https://wiki.knihovna.cz/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=175269WikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs]2026-04-30T00:10:52ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.35.0https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29038Foném2013-03-06T07:50:19Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj, fonologická transkripce</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote><br />
<br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném (kdežto základní jednotkou fonetiky je [[hláska]]), který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref> Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jednotka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama naznačuje, že přesné číselné vyjádření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29037Foném2013-03-06T07:46:52Z<p>175269: /* Vymezení pojmu */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj, fonologická transkripce</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote><br />
<br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném (kdežto základní jednotkou fonetiky je [[hláska]]), který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref> Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29036Foném2013-03-06T07:46:13Z<p>175269: /* Vymezení pojmu */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj, fonologická transkripce</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote><br />
<br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném (kdežto základní jednotkou fonetiky je [[hláska]]), který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29034Foném2013-03-06T07:34:42Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj, fonologická transkripce</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote><br />
<br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29033Foném2013-03-06T07:31:32Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj, fonologická transkripce</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29031Foném2013-03-06T07:24:50Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, fón, archifoném, komutační testy, fonologická opozice</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29030Foném2013-03-06T07:21:06Z<p>175269: /* Vlastnosti fonémů */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]], různé místo tvoření v případě /''ď''/ a /''d''/ apod.).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29029Foném2013-03-06T07:18:44Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Těch si všiml lingvista [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a ve své knize ''Základy fonologie'' (1939) vymezil [[fonologické opozice|fonologických opozic]]. Tak lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Na základě toho klasifikujeme tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29028Foném2013-03-06T07:13:17Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - alofon, komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době spisovná [[čeština|čeština]] čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní, obecně přijímán je tak počet 36 fonémů. Jejich množství je dáno charakterem domácí slovní zásoby, nepatří sem slova přejatá (vykazují stopy původního jazyka) a nespisovná (budeme-li chtít postihnout fonologii jiného útvaru, např. nářečí, musíme vybírat pouze jednotky z lexikálního inventáře tohoto nářečí).<br />
<br />
<br />
<br />
==Alofon==<br />
Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/. Alofony lze rozdělit na:<br />
<br />
* '''Základní alofony''' – takový alofon nese maximum rozlišovacích vlastností.<br />
<br />
* '''Poziční alofony''' – působí na něj [[hláska|hláskové]] okolí (např. před retozubnou [[souhláska|souhláskou]] dojde k realizaci retozubného /ɱ/ ve slově /traɱvaj/). Změny způsobené hláskovým okolím jsou ve většině jazyků obligatorní (v češtině typicky [[asimilace znělosti]]).<br />
<br />
* '''Fakultativní alofony''' – je dán stylovou diferenciací jazyka či vlivem [[nářečí|dialektu]] (ve slově /''plagát''/ je /''g''/ alofon /''k''/).<br />
<br />
* '''Individuální alofony''' – souvisí s typickou výslovností konkrétního člověka.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29023Foném2013-03-05T22:51:23Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29022Foném2013-03-05T22:49:25Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29021Foném2013-03-05T22:49:05Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29020Foném2013-03-05T22:48:46Z<p>175269: /* Vymezení pojmu */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29019Foném2013-03-05T22:48:31Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/.<br />
<br />
<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29017Foném2013-03-05T22:45:13Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /''n''/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /''n''/ ve slově /''lano''/ a /''ŋ''/ ve slově /''laŋko''/.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /''p''/ a /''b''/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' (též stupňovitá) – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice''' (též rovnomocná) – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např. opozice /''t''/ a /''s''/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29016Foném2013-03-05T22:41:17Z<p>175269: /* Vymezení pojmu */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému pak nazýváme [[alofon|alofony]]. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /n/ a jeho realizace (tedy [[alofon|alofony]]) /n/ ve slově /lano/ a /ŋ/ ve slově /laŋko/.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /p/ a /b/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice ''' – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např opozice /t/ a /s/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29015Foném2013-03-05T22:39:56Z<p>175269: /* Vymezení pojmu */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.). Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. Jeden foném se však může realizovat více způsoby ([[fón|fóny]]). Varianty jednoho fonému tak nazýváme alofony. Za ilustrativní příklad dobře poslouží foném /n/ a jeho realizace (tedy alofony) /n/ ve slově /lano/ a /ŋ/ ve slově /laŋko/.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /p/ a /b/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice ''' – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např opozice /t/ a /s/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29014Foném2013-03-05T22:24:29Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /p/ a /b/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice ''' – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např opozice /t/ a /s/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29013Foném2013-03-05T22:24:06Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html>. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /p/ a /b/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice ''' – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např opozice /t/ a /s/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29012Foném2013-03-05T22:23:24Z<p>175269: /* Použitá literatura */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /p/ a /b/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice ''' – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např opozice /t/ a /s/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29011Foném2013-03-05T22:22:35Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, hláska, morfoném, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /p/ a /b/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice ''' – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např opozice /t/ a /s/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html].</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29010Foném2013-03-05T22:16:39Z<p>175269: /* Vlastnosti fonémů */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, alofon, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /p/ a /b/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''Ekvipolentní opozice ''' – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např opozice /t/ a /s/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html].</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29009Foném2013-03-05T22:16:21Z<p>175269: /* Vlastnosti fonémů */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, alofon, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – je takový případ, kdy u jednoho členu je diferenciační příznak přítomen, avšak u druhého nikoli. Příkladem toho je v českém jazyce opozice fonémů /p/ a /b/, kdy první člen má příznak znělosti, kdežto druhý neznělosti. <br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – srovnávané fonémy se různí ve stupni vlastnosti, což lze v češtině kupříkladu pozorovat u krátkých a dlouhých [[vokál|samohlásek]].<br />
<br />
* '''ekvipolentní opozice ''' – jedná se o nejčastější typ opozice. Každý člen opozice má s ostatními rovnocenný vztah, avšak má i vlastní specifický příznak, jenž se u dalšího členu neobjevuje (např opozice /t/ a /s/, kdy oba fonémy odlišuje způsob [[artikulace]]).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html].</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29007Foném2013-03-05T21:52:15Z<p>175269: /* Vlastnosti fonémů */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, alofon, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do [[fonologické opozice|fonologických opozic]], díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – na<br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – můž<br />
<br />
* '''ekvipolentní opozice ''' – lze<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html].</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29005Foném2013-03-05T21:40:14Z<p>175269: /* Česká nářečí */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, alofon, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Vlastnosti fonémů==<br />
Mezi dvojicemi fonémů můžeme pozorovat různé vztahy. Nejčastěji fonémy stavíme do tzv. fonologických opozic, díky čemuž lze sledovat, co mají tyto dvě jednotky společné a čím se naopak od sebe liší. Proto je možné klasifikovat tři základní opozice: privativní, graduální a ekvipolentní.<br />
<br />
<br />
* '''Privativní opozice''' – na<br />
<br />
* '''Graduální opozice''' – můž<br />
<br />
* '''ekvipolentní opozice ''' – lze<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html].</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=29004Foném2013-03-05T21:23:28Z<p>175269: /* Vymezení pojmu */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, alofon, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. To, zda je či není jistý zvuk významotvorný, rozhoduje konkrétní užitý jazyk (jistá pravidla panují v češtině, jiná v němčině, zcela odlišná pak v japonštině apod.).<br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. <br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>rozdělení s příklady převzato z BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html].</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=28999Foném2013-03-05T20:51:37Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, alofon, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 135. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. <br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej však pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref>, avšak Krčmová<ref>KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [hhttp://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html]. </ref> sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>rozdělení s příklady převzato z BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. ''Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
* KRČMOVÁ, Marie. ''Fonetika a fonologie'' [online]. 2008 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: [http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html].</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=28997Foném2013-03-05T20:43:58Z<p>175269: /* Vymezení pojmu */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, alofon, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. <br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej však pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html </ref>, avšak Krčmová sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>rozdělení s příklady převzato z BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
''Bezpečnost dětí na internetu : Konečná zpráva pro Českou republiku'' [online]. 2006 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: <http://www.saferinternet.cz/data/articles/down_123.pdf>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Fon%C3%A9m&diff=28996Foném2013-03-05T20:42:50Z<p>175269: Založena nová stránka: '''Autor:''' Michal Kaláb '''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie '''Synonyma:''' --- '''Související pojmy:''' <blockquote> ''nadřazené'' - fo...</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie<br />
<br />
'''Synonyma:''' ---<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - fonologie, alofon, Trubeckoj</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - komutační testy, distinktivní vlastnosti</blockquote><br />
<br />
<br />
==Vymezení pojmu==<br />
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě [[lingvistika|jazykovědné]] disciplíny - [[fonetika]] a [[fonologie]], každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou [[fonologie]] je pak považován foném, který je "''obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé.''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: '''v'''ak, '''s'''ak, '''r'''ak, r'''e'''k, r'''o'''k, rok'''y''', rok'''u''', ro'''p'''u, ro'''t'''u atp. <br />
<br />
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej však pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.<br />
<br />
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 vokalických a 26 konsonantických)<ref>hodnoty převzaty z http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html </ref>, avšak Krčmová sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>rozdělení s příklady převzato z BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.<br />
''Bezpečnost dětí na internetu : Konečná zpráva pro Českou republiku'' [online]. 2006 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: <http://www.saferinternet.cz/data/articles/down_123.pdf>.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Blok_expert%C5%AF/T%C3%A9mata_pro_bakal%C3%A1%C5%99e&diff=28944KISK:Blok expertů/Témata pro bakaláře2013-03-01T19:28:01Z<p>175269: /* Ivan Kopeček: Počítačové zpracování emocí */</p>
<hr />
<div><div style="float:right;padding:10px;margin-left:10px;margin-bottom:10px;border:5px solid #00688B;background:#FFFFFF"><br />
<br />
==Organizační pokyny==<br />
===Postup při tvorbě hesla===<br />
# na této stránce si můžete vybrat ze seznamu nabídnutých hesel ke každé přednášce,<br />
# pokud u vybraného hesla není zapsáno žádné jméno, SAMI si jej tam zapište, čímž si jej zaregistrujete (samozřejmě nesmíte odstranit cizí jméno, to lze zpětně zjistit pomocí historie stránky, která se ukládá), tedy takové heslo nemusíte posílat ke schválení, pouze se k němu zapíšete,<br />
# pokud v seznamu nenajdete heslo, které chcete zpracovat, ale tematicky patří k dané přednášce, pošlete toto heslo na e-mail (mailto:kovarova@phil.muni.cz) s Vaším jménem a názvem přednášky, ke které patří, co nejdříve obdržíte odpověď, zda heslo může být zaregistrováno,<br />
# kdo si heslo první zaregistruje, ten má právo ho zpracovat – každé heslo může vytvářet jen jeden člověk, nemá tedy smysl žádat o heslo, které má někdo zaregistrováno nebo již je zpracováno (např. z minulého semestru, v rámci jiného předmětu...),<br />
# heslo je odevzdáno zveřejněním na příslušné stránce wiki, tu opět SAMI založíte kliknutím na název hesla, vytvořením stránky a obsahu (viz požadavky výše).<br />
<br />
V budoucnu bude tvořena struktura slovníku. Současné řešení je prozatímní (název přednášky – hesla se jmény), výsledná podoba bude vytvořena podle možností wiki a výhodnosti pro tento účel. Vy ale vytváříte definitivní podobu hesel.<br />
<br />
HESLA BUDOU ZVEŘEJNĚNA VŽDY DO TÝDNE PO BLOKU EXPERTŮ NEBO MOHOU STUDENTI HESLO NAVRHNOUT A PO KONZULTACI S VYUČUJÍCÍ ZADAT. TERMÍN PRO ODEVZDÁNÍ HESEL JE 19. KVĚTNA 2013. OPRAVNÝ TERMÍN JE STANOVENÝ NA 16. ČERVNA 2013.<br />
<br />
===Požadavky na hesla===<br />
* Minimální rozsah textu hesla je 3000 znaků (bez hlavičky a literatury).<br />
* Heslo je primárně odborný text, jeho cílem je pak definování významu hesla (tj. aby čtenář pochopil, co si představit pod daným pojmem).<br />
* Obsah je podložen odbornou literaturou, která je v textu uvedena.<br />
* Text splňuje všechny klasické požadavky na odborný text ([[Nápověda:Citování|citace]], použitá literatura, [[Nápověda:Základy formátování|formátování]]... – základy práce ve wiki prostředí jsou popsány v [[Nápověda:Obsah|Nápovědě]]); pokud nebude v práci dodrženo nebo bude chybně, bude heslo vráceno k přepracování! Základní principy pro odborný text může nabídnout předmět KPI11 Kurz práce s informacemi nebo [http://www.slideshare.net/CEINVE/kurz-prace-s-informacemi studijní materiály], který z tohoto předmětu vznikl.<br />
* S výše zmíněným formátováním souvisí také zahrnutí odkazů na jiná hesla, která jsou v textu zmíněna (v textu musí být odkázáno min. na 5 dalších pojmů).<br />
* Heslo bude popsáno s tím, že v rámci textu pod ním nebudou definována příbuzná hesla (ty lze navrhnout pro zpracování někým jiným); např. u vzorového hesla [[grooming]] nelze definovat podobná témata, jako je osobní údaj, protože to může být zpracováno podrobněji samostatně, nicméně tento pojem lze využívat pro potřeby definice pojmu grooming do té míry, do jaké je to nutné pro správné vystižení podstaty popisovaného pojmu.<br />
* U hesel uveďte klíčová slova a synonyma a související pojmy (nadřazené/podřazené). S výjimkou synonym taková slova existují pro každý pojem, pokud si nejste jisti významem těchto kategorií, podívejte se na učivo prvního stupně základní školy v českém jazyce. Pokud nebudou uvedena nebo budou špatně, bude heslo vráceno k přepracování!<br />
* Heslo není téma přednášky, pouze je s ní spojeno, ale může se jednat o širší nebo užší pojem nebo o termín příbuzný s danou problematikou.<br />
