzultant===

*Asian Development Bank
*Association for Information Management
*Brazilian Ministry of Science & Technology
*British Council
*Chemical Abstracts Service
*Commission of the European Communities
*Her Majesty's Treasury
*Hewlett Packard
*Institute for Scientific Information
*Interrealty Corporation
*NATO
*UNESCO
*U.S. Department of Justice
*Světová banka

===Členství v redakčním představenstvu===

*Cybermetrics 1999-
*Information Research 2001-2010
*International Information and Library Review 1993-
*International Journal of Information Management 1986-
*Journal of the American Society for Information Science & Technology 2002-2008
*Journal of Competitive Intelligence and Management 2007-
*Journal of Informetrics 2006-
*The New Review of Academic Librarianship 1995-
*The New Review of Information and Library Research 1995-
*The New Review of Hypermedia and Multimedia Applications and Research 1995-
*Revista Espanola de Documentacion Cientifica 1989-

== Přehled ocenění ==

*1984, člen Library Association
*1988, člen Institutu informačních vědců
*1989, člen Institutu managementu
*1998, člen Královské filozofické společnosti (Royal Society of Arts)
*1999 - 2000, hostující profesor v oboru Informační management na Napier University v Edinburghu
*2000 -, hostující profesor na School of Computing na Napier University v Edinburghu
*1996 - 2003, hostující profesor v oboru Informační věda na Manchester Metropolitan University
*1999 -, profesor Informační vědy na Univerzitě v Indianě
*2006, ocenění za zásluhy od Americké společnosti informační vědy a technologie
*2007 - 2010, hostující profesor v oboru Matematická a informační věda na Univerzitě v Brightonu
*2007 -, čestný hostující profesor na City University v Londýně

==Dílo==
===Monografie===

:Cronin, B. The Hand of science: Academic writing and its rewards. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2005, pp. 214.
:Cronin, B. Jeremiad jottings. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2004, pp. 164.
:Cronin, B. Pulp friction. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2003, pp. 140.
:Cronin, B. The scholar’s courtesy: the role of acknowledgements in the primary communication process.
:London: Taylor Graham, 1995, pp. 124.
:Cronin, B. and Davenport, E. Elements of information management. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1991, pp. 207.
:Cronin, B. Library orthodoxies: a decade of change. London: Taylor Graham, 1991, pp. 248.
:Cronin, B. and Davenport, L. Post-professionalism: transforming the information heartland. London: Taylor Graham, 1988, pp. 342.
:Gudim, M. and Cronin, B. Anatomy of innovation: an analysis of innovation in the information services sector. London: British Library, 1987, pp. 52.
:Cronin, B. The transition years: new initiatives in the education of professional information workers. London: Aslib, 1984, pp. 60.
:Cronin, B. The citation process: the role and significance of citations in scientific communication. London: Taylor Graham, 1984, pp. 103.
:Rowbottom, M.E., Payne, A.W. and Cronin, B. The schools information retrieval (SIR) project. London: British Library, 1983, pp. 98.
:Vickers, P., Barry, S., Gilchrist, A., Cronin, B. and Gillman, P. Introducing IT in the district office. London: King's Fund, 1983, pp. 52.
:Cronin, B. The education of library-information professionals: a conflict of objectives? London: Aslib, 1982, pp. 58.
:Cronin, B. A national graphics resource centre for libraries in the UK. London: Aslib, 1981, pp. 79.

==Nejcitovanější články==
:CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354
:CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101
:CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Hyperauthorship: A postmodern perversion or evidence of a structural shift in scholarly communication practices?. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2001-02-01, roč. 52, č. 7, s. 558-569. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.1097.abs. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.1097.abs
:CRONIN, Blaise et al. Invoked on the web. Journal of the American Society for Information Science. 2001-02-01, roč. 52, č. 7. ISSN 0002-8231.
:CRONIN, Blaise et al. The need for a theory of citing. Journal of Documentation. 1981, roč. 37, č. 1, s. 16-24. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026703. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026703
:CRONIN, Blaise, Herbert SNYDER a Helen ATKINS. Comparative citation rankings of authors in monographic and journal literature: a study of sociology. Journal of Documentation. 1997, roč. 53, č. 3, s. 263-273. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/EUM0000000007200. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/EUM0000000007200
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Citation-Based Auditing Of Academic-Performance. Journal of the American Society for Information Science. 1994, č. 2. ISSN 0002-8231.
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Invisible Colleges and Iformation Transfer A Review and Commentary with Particular Reference to The Social Sciences. Journal of Documentation. 1982, roč. 38, č. 3, s. 212-236. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026730. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026730
:CRONIN, Blaise, Debora SHAW a Kathryn LA BARRE. A cast of thousands: Coauthorship and subauthorship collaboration in the 20th century as manifested in the scholarly journal literature of psychology and philosophy. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2003, roč. 54, č. 9, s. 855-871. ISSN 1532-2882. DOI: 10.1002/asi.10278. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.10278
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. E-Journal and Tenure. Journal of the American Society for Information Science. 1995, č. 9. ISSN 0002-8231.

Jeho dílo dále čítá zrhuba 400 článků, kapitol, příspěvků ve sbornících apod.

