https://wiki.knihovna.cz/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=Hina 2026-04-30T03:59:31Z Příspěvky uživatele MediaWiki 1.35.0 https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/navrh-tematu&diff=25837 2012-11-10T21:32:55Z

<p>Hina: /* Témata */</p> <hr /> <div>== Pravidla pro zapisování témat závěrečného úkolu:&lt;br/&gt; ==<br /> <br /> *Závěrečnou práci zpracovává vždy '''skupina 4-6 lidí'''.<br /> *Vymyslete a zapište zde '''téma, které chcete zpracováva'''t.<br /> *Návrh tématu bude mít následující strukturu:<br /> **název tématu (např. Výzkum informačních potřeb žen na mateřské dovolené)<br /> **stručný popis tématu (v jednom odstavci rozveďte, koho, jak a proč chcete zkoumat)<br /> **seznam členů vašeho týmu.&amp;nbsp;<br /> *Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, '''dodržujte citační etiku''' (!)<br /> *Témata navrhujte nejpozději do '''10. listopadu 2012''' (pokud téma již máte a budete chtít ode mne zpětnou vazbu dříve, napište mi na mail &lt;a href=&quot;&lt;a href=&quot;[mailto:sucha@phil.muni.cz mailto:sucha@phil.muni.cz]&quot;&gt;[mailto:sucha@phil.muni.cz mailto:sucha@phil.muni.cz]&amp;lt;/a&amp;gt;&quot;&gt;sucha@phil.muni.cz&amp;lt;/a&amp;gt;.<br /> <br /> == Témata ==<br /> <br /> Téma 1<br /> <br /> '''Výzkum informačních potřeb vězňů ve výkonu trestu'''<br /> <br /> Tkáčik Jozef<br /> <br /> Kantorová Jana<br /> <br /> Leitgebová Martina<br /> <br /> Musilová Martina<br /> <br /> Vebrová Jana<br /> <br /> Fussová Tereza<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> Téma 2<br /> <br /> '''Využití dotykových displejů pro nevidomé v ČR'''<br /> <br /> *Náš výzkum by se měl zaměřit na využívání dotykových displejů nevidomými. Formou uživatelského testování bychom chtěli zjistit hlavní překážky pro zrakově postižené. Nakolik je pro ně uživatelské prostředí dotykových displejů přátelské a nakolik jsou jejich obavy dány předsudky k této technologii (viz reportáž ČT z 10. 10. 2012 [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/199158-nevidomi-jsou-z-dotykovych-displeju-bezradni/]).<br /> <br /> Michal Kaláb<br /> <br /> Martina Filová<br /> <br /> Marie Pučálková<br /> <br /> Michaela Kouřilová<br /> <br /> Anna Halfarová<br /> <br /> &lt;br/&gt;Téma 3<br /> <br /> '''Informační chování uživatelů v knihovně'''<br /> <br /> Helena Novotná<br /> <br /> Jana Pacáková<br /> <br /> Lenka Cahlová<br /> <br /> Martina Zoubková<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 4<br /> <br /> '''Uživatelské testování pro uživatele s nestandardními potřebami'''<br /> <br /> Stručný popis: Návrh výzkumu, který budeme zpracovávat, se zaměří na uživatelské testování určené pro uživatelské skupiny jejichž nároky na uživatelsky přívětivé prostředí jsou odlišné či náročnější než u průměrných uživatelů. Hlavní cílovou skupinou ve výzkumu budou děti a mladiství (věková skupina do 15 let věku).<br /> <br /> Lucia Barthová<br /> <br /> Barbora Pitašová<br /> <br /> Kateřina Petrová<br /> <br /> Lenka Cvrkalová<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 5<br /> <br /> '''Informační chování studentů KISK'''<br /> <br /> Mertová Eva<br /> <br /> Krbcová Karolína<br /> <br /> Dvořák Vojtěch<br /> <br /> Uřičář Ivo<br /> <br /> Filičková Katarína<br /> <br /> Olga Senčaková<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 6<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Všeobecné povědomí o existenci digitalizačních projektů a jejich reálná využívanost studenty na KISKu'''<br /> <br /> *stručný popis tématu:<br /> <br /> - '''výzkumná skupina:''' aktuální studenti KISKu od 2. ročníku bakalářského studia&lt;br/&gt;- '''otázky:''' znají studenti digitalizační projekty? České nebo zahraniční? Které znají konkrétně? Využívají je? Pokud ano, tak které a k jakým účelům? Soukromým, badatelským, studijním?&lt;br/&gt;- '''výzkum:''' formou písemného dotazníku podpořeného citační analýzou dostupných prací&lt;br/&gt;- '''obecný cíl:''' možnost využití současných digitalizačních projektů při studiu našeho oboru<br /> <br /> *členové<br /> <br /> Kateřina Veselá<br /> <br /> Michala Mádlová<br /> <br /> Veronika Skuhrovcová<br /> <br /> Laura Kabai<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 7<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující motivaci studentů KISKu navazovat v magisterském studiu na témata svých bakalářských prací'''<br /> <br /> *Výzkum se bude týkat studentů magisterského oboru Informační studia a knihovnictví na MU, kteří pokračují z bakalářského studia stejného oboru. Zajímá nás, zda navazují na témata svých bakalářských prací (podmínky označení práce za navazující budou stanoveny). Mezi faktory, na které se výzkum zaměří, patří: pohlaví, forma studia, hodnocení bakalářské práce, téma práce (v kategoriích: praktický výzkum, teoretická práce), vedoucí práce.<br /> <br /> Lucie Malúšková<br /> <br /> Pavla Minaříková<br /> <br /> Alena Paulusová<br /> <br /> Ivo Macík<br /> <br /> Petr Pospíchal<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 8<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''faktory ovlivňující informační chování při nákupu'''<br /> <br /> Dobešová Monika<br /> <br /> Červený Jaromír<br /> <br /> Kateřina Šťastná<br /> <br /> Petr Zapletal<br /> <br /> Václav Kůs<br /> <br /> Kucharovic Matej<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 9<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Pokračují absolventi středních knihovnických škol ve svém primárním oboru?'''<br /> <br /> Dana Katrňáková<br /> <br /> Martina Sehnalová<br /> <br /> Jana Slaná<br /> <br /> Eliška Pernesová<br /> <br /> Barbora Mohelníková<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 10<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující výsledky studentů při studiu'''<br /> <br /> - '''výzkumná skupina:''' studenti SŠ a VŠ (prezenční / kombinované)<br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;- '''otázky:''' Vztah mezi studentem SŠ a VŠ? Vztah týkající se intenzity doby učení?Ovlivňuje prostředí studentů při samostudiu? Ovlivňuje studenty forma stud. materiálů (PC x papír)?<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> - '''metody výzkumu:'''pozorování + rozhovory<br /> <br /> Martin Chalupa<br /> <br /> Lukáš Kisler<br /> <br /> Marie Lemonová<br /> <br /> Lada Ambrožová<br /> <br /> Jana Doupovcová<br /> <br /> Gabriela Tšponová<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 11<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Problém postoje českých lékařů k implementaci elektronické zdravotní dokumentace'''<br /> <br /> Elektronická zdravotní dokumentace je pacientův digitální záznam (zdravotní karta/knížka). Polovina lékařů v ČR má k tomuto zavedení negativní přístup (&lt;a href=&quot;&lt;a href=&quot;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&quot;&gt;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&amp;lt;/a&amp;gt;&quot;&gt;&lt;a href=&quot;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&quot;&gt;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&amp;lt;/a&amp;gt;&amp;lt;/a&amp;gt;). Cílem výzkumu je zjištění co nejširšího záběru důvodů. Výzkum bude proveden kvalitativně (možná v kombinaci s kvantitativním provedením).<br /> <br /> Jan Hrabal<br /> <br /> Martin Brzobohatý<br /> <br /> Lukáš Strouhal<br /> <br /> Lukáš Závodný<br /> <br /> Roman Novotný<br /> <br /> Martin Bartoš<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 12<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující rozhodnutí pro studium oboru Informační studia a knihovnictví'''<br /> <br /> *Výzkum bude zaměřen na studenty bakalářského oboru Informační studia a knihovnictví. Výzkumné otázky se budou týkat typu vystudované střední školy, kde se studenti o oboru dozvěděli, jaké mají od studia očekávání, jaké povolání by chtěli po dokončení studia vykonávat a tak podobně. Výzkum bude probíhat formou dotazníků doplněný o kvalitativní metody.<br /> <br /> Klára Tesařová<br /> <br /> Martina Volavková<br /> <br /> Vítězslav Rathouz<br /> <br /> Michal Létal<br /> <br /> Andrea Prokopová<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 13<br /> <br /> '''Využití EIZ na KISKu'''<br /> <br /> Adriana Fujková<br /> <br /> Věra Žitková<br /> <br /> Anna Stránská</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/navrh-tematu&diff=25836 2012-11-10T21:31:54Z

<p>Hina: /* Témata */</p> <hr /> <div>== Pravidla pro zapisování témat závěrečného úkolu:&lt;br/&gt; ==<br /> <br /> *Závěrečnou práci zpracovává vždy '''skupina 4-6 lidí'''.<br /> *Vymyslete a zapište zde '''téma, které chcete zpracováva'''t.<br /> *Návrh tématu bude mít následující strukturu:<br /> **název tématu (např. Výzkum informačních potřeb žen na mateřské dovolené)<br /> **stručný popis tématu (v jednom odstavci rozveďte, koho, jak a proč chcete zkoumat)<br /> **seznam členů vašeho týmu.&amp;nbsp;<br /> *Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, '''dodržujte citační etiku''' (!)<br /> *Témata navrhujte nejpozději do '''10. listopadu 2012''' (pokud téma již máte a budete chtít ode mne zpětnou vazbu dříve, napište mi na mail &lt;a href=&quot;&lt;a href=&quot;[mailto:sucha@phil.muni.cz mailto:sucha@phil.muni.cz]&quot;&gt;[mailto:sucha@phil.muni.cz mailto:sucha@phil.muni.cz]&amp;lt;/a&amp;gt;&quot;&gt;sucha@phil.muni.cz&amp;lt;/a&amp;gt;.<br /> <br /> == Témata ==<br /> <br /> Téma 1<br /> <br /> '''Výzkum informačních potřeb vězňů ve výkonu trestu'''<br /> <br /> Tkáčik Jozef<br /> <br /> Kantorová Jana<br /> <br /> Leitgebová Martina<br /> <br /> Musilová Martina<br /> <br /> Vebrová Jana<br /> <br /> Fussová Tereza<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 2<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Využití dotykových displejů pro nevidomé v ČR'''<br /> <br /> *Náš výzkum by se měl zaměřit na využívání dotykových displejů nevidomými. Formou uživatelského testování bychom chtěli zjistit hlavní překážky pro zrakově postižené. Nakolik je pro ně uživatelské prostředí dotykových displejů přátelské a nakolik jsou jejich obavy dány předsudky k této technologii (viz reportáž ČT z 10. 10. 2012 [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/199158-nevidomi-jsou-z-dotykovych-displeju-bezradni/]).<br /> <br /> Michal Kaláb<br /> <br /> Martina Filová<br /> <br /> Marie Pučálková<br /> <br /> Michaela Kouřilová<br /> <br /> Anna Halfarová<br /> <br /> &lt;br/&gt;Téma 3<br /> <br /> '''Informační chování uživatelů v knihovně'''<br /> <br /> Helena Novotná<br /> <br /> Jana Pacáková<br /> <br /> Lenka Cahlová<br /> <br /> Martina Zoubková<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 4<br /> <br /> '''Uživatelské testování pro uživatele s nestandardními potřebami'''<br /> <br /> Stručný popis: Návrh výzkumu, který budeme zpracovávat, se zaměří na uživatelské testování určené pro uživatelské skupiny jejichž nároky na uživatelsky přívětivé prostředí jsou odlišné či náročnější než u průměrných uživatelů. Hlavní cílovou skupinou ve výzkumu budou děti a mladiství (věková skupina do 15 let věku).<br /> <br /> Lucia Barthová<br /> <br /> Barbora Pitašová<br /> <br /> Kateřina Petrová<br /> <br /> Lenka Cvrkalová<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 5<br /> <br /> '''Informační chování studentů KISK'''<br /> <br /> Mertová Eva<br /> <br /> Krbcová Karolína<br /> <br /> Dvořák Vojtěch<br /> <br /> Uřičář Ivo<br /> <br /> Filičková Katarína<br /> <br /> Olga Senčaková<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 6<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Všeobecné povědomí o existenci digitalizačních projektů a jejich reálná využívanost studenty na KISKu'''<br /> <br /> *stručný popis tématu:<br /> <br /> - '''výzkumná skupina:''' aktuální studenti KISKu od 2. ročníku bakalářského studia&lt;br/&gt;- '''otázky:''' znají studenti digitalizační projekty? České nebo zahraniční? Které znají konkrétně? Využívají je? Pokud ano, tak které a k jakým účelům? Soukromým, badatelským, studijním?&lt;br/&gt;- '''výzkum:''' formou písemného dotazníku podpořeného citační analýzou dostupných prací&lt;br/&gt;- '''obecný cíl:''' možnost využití současných digitalizačních projektů při studiu našeho oboru<br /> <br /> *členové<br /> <br /> Kateřina Veselá<br /> <br /> Michala Mádlová<br /> <br /> Veronika Skuhrovcová<br /> <br /> Laura Kabai<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 7<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující motivaci studentů KISKu navazovat v magisterském studiu na témata svých bakalářských prací'''<br /> <br /> *Výzkum se bude týkat studentů magisterského oboru Informační studia a knihovnictví na MU, kteří pokračují z bakalářského studia stejného oboru. Zajímá nás, zda navazují na témata svých bakalářských prací (podmínky označení práce za navazující budou stanoveny). Mezi faktory, na které se výzkum zaměří, patří: pohlaví, forma studia, hodnocení bakalářské práce, téma práce (v kategoriích: praktický výzkum, teoretická práce), vedoucí práce.<br /> <br /> Lucie Malúšková<br /> <br /> Pavla Minaříková<br /> <br /> Alena Paulusová<br /> <br /> Ivo Macík<br /> <br /> Petr Pospíchal<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 8<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''faktory ovlivňující informační chování při nákupu'''<br /> <br /> Dobešová Monika<br /> <br /> Červený Jaromír<br /> <br /> Kateřina Šťastná<br /> <br /> Petr Zapletal<br /> <br /> Václav Kůs<br /> <br /> Kucharovic Matej<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 9<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Pokračují absolventi středních knihovnických škol ve svém primárním oboru?'''<br /> <br /> Dana Katrňáková<br /> <br /> Martina Sehnalová<br /> <br /> Jana Slaná<br /> <br /> Eliška Pernesová<br /> <br /> Barbora Mohelníková<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 10<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující výsledky studentů při studiu'''<br /> <br /> - '''výzkumná skupina:''' studenti SŠ a VŠ (prezenční / kombinované)<br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;- '''otázky:''' Vztah mezi studentem SŠ a VŠ? Vztah týkající se intenzity doby učení?Ovlivňuje prostředí studentů při samostudiu? Ovlivňuje studenty forma stud. materiálů (PC x papír)?<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> - '''metody výzkumu:'''pozorování + rozhovory<br /> <br /> Martin Chalupa<br /> <br /> Lukáš Kisler<br /> <br /> Marie Lemonová<br /> <br /> Lada Ambrožová<br /> <br /> Jana Doupovcová<br /> <br /> Gabriela Tšponová<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 11<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Problém postoje českých lékařů k implementaci elektronické zdravotní dokumentace'''<br /> <br /> Elektronická zdravotní dokumentace je pacientův digitální záznam (zdravotní karta/knížka). Polovina lékařů v ČR má k tomuto zavedení negativní přístup (&lt;a href=&quot;&lt;a href=&quot;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&quot;&gt;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&amp;lt;/a&amp;gt;&quot;&gt;&lt;a href=&quot;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&quot;&gt;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&amp;lt;/a&amp;gt;&amp;lt;/a&amp;gt;). Cílem výzkumu je zjištění co nejširšího záběru důvodů. Výzkum bude proveden kvalitativně (možná v kombinaci s kvantitativním provedením).<br /> <br /> Jan Hrabal<br /> <br /> Martin Brzobohatý<br /> <br /> Lukáš Strouhal<br /> <br /> Lukáš Závodný<br /> <br /> Roman Novotný<br /> <br /> Martin Bartoš<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 12<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující rozhodnutí pro studium oboru Informační studia a knihovnictví'''<br /> <br /> *Výzkum bude zaměřen na studenty bakalářského oboru Informační studia a knihovnictví. Výzkumné otázky se budou týkat typu vystudované střední školy, kde se studenti o oboru dozvěděli, jaké mají od studia očekávání, jaké povolání by chtěli po dokončení studia vykonávat a tak podobně. Výzkum bude probíhat formou dotazníků doplněný o kvalitativní metody.<br /> <br /> Klára Tesařová<br /> <br /> Martina Volavková<br /> <br /> Vítězslav Rathouz<br /> <br /> Michal Létal<br /> <br /> Andrea Prokopová<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 13<br /> <br /> '''Využití EIZ na KISKu'''<br /> <br /> Adriana Fujková<br /> <br /> Věra Žitková<br /> <br /> Anna Stránská</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/navrh-tematu&diff=25835 2012-11-10T21:31:21Z