<br />
Slovník i hesla budou zveřejněny na wiki stránkách KISKu. Několik dní PO KAŽDÉ přednášce zde budou navržena hesla, která si lze zapsat pro zpracování, příp. si každý může kdykoliv (tedy před přednáškou i po ní) navrhnout heslo, které je mu blízké a je spojeno s obsahem některé z přednášek (přehled přednášek je dostupný na [http://kisk.phil.muni.cz/blok-expertu webových stránkách KISK]).<br />
<br />
Pro lepší přehled, jak má heslo vypadat, bylo vytvořeno vzorové heslo „[[Grooming]]“, které splňuje všechny náležitosti dané zadáním. <br />
<br />
Pokud je práce s wiki pro Vás nová nebo nevíte si rady, použijte [[Nápověda:Obsah|Nápovědu]]. Otázky můžete pokládat v [[WikiKnihovna:Dotazník|Dotazníku]] (jen otázky ohledně práce s wiki, případné dotazy na obsahové zpracování hesla apod. řešte s vyučujícím).<br />
<br />
=== Časté chyby ===<br />
Vzhledem k množství opakujících se chyb a počtu a podobě vrácených úkolů v semestru podzim 2012 je nově zařazena do pokynů sekce častých chyb, která se bude postupně rozšiřovat. Kromě toho bude značně zpřísněno hodnocení a opravu jakákoli z dále uvedených chyb bude důvodem vrácení hesla. Pokud si nebudete u svého tématu jisti, jak se některému z prohřešků vyhnout nebo jak naplnit daný požadavek pro odborný text, raději se spojte s vyučující předmětu.<br />
Mezi nedostatky, kterým je nutné se vyhnout, patří:<br />
* Použití Wikipedie (jakékoli jazykové mutace)<br />
* Nepoužití odborných zdrojů, nestačí ani zpravodajství či popularizační články<br />
* Vycházení ze zdrojů od jediného původce (zkresluje, nejsou uváděny nedostatky vztažené k jeho problematice, nejsou konfrontovány různé názory na problematiku)<br />
* Čerpání z méně než tří odborných (ne popularizačních, komerčních a jinak problematických) zdrojů<br />
* Záznamy zdrojů odlišné od formy podle platné normy ISO 690<br />
* V použitých zdrojích uvedení webového sídla místo webové stránky, která skutečně byla použita k získání použitých informací<br />
* Obsah netvořen plynulými a logicky navazujícími celými větami<br />
* Nedodržení formy odborného vyjadřování (básnické či hovorové výrazy nejsou akceptovány)<br />
* Plagiátorství (pokud je i delší část věty převzata, aniž by byla označena jako citace, tj. uzavření v uvozovkách a odkaz na zdroj, neboparafráze není označena odkazem na zdroj)<br />
* Složení celého textu z cizích materiálů (nestačí, když je text jedinečný v seskládání k sobě, musí být původní v tom smyslu, že autor odborného textu je jeho původcem, např. na základě odborných zdrojů si vezme situaci ve dvou státech a sám vlastními myšlenkovými pochody vytvoří srovnání vycházející ne z jeho dojmů, ale z odborných zdrojů)<br />
* Špatné či neexistující formátování (hodnotí se obsah i forma)<br />
* Větší množství hrubek<br />
<br />
<br />
=== Blok expertů - Vzor ===<br />
* [[grooming]] - Pavla Kovářová<br />
</div><br />
{{RIGHTTOC}}<br />
<br />
<br />
---<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2013==<br />
===Ivan Kopeček: Počítačové zpracování emocí===<br />
* [[analýza chování]]<br />
* [[datový korpus]]<br />
* [[dialogový systém]]<br />
* [[diskrétní model]]<br />
* [[foném]] - Michal Kaláb<br />
* [[formální systém]]<br />
* [[grafém]]<br />
* [[Hilbertův program]]<br />
* [[informační šum]]<br />
* [[informatika]]<br />
* [[interdisciplinarita]]<br />
* [[kognitivní věda]] - Jan Strach<br />
* [[logika]]<br />
* [[Mealyho automat]]<br />
* [[neuron]]<br />
* [[neurotransmiter]]<br />
* [[operační systém]]<br />
* [[počítačová simulace]]<br />
* [[počítačová věda]]<br />
* [[pravděpodobnostní model]]<br />
* [[primární emoce]]<br />
* [[Russelův paradox]]<br />
* [[sekundární emoce]]<br />
* [[skrytý Markovův model]]<br />
* [[synapse]]<br />
* [[syntéza řeči]] - Lukáš Zduba<br />
* [[taxonomie]]<br />
* [[teorie her]]<br />
* [[teorie informace]]<br />
* [[věta o neúplnosti]]<br />
* [[vězňovo dilema]] - Viktor Michnáč<br />
<br />
===Michal Hrabí: Zero2Hero aneb lesk a bída start-upů===<br />
* [[Kickstarter]] - Vojtěch Dvořák<br />
<br />
===Jana Navrátilová: Specifika notových záznamů v knihovnách===<br />
===Vojtěch Bednář: Krizová komunikace s médii===<br />
===Milena Tvrdíková: Zkušenosti s využitím Cloud Computingu ve vzdělávání===<br />
===Petra Štogrová Jedličková: Co obnáší řízení znalostí v jedné z největších globálních poradensko-auditorských firmách a jaké jsou současné trendy v byznyse?===<br />
===Jana Matějková: Co se dá udělat s malou akademickou knihovnou za 8 let===<br />
===Gabriela Jarkulišová: Budování komunitního centra z knihovny podle Koncepce rozvoje knihoven 2011-2015===<br />
===Michal Šerák: Další vzdělávání dospělých v knihovnách===<br />
===Vera Vohlidalova: Vize o knihovně 21. století ve víru přeměn 90. let 20. století===<br />
===Blanka Vorlíčková: Osobní knižní fondy a jejich zpřístupnění veřejnosti===<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2012==<br />
<br />
=== Martin Solnička: Moře financí - jak pomocí IT udržet finance pod kontrolou ===<br />
<br />
*[[Digitální certifikát]] - Lucie Malúšková<br />
*[[E-mailová notifikace]] - Jan Martinek<br />
*[[Internetbanking]] - Iveta Jansová<br />
*[[JIC]] (Jihomoravské inovační centrum) - Alena Brožová<br />
*[[Mint.com]] - Vojtěch Dvořák<br />
*[[Mobilní web]] - Jozef Tkáčik<br />
*[[Morálka]] - Martina Sochorová<br />
*[[Programování]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Smlouva]] - Monika Krejčová<br />
*[[SSL]] (Secure Sockets Layer) - Michal Létal<br />
*[[Šifrování]] - Jonáš Kopp <br />
*[[Vyhláška]] - Petr Šmíd<br />
<br />
=== Miroslav Paclík: Problematika průmyslového vlastnictví a ukázky práce s databázemi ÚPV ===<br />
<br />
*[[Niceské třídění]] - Lenka Cvrkalová<br />
*[[Ochranná známka]] - Veronika Chromá<br />
*[[Průmyslové vlastnictví]] - Tereza Fussová<br />
*[[Rešerše]] - zpracováno dříve<br />
*[[ÚPV]] - <br />
*[[Užitný vzor]] - Lada Ambrožová<br />
*[[Vědecká teorie]] - Pavla Otrasová<br />
*[[Vídeňská dohoda]] - Anna Stránská<br />
<br />
===Michal Reiter: 10 let české Wikipedie. A co dál?===<br />
* [[Ceny za rozvoj české Wikipedie]]- Laura Kabai<br />
* [[encyklopedie]] - Eliška Pernesová<br />
* [[QRpedia]] - Boris Turek<br />
* [[trol]] (na internetu) - Lukáš Závodný<br />
* [[Wikikniha]] - Edita Hečová<br />
* [[Wikimedia ČR]] - Štěpánka Kaftanová<br />
* [[Wikimedia Foundation]] - Václav Ovčačík<br />
* [[WikiSkripta]] - Kateřina Kopecká<br />
<br />
===Eva Lesenková: Specializace lékařského nebo zdravotnického knihovníka?===<br />
* [[bibliografie]] - Matej Kucharovic<br />
* [[Blended learning]] - Roman Novotný<br />
* [[elektronický zdroj]] - Klára Tesařová<br />
* [[HDP]] (hrubý domácí produkt) - Lada Kadaníková<br />
* [[Hippokratova přísaha]] -<br />
* [[legislativa]] - Olga Senčaková<br />
* [[lékařská etika]] - Michaela Hortová<br />
* [[lékařství]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Medvik]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[MVS|meziknihovní výpůjční služba]] - již zpracováno<br />
* [[Národní soustava povolání]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[portál]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Problem-based learning]] - Lenka Svobodová<br />
* [[sociální lékařství]] - Michaela Kouřilová<br />
* [[veřejná knihovna]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[zdravotnictví]] - Jan Hrabal<br />
<br />
===Petr Říha: eGovernment: srovnání prezentovaného ideálu a reálného stavu===<br />
* [[datová schránka]] - Jana Pekárková<br />
* [[eGovernment]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[elektronické volby]] - Kateřina Petrová<br />
* [[Ernst & Young]] - Lucie Bělejová<br />
* [[judikatura]] - Petr Šmíd<br />
* [[Opencard]] - Daniel Novák<br />
* [[rodné číslo]] - Marie Lemonová<br />
* [[sKarta]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[soukromí]] - Katarína Filičková<br />
* [[výběrové řízení]] - Michal Rohovský<br />
<br />
===Lukáš Kypus: NFC služby pro knihovníky i neknihovníky===<br />
* [[Apple TV]] - Karolína Krbcová<br />
* [[Bluetooth]] - Alena Paulusová<br />
* [[Geek]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Geocaching]] - Veronika Krausová<br />
* [[iPod]] - Tereza Čoupková<br />
* [[Mastercard Paypass]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Mobito]] - Jakub Forman<br />
* [[NFC]] (Near Field Communication)- Kateřina Šťastná<br />
* [[Passbook]] - Jan Růžička<br />
* [[Poken]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[Product placement]]- Filip Kocián<br />
* [[SIM karta]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[úložiště]] - Jan Růžička<br />
* [[Use Case]] – Jan Martinek<br />
* [[Visa payWave]] - Eva Mertová<br />
<br />
===Jaroslav Vaňous: Metoda orální historie se zaměřením na archivaci rozhovorů a její aplikace v projektech Političtí vězni a Stopy totality===<br />
* [[autobiografie]] - Martina Sehnalová<br />
* [[CD]] (kompaktní disk) - Martin Chalupa <br />
* [[DVD]] - Martina Volavková<br />
* [[etický kodex]] - Zdeňka Sovková<br />
* [[kamera]] - Andrea Prokopová<br />
* [[nářečí]] - Michal Kaláb<br />
* [[orální historie]] - Ester Březinová<br />
* [[paměťový disk]] – Kristýna Klímková<br />
* [[pramen]] (ne vodní) - Lenka Cahlová<br />
* [[Stopy totality]] - Anna Halfarová<br />
* [[zákon o archivnictví a spisové službě]] - Jana Pekárková<br />
* [[Zmizelí sousedé]] - Jana Slaná<br />
* [[žurnalistika]] - Kateřina Slámová<br />
<br />
===Igor Szöke: Automatické zpracování a dolování informací z audiovizuálních záznamů===<br />
* [[matice]] - Petr Věžník<br />
* [[MZK]] (Moravská zemská knihovna)- Andrea Mizerová<br />
* [[výslovnostní slovník]] - Eva Sedláková<br />
<br />
===Tomáš Čížek: Data ze sociálně-vědních výzkumů a datové archivy===<br />
* [[citlivý údaj]] (dle zákona) - Jana Krůčková<br />
* [[ČSÚ]] (Český statistický úřad) - Václav Kůs<br />
* [[ISSP]] (International Social Survey Programme) - Veronika Víšková<br />
* [[OECD]] (Organisation for Economic Co-operation and Development) - Václav Kůs<br />
<br />
=== Vít Šisler: Digital Game-Based Learning: Využití počítačových her ve vzdělávání ===<br />
<br />
*[[Debriefing]] - Daniela Králová<br />
*[[Evropa 2045]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Evropská rada]] - Petr Zapletal<br />
*[[GBL]] (Game based learning) - Eva Durnová<br />
*[[Impaktovaný časopis]] - Martina Zoubková<br />
*[[Hra na hrdiny]] (Role-playing game) - Ivo Macík<br />
*[[Serious game]] - Jonáš Prstek<br />
*[[Simulační hra]] - Petr Pospíchal<br />
*[[Strategická hra]] - Věra Žitková<br />
<br />
===Martin Svoboda: CASLIN, aneb jak se budovala knihovnická síť před dvaceti lety===<br />
*[[Klementinum]] - Katrin Kalay<br />
*[[MDT]] - Miroslava Brázdová<br />
*[[Mellonova nadace]] - Anna Halfarová<br />
*[[mikrofilmování]] - Barbora Mohelníková<br />
*[[MIT]] (Massachusetts Institute of Technology) - Jakub Alt<br />
*[[UNIX]] - Dagmar Chládková<br />
<br />
===Jaromír Talíř: MojeID: jeho vývoj a funkce===<br />
*[[CZ.NIC]] - Jakub Alt<br />
*[[digitální podpis]] - Michal Rohovský<br />
<br />
==Blok expertů - JARO 2012==<br />
<br />
===Iva Burešová: Moc a poselství příběhů v kontextu psychologie===<br />
* [[Narativní psychologie]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[Psychoanalýza]] - Blanka Justová<br />
* [[Kognitivní psychologie]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Sociální psychologie]] - Veronika Víšková<br />
* [[Psychoterapie]] - Eva Popelková<br />
* [[Narativní přístupy v psychoterapii]] - Ester Březinová<br />
* [[Deníky v terapeutické praxi]] - Veronika Svobodová<br />
* [[Vývojová psychologie]] – Monika Dobešová<br />
* [[Psychologie pohádek]] – Michaela Kouřilová<br />
* [[Modely lidské psychiky]] - Tereza Fussová<br />
* [[Klinická psychologie]] - Lada Ambrožová<br />
* [[Psychologie práce]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Psychologie osobnosti]] - Monika Krejčová<br />
<br />
=== Pavla Švástová: Digitalizační projekty ===<br />
<br />
*[[Digitalizační workflow]] - Jana Pacáková<br />
*[[skenování pro digitalizaci - techniky]] Michala Mádlová<br />
*[[Formáty obrazových souborů]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Skenery pro digitalizaci (Treventus, 4DigitalBooks nebo Kirtas, APT 1200)]] - Šárka Žampachová<br />
*[[MARC21]] - Michal Klajban<br />
*[[techniky pro snižování chybovosti OCR]]- Tomáš Vorálek<br />
*[[digitalizační projekty - ČR]] Veronika Skuhrovcová<br />
*[[digitalizační projekty - zahraničí]] Lucie Kořistková<br />
*[[ALTO]] - Jan Karlík<br />
*[[metadatová schémata - srovnání]] (MARC, MODS, DC či TEI) - Jana Lánová<br />
*[[Využití crowdsourcingu při popisu dat]] - Dalibor Bláha<br />
*[[Autorský zákon a digitalizace]] - Eva Šteinigerová<br />
*[[Projekt Kramerius]] - Martina Musilová<br />
*[[Digitalkoot]] - Lucie Malúšková<br />
<br />
===Tomáš Feřtek: Co je příčinou propadu školství v České republice===<br />
* [[průzkumy PISA]] - Michaela Weissbergerová<br />
* [[Česká republika v mezinárodním srovnání PISA]] - Lada Kadaníková<br />
* [[vzdělanost v ČR]] (v datech OECD nebo ČSÚ) - Petra Němcová<br />
* [[výdaje na vzdělávání v ČR vs. svět]] - Josef Kos<br />
* [[povinné maturity]] - Hudeckova Hana<br />
* [[formativní vs. sumativní hodnocení]] - Simona Střalková<br />
* [[legislativní rámec školství v ČR]] - Lenka Pokorná<br />
* [[školská reforma]] - Jana Slaná<br />
* [[rámcové vzdělávací programy]] <br />
* [[Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Bílá kniha terciárního vzdělávání]] - Petr Pospíchal<br />
<br />
===Martin Bastl: Netwar===<br />
* [[netwar]] - Julie Haladová<br />
* [[hacking]] (+ nejznámnější útoky) - Veronika Janoušková<br />
* [[kracking]] - Petra Němcová<br />
* [[phreaking]] - Edita Hečová<br />
* [[phishing]] - Martin Chalupa<br />
* [[Chaos Computer Club]] - Vojtěch Dvořák<br />
* [[cyber punk]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[Bruce Sterling]] - Eva Durnová<br />
* [[William Gibson]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[Electronic Frontier Foundation]] (EFF) - Lenka Cvrkalová<br />
* [[FloodNet]] - Roman Novotný<br />
* [[kauza Napster]] - Filip Kocián<br />
* [[hnutí Anonymous]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Cyberjihad]] - Hana Přikrylová<br />
* [[kyberaktivismus]] - Veronika Krausová<br />
* [[Cyberbullying]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[internetové pirátství a politika]] (pirátské politické strany) - Miroslava Brázdová<br />
* [[SOPA a PIPA]] - Laura Kabai<br />
* [[hackerské programové nástroje]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Informační válka]] - Jiří Beran<br />
* [[Malware]] - Michal Létal<br />
<br />
===Petr Přidal: Georeferencer===<br />
* [[projekt Old Maps Online]] - Petr Maňásek<br />
* [[projekt Georeferencer]] - Eva Fukarová<br />
<br />
===Jan Řezáč: Úvod do webdesignu===<br />
* [[webdesign jako obor]] - Tereza Navarová<br />
* [[interakční design]] - Veronika Janoušková<br />
* [[obsahová strategie]] (content strategy)<br />
* [[vizuální komunikace]] - Anna Kultová<br />
* [[Maslowova pyramida a webdesign]] - Pavel Kouřil<br />
* [[přístupnost z hlediska webdesignu]] - Jonáš Kopp<br />
* [[JavaScript]] - Jan Karlík<br />
* [[wireframy]] - Lukáš Závodný, Václav Kůs<br />
* [[webová grafika - specifika]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[webová typografie]] - Daniela Králová<br />
* [[Dunning-Krugerův efekt]] - Martin Bartoš<br />
* [[UX designer]]<br />
* [[UX design]] - Anna Kultová<br />
* [[Webový grafik]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Koder / front-end developer]] - Michal Brezovský<br />
* [[Adobe Photoshop ve webdesignu]] - Milan Spisar<br />
* [[Gamifikace]] - Jaromír Červený<br />
<br />
=== Beáta Holá: Kreativní přístupy k výuce finanční gramotnosti ===<br />
* [[FinLiCo]] - Martina Musilová<br />
* [[Finanční gramotnost]] - Anna Stránská<br />
* [[Kritické myšlení]] - Klára Tesařová<br />
* [[Vzdělávání dospělých]] - Martina Simandlová<br />
* [[Ochrana spotřebitele]] - Marek Moťka<br />
* [[informační gramotnost - statistiky]] Zdeňka Sovková<br />
* [[manipulativní techniky supermarketů]] - Blanka Svobodová<br />
* [[spirála dluhů]] - Jana Otevřelová<br />
* [[Využití her pro výuku finanční gramotnosti]] - Jakub Alt<br />
<br />
=== Jana Horáková: K recepci informatiky v kontextu společenských věd: Obrat k softwaru ===<br />
* [[Konceptuální umění]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní software|Mass média]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní analytika]] - Pavla Minaříková<br />
* [[Software Studies]] - Martina Volavková<br />
* [[Matthew Fuller (Software studies)]] - Martina Sochorová<br />
* [[Lev Manovich]] - Veronika Chromá<br />
* [[Noah Wardrip-Fruin]] - Lucie Górecká<br />
* [[UCSD Software Studies Initiative]] - Josef Ludvíček<br />
* [[Softwarové umění]] - Václav Ovčačík<br />
* [[Prediktivní analýza s využitím internetu]] - Jakub Procházka<br />
<br />
===Štěpán Bechyňský: Kinect / .NET Gadgeteer===<br />
* [[.NET Micro Framework]] - Petr Fiala<br />
* [[.NET Gadgeteer]] - Petr Fiala<br />
* [[Nový směr ve vývoji Kinectu]] - Lukáš Kisler<br />
* [[Příklady neherního využití Kinectu]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
=== Tomáš Pruša: Zdravotnické informace na internetu aneb komunikace s pacienty ===<br />
* [[mHealth]] - Jan Hrabal<br />
* [[EHR, PHR]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[český znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[Pinterest (sociální síť)]] - Marie Štouračová<br />
* [[Elektronická zdravotnická dokumentace]] - Jitka Šiborová<br />
* [[eRecept]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[IZIP - Elektronická zdravotní knížka]] - Šárka Žampachová<br />
* [[Výživová pyramida]] - Daniel Šváb<br />
* [[Nová média ve zdravotnictví]] - Daniel Novák<br />
* [[Nutriční databáze a software]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Výživa 2.0]] - Ivo Macík<br />
* [[Infodemiologie]] - Lukáš Rožnovský<br />
* [[Expertní systémy v péči o zdraví]] - Martin Mašek<br />
* [[Neslyšící pacient a podávání informací]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[SignWriting]] - Alena Paulusová<br />
<br />
=== Jeanne Trojan: How to be an outstanding presenter ===<br />
* [[TED]] - Michal Klajban<br />