== Poznámky ==
<references/>

==Použité zdroje==
Blaise Cronin Curriculum vittae. Dostupný z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cv/Cronin_CV_2012.pdf

Blaise Cronin. School of Library and Information Science, Indiana University [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/spotlight/index.php?facid=6

Blaise Cronin's Homepage [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cronin/index.html

Blaise Cronin

2012-05-25T11:57:14Z

Jan Hrabal:

[[Soubor:Příklad.jpg]]{{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

{{Infobox Vědec
|jmeno = Blaise Cronin
[[Soubor:Cronin_3_12.jpg‎]]
|datum_narozeni = -
|misto_narozeni = -
|datum_umrti = -
|misto_umrti = -
|duvod_umrti = -
|pobyt = USA
|rodina = -
|obcanstvi = -
|skola = Trinity College Dublin, D.S.Sc.; The Queen's University of Belfast; Queen Margaret University College
|pracoviste = Indiana University Bloomington
|znamy_diky = Vědecká komunikace, citační analýzy, kybermetrie, informační a znalostní management, konkurenční analýza, strategická inteligence ad.
|oceneni = viz. níže
}}
'''Blaise Cronin''' je profesor informační vědy na School of Library and Information Science na Univerzitě v Indianě. Externě vyučuje na univerzitě v Londýně a Edinburghu. Je šéfredaktorem časopisu The American Society for Information Science & Technology.

Profesor Cronin je autorem/editorem více než 300 výzkumných článků, monografií, technických zpráv, konferenčních článků a dalších publikací. Jeho práce a výzkum se soustředí na spolupráci ve vědě, vědeckou komunikaci, citační analýzu, systém akademického hodnocení, kybermetrii - průnik informační vědy a sociálních studií vědy. Dále značně publikoval na témata jako informační válka, informační a znalostní management, konkurenční analýza a strategická inteligence. Recenzuje časopisecké články a knihy.
Má mnoho zahraničních zkušeností, působil na šesti světadílech ve více než 30 zemích.

== Vzdělání ==

V roce 1971 získal magisterský titul na Trinity College v Dublinu. Další studia absolvoval na Queen's University of Belfast, kde v roce 1983 získal PhD. titul v oboru informační věda. O 14 let později mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Queen Margaret University College v Edinburghu a rok na to jej Queen´s University v Belfastu jmenovala doktorem věd.

== Pracoviště ==

V letech 1980 - 1985 pracoval v Londýně v Asociaci pro informační management jako hlavní výzkumný pracovník. Poté až do r. 1991 vyučoval informační vědu na Univerzitě Strathclyde v Glasgow. Od téhož roku až do r. 2011 (s přerušením v letech 2003 - 2004) byl děkanem na Univerzitě v Indianě, kde i nyní působí. Navíc byl mezi lety 1996 - 1997 ředitelem pro Plánování dálkového vzdělávání (Distance Education Planning). Devět let pracoval také jako redaktor v Annual Review of Information Science and Technology.

==Základní texty==

Ve svém článku ''Using the h-Index to rank influential information scientists'' autoři Blaise Cronin a Lokman Meho aplikují nové bibliometrické měřítko – ''h''-Index – v literatuře informační vědy. ''H''-Index (''h'' podle Hirsche) měří dopad výzkumných výstupů (články, monografie) jednotlivého vědce. Vědec má kupříkladu ''h''-Index roven 5, jestliže pět jeho článků bylo citováno alespoň pětkrát. Na amerických univerzitách mají nejvyšší h-Index informační vědci: N. Belkin a T. Saracevic 19, M. Bates 17, Ch. Borgman 15, B. Cronin a G. Marchionini 13, atd. (viz. článek). H-Index nám dává přídavné informace o dopadu vědce. Například Schamber a Eisenberg mají citační skóre 241 a 142, ale jejich h-Indexy jsou 5 respektive 8. Ačkoli je tedy Schamber více citován, Eisenberg má více děl, která měla větší dopad.<ref>CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354</ref>

Profesor Cronin se zabýval rovněž oblastí SCI (Science Citation Index), který je využitelný pro vyhledávání informací na vědecké (obecně kvalitní) úrovni. V článku ''Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis'' z roku 2001 kontempluje v širší míře nad citačním analyzováním a indexováním. Postuluje, že s nástupem webu s hypertextovým charakterem se nabízí rozsáhlejší možnosti indexování. Vyhledávácí webové systémy umožňují vystopovat také poděkování (aknowledgements) nebo rozptýlené příspěvky. Citační analýzy a inexace založené na webu by také podle Cronina mohly brát v úvahu přehlížené vstupy a vlivy techniků, poradců, důvěryhodných posuzovatelů a různých spolupracovníků. Píše o kontextové citační analýze a hlubokém propojení (deep linking), které nám umožní prozkoumat kontexty, ve kterých se objevují invokace.<ref>CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101</ref>

== Profesní aktivity ==

===Profesní afilace===
*American Association of University Professors
*American Society for Information Science & Technology
*Association for Computing Machinery
*International Society for Scientometrics and Informetrics
*Institute of Information Scientists
*Chartered Management Institute
*Library Association
*National Association of Scholars
*Royal Society for the Arts
*Strategic and Competitive Intelligence Professionals

===Poradce/konzultant===

*Asian Development Bank
*Association for Information Management
*Brazilian Ministry of Science & Technology
*British Council
*Chemical Abstracts Service
*Commission of the European Communities
*Her Majesty's Treasury
*Hewlett Packard
*Institute for Scientific Information
*Interrealty Corporation
*NATO
*UNESCO
*U.S. Department of Justice
*Světová banka