<p>Hina: /* Témata */</p> <hr /> <div>== Pravidla pro zapisování témat závěrečného úkolu:&lt;br/&gt; ==<br /> <br /> *Závěrečnou práci zpracovává vždy '''skupina 4-6 lidí'''.<br /> *Vymyslete a zapište zde '''téma, které chcete zpracováva'''t.<br /> *Návrh tématu bude mít následující strukturu:<br /> **název tématu (např. Výzkum informačních potřeb žen na mateřské dovolené)<br /> **stručný popis tématu (v jednom odstavci rozveďte, koho, jak a proč chcete zkoumat)<br /> **seznam členů vašeho týmu.&amp;nbsp;<br /> *Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, '''dodržujte citační etiku''' (!)<br /> *Témata navrhujte nejpozději do '''10. listopadu 2012''' (pokud téma již máte a budete chtít ode mne zpětnou vazbu dříve, napište mi na mail &lt;a href=&quot;&lt;a href=&quot;[mailto:sucha@phil.muni.cz mailto:sucha@phil.muni.cz]&quot;&gt;[mailto:sucha@phil.muni.cz mailto:sucha@phil.muni.cz]&amp;lt;/a&amp;gt;&quot;&gt;sucha@phil.muni.cz&amp;lt;/a&amp;gt;.<br /> <br /> == Témata ==<br /> <br /> Téma 1<br /> <br /> '''Výzkum informačních potřeb vězňů ve výkonu trestu'''<br /> <br /> Tkáčik Jozef<br /> <br /> Kantorová Jana<br /> <br /> Leitgebová Martina<br /> <br /> Musilová Martina<br /> <br /> Vebrová Jana<br /> <br /> Fussová Tereza<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 2<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Využití dotykových displejů pro nevidomé v ČR'''<br /> <br /> *Náš výzkum by se měl zaměřit na využívání dotykových displejů nevidomými. Formou uživatelského testování bychom chtěli zjistit hlavní překážky pro zrakově postižené. Nakolik je pro ně uživatelské prostředí dotykových displejů přátelské a nakolik jsou jejich obavy dány předsudky k této technologii (viz reportáž ČT z 10. 10. 2012 &lt;a href=&quot;[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/199158-nevidomi-jsou-z-dotykovych-displeju-bezradni/]&quot;&gt;.<br /> <br /> Michal Kaláb<br /> <br /> Martina Filová<br /> <br /> Marie Pučálková<br /> <br /> Michaela Kouřilová<br /> <br /> Anna Halfarová<br /> <br /> &lt;br/&gt;Téma 3<br /> <br /> '''Informační chování uživatelů v knihovně'''<br /> <br /> Helena Novotná<br /> <br /> Jana Pacáková<br /> <br /> Lenka Cahlová<br /> <br /> Martina Zoubková<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 4<br /> <br /> '''Uživatelské testování pro uživatele s nestandardními potřebami'''<br /> <br /> Stručný popis: Návrh výzkumu, který budeme zpracovávat, se zaměří na uživatelské testování určené pro uživatelské skupiny jejichž nároky na uživatelsky přívětivé prostředí jsou odlišné či náročnější než u průměrných uživatelů. Hlavní cílovou skupinou ve výzkumu budou děti a mladiství (věková skupina do 15 let věku).<br /> <br /> Lucia Barthová<br /> <br /> Barbora Pitašová<br /> <br /> Kateřina Petrová<br /> <br /> Lenka Cvrkalová<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 5<br /> <br /> '''Informační chování studentů KISK'''<br /> <br /> Mertová Eva<br /> <br /> Krbcová Karolína<br /> <br /> Dvořák Vojtěch<br /> <br /> Uřičář Ivo<br /> <br /> Filičková Katarína<br /> <br /> Olga Senčaková<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 6<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Všeobecné povědomí o existenci digitalizačních projektů a jejich reálná využívanost studenty na KISKu'''<br /> <br /> *stručný popis tématu:<br /> <br /> - '''výzkumná skupina:''' aktuální studenti KISKu od 2. ročníku bakalářského studia&lt;br/&gt;- '''otázky:''' znají studenti digitalizační projekty? České nebo zahraniční? Které znají konkrétně? Využívají je? Pokud ano, tak které a k jakým účelům? Soukromým, badatelským, studijním?&lt;br/&gt;- '''výzkum:''' formou písemného dotazníku podpořeného citační analýzou dostupných prací&lt;br/&gt;- '''obecný cíl:''' možnost využití současných digitalizačních projektů při studiu našeho oboru<br /> <br /> *členové<br /> <br /> Kateřina Veselá<br /> <br /> Michala Mádlová<br /> <br /> Veronika Skuhrovcová<br /> <br /> Laura Kabai<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 7<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující motivaci studentů KISKu navazovat v magisterském studiu na témata svých bakalářských prací'''<br /> <br /> *Výzkum se bude týkat studentů magisterského oboru Informační studia a knihovnictví na MU, kteří pokračují z bakalářského studia stejného oboru. Zajímá nás, zda navazují na témata svých bakalářských prací (podmínky označení práce za navazující budou stanoveny). Mezi faktory, na které se výzkum zaměří, patří: pohlaví, forma studia, hodnocení bakalářské práce, téma práce (v kategoriích: praktický výzkum, teoretická práce), vedoucí práce.<br /> <br /> Lucie Malúšková<br /> <br /> Pavla Minaříková<br /> <br /> Alena Paulusová<br /> <br /> Ivo Macík<br /> <br /> Petr Pospíchal<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 8<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''faktory ovlivňující informační chování při nákupu'''<br /> <br /> Dobešová Monika<br /> <br /> Červený Jaromír<br /> <br /> Kateřina Šťastná<br /> <br /> Petr Zapletal<br /> <br /> Václav Kůs<br /> <br /> Kucharovic Matej<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 9<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Pokračují absolventi středních knihovnických škol ve svém primárním oboru?'''<br /> <br /> Dana Katrňáková<br /> <br /> Martina Sehnalová<br /> <br /> Jana Slaná<br /> <br /> Eliška Pernesová<br /> <br /> Barbora Mohelníková<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 10<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující výsledky studentů při studiu'''<br /> <br /> - '''výzkumná skupina:''' studenti SŠ a VŠ (prezenční / kombinované)<br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;- '''otázky:''' Vztah mezi studentem SŠ a VŠ? Vztah týkající se intenzity doby učení?Ovlivňuje prostředí studentů při samostudiu? Ovlivňuje studenty forma stud. materiálů (PC x papír)?<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> - '''metody výzkumu:'''pozorování + rozhovory<br /> <br /> Martin Chalupa<br /> <br /> Lukáš Kisler<br /> <br /> Marie Lemonová<br /> <br /> Lada Ambrožová<br /> <br /> Jana Doupovcová<br /> <br /> Gabriela Tšponová<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 11<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Problém postoje českých lékařů k implementaci elektronické zdravotní dokumentace'''<br /> <br /> Elektronická zdravotní dokumentace je pacientův digitální záznam (zdravotní karta/knížka). Polovina lékařů v ČR má k tomuto zavedení negativní přístup (&lt;a href=&quot;&lt;a href=&quot;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&quot;&gt;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&amp;lt;/a&amp;gt;&quot;&gt;&lt;a href=&quot;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&quot;&gt;[http://goo.gl/PBzlA http://goo.gl/PBzlA]&amp;lt;/a&amp;gt;&amp;lt;/a&amp;gt;). Cílem výzkumu je zjištění co nejširšího záběru důvodů. Výzkum bude proveden kvalitativně (možná v kombinaci s kvantitativním provedením).<br /> <br /> Jan Hrabal<br /> <br /> Martin Brzobohatý<br /> <br /> Lukáš Strouhal<br /> <br /> Lukáš Závodný<br /> <br /> Roman Novotný<br /> <br /> Martin Bartoš<br /> <br /> <br /> &lt;br/&gt;<br /> &amp;lt;p&amp;gt;Téma 12<br /> <br /> &amp;lt;/p&amp;gt;<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující rozhodnutí pro studium oboru Informační studia a knihovnictví'''<br /> <br /> *Výzkum bude zaměřen na studenty bakalářského oboru Informační studia a knihovnictví. Výzkumné otázky se budou týkat typu vystudované střední školy, kde se studenti o oboru dozvěděli, jaké mají od studia očekávání, jaké povolání by chtěli po dokončení studia vykonávat a tak podobně. Výzkum bude probíhat formou dotazníků doplněný o kvalitativní metody.<br /> <br /> Klára Tesařová<br /> <br /> Martina Volavková<br /> <br /> Vítězslav Rathouz<br /> <br /> Michal Létal<br /> <br /> Andrea Prokopová<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 13<br /> <br /> '''Využití EIZ na KISKu'''<br /> <br /> Adriana Fujková<br /> <br /> Věra Žitková<br /> <br /> Anna Stránská</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/navrh-tematu&diff=25826 2012-11-10T15:46:01Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>== Pravidla pro zapisování témat závěrečného úkolu:&lt;br/&gt; ==<br /> <br /> *Závěrečnou práci zpracovává vždy '''skupina 4-6 lidí'''.<br /> *Vymyslete a zapište zde '''téma, které chcete zpracováva'''t.<br /> *Návrh tématu bude mít následující strukturu:<br /> **název tématu (např. Výzkum informačních potřeb žen na mateřské dovolené)<br /> **stručný popis tématu (v jednom odstavci rozveďte, koho, jak a proč chcete zkoumat)<br /> **seznam členů vašeho týmu.&amp;nbsp;<br /> *Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, '''dodržujte citační etiku''' (!)<br /> *Témata navrhujte nejpozději do '''10. listopadu 2012''' (pokud téma již máte a budete chtít ode mne zpětnou vazbu dříve, napište mi na mail [mailto:sucha@phil.muni.cz sucha@phil.muni.cz].<br /> <br /> == Témata ==<br /> <br /> Téma 1<br /> <br /> '''Výzkum informačních potřeb vězňů ve výkonu trestu'''<br /> <br /> Tkáčik Jozef<br /> <br /> Kantorová Jana<br /> <br /> Leitgebová Martina<br /> <br /> Musilová Martina<br /> <br /> Vebrová Jana<br /> <br /> Fussová Tereza <br /> <br /> <br /> Téma 2<br /> <br /> '''Využití dotykových displejů pro nevidomé v ČR'''<br /> <br /> *Náš výzkum by se měl zaměřit na využívání dotykových displejů nevidomými. Formou uživatelského testování bychom chtěli zjistit hlavní překážky pro zrakově postižené. Nakolik je pro ně uživatelské prostředí dotykových displejů přátelské a nakolik jsou jejich obavy dány předsudky k této technologii (viz reportáž ČT z 10. 10. 2012 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/199158-nevidomi-jsou-z-dotykovych-displeju-bezradni/). <br /> <br /> Michal Kaláb<br /> <br /> Martina Filová<br /> <br /> Marie Pučálková<br /> <br /> Michaela Kouřilová<br /> <br /> Anna Halfarová<br /> <br /> &lt;br/&gt;Téma 3<br /> <br /> '''Informační chování uživatelů v knihovně'''<br /> <br /> Helena Novotná<br /> <br /> Jana Pacáková<br /> <br /> Lenka Cahlová<br /> <br /> Martina Zoubková<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 4<br /> <br /> '''Užívateľské testovanie (v neštandardných podmienkach)'''<br /> <br /> Lucia Barthová<br /> <br /> Barbora Pitašová<br /> <br /> Kateřina Petrová<br /> <br /> Lenka Cvrkalová<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 5<br /> <br /> '''Informační chování studentů KISK'''<br /> <br /> Mertová Eva<br /> <br /> Krbcová Karolína<br /> <br /> Dvořák Vojtěch<br /> <br /> Uřičář Ivo<br /> <br /> <br /> Téma 6<br /> <br /> ''' Všeobecné povědomí o existenci digitalizačních projektů a jejich reálná využívanost studenty na KISKu'''<br /> <br /> * stručný popis tématu:<br /> - '''výzkumná skupina:''' aktuální studenti KISKu od 2. ročníku bakalářského studia&lt;br/&gt;<br /> - '''otázky:''' znají studenti digitalizační projekty? České nebo zahraniční? Které znají<br /> konkrétně? Využívají je? Pokud ano, tak které a k jakým účelům? Soukromým, badatelským, studijním? &lt;br/&gt;<br /> - '''výzkum:''' formou písemného dotazníku podpořeného citační analýzou dostupných prací&lt;br/&gt;<br /> - '''obecný cíl:''' možnost využití současných digitalizačních projektů při studiu našeho oboru<br /> <br /> *členové<br /> <br /> Kateřina Veselá<br /> <br /> Michala Mádlová<br /> <br /> Veronika Skuhrovcová<br /> <br /> Laura Kabai<br /> <br /> <br /> Téma 7<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující motivaci studentů KISKu navazovat v magisterském studiu na témata svých bakalářských prací''' <br /> <br /> * Výzkum se bude týkat studentů magisterského oboru Informační studia a knihovnictví na MU, kteří pokračují z bakalářského studia stejného oboru. Zajímá nás, zda navazují na témata svých bakalářských prací (podmínky označení práce za navazující budou stanoveny). Mezi faktory, na které se výzkum zaměří, patří: pohlaví, forma studia, hodnocení bakalářské práce, téma práce (v kategoriích: praktický výzkum, teoretická práce), vedoucí práce.<br /> <br /> Lucie Malúšková<br /> <br /> Pavla Minaříková<br /> <br /> Alena Paulusová<br /> <br /> Ivo Macík<br /> <br /> Petr Pospíchal<br /> <br /> <br /> Téma 8<br /> <br /> '''faktory ovlivňující informační chování při nákupu'''<br /> <br /> Dobešová Monika<br /> <br /> Červený Jaromír<br /> <br /> Kateřina Šťastná<br /> <br /> Petr Zapletal <br /> <br /> Václav Kůs<br /> <br /> Kucharovic Matej<br /> <br /> <br /> Téma 9<br /> <br /> '''Pokračují absolventi středních knihovnických škol ve svém primárním oboru?'''<br /> <br /> Dana Katrňáková<br /> <br /> Martina Sehnalová<br /> <br /> Jana Slaná<br /> <br /> Eliška Pernesová<br /> <br /> Barbora Mohelníková<br /> <br /> <br /> Téma 10<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující soustředěnost studentů VŠ při studiu'''<br /> <br /> Martin Chalupa<br /> <br /> Lukáš Kisler<br /> <br /> Marie Lemonová<br /> <br /> Lada Ambrožová<br /> <br /> Jana Doupovcová<br /> <br /> Gabriela Tšponová<br /> <br /> <br /> Téma 11<br /> <br /> '''Problém postoje českých lékařů k implementaci elektronické zdravotní dokumentace'''<br /> <br /> Elektronická zdravotní dokumentace je pacientův digitální záznam (zdravotní karta/knížka). Polovina lékařů v ČR má k tomuto zavedení negativní přístup (http://goo.gl/PBzlA). Cílem výzkumu je zjištění co nejširšího záběru důvodů. Výzkum bude proveden kvalitativně (možná v kombinaci s kvantitativním provedením).<br /> <br /> Jan Hrabal<br /> <br /> Martin Brzobohatý<br /> <br /> Lukáš Strouhal<br /> <br /> Lukáš Závodný<br /> <br /> Roman Novotný<br /> <br /> Martin Bartoš<br /> <br /> <br /> Téma 12<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující rozhodnutí pro studium oboru Informační studia a knihovnictví'''<br /> <br /> * Výzkum bude zaměřen na studenty bakalářského oboru Informační studia a knihovnictví. Výzkumné otázky se budou týkat typu vystudované střední školy, kde se studenti o oboru dozvěděli, jaké mají od studia očekávání, jaké povolání by chtěli po dokončení studia vykonávat a tak podobně. Výzkum bude probíhat formou dotazníků doplněný o kvalitativní metody.<br /> <br /> Klára Tesařová<br /> <br /> Martina Volavková<br /> <br /> Vítězslav Rathouz<br /> <br /> Michal Létal<br /> <br /> Andrea Prokopová</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/navrh-tematu&diff=25825 2012-11-10T15:45:01Z

