Zúčastněné pozorování: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 54: Řádek 54:
 
Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.
 
Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.
 
<br><br>
 
<br><br>
Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.<ref name="WILDEMUTH9">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref> S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled.A otázka zda je vůec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. <ref name="REICHEL12">REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.</ref>  
+
Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.<ref name="WILDEMUTH9">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref> S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. <ref name="REICHEL12">REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.</ref>  
 
<br><br>
 
<br><br>
 
Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.<ref name="WILDEMUTH10">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref>
 
Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.<ref name="WILDEMUTH10">WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.</ref>

Verze z 12. 10. 2012, 19:01


Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.[1].


Pozorování obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je podle míry standardizace, tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. Nestandardizované pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak standardizované pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.[2]


Druhou metoda je dělena podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám. U pozorování zjevného (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování skryté naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.[3]


Poslední možností je rozdělení podle toho, zda pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny. Při nezúčastněném pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování zúčastněné, kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.[4]


Základní charakteristika

Zúčastněné pozorování (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. kvalitativní metody, ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Zúčastněné pozorování nese znaky kvalitativních výzkumů v tom, že ho nelze plně standardizovat a nemá žádnou předepsanou formu zaznamenávání. [5]Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné. Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter.

Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Prostředí vybíráme podle pravděpodobnosti, kde se chování, které chceme pozorovat, bude objevovat nejvíce. Prostředím může být např. knihovna, studovna, účastníkova kancelář, nebo dokonce obchod, v závislosti na cílech studie a na otázkách výzkumu.[6] Podle toho, zda se jedná o pozorování otevřené (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či skryté (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském oddělení knihovny), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp. V každém případě je nutné si zajistit souhlas pozorovaných subjektů, i když je prostředí relativně veřejné místo, může být obtížné dostat povolení v daném prostoru provádět pozorování. Např., pokud by se studoval způsob, jakým lidé vybírají v knihovnách a knihkupectvích beletrii, bylo by potřeba povolení od vedení obou institucí. Pokud povolení dostaneme, budeme potřebovat i souhlas od jednotlivců, které jsme pozorovali.[7]

Nedá pozorovat úplně vše, co se děje, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, po neomezenou dobu. Pozorovatel musí tedy navrhnout plán, předem definovaný vzorek dat. Ten může spadat buď do roviny časové nebo do roviny událostí. Časový vzorek bude např. pozorování, jak lidé využívají knihovnu, a to ve dvouhodinových intervalech účelně vybraných z otvírací doby tak, aby byly co nejfrekventovanější. Jakékoliv chování nebo události, které se objeví, jsou považovány za reprezentativní pro určení modelu využití knihovny. U vzorku událostí si pozorovatel musí být jistý, kdy takové jednání nebo událost začíná a kdy končí. Například vás může zajímat využití knihovních počítačů pro vyhledávání v katalogu. Nepoužili byste metodu sběru dat ohledně katalogu, pokud by pozorovaní psali e-maily, brouzdali na internetu nebo dělali jiné úkoly; vaše pozorování by bylo zaměřeno výhradně na chování vašeho zájmu, tj. využití knihovního katalogu.[8]

Plánování pozorování je velmi důležité, protože je velmi jednoduché nevědomě filtrovat, co vidíte, v závislosti na vašich očekáváních. Je tedy podstatné použít pozorovací plán nebo kontrolní seznam a kategorizaci definic, které jsou předem dané a které se dodržují a zaznamenávají, aby údaje z pozorování byly nezaujaté Kromě toho by se mělo zajistit, aby i výzkumníci prošli pilotním programem, aby vše dokonale pochopili a uměli použít.[9]

Metodou záznamu dat mohou být i audio a video nahrávky. Pokud však pozorovaní lidé o tomto záznamu vědí, více se kontrolují a tím klesá vypovídající hodnota. Pokud jsou nahráváni nevědomky, nese to s sebou riziko etických problémů. Dále se nabízí metoda sledování pohybu očí, která zachycuje dva typy údajů: pohyb očí z místa na místo a rozšíření zornic, které může být vysvětleno jako náznak zvýšené kognitivní zátěže a/nebo citové reakce. Tato metoda však může rychle ztrácet dobrovolníky, kvůli možnému problematickému nastavení takové procedury (uvádí se 15 - 30 %).[10]