* [[Aplikace a software pro vytváření prezentací]] - Iveta Jansová<br />
* [[tipy pro úspěšné prezentace]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[neverbální komunikace a prezentace]] - Lenka Cahlová<br />
<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2011==<br />
<br />
===Žít Brno: Bořit a ničit: úloha satiry v moderní společnosti===<br />
* [[Politická satira]] - Dagmar Šiková<br />
* [[City identity]] - Drahomír Hájek<br />
* [[Mystifikace]] - Jakub Forman<br />
* [[Zákon o svobodném přístupu k informacím]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
===Martin Kopta: Uživatelský výzkum a testování pro web a aplikace===<br />
* [[user experience]] - Jakub Procházka<br />
* [[user-centered design]] - Iveta Jansová<br />
* [[UX designer]] - Simona Střalková<br />
* [[uživatelské testování (teorie a postup)]]- Miroslava Brázdová<br />
* [[content strategy]] (obsahová strategie) webu - Jana Lánová<br />
* [[design služeb]] - Marie Štouračová<br />
* [[použitelnost]] - Jitka Šiborová<br />
* [[kvantitativní a kvalitativní výzkum (srovnání)]] - Veronika Víšková<br />
* [[zúčastněný a nezúčastněný výzkum]] (srovnání) - Michaela Weissbergerová<br />
<br />
===Lukáš Greň a Tomáš Sotoniak===<br />
* [[ne-konference]] - Dagmar Šiková<br />
* [[Barcampy v ČR]] - Lucie Kořistková<br />
* [[Knihovnické nekonference]] - Magdalena Jirásková<br />
<br />
===Jana Štěpánová: Knihovny a korporátní identita a komunikace===<br />
* [[Corporate Design]] - Daniel Šváb<br />
* [[Corporate Identity]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Corporate Culture]] - Eva Šteinigerová<br />
* [[Logo a logomanuál]] - Jonáš Kopp<br />
* [[Brand]] <br />
* [[Font]] - Andrea Szászová<br />
* [[Typografie]] -Lucie Górecká<br />
* [[RGB / CMYK / Pantone]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[Grafický designer]] (a nejslavnější designeři) - Michaela Matoušková<br />
* [[NGOs (nevládní neziskové organizace)]] - Veronika Janoušková<br />
<br />
===Michal Juhás: Bookfan===<br />
* [[StartUp]] - Petr Maňásek<br />
* [[Facebook]]<br />
* [[Business plan]] - Michaela Kočová<br />
* [[Feasibility study]] - Veronika Janoušková<br />
* [[Angel investor]] - Ester Březinová<br />
* [[exit strategy]] - Monika Krejčová<br />
* [[self-publishing]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Online komunita]] - Eva Durnová<br />
<br />
===Dana Hlaváčková: Počítačové zpracování přirozeného jazyka===<br />
* [[korpus]] - Petr Fiala<br />
* [[korpusová lingvistika]] - Petr Fiala<br />
* [[přirozené vs. umělé jazyky]]-Lukáš Rožnovský<br />
* [[morfologie]]- Myroslava Kutsyn<br />
* [[syntax]] - Alena Brožová<br />
* [[slovotvorba]] - Martina Sochorová<br />
* [[sémantika]] - Dominika Frömelová<br />
* [[Affective computing]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[VerbaLex]] - Karolína Žáková<br />
<br />
===Josef Průša: Open source hardware===<br />
* [[open source hardware]] - Daniela Králová<br />
* [[GNU GPL]] - Milan Spisar<br />
* [[GNU LGPL]] - Tereza Deutschová<br />
* [[OpenCores]] - Martin Mašek<br />
* [[RepRap]] - Kristina Luskačová<br />
* [[Arduino]] - Julie Haladová<br />
* [[3D tisk]] - Kristina Luskačová<br />
* [[DIY culture]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[3D skener]] - Katarína Hečková<br />
* [[3D technológie a kultúrne dedičstvo]] - Katarína Hečková<br />
<br />
===Martin Hassman: Geolokace bez legrace===<br />
<br />
*[[BTS]] - Martina Snozová<br />
*[[geolokace]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[Google Maps]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[IP adresa]] - Martina Snozová<br />
*[[Location Based Games]] - Petr Chocholáč<br />
*[[Augmented Reality]] - Marek Moťka<br />
*[[Hyperlokálnost]] - Josef Kos<br />
*[[Geolokace a informační bezpečnost]] - Edita Hečová<br />
*[[Facebook a geolokace]] - Lucie Bělejová<br />
*[[Google a geolokace]]- Dominika Fromelová<br />
*[[Google Maps Mashups]] - Radek Trojan<br />
*[[Šest stupňů odloučení]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Hackathon]] - Josef Ludvíček<br />
<br />
===Tomáš Hajzler: Svoboda v práci===<br />
*[[Svoboda v práci]] - Jan Růžička<br />
*[[Spokojenost]] - Anna Kultová<br />
*[[Syndrom vyhoření]]- Blanka Svobodová<br />
*[[Workoholismus]] - Miroslav Kršek<br />
*[[Work-life balance]] - Kamila Burdová<br />
*[[GTD - Getting Things Done]] - Jan Růžička<br />
*[[Semco - 1. svobodná firma (viz Ricadrdo Semler - Podivín)]] - Eva Fukarová<br />
*[[Zappos - svobodná firma zbudovaná na zelené louce - základní zásady]] (viz Tony Hsieh - Štěstí doručeno)- Hana Habermannová<br />
<br />
===Jan Jukl a Lenka Navrátilová: Knihovna na malém městě: vize, sny a realita===<br />
*[[učící knihovník]] - Marie Indráková<br />
*[[akce na podporu čtenářství - ČR]] - Pavla Macháčková<br />
*[[knihovna jako obývák]] - Vrzalová Tereza<br />
*[[celoživotní vzdělávání]] - Anna Kultová<br />
*[[knihovnická povolání]] - Eva Popelková<br />
<br />
===Lukáš Hejlík: LiStOVáNí===<br />
*[[Arteterapie]] - Jakub Nytl<br />
*[[Scénické čtení]] - Magdaléna Švancarová<br />
*[[LiStOVáNí - historie projektu]] - Filip Kocián<br />
*[[dramaterapie]] - definice pojmu - Lada Kadaníková<br />
* [[HR]] (Human Resources, Lidské Zdroje) - Tomáš Ocásek<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2011==<br />
===Google, digital humanities a technologie budoucnosti===<br />
* [[archiv]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[Atlas.ti]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Digital Humanities]] - Dalibor Bláha<br />
* [[gesto]]- Marta Konířová<br />
* [[Google Books]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Goggles]] - Viliam Vateha<br />
* [[Google Insights for Search]] - Eva Králíčková<br />
* [[Google Moderator]] - Hana Dvořáková<br />
* [[Google News Timeline]] - Petr Maňásek<br />
* [[Google Ngram Viewer]] - Jan Doubek<br />
* [[Google Public Data Explorer]] - Michal Klajban<br />
* [[Google Squared]] - Alena Brožová<br />
* [[HTML]] 5 (pište jako podkapitolu existujícího textu)<br />
* [[IBM SPSS]] - Lumír Czech<br />
* [[Kinect]] (HW zařízení) - Petr Chocholáč<br />
* [[Mosaic]] (prohlížeč) - Emil Budín<br />
* [[rozpoznávání obrazu]] (Image Recognition)- Michaela Sedláková<br />
* [[sémantický web]] - vytvořeno mimo BE<br />
* [[tablet PC]] - Jan Růžička<br />
* [[vyhledávání hlasem]] (Voice Search) - Jakub Procházka<br />
* [[Wikipedia]] - Michal Klajban<br />
* [[WWW]] (World Wide Web)- Kamila Rýdlová<br />
<br />
===Marketing knihoven na sociálních sítích===<br />
* [[365 projekt]] - Irena Hodžová<br />
* [[Book trailer]] - Jiří Krišpin<br />
* [[CC]] (Creative Commons) - Lea Mentlíková<br />
* [[fotobanka]] - Lenka Čípková<br />
* [[geolokace]] <br />
* [[Guerilla Marketing]] - Věra Adámková<br />
* [[hashtag]] - Iveta Jansová<br />
* [[Influencer Marketing]] - Romana Králová <br />
* [[infografika]] - Irena Hodžová<br />
* [[inovace]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Library 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Mini Media Marketing]] - Hana Přikrylová<br />
* [[newsletter]]- Markéta Novotná<br />
* [[paradigma]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[QR kód]] - Jitka Šiborová<br />
* [[Social Media Marketing]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[statistika]] - Marie Vlčková<br />
* [[storytelling]] - Marie Packová<br />
<br />
===Hermeneutika smrti intelektuálních práv===<br />
* [[abandonware]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[ACTA]] (legislativa) - Eva Fukarová<br />
* [[Bernská úmluva]] o ochraně literárních a uměleckých děl - Lada Kadaníková<br />
* [[brand]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[cechovní značka]] - Monika Krejčová<br />
* [[Common Law]] - Gabriela Obstová<br />
* [[crack]] (ne droga) - Jana Lánová<br />
* [[duševní vlastnictví]] - Věra Adámková<br />
* [[hermeneutika]] - Dagmar Šiková<br />
* [[kultura]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[licence]]- Marie Packová<br />
* [[minnesengr]]- Michaela Blažejová<br />
* [[MTV Generation]] - Adéla Smažilová<br />
* [[Napster]] - Igor Hlaváč<br />
* [[oligopol]] - Lenka Matušková<br />
* [[patent]] - Markéta Novotná<br />
* [[průmyslová revoluce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Road Show]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[States' Rights]] - Anna Kultová<br />
* [[User Experience]] - Miroslava Brázdová<br />
* [[vydavatel]] - Lenka Fatková<br />
* [[výhradní právo]] - Dominika Frömelová<br />
* [[vypalovací mechanika]] - Milan Spisar<br />
<br />
===Open Access===<br />
* [[ArXiv]] - Marie Zagorová<br />
* [[Berlínská deklarace]] - Jaroslava Králová<br />
* [[bibliografická citace]]- Lucie Kořistková<br />
* [[Dspace]] - Petra Besperátová<br />
* [[impakt faktor]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Národní politika VaV]] - Martina Snozová<br />
* [[OAI]] (Open Archives Initiative)- Marianna Koštialová<br />
* [[OAI-PMH]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Open Access]] - Magda Šallaiová<br />
* [[Open Access Week]] - Petra Besperátová<br />
* [[plagiát]] - Katarína Hečková<br />
* [[preprint]]- Dalibor Bláha<br />
* [[recenze]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[repozitář]] - Martina Snozová<br />
* [[zelená cesta]] (OA) - Vendula Škrabalová<br />
* [[zlatá cesta]] (OA) - Tereza Miškechová<br />
<br />
===Pirátství dnes i kdysi===<br />
* [[BSA]] (Business Software Alliance) Monika Janků<br />
* [[kniha]] - Martina Sochorová<br />
* [[knihtisk]] - Karolína Žáková<br />
* [[kopie]] - Edita Hečová<br />
* [[litografie]] - Marta Janošová<br />
* [[MP3]] - Emil Budín<br />
* [[pirátství]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[počítačový program]]- Michaela Blažejová<br />
* [[průmysl]] - Daniel Šváb<br />
* [[revoluce]] - Monika Machovská <br />
* [[software]]- Veronika Svobodová<br />
* [[tisk z výšky]] - Anna Mikulášková<br />
* [[výkladový slovník]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[vynález]] - Marcela Střelcová<br />
* [[zákon]] - Dominika Fromelová<br />
* [[znalost]] - Magdaléna Filipová<br />
<br />
===Národní digitální knihovna===<br />
* [[born digital]] - Lucia Kelemenová<br />
* [[CESNET2]] - Jakub Hradil<br />
* [[digitální dokument]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Dublin Core]] - Josef Ludvíček<br />
* [[emulace]] - Kateřina Kašíková<br />
* [[EU]] (Evropská unie) - Andrea Mizerová<br />
* [[JIB]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[katalogizace]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Kramerius]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[kulturní dědictví]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[MARC21]] - <br />
* [[MARCXML]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[METS]] - Martina Snížková<br />
* [[MODS]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[NDK]] (Národní digitální knihovna)- Matěj Rajnošek<br />
* [[OCR]] (Optical Character Recognition) - Drahomír Hájek<br />
* [[PDF]] - Petr Fiala<br />
* [[personalizace]] - Anna Kultová<br />
* [[robotický skener]] - Eva Durnová<br />
* [[rukopis]] - Simona Střalková<br />
* [[strukturální fondy]] EU - Tomáš Vorálek<br />
* [[TIFF]] - Petr Fiala<br />
* [[veřejná správa]] - Marek Moťka<br />
* [[WebArchiv]] - Vladimíra Perlová<br />
* [[workflow]] - Dagmar Šiková<br />
<br />
===Citační a etické aspekty tvorby odborné vědecké publikace (současné mezinárodní zvyklosti)===<br />
* [[bibliometrie]] - Helena Ustrnulová<br />
* [[citační analýza]] - Antonín Pokorný<br />
* [[editor]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[ISO 690]] - Pavel Navrátil<br />
* [[plagiátorství]] - Simona Chudobová<br />
* [[scientometrie]] - Veronika Rychtová<br />
<br />
===Moderní trendy a zajímavé projekty v informačním vzdělávání===<br />
* [[AKVŠ]] (Asociace knihoven vysokých škol České republiky) - Kristýna Macháčková<br />
* [[citační etika]]- Julie Haladová<br />
* [[Digital Native]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[generace X]] - Antonín Pokorný<br />
* [[generace Z]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[hardware]] - Veronika Krausová<br />
* [[referenční služby]] - Filip Kocián<br />
* [[rešeršní služby]]- Eva Popelková<br />
* [[učící knihovník]] (Teaching Librarian)<br />
<br />
===Hrozby kyberprostoru a role lidského elementu===<br />
* [[biotechnologie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[cracker]] - Michal Kunrt<br />
* [[CSRF]] (Cross-site Request Forgery) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[ekoterorismus]] - Tereza Deutschová<br />
* [[gambler]] - Michaela Bočánová<br />
* [[globalizace]] - Lukáš Prorok<br />
* [[Google Street View]] - Lenka Pokorná<br />
* [[hacker]] - Jonáš Kopp <br />
* [[hacktivismus]] - Jakub Alt<br />
* [[informační smog]] - Milan Říha<br />
* [[Jekyll-Hyde syndrom]]- Lukáš Rožnovský<br />
* [[komunikace]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[kyberkriminalita]] - Lenka Šatavová<br />
* [[kyberpunk]] - Hana Holoubková<br />
* [[kyberterorismus]] - Tomáš Janypka<br />
* [[netholismus]] - Kamila Burdová<br />
* [[netománie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[ochrana soukromí]] - Dagmar Chládková<br />
* [[Open Source]] - Lenka Pokorná<br />
* [[outsourcing]]- Marie Indráková<br />
* [[sociální inženýrství]] - Filip Šelong<br />
* [[Stuxnet]] - Josef Kos<br />
* [[závislost]] - Hana Nováková<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2010==<br />
===Měření výkonu a činnosti knihoven: projekt Benchmarking knihoven===<br />
* [[benchmarking]]- Kateřina Kocábová<br />
* [[Benchmarking knihoven]] (projekt)- Alžběta Škytová<br />
* [[BIX]] (Bibliotheksindex) - Gabriela Obstová<br />
* [[CAF]] (Common Assessment Framework)- Marie Sýkorová<br />
* [[Český benchmarkingový index]] - Radmila Malá<br />
* [[ISO 11620]] - Simona Střalková<br />
* [[kategorizace knihoven]] - Jana Pražienková<br />
* [[Manifest UNESCO o veřejných knihovnách]] - Gabriela Obstová<br />
* [[měření výkonu a kvality]]- Helena Selucká<br />
* [[NIPOS]] - Pavla Bárnetová <br />
* [[regionální funkce knihoven]] (obecně)- Radmila Malá<br />
* [[SWOT analýza]]- Lucie Svobodová<br />
* [[výkaz KULT]] -Věra Motyčková<br />
<br />
===Makrosvět mikrokampaní===<br />
* [[AIDA]] (model) - Kateřina Kašíková<br />
* [[banner]] - Simona Chudobová<br />
* [[direct marketing]] - Miroslava Sudová<br />
* [[e-business]] - Anna Kultová<br />
* [[e-komerce]] - Anna Kultová<br />
* [[e-mailový marketing]] - Eva Karberová<br />
* [[firemní blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Foursquare]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Google AdWords]] - Petr Fiala<br />
* [[Google Analytics]] - Petr Fiala<br />
* [[GSM]] - Milan Spisar<br />
* [[internetový marketing]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[kreativita]] - Lenka Fatková<br />
* [[mailing list]]- Věra Motyčková<br />
* [[mobilní marketing]] - Romana Králová<br />
* [[nová média]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Pay per click]] (PPC)- Helena Selucká<br />
* [[propagace]] - Karolína Žáková<br />
* [[reklama]] - Anna Mikulášková<br />
* [[Srovnávače zboží]] - Eva Králíčková<br />
* [[strategický marketing]] - Alena Brožová<br />
* [[Text Mining]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[tradiční média]]- Kateřina Mrázová<br />
* [[Zákon o některých službách informační společnosti]] (Antispamový zákon) - Petr Manasek<br />
* [[Zákon o ochraně osobních údajů]] - Jiří Krišpin<br />
* [[ZOOT]] - Petr Manasek<br />
<br />
===Učitelé a technologie: mezi tradičním a moderním pojetím===<br />
* [[behaviorismus]] - Michaela Sedláková<br />
* [[didaktika]] - Radka Vybíralová<br />
* [[dotazník]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[etika]]- Kamila Brablíková<br />
* [[Generation Y]]-Eva Fukarova<br />
* [[Grantová agentura ČR]] - Andrea Mizerová<br />
* [[ICT]]- Vendula Škrabalová<br />
* [[konvergence]] - Martina Snížková<br />
* [[kvalitativní výzkum]] - Jana Chlanová<br />
* [[kvantitativní výzkum]] - Radka Vybíralová<br />
* [[kybernetika]] - Jakub Procházka<br />
* [[mentální mapa]] - Monika Machovská<br />
* [[motivace]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[pedagogika]] - Marie Vlčková<br />
* [[pozorování]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[případová studie]] - Jana Chlanová<br />
* [[rozhovor]] - Kamila Burdová<br />
* [[teorie systémů]] - Veronika Lužová<br />
* [[učební pomůcky]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[vedení]] (lidí) - Kristyna Machackova<br />
* [[VOIP]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[výukové metody]] - Věra Adámková<br />
* [[výzkum]] - Renata Valentová<br />
* [[vzdělávání učitelů]] - Markéta Homolová<br />
<br />
===Ženy v IT===<br />
* [[Ada Lovelace]] - Šimon Vích<br />
* [[ELIZA]] - Libor Juhaňák<br />
* [[ENIAC]] - Pavel Navrátil<br />
* [[Evropská komise]] - Barbora Blahová<br />
* [[feminismus]]-Lucie Kořistková<br />
* [[Charles Babbage]] - Vladimíra Pešková<br />
* [[informační společnost]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IT Girls]] (projekt) - Eva Güntherová<br />
* [[John Stuart Mill]] - Lenka Matušková<br />
* [[Joseph Weizenbaum]] - Daniel Šváb<br />
* [[manažer]] - Renata Valentová<br />
* [[programovací jazyk]] - Marta Pavlovská<br />
* [[sociologie]] - Pavla Bárnetová<br />
* [[Ulrich Beck]] - Šimon Vích <br />
* [[Zkus IT]] (projekt)- Radka Hošáková<br />
<br />
===Poznámky k novosti nových médií===<br />
* [[epistemologie]] - Pavla Doleželová<br />
* [[futurologie]] - Tomáš Janypka<br />
* [[internet]] - Martina Snozová<br />
* [[konzervatismus]]- Kamila Brablíková<br />
* [[kyberkultura]] - Michal Kunrt<br />
* [[NSFNET]] - Eva Mlynářová<br />
* [[pragmatismus]] - Katarína Hečková<br />
* [[Rada Evropy]] - Kateřina Mrázová<br />
* [[třetí vlna]] - Tereza Honsová<br />
<br />
===Location Based Service===<br />
* [[Android]]-Tomáš Vorálek<br />
* [[Galileo]] - Filip Šelong<br />
* [[Google Latitude]] - Jiří Zeman<br />
* [[GPS]] (Global Positioning systém)- Jaroslav Bednář<br />
* [[iPhone]] - Petr Chocholáč<br />
* [[Mashup]] - Petra Besperátová<br />
* [[mikroformát]] - Veronika Rychtová<br />