<p>Hina: /* Témata */</p> <hr /> <div>== Pravidla pro zapisování témat závěrečného úkolu:&lt;br/&gt; ==<br /> <br /> *Závěrečnou práci zpracovává vždy '''skupina 4-6 lidí'''.<br /> *Vymyslete a zapište zde '''téma, které chcete zpracováva'''t.<br /> *Návrh tématu bude mít následující strukturu:<br /> **název tématu (např. Výzkum informačních potřeb žen na mateřské dovolené)<br /> **stručný popis tématu (v jednom odstavci rozveďte, koho, jak a proč chcete zkoumat)<br /> **seznam členů vašeho týmu.&amp;nbsp;<br /> *Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, '''dodržujte citační etiku''' (!)<br /> *Témata navrhujte nejpozději do '''10. listopadu 2012''' (pokud téma již máte a budete chtít ode mne zpětnou vazbu dříve, napište mi na mail [mailto:sucha@phil.muni.cz sucha@phil.muni.cz].<br /> <br /> == Témata ==<br /> <br /> Téma 1<br /> <br /> '''Výzkum informačních potřeb vězňů ve výkonu trestu'''<br /> <br /> Tkáčik Jozef<br /> <br /> Kantorová Jana<br /> <br /> Leitgebová Martina<br /> <br /> Musilová Martina<br /> <br /> Vebrová Jana<br /> <br /> Fussová Tereza <br /> <br /> <br /> Téma 2<br /> <br /> '''Využití dotykových displejů pro nevidomé v ČR'''<br /> <br /> Náš výzkum by se měl zaměřit na využívání dotykových displejů nevidomými. Formou uživatelského testování bychom chtěli zjistit hlavní překážky pro zrakově postižené. Nakolik je pro ně uživatelské prostředí dotykových displejů přátelské a nakolik jsou jejich obavy dány předsudky k této technologii (viz reportáž ČT z 10. 10. 2012 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/199158-nevidomi-jsou-z-dotykovych-displeju-bezradni/). <br /> <br /> Michal Kaláb<br /> <br /> Martina Filová<br /> <br /> Marie Pučálková<br /> <br /> Michaela Kouřilová<br /> <br /> Anna Halfarová<br /> <br /> &lt;br/&gt;Téma 3<br /> <br /> '''Informační chování uživatelů v knihovně'''<br /> <br /> Helena Novotná<br /> <br /> Jana Pacáková<br /> <br /> Lenka Cahlová<br /> <br /> Martina Zoubková<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 4<br /> <br /> '''Užívateľské testovanie (v neštandardných podmienkach)'''<br /> <br /> Lucia Barthová<br /> <br /> Barbora Pitašová<br /> <br /> Kateřina Petrová<br /> <br /> Lenka Cvrkalová<br /> <br /> <br /> <br /> Téma 5<br /> <br /> '''Informační chování studentů KISK'''<br /> <br /> Mertová Eva<br /> <br /> Krbcová Karolína<br /> <br /> Dvořák Vojtěch<br /> <br /> Uřičář Ivo<br /> <br /> <br /> Téma 6<br /> <br /> ''' Všeobecné povědomí o existenci digitalizačních projektů a jejich reálná využívanost studenty na KISKu'''<br /> <br /> * stručný popis tématu:<br /> - '''výzkumná skupina:''' aktuální studenti KISKu od 2. ročníku bakalářského studia&lt;br/&gt;<br /> - '''otázky:''' znají studenti digitalizační projekty? České nebo zahraniční? Které znají<br /> konkrétně? Využívají je? Pokud ano, tak které a k jakým účelům? Soukromým, badatelským, studijním? &lt;br/&gt;<br /> - '''výzkum:''' formou písemného dotazníku podpořeného citační analýzou dostupných prací&lt;br/&gt;<br /> - '''obecný cíl:''' možnost využití současných digitalizačních projektů při studiu našeho oboru<br /> <br /> *členové<br /> <br /> Kateřina Veselá<br /> <br /> Michala Mádlová<br /> <br /> Veronika Skuhrovcová<br /> <br /> Laura Kabai<br /> <br /> <br /> Téma 7<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující motivaci studentů KISKu navazovat v magisterském studiu na témata svých bakalářských prací''' <br /> <br /> * Výzkum se bude týkat studentů magisterského oboru Informační studia a knihovnictví na MU, kteří pokračují z bakalářského studia stejného oboru. Zajímá nás, zda navazují na témata svých bakalářských prací (podmínky označení práce za navazující budou stanoveny). Mezi faktory, na které se výzkum zaměří, patří: pohlaví, forma studia, hodnocení bakalářské práce, téma práce (v kategoriích: praktický výzkum, teoretická práce), vedoucí práce.<br /> <br /> Lucie Malúšková<br /> <br /> Pavla Minaříková<br /> <br /> Alena Paulusová<br /> <br /> Ivo Macík<br /> <br /> Petr Pospíchal<br /> <br /> <br /> Téma 8<br /> <br /> '''faktory ovlivňující informační chování při nákupu'''<br /> <br /> Dobešová Monika<br /> <br /> Červený Jaromír<br /> <br /> Kateřina Šťastná<br /> <br /> Petr Zapletal <br /> <br /> Václav Kůs<br /> <br /> Kucharovic Matej<br /> <br /> <br /> Téma 9<br /> <br /> '''Pokračují absolventi středních knihovnických škol ve svém primárním oboru?'''<br /> <br /> Dana Katrňáková<br /> <br /> Martina Sehnalová<br /> <br /> Jana Slaná<br /> <br /> Eliška Pernesová<br /> <br /> Barbora Mohelníková<br /> <br /> <br /> Téma 10<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující soustředěnost studentů VŠ při studiu'''<br /> <br /> Martin Chalupa<br /> <br /> Lukáš Kisler<br /> <br /> Marie Lemonová<br /> <br /> Lada Ambrožová<br /> <br /> Jana Doupovcová<br /> <br /> Gabriela Tšponová<br /> <br /> <br /> Téma 11<br /> <br /> '''Problém postoje českých lékařů k implementaci elektronické zdravotní dokumentace'''<br /> <br /> Elektronická zdravotní dokumentace je pacientův digitální záznam (zdravotní karta/knížka). Polovina lékařů v ČR má k tomuto zavedení negativní přístup (http://goo.gl/PBzlA). Cílem výzkumu je zjištění co nejširšího záběru důvodů. Výzkum bude proveden kvalitativně (možná v kombinaci s kvantitativním provedením).<br /> <br /> Jan Hrabal<br /> <br /> Martin Brzobohatý<br /> <br /> Lukáš Strouhal<br /> <br /> Lukáš Závodný<br /> <br /> Roman Novotný<br /> <br /> Martin Bartoš<br /> <br /> <br /> Téma 12<br /> <br /> '''Faktory ovlivňující rozhodnutí pro studium oboru Informační studia a knihovnictví'''<br /> <br /> * Výzkum bude zaměřen na studenty bakalářského oboru Informační studia a knihovnictví. Výzkumné otázky se budou týkat typu vystudované střední školy, kde se studenti o oboru dozvěděli, jaké mají od studia očekávání, jaké povolání by chtěli po dokončení studia vykonávat a tak podobně. Výzkum bude probíhat formou dotazníků doplněný o kvalitativní metody.<br /> <br /> Klára Tesařová<br /> <br /> Martina Volavková<br /> <br /> Vítězslav Rathouz<br /> <br /> Michal Létal<br /> <br /> Andrea Prokopová</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25427 2012-10-12T21:48:34Z

<p>Hina: /* Příklady užití */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. &lt;ref name=&quot;BECK&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.&lt;ref name=&quot;BECK1&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla:'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové:'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Knihovník'' - co dela rozdíl mezi &quot;knihovníkem&quot; a &quot;knihovníkem expertem&quot; a jak se jím stane?&lt;br&gt;<br /> ''Dítě jako čtenář'' - jak přivedeme děti k aktivnímu čtenářství, co děla z dítěte doživotního aktivního čtenáře?&lt;br&gt;<br /> ''Uživatel knihovny'' - kdo knihovnu nikdy nenavštíví, na které skupiny se nemá smysl zaměřovat a které jsou naopak v centru zájmu, uživatelské výzkumy při vyhledávání informací v katalogu: uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak (může se ukázat pravý opak) &lt;ref name=&quot;BECK2&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Návštěvník vzdělávacích seminářů knihovny'' - co přesvědčí uživatele k tomu, aby přišel na vzdělávací seminář (či jinou akci) do knihovny&lt;br&gt;<br /> ''Ověření validity výzkumu'' - potvrzení nebo vyvrácení výzkumů prováděných jinou metodou (např. interview, dotazník)&lt;ref name=&quot;BECK3&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> <br /> '''Konkrétní příklad pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''&lt;br&gt;<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25425 2012-10-12T21:48:06Z

<p>Hina: /* Příklady užití */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. &lt;ref name=&quot;BECK&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.&lt;ref name=&quot;BECK1&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla:'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové:'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Knihovník'' - co dela rozdíl mezi &quot;knihovníkem&quot; a &quot;knihovníkem expertem&quot; a jak se jím stane?&lt;br&gt;<br /> ''Dítě jako čtenář'' - jak přivedeme děti k aktivnímu čtenářství, co děla z dítěte doživotního aktivního čtenáře?&lt;br&gt;<br /> ''Uživatel knihovny'' - kdo knihovnu nikdy nenavštíví, na které skupiny se nemá smysl zaměřovat a které jsou naopak v centru zájmu, uživatelské výzkumy při vyhledávání informací v katalogu: uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak (může se ukázat pravý opak) &lt;ref name=&quot;BECK2&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Návštěvník vzdělávacích seminářů knihovny'' - co přesvědčí uživatele k tomu, aby přišel na vzdělávací seminář (či jinou akci) do knihovny&lt;br&gt;<br /> ''Ověření validity výzkumu'' - potvrzení nebo vyvrácení výzkumů prováděných jinou metodou (např. interview, dotazník)&lt;ref name=&quot;BECK3&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> <br /> '''Konkrétní příklad pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25411 2012-10-12T21:33:44Z

<p>Hina: /* Nevýhody metody */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. &lt;ref name=&quot;BECK&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.&lt;ref name=&quot;BECK1&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla:'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové:'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Knihovník'' - co dela rozdíl mezi &quot;knihovníkem&quot; a &quot;knihovníkem expertem&quot; a jak se jím stane?&lt;br&gt;<br /> ''Dítě jako čtenář'' - jak přivedeme děti k aktivnímu čtenářství, co děla z dítěte doživotního aktivního čtenáře?&lt;br&gt;<br /> ''Uživatel knihovny'' - kdo knihovnu nikdy nenavštíví, na které skupiny se nemá smysl zaměřovat a které jsou naopak v centru zájmu, uživatelské výzkumy při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak (může se ukázat pravý opak) &lt;ref name=&quot;BECK2&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Návštěvník vzdělávacích seminářů knihovny'' - co přesvědčí uživatele k tomu, aby přišel na vzdělávací seminář (či jinou akci) do knihovny&lt;br&gt;<br /> ''Ověření validity výzkumu'' - potvrzení nebo vyvrácení výzkumů prováděných jinou metodou (např. interview, dotazník)&lt;ref name=&quot;BECK3&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> <br /> '''Konkrétní příklad pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25410 2012-10-12T21:33:13Z

<p>Hina: /* Příklady užití */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. &lt;ref name=&quot;BECK&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.&lt;ref name=&quot;BECK&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla:'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové:'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Knihovník'' - co dela rozdíl mezi &quot;knihovníkem&quot; a &quot;knihovníkem expertem&quot; a jak se jím stane?&lt;br&gt;<br /> ''Dítě jako čtenář'' - jak přivedeme děti k aktivnímu čtenářství, co děla z dítěte doživotního aktivního čtenáře?&lt;br&gt;<br /> ''Uživatel knihovny'' - kdo knihovnu nikdy nenavštíví, na které skupiny se nemá smysl zaměřovat a které jsou naopak v centru zájmu, uživatelské výzkumy při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak (může se ukázat pravý opak) &lt;ref name=&quot;BECK2&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Návštěvník vzdělávacích seminářů knihovny'' - co přesvědčí uživatele k tomu, aby přišel na vzdělávací seminář (či jinou akci) do knihovny&lt;br&gt;<br /> ''Ověření validity výzkumu'' - potvrzení nebo vyvrácení výzkumů prováděných jinou metodou (např. interview, dotazník)&lt;ref name=&quot;BECK3&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> <br /> '''Konkrétní příklad pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25409 2012-10-12T21:32:28Z

<p>Hina: /* Nevýhody metody */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. &lt;ref name=&quot;BECK&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.&lt;ref name=&quot;BECK&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla:'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové:'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Knihovník'' - co dela rozdíl mezi &quot;knihovníkem&quot; a &quot;knihovníkem expertem&quot; a jak se jím stane?&lt;br&gt;<br /> ''Dítě jako čtenář'' - jak přivedeme děti k aktivnímu čtenářství, co děla z dítěte doživotního aktivního čtenáře?&lt;br&gt;<br /> ''Uživatel knihovny'' - kdo knihovnu nikdy nenavštíví, na které skupiny se nemá smysl zaměřovat a které jsou naopak v centru zájmu, uživatelské výzkumy při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak (může se ukázat pravý opak) (Beck) &lt;br&gt;<br /> ''Návštěvník vzdělávacích seminářů knihovny'' - co přesvědčí uživatele k tomu, aby přišel na vzdělávací seminář (či jinou akci) do knihovny&lt;br&gt;<br /> ''Ověření validity výzkumu'' - potvrzení nebo vyvrácení výzkumů prováděných jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Konkrétní příklad pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25408 2012-10-12T21:30:55Z

<p>Hina: /* Výhody metody */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. &lt;ref name=&quot;BECK&quot;&gt;BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. s. 110. ISBN 9781555705916.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla:'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové:'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Knihovník'' - co dela rozdíl mezi &quot;knihovníkem&quot; a &quot;knihovníkem expertem&quot; a jak se jím stane?&lt;br&gt;<br /> ''Dítě jako čtenář'' - jak přivedeme děti k aktivnímu čtenářství, co děla z dítěte doživotního aktivního čtenáře?&lt;br&gt;<br /> ''Uživatel knihovny'' - kdo knihovnu nikdy nenavštíví, na které skupiny se nemá smysl zaměřovat a které jsou naopak v centru zájmu, uživatelské výzkumy při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak (může se ukázat pravý opak) (Beck) &lt;br&gt;<br /> ''Návštěvník vzdělávacích seminářů knihovny'' - co přesvědčí uživatele k tomu, aby přišel na vzdělávací seminář (či jinou akci) do knihovny&lt;br&gt;<br /> ''Ověření validity výzkumu'' - potvrzení nebo vyvrácení výzkumů prováděných jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Konkrétní příklad pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25404 2012-10-12T21:28:45Z