===Členství v redakčním představenstvu===

*Cybermetrics 1999-
*Information Research 2001-2010
*International Information and Library Review 1993-
*International Journal of Information Management 1986-
*Journal of the American Society for Information Science & Technology 2002-2008
*Journal of Competitive Intelligence and Management 2007-
*Journal of Informetrics 2006-
*The New Review of Academic Librarianship 1995-
*The New Review of Information and Library Research 1995-
*The New Review of Hypermedia and Multimedia Applications and Research 1995-
*Revista Espanola de Documentacion Cientifica 1989-

== Přehled ocenění ==

*1984, člen Library Association
*1988, člen Institutu informačních vědců
*1989, člen Institutu managementu
*1998, člen Královské filozofické společnosti (Royal Society of Arts)
*1999 - 2000, hostující profesor v oboru Informační management na Napier University v Edinburghu
*2000 -, hostující profesor na School of Computing na Napier University v Edinburghu
*1996 - 2003, hostující profesor v oboru Informační věda na Manchester Metropolitan University
*1999 -, profesor Informační vědy na Univerzitě v Indianě
*2006, ocenění za zásluhy od Americké společnosti informační vědy a technologie
*2007 - 2010, hostující profesor v oboru Matematická a informační věda na Univerzitě v Brightonu
*2007 -, čestný hostující profesor na City University v Londýně

==Dílo==
===Monografie===

:Cronin, B. The Hand of science: Academic writing and its rewards. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2005, pp. 214.
:Cronin, B. Jeremiad jottings. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2004, pp. 164.
:Cronin, B. Pulp friction. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2003, pp. 140.
:Cronin, B. The scholar’s courtesy: the role of acknowledgements in the primary communication process.
:London: Taylor Graham, 1995, pp. 124.
:Cronin, B. and Davenport, E. Elements of information management. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1991, pp. 207.
:Cronin, B. Library orthodoxies: a decade of change. London: Taylor Graham, 1991, pp. 248.
:Cronin, B. and Davenport, L. Post-professionalism: transforming the information heartland. London: Taylor Graham, 1988, pp. 342.
:Gudim, M. and Cronin, B. Anatomy of innovation: an analysis of innovation in the information services sector. London: British Library, 1987, pp. 52.
:Cronin, B. The transition years: new initiatives in the education of professional information workers. London: Aslib, 1984, pp. 60.
:Cronin, B. The citation process: the role and significance of citations in scientific communication. London: Taylor Graham, 1984, pp. 103.
:Rowbottom, M.E., Payne, A.W. and Cronin, B. The schools information retrieval (SIR) project. London: British Library, 1983, pp. 98.
:Vickers, P., Barry, S., Gilchrist, A., Cronin, B. and Gillman, P. Introducing IT in the district office. London: King's Fund, 1983, pp. 52.
:Cronin, B. The education of library-information professionals: a conflict of objectives? London: Aslib, 1982, pp. 58.
:Cronin, B. A national graphics resource centre for libraries in the UK. London: Aslib, 1981, pp. 79.

===Nejcitovanější články==
:CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354
:CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101
:CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Hyperauthorship: A postmodern perversion or evidence of a structural shift in scholarly communication practices?. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2001-02-01, roč. 52, č. 7, s. 558-569. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.1097.abs. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.1097.abs
:CRONIN, Blaise et al. Invoked on the web. Journal of the American Society for Information Science. 2001-02-01, roč. 52, č. 7. ISSN 0002-8231.
:CRONIN, Blaise et al. The need for a theory of citing. Journal of Documentation. 1981, roč. 37, č. 1, s. 16-24. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026703. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026703
:CRONIN, Blaise, Herbert SNYDER a Helen ATKINS. Comparative citation rankings of authors in monographic and journal literature: a study of sociology. Journal of Documentation. 1997, roč. 53, č. 3, s. 263-273. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/EUM0000000007200. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/EUM0000000007200
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Citation-Based Auditing Of Academic-Performance. Journal of the American Society for Information Science. 1994, č. 2. ISSN 0002-8231.
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. Invisible Colleges and Iformation Transfer A Review and Commentary with Particular Reference to The Social Sciences. Journal of Documentation. 1982, roč. 38, č. 3, s. 212-236. ISSN 0022-0418. DOI: 10.1108/eb026730. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/10.1108/eb026730
:CRONIN, Blaise, Debora SHAW a Kathryn LA BARRE. A cast of thousands: Coauthorship and subauthorship collaboration in the 20th century as manifested in the scholarly journal literature of psychology and philosophy. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2003, roč. 54, č. 9, s. 855-871. ISSN 1532-2882. DOI: 10.1002/asi.10278. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.10278
:CRONIN, Blaise a Kara OVERFELT. E-Journal and Tenure. Journal of the American Society for Information Science. 1995, č. 9. ISSN 0002-8231.

Jeho dílo dále čítá zrhuba 400 článků, kapitol, příspěvků ve sbornících apod.