Jakmile máme data shromážděna, nastává předanalyzační fáze, kdy kategorizujeme a třídíme. Během následné analyžační fáze využíváme interpretativní a kvalitativní nebo kvantitativní přístup. Pokud je analýza kvalitativní, výsledkem bude bohatý popis pozorovaných jednání a kontextu, ve kterém se objevily.[11]

Posledním krokem je „vyklizení pole“, čili opuštění konkrétního výzkumu. Tato poslední fáze nemusí být vždy jednoduchá, i pozorovatel je jen člověk, a během studie metodou zúčastněného pozorování je pro pozorovatele snadné navázat silné vztahy, které je pak těžké opustit. Pomoci zde může opět důkladné plánování dopředu a dodržování tohoto plánu.[12]

Výhody metody

Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. „Zaprvé umožňuje shromáždit přesné a nezkreslené informace o událostech. . .O´Leary upozorňuje, že jsou situace, které musíte vidět na vlastní oči, abyste pochopili, co se děje. Dokonce ani zpráva některého účastníka není pro přesnou představu dostatečná. A v mnoha případech lidé „žijící“ v jistých podmínkách nemusí být schopni vidět věci, které se tam dějí; některé jsou brány jako samozřejmost a ti, kteří prostředí dobře znají, si jich nevšimnou. . .Zadruhé, přímé pozorování umožňuje posbírat přesnější údaje o načasování, trvání a/nebo četnosti určitého pozorovaného jednání, a pozorovatel toto chování může zaznamenávat dokonce i když si ho účastníci plně neuvědomují.“[13] Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly při vnějším pozorovaním (nebo s jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.

Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)

Nevýhody metody

Prvním úskalím se může stát už samotný výběr prostředí a získání přístupu do něj. [14] Nevýhodou je určitá závislost na prostředí a okolnostech. Pokud výzkumník nenajde vhodné spojence nebo prostředí, může být celý výzkum významně narušen.

Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.

Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Těsné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.

Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné.

Obtížné získávání souhlasu, jak od institucí, tak zpětný souhlas od pozorovaných účastníků. Přímé pozorování může být obtížné, protože chování lidí je nepravidelné a nesouvislé. Pro pozorovatele je tedy těžké být ve správný čas na správném místě. Např. pokud chcete pozorovat reakce referenčních knihovníků, snažíte se vybrat si dobu, kdy se nejvíc využívá referenční pult. Nepoznáte ale už, jaká motivace vedla uživatele knihovny právě k jeho konkrétnímu dotazu, atd.[15] S tímto problémem souvisí i konflikt etický, např. při pozorování osob s pomůckami jako je dalekohled. A otázka zda je vůbec vhodné zasahovat pozorováním do sociálních vztahů a života lidí. [16]

Nevýhodou může být i to, že pozorovaní lidé (v případě, že o tom ví) se chovají jinak - méně přirozeně. Tento vliv se však může snižovat při delším soužití s pozorovatelem. Ten tedy nechá pozorovaným nějaký čas, aby si mohli zvyknout.[17]

Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)

Průběh výzkumu

Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů podle Susan E. Beck a Kate Manuel:

1. Nalezení tématu
2. Formulace otázek
3. Vytvoření vzorku.
Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.
Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.
4. Výběr designu výzkumu.
V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.
5. Shromáždění dat.
Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.
Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.
6. Zveřejnění výsledků.
Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.
Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.


Průběh výzkumu podle Jana Hendla

1. Navázání kontaktu
Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit zkoumání svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem průzkumu je i výběr vhodného spojence, který výzkumníka zasvětí do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňují vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je nutné najít ve skupině klíčového informátora, či informátory. Mělo by se jednat o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl přístup. Informace získané od takového informátora, ale musí přijímány s rezervou, protože mohou být zkresleny jeho subjektivními názory.[18]

2. Pozorování
Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je pozorování popisné, jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které proběhly. Druhý stupněm je fokusované pozorování, to se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne selektivní pozorování, při kterém je snaha najít konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.[19]