* [[PHP]] (Hypertext Preprocessor) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[RDF]] (Resource Description Framework ) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[RFID]] (Radio Frequency Identification) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[rozšířená realita]] - Marie Zagorová<br />
* [[smartphone]] - Daniel Šváb<br />
* [[spam]] - Lenka Čípková<br />
* [[URL]] (Uniform Resource Locator) - Jiří Zeman<br />
* [[Wi-Fi]] - Daniel Hübner<br />
* [[XML]] (Extensible Markup Language) - Lukáš Prorok<br />
<br />
===Getting Things Done===<br />
* [[Brainstorming]] - Jana Vymetalova<br />
* [[coaching]] - Renata Borková<br />
* [[Flow]] (Mihaly Csikszentmihalyi) - Jana Vymetalova<br />
* [[frustrace]] - Marie Sýkorová<br />
* [[myšlenková mapa]]- Hana Dvořáková<br />
* [[Pomodoro]] (metoda) - Mirka Sudová<br />
* [[pravidlo 2 minut]] - Petr Věžník<br />
* [[projekt]] - Hana Dvořáková<br />
* [[stres]] - Eva Petrášová<br />
* [[Time Management]]- Renata Borková<br />
* [[webová stránka]] - Eliška Hrabalová<br />
<br />
===Jak (ne)hledat investora===<br />
* [[arbitr]] Jana Procházková<br />
* [[e-čtečka]] Lenka Skalická<br />
* [[fúze]] - Jana Procházková<br />
* [[iPad]] - Jan Růžička<br />
* [[makroekonomika]] - Lenka Pokorná<br />
<br />
===Autorské právo a knihovny===<br />
* [[autorské dílo]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[copyright]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[DILIA]] - Hana Habermannová<br />
* [[OSA]] (Ochranný svaz autorský)- Jana Pražienková<br />
* [[P2P]] (Peer-to-peer) - Antonín Pokorný<br />
* [[torrent]] - Petra Besperátová<br />
* [[volné dílo]] - Marta Janošová<br />
<br />
===Komunitní role knihoven===<br />
* [[etnikum]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[knihovní řád]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[knihovní služby]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[komunita]] - Magda Šallaiová<br />
* [[nonverbální komunikace]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[sociální komunikace]] - Marie Indráková<br />
* [[syndrom vyhoření]] - Miroslava Tichá<br />
<br />
===Informace jako politické téma===<br />
* [[CI]] (Competitive Intelligence) - Tomáš Ocásek<br />
* [[Cloud Computing]] - Antonín Pokorný<br />
* [[demokracie]] - Martina Snozová<br />
* [[e-podpis]] - Lenka Pokorná<br />
* [[GPL]] (General Public License) - Jakub Hradil<br />
* [[monopol]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[Piratpartiet]] - Tomáš Marek<br />
* [[povinný výtisk]] - Simona Stolařová<br />
* [[svobodný přístup k informacím]] - Hana Janečková<br />
* [[warez]] - Igor Hlaváč<br />
* [[WikiLeaks]] - Jiří Beran<br />
<br />
===Národní úložiště šedé literatury===<br />
* [[digitální repozitář]] - Věra Adámková<br />
* [[NUSL]] (Národní úložiště šedé literatury - projekt) - Michaela Ficnarová<br />
* [[šedá literatura]] - Marie Vlčková<br />
* [[typologie dokumentů NUŠL]] - Michaela Ficnarová<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2010==<br />
===Náboženství v kyberprostoru===<br />
* [[antikultovní hnutí]] - Marie Indráková<br />
* [[computer cult]] - Vendula Škrabalová<br />
* [[computer mediated communication]] - Libor Juhaňák<br />
* [[Falun Gong]] - Lenka Vostalová<br />
* [[Heaven's Gate]] (náboženská skupina) - Magdaléna Švancarová<br />
* [[kybermagie]] - Zdeněk Nešpor<br />
* [[kybernáboženství]] - Adriana Petríkovičová<br />
* [[kyberobřad]] - Monika Machovská<br />
* [[kyberpohanství]] - Jana Pražienková<br />
* [[kyberprostor]] - Věra Zelinková<br />
* [[náboženství ve virtuálních světech]] - Lenka Veselá<br />
* [[náboženství, církev, sekta, kult]] - Bára Buchtová<br />
* [[náboženští radikálové a internet]] - Magda Fialová<br />
* [[New Age]] - Lenka Veselá<br />
* [[nové náboženské hnutí]] - Tereza Miškechová<br />
* [[novopohanství]] - Kamila Burdová<br />
* [[online religion]] (religion in cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[religion online]] (religion on cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[Segmented Polycentric Integrated Network]] - Tomáš Marek<br />
* [[sociologie náboženství]] - Katarina Mydliarova<br />
* [[technopesimismus]] - Hana Nováková<br />
* [[UFO kult]] - Jana Plotková<br />
* [[Vesmírní lidé]] - Lenka Fatková<br />
<br />
===SKIP jako profesní spolek a jeho význam pro (mladé) lidi z oboru===<br />
* [[autorské právo]] a 1. elektronické dodávání dokumentů - Radmila Malá; 2. počítačové programy - Lenka Otipková<br />
* [[Autorský zákon]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Biblioweb]] - Andrea Mizerová<br />
* [[Březen - měsíc čtenářů]] - Daniel Šváb<br />
* [[Březen - měsíc internetu]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Březen - měsíc knihy]] - Alena Brožová<br />
* [[Cena českých knihovníků]] - Magda Malenová<br />
* [[ČK Modrý štít]] - Jaroslava Králová<br />
* [[Den pro dětskou knihu]] - Lucie Kořistková<br />
* [[EBLIDA]] (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations) - Denisa Janotová<br />
* [[Grand Biblio]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[IFLA]] (International Federation of Library Associations and Institutions) - Šimon Vích<br />
* [[Kamarádka knihovna]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Kde končí svět]] - Karolína Žáková<br />
* [[Klub dětských knihoven]] - Simona Macháčková<br />
* [[Kniha mého srdce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Knihovna mého srdce]] - Katka Miklíková<br />
* [[Knihovna roku]] - Anna Kultová<br />
* [[Knihovní zákon]] - Eva Fukarová<br />
* [[Knihovnický happening]] - Alžběta Škytová<br />
* [[Knihovnický institut NK ČR]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[knihovník]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Komise knihovníků Asociace muzeí a galerií ČR]] - Marta Konířová<br />
* [[komunitní funkce knihoven]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[Magnesia Litera]] - Jitka Bugajevová<br />
* [[marketing]] - Kateřina Štruncová<br />
* [[Město čte knihu]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Národní knihovna ČR]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Noc s Andersenem]] - Radka Vybíralová<br />
* [[paměťové instituce]] - Irma Friedlová<br />
* [[PIK]] (Projekt internetizace knihoven)- Blanka Odutová<br />
* [[PR]] (Public relations) - Vanda Gřešáková<br />
* [[Safer Internet]] - Lenka Kvapilová<br />
* [[Týden čtení]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Týden knihoven]] - Radka Vybíralová<br />
* [[Velké říjnové společné čtení]] - Helena Orálková<br />
* [[VISK]] (Veřejné informační služby knihoven) - Jitka Bugajevová<br />
* [[Výstavba a rekonstrukce knihoven]] (databáze) - Jana Pražienková<br />
<br />
===Manažerské informační systémy===<br />
* [[Adobe Flash]] - Vojta Pilař<br />
* [[Business Intelligence]] - Šimon Vích<br />
* [[CRM]] (Customer Relationship Management) - Renata Borková<br />
* [[Data Mining]] - Kristýna Svobodová<br />
* [[ERP]] (Enterprise Resource Planning systems) - Jirka Zeman<br />
* [[HRIS]] (Human Resources Information System) - Veronika Karásková<br />
* [[informace]] - Kamila Jobová<br />
* [[informační management]] - Lenka Divišová<br />
* [[informační systém]] - Petr Vorel<br />
* [[intranet]] - Marie Sýkorová<br />
* [[ISO 9000]] - Milan Spisar<br />
* [[JIT systém]] (Just-in-time systém) - Michaela Sedláková<br />
* [[management]] - Kristýna Macháčková<br />
* [[manažerský informační systém]] - Michal Kiesel<br />
* [[RIA]] (Rich Internet Application) - Lenka Pokorná<br />
* [[SAP]] (Systems - Applications - Products in data processing) - Jirka Zeman<br />
* [[Talent Management]] - Jan Růžička<br />
<br />
===OPAC 2.0 v českých podmínkách===<br />
* [[akvizice]] - Eva Králíčková<br />
* [[AquaBrowser]] - Tonda Pokorný<br />
* [[Blind Friendly]] - Miroslava Tichá<br />
* [[Clavius]] - Marie Vlčková<br />
* [[cookie]] - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[CSS]] (kaskádové styly) - Petr Fiala<br />
* [[databáze]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[DDS]] (Document Delivery Service) - Simona Chudobová<br />
* [[digitální knihovna]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Docs]] - vytvořeno mimo Blok expertů <br />
* [[ISBD]] - Gabriela Obstová<br />
* [[LANius]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[LibraryThing]] - Tonda Pokorný<br />
* [[MVS]] - Simona Stolařová<br />
* [[RSS kanál]] - Lenka Damborská<br />
* [[SKAT]] (Sdružení uživatelů systému LANius) - Radmila Malá<br />
* [[SQL]] - Petr Fiala<br />
* [[tenký klient]] - Magda Fialová<br />
* [[wiki]] - Kateřina Kocábová<br />
<br />
===Soustružníci lidských duší===<br />
* [[bibliobus]] - Marta Pavlovská<br />
* [[cenzura knihoven]] - Renata Borková<br />
* [[cenzura literatury]]: 1. cenzura literatury v letech 1945-1989 - Ludmila Bábíková<br />
* [[Česká literatura]] (časopis) - Monika Holoubková<br />
* [[čtenářství]] - Veronika Karásková<br />
* [[Fučíkův odznak]] - Miroslav Blažek<br />
* [[HSTD]] (Hlavní správa tiskového dohledu) - Jana Procházková<br />
* [[kolektivní paměť]] - Tereza Honsová<br />
* [[Libri Prohibiti]] - Monika Janků<br />
* [[modelování čtenáře]] (50. léta 20. století) - Tereza Živná<br />
* [[normalizace]] - Ludmila Bábíková<br />
* [[Proces se "zelenou internacionálou"]] - Markéta Homolová<br />
* [[sociální kontrola]] - Lumír Czech<br />
* [[sovětizace české literatury]] - Eva Holubcová<br />
* [[Tuchlovické hnutí]] - Jana Procházková<br />
* závadná literatura<br />
** [[braková literatura]] - Hana Janečková<br />
** [[dekadentní literatura]] - Kateřina Kašíková<br />
** [[existencionalismus]] - Dominika Kopčanská<br />
** [[pornografická literatura]] - Matěj Rajnošek<br />
** [[úniková literatura]] - Hana Ohlídalová<br />
<br />
===Využití webu 2.0 v komerční sféře - jak sociální média mění vztahy firem a zákazníků===<br />
* [[algoritmus]] - Petr Věžník<br />
* [[bannerová slepota]] - David Koval<br />
* [[blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Crowdsourcing]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[Delicious]] - Filip Šubrt<br />
* [[e-mail]] - Emil Budín<br />
* [[Facebook]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IM (Instant messaging)]] - Emil Budín<br />
* [[Last.fm]] - Filip Šelong<br />
* [[Mystery Shopping]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Produsage]] - David Němeček<br />
* [[Second Life]] - zpracováno mimo BE<br />
* [[SEO]] (optimalizace pro vyhledávače) - Viliam Vateha<br />
* [[sociální média]] - Chytková, Dagmar<br />
* [[sociální sítě]] - Táňa Nývltová<br />
* [[Twitter]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[web 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[YouTube]] - Daniel Hübner<br />
<br />
===Digitální knihovna Manuscriptorium===<br />
* [[bibliografický záznam]] - Radka Hošáková<br />
* [[digitalizace]] - Martina Snížková<br />
* [[digitální archiv]] - Renata Valentová<br />
* [[Digitální knihovna Český parlament]] - Irma Friedlová<br />
* [[dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[ENRICH]] - Petra Besperátová<br />
* [[harddisk]] - Kamila Horáková<br />
* [[inkunábule]] - Alena Sedláčková<br />
* [[JPEG]] - Jiří Křupala<br />
* [[Manuscriptorium]] - Renata Valentová<br />
* [[MARC]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[Memory of the World]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[metadata]] - Jiří Beran<br />
* [[papyrus]] - Katarína Hečková<br />
* [[pergamen]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[rozlišení]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[skenování]] - Michal Kunrt<br />
<br />
===Jak se dělá a provozuje konsorcium na zpřístupnění EIZ pro VaV v ČR; služby a provoz nové NTK===<br />
* [[Elektronická knihovna časopisů]] (Elektronische Zeitschriftenbibliothek) - Eva Husáková<br />
* [[Elsevier Science]] - Stanislava Šeböková<br />
* [[HTML]] (HyperText Markup Langure) - Iveta Levová<br />
* [[INFOZ]] - Alena Fafková<br />
* [[nakladatel]] - Monika Beránková<br />
* [[Občanský zákoník]] - Marie Sýkorová<br />
* [[Rada pro výzkum, vývoj a inovace]] - Eva Husáková<br />
* [[Science Direct]] - Michal Kiesel<br />
* [[SCOPUS]] - Alena Fafková<br />
* [[VPK]] (Virtuální polytechnická knihovna) - Monika Beránková<br />
<br />
===Proč jsou informace v informačním věku téměř bezcenné===<br />
* [[hypertext]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[Long Tail]] - Jakub Alt<br />
* [[Moorův zákon]] - Jiří Šprdlík<br />
* [[PageRank]] - Peter Kahoun<br />
* [[webová analytika]] - Tomáš Bouda<br />
* [[Yahoo]] - Lenka Pokorná<br />
* [[zpětný odkaz]] - Petr Hejtmánek<br />
<br />
===Škola 2.0 beta===<br />
* [[Action Learning]] - Lenka Janská<br />
* [[e-learning]] - Markéta Kulíková<br />
* [[e-tutor]] - Markéta Kulíková<br />
* [[informační vzdělávání]] - Monika Malečková<br />
* [[interaktivní výuka]] - Lenka Janská<br />
* [[LMS]] (Learning Management System) - Petra Besperátová<br />
* [[Moodle]] - vytvořeno mimo Blok expertů (Hana Čechová)<br />
* [[netiketa]] - Lenka Šatavová<br />
<br />
===Knihovník v 21. století===<br />
* [[informační gramotnost]] - Hana Holoubková<br />
* [[klíčové kompetence]] - Gabriela Srbecká<br />
* [[Koncepce rozvoje knihoven]] - Natálie Dočkalová<br />
* [[Rámcové vzdělávací programy]] - Gabriela Srbecká<br />
<br />
===eBooks on Demand===<br />
* [[eBook]] - Magda Šallaiová<br />
* [[eBooks on Demand]] (projekt) - Hana Habermannová<br />
* [[eBooks on Demand]] (služba) - Stanislava Midrlová<br />
<br />
[[Kategorie:KISK:Kurzy|Blok expertů]]</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=27524Nářečí2012-12-18T17:04:39Z<p>175269: /* Znaky */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Znaky==<br />
"''Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci''"<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>, setkat se s ním však můžeme i v rámci děl krásné literatury - jedná se o prostředek stylizace autora. Má charakter nespisovného strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>příklady převzaty z KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Z hlediska historického si rozmanitostí jazyka všímali již staří jazykovědci (u nás např. Hus, Blahoslav), moderní dialektologie se však formuje až s bádáním v oblasti historie, etnografie a folkloristiky v 19. století, přičemž prvními zprostředkovateli nářečí byli sběratelé ústní lidové slovesnosti. Postihnutí dialektů nebylo zkrátka do té doby považováno lingvisty za důležité.<br />
<br />
<br />
Někdy bývá též na dialekt pohlíženo jako na fenomén sociální (nejen geografický), v takovém případě je možné ještě rozlišit '''slang''' (mluva zájmových skupin, např. studentů), '''argot''' (mluva společensky deklasovaných osob, např. narkomanů, zlodějů) a '''profesní mluvu''' (mluva skupiny zaměstnanců či osob určitého povolání, např. ekonomů, zedníků, lékařů), což jsou útvary nestrukturní (rozdíly jsou dány odlišnostmi v lexiku a frazeologii).<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>rozdělení s příklady převzato z BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=27492Nářečí2012-12-17T22:17:23Z<p>175269: /* Česká nářečí */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Znaky==<br />
''Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci''<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>, setkat se s ním však můžeme i v rámci děl krásné literatury - jedná se o prostředek stylizace autora. Má charakter nespisovného strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>příklady převzaty z KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Z hlediska historického si rozmanitostí jazyka všímali již staří jazykovědci (u nás např. Hus, Blahoslav), moderní dialektologie se však formuje až s bádáním v oblasti historie, etnografie a folkloristiky v 19. století, přičemž prvními zprostředkovateli nářečí byli sběratelé ústní lidové slovesnosti. Postihnutí dialektů nebylo zkrátka do té doby považováno lingvisty za důležité.<br />
<br />
<br />
Někdy bývá též na dialekt pohlíženo jako na fenomén sociální (nejen geografický), v takovém případě je možné ještě rozlišit '''slang''' (mluva zájmových skupin, např. studentů), '''argot''' (mluva společensky deklasovaných osob, např. narkomanů, zlodějů) a '''profesní mluvu''' (mluva skupiny zaměstnanců či osob určitého povolání, např. ekonomů, zedníků, lékařů), což jsou útvary nestrukturní (rozdíly jsou dány odlišnostmi v lexiku a frazeologii).<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>rozdělení s příklady převzato z BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=27491Nářečí2012-12-17T22:16:45Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Znaky==<br />
''Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci''<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>, setkat se s ním však můžeme i v rámci děl krásné literatury - jedná se o prostředek stylizace autora. Má charakter nespisovného strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>příklady převzaty z KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Z hlediska historického si rozmanitostí jazyka všímali již staří jazykovědci (u nás např. Hus, Blahoslav), moderní dialektologie se však formuje až s bádáním v oblasti historie, etnografie a folkloristiky v 19. století, přičemž prvními zprostředkovateli nářečí byli sběratelé ústní lidové slovesnosti. Postihnutí dialektů nebylo zkrátka do té doby považováno lingvisty za důležité.<br />
<br />
<br />
Někdy bývá též na dialekt pohlíženo jako na fenomén sociální (nejen geografický), v takovém případě je možné ještě rozlišit '''slang''' (mluva zájmových skupin, např. studentů), '''argot''' (mluva společensky deklasovaných osob, např. narkomanů, zlodějů) a '''profesní mluvu''' (mluva skupiny zaměstnanců či osob určitého povolání, např. ekonomů, zedníků, lékařů), což jsou útvary nestrukturní (rozdíly jsou dány odlišnostmi v lexiku a frazeologii).<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>rozdělení převzato z BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=27490Nářečí2012-12-17T21:49:48Z<p>175269: /* Znaky */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Znaky==<br />
''Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci''<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>, setkat se s ním však můžeme i v rámci děl krásné literatury - jedná se o prostředek stylizace autora. Má charakter nespisovného strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Z hlediska historického si rozmanitostí jazyka všímali již staří jazykovědci (u nás např. Hus, Blahoslav), moderní dialektologie se však formuje až s bádáním v oblasti historie, etnografie a folkloristiky v 19. století, přičemž prvními zprostředkovateli nářečí byli sběratelé ústní lidové slovesnosti. Postihnutí dialektů nebylo zkrátka do té doby považováno lingvisty za důležité.<br />
<br />
<br />
Někdy bývá též na dialekt pohlíženo jako na fenomén sociální (nejen geografický), v takovém případě je možné ještě rozlišit '''slang''' (mluva zájmových skupin, např. studentů), '''argot''' (mluva společensky deklasovaných osob, např. narkomanů, zlodějů) a '''profesní mluvu''' (mluva skupiny zaměstnanců či osob určitého povolání, např. ekonomů, zedníků, lékařů), což jsou útvary nestrukturní (rozdíly jsou dány odlišnostmi v lexiku a frazeologii).<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26081Nářečí2012-11-26T16:34:41Z<p>175269: /* Znaky */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Znaky==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>, setkat se s ním však můžeme i v rámci děl krásné literatury - jedná se o prostředek stylizace autora. Má charakter nespisovného strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Z hlediska historického si rozmanitostí jazyka všímali již staří jazykovědci (u nás např. Hus, Blahoslav), moderní dialektologie se však formuje až s bádáním v oblasti historie, etnografie a folkloristiky v 19. století, přičemž prvními zprostředkovateli nářečí byli sběratelé ústní lidové slovesnosti. Postihnutí dialektů nebylo zkrátka do té doby považováno lingvisty za důležité.<br />
<br />
<br />
Někdy bývá též na dialekt pohlíženo jako na fenomén sociální (nejen geografický), v takovém případě je možné ještě rozlišit '''slang''' (mluva zájmových skupin, např. studentů), '''argot''' (mluva společensky deklasovaných osob, např. narkomanů, zlodějů) a '''profesní mluvu''' (mluva skupiny zaměstnanců či osob určitého povolání, např. ekonomů, zedníků, lékařů), což jsou útvary nestrukturní (rozdíly jsou dány odlišnostmi v lexiku a frazeologii).<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26080Nářečí2012-11-26T16:33:35Z<p>175269: /* Definice */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Znaky==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>, setkat se s ním však můžeme i v rámci děl krásné literatury - jedná se o prostředek stylizace autora. Má charakter nespisovného strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Z hlediska historického si rozmanitostí jazyka všímali již staří jazykovědci (u nás např. Hus, Blahoslav), moderní dialektologie se však formuje až s bádáním v oblasti historie, etnografie a folkloristiky v 19. století, přičemž prvními zprostředkovateli nářečí byli sběratelé ústní lidové slovesnosti. Postihnutí dialektů nebylo zkrátka do té doby považováno lingvisty za důležité.<br />
<br />
<br />
Někdy bývá též na dialekt pohlíženo jako na fenomén sociální (nejen geografický), v takovém případě je možné ještě rozlišit '''slang''' (mluva zájmových skupin, např. studentů), '''argot''' (mluva společensky deklasovaných osob, např. narkomanů, zlodějů), '''profesní mluvu''' (mluva skupiny zaměstnanců či osob určitého povolání, např. ekonomů, zedníků, lékařů), což jsou útvary nestrukturní (rozdíly jsou dány odlišnostmi v lexiku a frazeologii).<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26079Nářečí2012-11-26T16:25:46Z<p>175269: /* Definice */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>, setkat se s ním však můžeme i v rámci děl krásné literatury - jedná se o prostředek stylizace autora. Má charakter nespisovného strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Z hlediska historického si rozmanitostí jazyka všímali již staří jazykovědci (u nás např. Hus, Blahoslav), moderní dialektologie se však formuje až s bádáním v oblasti historie, etnografie a folkloristiky v 19. století, přičemž prvními zprostředkovateli nářečí byli sběratelé ústní lidové slovesnosti. Postihnutí dialektů nebylo zkrátka do té doby považováno lingvisty za důležité.<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26078Nářečí2012-11-26T09:56:44Z<p>175269: /* Definice */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref>, setkat se s ním však můžeme i v rámci děl krásné literatury - jedná se o prostředek stylizace autora. Má charakter nespisovného strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26077Nářečí2012-11-26T09:48:21Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref> Má charakter strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obvyklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v kontaktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu).<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26076Nářečí2012-11-26T09:46:07Z<p>175269: </p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref> Má charakter strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obyvklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v konataktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. Nářečí jsou často nahrazována rozšířenějšími jazykovými celky (kupř. v českém prostředí obecnou češtinou). <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu)<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. <br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26075Nářečí2012-11-26T09:42:25Z<p>175269: /* Definice */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref> Má charakter strukturního útvaru, rozdíly mezi jednotlivými nářečími jsou dány především hláskoslovnými změnami, méně pak v rovině tvaroslovné (v českém jazyce např. čes. ''tomu'', ''toho'' x morav. ''temu'', ''teho''). Obyvklé jsou také diferenciace lexikální (v českém jazyce např. pro výraz ''peřina'' jsou zaznamenány tyto ekvivalenty: ''duchna'', ''svrchnice'', ''devětnice'', ''poduška'','' velká peřina'').<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny''. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 93. ISBN 978-80-7106-980-5. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v konataktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]], prohlubující urbanizace a častému a rychlému pohybu obyvatel. <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu)<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 604. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26074Nářečí2012-11-26T09:17:18Z<p>175269: /* Definice */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím. Protože některé změny se do okrajových oblastí nedostaly, jsou v jazyce buď uchovány archaické podoby jazyka, nebo dojde k lokální změně. Překážkami v šíření jazykových změn byly zejména přírodní celky (hory, řeky) a dřívější feudální uspořádání společnosti, které bránilo lidem být v konataktu se sousedními kraji. Nářeční rozdíly se postupem času stírají pod vlivem moderních technologií, [[masmédium|masových medií]] a prohlubující urbanizace. <br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů ([[fonetika|fonetiky]], [[morfologie]], [[etymologie]] apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd ([[etnografie]], [[historiografie]], [[archeologie]] atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu)<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 604. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26073Nářečí2012-11-26T09:03:03Z<p>175269: /* Česká nářečí */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů (fonetiky, morfologie, etymologie apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd (etnografie, historiografie, archeologie atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
<br />
<br />
Každé z nářečí lze dále rozdělit na menší celky (např. ze středomoravského nářečí lze dále vydělit: '''centrální''' středomoravskou podskupinu, '''jižní''' středomoravskou podskupinu, '''západní okrajové úseky''' středomoravských nářečí, '''východní''' středomoravskou podskupinu)<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 604. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26072Nářečí2012-11-26T08:58:04Z<p>175269: /* Česká nářečí */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů (fonetiky, morfologie, etymologie apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd (etnografie, historiografie, archeologie atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.<br />
<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.<br />
<br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.<br />
<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy'').<br />
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 604. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26071Nářečí2012-11-26T08:45:49Z<p>175269: /* Česká nářečí */</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů (fonetiky, morfologie, etymologie apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd (etnografie, historiografie, archeologie atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
* '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''staǀřenk''a, do ''Oǀpavy'').<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 604. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=N%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD&diff=26070Nářečí2012-11-26T08:44:43Z<p>175269: RLÍK</p>
<hr />
<div>'''Autor:''' Michal Kaláb<br />
<br />
'''Klíčová slova:''' jazyk, řeč, útvary jazyka<br />
<br />
'''Synonyma:''' dialekt<br />
<br />
'''Související pojmy:'''<br />
<br />
<blockquote><br />
''nadřazené'' - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt</blockquote><br />
<blockquote><br />
''podřazené'' - ---</blockquote><br />
<br />
<br />
==Definice==<br />
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů (fonetiky, morfologie, etymologie apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd (etnografie, historiografie, archeologie atd.).<ref>KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X. </ref><br />
<br />
<br />
==Česká nářečí==<br />
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:<ref>BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11. </ref><br />
<br />
* Nářečí česká v užším smyslu – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou'').<br />
* Nářečí středomoravská (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). <br />
* Nářečí východomoravská – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú'').<br />
* Nářečí slezská (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''staǀřenk''a, do ''Oǀpavy'').<br />
<br />
<br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použitá literatura==<br />
* BĚLIČ, Jaromír. ''Nástin české dialektologie''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.<br />
* KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. ''Encyklopedický slovník češtiny''. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 604. ISBN 80-7106-484-X.<br />
* LAMPRECHT, Arnošt. ''České nářeční texty''. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Blok_expert%C5%AF/T%C3%A9mata_pro_bakal%C3%A1%C5%99e&diff=26066KISK:Blok expertů/Témata pro bakaláře2012-11-25T22:59:38Z<p>175269: /* Jaroslav Vaňous: Metoda orální historie se zaměřením na archivaci rozhovorů a její aplikace v projektech Političtí vězni a Stopy totality */</p>
<hr />
<div><div style="float:right;padding:10px;margin-left:10px;margin-bottom:10px;border:5px solid #00688B;background:#FFFFFF"><br />
<br />
==Požadavky na hesla==<br />
* minimální rozsah 3000 znaků textu hesla (bez hlavičky a literatury)<br />
* heslo ve slovníku představuje definování významu hesla<br />
* obsah podložen odbornou literaturou, která bude v textu uvedena<br />
* klasické požadavky na odborný text ([[Nápověda:Citování|citace]], použitá literatura, [[Nápověda:Základy formátování|formátování]]... – základy práce ve wiki prostředí jsou popsány v [[Nápověda:Obsah|Nápovědě]]); pokud nebude v práci dodrženo nebo bude chybně, bude heslo vráceno k přepracování!<br />
* s výše zmíněným formátováním souvisí také zahrnutí odkazů na již zpracovaná hesla, která budou v textu zmíněna<br />
* heslo bude popsáno s tím, že v rámci textu pod ním nebudou definována příbuzná hesla (ty lze navrhnout pro zpracování někým jiným); např. u vzorového hesla [[grooming]] nelze definovat podobná témata, jako je osobní údaj, protože to může být zpracováno podrobněji samostatně, nicméně tento pojem lze využívat pro potřeby definice pojmu grooming do té míry, do jaké je to nutné pro správné vystižení podstaty popisovaného pojmu<br />
* u hesel uveďte klíčová slova a synonyma a související pojmy (nadřazené/podřazené); s výjimkou synonym taková slova existují pro každý pojem, pokud nebudou uvedena nebo budou špatně, bude heslo vráceno k přepracování!<br />
* heslo není téma přednášky, pouze je s ní spojeno, ale může se jednat o širší nebo užší pojem nebo o termín příbuzný s danou problematikou<br />
<br />
Slovník i hesla budou zveřejněny na wiki stránkách KISKu. Několik dní PO KAŽDÉ přednášce zde budou navržena hesla, která si lze zapsat pro zpracování, příp. si každý může kdykoliv (tedy před přednáškou i po ní) navrhnout heslo, které je mu blízké a je spojeno s obsahem některé z přednášek (přehled přednášek je dostupný na [http://kisk.phil.muni.cz/blok-expertu webových stránkách KISK]).<br />
<br />
Pro lepší přehled, jak má heslo vypadat, bylo vytvořeno vzorové heslo „[[Grooming]]“, které splňuje všechny náležitosti dané zadáním. <br />
<br />
Pokud je práce s wiki pro Vás nová nebo nevíte si rady, použijte [[Nápověda:Obsah|Nápovědu]]. Otázky můžete pokládat v [[WikiKnihovna:Dotazník|Dotazníku]] (jen otázky ohledně práce s wiki, případné dotazy na obsahové zpracování hesla apod. řešte s vyučujícím).<br />
<br />
==Postup při tvorbě hesla==<br />
# na této stránce si můžete vybrat ze seznamu nabídnutých hesel ke každé přednášce,<br />
# pokud u vybraného hesla není zapsáno žádné jméno, SAMI si jej tam zapište, čímž si jej zaregistrujete (samozřejmě nesmíte odstranit cizí jméno, to lze zpětně zjistit pomocí historie stránky, která se ukládá), tedy takové heslo nemusíte posílat ke schválení, pouze se k němu zapíšete,<br />
# pokud v seznamu nenajdete heslo, které chcete zpracovat, ale tematicky patří k dané přednášce, pošlete toto heslo na e-mail (mailto:kovarova@phil.muni.cz) s Vaším jménem a názvem přednášky, ke které patří, co nejdříve obdržíte odpověď, zda heslo může být zaregistrováno,<br />
# kdo si heslo první zaregistruje, ten má právo ho zpracovat – každé heslo může vytvářet jen jeden člověk, nemá tedy smysl žádat o heslo, které má někdo zaregistrováno nebo již je zpracováno (např. z minulého semestru, v rámci jiného předmětu...),<br />
# heslo je odevzdáno zveřejněním na příslušné stránce wiki, tu opět SAMI založíte kliknutím na název hesla, vytvořením stránky a obsahu (viz požadavky výše).<br />
<br />
V budoucnu bude tvořena struktura slovníku. Současné řešení je prozatímní (název přednášky – hesla se jmény), výsledná podoba bude vytvořena podle možností wiki a výhodnosti pro tento účel. Vy ale vytváříte definitivní podobu hesel.<br />
<br />
HESLA BUDOU ZVEŘEJNĚNA VŽDY DO TÝDNE PO BLOKU EXPERTŮ NEBO MOHOU STUDENTI HESLO NAVRHNOUT A PO KONZULTACI S VYUČUJÍCÍ ZADAT. TERMÍN PRO ODEVZDÁNÍ HESEL JE 13. PROSINCE 2012. OPRAVNÝ TERMÍN JE STANOVENÝ NA 15. LEDNA 2013.<br />
<br />
== Blok expertů - Vzor ==<br />
* [[grooming]] - Pavla Kovářová<br />
</div><br />
{{RIGHTTOC}}<br />
<br />
<br />
---<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2012==<br />
<br />
=== Martin Solnička: Moře financí - jak pomocí IT udržet finance pod kontrolou ===<br />
<br />
*[[Bankovnípoplatky.com]]<br />
*[[Certifikát]] - Lucie Malúšková<br />
*[[Data]]<br />
*[[Digitální trezor]]<br />
*[[Elektronický výpis]] - Denisa Šnédarová<br />
*[[E-mailová notifikace]]<br />
*[[Hub]] (pracovní prostor)<br />
*[[Internetbanking]] - Iveta Jansová<br />
*[[JIC]] (Jihomoravské inovační centrum)<br />
*[[Kasa.cz]]<br />
*[[Mint.com]] - Vojtěch Dvořák<br />
*[[Mobilní platba]]<br />
*[[Mobilní web]] - Jozef Tkáčik<br />
*[[Morálka]] - Martina Sochorová<br />
*[[Nápad roku]] (soutěž Vodafone) - Ester Březinová<br />
*[[Patria.cz]]<br />
*[[Programování]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Server]] - Petr Šmíd<br />
*[[Smlouva]] - Monika Krejčová<br />
*[[Správa financí]] - Marie Lemonová<br />
*[[SSL]] (Secure Sockets Layer) - Michal Létal<br />
*[[Šifrování]] - Petr Šmíd<br />
*[[Vyhláška]]<br />
*[[Zlatá koruna]] (soutěž)<br />
<br />
===Miroslav Paclík: Problematika průmyslového vlastnictví a ukázky práce s databázemi ÚPV===<br />
* [[ECLA]] (The European Classification System)<br />
* [[Espacenet]]<br />
* [[klíčové slovo]] - Lenka Čípková<br />
* [[Locarnská dohoda]] o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů - Veronika Víšková<br />
* [[Niceské třídění]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[objev]] - Alena Brožová<br />
* [[OHIM]] (The Office of Harmonization for the Internal Market)<br />
* [[ochranná známka]] - Veronika Chromá<br />
* [[patentový spis]] - Jana Vebrová<br />
* [[průmyslové vlastnictví]] - Tereza Fussová<br />
* [[průmyslový vzor]] - Katrin Kalay<br />
* [[předmět průmyslových práv]]<br />
* [[Rejstřík ochranných známek]] - Daniel Novák<br />
* [[rešerše]] - zpracováno dříve<br />
* [[Smlouva o patentové spolupráci]]<br />
* [[U.S. Patent Classification System]]<br />
* [[ÚPV]] (Úřad průmyslového vlastnictví) - Jana Pacáková<br />
* [[užitný vzor]] - Lada Ambrožová<br />
* [[vědecká teorie]]<br />
* [[Vídeňská dohoda]]<br />
<br />
===Michal Reiter: 10 let české Wikipedie. A co dál?===<br />
* [[Ceny za rozvoj české Wikipedie]]- Laura Kabai<br />
* [[encyklopedie]] - Eliška Pernesová<br />
* [[heslo]]<br />
* [[MediaWiki]]<br />
* [[QRpedia]]<br />
* [[Studenti píší Wikipedii]]<br />
* [[trol]] (na internetu) - Lukáš Závodný<br />
* [[Wiki miluje památky]] - Miroslava Töpferová<br />
* [[Wikidata]]<br />
* [[Wikidruh]]<br />
* [[Wikikniha]] - Edita Hečová<br />
* [[Wikimedia ČR]]<br />
* [[Wikimedia Foundation]] - Václav Ovčačík<br />
* [[Wikimedian]]<br />
* [[Wikinomie]] <br />
* [[Wikipedista]]<br />
* [[Wikipe-tan]]<br />
* [[WikiSkripta]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[Wikitravel]]<br />
* [[Wikiverzita]] <br />
* [[Wikizpráva]]<br />
* [[Wiktionary]]<br />
<br />
===Eva Lesenková: Specializace lékařského nebo zdravotnického knihovníka?===<br />
* [[bibliografie]] - Matej Kucharovic<br />