<p>Hina: /* Příklady užití */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla:'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové:'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Knihovník'' - co dela rozdíl mezi &quot;knihovníkem&quot; a &quot;knihovníkem expertem&quot; a jak se jím stane?&lt;br&gt;<br /> ''Dítě jako čtenář'' - jak přivedeme děti k aktivnímu čtenářství, co děla z dítěte doživotního aktivního čtenáře?&lt;br&gt;<br /> ''Uživatel knihovny'' - kdo knihovnu nikdy nenavštíví, na které skupiny se nemá smysl zaměřovat a které jsou naopak v centru zájmu, uživatelské výzkumy při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak (může se ukázat pravý opak) (Beck) &lt;br&gt;<br /> ''Návštěvník vzdělávacích seminářů knihovny'' - co přesvědčí uživatele k tomu, aby přišel na vzdělávací seminář (či jinou akci) do knihovny&lt;br&gt;<br /> ''Ověření validity výzkumu'' - potvrzení nebo vyvrácení výzkumů prováděných jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Konkrétní příklad pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25398 2012-10-12T21:19:22Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla:'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové:'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Příklad konkrétního pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25396 2012-10-12T21:18:39Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> '''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Příklad konkrétního pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25395 2012-10-12T21:18:06Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;'''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Příklad konkrétního pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25394 2012-10-12T21:17:41Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> ''''1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;'''<br /> '''2. Formulace otázek&lt;br/&gt;''''<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> 1. Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> 2. Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> 3. Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> 4. Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 5. Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> 6. Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Příklad konkrétního pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25188 2012-10-12T14:25:13Z

<p>Hina: /* Základní charakteristika */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislot na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled.A otázka zda je vůec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Příklad konkrétního pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25185 2012-10-12T14:15:51Z

<p>Hina: /* Příklady užití */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorovná nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislot na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled.A otázka zda je vůec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Příklad konkrétního pozorování'''<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25184 2012-10-12T14:15:12Z

<p>Hina: /* Příklady užití */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorovná nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislot na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled.A otázka zda je vůec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> '''Možnosti zkoumání'''<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> '''Příklad konkrétního pozorování'''<br /> ''Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně''<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25181 2012-10-12T13:54:44Z

<p>Hina: /* Zdroje */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorovná nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislot na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled.A otázka zda je vůec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25180 2012-10-12T13:53:31Z

<p>Hina: /* Nevýhody metody */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorovná nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislot na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled.A otázka zda je vůec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25179 2012-10-12T13:52:44Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorovná nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. &lt;ref name=&quot;HENDL3&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Nevýhodou je určitá závislot na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled.A otázka zda je vůec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. &lt;ref name=&quot;REICHEL12&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25135 2012-10-12T12:12:36Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je vhodné nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Je nepsaným pravidlem, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25134 2012-10-12T12:11:31Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou metoda je dělena ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je vhodné nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Je nepsaným pravidlem, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25133 2012-10-12T12:08:30Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je vhodné nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Je nepsaným pravidlem, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25131 2012-10-12T12:01:46Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je vhodné nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Je nepsaným pravidlem, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25130 2012-10-12T12:01:20Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je vhodné nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Je nepsaným pravidlem, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25127 2012-10-12T11:53:14Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je vhodné nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Je nepsaným pravidlem, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> '''4. Závěr pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.<br /> <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25126 2012-10-12T11:50:55Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je vhodné nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Je nepsaným pravidlem, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou '''terénní poznámky''', které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme ''poznámky popisné'', kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou ''reflektující poznámky'', kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25125 2012-10-12T11:50:05Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.&lt;ref name=&quot;HENDL1&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Záznam'''<br /> &lt;br&gt; <br /> V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je vhodné nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Je nepsaným pravidlem, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou terénní poznámky, které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, prvním z nich nazýváme poznámky popisné, kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou reflektující poznámky, kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. &lt;ref name=&quot;HENDL2&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt; <br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25120 2012-10-12T11:33:39Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.<br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25119 2012-10-12T11:32:44Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> &lt;br&gt;<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> &lt;br&gt;<br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> &lt;br&gt; <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.<br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25118 2012-10-12T11:31:47Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.''' <br /> Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.''' <br /> V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.''' <br /> Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.'''<br /> Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování''' <br /> Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.<br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25117 2012-10-12T11:31:06Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1. Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2. Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3. Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4. Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5. Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6. Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu''' Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování''' Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je '''pozorování popisné''', jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je''' fokusované pozorování''', to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v datech a umožnuje lépe porozumět problému a snadněji ho předat čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne '''selektivní pozorování''', při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.<br /> <br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25116 2012-10-12T11:12:47Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Nezúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25115 2012-10-12T11:11:48Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[Neúčastněné pozorování|nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25114 2012-10-12T11:11:12Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[nezúčastněném pozorování|Neúčastněné pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25113 2012-10-12T11:10:07Z

<p>Hina: </p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při [[nezúčastněném pozorování]] (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;&quot;First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them.&quot; (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup &lt;br&gt;<br /> Vzorek dat &lt;br&gt;<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic &lt;br&gt;<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu &lt;br&gt;<br /> - Audio a video nahrávky &lt;br&gt;<br /> - Sledování pohybu očí &lt;br&gt;<br /> Předanalyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Analyzační fáze &lt;br&gt;<br /> Opuštění výzkumu &lt;br&gt;<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> <br /> Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br /> Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo &quot;teritoriální chování&quot; studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH12&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.<br /> [[Název odkazu]]</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25048 2012-10-12T08:24:01Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslednífáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''2. Pozorování'''<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25047 2012-10-12T08:23:02Z

<p>Hina: /* Nevýhody metody */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslednífáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25046 2012-10-12T08:22:40Z

<p>Hina: /* Výhody metody */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslednífáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25045 2012-10-12T08:22:16Z

<p>Hina: /* Základní charakteristika */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslednífáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25044 2012-10-12T08:21:27Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslednífáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.&lt;ref name=&quot;HENDL&quot;&gt;HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25043 2012-10-12T08:19:36Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslednífáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/ukol1&diff=25030 2012-10-12T07:48:48Z