== Poznámky ==
<references/>

==Použité zdroje==
Blaise Cronin Curriculum vittae. Dostupný z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cv/Cronin_CV_2012.pdf

Blaise Cronin. School of Library and Information Science, Indiana University [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/spotlight/index.php?facid=6

Blaise Cronin's Homepage [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cronin/index.html

Blaise Cronin

2012-05-25T11:40:43Z

Jan Hrabal:

{{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

{{Infobox Vědec
|jmeno = Blaise Cronin
[[Soubor:Cronin_3_12.jpg‎]]
|datum_narozeni = -
|misto_narozeni = -
|datum_umrti = -
|misto_umrti = -
|duvod_umrti = -
|pobyt = USA
|rodina = -
|obcanstvi = -
|skola = Trinity College Dublin, D.S.Sc.; The Queen's University of Belfast; Queen Margaret University College
|pracoviste = Indiana University Bloomington
|znamy_diky = Vědecká komunikace, citační analýzy, kybermetrie, informační a znalostní management, konkurenční analýza, strategická inteligence ad.
|oceneni = viz. níže
}}
'''Blaise Cronin''' je profesor informační vědy na School of Library and Information Science na Univerzitě v Indianě. Externě vyučuje na univerzitě v Londýně a Edinburghu. Je šéfredaktorem časopisu The American Society for Information Science & Technology.

Profesor Cronin je autorem/editorem více než 300 výzkumných článků, monografií, technických zpráv, konferenčních článků a dalších publikací. Jeho práce a výzkum se soustředí na spolupráci ve vědě, vědeckou komunikaci, citační analýzu, systém akademického hodnocení, kybermetrii - průnik informační vědy a sociálních studií vědy. Dále značně publikoval na témata jako informační válka, informační a znalostní management, konkurenční analýza a strategická inteligence. Recenzuje časopisecké články a knihy.
Má mnoho zahraničních zkušeností, působil na šesti světadílech ve více než 30 zemích.

== Vzdělání ==

V roce 1971 získal magisterský titul na Trinity College v Dublinu. Další studia absolvoval na Queen's University of Belfast, kde v roce 1983 získal PhD. titul v oboru informační věda. O 14 let později mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Queen Margaret University College v Edinburghu a rok na to jej Queen´s University v Belfastu jmenovala doktorem věd.

== Pracoviště ==

V letech 1980 - 1985 pracoval v Londýně v Asociaci pro informační management jako hlavní výzkumný pracovník. Poté až do r. 1991 vyučoval informační vědu na Univerzitě Strathclyde v Glasgow. Od téhož roku až do r. 2011 (s přerušením v letech 2003 - 2004) byl děkanem na Univerzitě v Indianě, kde i nyní působí. Navíc byl mezi lety 1996 - 1997 ředitelem pro Plánování dálkového vzdělávání (Distance Education Planning). Devět let pracoval také jako redaktor v Annual Review of Information Science and Technology.

==Základní texty==

Ve svém článku ''Using the h-Index to rank influential information scientists'' autoři Blaise Cronin a Lokman Meho aplikují nové bibliometrické měřítko – ''h''-Index – v literatuře informační vědy. ''H''-Index (''h'' podle Hirsche) měří dopad výzkumných výstupů (články, monografie) jednotlivého vědce. Vědec má kupříkladu ''h''-Index roven 5, jestliže pět jeho článků bylo citováno alespoň pětkrát. Na amerických univerzitách mají nejvyšší h-Index informační vědci: N. Belkin a T. Saracevic 19, M. Bates 17, Ch. Borgman 15, B. Cronin a G. Marchionini 13, atd. (viz. článek). H-Index nám dává přídavné informace o dopadu vědce. Například Schamber a Eisenberg mají citační skóre 241 a 142, ale jejich h-Indexy jsou 5 respektive 8. Ačkoli je tedy Schamber více citován, Eisenberg má více děl, která měla větší dopad.<ref>CRONIN, Blaise a Lokman MEHO. Using theh-index to rank influential information scientistss. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2006, roč. 57, č. 9, s. 1275-1278. ISSN 15322882. DOI: 10.1002/asi.20354. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20354</ref>

Profesor Cronin se zabýval rovněž oblastí SCI (Science Citation Index), který je využitelný pro vyhledávání informací na vědecké (obecně kvalitní) úrovni. V článku ''Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis'' z roku 2001 kontempluje v širší míře nad citačním analyzováním a indexováním. Postuluje, že s nástupem webu s hypertextovým charakterem se nabízí rozsáhlejší možnosti indexování. Vyhledávácí webové systémy umožňují vystopovat také poděkování (aknowledgements) nebo rozptýlené příspěvky. Citační analýzy a inexace založené na webu by také podle Cronina mohly brát v úvahu přehlížené vstupy a vlivy techniků, poradců, důvěryhodných posuzovatelů a různých spolupracovníků. Píše o kontextové citační analýze a hlubokém propojení (deep linking), které nám umožní prozkoumat kontexty, ve kterých se objevují invokace.<ref>CRONIN, B. a Lokman MEHO. Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis. Journal of Information Science. 2001-02-01, roč. 27, č. 1, s. 1-7. ISSN 0165-5515. DOI: 10.1177/016555150102700101. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016555150102700101</ref>

== Profesní aktivity ==

===Profesní afilace===
*American Association of University Professors
*American Society for Information Science & Technology
*Association for Computing Machinery
*International Society for Scientometrics and Informetrics
*Institute of Information Scientists
*Chartered Management Institute
*Library Association
*National Association of Scholars
*Royal Society for the Arts
*Strategic and Competitive Intelligence Professionals

===Poradce/konzultant===

*Asian Development Bank
*Association for Information Management
*Brazilian Ministry of Science & Technology
*British Council
*Chemical Abstracts Service
*Commission of the European Communities
*Her Majesty's Treasury
*Hewlett Packard
*Institute for Scientific Information
*Interrealty Corporation
*NATO
*UNESCO
*U.S. Department of Justice
*Světová banka