* [[Blended learning]] - Roman Novotný<br />
* [[BMC]] (Bibliographia medica Čechoslovaca)<br />
* [[česká zdravotní politika]]<br />
* [[EAHIL]] (European Association for Health Information and Libraries)<br />
* [[elektronický zdroj]] - Klára Tesařová<br />
* [[HDP]] (hrubý domácí produkt) - Lada Kadaníková<br />
* [[Hippokratova přísaha]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[klinický knihovník]]<br />
* [[konzorcium]]<br />
* [[legislativa]] - Olga Senčaková<br />
* [[lékařská etika]] - Michaela Hortová<br />
* [[lékařství]] - Jana Doupovcová<br />
* [[licenční smlouva]]<br />
* [[medical library]]<br />
* [[medicína]]<br />
* [[Medvik]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[MVS|meziknihovní výpůjční služba]] - již zpracováno<br />
* [[MLA]] (Medical Library Association)<br />
* [[Národní soustava povolání]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[Peer-review]]<br />
* [[portál]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Problem-based learning]] - Lenka Svobodová<br />
* [[PubMed]]<br />
* [[referenční knihovník]] - Daniela Králová<br />
* [[sociální lékařství]] - Michaela Kouřilová<br />
* [[specializovaná knihovna]]<br />
* [[veřejná knihovna]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[veřejné informační služby ve zdravotnictví]]<br />
* [[vzdálený přístup]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[zákon o zdravotních službách]]<br />
* [[zdravotnictví]] - Jan Hrabal<br />
<br />
===Petr Říha: eGovernment: srovnání prezentovaného ideálu a reálného stavu===<br />
* [[arbitráž]]<br />
* [[auditor]] - Eva Mertová<br />
* [[CzechPOINT]] - Jana Vebrová<br />
* [[datová schránka]] - Jana Pekárková<br />
* [[DONEZ]] (Docházka nezaměstnaných)<br />
* [[eGovernment]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[elektronické volby]] - Kateřina Petrová<br />
* [[Ernst & Young]] - Tereza Deutschová<br />
* [[hyperzávislost]]<br />
* [[judikatura]] <br />
* [[Karta života]] - Jana Slaná<br />
* [[Opencard]] - Filip Kocián<br />
* [[OPUScard]] - Karolína Krbcová<br />
* [[podzákonná norma]]<br />
* [[rodné číslo]]<br />
* [[sKarta]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[soukromí]] - Katarína Filičková<br />
* [[výběrové řízení]]<br />
* [[základní registry]]<br />
* [[zdravotní knížka]] (obecně, ne IZIP)<br />
<br />
===Lukáš Kypus: NFC služby pro knihovníky i neknihovníky===<br />
* [[Apple TV]]<br />
* [[Bibliotheca RFID Library Systems]]<br />
* [[Bluetooth]] - Alena Paulusová<br />
* [[Card Emulation]]<br />
* [[Geek]]<br />
* [[Geocaching]] - Miroslava Brázdová<br />
* [[Google Wallet]]<br />
* [[iBorrow]]<br />
* [[IFurniture]]<br />
* [[iHome]]<br />
* [[iChecking]]<br />
* [[iOffice]]<br />
* [[iPod]] - Tereza Čoupková<br />
* [[iTravel]]<br />
* [[kontrola přístupu]]<br />
* [[Mastercard Paypass]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[m-komerce]]<br />
* [[mobilní peněženka]]<br />
* [[Mobito]] - Jakub Forman<br />
* [[NFC]] (Near Field Communication)<br />
* [[NFC Forum]]<br />
* [[NFC tag]]<br />
* [[Passbook]]<br />
* [[Poken]]<br />
* [[Product placement]]<br />
* [[prototypování]]<br />
* [[SIM karta]]<br />
* [[Smart Parking]]<br />
* [[Smart Poster]]<br />
* [[standard]]<br />
* [[technologie]]<br />
* [[úložiště]]<br />
* [[Use Case]]<br />
* [[Visa payWave]]<br />
<br />
===Jaroslav Vaňous: Metoda orální historie se zaměřením na archivaci rozhovorů a její aplikace v projektech Političtí vězni a Stopy totality===<br />
* [[analýza]]<br />
* [[archivace]]<br />
* [[audiovizuální dokument]] - Kateřina Veselá<br />
* [[autobiografie]]<br />
* [[autorizace]]<br />
* [[autorizační protokol]]<br />
* [[biografie]]<br />
* [[CD]] (kompaktní disk) - Martin Chalupa <br />
* [[Centrum orální historie ÚSD AV ČR]]<br />
* [[Centrum vizuální historie Malach]]<br />
* [[COHA]] (Česká asociace orální historie)<br />
* [[diktafon]]<br />
* [[DVD]] - Martina Volavková<br />
* [[emoce]]<br />
* [[etický kodex]]<br />
* [[fotoaparát]] Lucie Górecká<br />
* [[historie každodennosti]]<br />
* [[historiografie]]<br />
* [[interpretace]]<br />
* [[kamera]]<br />
* [[MD]] (Minidisc)<br />
* [[metodologie]]<br />
* [[narátor]]<br />
* [[nářečí]] - Michal Kaláb<br />
* [[orální historie]]<br />
* [[Paměť národa]] (portál)<br />
* [[paměťový disk]]<br />
* [[pramen]] (ne vodní)<br />
* [[Příběhy bezpráví]] - Miroslava Töpferová<br />
* [[sborník]]<br />
* [[SOHI]] (Středisko orální historie)<br />
* [[Stopy totality]]<br />
* [[ÚSD]] (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR)<br />
* [[Ústav pro studium totalitních režimů]]<br />
* [[zákon o archivnictví a spisové službě]]<br />
* [[Zmizelí sousedé]]<br />
* [[žurnalistika]]<br />
<br />
===Igor Szöke: Automatické zpracování a dolování informací z audiovizuálních záznamů===<br />
* [[akustický model]]<br />
* [[dolování dat]]<br />
* [[foném]] - Eva Šteinigerová<br />
* [[Fourierova transformace]]<br />
* [[Gaussova křivka]]<br />
* [[identita]]<br />
* [[index]]<br />
* [[indexační engine]]<br />
* [[indexování]]<br />
* [[ivektor]]<br />
* [[jazykový model]]<br />
* [[matice]]<br />
* [[mikrofon]]<br />
* [[MZK]] (Moravská zemská knihovna)<br />
* [[n-gram]]<br />
* [[rejstřík]]<br />
* [[rozpoznání řeči]]<br />
* [[signál]]<br />
* [[skrytý Markovův model]]<br />
* [[trénovací data]]<br />
* [[User Friendly]]<br />
* [[vyhledávání]]<br />
* [[výslovnostní slovník]]<br />
* [[zpracování řeči]]<br />
<br />
===Tomáš Čížek: Data ze sociálně-vědních výzkumů a datové archivy===<br />
<br />
===Vít Šisler: Výukové hry (bude upřesněno)===<br />
<br />
===Martin Svoboda: CASLIN, aneb jak se budovala knihovnická síť před dvaceti lety===<br />
<br />
===Jaromír Talíř: MojeID: jeho vývoj a funkce===<br />
<br />
==Blok expertů - JARO 2012==<br />
<br />
===Iva Burešová: Moc a poselství příběhů v kontextu psychologie===<br />
* [[Narativní psychologie]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[Psychoanalýza]] - Blanka Justová<br />
* [[Kognitivní psychologie]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Sociální psychologie]] - Veronika Víšková<br />
* [[Psychoterapie]] - Eva Popelková<br />
* [[Narativní přístupy v psychoterapii]] - Ester Březinová<br />
* [[Deníky v terapeutické praxi]] - Veronika Svobodová<br />
* [[Vývojová psychologie]] – Monika Dobešová<br />
* [[Psychologie pohádek]] – Michaela Kouřilová<br />
* [[Modely lidské psychiky]] - Tereza Fussová<br />
* [[Klinická psychologie]] - Lada Ambrožová<br />
* [[Psychologie práce]] - Jana Doupovcová<br />
* [[Psychologie osobnosti]] - Monika Krejčová<br />
<br />
=== Pavla Švástová: Digitalizační projekty ===<br />
<br />
*[[Digitalizační workflow]] - Jana Pacáková<br />
*[[skenování pro digitalizaci - techniky]] Michala Mádlová<br />
*[[Formáty obrazových souborů]] - Vítězslav Rathouz<br />
*[[Skenery pro digitalizaci (Treventus, 4DigitalBooks nebo Kirtas, APT 1200)]] - Šárka Žampachová<br />
*[[MARC21]] - Michal Klajban<br />
*[[techniky pro snižování chybovosti OCR]]- Tomáš Vorálek<br />
*[[digitalizační projekty - ČR]] Veronika Skuhrovcová<br />
*[[digitalizační projekty - zahraničí]] Lucie Kořistková<br />
*[[ALTO]] - Jan Karlík<br />
*[[metadatová schémata - srovnání]] (MARC, MODS, DC či TEI) - Jana Lánová<br />
*[[Využití crowdsourcingu při popisu dat]] - Dalibor Bláha<br />
*[[Autorský zákon a digitalizace]] - Eva Šteinigerová<br />
*[[Projekt Kramerius]] - Martina Musilová<br />
*[[Digitalkoot]] - Lucie Malúšková<br />
<br />
===Tomáš Feřtek: Co je příčinou propadu školství v České republice===<br />
* [[průzkumy PISA]] - Michaela Weissbergerová<br />
* [[Česká republika v mezinárodním srovnání PISA]] - Lada Kadaníková<br />
* [[vzdělanost v ČR]] (v datech OECD nebo ČSÚ) - Petra Němcová<br />
* [[výdaje na vzdělávání v ČR vs. svět]] - Josef Kos<br />
* [[povinné maturity]] - Hudeckova Hana<br />
* [[formativní vs. sumativní hodnocení]] - Simona Střalková<br />
* [[legislativní rámec školství v ČR]] - Lenka Pokorná<br />
* [[školská reforma]] - Jana Slaná<br />
* [[rámcové vzdělávací programy]] <br />
* [[Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Bílá kniha terciárního vzdělávání]] - Petr Pospíchal<br />
<br />
===Martin Bastl: Netwar===<br />
* [[netwar]] - Julie Haladová<br />
* [[hacking]] (+ nejznámnější útoky) - Veronika Janoušková<br />
* [[kracking]] - Petra Němcová<br />
* [[phreaking]] - Edita Hečová<br />
* [[phishing]] - Martin Chalupa<br />
* [[Chaos Computer Club]] - Vojtěch Dvořák<br />
* [[cyber punk]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[Bruce Sterling]] - Eva Durnová<br />
* [[William Gibson]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[Electronic Frontier Foundation]] (EFF) - Lenka Cvrkalová<br />
* [[FloodNet]] - Roman Novotný<br />
* [[kauza Napster]] - Filip Kocián<br />
* [[hnutí Anonymous]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Cyberjihad]] - Hana Přikrylová<br />
* [[kyberaktivismus]] - Veronika Krausová<br />
* [[Cyberbullying]] - Gabriela Tšponová<br />
* [[internetové pirátství a politika]] (pirátské politické strany) - Miroslava Brázdová<br />
* [[SOPA a PIPA]] - Laura Kabai<br />
* [[hackerské programové nástroje]] - Lukáš Strouhal<br />
* [[Informační válka]] - Jiří Beran<br />
* [[Malware]] - Michal Létal<br />
<br />
===Petr Přidal: Georeferencer===<br />
* [[projekt Old Maps Online]] - Petr Maňásek<br />
* [[projekt Georeferencer]] - Eva Fukarová<br />
<br />
===Jan Řezáč: Úvod do webdesignu===<br />
* [[webdesign jako obor]] - Tereza Navarová<br />
* [[interakční design]] - Veronika Janoušková<br />
* [[obsahová strategie]] (content strategy)<br />
* [[vizuální komunikace]] - Anna Kultová<br />
* [[Maslowova pyramida a webdesign]] - Pavel Kouřil<br />
* [[přístupnost z hlediska webdesignu]] - Jonáš Kopp<br />
* [[JavaScript]] - Jan Karlík<br />
* [[wireframy]] - Lukáš Závodný, Václav Kůs<br />
* [[webová grafika - specifika]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[webová typografie]] - Daniela Králová<br />
* [[Dunning-Krugerův efekt]] - Martin Bartoš<br />
* [[UX designer]]<br />
* [[UX design]] - Anna Kultová<br />
* [[Webový grafik]] - Barbora Ondrušová<br />
* [[Koder / front-end developer]] - Michal Brezovský<br />
* [[Adobe Photoshop ve webdesignu]] - Milan Spisar<br />
* [[Gamifikace]] - Jaromír Červený<br />
<br />
=== Beáta Holá: Kreativní přístupy k výuce finanční gramotnosti ===<br />
* [[FinLiCo]] - Martina Musilová<br />
* [[Finanční gramotnost]] - Anna Stránská<br />
* [[Kritické myšlení]] - Klára Tesařová<br />
* [[Vzdělávání dospělých]] - Martina Simandlová<br />
* [[Ochrana spotřebitele]] - Marek Moťka<br />
* [[informační gramotnost - statistiky]] Zdeňka Sovková<br />
* [[manipulativní techniky supermarketů]] - Blanka Svobodová<br />
* [[spirála dluhů]] - Jana Otevřelová<br />
* [[Využití her pro výuku finanční gramotnosti]] - Jakub Alt<br />
<br />
=== Jana Horáková: K recepci informatiky v kontextu společenských věd: Obrat k softwaru ===<br />
* [[Konceptuální umění]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní software|Mass média]] - Michaela Trňáková<br />
* [[Kulturní analytika]] - Pavla Minaříková<br />
* [[Software Studies]] - Martina Volavková<br />
* [[Matthew Fuller (Software studies)]] - Martina Sochorová<br />
* [[Lev Manovich]] - Veronika Chromá<br />
* [[Noah Wardrip-Fruin]] - Lucie Górecká<br />
* [[UCSD Software Studies Initiative]] - Josef Ludvíček<br />
* [[Softwarové umění]] - Václav Ovčačík<br />
* [[Prediktivní analýza s využitím internetu]] - Jakub Procházka<br />
<br />
===Štěpán Bechyňský: Kinect / .NET Gadgeteer===<br />
* [[.NET Micro Framework]] - Petr Fiala<br />
* [[.NET Gadgeteer]] - Petr Fiala<br />
* [[Nový směr ve vývoji Kinectu]] - Lukáš Kisler<br />
* [[Příklady neherního využití Kinectu]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
=== Tomáš Pruša: Zdravotnické informace na internetu aneb komunikace s pacienty ===<br />
* [[mHealth]] - Jan Hrabal<br />
* [[EHR, PHR]] - Lenka Cvrkalová<br />
* [[znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[český znakový jazyk]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[Pinterest (sociální síť)]] - Marie Štouračová<br />
* [[Elektronická zdravotnická dokumentace]] - Jitka Šiborová<br />
* [[eRecept]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[IZIP - Elektronická zdravotní knížka]] - Šárka Žampachová<br />
* [[Výživová pyramida]] - Daniel Šváb<br />
* [[Nová média ve zdravotnictví]] - Daniel Novák<br />
* [[Nutriční databáze a software]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Výživa 2.0]] - Ivo Macík<br />
* [[Infodemiologie]] - Lukáš Rožnovský<br />
* [[Expertní systémy v péči o zdraví]] - Martin Mašek<br />
* [[Neslyšící pacient a podávání informací]] - Sylva Šimůnková<br />
* [[SignWriting]] - Alena Paulusová<br />
<br />
=== Jeanne Trojan: How to be an outstanding presenter ===<br />
* [[TED]] - Michal Klajban<br />
* [[Aplikace a software pro vytváření prezentací]] - Iveta Jansová<br />
* [[tipy pro úspěšné prezentace]] - Martin Brzobohatý<br />
* [[neverbální komunikace a prezentace]] - Lenka Cahlová<br />
<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2011==<br />
<br />
===Žít Brno: Bořit a ničit: úloha satiry v moderní společnosti===<br />
* [[Politická satira]] - Dagmar Šiková<br />
* [[City identity]] - Drahomír Hájek<br />
* [[Mystifikace]] - Jakub Forman<br />
* [[Zákon o svobodném přístupu k informacím]] - Tomáš Messerschmidt<br />
<br />
===Martin Kopta: Uživatelský výzkum a testování pro web a aplikace===<br />
* [[user experience]] - Jakub Procházka<br />
* [[user-centered design]] - Iveta Jansová<br />
* [[UX designer]] - Simona Střalková<br />
* [[uživatelské testování (teorie a postup)]]- Miroslava Brázdová<br />
* [[content strategy]] (obsahová strategie) webu - Jana Lánová<br />
* [[design služeb]] - Marie Štouračová<br />
* [[použitelnost]] - Jitka Šiborová<br />
* [[kvantitativní a kvalitativní výzkum (srovnání)]] - Veronika Víšková<br />
* [[zúčastněný a nezúčastněný výzkum]] (srovnání) - Michaela Weissbergerová<br />
<br />
===Lukáš Greň a Tomáš Sotoniak===<br />
* [[ne-konference]] - Dagmar Šiková<br />
* [[Barcampy v ČR]] - Lucie Kořistková<br />
* [[Knihovnické nekonference]] - Magdalena Jirásková<br />
<br />
===Jana Štěpánová: Knihovny a korporátní identita a komunikace===<br />
* [[Corporate Design]] - Daniel Šváb<br />
* [[Corporate Identity]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Corporate Culture]] - Eva Šteinigerová<br />
* [[Logo a logomanuál]] - Jonáš Kopp<br />
* [[Brand]] <br />
* [[Font]] - Andrea Szászová<br />
* [[Typografie]] -Lucie Górecká<br />
* [[RGB / CMYK / Pantone]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[Grafický designer]] (a nejslavnější designeři) - Michaela Matoušková<br />
* [[NGOs (nevládní neziskové organizace)]] - Veronika Janoušková<br />
<br />
===Michal Juhás: Bookfan===<br />
* [[StartUp]] - Petr Maňásek<br />
* [[Facebook]]<br />
* [[Business plan]] - Michaela Kočová<br />
* [[Feasibility study]] - Veronika Janoušková<br />
* [[Angel investor]] - Ester Březinová<br />
* [[exit strategy]] - Monika Krejčová<br />
* [[self-publishing]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Online komunita]] - Eva Durnová<br />
<br />
===Dana Hlaváčková: Počítačové zpracování přirozeného jazyka===<br />
* [[korpus]] - Petr Fiala<br />
* [[korpusová lingvistika]] - Petr Fiala<br />
* [[přirozené vs. umělé jazyky]]-Lukáš Rožnovský<br />
* [[morfologie]]- Myroslava Kutsyn<br />
* [[syntax]] - Alena Brožová<br />
* [[slovotvorba]] - Martina Sochorová<br />
* [[sémantika]] - Dominika Frömelová<br />
* [[Affective computing]] - Kateřina Kopecká<br />
* [[VerbaLex]] - Karolína Žáková<br />
<br />
===Josef Průša: Open source hardware===<br />
* [[open source hardware]] - Daniela Králová<br />
* [[GNU GPL]] - Milan Spisar<br />
* [[GNU LGPL]] - Tereza Deutschová<br />
* [[OpenCores]] - Martin Mašek<br />
* [[RepRap]] - Kristina Luskačová<br />
* [[Arduino]] - Julie Haladová<br />
* [[3D tisk]] - Kristina Luskačová<br />
* [[DIY culture]] - Denisa Šnédarová<br />
* [[3D skener]] - Katarína Hečková<br />
* [[3D technológie a kultúrne dedičstvo]] - Katarína Hečková<br />
<br />
===Martin Hassman: Geolokace bez legrace===<br />
<br />
*[[BTS]] - Martina Snozová<br />
*[[geolokace]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[Google Maps]] - Eliška Hrabalová<br />
*[[IP adresa]] - Martina Snozová<br />
*[[Location Based Games]] - Petr Chocholáč<br />
*[[Augmented Reality]] - Marek Moťka<br />
*[[Hyperlokálnost]] - Josef Kos<br />
*[[Geolokace a informační bezpečnost]] - Edita Hečová<br />
*[[Facebook a geolokace]] - Lucie Bělejová<br />
*[[Google a geolokace]]- Dominika Fromelová<br />
*[[Google Maps Mashups]] - Radek Trojan<br />
*[[Šest stupňů odloučení]] - Jana Otevřelová<br />
*[[Hackathon]] - Josef Ludvíček<br />
<br />
===Tomáš Hajzler: Svoboda v práci===<br />
*[[Svoboda v práci]] - Jan Růžička<br />
*[[Spokojenost]] - Anna Kultová<br />
*[[Syndrom vyhoření]]- Blanka Svobodová<br />
*[[Workoholismus]] - Miroslav Kršek<br />
*[[Work-life balance]] - Kamila Burdová<br />
*[[GTD - Getting Things Done]] - Jan Růžička<br />
*[[Semco - 1. svobodná firma (viz Ricadrdo Semler - Podivín)]] - Eva Fukarová<br />
*[[Zappos - svobodná firma zbudovaná na zelené louce - základní zásady]] (viz Tony Hsieh - Štěstí doručeno)- Hana Habermannová<br />
<br />
===Jan Jukl a Lenka Navrátilová: Knihovna na malém městě: vize, sny a realita===<br />
*[[učící knihovník]] - Marie Indráková<br />
*[[akce na podporu čtenářství - ČR]] - Pavla Macháčková<br />
*[[knihovna jako obývák]] - Vrzalová Tereza<br />
*[[celoživotní vzdělávání]] - Anna Kultová<br />
*[[knihovnická povolání]] - Eva Popelková<br />
<br />
===Lukáš Hejlík: LiStOVáNí===<br />
*[[Arteterapie]] - Jakub Nytl<br />
*[[Scénické čtení]] - Magdaléna Švancarová<br />
*[[LiStOVáNí - historie projektu]] - Filip Kocián<br />
*[[dramaterapie]] - definice pojmu - Lada Kadaníková<br />
* [[HR]] (Human Resources, Lidské Zdroje) - Tomáš Ocásek<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2011==<br />
===Google, digital humanities a technologie budoucnosti===<br />
* [[archiv]] - Myroslava Kutsyn<br />
* [[Atlas.ti]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[Digital Humanities]] - Dalibor Bláha<br />
* [[gesto]]- Marta Konířová<br />
