https://wiki.knihovna.cz/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=103797WikiKnihovna - Příspěvky uživatele [cs]2026-07-14T14:23:30ZPříspěvky uživateleMediaWiki 1.35.0https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=51810Lístkový katalog2015-05-16T09:30:06Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-2005<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné, ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen a měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knih.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučeno.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=46444Lístkový katalog2014-12-04T11:11:10Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-2005<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné, ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen a měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knih.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučeno.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=46443Lístkový katalog2014-12-04T11:05:23Z<p>103797: /* Druhy lístkových katalogů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné, ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen a měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knih.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučeno.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=U%C5%BEivatel:HBlazkova&diff=45565Uživatel:HBlazkova2014-11-24T14:25:00Z<p>103797: Založena nová stránka: {{Smazat}}</p>
<hr />
<div>{{Smazat}}</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45550Lístkový katalog2014-11-23T14:01:06Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen a měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knih.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučeno.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45549Lístkový katalog2014-11-23T13:58:06Z<p>103797: /* Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925 */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen a měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knih.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučeno.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45548Lístkový katalog2014-11-23T13:56:18Z<p>103797: /* Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925 */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen a měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knih.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45547Lístkový katalog2014-11-23T13:55:15Z<p>103797: /* Historie karetních záznamů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen a měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45546Lístkový katalog2014-11-23T13:54:26Z<p>103797: /* Historie karetních záznamů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45545Lístkový katalog2014-11-23T13:53:15Z<p>103797: /* Historie karetních záznamů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníku.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45544Lístkový katalog2014-11-23T13:51:26Z<p>103797: /* Druhy lístkových katalogů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45543Lístkový katalog2014-11-23T13:50:02Z<p>103797: /* Druhy lístkových katalogů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45542Lístkový katalog2014-11-23T13:49:27Z<p>103797: /* Druhy lístkových katalogů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45541Lístkový katalog2014-11-23T13:47:25Z<p>103797: /* Funkce lístkového katalogu */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45540Lístkový katalog2014-11-23T13:45:05Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45518Lístkový katalog2014-11-23T12:12:43Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární informační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
'''Související pojmy''': katalog, organizace informací, blokový katalog, listový katalog, svazkový katalog<br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45492Lístkový katalog2014-11-20T15:42:40Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45490Lístkový katalog2014-11-20T15:22:56Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>tamtéž </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45489Lístkový katalog2014-11-20T15:14:10Z<p>103797: /* Historie karetních záznamů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html] </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45488Lístkový katalog2014-11-20T15:11:47Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html] </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a strojopisný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45487Lístkový katalog2014-11-20T15:06:53Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html] </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45486Lístkový katalog2014-11-20T15:06:02Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. 'Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html] </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. ''Identifikační popis'' [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. ''Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage'' [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. ''Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV''. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. ''Československé knihovnictví''. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45485Lístkový katalog2014-11-20T14:48:09Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Listkový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15]Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění a v Národní knihovně.