===Členství v redakčním představenstvu===

*Cybermetrics 1999-
*Information Research 2001-2010
*International Information and Library Review 1993-
*International Journal of Information Management 1986-
*Journal of the American Society for Information Science & Technology 2002-2008
*Journal of Competitive Intelligence and Management 2007-
*Journal of Informetrics 2006-
*The New Review of Academic Librarianship 1995-
*The New Review of Information and Library Research 1995-
*The New Review of Hypermedia and Multimedia Applications and Research 1995-
*Revista Espanola de Documentacion Cientifica 1989-

== Přehled ocenění ==

*1984, člen Library Association
*1988, člen Institutu informačních vědců
*1989, člen Institutu managementu
*1998, člen Královské filozofické společnosti (Royal Society of Arts)
*1999 - 2000, hostující profesor v oboru Informační management na Napier University v Edinburghu
*2000 -, hostující profesor na School of Computing na Napier University v Edinburghu
*1996 - 2003, hostující profesor v oboru Informační věda na Manchester Metropolitan University
*1999 -, profesor Informační vědy na Univerzitě v Indianě
*2006, ocenění za zásluhy od Americké společnosti informační vědy a technologie
*2007 - 2010, hostující profesor v oboru Matematická a informační věda na Univerzitě v Brightonu
*2007 -, čestný hostující profesor na City University v Londýně

==Dílo==
===Monografie===

:Cronin, B. The Hand of science: Academic writing and its rewards. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2005, pp. 214.
:Cronin, B. Jeremiad jottings. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2004, pp. 164.
:Cronin, B. Pulp friction. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2003, pp. 140.
:Cronin, B. The scholar’s courtesy: the role of acknowledgements in the primary communication process.
:London: Taylor Graham, 1995, pp. 124.
:Cronin, B. and Davenport, E. Elements of information management. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1991, pp. 207.
:Cronin, B. Library orthodoxies: a decade of change. London: Taylor Graham, 1991, pp. 248.
:Cronin, B. and Davenport, L. Post-professionalism: transforming the information heartland. London: Taylor Graham, 1988, pp. 342.
:Gudim, M. and Cronin, B. Anatomy of innovation: an analysis of innovation in the information services sector. London: British Library, 1987, pp. 52.
:Cronin, B. The transition years: new initiatives in the education of professional information workers. London: Aslib, 1984, pp. 60.
:Cronin, B. The citation process: the role and significance of citations in scientific communication. London: Taylor Graham, 1984, pp. 103.
:Rowbottom, M.E., Payne, A.W. and Cronin, B. The schools information retrieval (SIR) project. London: British Library, 1983, pp. 98.
:Vickers, P., Barry, S., Gilchrist, A., Cronin, B. and Gillman, P. Introducing IT in the district office. London: King's Fund, 1983, pp. 52.
:Cronin, B. The education of library-information professionals: a conflict of objectives? London: Aslib, 1982, pp. 58.
:Cronin, B. A national graphics resource centre for libraries in the UK. London: Aslib, 1981, pp. 79.

Jeho dílo dále čítá zrhuba 400 článků, kapitol, příspěvků ve sbornících apod.

== Poznámky ==
<references/>

==Použité zdroje==
Blaise Cronin Curriculum vittae. Dostupný z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cv/Cronin_CV_2012.pdf

Blaise Cronin. School of Library and Information Science, Indiana University [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/spotlight/index.php?facid=6

Blaise Cronin's Homepage [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cronin/index.html

Blaise Cronin

2012-05-25T11:35:07Z

Jan Hrabal:

{{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

{{Infobox Vědec
|jmeno = Blaise Cronin
[[Soubor:Cronin_3_12.jpg‎]]
|datum_narozeni = -
|misto_narozeni = -
|datum_umrti = -
|misto_umrti = -
|duvod_umrti = -
|pobyt = USA
|rodina = -
|obcanstvi = -
|skola = Trinity College Dublin, D.S.Sc.; The Queen's University of Belfast; Queen Margaret University College
|pracoviste = Indiana University Bloomington
|znamy_diky = Vědecká komunikace, citační analýzy, kybermetrie, informační a znalostní management, konkurenční analýza, strategická inteligence ad.
|oceneni = viz. níže
}}
'''Blaise Cronin''' je profesor informační vědy na School of Library and Information Science na Univerzitě v Indianě. Externě vyučuje na univerzitě v Londýně a Edinburghu. Je šéfredaktorem časopisu The American Society for Information Science & Technology.

Profesor Cronin je autorem/editorem více než 300 výzkumných článků, monografií, technických zpráv, konferenčních článků a dalších publikací. Jeho práce a výzkum se soustředí na spolupráci ve vědě, vědeckou komunikaci, citační analýzu, systém akademického hodnocení, kybermetrii - průnik informační vědy a sociálních studií vědy. Dále značně publikoval na témata jako informační válka, informační a znalostní management, konkurenční analýza a strategická inteligence. Recenzuje časopisecké články a knihy.
Má mnoho zahraničních zkušeností, působil na šesti světadílech ve více než 30 zemích.

== Vzdělání ==

V roce 1971 získal magisterský titul na Trinity College v Dublinu. Další studia absolvoval na Queen's University of Belfast, kde v roce 1983 získal PhD. titul v oboru informační věda. O 14 let později mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Queen Margaret University College v Edinburghu a rok na to jej Queen´s University v Belfastu jmenovala doktorem věd.