* [[Google Books]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Goggles]] - Viliam Vateha<br />
* [[Google Insights for Search]] - Eva Králíčková<br />
* [[Google Moderator]] - Hana Dvořáková<br />
* [[Google News Timeline]] - Petr Maňásek<br />
* [[Google Ngram Viewer]] - Jan Doubek<br />
* [[Google Public Data Explorer]] - Michal Klajban<br />
* [[Google Squared]] - Alena Brožová<br />
* [[HTML]] 5 (pište jako podkapitolu existujícího textu)<br />
* [[IBM SPSS]] - Lumír Czech<br />
* [[Kinect]] (HW zařízení) - Petr Chocholáč<br />
* [[Mosaic]] (prohlížeč) - Emil Budín<br />
* [[rozpoznávání obrazu]] (Image Recognition)- Michaela Sedláková<br />
* [[sémantický web]] - vytvořeno mimo BE<br />
* [[tablet PC]] - Jan Růžička<br />
* [[vyhledávání hlasem]] (Voice Search) - Jakub Procházka<br />
* [[Wikipedia]] - Michal Klajban<br />
* [[WWW]] (World Wide Web)- Kamila Rýdlová<br />
<br />
===Marketing knihoven na sociálních sítích===<br />
* [[365 projekt]] - Irena Hodžová<br />
* [[Book trailer]] - Jiří Krišpin<br />
* [[CC]] (Creative Commons) - Lea Mentlíková<br />
* [[fotobanka]] - Lenka Čípková<br />
* [[geolokace]] <br />
* [[Guerilla Marketing]] - Věra Adámková<br />
* [[hashtag]] - Iveta Jansová<br />
* [[Influencer Marketing]] - Romana Králová <br />
* [[infografika]] - Irena Hodžová<br />
* [[inovace]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Library 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Mini Media Marketing]] - Hana Přikrylová<br />
* [[newsletter]]- Markéta Novotná<br />
* [[paradigma]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[QR kód]] - Jitka Šiborová<br />
* [[Social Media Marketing]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[statistika]] - Marie Vlčková<br />
* [[storytelling]] - Marie Packová<br />
<br />
===Hermeneutika smrti intelektuálních práv===<br />
* [[abandonware]] - Sylvie Dyčková<br />
* [[ACTA]] (legislativa) - Eva Fukarová<br />
* [[Bernská úmluva]] o ochraně literárních a uměleckých děl - Lada Kadaníková<br />
* [[brand]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[cechovní značka]] - Monika Krejčová<br />
* [[Common Law]] - Gabriela Obstová<br />
* [[crack]] (ne droga) - Jana Lánová<br />
* [[duševní vlastnictví]] - Věra Adámková<br />
* [[hermeneutika]] - Dagmar Šiková<br />
* [[kultura]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[licence]]- Marie Packová<br />
* [[minnesengr]]- Michaela Blažejová<br />
* [[MTV Generation]] - Adéla Smažilová<br />
* [[Napster]] - Igor Hlaváč<br />
* [[oligopol]] - Lenka Matušková<br />
* [[patent]] - Markéta Novotná<br />
* [[průmyslová revoluce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Road Show]] - Tomáš Ocásek<br />
* [[States' Rights]] - Anna Kultová<br />
* [[User Experience]] - Miroslava Brázdová<br />
* [[vydavatel]] - Lenka Fatková<br />
* [[výhradní právo]] - Dominika Frömelová<br />
* [[vypalovací mechanika]] - Milan Spisar<br />
<br />
===Open Access===<br />
* [[ArXiv]] - Marie Zagorová<br />
* [[Berlínská deklarace]] - Jaroslava Králová<br />
* [[bibliografická citace]]- Lucie Kořistková<br />
* [[Dspace]] - Petra Besperátová<br />
* [[impakt faktor]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Národní politika VaV]] - Martina Snozová<br />
* [[OAI]] (Open Archives Initiative)- Marianna Koštialová<br />
* [[OAI-PMH]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Open Access]] - Magda Šallaiová<br />
* [[Open Access Week]] - Petra Besperátová<br />
* [[plagiát]] - Katarína Hečková<br />
* [[preprint]]- Dalibor Bláha<br />
* [[recenze]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[repozitář]] - Martina Snozová<br />
* [[zelená cesta]] (OA) - Vendula Škrabalová<br />
* [[zlatá cesta]] (OA) - Tereza Miškechová<br />
<br />
===Pirátství dnes i kdysi===<br />
* [[BSA]] (Business Software Alliance) Monika Janků<br />
* [[kniha]] - Martina Sochorová<br />
* [[knihtisk]] - Karolína Žáková<br />
* [[kopie]] - Edita Hečová<br />
* [[litografie]] - Marta Janošová<br />
* [[MP3]] - Emil Budín<br />
* [[pirátství]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[počítačový program]]- Michaela Blažejová<br />
* [[průmysl]] - Daniel Šváb<br />
* [[revoluce]] - Monika Machovská <br />
* [[software]]- Veronika Svobodová<br />
* [[tisk z výšky]] - Anna Mikulášková<br />
* [[výkladový slovník]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[vynález]] - Marcela Střelcová<br />
* [[zákon]] - Dominika Fromelová<br />
* [[znalost]] - Magdaléna Filipová<br />
<br />
===Národní digitální knihovna===<br />
* [[born digital]] - Lucia Kelemenová<br />
* [[CESNET2]] - Jakub Hradil<br />
* [[digitální dokument]] - Lucie Bělejová<br />
* [[Dublin Core]] - Josef Ludvíček<br />
* [[emulace]] - Kateřina Kašíková<br />
* [[EU]] (Evropská unie) - Andrea Mizerová<br />
* [[JIB]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[katalogizace]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[Kramerius]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[kulturní dědictví]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[MARC21]] - <br />
* [[MARCXML]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[METS]] - Martina Snížková<br />
* [[MODS]] - zpracováno mimo Blok expertů<br />
* [[NDK]] (Národní digitální knihovna)- Matěj Rajnošek<br />
* [[OCR]] (Optical Character Recognition) - Drahomír Hájek<br />
* [[PDF]] - Petr Fiala<br />
* [[personalizace]] - Anna Kultová<br />
* [[robotický skener]] - Eva Durnová<br />
* [[rukopis]] - Simona Střalková<br />
* [[strukturální fondy]] EU - Tomáš Vorálek<br />
* [[TIFF]] - Petr Fiala<br />
* [[veřejná správa]] - Marek Moťka<br />
* [[WebArchiv]] - Vladimíra Perlová<br />
* [[workflow]] - Dagmar Šiková<br />
<br />
===Citační a etické aspekty tvorby odborné vědecké publikace (současné mezinárodní zvyklosti)===<br />
* [[bibliometrie]] - Helena Ustrnulová<br />
* [[citační analýza]] - Antonín Pokorný<br />
* [[editor]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[ISO 690]] - Pavel Navrátil<br />
* [[plagiátorství]] - Simona Chudobová<br />
* [[scientometrie]] - Veronika Rychtová<br />
<br />
===Moderní trendy a zajímavé projekty v informačním vzdělávání===<br />
* [[AKVŠ]] (Asociace knihoven vysokých škol České republiky) - Kristýna Macháčková<br />
* [[citační etika]]- Julie Haladová<br />
* [[Digital Native]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[generace X]] - Antonín Pokorný<br />
* [[generace Z]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[hardware]] - Veronika Krausová<br />
* [[referenční služby]] - Filip Kocián<br />
* [[rešeršní služby]]- Eva Popelková<br />
* [[učící knihovník]] (Teaching Librarian)<br />
<br />
===Hrozby kyberprostoru a role lidského elementu===<br />
* [[biotechnologie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[cracker]] - Michal Kunrt<br />
* [[CSRF]] (Cross-site Request Forgery) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[ekoterorismus]] - Tereza Deutschová<br />
* [[gambler]] - Michaela Bočánová<br />
* [[globalizace]] - Lukáš Prorok<br />
* [[Google Street View]] - Lenka Pokorná<br />
* [[hacker]] - Jonáš Kopp <br />
* [[hacktivismus]] - Jakub Alt<br />
* [[informační smog]] - Milan Říha<br />
* [[Jekyll-Hyde syndrom]]- Lukáš Rožnovský<br />
* [[komunikace]]- Pavla Bárnetová<br />
* [[kyberkriminalita]] - Lenka Šatavová<br />
* [[kyberpunk]] - Hana Holoubková<br />
* [[kyberterorismus]] - Tomáš Janypka<br />
* [[netholismus]] - Kamila Burdová<br />
* [[netománie]] - Jitka Šteflová<br />
* [[ochrana soukromí]] - Dagmar Chládková<br />
* [[Open Source]] - Lenka Pokorná<br />
* [[outsourcing]]- Marie Indráková<br />
* [[sociální inženýrství]] - Filip Šelong<br />
* [[Stuxnet]] - Josef Kos<br />
* [[závislost]] - Hana Nováková<br />
<br />
==Blok expertů - podzim 2010==<br />
===Měření výkonu a činnosti knihoven: projekt Benchmarking knihoven===<br />
* [[benchmarking]]- Kateřina Kocábová<br />
* [[Benchmarking knihoven]] (projekt)- Alžběta Škytová<br />
* [[BIX]] (Bibliotheksindex) - Gabriela Obstová<br />
* [[CAF]] (Common Assessment Framework)- Marie Sýkorová<br />
* [[Český benchmarkingový index]] - Radmila Malá<br />
* [[ISO 11620]] - Simona Střalková<br />
* [[kategorizace knihoven]] - Jana Pražienková<br />
* [[Manifest UNESCO o veřejných knihovnách]] - Gabriela Obstová<br />
* [[měření výkonu a kvality]]- Helena Selucká<br />
* [[NIPOS]] - Pavla Bárnetová <br />
* [[regionální funkce knihoven]] (obecně)- Radmila Malá<br />
* [[SWOT analýza]]- Lucie Svobodová<br />
* [[výkaz KULT]] -Věra Motyčková<br />
<br />
===Makrosvět mikrokampaní===<br />
* [[AIDA]] (model) - Kateřina Kašíková<br />
* [[banner]] - Simona Chudobová<br />
* [[direct marketing]] - Miroslava Sudová<br />
* [[e-business]] - Anna Kultová<br />
* [[e-komerce]] - Anna Kultová<br />
* [[e-mailový marketing]] - Eva Karberová<br />
* [[firemní blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Foursquare]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Google AdWords]] - Petr Fiala<br />
* [[Google Analytics]] - Petr Fiala<br />
* [[GSM]] - Milan Spisar<br />
* [[internetový marketing]] - Magdalena Jirásková<br />
* [[kreativita]] - Lenka Fatková<br />
* [[mailing list]]- Věra Motyčková<br />
* [[mobilní marketing]] - Romana Králová<br />
* [[nová média]] - Miroslav Kršek<br />
* [[Pay per click]] (PPC)- Helena Selucká<br />
* [[propagace]] - Karolína Žáková<br />
* [[reklama]] - Anna Mikulášková<br />
* [[Srovnávače zboží]] - Eva Králíčková<br />
* [[strategický marketing]] - Alena Brožová<br />
* [[Text Mining]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[tradiční média]]- Kateřina Mrázová<br />
* [[Zákon o některých službách informační společnosti]] (Antispamový zákon) - Petr Manasek<br />
* [[Zákon o ochraně osobních údajů]] - Jiří Krišpin<br />
* [[ZOOT]] - Petr Manasek<br />
<br />
===Učitelé a technologie: mezi tradičním a moderním pojetím===<br />
* [[behaviorismus]] - Michaela Sedláková<br />
* [[didaktika]] - Radka Vybíralová<br />
* [[dotazník]] - Eliška Hrabalová<br />
* [[etika]]- Kamila Brablíková<br />
* [[Generation Y]]-Eva Fukarova<br />
* [[Grantová agentura ČR]] - Andrea Mizerová<br />
* [[ICT]]- Vendula Škrabalová<br />
* [[konvergence]] - Martina Snížková<br />
* [[kvalitativní výzkum]] - Jana Chlanová<br />
* [[kvantitativní výzkum]] - Radka Vybíralová<br />
* [[kybernetika]] - Jakub Procházka<br />
* [[mentální mapa]] - Monika Machovská<br />
* [[motivace]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[pedagogika]] - Marie Vlčková<br />
* [[pozorování]] - Dominika Kopčanská<br />
* [[případová studie]] - Jana Chlanová<br />
* [[rozhovor]] - Kamila Burdová<br />
* [[teorie systémů]] - Veronika Lužová<br />
* [[učební pomůcky]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[vedení]] (lidí) - Kristyna Machackova<br />
* [[VOIP]] - Kateřina Hořínková<br />
* [[výukové metody]] - Věra Adámková<br />
* [[výzkum]] - Renata Valentová<br />
* [[vzdělávání učitelů]] - Markéta Homolová<br />
<br />
===Ženy v IT===<br />
* [[Ada Lovelace]] - Šimon Vích<br />
* [[ELIZA]] - Libor Juhaňák<br />
* [[ENIAC]] - Pavel Navrátil<br />
* [[Evropská komise]] - Barbora Blahová<br />
* [[feminismus]]-Lucie Kořistková<br />
* [[Charles Babbage]] - Vladimíra Pešková<br />
* [[informační společnost]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IT Girls]] (projekt) - Eva Güntherová<br />
* [[John Stuart Mill]] - Lenka Matušková<br />
* [[Joseph Weizenbaum]] - Daniel Šváb<br />
* [[manažer]] - Renata Valentová<br />
* [[programovací jazyk]] - Marta Pavlovská<br />
* [[sociologie]] - Pavla Bárnetová<br />
* [[Ulrich Beck]] - Šimon Vích <br />
* [[Zkus IT]] (projekt)- Radka Hošáková<br />
<br />
===Poznámky k novosti nových médií===<br />
* [[epistemologie]] - Pavla Doleželová<br />
* [[futurologie]] - Tomáš Janypka<br />
* [[internet]] - Martina Snozová<br />
* [[konzervatismus]]- Kamila Brablíková<br />
* [[kyberkultura]] - Michal Kunrt<br />
* [[NSFNET]] - Eva Mlynářová<br />
* [[pragmatismus]] - Katarína Hečková<br />
* [[Rada Evropy]] - Kateřina Mrázová<br />
* [[třetí vlna]] - Tereza Honsová<br />
<br />
===Location Based Service===<br />
* [[Android]]-Tomáš Vorálek<br />
* [[Galileo]] - Filip Šelong<br />
* [[Google Latitude]] - Jiří Zeman<br />
* [[GPS]] (Global Positioning systém)- Jaroslav Bednář<br />
* [[iPhone]] - Petr Chocholáč<br />
* [[Mashup]] - Petra Besperátová<br />
* [[mikroformát]] - Veronika Rychtová<br />
* [[PHP]] (Hypertext Preprocessor) - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[RDF]] (Resource Description Framework ) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[RFID]] (Radio Frequency Identification) - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[rozšířená realita]] - Marie Zagorová<br />
* [[smartphone]] - Daniel Šváb<br />
* [[spam]] - Lenka Čípková<br />
* [[URL]] (Uniform Resource Locator) - Jiří Zeman<br />
* [[Wi-Fi]] - Daniel Hübner<br />
* [[XML]] (Extensible Markup Language) - Lukáš Prorok<br />
<br />
===Getting Things Done===<br />
* [[Brainstorming]] - Jana Vymetalova<br />
* [[coaching]] - Renata Borková<br />
* [[Flow]] (Mihaly Csikszentmihalyi) - Jana Vymetalova<br />
* [[frustrace]] - Marie Sýkorová<br />
* [[myšlenková mapa]]- Hana Dvořáková<br />
* [[Pomodoro]] (metoda) - Mirka Sudová<br />
* [[pravidlo 2 minut]] - Petr Věžník<br />
* [[projekt]] - Hana Dvořáková<br />
* [[stres]] - Eva Petrášová<br />
* [[Time Management]]- Renata Borková<br />
* [[webová stránka]] - Eliška Hrabalová<br />
<br />
===Jak (ne)hledat investora===<br />
* [[arbitr]] Jana Procházková<br />
* [[e-čtečka]] Lenka Skalická<br />
* [[fúze]] - Jana Procházková<br />
* [[iPad]] - Jan Růžička<br />
* [[makroekonomika]] - Lenka Pokorná<br />
<br />
===Autorské právo a knihovny===<br />
* [[autorské dílo]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[copyright]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[DILIA]] - Hana Habermannová<br />
* [[OSA]] (Ochranný svaz autorský)- Jana Pražienková<br />
* [[P2P]] (Peer-to-peer) - Antonín Pokorný<br />
* [[torrent]] - Petra Besperátová<br />
* [[volné dílo]] - Marta Janošová<br />
<br />
===Komunitní role knihoven===<br />
* [[etnikum]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[knihovní řád]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[knihovní služby]] - Kamila Rýdlová<br />
* [[komunita]] - Magda Šallaiová<br />
* [[nonverbální komunikace]] - Lucie Kaloudová<br />
* [[sociální komunikace]] - Marie Indráková<br />
* [[syndrom vyhoření]] - Miroslava Tichá<br />
<br />
===Informace jako politické téma===<br />
* [[CI]] (Competitive Intelligence) - Tomáš Ocásek<br />
* [[Cloud Computing]] - Antonín Pokorný<br />
* [[demokracie]] - Martina Snozová<br />
* [[e-podpis]] - Lenka Pokorná<br />
* [[GPL]] (General Public License) - Jakub Hradil<br />
* [[monopol]] - Vrzalová Tereza<br />
* [[Piratpartiet]] - Tomáš Marek<br />
* [[povinný výtisk]] - Simona Stolařová<br />
* [[svobodný přístup k informacím]] - Hana Janečková<br />
* [[warez]] - Igor Hlaváč<br />
* [[WikiLeaks]] - Jiří Beran<br />
<br />
===Národní úložiště šedé literatury===<br />
* [[digitální repozitář]] - Věra Adámková<br />
* [[NUSL]] (Národní úložiště šedé literatury - projekt) - Michaela Ficnarová<br />
* [[šedá literatura]] - Marie Vlčková<br />
* [[typologie dokumentů NUŠL]] - Michaela Ficnarová<br />
<br />
==Blok expertů - jaro 2010==<br />
===Náboženství v kyberprostoru===<br />
* [[antikultovní hnutí]] - Marie Indráková<br />
* [[computer cult]] - Vendula Škrabalová<br />
* [[computer mediated communication]] - Libor Juhaňák<br />
* [[Falun Gong]] - Lenka Vostalová<br />
* [[Heaven's Gate]] (náboženská skupina) - Magdaléna Švancarová<br />
* [[kybermagie]] - Zdeněk Nešpor<br />
* [[kybernáboženství]] - Adriana Petríkovičová<br />
* [[kyberobřad]] - Monika Machovská<br />
* [[kyberpohanství]] - Jana Pražienková<br />
* [[kyberprostor]] - Věra Zelinková<br />
* [[náboženství ve virtuálních světech]] - Lenka Veselá<br />
* [[náboženství, církev, sekta, kult]] - Bára Buchtová<br />
* [[náboženští radikálové a internet]] - Magda Fialová<br />
* [[New Age]] - Lenka Veselá<br />
* [[nové náboženské hnutí]] - Tereza Miškechová<br />
* [[novopohanství]] - Kamila Burdová<br />
* [[online religion]] (religion in cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[religion online]] (religion on cyberspace) - Kateřina Kapounová<br />
* [[Segmented Polycentric Integrated Network]] - Tomáš Marek<br />
* [[sociologie náboženství]] - Katarina Mydliarova<br />
* [[technopesimismus]] - Hana Nováková<br />
* [[UFO kult]] - Jana Plotková<br />
* [[Vesmírní lidé]] - Lenka Fatková<br />
<br />
===SKIP jako profesní spolek a jeho význam pro (mladé) lidi z oboru===<br />
* [[autorské právo]] a 1. elektronické dodávání dokumentů - Radmila Malá; 2. počítačové programy - Lenka Otipková<br />
* [[Autorský zákon]] - Jiří Krišpin<br />
* [[Biblioweb]] - Andrea Mizerová<br />
* [[Březen - měsíc čtenářů]] - Daniel Šváb<br />
* [[Březen - měsíc internetu]] - Marcela Střelcová<br />
* [[Březen - měsíc knihy]] - Alena Brožová<br />
* [[Cena českých knihovníků]] - Magda Malenová<br />
* [[ČK Modrý štít]] - Jaroslava Králová<br />
* [[Den pro dětskou knihu]] - Lucie Kořistková<br />
* [[EBLIDA]] (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations) - Denisa Janotová<br />
* [[Grand Biblio]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[IFLA]] (International Federation of Library Associations and Institutions) - Šimon Vích<br />
* [[Kamarádka knihovna]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Kde končí svět]] - Karolína Žáková<br />
* [[Klub dětských knihoven]] - Simona Macháčková<br />
* [[Kniha mého srdce]] - Marie Vlčková<br />
* [[Knihovna mého srdce]] - Katka Miklíková<br />
* [[Knihovna roku]] - Anna Kultová<br />
* [[Knihovní zákon]] - Eva Fukarová<br />
* [[Knihovnický happening]] - Alžběta Škytová<br />
* [[Knihovnický institut NK ČR]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[knihovník]] - Jaroslav Bednář<br />
* [[Komise knihovníků Asociace muzeí a galerií ČR]] - Marta Konířová<br />
* [[komunitní funkce knihoven]] - Věra Bertha Večeřová<br />
* [[Magnesia Litera]] - Jitka Bugajevová<br />
* [[marketing]] - Kateřina Štruncová<br />
* [[Město čte knihu]] - Michaela Ficnarová<br />
* [[Národní knihovna ČR]] - Kristýna Vohlídková<br />
* [[Noc s Andersenem]] - Radka Vybíralová<br />
* [[paměťové instituce]] - Irma Friedlová<br />