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html] </ref> <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45484Lístkový katalog2014-11-20T12:48:39Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15][Dostupné z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html] </ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45471Lístkový katalog2014-11-20T09:43:11Z<p>103797: /* Historie karetních záznamů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15][Dostupné z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html] </ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45469Lístkový katalog2014-11-20T09:42:16Z<p>103797: /* Historie karetních záznamů */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15][Dostupné z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].Dostupné z:[http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html] </ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z:[https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45467Lístkový katalog2014-11-20T09:39:39Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. ISBN 80-7080-599-4 </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15][Dostupné z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45466Lístkový katalog2014-11-20T09:38:16Z<p>103797: /* Funkce lístkového katalogu */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [cit. 2014-11-15][Dostupné z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45465Lístkový katalog2014-11-20T09:37:32Z<p>103797: /* Funkce lístkového katalogu */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4. [Dostupné z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45464Lístkový katalog2014-11-20T09:34:46Z<p>103797: /* Použité zdroje */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Kartotéka. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartot%C3%A9ka]<br />
<br />
NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. June 5, 2011 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html http://libraryhistorybuff.blogspot.cz/2011/03/first-catalog-cards.html]<br />
<br />
RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi TDKIV. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4.<br />
<br />
TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925. x, 612 s.<br />
<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45463Lístkový katalog2014-11-20T09:33:30Z<p>103797: /* Použité zdroje */</p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, 93 s. [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: [http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf]<br />
<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45462Lístkový katalog2014-11-20T09:14:03Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznamem knihy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45461Lístkový katalog2014-11-20T09:12:52Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] (anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznemem knizy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45460Lístkový katalog2014-11-20T09:12:16Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.[cit. 2014-11-15].</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznemem knizy z roku 1624 <ref>tamtéž</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45459Lístkový katalog2014-11-20T09:09:55Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznemem knizy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011 [cit. 2014-11-15].</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45458Lístkový katalog2014-11-20T09:08:06Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznemem knizy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011 [cit. 2014-11-15].</ref>]]<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45457Lístkový katalog2014-11-20T09:07:19Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
[[Soubor:Karta.jpg|thumb|Karta se záznemem knizy z roku 1624 <ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011 [cit. 2014-11-15].</ref>]]<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45456Lístkový katalog2014-11-20T09:04:03Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
[[Soubor:Karty.jpg|thumb|Ručně psaný a tištěný katalogizační lístek <ref>foto vlastní</ref>]]<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Soubor:Karty.jpg&diff=45455Soubor:Karty.jpg2014-11-20T08:59:39Z<p>103797: </p>
<hr />
<div></div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Soubor:Karta.jpg&diff=45454Soubor:Karta.jpg2014-11-20T08:58:56Z<p>103797: </p>
<hr />
<div></div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45453Lístkový katalog2014-11-20T08:54:09Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používaný v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45452Lístkový katalog2014-11-20T08:53:32Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění FF MU používany v letech 1930-1997<ref>foto vlastní</ref>]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45451Lístkový katalog2014-11-20T08:52:08Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.JPG|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění používany v letech 1930-1997]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45450Lístkový katalog2014-11-20T08:40:25Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.jpg|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění používany v letech 1930-1997]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45449Lístkový katalog2014-11-20T08:39:38Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.jpg|Liskový katalog Semináře dějin umění používany v letech 1930-1997]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Soubor:Katalog.JPG&diff=45448Soubor:Katalog.JPG2014-11-20T08:38:19Z<p>103797: načtena nová verze &quot;Soubor:Katalog.JPG&quot;: Navrácena verze nahraná v 08:29 dne 20. 11. 2014.</p>
<hr />
<div></div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Soubor:Katalog.JPG&diff=45447Soubor:Katalog.JPG2014-11-20T08:36:25Z<p>103797: načtena nová verze &quot;Soubor:Katalog.JPG&quot;</p>