== Pracoviště ==

V letech 1980 - 1985 pracoval v Londýně v Asociaci pro informační management jako hlavní výzkumný pracovník. Poté až do r. 1991 vyučoval informační vědu na Univerzitě Strathclyde v Glasgow. Od téhož roku až do r. 2011 (s přerušením v letech 2003 - 2004) byl děkanem na Univerzitě v Indianě, kde i nyní působí. Navíc byl mezi lety 1996 - 1997 ředitelem pro Plánování dálkového vzdělávání (Distance Education Planning). Devět let pracoval také jako redaktor v Annual Review of Information Science and Technology.

==Základní texty==

Ve svém článku ''Using the h-Index to rank influential information scientists'' autoři Blaise Cronin a Lokman Meho aplikují nové bibliometrické měřítko – ''h''-Index – v literatuře informační vědy. ''H''-Index (''h'' podle Hirsche) měří dopad výzkumných výstupů (články, monografie) jednotlivého vědce. Vědec má kupříkladu ''h''-Index roven 5, jestliže pět jeho článků bylo citováno alespoň pětkrát. Na amerických univerzitách mají nejvyšší h-Index informační vědci: N. Belkin a T. Saracevic 19, M. Bates 17, Ch. Borgman 15, B. Cronin a G. Marchionini 13, atd. (viz. článek). H-Index nám dává přídavné informace o dopadu vědce. Například Schamber a Eisenberg mají citační skóre 241 a 142, ale jejich h-Indexy jsou 5 respektive 8. Ačkoli je tedy Schamber více citován, Eisenberg má více děl, která měla větší dopad.

Profesor Cronin se zabýval rovněž oblastí SCI (Science Citation Index), který je využitelný pro vyhledávání informací na vědecké (obecně kvalitní) úrovni. V článku ''Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis'' z roku 2001 kontempluje v širší míře nad citačním analyzováním a indexováním. Postuluje, že s nástupem webu s hypertextovým charakterem se nabízí rozsáhlejší možnosti indexování. Vyhledávácí webové systémy umožňují vystopovat také poděkování (aknowledgements) nebo rozptýlené příspěvky. Citační analýzy a inexace založené na webu by také podle Cronina mohly brát v úvahu přehlížené vstupy a vlivy techniků, poradců, důvěryhodných posuzovatelů a různých spolupracovníků. Píše o kontextové citační analýze a hlubokém propojení (deep linking), které nám umožní prozkoumat kontexty, ve kterých se objevují invokace.

== Profesní aktivity ==

===Profesní afilace===
*American Association of University Professors
*American Society for Information Science & Technology
*Association for Computing Machinery
*International Society for Scientometrics and Informetrics
*Institute of Information Scientists
*Chartered Management Institute
*Library Association
*National Association of Scholars
*Royal Society for the Arts
*Strategic and Competitive Intelligence Professionals

===Poradce/konzultant===

*Asian Development Bank
*Association for Information Management
*Brazilian Ministry of Science & Technology
*British Council
*Chemical Abstracts Service
*Commission of the European Communities
*Her Majesty's Treasury
*Hewlett Packard
*Institute for Scientific Information
*Interrealty Corporation
*NATO
*UNESCO
*U.S. Department of Justice
*Světová banka

===Členství v redakčním představenstvu===

*Cybermetrics 1999-
*Information Research 2001-2010
*International Information and Library Review 1993-
*International Journal of Information Management 1986-
*Journal of the American Society for Information Science & Technology 2002-2008
*Journal of Competitive Intelligence and Management 2007-
*Journal of Informetrics 2006-
*The New Review of Academic Librarianship 1995-
*The New Review of Information and Library Research 1995-
*The New Review of Hypermedia and Multimedia Applications and Research 1995-
*Revista Espanola de Documentacion Cientifica 1989-

== Přehled ocenění ==

*1984, člen Library Association
*1988, člen Institutu informačních vědců
*1989, člen Institutu managementu
*1998, člen Královské filozofické společnosti (Royal Society of Arts)
*1999 - 2000, hostující profesor v oboru Informační management na Napier University v Edinburghu
*2000 -, hostující profesor na School of Computing na Napier University v Edinburghu
*1996 - 2003, hostující profesor v oboru Informační věda na Manchester Metropolitan University
*1999 -, profesor Informační vědy na Univerzitě v Indianě
*2006, ocenění za zásluhy od Americké společnosti informační vědy a technologie
*2007 - 2010, hostující profesor v oboru Matematická a informační věda na Univerzitě v Brightonu
*2007 -, čestný hostující profesor na City University v Londýně