<p>Hina: /* Zúčastněné pozorování */</p> <hr /> <div>'''''Zadání úkolu'''''<br /> <br /> Pravidla zapisování:<br /> <br /> #Jedno téma zpracovává vždy skupina 4-6 lidí.<br /> #Vyberte si téma které chcete zpracovávat a připište se pod něj.<br /> #Kdo se zapíše dříve, má přednost.<br /> #Téma zpracujte přímo zde na WIKI.<br /> #Používejte doporučenou literaturu, ale můžete si vyhledat i vlastní zdroje.<br /> #Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, dodržujte citační etiku (!)<br /> #Zpracovaný text by měl na WIKI viset nejpozději 12. října 2012 o půlnoci.<br /> #Zpracované téma by mělo obsahovat především odpovědi na následující otázky:<br /> <br /> **Co je pro daný design výzkumu charakteristické?<br /> **Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?<br /> **Jaké jsou výhody a nevýhody?<br /> **Jak takový výzkum probíhá?<br /> **Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK? (Vyberte 3-4 výzkumy na základě referencí z literatury nebo vyhledáním v odborných databázích (můžete využít např. Science Direct - časopis ''Library &amp; Information Science Research'') - u každého výzkumu popište stručně, jak byla metoda využita)<br /> <br /> '''''Text má rozsah 6-10 normostran. Vítané jsou i případné ilustrační obrázky a videoukázky. Připravte si krátkou prezentaci (cca 10 minut) na hodinu 13. října 2012. Na prezentaci by měla být přítomna nejméně polovina skupiny, která téma tvořila.'''''<br /> <br /> <br /> <br /> == Případové studie ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 7)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Anna Stránská<br /> <br /> Adriana Fujková<br /> <br /> Katarína Filičková<br /> <br /> Olina Senčáková<br /> <br /> Václav Kůs<br /> <br /> Petr Zapletal<br /> <br /> ----<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;'''''1. Základné charakteristiky prípadových štúdií'''''&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Prípadová štúdia bola do výskumných metód knižnično-informačnej vedy začlenená v osemdesiatych rokoch 20. storočia. Slovník Merrian-Webster, dostupný online, definuje „case study“ ako „intenzívnu analýzu individuálnej jednotky (osoby alebo komunity) zdôrazňujúcu vývojové faktory vo vzťahu k prostrediu“.&lt;ref&gt;Merriam-Webster. Dostupné z:[http://www.merriam-webster.com/dictionary/case%20study http://www.merriam-webster.com/dictionary/case%20study]&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;[online]. [cit. 2012-10-07].&lt;/ref&gt; (Vzťah k prostrediu v tomto prípade znamená, že štúdie sa vyvíjajú v čase a sú ovplyvnené udalosťami, ktoré nastanú.) Sociologický slovník pojednáva o PŠ ako o „detailnom preskúmaní jedného príkladu zo série javov, ktoré síce neposkytuje spoľahlivé informácie o celej sérii, ale informácie užitočné v predbežnej etape výskumu, tým, že poskytuje hypotézy, ktoré môžu byť testované systematicky a s väčším množstvom prípadov“. &lt;ref&gt;&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium; line-height: 115%; color: black;&quot;&gt;ABERCROMBIE, Nicholas.&lt;span class=&quot;apple-converted-space&quot;&gt;&amp;nbsp;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;The Penguin dictionary of sociology&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;. 5th ed. London: Penguin, 2006, xi, 484 s. ISBN 01-410-1375-3. Dostupné z [http://www.sbs.ox.ac.uk/centres/bt/directory/Documents/CaseStudy4%202HBQR11PRINT.pdf http://www.sbs.ox.ac.uk/centres/bt/directory/Documents/CaseStudy4%202HBQR11PRINT.pdf]&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;&lt;/ref&gt; Pre vzdelávacie účely sa PŠ definuje ako „popis konkrétnej situácie alebo udalosti“.&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Termín „case study“ môže byť použitý vo viacerých významoch:&lt;ref&gt;Dostupné z: [http://www.edu.plymouth.ac.uk/resined/Case_study/casest.htm http://www.edu.plymouth.ac.uk/resined/Case_study/casest.htm] [online]. [cit. 2012-10-07].&lt;/ref&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako alternatíva k experimentálnym kvantitatívnym metódam&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako intenzívny výskum konkrétnej situácie, ktorá slúži na popis základného javu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako typ etnografického výskumu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Napriek tomu, že zdroje uvádzajú rôzne definície, môžeme vyčleniť niekoľko základných charakteristík:&lt;ref&gt; WILDEMUTH, Barbara M.''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.[http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Speci%C3%A1ln%C3%AD:Zdroje_knih/1591585031 ISBN 15-915-8503-1].&lt;/ref&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;jav je skúmaný v prirodzenom prostredí&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;dáta sú zbierané viacerými formami&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;skúmaný je jeden alebo viacero subjektov&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;intenzívne je skúmaná komplexnosť celku&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;prípadové štúdie sú najvhodnejšie vo fáze hypotéz&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;nezahŕňajú žiadnu manipuláciu alebo kontrolu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;výskumník by nemal vopred vymedziť premenné&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;PŠ je užitočná pri otázkach „ako?“ a „prečo?“&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;sústredí sa na súčasné udalosti&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;&lt;br/&gt;Konkrétne javy môžu byť skúmané mnohými spôsobmi, takže je možné zaradiť PŠ medzi kvalitatívne aj kvantitatívne metódy. Jednoznačne však patria medzi etnografické výskumy, pretože jednajú so skutočnými ľuďmi v skutočnom čase pri skutočných činnostiach.&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;'''''2. Kedy je vhodné použiť prípadové štúdie?'''''&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Pri výskume, ktorý sa snaží odpovedať na otázky „ako?“ a „prečo?“&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď sa jav, ktorý skúmame deje v súčasnosti&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď je potrebné jav skúmať v prirodzenom prostredí&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď jav zahrňuje konkrétne vzťahy a faktory, ktoré môžu byť priamo pozorované&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;&lt;br/&gt;V skutočnosti sú prípadové štúdie skôr „ideálny typ výskumu“ ako výskum s jasnými pravidlami. Používajú sa hlavne na vymedzenie kľúčových výskumných otázok, ktoré môžu byť neskôr použité na dotazníkový prieskum alebo na výskum významných problémov, ktoré vyplynuli z predošlého dotazníkového šetrenia. Viesť výskum formou PŠ je vhodné hlavne v prípade, že chceme informovať o jednom prípade na vysvetlenie ostatných (generalizácia) a spojiť akademickú a praktickú sféru. &lt;references /&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> <br /> '''''4. Jak takový výzkum probíhá?'''''<br /> <br /> Případová studie (nebo také kazuistika) je obvyklou metodou v medicinských oborech. Setkat se s ní můžeme také v ekonomii, managementu, psychologii, sociologii, politologii, antropologii, pedagogice, sociální práci, kriminologii či v právu. Možnosti, které případová studie poskytuje, jsou značně široké. Aby bylo možné výsledky výzkumu uplatnit, je třeba jako v každém jiném typu výzkumu dodržet určitý postup. Dle Yina je dělání případové studie proces sice lineární, ale opakující se, který osciluje po celou dobu mezi základními fázemi: plánem, projektem, přípravou na sběr dat, sběrem dat, analýzou a publikací výsledků.<br /> <br /> [[Soubor:Doing-case-study.png|middle|border|600px|]]<br /> <br /> Jako každý jiný typ výzkumu začíná také případová studie identifikací výzkumných otázek. Na základě identifikace je možné rozhodnout, zda je právě případová studie nejvhodnější výzkumnou metodou. V dalším kroku je nutné rozhodnout, co vše výzkumná jednotka zahrnuje a nezahrnuje, tj. jaký je zkoumaný fenomén, který bychom rádi studovali. Současně se rozhodujeme o podobě vzorku a charakteru sbíraných dat. V případové studii se jedná vždy o záměrný výběr, pouze tak zajistíme, aby zkoumané fenomény měly přesně ty charakteristiky, které k výzkumu potřebujeme. Velmi důležité je na tomto místě důsledné studium relevantní literatury, která nám pomůže v orientaci v dané problematice. Kvalitní literatura nebo zdroje by měly vždy obsahovat také informace, které zahrnují to, co už o tématu víme a co můžeme kriticky hodnotit. Například zda už takový výzkum nebo výzkum související s tématem existuje, ale také proč je tento výzkum nutné dělat. Přehled literatury orientuje čtenáře a výzkumníkovi naznačuje další kroky a směřování. Čím je přehled literatury důkladnější, tím lepší má práce základ pro provedení výzkumu a diskusi výsledků. V situaci, kdy výzkumník vstupuje do nového tématu, má dvě možnosti, přičemž první volí méně a druhou více zkušení výzkumníci:<br /> <br /> 1. Nashromáždí, přečte a použije pokud možno veškeré relevantní informace vztahující se k tématu, tzn. úvodní část práce bude věnována sumarizaci poznatků.<br /> <br /> 2. Provede kritickou analýzu předchozích výzkumů a selektivní výběr pro vlastní práci. V praxi provede obsahovou analýzu a prozkoumá literaturu z hlediska možných zkreslení v měření a stanovování závěrů. Výzkumník by měl být v takovém případě informovaný a otevřený, protože je ale vůči poznatkům kritický, neovlivňují jeho znalosti vlastní schopnost nezaujatě problematiku analyzovat.<br /> <br /> Přestože kritická analýza se může zdát jako mnohem složitější úkol než pouhá sumarizace současných poznatků, je pro případovou studii mnohem přínosnější. Představuje často zdlouhavou a někdy zbytečnou práci, pokud není dělána v průběhu celého výzkumu a dokončena až po analýze dat. Důsledné studium literatury nám pomůže rozhodnout se, které konkrétní techniky použijeme pro sběr dat. V závislosti na stanovených cílech můžeme použít jakoukoliv techniku sběru dat, kterou umožňuje kvalitativní výzkum. Než ale vstoupíme do terénu, je nutné, aby se výzkumník řádně připravil na sběr dat. Je nezbytné se naučit klást správné otázky a současně se stát dobrým posluchačem, pouze tak je možné získat potřebná data. Kvalitativní výzkum může být dlouhý a složitý proces, nikdy není předem jasné, kolik dat budeme muset sebrat, kolikrát se ještě budeme muset vrátit do terénu, aby byl náš vzorek saturován. Samotný sběr dat se úzce prolíná s jejich analýzou. Důležité je sebrat taková data, která případ popíší v jeho celistvosti a především včetně všech kontextů.<br /> <br /> Popis a také interpretace studovaného fenoménu by měla být komplexní. Pouze taková případová studie může sloužit pro rozvoji teorie i praxe.<br /> <br /> '''''Použitá literatura'''''<br /> <br /> YIN, Robert K. Case study research: design and methods. 4th ed. Los Angeles, Calif.: Sage Publications, c2009, xiv, 219 p. ISBN 9781412960991.<br /> <br /> HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 8073670402.<br /> <br /> DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000, 374 s. ISBN 8024601397.<br /> <br /> OLECKÁ, Ivana a Kateřina IVANOVÁ. PŘÍPADOVÁ STUDIE JAKO VÝZKUMNÁ METODA VE VĚDÁCH O ČLOVĚKU. EMI - Ekonomika, Management, Inovace [online]. [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://emi.mvso.cz/EMI/2010-02/10%20Olecka/Olecka.pdf<br /> <br /> '''''5. Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK?'''''<br /> <br /> ''Příklad č.1 - Vliv nového studentského bydlení na využívání knihovny – případová studie'' &lt;ref&gt;RITTERBUSH, John. The Impact of New Student Housing on Library Usage: A Case Study. The Journal of Academic Librarianship.[online] 2009, vol. 35, iss. 4, p. 360 – 366. [cit. 2012-09-08]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0099133309000718&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Cílem této studie bylo zhodnotit kvantitativní dopad nového bydlení v univerzitním kampusu (Regent Commons) na využití knihovny Regent University ve Virginia Beach a zjistit tak, jestli má vzdálenost bydliště studentů od knihovny vliv na využívání jejích služeb. Byla zkoumána frekvence a důvody pro využívání fyzických a online zdrojů knihovny novými obyvateli univerzitního kampusu před a po jejich nastěhování. <br /> <br /> Pozadí výzkumu - Výzkum byl proveden na univerzitní knihovně Regent University ve Virginii. V letech 2007–2008 měla univerzita 4494 studentů, ze který 43,5% bydlelo v oblasti 757, která zahrnuje nejbližší okolí univerzity. Od roku 1985 se v kampusu nachází 224 apartmánů a v roce 2007 bylo ubytování rozšířeno o 296 lůžek. Z důvodu navýšení kapacity ubytování byl prováděn výzkum, zda toto navýšení nějak ovlivnilo návštěvnost knihovny. Data byla sbírána 4 roky.<br /> <br /> Metodologie - Výzkum byl prováděn dotazníkovou metodou a analyzováním počtu průchodu bránou, celkové cirkulace, celkového počtu požadavků na meziknihovní výpůjčky a počtu referenčních transakcí a to před a po navýšení kapacity ubytování. Ke studii byl použit online dotazník pro studenty bydlící v Regent Commons. Pozvánka zúčastnit se výzkumu byla zaslána všem nově nastěhovaným studentům. Z celkového počtu 250 studentů, jich online dotazník vyplnilo 77 (30,8%). Účast byla anonymní. Dotazník se skládal z 20 otázek a většina z nich byla koncipována jak o výběr z variant nebo založena na Likertově škále. Studenti byli dotazováni na důvod a frekvenci návštěvy knihovny a frekvenci využívání některých služeb.<br /> <br /> Výsledky - Touto studií byla prokázána pozitivní korelace mezi nastěhováním nových studentů do kampusu a statistikou používání knihovny. Výsledky ukazují, že se zvýšil počet návštěv knihovny těmito studenty. Dále to, že studenti bydlící v kampusu mají podstatně vyšší zájem o využívání fyzických zdrojů knihovny (studijní místa, počítače, knihy, …). Počty byly vyšší především u ex-distančních studentů, kteří původně bydleli mimo oblast 757 a poté se přestěhovali do areálu kampusu. <br /> Další studie, která by trvala déle a využila by větší výzkumný vzorek, by umožnila lepší pochopení využívání knihovny studenty bydlícími v kampusu, dojíždějícími a distančními studenty.<br /> <br /> ''Príklad č.2 - Vplyv informačného chovania užívateľov na kvalitu služieb akademických knižníc - Priípadová štúdia'' &lt;ref&gt;PINTO, Maria; FERNÁNDEZ-MARCIAL, Viviana; GÓMEZ-CAMARERO, Carmen. The Impact of Information Behavior in Academic Library Service Quality: A Case Study of the Science and Technology Area in Spain. The Journal of Academic Librarianship, 2010, roč. 36, č. 1 [cit. 2012-10-10]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0099133309002067&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Táto prípadová štúdia bola vykonávaná v rokoch 2003 až 2006 v knižniciach španielských univerzít zameraných najmä na vedu a techniku. Jej autormi sú Maria Pinto, Viviana Fernández-Marcial a Carmen Goméz-Camarero. Ich cieľom bolo analyzovať informačné chovanie užívateľov knižnice, definovať ich zvláštne potreby, prispôsobiť a zlepšiť kvalitu ponúkaných služieb a tak zvýšiť úroveň spokojnosti užívateľov.<br /> <br /> Podnetom k tejto štúdií bola reforma v oblasti školstva, resp. transformácia vysokoškolského vzdelávania v Európe najmä po roku 1998. Hlavnými myšlienkami tejto reformy boli napríklad aktívnejšia úloha študenta vo vzdelávaní alebo maximálna integrácia ICT do vzdelávacích systémov univerzít. V tomto roku sa začal proces hodnotenia univerzitných knižníc, knižnice prechádzajú rôznymi zmenami s cieľom prispôsobiť sa, zlepšiť vzťahy so zákazníkmi a rozširovať znalosti. Prepracovávali sa tradičné služby, zabezpečili sa nové zariadenia a snažili sa vyhovieť novým potrebám. <br /> <br /> Štúdia zisťovala názory užívateľov na kvalitu služieb v knižniciach a takisto sa snažila definovať ich špecifické potreby. V pilotnej fáze boli použite kvalitatívne aj kvantitatívne metódy. Individuálne rozhovory, dotazníky a pod. Výsledky poskytovali kľúčové informácie o vzorke: študenti využívajú knižnicu ako miesto pre štúdium ale s vlastnými materiálmi. Zriedka používajú knihovnícke jednotky. Preto boli v ďalšej fáze výskumu zo štúdie vylúčený. Výskumný tým spolupracoval s fakultami priamo na univerzitách. To spôsobovalo určité problémy, napríklad finančné a časové náklady spojené s cestovaním. <br /> <br /> Výber vzorky pre štúdiu podliehal mnohým kritériám. Mali byť zastúpené všetky španielske autonómne oblasti, zastúpenie starších aj novších univerzít, súkromných aj verejných a pod. Nakoniec bolo vybratých 19 univerzít, medzi nimi napríklad univerzita v Madride, Barcelone, Cordobe, Leone, Valencii, Zaragoze atď. V priebehu výskumu boli 4 univerzity nahradené, vzorka bola rozdelená do troch blokov a bolo rozposlaných 10 200 dotazníkov. Výskumnému týmu sa vrátilo 5,5% vyplnených dotazníkov. <br /> <br /> Čo sa týka výsledkov štúdie, výskum ukázal, že najdôležitejšie pre spokojnosť užívateľov je dostupnosť zbierky. Najviac relevantné informácie sú v časopisoch a elektronických časopisoch. Užívatelia majú nízky záujem o audiovizuálne dokumenty a medziknižničné výpožičné služby definovali ako jednoduché získanie dokumentov, ktoré sa nenachádzajú v knižnici. Primárnym zdrojom informácií sú pre nich on-line dokumenty a databázy, čo znamená, že v oblasti vyhľadávania informácií sú samostatný. Pre dosiahnutie kvalitnej služby je potrebné, aby si akademické knižnice uvedomili, že očakávania užívateľov sú dynamické a individuálne.<br /> <br /> <br /> &lt;references /&gt;<br /> <br /> == Longitidunální výzkum ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 9)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Martina Sehnalová<br /> <br /> Helena Novotná<br /> <br /> Lenka Cahlová<br /> <br /> Jana Slaná<br /> <br /> Jana Pacáková<br /> <br /> Martina Zoubková<br /> <br /> == [[Delphi Metoda|Delphi metoda]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 10)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Kateřina Šťastná<br /> <br /> Eliška Pernesová<br /> <br /> Barbora Mohelníková<br /> <br /> Ivo Uřičář<br /> <br /> == Historický výzkum ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 16), <br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> ==[[ Analýza dokumentů a artefaktů]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 17), Reichel (2009, kap. 5.3)<br /> <br /> Zpracovávají: <br /> <br /> Tereza Fussová<br /> <br /> Dana Katrňáková<br /> <br /> Lada Ambrožová<br /> <br /> Jana Doupovcová<br /> <br /> Gabriela Tšponová<br /> <br /> Lukáš Kisler<br /> <br /> == Analýzy logů (statistika webu) ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 18)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Jaromír Červený<br /> <br /> Monika Dobešová<br /> <br /> Matúš Hrušovský<br /> <br /> Matej Kucharovic<br /> <br /> Andrea Prokopová<br /> <br /> Marie Lemonová<br /> <br /> == [[Uživatelské testování (úkol do metodologie)|Uživatelské testování]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 19), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Lucia Barthová<br /> <br /> Kateřina Petrová<br /> <br /> Vojtěch Dvořák<br /> <br /> Barbora Pitašová<br /> <br /> Lenka Cvrkalová<br /> <br /> Martina Vaňková<br /> <br /> == [[Zúčastněné pozorování |Zúčastněné pozorování]] ==<br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 20), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5), Reichel (2009, kap. 5.1)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Michaela Kouřilová<br /> <br /> Martina Filová<br /> <br /> Marie Pučálková<br /> <br /> Michal Kaláb<br /> <br /> Anna Halfarová<br /> <br /> == [[Nezúčastněné pozorování|Nezúčastněné pozorování]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 20), Powell (2004, kap. 5), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5), Foret (2008, kap. 4.4), Reichel (2009, kap. 5.1)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Lukáš Strouhal<br /> <br /> Lukáš Závodný<br /> <br /> Roman Novotný<br /> <br /> Jan Hrabal<br /> <br /> Martin Brzobohatý<br /> <br /> (Martin Štecher)<br /> <br /> == Výzkumné deníky ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 21)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> == [[Kvalitativní rozhovory – polostrukturované a nestrukturované]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 23 a 24), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 4)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Kateřina Veselá<br /> <br /> Eva Mertová<br /> <br /> Karolína Krbcová<br /> <br /> Veronika Skuhrovcová<br /> <br /> Michala Mádlová<br /> <br /> == [[Focus Groups]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 25), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 4)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Martin Bartoš<br /> <br /> Klára Tesařová<br /> <br /> Vítězslav Rathouz<br /> <br /> Martina Volavková<br /> <br /> Michal Létal<br /> <br /> === Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít? ===<br /> *pro studium komplexních témat zahrnujících mnoho úrovní pocitů a zkušeností&lt;ref&gt;MORGAN, D. L. Focus Groups. Annual Reviews Inc. Rev. Sociol. 1996. 129-152 s. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&amp;hid=21&amp;sid=9102515d-e21f-4711-87ea-bab645e93988%40sessionmgr13&lt;/ref&gt;<br /> *pro sběr dat, kde větší význam má přímá interakce účastníků než jednotlivé odpovědi na přímou otázku<br /> *užívá se pro tvorbu hypotéz, zkoumání názorů, postojů a hodnot, testování nových myšlenek a nápadů, diagnostikování a poznávání dotazníkových položek<br /> *užívá se v rámci triangulace metod, rozšíření a prohloubení porozumění výzkumným výsledkům a také jako samostatná metoda<br /> *nejčastěji se využívá pro marketingové výzkumy, kde slouží k získávání informací o názorech na nové produkty a služby&lt;ref&gt;WILDEMUTH, Barbara M.Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.ISBN 15-915-8503-1.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> === Poznámky ===<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> === Použitá literatura ===<br /> WILDEMUTH, Barbara M.Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.ISBN 15-915-8503-1.<br /> <br /> MORGAN, D. L. Focus Groups. Annual Reviews Inc. Rev. Sociol. 1996. 129-152 s. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&amp;hid=21&amp;sid=9102515d-e21f-4711-87ea-bab645e93988%40sessionmgr13<br /> <br /> == [[Dotazníková šetření]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 26), Powell (2004, kap. 4, 5)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Jozef Tkáčik<br /> <br /> Martina Leitgebová<br /> <br /> Jana Kantorová<br /> <br /> Martina Musilová<br /> <br /> Jana Vebrová<br /> <br /> Michaela Trňáková<br /> <br /> == Obsahová analýza ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 29), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 3)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Ivo Macík<br /> <br /> Lucie Malúšková<br /> <br /> Pavla Minaříková<br /> <br /> Alena Paulusová<br /> <br /> Věra Žitková<br /> <br /> Petr Pospíchal<br /> <br /> == [[Bibliometrie-výzkum]] ==<br /> <br /> <br /> Doporučená literatura: Beck &amp; Manuel (2008, kap. 7)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Sovková Zdeňka<br /> <br /> Kabai Laura<br /> <br /> Chalupa Martin<br /> <br /> Horák Jakub<br /> <br /> == Vlastní návrh ==<br /> <br /> Pokud chcete zpracovat méně obvyklou metodu, napište mi na mail (sucha@phil.muni.cz)<br /> <br /> Zpracovávají:</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/ukol1&diff=25029 2012-10-12T07:48:20Z