3. Záznam
V této fázi je nutné shrnout všechny poznatky načerpané při pozorování. Protože se jedná o pozorování nestrukturované, je nutné vytvořit systém poznámek, pro rychlé a jednoznačné zaznamenání. Nepsaným pravidlem je, že poznámky by měli být zkompletovány do 24 hodin od jejich průběhu. Nejčastější metodou poznámek jsou terénní poznámky, které obsahují vše, co výzkumník viděl, slyšel nebo o čem v průběhu zápisu přemýšlel. Existují dva druhy těchto poznámek, první z nich nazýváme poznámky popisné, kde je popsáno prostředí, lidé a jejich činnosti (např. portréty lidí a chování, konverzace, popis prostředí a událostí). Druhým typem jsou reflektující poznámky, kterými zaznamenává výzkumník své vlastní úvahý o pozorovaných objektech. [20]

4. Závěr pozorování
Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu mezi ním a pozorovanou skupinou.



Postupy a rozhodnutí, které je potřeba udělat podle Barbary Wildemuthové
Vybrat prostředí a získat do něj přístup
Vzorek dat
Způsob záznamu a dodržování předem daných definic
- Záznamy do předdefinovaného plánu
- Audio a video nahrávky
- Sledování pohybu očí
Předanalyzační fáze
Analyzační fáze
Opuštění výzkumu

Příklady užití

Možnosti zkoumání

1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi "knihovnikem" a "knihovnikem expertem" a jak se jim stane?
2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?
3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat
- při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck)
4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?
5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)


Příklad konkrétního pozorování

Jak si studenti vybírají místa k sezení v knihovně Toto pozorování bylo provedeno na izraelských středních školách, kde se pozorovalo "teritoriální chování" studentů, a to s ohledem na to, jakým způsobem si vybírali místa k sezení, kam odkládali své věci, jakým způsobem sedí, jaký je jejich body language, atd. Samotné pozorování bylo doplněno o dotazníkové šetření a rozhovory s knihovníky a následně i s pozorovanými studenty. Se studenty proběhlo až po vlastním pozorování, aby výsledky nebyly zkreslené. Na druhou stranu bez dotazníků by byly výsledky pozorování ochuzeny o vnitřní pohnutky a motivaci studentů. Lokace školy v Izraeli napomohla jednoduššímu provedení pozorování, např. v USA by se vyžadovala přísnější pravidla pro udělení předchozího souhlasu, jak od studentů samotných, tak od jejich rodičů a od instituce, kde by pozorování probíhalo. Všechny použité metody a strategie výzkumu tak vyústily v kompletní obrázek o pozorovaném jevu.[21]

Poznámky

  1. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94. ISBN 978-80-247-3006-6.
  2. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 94-95. ISBN 978-80-247-3006-6.
  3. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 97-98. ISBN 978-80-247-3006-6.
  4. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 96-97. ISBN 978-80-247-3006-6.
  5. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 196. ISBN 80-7367-040-2.
  6. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.
  7. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.
  8. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190-191. ISBN 978-1-59158-503-9.
  9. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.
  10. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 191. ISBN 978-1-59158-503-9.
  11. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192. ISBN 978-1-59158-503-9.
  12. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 190. ISBN 978-1-59158-503-9.
  13. "First, direct osbervation allows you to gather accurate information about events. . .As O´Leary. . .points out, ´there are times when you need to see it ´yourself´. . .to be able to understand what happened. Even a participant´s report of an event may not give you a full picture. And in many cases, people who ´live´ in a particular setting may not be able to see some of the things that occur there; some things are just taken for granted and are not noticed by those most familiar with and knowledgeable about them. . .Second, direct observation enables you to gather more precise data about the timing, duration, and/or frequency or particular behaviors as well as their sequence. The observer can take note of these characteristics of the behaviors of interest, even while the participants in an interaction may not be fully aware of them." (Překlad z anglického originálu, Martina Filová) WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.
  14. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 189. ISBN 978-1-59158-503-9.
  15. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 192-193. ISBN 978-1-59158-503-9.
  16. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 99. ISBN 978-80-247-3006-6.
  17. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 193. ISBN 978-1-59158-503-9.
  18. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 194-195. ISBN 80-7367-040-2.
  19. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 195. ISBN 80-7367-040-2.
  20. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 197. ISBN 80-7367-040-2.
  21. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science.Westport: Libraries Unlimited, 2009. s. 194-195. ISBN 978-1-59158-503-9.


Zdroje

BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.
WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.