==Dílo==
===Monografie===

:Cronin, B. The Hand of science: Academic writing and its rewards. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2005, pp. 214.
:Cronin, B. Jeremiad jottings. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2004, pp. 164.
:Cronin, B. Pulp friction. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2003, pp. 140.
:Cronin, B. The scholar’s courtesy: the role of acknowledgements in the primary communication process.
:London: Taylor Graham, 1995, pp. 124.
:Cronin, B. and Davenport, E. Elements of information management. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1991, pp. 207.
:Cronin, B. Library orthodoxies: a decade of change. London: Taylor Graham, 1991, pp. 248.
:Cronin, B. and Davenport, L. Post-professionalism: transforming the information heartland. London: Taylor Graham, 1988, pp. 342.
:Gudim, M. and Cronin, B. Anatomy of innovation: an analysis of innovation in the information services sector. London: British Library, 1987, pp. 52.
:Cronin, B. The transition years: new initiatives in the education of professional information workers. London: Aslib, 1984, pp. 60.
:Cronin, B. The citation process: the role and significance of citations in scientific communication. London: Taylor Graham, 1984, pp. 103.
:Rowbottom, M.E., Payne, A.W. and Cronin, B. The schools information retrieval (SIR) project. London: British Library, 1983, pp. 98.
:Vickers, P., Barry, S., Gilchrist, A., Cronin, B. and Gillman, P. Introducing IT in the district office. London: King's Fund, 1983, pp. 52.
:Cronin, B. The education of library-information professionals: a conflict of objectives? London: Aslib, 1982, pp. 58.
:Cronin, B. A national graphics resource centre for libraries in the UK. London: Aslib, 1981, pp. 79.

Jeho dílo dále čítá zrhuba 400 článků, kapitol, příspěvků ve sbornících apod.

==Reference==
Blaise Cronin Curriculum vittae. Dostupný z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cv/Cronin_CV_2012.pdf

Blaise Cronin. School of Library and Information Science, Indiana University [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/spotlight/index.php?facid=6

Blaise Cronin's Homepage [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cronin/index.html

Blaise Cronin

2012-05-25T11:34:16Z

Jan Hrabal:

{{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

{{Infobox Vědec
|jmeno = Blaise Cronin
[[Soubor:Cronin_3_12.jpg‎]]
|datum_narozeni = -
|misto_narozeni = -
|datum_umrti = -
|misto_umrti = -
|duvod_umrti = -
|pobyt = USA
|rodina = -
|obcanstvi = -
|skola = Trinity College Dublin, D.S.Sc.; The Queen's University of Belfast; Queen Margaret University College
|pracoviste = Indiana University Bloomington
|znamy_diky = Vědecká komunikace, citační analýzy, kybermetrie, informační a znalostní management, konkurenční analýza, strategická inteligence ad.
|oceneni = viz. níže
}}
'''Blaise Cronin''' je profesor informační vědy na School of Library and Information Science na Univerzitě v Indianě. Externě vyučuje na univerzitě v Londýně a Edinburghu. Je šéfredaktorem časopisu The American Society for Information Science & Technology.

Profesor Cronin je autorem/editorem více než 300 výzkumných článků, monografií, technických zpráv, konferenčních článků a dalších publikací. Jeho práce a výzkum se soustředí na spolupráci ve vědě, vědeckou komunikaci, citační analýzu, systém akademického hodnocení, kybermetrii - průnik informační vědy a sociálních studií vědy. Dále značně publikoval na témata jako informační válka, informační a znalostní management, konkurenční analýza a strategická inteligence. Recenzuje časopisecké články a knihy.
Má mnoho zahraničních zkušeností, působil na šesti světadílech ve více než 30 zemích.

== Vzdělání ==

V roce 1971 získal magisterský titul na Trinity College v Dublinu. Další studia absolvoval na Queen's University of Belfast, kde v roce 1983 získal PhD. titul v oboru informační věda. O 14 let později mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Queen Margaret University College v Edinburghu a rok na to jej Queen´s University v Belfastu jmenovala doktorem věd.

== Pracoviště ==

V letech 1980 - 1985 pracoval v Londýně v Asociaci pro informační management jako hlavní výzkumný pracovník. Poté až do r. 1991 vyučoval informační vědu na Univerzitě Strathclyde v Glasgow. Od téhož roku až do r. 2011 (s přerušením v letech 2003 - 2004) byl děkanem na Univerzitě v Indianě, kde i nyní působí. Navíc byl mezi lety 1996 - 1997 ředitelem pro Plánování dálkového vzdělávání (Distance Education Planning). Devět let pracoval také jako redaktor v Annual Review of Information Science and Technology.

==Základní texty==

Ve svém článku ''Using the h-Index to rank influential information scientists'' autoři Blaise Cronin a Lokman Meho aplikují nové bibliometrické měřítko – ''h''-Index – v literatuře informační vědy. ''H''-Index (''h'' podle Hirsche) měří dopad výzkumných výstupů (články, monografie) jednotlivého vědce. Vědec má kupříkladu ''h''-Index roven 5, jestliže pět jeho článků bylo citováno alespoň pětkrát. Na amerických univerzitách mají nejvyšší h-Index informační vědci: N. Belkin a T. Saracevic 19, M. Bates 17, Ch. Borgman 15, B. Cronin a G. Marchionini 13, atd. (viz. článek). H-Index nám dává přídavné informace o dopadu vědce. Například Schamber a Eisenberg mají citační skóre 241 a 142, ale jejich h-Indexy jsou 5 respektive 8. Ačkoli je tedy Schamber více citován, Eisenberg má více děl, která měla větší dopad.