<p>Hina: /* Uživatelské testování */</p> <hr /> <div>'''''Zadání úkolu'''''<br /> <br /> Pravidla zapisování:<br /> <br /> #Jedno téma zpracovává vždy skupina 4-6 lidí.<br /> #Vyberte si téma které chcete zpracovávat a připište se pod něj.<br /> #Kdo se zapíše dříve, má přednost.<br /> #Téma zpracujte přímo zde na WIKI.<br /> #Používejte doporučenou literaturu, ale můžete si vyhledat i vlastní zdroje.<br /> #Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, dodržujte citační etiku (!)<br /> #Zpracovaný text by měl na WIKI viset nejpozději 12. října 2012 o půlnoci.<br /> #Zpracované téma by mělo obsahovat především odpovědi na následující otázky:<br /> <br /> **Co je pro daný design výzkumu charakteristické?<br /> **Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?<br /> **Jaké jsou výhody a nevýhody?<br /> **Jak takový výzkum probíhá?<br /> **Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK? (Vyberte 3-4 výzkumy na základě referencí z literatury nebo vyhledáním v odborných databázích (můžete využít např. Science Direct - časopis ''Library &amp; Information Science Research'') - u každého výzkumu popište stručně, jak byla metoda využita)<br /> <br /> '''''Text má rozsah 6-10 normostran. Vítané jsou i případné ilustrační obrázky a videoukázky. Připravte si krátkou prezentaci (cca 10 minut) na hodinu 13. října 2012. Na prezentaci by měla být přítomna nejméně polovina skupiny, která téma tvořila.'''''<br /> <br /> <br /> <br /> == Případové studie ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 7)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Anna Stránská<br /> <br /> Adriana Fujková<br /> <br /> Katarína Filičková<br /> <br /> Olina Senčáková<br /> <br /> Václav Kůs<br /> <br /> Petr Zapletal<br /> <br /> ----<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;'''''1. Základné charakteristiky prípadových štúdií'''''&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Prípadová štúdia bola do výskumných metód knižnično-informačnej vedy začlenená v osemdesiatych rokoch 20. storočia. Slovník Merrian-Webster, dostupný online, definuje „case study“ ako „intenzívnu analýzu individuálnej jednotky (osoby alebo komunity) zdôrazňujúcu vývojové faktory vo vzťahu k prostrediu“.&lt;ref&gt;Merriam-Webster. Dostupné z:[http://www.merriam-webster.com/dictionary/case%20study http://www.merriam-webster.com/dictionary/case%20study]&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;[online]. [cit. 2012-10-07].&lt;/ref&gt; (Vzťah k prostrediu v tomto prípade znamená, že štúdie sa vyvíjajú v čase a sú ovplyvnené udalosťami, ktoré nastanú.) Sociologický slovník pojednáva o PŠ ako o „detailnom preskúmaní jedného príkladu zo série javov, ktoré síce neposkytuje spoľahlivé informácie o celej sérii, ale informácie užitočné v predbežnej etape výskumu, tým, že poskytuje hypotézy, ktoré môžu byť testované systematicky a s väčším množstvom prípadov“. &lt;ref&gt;&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium; line-height: 115%; color: black;&quot;&gt;ABERCROMBIE, Nicholas.&lt;span class=&quot;apple-converted-space&quot;&gt;&amp;nbsp;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;The Penguin dictionary of sociology&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;. 5th ed. London: Penguin, 2006, xi, 484 s. ISBN 01-410-1375-3. Dostupné z [http://www.sbs.ox.ac.uk/centres/bt/directory/Documents/CaseStudy4%202HBQR11PRINT.pdf http://www.sbs.ox.ac.uk/centres/bt/directory/Documents/CaseStudy4%202HBQR11PRINT.pdf]&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;&lt;/ref&gt; Pre vzdelávacie účely sa PŠ definuje ako „popis konkrétnej situácie alebo udalosti“.&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Termín „case study“ môže byť použitý vo viacerých významoch:&lt;ref&gt;Dostupné z: [http://www.edu.plymouth.ac.uk/resined/Case_study/casest.htm http://www.edu.plymouth.ac.uk/resined/Case_study/casest.htm] [online]. [cit. 2012-10-07].&lt;/ref&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako alternatíva k experimentálnym kvantitatívnym metódam&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako intenzívny výskum konkrétnej situácie, ktorá slúži na popis základného javu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako typ etnografického výskumu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Napriek tomu, že zdroje uvádzajú rôzne definície, môžeme vyčleniť niekoľko základných charakteristík:&lt;ref&gt; WILDEMUTH, Barbara M.''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.[http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Speci%C3%A1ln%C3%AD:Zdroje_knih/1591585031 ISBN 15-915-8503-1].&lt;/ref&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;jav je skúmaný v prirodzenom prostredí&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;dáta sú zbierané viacerými formami&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;skúmaný je jeden alebo viacero subjektov&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;intenzívne je skúmaná komplexnosť celku&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;prípadové štúdie sú najvhodnejšie vo fáze hypotéz&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;nezahŕňajú žiadnu manipuláciu alebo kontrolu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;výskumník by nemal vopred vymedziť premenné&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;PŠ je užitočná pri otázkach „ako?“ a „prečo?“&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;sústredí sa na súčasné udalosti&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;&lt;br/&gt;Konkrétne javy môžu byť skúmané mnohými spôsobmi, takže je možné zaradiť PŠ medzi kvalitatívne aj kvantitatívne metódy. Jednoznačne však patria medzi etnografické výskumy, pretože jednajú so skutočnými ľuďmi v skutočnom čase pri skutočných činnostiach.&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;'''''2. Kedy je vhodné použiť prípadové štúdie?'''''&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Pri výskume, ktorý sa snaží odpovedať na otázky „ako?“ a „prečo?“&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď sa jav, ktorý skúmame deje v súčasnosti&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď je potrebné jav skúmať v prirodzenom prostredí&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď jav zahrňuje konkrétne vzťahy a faktory, ktoré môžu byť priamo pozorované&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;&lt;br/&gt;V skutočnosti sú prípadové štúdie skôr „ideálny typ výskumu“ ako výskum s jasnými pravidlami. Používajú sa hlavne na vymedzenie kľúčových výskumných otázok, ktoré môžu byť neskôr použité na dotazníkový prieskum alebo na výskum významných problémov, ktoré vyplynuli z predošlého dotazníkového šetrenia. Viesť výskum formou PŠ je vhodné hlavne v prípade, že chceme informovať o jednom prípade na vysvetlenie ostatných (generalizácia) a spojiť akademickú a praktickú sféru. &lt;references /&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> <br /> '''''4. Jak takový výzkum probíhá?'''''<br /> <br /> Případová studie (nebo také kazuistika) je obvyklou metodou v medicinských oborech. Setkat se s ní můžeme také v ekonomii, managementu, psychologii, sociologii, politologii, antropologii, pedagogice, sociální práci, kriminologii či v právu. Možnosti, které případová studie poskytuje, jsou značně široké. Aby bylo možné výsledky výzkumu uplatnit, je třeba jako v každém jiném typu výzkumu dodržet určitý postup. Dle Yina je dělání případové studie proces sice lineární, ale opakující se, který osciluje po celou dobu mezi základními fázemi: plánem, projektem, přípravou na sběr dat, sběrem dat, analýzou a publikací výsledků.<br /> <br /> [[Soubor:Doing-case-study.png|middle|border|600px|]]<br /> <br /> Jako každý jiný typ výzkumu začíná také případová studie identifikací výzkumných otázek. Na základě identifikace je možné rozhodnout, zda je právě případová studie nejvhodnější výzkumnou metodou. V dalším kroku je nutné rozhodnout, co vše výzkumná jednotka zahrnuje a nezahrnuje, tj. jaký je zkoumaný fenomén, který bychom rádi studovali. Současně se rozhodujeme o podobě vzorku a charakteru sbíraných dat. V případové studii se jedná vždy o záměrný výběr, pouze tak zajistíme, aby zkoumané fenomény měly přesně ty charakteristiky, které k výzkumu potřebujeme. Velmi důležité je na tomto místě důsledné studium relevantní literatury, která nám pomůže v orientaci v dané problematice. Kvalitní literatura nebo zdroje by měly vždy obsahovat také informace, které zahrnují to, co už o tématu víme a co můžeme kriticky hodnotit. Například zda už takový výzkum nebo výzkum související s tématem existuje, ale také proč je tento výzkum nutné dělat. Přehled literatury orientuje čtenáře a výzkumníkovi naznačuje další kroky a směřování. Čím je přehled literatury důkladnější, tím lepší má práce základ pro provedení výzkumu a diskusi výsledků. V situaci, kdy výzkumník vstupuje do nového tématu, má dvě možnosti, přičemž první volí méně a druhou více zkušení výzkumníci:<br /> <br /> 1. Nashromáždí, přečte a použije pokud možno veškeré relevantní informace vztahující se k tématu, tzn. úvodní část práce bude věnována sumarizaci poznatků.<br /> <br /> 2. Provede kritickou analýzu předchozích výzkumů a selektivní výběr pro vlastní práci. V praxi provede obsahovou analýzu a prozkoumá literaturu z hlediska možných zkreslení v měření a stanovování závěrů. Výzkumník by měl být v takovém případě informovaný a otevřený, protože je ale vůči poznatkům kritický, neovlivňují jeho znalosti vlastní schopnost nezaujatě problematiku analyzovat.<br /> <br /> Přestože kritická analýza se může zdát jako mnohem složitější úkol než pouhá sumarizace současných poznatků, je pro případovou studii mnohem přínosnější. Představuje často zdlouhavou a někdy zbytečnou práci, pokud není dělána v průběhu celého výzkumu a dokončena až po analýze dat. Důsledné studium literatury nám pomůže rozhodnout se, které konkrétní techniky použijeme pro sběr dat. V závislosti na stanovených cílech můžeme použít jakoukoliv techniku sběru dat, kterou umožňuje kvalitativní výzkum. Než ale vstoupíme do terénu, je nutné, aby se výzkumník řádně připravil na sběr dat. Je nezbytné se naučit klást správné otázky a současně se stát dobrým posluchačem, pouze tak je možné získat potřebná data. Kvalitativní výzkum může být dlouhý a složitý proces, nikdy není předem jasné, kolik dat budeme muset sebrat, kolikrát se ještě budeme muset vrátit do terénu, aby byl náš vzorek saturován. Samotný sběr dat se úzce prolíná s jejich analýzou. Důležité je sebrat taková data, která případ popíší v jeho celistvosti a především včetně všech kontextů.<br /> <br /> Popis a také interpretace studovaného fenoménu by měla být komplexní. Pouze taková případová studie může sloužit pro rozvoji teorie i praxe.<br /> <br /> '''''Použitá literatura'''''<br /> <br /> YIN, Robert K. Case study research: design and methods. 4th ed. Los Angeles, Calif.: Sage Publications, c2009, xiv, 219 p. ISBN 9781412960991.<br /> <br /> HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 8073670402.<br /> <br /> DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000, 374 s. ISBN 8024601397.<br /> <br /> OLECKÁ, Ivana a Kateřina IVANOVÁ. PŘÍPADOVÁ STUDIE JAKO VÝZKUMNÁ METODA VE VĚDÁCH O ČLOVĚKU. EMI - Ekonomika, Management, Inovace [online]. [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://emi.mvso.cz/EMI/2010-02/10%20Olecka/Olecka.pdf<br /> <br /> '''''5. Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK?'''''<br /> <br /> ''Příklad č.1 - Vliv nového studentského bydlení na využívání knihovny – případová studie'' &lt;ref&gt;RITTERBUSH, John. The Impact of New Student Housing on Library Usage: A Case Study. The Journal of Academic Librarianship.[online] 2009, vol. 35, iss. 4, p. 360 – 366. [cit. 2012-09-08]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0099133309000718&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Cílem této studie bylo zhodnotit kvantitativní dopad nového bydlení v univerzitním kampusu (Regent Commons) na využití knihovny Regent University ve Virginia Beach a zjistit tak, jestli má vzdálenost bydliště studentů od knihovny vliv na využívání jejích služeb. Byla zkoumána frekvence a důvody pro využívání fyzických a online zdrojů knihovny novými obyvateli univerzitního kampusu před a po jejich nastěhování. <br /> <br /> Pozadí výzkumu - Výzkum byl proveden na univerzitní knihovně Regent University ve Virginii. V letech 2007–2008 měla univerzita 4494 studentů, ze který 43,5% bydlelo v oblasti 757, která zahrnuje nejbližší okolí univerzity. Od roku 1985 se v kampusu nachází 224 apartmánů a v roce 2007 bylo ubytování rozšířeno o 296 lůžek. Z důvodu navýšení kapacity ubytování byl prováděn výzkum, zda toto navýšení nějak ovlivnilo návštěvnost knihovny. Data byla sbírána 4 roky.<br /> <br /> Metodologie - Výzkum byl prováděn dotazníkovou metodou a analyzováním počtu průchodu bránou, celkové cirkulace, celkového počtu požadavků na meziknihovní výpůjčky a počtu referenčních transakcí a to před a po navýšení kapacity ubytování. Ke studii byl použit online dotazník pro studenty bydlící v Regent Commons. Pozvánka zúčastnit se výzkumu byla zaslána všem nově nastěhovaným studentům. Z celkového počtu 250 studentů, jich online dotazník vyplnilo 77 (30,8%). Účast byla anonymní. Dotazník se skládal z 20 otázek a většina z nich byla koncipována jak o výběr z variant nebo založena na Likertově škále. Studenti byli dotazováni na důvod a frekvenci návštěvy knihovny a frekvenci využívání některých služeb.<br /> <br /> Výsledky - Touto studií byla prokázána pozitivní korelace mezi nastěhováním nových studentů do kampusu a statistikou používání knihovny. Výsledky ukazují, že se zvýšil počet návštěv knihovny těmito studenty. Dále to, že studenti bydlící v kampusu mají podstatně vyšší zájem o využívání fyzických zdrojů knihovny (studijní místa, počítače, knihy, …). Počty byly vyšší především u ex-distančních studentů, kteří původně bydleli mimo oblast 757 a poté se přestěhovali do areálu kampusu. <br /> Další studie, která by trvala déle a využila by větší výzkumný vzorek, by umožnila lepší pochopení využívání knihovny studenty bydlícími v kampusu, dojíždějícími a distančními studenty.<br /> <br /> ''Príklad č.2 - Vplyv informačného chovania užívateľov na kvalitu služieb akademických knižníc - Priípadová štúdia'' &lt;ref&gt;PINTO, Maria; FERNÁNDEZ-MARCIAL, Viviana; GÓMEZ-CAMARERO, Carmen. The Impact of Information Behavior in Academic Library Service Quality: A Case Study of the Science and Technology Area in Spain. The Journal of Academic Librarianship, 2010, roč. 36, č. 1 [cit. 2012-10-10]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0099133309002067&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Táto prípadová štúdia bola vykonávaná v rokoch 2003 až 2006 v knižniciach španielských univerzít zameraných najmä na vedu a techniku. Jej autormi sú Maria Pinto, Viviana Fernández-Marcial a Carmen Goméz-Camarero. Ich cieľom bolo analyzovať informačné chovanie užívateľov knižnice, definovať ich zvláštne potreby, prispôsobiť a zlepšiť kvalitu ponúkaných služieb a tak zvýšiť úroveň spokojnosti užívateľov.<br /> <br /> Podnetom k tejto štúdií bola reforma v oblasti školstva, resp. transformácia vysokoškolského vzdelávania v Európe najmä po roku 1998. Hlavnými myšlienkami tejto reformy boli napríklad aktívnejšia úloha študenta vo vzdelávaní alebo maximálna integrácia ICT do vzdelávacích systémov univerzít. V tomto roku sa začal proces hodnotenia univerzitných knižníc, knižnice prechádzajú rôznymi zmenami s cieľom prispôsobiť sa, zlepšiť vzťahy so zákazníkmi a rozširovať znalosti. Prepracovávali sa tradičné služby, zabezpečili sa nové zariadenia a snažili sa vyhovieť novým potrebám. <br /> <br /> Štúdia zisťovala názory užívateľov na kvalitu služieb v knižniciach a takisto sa snažila definovať ich špecifické potreby. V pilotnej fáze boli použite kvalitatívne aj kvantitatívne metódy. Individuálne rozhovory, dotazníky a pod. Výsledky poskytovali kľúčové informácie o vzorke: študenti využívajú knižnicu ako miesto pre štúdium ale s vlastnými materiálmi. Zriedka používajú knihovnícke jednotky. Preto boli v ďalšej fáze výskumu zo štúdie vylúčený. Výskumný tým spolupracoval s fakultami priamo na univerzitách. To spôsobovalo určité problémy, napríklad finančné a časové náklady spojené s cestovaním. <br /> <br /> Výber vzorky pre štúdiu podliehal mnohým kritériám. Mali byť zastúpené všetky španielske autonómne oblasti, zastúpenie starších aj novších univerzít, súkromných aj verejných a pod. Nakoniec bolo vybratých 19 univerzít, medzi nimi napríklad univerzita v Madride, Barcelone, Cordobe, Leone, Valencii, Zaragoze atď. V priebehu výskumu boli 4 univerzity nahradené, vzorka bola rozdelená do troch blokov a bolo rozposlaných 10 200 dotazníkov. Výskumnému týmu sa vrátilo 5,5% vyplnených dotazníkov. <br /> <br /> Čo sa týka výsledkov štúdie, výskum ukázal, že najdôležitejšie pre spokojnosť užívateľov je dostupnosť zbierky. Najviac relevantné informácie sú v časopisoch a elektronických časopisoch. Užívatelia majú nízky záujem o audiovizuálne dokumenty a medziknižničné výpožičné služby definovali ako jednoduché získanie dokumentov, ktoré sa nenachádzajú v knižnici. Primárnym zdrojom informácií sú pre nich on-line dokumenty a databázy, čo znamená, že v oblasti vyhľadávania informácií sú samostatný. Pre dosiahnutie kvalitnej služby je potrebné, aby si akademické knižnice uvedomili, že očakávania užívateľov sú dynamické a individuálne.<br /> <br /> <br /> &lt;references /&gt;<br /> <br /> == Longitidunální výzkum ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 9)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Martina Sehnalová<br /> <br /> Helena Novotná<br /> <br /> Lenka Cahlová<br /> <br /> Jana Slaná<br /> <br /> Jana Pacáková<br /> <br /> Martina Zoubková<br /> <br /> == [[Delphi Metoda|Delphi metoda]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 10)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Kateřina Šťastná<br /> <br /> Eliška Pernesová<br /> <br /> Barbora Mohelníková<br /> <br /> Ivo Uřičář<br /> <br /> == Historický výzkum ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 16), <br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> ==[[ Analýza dokumentů a artefaktů]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 17), Reichel (2009, kap. 5.3)<br /> <br /> Zpracovávají: <br /> <br /> Tereza Fussová<br /> <br /> Dana Katrňáková<br /> <br /> Lada Ambrožová<br /> <br /> Jana Doupovcová<br /> <br /> Gabriela Tšponová<br /> <br /> Lukáš Kisler<br /> <br /> == Analýzy logů (statistika webu) ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 18)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Jaromír Červený<br /> <br /> Monika Dobešová<br /> <br /> Matúš Hrušovský<br /> <br /> Matej Kucharovic<br /> <br /> Andrea Prokopová<br /> <br /> Marie Lemonová<br /> <br /> == [[Uživatelské testování (úkol do metodologie)|Uživatelské testování]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 19), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Lucia Barthová<br /> <br /> Kateřina Petrová<br /> <br /> Vojtěch Dvořák<br /> <br /> Barbora Pitašová<br /> <br /> Lenka Cvrkalová<br /> <br /> Martina Vaňková<br /> <br /> == [[Zúčastněné pozorování (úkol do metodologie)|Zúčastněné pozorování]] ==<br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 20), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5), Reichel (2009, kap. 5.1)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Michaela Kouřilová<br /> <br /> Martina Filová<br /> <br /> Marie Pučálková<br /> <br /> Michal Kaláb<br /> <br /> Anna Halfarová<br /> <br /> == [[Nezúčastněné pozorování|Nezúčastněné pozorování]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 20), Powell (2004, kap. 5), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5), Foret (2008, kap. 4.4), Reichel (2009, kap. 5.1)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Lukáš Strouhal<br /> <br /> Lukáš Závodný<br /> <br /> Roman Novotný<br /> <br /> Jan Hrabal<br /> <br /> Martin Brzobohatý<br /> <br /> (Martin Štecher)<br /> <br /> == Výzkumné deníky ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 21)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> == [[Kvalitativní rozhovory – polostrukturované a nestrukturované]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 23 a 24), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 4)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Kateřina Veselá<br /> <br /> Eva Mertová<br /> <br /> Karolína Krbcová<br /> <br /> Veronika Skuhrovcová<br /> <br /> Michala Mádlová<br /> <br /> == [[Focus Groups]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 25), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 4)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Martin Bartoš<br /> <br /> Klára Tesařová<br /> <br /> Vítězslav Rathouz<br /> <br /> Martina Volavková<br /> <br /> Michal Létal<br /> <br /> === Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít? ===<br /> *pro studium komplexních témat zahrnujících mnoho úrovní pocitů a zkušeností&lt;ref&gt;MORGAN, D. L. Focus Groups. Annual Reviews Inc. Rev. Sociol. 1996. 129-152 s. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&amp;hid=21&amp;sid=9102515d-e21f-4711-87ea-bab645e93988%40sessionmgr13&lt;/ref&gt;<br /> *pro sběr dat, kde větší význam má přímá interakce účastníků než jednotlivé odpovědi na přímou otázku<br /> *užívá se pro tvorbu hypotéz, zkoumání názorů, postojů a hodnot, testování nových myšlenek a nápadů, diagnostikování a poznávání dotazníkových položek<br /> *užívá se v rámci triangulace metod, rozšíření a prohloubení porozumění výzkumným výsledkům a také jako samostatná metoda<br /> *nejčastěji se využívá pro marketingové výzkumy, kde slouží k získávání informací o názorech na nové produkty a služby&lt;ref&gt;WILDEMUTH, Barbara M.Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.ISBN 15-915-8503-1.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> === Poznámky ===<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> === Použitá literatura ===<br /> WILDEMUTH, Barbara M.Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.ISBN 15-915-8503-1.<br /> <br /> MORGAN, D. L. Focus Groups. Annual Reviews Inc. Rev. Sociol. 1996. 129-152 s. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&amp;hid=21&amp;sid=9102515d-e21f-4711-87ea-bab645e93988%40sessionmgr13<br /> <br /> == [[Dotazníková šetření]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 26), Powell (2004, kap. 4, 5)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Jozef Tkáčik<br /> <br /> Martina Leitgebová<br /> <br /> Jana Kantorová<br /> <br /> Martina Musilová<br /> <br /> Jana Vebrová<br /> <br /> Michaela Trňáková<br /> <br /> == Obsahová analýza ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 29), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 3)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Ivo Macík<br /> <br /> Lucie Malúšková<br /> <br /> Pavla Minaříková<br /> <br /> Alena Paulusová<br /> <br /> Věra Žitková<br /> <br /> Petr Pospíchal<br /> <br /> == [[Bibliometrie-výzkum]] ==<br /> <br /> <br /> Doporučená literatura: Beck &amp; Manuel (2008, kap. 7)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Sovková Zdeňka<br /> <br /> Kabai Laura<br /> <br /> Chalupa Martin<br /> <br /> Horák Jakub<br /> <br /> == Vlastní návrh ==<br /> <br /> Pokud chcete zpracovat méně obvyklou metodu, napište mi na mail (sucha@phil.muni.cz)<br /> <br /> Zpracovávají:</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/ukol1&diff=25027 2012-10-12T07:47:08Z