* [[PIK]] (Projekt internetizace knihoven)- Blanka Odutová<br />
* [[PR]] (Public relations) - Vanda Gřešáková<br />
* [[Safer Internet]] - Lenka Kvapilová<br />
* [[Týden čtení]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Týden knihoven]] - Radka Vybíralová<br />
* [[Velké říjnové společné čtení]] - Helena Orálková<br />
* [[VISK]] (Veřejné informační služby knihoven) - Jitka Bugajevová<br />
* [[Výstavba a rekonstrukce knihoven]] (databáze) - Jana Pražienková<br />
<br />
===Manažerské informační systémy===<br />
* [[Adobe Flash]] - Vojta Pilař<br />
* [[Business Intelligence]] - Šimon Vích<br />
* [[CRM]] (Customer Relationship Management) - Renata Borková<br />
* [[Data Mining]] - Kristýna Svobodová<br />
* [[ERP]] (Enterprise Resource Planning systems) - Jirka Zeman<br />
* [[HRIS]] (Human Resources Information System) - Veronika Karásková<br />
* [[informace]] - Kamila Jobová<br />
* [[informační management]] - Lenka Divišová<br />
* [[informační systém]] - Petr Vorel<br />
* [[intranet]] - Marie Sýkorová<br />
* [[ISO 9000]] - Milan Spisar<br />
* [[JIT systém]] (Just-in-time systém) - Michaela Sedláková<br />
* [[management]] - Kristýna Macháčková<br />
* [[manažerský informační systém]] - Michal Kiesel<br />
* [[RIA]] (Rich Internet Application) - Lenka Pokorná<br />
* [[SAP]] (Systems - Applications - Products in data processing) - Jirka Zeman<br />
* [[Talent Management]] - Jan Růžička<br />
<br />
===OPAC 2.0 v českých podmínkách===<br />
* [[akvizice]] - Eva Králíčková<br />
* [[AquaBrowser]] - Tonda Pokorný<br />
* [[Blind Friendly]] - Miroslava Tichá<br />
* [[Clavius]] - Marie Vlčková<br />
* [[cookie]] - Jaroslav Kvasnica<br />
* [[CSS]] (kaskádové styly) - Petr Fiala<br />
* [[databáze]] - Magdalena Kahounová<br />
* [[DDS]] (Document Delivery Service) - Simona Chudobová<br />
* [[digitální knihovna]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[Google Docs]] - vytvořeno mimo Blok expertů <br />
* [[ISBD]] - Gabriela Obstová<br />
* [[LANius]] - Alexandra Dvořáková<br />
* [[LibraryThing]] - Tonda Pokorný<br />
* [[MVS]] - Simona Stolařová<br />
* [[RSS kanál]] - Lenka Damborská<br />
* [[SKAT]] (Sdružení uživatelů systému LANius) - Radmila Malá<br />
* [[SQL]] - Petr Fiala<br />
* [[tenký klient]] - Magda Fialová<br />
* [[wiki]] - Kateřina Kocábová<br />
<br />
===Soustružníci lidských duší===<br />
* [[bibliobus]] - Marta Pavlovská<br />
* [[cenzura knihoven]] - Renata Borková<br />
* [[cenzura literatury]]: 1. cenzura literatury v letech 1945-1989 - Ludmila Bábíková<br />
* [[Česká literatura]] (časopis) - Monika Holoubková<br />
* [[čtenářství]] - Veronika Karásková<br />
* [[Fučíkův odznak]] - Miroslav Blažek<br />
* [[HSTD]] (Hlavní správa tiskového dohledu) - Jana Procházková<br />
* [[kolektivní paměť]] - Tereza Honsová<br />
* [[Libri Prohibiti]] - Monika Janků<br />
* [[modelování čtenáře]] (50. léta 20. století) - Tereza Živná<br />
* [[normalizace]] - Ludmila Bábíková<br />
* [[Proces se "zelenou internacionálou"]] - Markéta Homolová<br />
* [[sociální kontrola]] - Lumír Czech<br />
* [[sovětizace české literatury]] - Eva Holubcová<br />
* [[Tuchlovické hnutí]] - Jana Procházková<br />
* závadná literatura<br />
** [[braková literatura]] - Hana Janečková<br />
** [[dekadentní literatura]] - Kateřina Kašíková<br />
** [[existencionalismus]] - Dominika Kopčanská<br />
** [[pornografická literatura]] - Matěj Rajnošek<br />
** [[úniková literatura]] - Hana Ohlídalová<br />
<br />
===Využití webu 2.0 v komerční sféře - jak sociální média mění vztahy firem a zákazníků===<br />
* [[algoritmus]] - Petr Věžník<br />
* [[bannerová slepota]] - David Koval<br />
* [[blog]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[Crowdsourcing]] - Tomáš Messerschmidt<br />
* [[Delicious]] - Filip Šubrt<br />
* [[e-mail]] - Emil Budín<br />
* [[Facebook]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[IM (Instant messaging)]] - Emil Budín<br />
* [[Last.fm]] - Filip Šelong<br />
* [[Mystery Shopping]] - Pavla Macháčková<br />
* [[Produsage]] - David Němeček<br />
* [[Second Life]] - zpracováno mimo BE<br />
* [[SEO]] (optimalizace pro vyhledávače) - Viliam Vateha<br />
* [[sociální média]] - Chytková, Dagmar<br />
* [[sociální sítě]] - Táňa Nývltová<br />
* [[Twitter]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[web 2.0]] - vytvořeno mimo Blok expertů<br />
* [[YouTube]] - Daniel Hübner<br />
<br />
===Digitální knihovna Manuscriptorium===<br />
* [[bibliografický záznam]] - Radka Hošáková<br />
* [[digitalizace]] - Martina Snížková<br />
* [[digitální archiv]] - Renata Valentová<br />
* [[Digitální knihovna Český parlament]] - Irma Friedlová<br />
* [[dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[ENRICH]] - Petra Besperátová<br />
* [[harddisk]] - Kamila Horáková<br />
* [[inkunábule]] - Alena Sedláčková<br />
* [[JPEG]] - Jiří Křupala<br />
* [[Manuscriptorium]] - Renata Valentová<br />
* [[MARC]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[Memory of the World]] - Alžběta Lukšů<br />
* [[metadata]] - Jiří Beran<br />
* [[papyrus]] - Katarína Hečková<br />
* [[pergamen]] - Ilona Děchtěrenková<br />
* [[rozlišení]] - Tomáš Fendrich<br />
* [[skenování]] - Michal Kunrt<br />
<br />
===Jak se dělá a provozuje konsorcium na zpřístupnění EIZ pro VaV v ČR; služby a provoz nové NTK===<br />
* [[Elektronická knihovna časopisů]] (Elektronische Zeitschriftenbibliothek) - Eva Husáková<br />
* [[Elsevier Science]] - Stanislava Šeböková<br />
* [[HTML]] (HyperText Markup Langure) - Iveta Levová<br />
* [[INFOZ]] - Alena Fafková<br />
* [[nakladatel]] - Monika Beránková<br />
* [[Občanský zákoník]] - Marie Sýkorová<br />
* [[Rada pro výzkum, vývoj a inovace]] - Eva Husáková<br />
* [[Science Direct]] - Michal Kiesel<br />
* [[SCOPUS]] - Alena Fafková<br />
* [[VPK]] (Virtuální polytechnická knihovna) - Monika Beránková<br />
<br />
===Proč jsou informace v informačním věku téměř bezcenné===<br />
* [[hypertext]] - Petr Hejtmánek<br />
* [[Long Tail]] - Jakub Alt<br />
* [[Moorův zákon]] - Jiří Šprdlík<br />
* [[PageRank]] - Peter Kahoun<br />
* [[webová analytika]] - Tomáš Bouda<br />
* [[Yahoo]] - Lenka Pokorná<br />
* [[zpětný odkaz]] - Petr Hejtmánek<br />
<br />
===Škola 2.0 beta===<br />
* [[Action Learning]] - Lenka Janská<br />
* [[e-learning]] - Markéta Kulíková<br />
* [[e-tutor]] - Markéta Kulíková<br />
* [[informační vzdělávání]] - Monika Malečková<br />
* [[interaktivní výuka]] - Lenka Janská<br />
* [[LMS]] (Learning Management System) - Petra Besperátová<br />
* [[Moodle]] - vytvořeno mimo Blok expertů (Hana Čechová)<br />
* [[netiketa]] - Lenka Šatavová<br />
<br />
===Knihovník v 21. století===<br />
* [[informační gramotnost]] - Hana Holoubková<br />
* [[klíčové kompetence]] - Gabriela Srbecká<br />
* [[Koncepce rozvoje knihoven]] - Natálie Dočkalová<br />
* [[Rámcové vzdělávací programy]] - Gabriela Srbecká<br />
<br />
===eBooks on Demand===<br />
* [[eBook]] - Magda Šallaiová<br />
* [[eBooks on Demand]] (projekt) - Hana Habermannová<br />
* [[eBooks on Demand]] (služba) - Stanislava Midrlová<br />
<br />
[[Kategorie:KISK:Kurzy|Blok expertů]]</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/navrh-tematu&diff=25575KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu2012-10-19T07:46:15Z<p>175269: /* Témata */</p>
<hr />
<div>== Pravidla pro zapisování témat závěrečného úkolu:<br/> ==<br />
<br />
*Závěrečnou práci zpracovává vždy '''skupina 4-6 lidí'''.<br />
*Vymyslete a zapište zde '''téma, které chcete zpracováva'''t.<br />
*Návrh tématu bude mít následující strukturu:<br />
**název tématu (např. Výzkum informačních potřeb žen na mateřské dovolené)<br />
**stručný popis tématu (v jednom odstavci rozveďte, koho, jak a proč chcete zkoumat)<br />
**seznam členů vašeho týmu.&nbsp;<br />
*Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, '''dodržujte citační etiku''' (!)<br />
*Témata navrhujte nejpozději do '''10. listopadu 2012''' (pokud téma již máte a budete chtít ode mne zpětnou vazbu dříve, napište mi na mail [mailto:sucha@phil.muni.cz sucha@phil.muni.cz].<br />
<br />
== Témata ==<br />
<br />
Téma 1<br />
<br />
'''Jak se liší informační potřeby vězňů v závislosti na pohlaví a délce trestu?'''<br />
<br />
Tkáčik Jozef<br />
<br />
Kantorová Jana<br />
<br />
Leitgebová Martina<br />
<br />
Musilová Martina<br />
<br />
Vebrová Jana<br />
<br />
<br />
<br />
Téma 2<br />
<br />
'''Zatím vůbec nevíme, ale skupinu už máme!'''<br />
<br />
Michal Kaláb<br />
<br />
Martina Filová<br />
<br />
Marie Pučálková<br />
<br />
Michaela Kouřilová<br />
<br />
Anna Halfarová<br />
<br />
<br />
Téma 3 ...</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=KISK:Metodologie_pro_informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD/navrh-tematu&diff=25574KISK:Metodologie pro informační studia a knihovnictví/navrh-tematu2012-10-19T07:45:57Z<p>175269: /* Témata */</p>
<hr />
<div>== Pravidla pro zapisování témat závěrečného úkolu:<br/> ==<br />
<br />
*Závěrečnou práci zpracovává vždy '''skupina 4-6 lidí'''.<br />
*Vymyslete a zapište zde '''téma, které chcete zpracováva'''t.<br />
*Návrh tématu bude mít následující strukturu:<br />
**název tématu (např. Výzkum informačních potřeb žen na mateřské dovolené)<br />
**stručný popis tématu (v jednom odstavci rozveďte, koho, jak a proč chcete zkoumat)<br />
**seznam členů vašeho týmu.&nbsp;<br />
*Uvádějte zdroje, citujte, parafrázujte, '''dodržujte citační etiku''' (!)<br />
*Témata navrhujte nejpozději do '''10. listopadu 2012''' (pokud téma již máte a budete chtít ode mne zpětnou vazbu dříve, napište mi na mail [mailto:sucha@phil.muni.cz sucha@phil.muni.cz].<br />
<br />
== Témata ==<br />
<br />
Téma 1<br />
<br />
'''Jak se liší informační potřeby vězňů v závislosti na pohlaví a délce trestu?'''<br />
<br />
Tkáčik Jozef<br />
<br />
Kantorová Jana<br />
<br />
Leitgebová Martina<br />
<br />
Musilová Martina<br />
<br />
Vebrová Jana<br />
<br />
Téma 2<br />
<br />
'''Zatím vůbec nevíme, ale skupinu už máme!'''<br />
<br />
Michal Kaláb<br />
<br />
Martina Filová<br />
<br />
Marie Pučálková<br />
<br />
Michaela Kouřilová<br />
<br />
Anna Halfarová<br />
<br />
<br />
Téma 3 ...</div>175269https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Z%C3%BA%C4%8Dastn%C4%9Bn%C3%A9_pozorov%C3%A1n%C3%AD&diff=25109Zúčastněné pozorování2012-10-12T10:21:18Z<p>175269: /* Průběh výzkumu */</p>
<hr />
<div><br><br />
Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje.<ref name="REICHEL">REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.</ref>. <br />
<br><br />
<br />
<br><br />
'''Pozorování''' obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je ''podle míry standardizace'', tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. '''Nestandardizované''' pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak '''standardizované''' pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.<ref name="REICHEL1">REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.</ref> <br />
<br><br />
<br />
<br><br />
Druhou možností dělení je ''podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám''. U pozorování '''zjevného''' (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování '''skryté''' naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.<ref name="REICHEL3">REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.</ref><br />
<br><br />
<br />
<br><br />
Poslední možností je rozdělení podle toho, zda ''pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny''. Při '''nezúčastněném''' pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování '''zúčastněné''', kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.<ref name="REICHEL4">REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.</ref><br />
<br><br />
<br />
<br />
<br />
== Základní charakteristika ==<br />
'''Zúčastněné pozorování''' (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. [[kvalitativní metody]], ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod. Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.<ref name="WILDEMUTH">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref> Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.<br />
<br><br />
<br><br />
Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.<ref name="WILDEMUTH1">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref> Podle toho, zda se jedná o pozorování '''otevřené''' (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či '''skryté''' (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou<br />
institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.<ref name="WILDEMUTH2">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref><br />
<br><br />
<br><br />
Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například<br />
vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.<ref name="WILDEMUTH3">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref><br />
<br><br />
<br><br />
Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.<ref name="WILDEMUTH11">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref><br />
<br><br />
<br> <br />
Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů.Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).<ref name="WILDEMUTH4">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref><br />
<br><br />
<br><br />
Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze se může využít buď interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.<ref name="WILDEMUTH5">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref> <br />
<br><br />
<br><br />
Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.<ref name="WILDEMUTH6">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref><br />
<br />
== Výhody metody ==<br />
Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“<ref name="WILDEMUTH7">"First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them." (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref> Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.<br />
<br />
Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)<br />
<br />
== Nevýhody metody ==<br />
Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. <ref name="WILDEMUTH8">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref> Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.<br />
<br><br><br />
Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.<br />
<br><br><br />
Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.<br />
<br><br><br />
Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.<ref name="WILDEMUTH9">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref><br />
<br><br><br />
Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak, méněpřirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.<ref name="WILDEMUTH10">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref><br />
<br><br><br />
Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)<br />
<br />
== Průběh výzkumu ==<br />
<br />
Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů '''''podle Susan E. Beck a Kate Manuel''''':<br/><br />
<br />
1) Nalezení tématu<br/><br />
2) Formulace otázek<br/><br />
'''3) Vytvoření vzorku.''' Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.<br/><br />
Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.<br/><br />
'''4) Výběr designu výzkumu.''' V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.<br/><br />
'''5) Shromáždění dat.''' Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.<br/><br />
Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.<br/> <br />
'''6) Zveřejnění výsledků.''' Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.<br/> <br />
Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.<br/><br />
<br />
<br>'''''Průběh výzkumu podle Jana Hendla'''''<br />
<br />
'''1. Navázání kontaktu'''<br />
<br />
Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit mu svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině '''klíčového informátora''', či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takovéto osoby, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny subjektivními názory informátora.<ref name="HENDL">HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.</ref><br />
<br />
'''2. Pozorování'''<br />
<br />
<br>'''''Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové'''''<br />
<br><br />
Vybrat prostředí a získat do něj přístup <br><br />
Vzorek dat <br><br />
Způsob záznamu a dodržování předem daných definic <br><br />
- Záznamy do předdefinovaného plánu <br><br />
- Audio a video nahrávky <br><br />
- Sledování pohybu očí <br><br />
Předanalyzační fáze <br><br />
Analyzační fáze <br><br />
Opuštění výzkumu <br><br />
<br />
== Příklady užití ==<br />
Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici<br />
<br />
1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi "knihovnikem" a "knihovnikem expertem" a jak se jim stane?<br><br />
2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?<br><br />
3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat<br><br />
- při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck) <br><br />
4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?<br><br />
5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)<br />
<br />
<br />
Příklad konkrétního pozorování: Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně<br />
Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo "teritoriální chování" studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.<ref name="WILDEMUTH12">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref><br />
<br />
== Poznámky ==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
== Zdroje ==<br />
<br />
BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. ''Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals''. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.<br> <br />
HENDL, Jan. ''Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.<br><br />
REICHEL, Jiří. ''Kapitoly metodologie sociálních výzkumů''. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.<br><br />
STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. ''Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie''. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.<br><br />
WILDEMUTH, Barbara M. ''Applications of social research methods to questions in information and library science.'' Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.</div>175269