Zelená cesta

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Vendula Škrabalová

Klíčová slova: Open Access, model Open Access, zelená cesta, otevřený přístup, repozitář, autoarchivace

Synonyma: zelená cesta otevřeného přístupu

Související pojmy:

nadřazené – Open Access
podřazené - ---


Co je to Open Access?

„Open Access je bezplatný, okamžitý, neustálý online přístup k full textům vyhledaných článků pro kohokoliv, v prostředí Internetu.“[3]

Pojem Open Access bychom mohli přeložit jako otevřený přístup k vědeckým informacím. Je to „způsob zveřejňování a přístupu k odborným informacím, zejména k plným textům recenzovaných vědeckých článků. Jde o neomezený online přístup, který je pro uživatele zdarma a bez většiny copyrightových a licenčních omezení a otevírá jim přístup k publikacím, které jsou jinak tradičně zpřístupňovány jen za úplatu.“[1] Přístupy za úplatu mohou probíhat formou předplatného, licence nebo pay-per-view a to zejména u časopiseckých článků publikovaných v recenzovaných časopisech.

Známe také hybridní model OA publikování, což znamená, že autoři mají po zaplacení poplatku možnost volně zpřístupňovat své práce v recenzovaném časopise, který je jinak dostupný pouze na základě předplatného.

Hnutí OA vzniklo především díky několika nepříznivým faktorům, jako jsou finanční problémy, nárůst informací, pomalá vědecká komunikace a nízká dostupnost. „Vědecké poznatky byly dříve dostupné jen omezené komunitě privilegovaných uživatelů.“[4] Základní ideou OA byl tedy přístup k vědeckým informacím pro všechny, volně, zdarma a online. Jediná omezení, která existují pro OA, jsou uvedení autorství díla a možnost kontroly integrity díla autorem.

Zelená cesta (OA)

Autoři svá díla zpřístupňují v repozitářích, což jsou elektronické kolekce vědeckých a akademických děl autorů z jednoho oboru nebo jedné instituce a jsou volně dostupné prostřednictvím Internetu. „Může jít o institucionální repozitáře provozované jednotlivými akademickými institucemi nebo předmětové repozitáře spravované mezinárodní odbornou komunitou. V současnosti existuje kolem dvou tisíc otevřených repozitářů.“[2] Zelená cesta tedy znamená, „že otevřený přístup ke svým pracím poskytují sami autoři tím, že své dílo (preprint, článek, kvalifikační práci apod.) zveřejní v oborových nebo institucionálních digitálních repozitářích, popř. na webových stránkách svých nebo své instituce. Nejedná se vždy o práce, které prošly recenzním řízením.“[1]

„Typy repozitářů pro zelenou cestu jsou:

- institucionální repozitáře (autor vkládá své práce sám nebo v zastoupení; zviditelnění instituce, zpřístupnění její produkce)

- předmětové repozitáře (celosvětově pokrývají určitou vědní oblast)

- osobní stránky autorů (osobní www-stránky ALE ! nízká viditelnost/životnost/interoperabilita)“[4]


Zelená cesta OA se dá tedy označit za synonymum autoarchivace, což znamená, že autoři ukládají sami do repozitáře elektronické verze svých vědeckých nebo akademických prací. Problém autorských práv je vyřešen veřejnou licencí Creative Commons a také tím, že sami vědci chtějí svoje práce volně publikovat.

Pokud se vědci rozhodnou spolupracovat s vydavateli, práci mohou zveřejnit pouze v institucionálním repozitáři domovské instituce a nemohou práci dále šířit pro třetí strany. Práce navíc musí obsahovat link na vydavatelskou verzi. Mezi nejvýznamnější vydavatele patří Elsevier, Springer-Verlag nebo Cambridge U Press. Vědecká práce v Open Access se dá poté najít v repozitářích (OAI-PMH), pomocí služeb (sklízení metadat, vyhledávání, linky na plný text v repozitáři) nebo pomocí Google.

Závěrečné shrnutí

„Současný způsob vědecké komunikace (probíhající především prostřednictvím recenzovaných vědeckých časopisů) je ve vážných potížích. Mezi ty nejpalčivější patří dlouhé lhůty při publikování v prestižních časopisech a dramaticky rostoucí ceny zdrojů vědeckých informací. Zajištění přístupu k nejnovějším vědeckým poznatkům začíná být problém i pro nejbohatší univerzity.“[2] O změnu této nepříznivé situace se pokouší hnutí Open Access, které získává stále více stoupenců a to především v západních zemích, přičemž jsou zapojena nejvýznamnější akademická a výzkumná pracoviště.

Přístup k vědeckým informacím by měl být pro všechny uživatele bezplatný a bez omezení. Hnutí OA vypracovalo několik postupů, využívající moderní způsoby komunikace a ekonomické modely, jak lze otevřeného přístupu dosáhnout. Jedním z těchto modelů je již popsaná zelená cesta. Hnutí Open Access je také významně podporováno Evropskou komisí (od srpna 2008) a preferovaná je především autoarchivace do repozitářů (tedy zelená cesta).

Přechod na otevřený přístup není snadná ani rychlá záležitost. Dotýká se všech zúčastněných a vyžaduje od nich aktivní přístup, ať už se to týká organizace, financování nebo nového přístupu na straně vydavatelů.

Použité zdroje

  1. Slovníček termínů z oblasti open access. [online]. 2010 [cit. 2011-05-09]. URL:<http://knihovna.cvut.cz/veda/open-access/slovnicek-oa.html>.
  2. POVOLNÝ, David. Otevřený přístup k vědeckým informacím [online]. 2010 [cit. 2011-05-09]. URL:<http://info.muni.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1977&Itemid=99>.
  3. What is Open Access? [online]. 2009 [cit. 2011-05-09]. URL:<http://www.eprints.org/openaccess/>.
  4. BARTOŠEK, Miroslav. Open Access [online]. 2011 [cit. 2011-05-09]. URL:<http://www.ics.muni.cz/mba/dl-ff2011/>.
  5. HARNAD, Stevan. The Green Road to Open Access: A Leveraged Transition [online]. 2008 [cit. 2011-05-09]. URL:<http://users.ecs.soton.ac.uk/harnad/Temp/greenroad.html>.
  6. Self Archiving: The green route to Open Access [online]. 2009 [cit. 2011-05-09]. URL:<http://self-archiving.me/>.
  7. Nature publishing group. The green and the gold roads to Open Access [online]. 2004 [cit. 2011-05-09]. URL:<http://www.nature.com/nature/focus/accessdebate/21.html>.