<p>Hina: /* Zúčastněné pozorování */</p> <hr /> <div>'''''Zadání úkolu'''''<br /> <br /> Pravidla zapisování:<br /> <br /> #Jedno téma zpracovává vždy skupina 4-6 lidí.<br /> #Vyberte si téma které chcete zpracovávat a připište se pod něj.<br /> #Kdo se zapíše dříve, má přednost.<br /> #Téma zpracujte přímo zde na WIKI.<br /> #Používejte doporučenou literaturu, ale můžete si vyhledat i vlastní zdroje.<br /> #Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, dodržujte citační etiku (!)<br /> #Zpracovaný text by měl na WIKI viset nejpozději 12. října 2012 o půlnoci.<br /> #Zpracované téma by mělo obsahovat především odpovědi na následující otázky:<br /> <br /> **Co je pro daný design výzkumu charakteristické?<br /> **Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?<br /> **Jaké jsou výhody a nevýhody?<br /> **Jak takový výzkum probíhá?<br /> **Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK? (Vyberte 3-4 výzkumy na základě referencí z literatury nebo vyhledáním v odborných databázích (můžete využít např. Science Direct - časopis ''Library &amp; Information Science Research'') - u každého výzkumu popište stručně, jak byla metoda využita)<br /> <br /> '''''Text má rozsah 6-10 normostran. Vítané jsou i případné ilustrační obrázky a videoukázky. Připravte si krátkou prezentaci (cca 10 minut) na hodinu 13. října 2012. Na prezentaci by měla být přítomna nejméně polovina skupiny, která téma tvořila.'''''<br /> <br /> <br /> <br /> == Případové studie ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 7)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Anna Stránská<br /> <br /> Adriana Fujková<br /> <br /> Katarína Filičková<br /> <br /> Olina Senčáková<br /> <br /> Václav Kůs<br /> <br /> Petr Zapletal<br /> <br /> ----<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;'''''1. Základné charakteristiky prípadových štúdií'''''&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Prípadová štúdia bola do výskumných metód knižnično-informačnej vedy začlenená v osemdesiatych rokoch 20. storočia. Slovník Merrian-Webster, dostupný online, definuje „case study“ ako „intenzívnu analýzu individuálnej jednotky (osoby alebo komunity) zdôrazňujúcu vývojové faktory vo vzťahu k prostrediu“.&lt;ref&gt;Merriam-Webster. Dostupné z:[http://www.merriam-webster.com/dictionary/case%20study http://www.merriam-webster.com/dictionary/case%20study]&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;[online]. [cit. 2012-10-07].&lt;/ref&gt; (Vzťah k prostrediu v tomto prípade znamená, že štúdie sa vyvíjajú v čase a sú ovplyvnené udalosťami, ktoré nastanú.) Sociologický slovník pojednáva o PŠ ako o „detailnom preskúmaní jedného príkladu zo série javov, ktoré síce neposkytuje spoľahlivé informácie o celej sérii, ale informácie užitočné v predbežnej etape výskumu, tým, že poskytuje hypotézy, ktoré môžu byť testované systematicky a s väčším množstvom prípadov“. &lt;ref&gt;&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium; line-height: 115%; color: black;&quot;&gt;ABERCROMBIE, Nicholas.&lt;span class=&quot;apple-converted-space&quot;&gt;&amp;nbsp;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;The Penguin dictionary of sociology&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;. 5th ed. London: Penguin, 2006, xi, 484 s. ISBN 01-410-1375-3. Dostupné z [http://www.sbs.ox.ac.uk/centres/bt/directory/Documents/CaseStudy4%202HBQR11PRINT.pdf http://www.sbs.ox.ac.uk/centres/bt/directory/Documents/CaseStudy4%202HBQR11PRINT.pdf]&lt;span style=&quot;font-family: 'times new roman', times, serif; font-size: medium;&quot;&gt;&lt;/ref&gt; Pre vzdelávacie účely sa PŠ definuje ako „popis konkrétnej situácie alebo udalosti“.&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Termín „case study“ môže byť použitý vo viacerých významoch:&lt;ref&gt;Dostupné z: [http://www.edu.plymouth.ac.uk/resined/Case_study/casest.htm http://www.edu.plymouth.ac.uk/resined/Case_study/casest.htm] [online]. [cit. 2012-10-07].&lt;/ref&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako alternatíva k experimentálnym kvantitatívnym metódam&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako intenzívny výskum konkrétnej situácie, ktorá slúži na popis základného javu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;ako typ etnografického výskumu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Napriek tomu, že zdroje uvádzajú rôzne definície, môžeme vyčleniť niekoľko základných charakteristík:&lt;ref&gt; WILDEMUTH, Barbara M.''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.[http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Speci%C3%A1ln%C3%AD:Zdroje_knih/1591585031 ISBN 15-915-8503-1].&lt;/ref&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;jav je skúmaný v prirodzenom prostredí&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;dáta sú zbierané viacerými formami&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;skúmaný je jeden alebo viacero subjektov&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;intenzívne je skúmaná komplexnosť celku&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;prípadové štúdie sú najvhodnejšie vo fáze hypotéz&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;nezahŕňajú žiadnu manipuláciu alebo kontrolu&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;výskumník by nemal vopred vymedziť premenné&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;PŠ je užitočná pri otázkach „ako?“ a „prečo?“&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;sústredí sa na súčasné udalosti&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;&lt;br/&gt;Konkrétne javy môžu byť skúmané mnohými spôsobmi, takže je možné zaradiť PŠ medzi kvalitatívne aj kvantitatívne metódy. Jednoznačne však patria medzi etnografické výskumy, pretože jednajú so skutočnými ľuďmi v skutočnom čase pri skutočných činnostiach.&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;'''''2. Kedy je vhodné použiť prípadové štúdie?'''''&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Pri výskume, ktorý sa snaží odpovedať na otázky „ako?“ a „prečo?“&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď sa jav, ktorý skúmame deje v súčasnosti&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď je potrebné jav skúmať v prirodzenom prostredí&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> *&lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;Keď jav zahrňuje konkrétne vzťahy a faktory, ktoré môžu byť priamo pozorované&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> &lt;span style=&quot;font-size:small;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial, helvetica, sans-serif; &quot;&gt;&lt;br/&gt;V skutočnosti sú prípadové štúdie skôr „ideálny typ výskumu“ ako výskum s jasnými pravidlami. Používajú sa hlavne na vymedzenie kľúčových výskumných otázok, ktoré môžu byť neskôr použité na dotazníkový prieskum alebo na výskum významných problémov, ktoré vyplynuli z predošlého dotazníkového šetrenia. Viesť výskum formou PŠ je vhodné hlavne v prípade, že chceme informovať o jednom prípade na vysvetlenie ostatných (generalizácia) a spojiť akademickú a praktickú sféru. &lt;references /&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;<br /> <br /> <br /> '''''4. Jak takový výzkum probíhá?'''''<br /> <br /> Případová studie (nebo také kazuistika) je obvyklou metodou v medicinských oborech. Setkat se s ní můžeme také v ekonomii, managementu, psychologii, sociologii, politologii, antropologii, pedagogice, sociální práci, kriminologii či v právu. Možnosti, které případová studie poskytuje, jsou značně široké. Aby bylo možné výsledky výzkumu uplatnit, je třeba jako v každém jiném typu výzkumu dodržet určitý postup. Dle Yina je dělání případové studie proces sice lineární, ale opakující se, který osciluje po celou dobu mezi základními fázemi: plánem, projektem, přípravou na sběr dat, sběrem dat, analýzou a publikací výsledků.<br /> <br /> [[Soubor:Doing-case-study.png|middle|border|600px|]]<br /> <br /> Jako každý jiný typ výzkumu začíná také případová studie identifikací výzkumných otázek. Na základě identifikace je možné rozhodnout, zda je právě případová studie nejvhodnější výzkumnou metodou. V dalším kroku je nutné rozhodnout, co vše výzkumná jednotka zahrnuje a nezahrnuje, tj. jaký je zkoumaný fenomén, který bychom rádi studovali. Současně se rozhodujeme o podobě vzorku a charakteru sbíraných dat. V případové studii se jedná vždy o záměrný výběr, pouze tak zajistíme, aby zkoumané fenomény měly přesně ty charakteristiky, které k výzkumu potřebujeme. Velmi důležité je na tomto místě důsledné studium relevantní literatury, která nám pomůže v orientaci v dané problematice. Kvalitní literatura nebo zdroje by měly vždy obsahovat také informace, které zahrnují to, co už o tématu víme a co můžeme kriticky hodnotit. Například zda už takový výzkum nebo výzkum související s tématem existuje, ale také proč je tento výzkum nutné dělat. Přehled literatury orientuje čtenáře a výzkumníkovi naznačuje další kroky a směřování. Čím je přehled literatury důkladnější, tím lepší má práce základ pro provedení výzkumu a diskusi výsledků. V situaci, kdy výzkumník vstupuje do nového tématu, má dvě možnosti, přičemž první volí méně a druhou více zkušení výzkumníci:<br /> <br /> 1. Nashromáždí, přečte a použije pokud možno veškeré relevantní informace vztahující se k tématu, tzn. úvodní část práce bude věnována sumarizaci poznatků.<br /> <br /> 2. Provede kritickou analýzu předchozích výzkumů a selektivní výběr pro vlastní práci. V praxi provede obsahovou analýzu a prozkoumá literaturu z hlediska možných zkreslení v měření a stanovování závěrů. Výzkumník by měl být v takovém případě informovaný a otevřený, protože je ale vůči poznatkům kritický, neovlivňují jeho znalosti vlastní schopnost nezaujatě problematiku analyzovat.<br /> <br /> Přestože kritická analýza se může zdát jako mnohem složitější úkol než pouhá sumarizace současných poznatků, je pro případovou studii mnohem přínosnější. Představuje často zdlouhavou a někdy zbytečnou práci, pokud není dělána v průběhu celého výzkumu a dokončena až po analýze dat. Důsledné studium literatury nám pomůže rozhodnout se, které konkrétní techniky použijeme pro sběr dat. V závislosti na stanovených cílech můžeme použít jakoukoliv techniku sběru dat, kterou umožňuje kvalitativní výzkum. Než ale vstoupíme do terénu, je nutné, aby se výzkumník řádně připravil na sběr dat. Je nezbytné se naučit klást správné otázky a současně se stát dobrým posluchačem, pouze tak je možné získat potřebná data. Kvalitativní výzkum může být dlouhý a složitý proces, nikdy není předem jasné, kolik dat budeme muset sebrat, kolikrát se ještě budeme muset vrátit do terénu, aby byl náš vzorek saturován. Samotný sběr dat se úzce prolíná s jejich analýzou. Důležité je sebrat taková data, která případ popíší v jeho celistvosti a především včetně všech kontextů.<br /> <br /> Popis a také interpretace studovaného fenoménu by měla být komplexní. Pouze taková případová studie může sloužit pro rozvoji teorie i praxe.<br /> <br /> '''''Použitá literatura'''''<br /> <br /> YIN, Robert K. Case study research: design and methods. 4th ed. Los Angeles, Calif.: Sage Publications, c2009, xiv, 219 p. ISBN 9781412960991.<br /> <br /> HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 8073670402.<br /> <br /> DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000, 374 s. ISBN 8024601397.<br /> <br /> OLECKÁ, Ivana a Kateřina IVANOVÁ. PŘÍPADOVÁ STUDIE JAKO VÝZKUMNÁ METODA VE VĚDÁCH O ČLOVĚKU. EMI - Ekonomika, Management, Inovace [online]. [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://emi.mvso.cz/EMI/2010-02/10%20Olecka/Olecka.pdf<br /> <br /> '''''5. Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK?'''''<br /> <br /> ''Příklad č.1 - Vliv nového studentského bydlení na využívání knihovny – případová studie'' &lt;ref&gt;RITTERBUSH, John. The Impact of New Student Housing on Library Usage: A Case Study. The Journal of Academic Librarianship.[online] 2009, vol. 35, iss. 4, p. 360 – 366. [cit. 2012-09-08]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0099133309000718&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Cílem této studie bylo zhodnotit kvantitativní dopad nového bydlení v univerzitním kampusu (Regent Commons) na využití knihovny Regent University ve Virginia Beach a zjistit tak, jestli má vzdálenost bydliště studentů od knihovny vliv na využívání jejích služeb. Byla zkoumána frekvence a důvody pro využívání fyzických a online zdrojů knihovny novými obyvateli univerzitního kampusu před a po jejich nastěhování. <br /> <br /> Pozadí výzkumu - Výzkum byl proveden na univerzitní knihovně Regent University ve Virginii. V letech 2007–2008 měla univerzita 4494 studentů, ze který 43,5% bydlelo v oblasti 757, která zahrnuje nejbližší okolí univerzity. Od roku 1985 se v kampusu nachází 224 apartmánů a v roce 2007 bylo ubytování rozšířeno o 296 lůžek. Z důvodu navýšení kapacity ubytování byl prováděn výzkum, zda toto navýšení nějak ovlivnilo návštěvnost knihovny. Data byla sbírána 4 roky.<br /> <br /> Metodologie - Výzkum byl prováděn dotazníkovou metodou a analyzováním počtu průchodu bránou, celkové cirkulace, celkového počtu požadavků na meziknihovní výpůjčky a počtu referenčních transakcí a to před a po navýšení kapacity ubytování. Ke studii byl použit online dotazník pro studenty bydlící v Regent Commons. Pozvánka zúčastnit se výzkumu byla zaslána všem nově nastěhovaným studentům. Z celkového počtu 250 studentů, jich online dotazník vyplnilo 77 (30,8%). Účast byla anonymní. Dotazník se skládal z 20 otázek a většina z nich byla koncipována jak o výběr z variant nebo založena na Likertově škále. Studenti byli dotazováni na důvod a frekvenci návštěvy knihovny a frekvenci využívání některých služeb.<br /> <br /> Výsledky - Touto studií byla prokázána pozitivní korelace mezi nastěhováním nových studentů do kampusu a statistikou používání knihovny. Výsledky ukazují, že se zvýšil počet návštěv knihovny těmito studenty. Dále to, že studenti bydlící v kampusu mají podstatně vyšší zájem o využívání fyzických zdrojů knihovny (studijní místa, počítače, knihy, …). Počty byly vyšší především u ex-distančních studentů, kteří původně bydleli mimo oblast 757 a poté se přestěhovali do areálu kampusu. <br /> Další studie, která by trvala déle a využila by větší výzkumný vzorek, by umožnila lepší pochopení využívání knihovny studenty bydlícími v kampusu, dojíždějícími a distančními studenty.<br /> <br /> ''Príklad č.2 - Vplyv informačného chovania užívateľov na kvalitu služieb akademických knižníc - Priípadová štúdia'' &lt;ref&gt;PINTO, Maria; FERNÁNDEZ-MARCIAL, Viviana; GÓMEZ-CAMARERO, Carmen. The Impact of Information Behavior in Academic Library Service Quality: A Case Study of the Science and Technology Area in Spain. The Journal of Academic Librarianship, 2010, roč. 36, č. 1 [cit. 2012-10-10]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0099133309002067&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Táto prípadová štúdia bola vykonávaná v rokoch 2003 až 2006 v knižniciach španielských univerzít zameraných najmä na vedu a techniku. Jej autormi sú Maria Pinto, Viviana Fernández-Marcial a Carmen Goméz-Camarero. Ich cieľom bolo analyzovať informačné chovanie užívateľov knižnice, definovať ich zvláštne potreby, prispôsobiť a zlepšiť kvalitu ponúkaných služieb a tak zvýšiť úroveň spokojnosti užívateľov.<br /> <br /> Podnetom k tejto štúdií bola reforma v oblasti školstva, resp. transformácia vysokoškolského vzdelávania v Európe najmä po roku 1998. Hlavnými myšlienkami tejto reformy boli napríklad aktívnejšia úloha študenta vo vzdelávaní alebo maximálna integrácia ICT do vzdelávacích systémov univerzít. V tomto roku sa začal proces hodnotenia univerzitných knižníc, knižnice prechádzajú rôznymi zmenami s cieľom prispôsobiť sa, zlepšiť vzťahy so zákazníkmi a rozširovať znalosti. Prepracovávali sa tradičné služby, zabezpečili sa nové zariadenia a snažili sa vyhovieť novým potrebám. <br /> <br /> Štúdia zisťovala názory užívateľov na kvalitu služieb v knižniciach a takisto sa snažila definovať ich špecifické potreby. V pilotnej fáze boli použite kvalitatívne aj kvantitatívne metódy. Individuálne rozhovory, dotazníky a pod. Výsledky poskytovali kľúčové informácie o vzorke: študenti využívajú knižnicu ako miesto pre štúdium ale s vlastnými materiálmi. Zriedka používajú knihovnícke jednotky. Preto boli v ďalšej fáze výskumu zo štúdie vylúčený. Výskumný tým spolupracoval s fakultami priamo na univerzitách. To spôsobovalo určité problémy, napríklad finančné a časové náklady spojené s cestovaním. <br /> <br /> Výber vzorky pre štúdiu podliehal mnohým kritériám. Mali byť zastúpené všetky španielske autonómne oblasti, zastúpenie starších aj novších univerzít, súkromných aj verejných a pod. Nakoniec bolo vybratých 19 univerzít, medzi nimi napríklad univerzita v Madride, Barcelone, Cordobe, Leone, Valencii, Zaragoze atď. V priebehu výskumu boli 4 univerzity nahradené, vzorka bola rozdelená do troch blokov a bolo rozposlaných 10 200 dotazníkov. Výskumnému týmu sa vrátilo 5,5% vyplnených dotazníkov. <br /> <br /> Čo sa týka výsledkov štúdie, výskum ukázal, že najdôležitejšie pre spokojnosť užívateľov je dostupnosť zbierky. Najviac relevantné informácie sú v časopisoch a elektronických časopisoch. Užívatelia majú nízky záujem o audiovizuálne dokumenty a medziknižničné výpožičné služby definovali ako jednoduché získanie dokumentov, ktoré sa nenachádzajú v knižnici. Primárnym zdrojom informácií sú pre nich on-line dokumenty a databázy, čo znamená, že v oblasti vyhľadávania informácií sú samostatný. Pre dosiahnutie kvalitnej služby je potrebné, aby si akademické knižnice uvedomili, že očakávania užívateľov sú dynamické a individuálne.<br /> <br /> <br /> &lt;references /&gt;<br /> <br /> == Longitidunální výzkum ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 9)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Martina Sehnalová<br /> <br /> Helena Novotná<br /> <br /> Lenka Cahlová<br /> <br /> Jana Slaná<br /> <br /> Jana Pacáková<br /> <br /> Martina Zoubková<br /> <br /> == [[Delphi Metoda|Delphi metoda]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 10)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Kateřina Šťastná<br /> <br /> Eliška Pernesová<br /> <br /> Barbora Mohelníková<br /> <br /> Ivo Uřičář<br /> <br /> == Historický výzkum ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 16), <br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> ==[[ Analýza dokumentů a artefaktů]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 17), Reichel (2009, kap. 5.3)<br /> <br /> Zpracovávají: <br /> <br /> Tereza Fussová<br /> <br /> Dana Katrňáková<br /> <br /> Lada Ambrožová<br /> <br /> Jana Doupovcová<br /> <br /> Gabriela Tšponová<br /> <br /> Lukáš Kisler<br /> <br /> == Analýzy logů (statistika webu) ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 18)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Jaromír Červený<br /> <br /> Monika Dobešová<br /> <br /> Matúš Hrušovský<br /> <br /> Matej Kucharovic<br /> <br /> Andrea Prokopová<br /> <br /> Marie Lemonová<br /> <br /> == [[Uživatelské testování (úkol do metodologie)|Uživatelské testování]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 19), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Lucia Barthová<br /> <br /> Kateřina Petrová<br /> <br /> Vojtěch Dvořák<br /> <br /> Barbora Pitašová<br /> <br /> Lenka Cvrkalová<br /> <br /> Martina Vaňková<br /> <br /> [[== Zúčastněné pozorování ==]]<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 20), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5), Reichel (2009, kap. 5.1)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Michaela Kouřilová<br /> <br /> Martina Filová<br /> <br /> Marie Pučálková<br /> <br /> Michal Kaláb<br /> <br /> Anna Halfarová<br /> <br /> == [[Nezúčastněné pozorování|Nezúčastněné pozorování]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 20), Powell (2004, kap. 5), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 5), Foret (2008, kap. 4.4), Reichel (2009, kap. 5.1)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Lukáš Strouhal<br /> <br /> Lukáš Závodný<br /> <br /> Roman Novotný<br /> <br /> Jan Hrabal<br /> <br /> Martin Brzobohatý<br /> <br /> (Martin Štecher)<br /> <br /> == Výzkumné deníky ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 21)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> == [[Kvalitativní rozhovory – polostrukturované a nestrukturované]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 23 a 24), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 4)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Kateřina Veselá<br /> <br /> Eva Mertová<br /> <br /> Karolína Krbcová<br /> <br /> Veronika Skuhrovcová<br /> <br /> Michala Mádlová<br /> <br /> == [[Focus Groups]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 25), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 4)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Martin Bartoš<br /> <br /> Klára Tesařová<br /> <br /> Vítězslav Rathouz<br /> <br /> Martina Volavková<br /> <br /> Michal Létal<br /> <br /> === Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít? ===<br /> *pro studium komplexních témat zahrnujících mnoho úrovní pocitů a zkušeností&lt;ref&gt;MORGAN, D. L. Focus Groups. Annual Reviews Inc. Rev. Sociol. 1996. 129-152 s. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&amp;hid=21&amp;sid=9102515d-e21f-4711-87ea-bab645e93988%40sessionmgr13&lt;/ref&gt;<br /> *pro sběr dat, kde větší význam má přímá interakce účastníků než jednotlivé odpovědi na přímou otázku<br /> *užívá se pro tvorbu hypotéz, zkoumání názorů, postojů a hodnot, testování nových myšlenek a nápadů, diagnostikování a poznávání dotazníkových položek<br /> *užívá se v rámci triangulace metod, rozšíření a prohloubení porozumění výzkumným výsledkům a také jako samostatná metoda<br /> *nejčastěji se využívá pro marketingové výzkumy, kde slouží k získávání informací o názorech na nové produkty a služby&lt;ref&gt;WILDEMUTH, Barbara M.Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.ISBN 15-915-8503-1.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> === Poznámky ===<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> === Použitá literatura ===<br /> WILDEMUTH, Barbara M.Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s.ISBN 15-915-8503-1.<br /> <br /> MORGAN, D. L. Focus Groups. Annual Reviews Inc. Rev. Sociol. 1996. 129-152 s. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&amp;hid=21&amp;sid=9102515d-e21f-4711-87ea-bab645e93988%40sessionmgr13<br /> <br /> == [[Dotazníková šetření]] ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 26), Powell (2004, kap. 4, 5)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Jozef Tkáčik<br /> <br /> Martina Leitgebová<br /> <br /> Jana Kantorová<br /> <br /> Martina Musilová<br /> <br /> Jana Vebrová<br /> <br /> Michaela Trňáková<br /> <br /> == Obsahová analýza ==<br /> <br /> Doporučená literatura: Wildemuth (2009, kap. 29), Beck &amp; Manuel (2008, kap. 3)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Ivo Macík<br /> <br /> Lucie Malúšková<br /> <br /> Pavla Minaříková<br /> <br /> Alena Paulusová<br /> <br /> Věra Žitková<br /> <br /> Petr Pospíchal<br /> <br /> == [[Bibliometrie-výzkum]] ==<br /> <br /> <br /> Doporučená literatura: Beck &amp; Manuel (2008, kap. 7)<br /> <br /> Zpracovávají:<br /> <br /> Sovková Zdeňka<br /> <br /> Kabai Laura<br /> <br /> Chalupa Martin<br /> <br /> Horák Jakub<br /> <br /> == Vlastní návrh ==<br /> <br /> Pokud chcete zpracovat méně obvyklou metodu, napište mi na mail (sucha@phil.muni.cz)<br /> <br /> Zpracovávají:</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25026 2012-10-12T07:40:14Z