<hr />
<div></div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=L%C3%ADstkov%C3%BD_katalog&diff=45446Lístkový katalog2014-11-20T08:32:47Z<p>103797: </p>
<hr />
<div>[[Soubor:Katalog.jpg|thumb|Liskový katalog Semináře dějin umění používany v letech 1930-1997]] anglicky ''card catalogue'') obsahuje abecedně nebo systematicky řazené katalogizační záznamy, které jsou zapsány na samostatných katalogizačních lístcích předepsaného formátu.<ref>RESSLER, Miroslav, ed. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví: výběr z hesel v databázi, Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2006, s. 75. </ref> <br />
<br />
Lístkový katalog patří mezi sekundární infomační zdroje. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale nebo dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňující zpětné vyhledávání dokumentů. <br />
<br />
==Funkce lístkového katalogu== <br />
K základním funkcím katalogu patří:<br />
* lokační funkce - katalogizační záznam informuje o umístění dokumentu a organizaci fondu<br />
* bibliografická funkce - katalogizační záznam informuje o existenci dokumentu <br />
* rešeršní funkce - katalogizační záznam umožňuje efektivní vyhledání dokumentů<br />
* propagační funkce - katalogizační záznam informuje o nově vydaných dokumentech. <br />
<br />
Lístkové knihovní katalogy se dělí podle typů zpřístupňovaných dokumentů na katalog knih, periodik, speciálních dokumentů, apod.<ref>tamtéž </ref><br />
<br />
Lístkový katalog umožňuje vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné. Užíval se od konce 18. stol. do konce 20. stol. V současné době přetrvává v knihovnách obvykle jen pro starší část fondu nebo v naskenované formě. Knihovny s rozsáhlým fondem sice postupně převádějí záznamy do elektronické podoby, ale než se podaří převést všechny záznamy, zveřejňuji na svých webových stránkách alespoň původní podobu katalogizačního záznamu.<ref>BUŘILOVÁ, Marcela. Identifikační popis [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2008, s. 4.</ref><br />
<br />
==Druhy lístkových katalogů== <br />
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. Tomu odpovídají různé druhy nejčastěji abecedně řazených katalogů: <br />
* jmenný<br />
* názvový<br />
* systematický<br />
* předmětový<br />
<br />
V rámci jednoho katalogu je umožněn přistup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů). Proto muselo být budováno více lístkových katalogů.<ref>tamtéž, s. 3.</ref><br />
<br />
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopii katalogizačních záznamu pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářsky), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tři autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly. Průměrný počet kopií se pohyboval kolem 10 lístků na jeden dokument.<ref>tamtéž, s. 85. </ref><br />
<br />
==Formát katalogizačního lístku== <br />
Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto je v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm. V Čechách se začal tento formát používat od roku 1909 v Knihovně obchodní komory v Praze, Knihovně Národního shromáždění v Praze a v Národní knihovně v Praze.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 467. </ref><br />
<br />
==Historie karetních záznamů==<br />
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy. Nejednotnost bibliografických záznamů na kartách vedla v roce 1791 k vytvoření francouzského katalogizačního zákoníků.<ref>NIX, Larry T. Library History Buff Blog: promoting the appreciation, enjoyment, and preservation of our library heritage [online]. 2011.</ref> <br />
<br />
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve r. 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Původní lístkové katalogy byla buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovati až v druhé polovici 19. století.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 465.</ref><br />
Dále je používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, který je znám jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který by mohl být snadno rozšířen měněn. „Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století. Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století a nahrazeny počítačovými databázemi.“<ref>Kartotéka. In: ''Wikipedie: otevřená encyklopedie'' [online]. Praha: Wikimedia Česká republika, 2001, 28. 6. 2013 v 11.36 [cit. 2014-11-15].</ref><br />
<br />
==Ukázka pravidel sestavování katalogů z roku 1925==<br />
1. Všechny záznamy pro katalogy se pořizují přímo z popisovaných knihy.<br />
<br />
2. Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké. Ať se jedná o jakýkoli katalog, papír, jehož se užije, budiž trvanlivý, nejlépe papír dřevaprostý nebo i ruční.<br />
<br />
3. Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti. Nutné opravy se dějí červeným inkoustem a to tak, aby se mohlo poznati, co bylo dříve napsáno.<br />
<br />
4. Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí. Psaní katalogů tužkou, třebas i inkoustovou, jest zásadně vyloučen.<br />
<br />
5. Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně. Vyžaduje-li popsání spisu několik lístků, očíslujeme je v levém rohu dole.<ref>TOBOLKA, Zdeněk Václav a BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925, s. 466-467.</ref><br />
<br />
==Citace a poznámky==<br />
<references/><br />
<br />
<br />
==Použité zdroje==<br />
Autor: Hana Blažková</div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Soubor:Katalog.JPG&diff=45445Soubor:Katalog.JPG2014-11-20T08:29:31Z<p>103797: </p>
<hr />
<div></div>103797https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Soubor:Hope_A._Olson,_Ph.D._Professor.jpg&diff=45443Soubor:Hope A. Olson, Ph.D. Professor.jpg2014-11-20T08:22:45Z<p>103797: </p>
<hr />
<div></div>103797