Profesor Cronin se zabýval rovněž oblastí SCI (Science Citation Index), který je využitelný pro vyhledávání informací na vědecké (obecně kvalitní) úrovni. V článku ''Bibliometrics and beyond: some thoughts on web-based citation analysis'' z roku 2001 kontempluje v širší míře nad citačním analyzováním a indexováním. Postuluje, že s nástupem webu s hypertextovým charakterem se nabízí rozsáhlejší možnosti indexování. Vyhledávácí webové systémy umožňují vystopovat také poděkování (aknowledgements) nebo rozptýlené příspěvky. Citační analýzy a inexace založené na webu by také podle Cronina mohly brát v úvahu přehlížené vstupy a vlivy techniků, poradců, důvěryhodných posuzovatelů a různých spolupracovníků. Píše o kontextové citační analýze a hlubokém propojení (deep linking), které nám umožní prozkoumat kontexty, ve kterých se objevují invokace.

== Profesní aktivity ==

===Profesní afilace===
*American Association of University Professors
*American Society for Information Science & Technology
*Association for Computing Machinery
*International Society for Scientometrics and Informetrics
*Institute of Information Scientists
*Chartered Management Institute
*Library Association
*National Association of Scholars
*Royal Society for the Arts
*Strategic and Competitive Intelligence Professionals

===Poradce/konzultant===

*Asian Development Bank
*Association for Information Management
*Brazilian Ministry of Science & Technology
*British Council
*Chemical Abstracts Service
*Commission of the European Communities
*Her Majesty's Treasury
*Hewlett Packard
*Institute for Scientific Information
*Interrealty Corporation
*NATO
*UNESCO
*U.S. Department of Justice
*Světová banka

===Členství v redakčním představenstvu===

*Cybermetrics 1999-
*Information Research 2001-2010
*International Information and Library Review 1993-
*International Journal of Information Management 1986-
*Journal of the American Society for Information Science & Technology 2002-2008
*Journal of Competitive Intelligence and Management 2007-
*Journal of Informetrics 2006-
*The New Review of Academic Librarianship 1995-
*The New Review of Information and Library Research 1995-
*The New Review of Hypermedia and Multimedia Applications and Research 1995-
*Revista Espanola de Documentacion Cientifica 1989-

== Přehled ocenění ==

*1984, člen Library Association
*1988, člen Institutu informačních vědců
*1989, člen Institutu managementu
*1998, člen Královské filozofické společnosti (Royal Society of Arts)
*1999 - 2000, hostující profesor v oboru Informační management na Napier University v Edinburghu
*2000 -, hostující profesor na School of Computing na Napier University v Edinburghu
*1996 - 2003, hostující profesor v oboru Informační věda na Manchester Metropolitan University
*1999 -, profesor Informační vědy na Univerzitě v Indianě
*2006, ocenění za zásluhy od Americké společnosti informační vědy a technologie
*2007 - 2010, hostující profesor v oboru Matematická a informační věda na Univerzitě v Brightonu
*2007 -, čestný hostující profesor na City University v Londýně

==Dílo==
===Monografie===

:Cronin, B. The Hand of science: Academic writing and its rewards. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2005, pp. 214.
:Cronin, B. Jeremiad jottings. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2004, pp. 164.
:Cronin, B. Pulp friction. Lanham, MD: Scarecrow Press, 2003, pp. 140.
:Cronin, B. The scholar’s courtesy: the role of acknowledgements in the primary communication process.
:London: Taylor Graham, 1995, pp. 124.
:Cronin, B. and Davenport, E. Elements of information management. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1991, pp. 207.
:Cronin, B. Library orthodoxies: a decade of change. London: Taylor Graham, 1991, pp. 248.
:Cronin, B. and Davenport, L. Post-professionalism: transforming the information heartland. London: Taylor Graham, 1988, pp. 342.
:Gudim, M. and Cronin, B. Anatomy of innovation: an analysis of innovation in the information services sector. London: British Library, 1987, pp. 52.
:Cronin, B. The transition years: new initiatives in the education of professional information workers. London: Aslib, 1984, pp. 60.
:Cronin, B. The citation process: the role and significance of citations in scientific communication. London: Taylor Graham, 1984, pp. 103.
:Rowbottom, M.E., Payne, A.W. and Cronin, B. The schools information retrieval (SIR) project. London: British Library, 1983, pp. 98.
:Vickers, P., Barry, S., Gilchrist, A., Cronin, B. and Gillman, P. Introducing IT in the district office. London: King's Fund, 1983, pp. 52.
:Cronin, B. The education of library-information professionals: a conflict of objectives? London: Aslib, 1982, pp. 58.
:Cronin, B. A national graphics resource centre for libraries in the UK. London: Aslib, 1981, pp. 79.

Jeho dílo dále čítá zrhuba 400 článků, kapitol, příspěvků ve sbornících apod.

==Reference==
Blaise Cronin Curriculum vittae. Dostupný z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cv/Cronin_CV_2012.pdf
Blaise Cronin. School of Library and Information Science, Indiana University [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/spotlight/index.php?facid=6
Blaise Cronin's Homepage [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.slis.indiana.edu/faculty/cronin/index.html

Blaise Cronin

2012-05-25T11:23:33Z

Jan Hrabal:

Blaise Cronin

2012-05-25T10:59:31Z

Jan Hrabal:

Blaise Cronin

2012-05-25T10:55:11Z

Jan Hrabal:

Blaise Cronin

2012-05-18T22:44:56Z

Jan Hrabal: Založena nová stránka: {{DEFAULTSORT: Cronin, Blaise}} Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví {{Infobox Vědec |jmeno = Blaise Cronin [[Soubor:Cron...

Soubor:Cronin 3 12.jpg

2012-05-18T22:44:05Z

Jan Hrabal: Blaise Cronin

Blaise Cronin