<p>Hina: /* Základní charakteristika */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH11&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt; <br /> Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslednífáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem je i výběr vhodného spojence, který ho iniciuje do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňuje vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je dobré nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25019 2012-10-12T07:32:59Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné.1 Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod.Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo<br /> dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít. Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní<br /> zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a<br /> třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní<br /> nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis<br /> pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední<br /> fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou<br /> zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké<br /> opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem je i výběr vhodného spojence, který ho iniciuje do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňuje vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je dobré nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> &lt;br&gt;<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25018 2012-10-12T07:32:27Z

<p>Hina: /* Průběh výzkumu */</p> <hr /> <div>&lt;br&gt;<br /> Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.&lt;ref name=&quot;REICHEL&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;. <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> '''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.&lt;ref name=&quot;REICHEL1&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Druhou možností dělení ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.&lt;ref name=&quot;REICHEL3&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;<br /> Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.&lt;ref name=&quot;REICHEL4&quot;&gt;REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> <br /> <br /> <br /> == Základní charakteristika ==<br /> '''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné.1 Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod.Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo<br /> dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH1&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp.<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br /> institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH2&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> Protože se nedá pozorovat vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po jakoukoliv dobu. Takže budete muset navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorek událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br /> vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH3&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít. Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní<br /> zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH4&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 191. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a<br /> třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní<br /> nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis<br /> pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH5&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; <br /> &lt;br&gt;<br /> &lt;br&gt;<br /> Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední<br /> fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou<br /> zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké<br /> opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH6&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 190. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Výhody metody ==<br /> Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH7&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br /> <br /> Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br /> <br /> == Nevýhody metody ==<br /> Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. &lt;ref name=&quot;WILDEMUTH8&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 189. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt; Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH9&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.&lt;ref name=&quot;WILDEMUTH10&quot;&gt;WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s 193. ISBN 978-1-59158-503-9.&lt;/ref&gt;<br /> &lt;br&gt;&lt;br&gt;<br /> Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br /> <br /> == Průběh výzkumu ==<br /> <br /> Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':&lt;br/&gt;<br /> <br /> 1) Nalezení tématu&lt;br/&gt;<br /> 2) Formulace otázek&lt;br/&gt;<br /> '''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.&lt;br/&gt;<br /> Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.&lt;br/&gt;<br /> '''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.&lt;br/&gt;<br /> '''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.&lt;br/&gt;<br /> Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.&lt;br/&gt; <br /> '''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.&lt;br/&gt; <br /> Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.&lt;br/&gt;<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br /> <br /> '''1. Navázání kontaktu'''<br /> <br /> Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem je i výběr vhodného spojence, který ho iniciuje do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňuje vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je dobré nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory<br /> <br /> &lt;br&gt;'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br /> Vybrat prostředí a získat do něj přístup<br /> Vzorek dat<br /> Způsob záznamu a dodržování předem daných definic<br /> - Záznamy do předdefinovaného plánu<br /> - Audio a video nahrávky<br /> - Sledování pohybu očí<br /> Předanalyzační fáze<br /> Analyzační fáze<br /> Opuštění výzkumu<br /> <br /> == Příklady užití ==<br /> Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br /> <br /> 1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi &quot;knihovnikem&quot; a &quot;knihovnikem expertem&quot; a jak se jim stane?&lt;br&gt;<br /> 2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?&lt;br&gt;<br /> 3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat&lt;br&gt;<br /> - při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) &lt;br&gt;<br /> 4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?&lt;br&gt;<br /> 5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br /> <br /> == Poznámky ==<br /> &lt;references/&gt;<br /> <br /> <br /> == Zdroje ==<br /> <br /> BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.&lt;br&gt; <br /> HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.&lt;br&gt;<br /> REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.&lt;br&gt;<br /> STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.&lt;br&gt;<br /> WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>

Hina